práva zvířat

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ
FILOZOFICKÁ FAKULTA
KATEDRA FILOZOFIE
PRÁVA ZVÍŘAT
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
AUTOR PRÁCE: Marek Lastovica
VEDOUCÍ PRÁCE: Dr. Vladimír Šiler
2006
UNIVERSITY OF OSTRAVA
FACULTY OF PHILOSOPHY
DEPARTMENT OF PHILOSOPHY
ANIMAL RIGHTS
THESIS
AUTHOR: Marek Lastovica
SUPERVISOR: Dr. Vladimír Šiler
2006
Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval
samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci
řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
V Ostravě ………………………….
…………………………………..
(podpis)
Děkuji panu dr. Vladimíru Šilerovi za poskytnuté rady, cenné připomínky i trpělivost při
vedení bakalářské práce.
Obsah
Úvod
7
1.
Singer a Regan
8
1. 1
Peter Singer
8
1. 1. 1
Základní principy
8
1. 1. 1. 1
Myšlenka rovnosti
8
1. 1. 1. 2
Schopnost prožívat slast nebo strast
8
1. 1. 1. 3
Princip rovného zvažování zájmů
9
1. 1. 1. 4
Druhová nadřazenost
10
1. 1. 2
Kategorie bytostí: osoby a ne-osoby
10
1. 1. 2. 1
Osoby
11
1. 1. 2. 2
Ne-osoby
13
1. 2
Tom Regan
15
1. 2. 1
Mezi Singerem a Kantem
15
1. 2. 2
Subjekty života
16
1. 2. 3
Hodnota o sobě
17
1. 2. 4
Konflikt práv
19
1. 3
Kritika Zdeňka Veselovského
20
2.
Schopnost cítit bolest. Vědomí a sebeuvědomování
23
2. 1
Schopnost cítit bolest
23
2. 1. 1
Kdo cítí bolest
25
2. 1. 2
Rozpoznání bolesti u zvířat
26
2. 2
Schopnost trpět. Pocity a nálady u zvířat. Stres
28
2. 3
Vědomí a sebeuvědomování
31
2. 3. 1
Pojem vědomí
31
2. 3. 2
Pojem sebevědomí
32
2. 3. 3
Argumenty pro a proti uznání vědomí u zvířat
33
2. 3. 4
Reganovy úvahy o vědomí u zvířat
35
2. 3. 5
Názory etologů
36
2. 3. 6
Názory neurobiologů
37
3.
Morální statut zvířat. Animal Welfare a Animal Rights
40
3. 1
Morální statut. Hodnota o sobě
40
3. 2
Soudobé rozlišení přístupů k otázce morálního statutu zvířat
44
3. 3
Nový Welfare. Gary L. Francione
47
3. 3. 1
Morální absolutismus
48
3. 3. 2
Vlastnické právo člověka vs. zájmy zvířat
49
3. 4
Animal Rights: Reganova filosofie zvířecích práv
50
3. 5
Morální práva. Legální práva
51
3. 6
Kritika Animal Rights/Nového Welfare
55
3. 6. 1
Cohenova kritika Animal Rights a Reganova reakce
55
3. 6. 2
Barnesova kritika Animal Rights/Nového Welfare a reakce
57
Gary L. Francionea
3. 7
Francioneova výzva k radikalizaci
59
4.
Legislativní ochrana zvířat
60
4. 1
Zvíře v české legislativě
60
4. 2
Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat
65
4. 3
Akční plán EU na období 2006-2010
66
4. 4
Všeobecná deklarace práv zvířete
68
4. 5
Ústava Německa
69
4. 6
Ústava Švýcarska a pokus o její změnu
70
4. 7
Holandský Animal Testing Act
72
4. 8
Projekt Great Ape
73
Závěr
76
Shrnutí
77
Summary
78
Podsumowanie
79
Použité zdroje
80
Seznam obrázků a tabulek
86
Seznam příloh
88
Přílohy
89
Úvod
Téma zvířecích práv se objevovalo mnohokrát v historii, nicméně až v posledních
zhruba třiceti letech se mu věnuje nejen široká veřejnost, ale také odborníci z nejrůznějších
oblastí lidského poznání. Soudobým výsledkem poznání v oblasti této tématiky je rozlišení
dvou přístupů: Animal Welfare a Animal Rights. Tato práce proto bude ve své základní
koncepci vycházet právě z tohoto rozlišení.
V první části se budu zabývat předními představiteli výše zmíněných přístupů:
Peterem Singerem a Tomem Reganem. Problematiku jsem rozvrhl tak, aby byly ozřejměny
základní rozdíly v pozicích obou autorů, avšak aby zároveň zůstala patrná vzájemná
provázanost obou přístupů.
Druhou částí navazuji na dvě zásadní myšlenky obou autorů – schopnost trpět (cítit
bolest) u Singera a možnost vědomí (resp. sebevědomí) zvířat u Regana. S pomocí
poznatků exaktních věd se budu snažit poukázat na skutečnost, že zvířata cítí bolest, že ji
emocionálně prožívají, neboť emocionální složka je nedílnou součástí prožívání bolesti
nejen u lidí, ale také u mimolidských bytostí. K podpoře Reganovy pozice se opět pomocí
exaktních přístupů pokusím ukázat, že je možné, že (některá) zvířata mohou být nejen
vědomá, ale také sebevědomá, že si tedy mohou být vědoma nejen světa, v němž žijí, ale
také sebe v tomto světě, a že jim tudíž není lhostejné, co se s nimi děje.
V třetí části přistoupím k rozlišení obou zmíněných přístupů, Animal Welfare a
Animal Rights. Budu opět směřovat k tomu, abych odkryl nejen rozdíly, ale také vzájemné
shody a v mnoha případech vzájemné splývání obou přístupů. Budu se zabývat také
problémem morálního statutu a hodnoty o sobě a dalšími dílčími, ale neméně důležitými,
předpoklady obou přístupů.
V poslední části přistoupím ke konkrétním krokům v oblasti ochrany zvířat v České
republice, v zemích Evropské unie, a příp. v jiných zemích.
Součástí této práce je také příloha, která mapuje exploataci zvířat v České
republice, zemích Evropské unie, příp. v dalších zemích světa.
Práce si klade za cíl postihnout současnou problematiku ochrany zvířat a zvířecích
práv a ukázat na možnosti, jak lze nahlížet na mimolidské bytosti ne již jako na objekty,
ale jako na subjekty s vlastními právy, jak morálními, tak legálními.
7
1. Singer a Regan
1. 1 Peter Singer
1. 1. 1 Základní principy
Singerovo dílo prostupují 4 základní myšlenky:
1. myšlenka rovnosti,
2. schopnost prožívat slast či strast,
3. princip rovného zvažování zájmů,
4. druhová nadřazenost.
1. 1. 1. 1 Myšlenka rovnosti
„Myšlenka rovnosti je ideou morální a ne trváním na důkazech.“1 Singer tím míní,
že mezi námi a zvířaty, stejně jako mezi lidmi navzájem, jsou velké rozdíly. Nicméně
otázkou zůstává, zda jsou tyto rozdíly relevantní také morálně, tedy zda opodstatňují
odlišné zacházení, nebo mají-li všechny bytosti „nárok na stejnou ohleduplnost v zacházení
i na stejnou možnost naplnit potřeby svého života, i když ty jsou rozdílné.“2
1. 1. 1. 2 Schopnost prožívat slast nebo strast
„Schopnost trpět nebo mít radost je … nejen nezbytná, ale i dostačující pro to,
abychom mohli říci, že bytost má zájmy – absolutně minimálním zájmem je netrpět.“3
Singer to ukazuje na příkladu kamene a myši: „Bylo by nesmyslné říkat, zda je či není
v zájmu kamene, aby ho školák odkopl z cesty. Kámen nemá své zájmy, protože nemůže
trpět. Nic … nezpůsobí změnu v jeho blahu. … Myš, …, má svůj zájem – nebýt odkopnuta
1
Singer, 2001, s.20.
Kohák, 2000, s. 44.
3
Singer, 2001, s. 23.
2
8
z cesty, protože bude trpět, jestliže se tak stane.“4 Singer tak zdůrazňuje, že schopnost trpět
či radovat se je „jediná obhájitelná hranice zájmů u ostatních.“5 Jiná hranice pro Singera
není možná, a proto platí, že není-li bytost schopna trpět či radovat se, „není tu už nic,
s čím bychom mohli počítat.“6 Schopnost trpět či radovat se tvoří hranici mezi bytostmi.7
1. 1. 1. 3 Princip rovného zvažování zájmů
„… je třeba brát v úvahu zájmy každé bytosti … a dát jim stejnou váhu jako
zájmům kterékoliv jiné bytosti. … základní element – počítat se zájmy bytostí, ať jsou tyto
jakékoliv – musí být podle zásady rovnosti rozšířen na všechny bytosti, …“8 Zde je
důležité zdůraznit, že „… základní princip rovnosti nevyžaduje stejný, nebo dokonce
identický přístup, vyžaduje stejné chápání. Stejné chápání různých bytostí může vést
k různým přístupům a různým právům.“9
Dělám-li etický soud, musím vzít v úvahu zájmy všech, kterých se tento soud týká.
Tedy zvažuji zájmy, které pojímám jako zájmy, a nikoli jako mé zájmy. Základem principu
rovného zvažování zájmů je to, že ve svých morálních úvahách přikládáme stejnou váhu
zájmům všech těch, jichž se naše činy dotýkají.10 Jak již bylo řečeno, princip rovného
zvažování zájmů není v žádném případě diktátem rovného zacházení.11
Singer je zastáncem preferenčního utilitarismu. Tento druh utilitarismu posuzuje
činy ne dle jejich tendence k maximalizaci slasti či minimalizaci strasti (jako utilitarismus
klasický), ale posuzuje je podle míry, do jaké se tyto činy shodují s preferencemi všech
bytostí, jichž se tyto činy a jejich následky dotýkají. Podle preferenčního utilitarismu je
každé jednání, které je v protikladu k preferenci jakékoliv bytosti, špatné, není-li vyváženo
4
Tamt.
Tamt., s. 24.
6
Tamt.
7
Charakteristiky jako inteligence, racionalita, pohlaví, barva kůže aj. jsou naprosto nepřípustné. Singer se
staví proti rasismu i speciesismu: rasisté porušují princip rovnosti tím, že upřednostňují zájmy členů vlastní
rasy; speciesisté kladou důraz na zájmy vlastního druhu. (Singer, 1999, s. 58)
8
Singer, 2001, s. 21.
9
Tamt., s. 18.
10
Singer, 1999, s. 21.
11
Tamt., s. 23.
5
9
protichůdnými preferencemi. Tak zabití osoby, která má zájem na pokračování života, je
horší než zabití jiné bytosti, která není osobou.12
Singer zdůrazňuje, že musíme být opatrní při zvažování zájmů různých druhů.
V jistých situacích totiž může příslušník jednoho druhu trpět více než příslušník druhu
jiného. V takovém případě, na základě principu rovného zvažování zájmů, je přednost dána
té bytosti, která trpí více.13
1. 1. 1. 4 Druhová nadřazenost
Druhová nadřazenost (speciesismus) je Singerem definována jako „předsudky nebo
zaujatost příslušníků jednoho druhu proti příslušníkům ostatních druhů.“14 Singer
druhovou nadřazenost odmítá a tvrdí, že žádný z rozdílů mezi člověkem a mimolidskými
bytostmi není morálně opodstatněný, čímž je položen základ principu rovnosti.
O problematice zabíjení zvířat např. Singer tvrdí, že „jedinou věcí, která odlišuje
dítě [s poškozeným mozkem od zvířat], …, je biologická příslušnost k rodu homo sapiens,
...“15 Hranice práva na život jde tedy paralelně s hranicí vlastního druhu.16
1. 1. 2 Kategorie bytostí: osoby a ne-osoby17
Posvátnost života jsme si přivykli chápat jako posvátnost života lidského, nikoliv
jako života obecně. Pojem „lidská“ bytost tak užíváme jako ekvivalent k pojmu „příslušník
druhu Homo sapiens“. Příslušnost k druhu je skutečnost, která je vědecky poměrně
jednoduše ověřitelná na základě analýzy DNA. Tak je např. embryo již od prvního
okamžiku své existence lidskou bytostí, a totéž platí také o všech těžce mentálně
postižených lidských bytostech nebo i o novorozenci, který se narodí bez mozku. Nicméně
existuje ještě jiný význam slova „lidský“. Singer jako příklad uvádí tzv. seznam znaků
12
Tamt., s. 94-95.
Např. zájmy šimpanze mají přednost před zájmy novorozeného dítěte.
14
Singer, 2001, s. 22.
15
Tamt., s. 33.
16
Tamt., s. 34.
17
Souhrnný pohled na kategorizaci bytostí u Singera uvádí tabulka č. 1 na str. 14.
13
10
lidskosti protestantského teologa Josepha Fletchera, který zahrnuje následující znaky:
sebevědomí, sebeovládání, vědomí budoucnosti, vědomí minulosti, schopnost vztahovat se
k ostatním, zájem o druhé, komunikaci a zvědavost.18
Tyto dva významy pojmu „lidská bytost“ spolu souvisí, ale nejsou totožné.
Embryo, těžce mentálně postižený jedinec i anencephalický novorozenec jsou
nepopíratelně lidskými bytostmi, tedy příslušníky druhu Homo sapiens. Nicméně
postrádají ony uvedené kvality, „znaky lidskosti“. Pro první význam Singer užívá označení
„příslušník druhu Homo sapiens“, pro druhý pak označení „osoba“.19 Vidíme tedy, že
lidská bytost nemusí být nutně také osobou.
1. 1. 2. 1 Osoby
Americký filosof Michael Tooley tvrdí, že jedinými bytostmi, které mají právo na
život jsou ty, které jsou schopny sebe sama chápat jako zvláštní entity existující v čase,
tedy osoby.20 Pokud právo na život znamená pokračovat v existenci jako jedinečná entita,
pak touha odpovídající vlastnění práva na život je současně touhou pokračovat v existenci
jako jedinečná entita. Ale pouze bytost, která je schopna chápat sebe sama jako jedinečnou
entitu existující v čase, osoba, může mít tuto touhu. Z toho plyne, že právo na život mohou
mít pouze osoby. Tooley argumentuje tím, že jedinec nemůže mít v určitém časovém
okamžiku právo na pokračování v existenci, pokud v tomto časovém okamžiku nemá
zájem na pokračování ve své existenci. Z toho pak vyplývá, že pokračování v existenci
nemůže být v zájmu bytosti, která nikdy nebyla schopna pojímat sebe samu jako existující
v čase.21
Sebevědomá bytost chápe sebe sama jako jedinečnou entitu s minulostí
a budoucností. Vzít této bytosti život bez jejího souhlasu, znamená zhatit její tužby pro
budoucnost. Avšak zabitím např. slimáka nebo novorozence nedochází ke zhatění tužeb
tohoto druhu, neboť ani slimák, ani novorozenec žádné takové tužby nemají.22
18
Singer, 1999, s. 83-87.
Tamt.
20
Tamt., s. 96.
21
Tamt., s. 97-98.
22
Tamt., s. 90.
19
11
Jedna ze základních otázek, na níž Singer hledá odpověď je, zdali může být
mimolidská bytost osobou. Ptát se takto však zároveň znamená, ptát se, zdali může být
mimolidská bytost racionální a sebevědomou bytostí, která si sebe samu uvědomuje jako
zvláštní entitu v čase.23
Jsou tedy nějaká zvířata sebevědomá? Singer si je vědom, že nelze poskytnout
spolehlivý důkaz, nicméně odpovídá kladně. Největší přesvědčení o sebevědomí podávají
primáti (zvl. šimpanzi a gorily), kteří jsou schopni komunikovat lidským jazykem ve formě
znakové řeči. Tito primáti používají znakovou řeč také k vypovídání o minulosti a
budoucnosti, tedy dokáží si sebe sama uvědomovat v čase.24
Jisté mimolidské bytosti tedy jsou osobami, poněvadž splňují všechny podmínky
pro to, aby jimi mohly být. Tak život těchto bytostí je stejně hodnotný a náleží mu stejná
ochrana jako kterékoliv lidské bytosti, která je osobou. Na tomto místě Singer odmítá
doktrínu o posvátnosti lidského života; jediná relevantní doktrína je posvátnost života
osoby. Také upozorňuje na to, že někteří členové druhu Homo sapiens jsou osobami, jiní
však nikoliv. Singer popírá, že existují jakékoliv důvody k tomu, abychom zastávali
tvrzení, že je vždy lepší zabít mimolidskou bytost, která je osobou, než lidskou bytost,
která osobou není. Naopak zdůrazňuje, že je vždy horší zabít mimolidskou bytost, která je
osobou, než lidskou bytost, která osobou není. Tak může např. být zabití šimpanze, který je
osobou, horší, než zabití mentálně těžce postižené lidské bytosti, která není osobou a nikdy
jí nebude. Z mimolidských bytostí řadí Singer mezi osoby např. gorily, šimpanze,
orangutany, ale také velryby a delfíny. Snad by to této skupiny mohly náležet např. také
psi, kočky či prasata.25
23
Tamt., s. 110-111.
Tamt., s. 111-112.
25
Tamt., s. 116-119.
24
12
1. 1. 2. 2 Ne-osoby
Ostatní bytosti Singer označuje jako ne-osoby. Do této skupiny řadí dva typy
bytostí:
1. Bytosti, které jsou vědomé, ale nikoliv sebevědomé. Nemají žádné touhy
orientované na budoucnost.26
2. Nevědomé bytosti. Pro tyto bytosti je smrt ukončením zážitků, stejně jako
je narození jejich počátkem. Smrt a život nestojí ve vzájemném protikladu.
U těchto bytostí dochází k vzájemnému vyrušení smrti a narození.27
Společné těmto bytostem, tj. ne-osobám, je, že postrádají vědomí sebe sama,
neuvědomují si sebe sama jako jedinečné entity v čase. Usmrcením těchto bytostí nevzniká
žádná újma, pouze se snižuje suma slasti ve světě. Tato skutečnost však může být
vyrovnána tím, že se k životu přivedou podobné bytosti, které povedou stejně šťastný
život. To je jádro Singerova argumentu o nahraditelnosti28. Usmrcení těchto bytostí však
musí být bezbolestné a jejich smrt nesmí působit škodu či utrpení ostatním bytostem.29
Těžko však můžeme uvažovat o tomto argumentu např. v případě nosnic uzavřených
v malých klecích: v prvé řadě je nepochybné, že nevedou šťastný život. Zabití slepice bude
jistě znamenat snížení sumy utrpení ve světě, nicméně uzavření další slepice do téže klece
rozhodně nebude znamenat zvýšení slasti ve světě. Totéž platí prakticky o všech oblastech
exploatace zvířat. Tento argument je použitelný pouze tehdy, vedou-li zvířata opravdu
šťastný život a jsou-li zabita bezbolestně. Za současných podmínek exploatace zvířat
člověkem je tento argument pro ospravedlnění zabíjení prakticky nepoužitelný.
Do kategorie vědomých bytostí, které však nejsou sebevědomé, spadá velký počet
mimolidských bytostí, ale také lidský novorozenec či těžce mentálně postižené lidské
bytosti. Jestli platí Tooleyho argumentace (viz 1. 1. 2. 1), pak bytosti, které nejsou
sebevědomé, nemají právo na život – tedy ani novorozenci a těžce mentálně postižení lidé
26
Tamt., s. 126.
Tamt.
28
V orig. „replaceability argument“.
29
Singer, 1999, s. 119-121.
27
13
podle Tooleyho nemají právo na život. Nicméně v praxi to neplatí: zabít je, je obecně
pokládáno za špatné.30
Bytosti
Nahraditelnost
Povinnosti
Neživé věci, rostliny, živočichové
N
E
Příklad
Nevědomé
Nahraditelné
Žádné
nepociťující strast ani slast; plod bez
vědomí.
O
S
Živočichové s centrálním nervovým
O
B
Vědomé
Nahraditelné
Ve smyslu
systémem, kteří jsou schopni pociťovat
preferenčního
slast a strast, např. hlavonožci; také
utilitarismu
31
Y
těžce mentálně postižení lidé,
novorozené dítě, plod s vědomím.
O
S
Ve smyslu
O
Sebevědomé
B
Nenahraditelné
preferenčního
utilitarismu
Člověk, šimpanzi, orangutani, gorily,
někteří další primáti, velryby, delfíni;
snad také kočky, psi, prasata, krávy,
ovce, lachtani, medvědi, aj.
Y
Tabulka 1: Druhy bytostí podle Singera.
30
Tamt., s 101.
V 1. vydání Praktické etiky pro vědomé bytosti Singer ukládal povinnosti ve smyslu klasického
utilitarismu (tj. zvyšovat sumu slasti ve světě a naopak snižovat sumu strasi ve světě).
31
14
1. 2 Tom Regan
1. 2. 1 Mezi Singerem a Kantem
Regan rozlišuje dvojí povinnosti, které můžeme mít k mimolidským živočichům:
1. přímé povinnosti, kdy omezujeme svou vlastní svobodu kvůli zvířatům
samým,32
2. nepřímé povinnosti, kdy omezujeme svou vlastní svobodu kvůli nám samým.33
Přímé povinnosti Regan rozpoznává v Singerově utilitarismu, nepřímé pak u Kanta. Regan
jednoznačně zastává názor, že ke zvířatům máme přímé povinnosti.34
Odmítá však utilitaristický princip rovného zvažování zájmů, naproti tomu přijímá
Kantův princip respektu ke každému jednotlivci.35 Regan v Singerově principu vidí kolizi:
na jedné straně zájmy nikoho nesmějí být ignorovány, a na straně druhé musejí být zájmy
všech spravedlivě zváženy. Tento rozpor ukazuje na příkladu otroctví: nejdříve
(spravedlivě) zvážíme zájmy všech a pak uvidíme, kdy mohou být otroci osvobozeni.
S tímto Regan nesouhlasí: je právem otroků, aby byli svobodní a nebyli „jen prostředky“,
protože otroctví porušuje toto základní (morální) právo, tedy právo na svobodu, a nikoliv
princip rovného zvažování zájmů (zde otroků a otrokářů). Zdůrazňuje, že zájmy otrokářů
by vůbec neměly být brány v potaz. Tento princip nedokáže zajistit, že budou respektována
základní morální práva. Totéž platí plně v případě zvířat: nerespektujeme jejich základní
morální práva, tedy právo na život, právo na svobodu a právo na tělesnou integritu
(souhrnně to Regan označuje právem na respekt); princip rovného zvažování zájmů
nemůže všem jednotlivcům zaručit respektování těchto práv.36
Naopak na Kantově principu respektu k jednotlivci staví svou teorii zvířecích práv:
bytosti mají hodnotu jako jednotlivci, tj. hodnotu o sobě37. Tato hodnota je pro všechny
stejná, a proto všechny bytosti mají morální právo na to, aby s nimi bylo zacházeno
32
Regan, 2001, s. 4.
Tamt.
34
Tamt., s. 43.
35
Tamt.
36
Tamt., s. 36-37.
37
Regan užívá pojem „inherent value“. Více o této hodnotě uvedu v dalším textu.
33
15
s respektem, aby nebyly považovány za „něco“, i když mohou být potencionálními
„zdroji“ pro ostatní.38
Reganovu pozici lze shrnout následovně:
Přímé
povinnosti
+
Singer
Princip rovného
zvažování zájmů
-
Nepřímé
povinnosti
-
Kant
Princip respektu ke každému
jednotlivci
+
Tabulka 2: Reganova pozice mezi Singerem a Kantem
1. 2. 2 Subjekty života
Být subjektem života znamená být si vědom světa, sebe ve světě a mít zájem na
tom, co se mi děje, bez ohledu na to, zdali to zajímá ještě někoho dalšího.39 Subjekty života
mají zájem na životě.40
Být subjektem života znamená mít (nutně) základní morální právo: právo na
respekt. Jedinci, kteří mají toto právo, a jsou subjekty života, nemohou nikdy být
považováni za „zdroje“, za předměty. Toto je Kantovská pozice, ale jen v tomto smyslu,
neboť Kant toto právo omezuje jen na rozumné autonomní bytosti, tj. na lidi. Pro Regana
jsou však subjekty života také mimolidské bytosti.41
Ne všechny mimolidské bytosti však jsou subjekty života (stejně jako ne všichni
lidé jsou subjekty života, což vyplývá z výše uvedených podmínek: např. lidé v kómatu,
těžce mentálně postižení). Jako hranici určuje ryby. Regan se tedy nesnaží říci, že všechny
bytosti mají stejná práva. Pouze tvrdí, že pokud je bytost subjektem života, je jí zaručeno
minimální právo: právo na respekt, tedy právo na to, aby s ní, jakožto se subjektem života,
nebylo zacházeno jako s „věcí“, neboť není objektem, ale subjektem.42
38
Regan, 1986, s. 19-21.
Ve starších textech Regan připojuje řadu dalších vlastností (srov. např. Regan: The Case for Animal
Rights, 1983, s. 278). Zde vycházím z jeho posledních prací a z nejnovějšího projektu Animal Sentience,
zveřejněném na internetových stránkách http://www.animalsentience.com, kde zdůrazňuje pouze tyto tři
uvedené charakteristiky jako kritéria subjektu života.
40
Regan, 2004, s. 53.
41
Regan, 2001, s. 43.
42
Regan, 2004, s. 59-60.
39
16
U Regana lze tedy rozpoznat dva typy subjektů života:
1. bytosti
morálně
odpovědné
za
své
činy
(např.
dospělí
lidé),43
které mají přímé povinnosti ke druhému typu subjektů života;
2. bytosti, které nemohou být morálně odpovědné za své činy (např. zvířata,
malé děti, těžce mentálně postižení).44
1. 2. 3 Hodnota o sobě
Hodnota o sobě tvoří centrální ideu Reganovy filosofie zvířecích práv. Ke své
koncepci hodnoty o sobě podotýká níže uvedené.
Etická teorie by byla jistě jednodušší, zřekla-li by se této hodnoty. Avšak
jednoduchost není vše. Abychom měli tu nejlepší teorii, týkající se nejen lidských bytostí,
musíme tuto hodnotu postulovat. Regan říká, že vědomí není jediným kritériem toho, zda
něco má nebo nemá hodnotu. Právě vědomé bytosti musí přisoudit morální statut
ne-vědomým bytostem a uznat, že jejich mravní hodnota je objektivní. Tedy vědomé
bytosti rozpoznávají hodnotu o sobě ve všech subjektech i objektech přírody.45
Např. věříme, že je špatné zotročovat lidi či pojídat naše děti: postulování hodnoty
o sobě dokáže vysvětlit tato naše přesvědčení. Žádná z dříve nabízených variant, jako
racionalita, autonomie nebo jiná, tato naše přesvědčení nedokáže odůvodnit.46
Je nezávislá na ostatních hodnotách.47
Je celistvá: individuum ji buď má, nebo nemá. Ti, kdo ji mají, ji mají stejně.48
Všichni, kdož jsou subjekty života, mají nutně hodnotu o sobě. Tím je zaručen
jejich rovný morální status. Kritérium subjektu života však vytváří postačující (nikoliv
nutnou) podmínku pro vlastnění této hodnoty. Proto může Regan říci, že určité bytosti
43
Regan je označuje jako „Moral Agents“.
Regan, 2004, s. 59-60. Autor je označuje jako „Moral Patients“.
45
Regan, 2001, s. 48.
46
Tamt.
47
Tamt.
48
Tamt.
44
17
nejsou subjekty života, i když mají hodnotu o sobě. Jako příklad uvádí komatózní stav či
těžké mentální postižení, rostliny a ekosystémy.49
Tato hodnota zaručuje jedinci základní morální právo: právo na respekt, tedy aby
s ním nebylo zacházeno jako s „něčím“, jako se „zdrojem“.50 Na tomto místě je však
důležité upozornit na to, co již bylo uvedeno dříve, že právo na respekt, vyplývající
z vlastnění hodnoty o sobě, neimplikuje právo na stejné zacházení, např. nemůžeme
s dítětem zacházet stejně jako s dospělým člověkem, s hrochem jako s člověkem.
Následující obrázek schématicky znázorňuje kategorizaci bytostí u Regana.
Morálně
odpovědné
bytosti
Bytosti, které
nemohou být
morálně
odpovědné
Hodnota o
sobě
Ostatní bytosti
Subjekty života
Obrázek 1: Bytosti u Regana
49
50
Tamt., s. 49.
Regan, 1986, s. 21.
18
1. 2. 4 Konflikt práv
V případech, kdy je nemožné vyhnout se porušení morálních práv určitých jedinců,
pracuje Regan se dvěma principy.51 Skutečnost, že Regan tyto principy postuluje ještě
neznamená, že např. schvaluje vivisekci či produkci masa. Pokud však dojde k situaci, kdy
budeme muset zvažovat porušení práv určitých jedinců, jsme povinni chovat se k těmto
jedincům s respektem; to např. znamená, že při experimentálním využití v biomedicínském
výzkumu jsme povinni snížit míru utrpení na minimum a mít stále na paměti, že využívaní
jedinci nejsou objekty, ale subjekty života52 a na základě toho jim poskytnout adekvátní
podmínky. Regan se tak odklání od welfaristů, neboť z jeho pohledu tyto situace nastávají
jen výjimečně; nepracuje tedy s myšlenkou nějaké kontinuální exploatace doprovázené
„humánním“ standardem blaha využívaných jedinců.53
První princip je aplikován na případy srovnatelného utrpení. Tehdy máme volit tu
variantu, kdy toto utrpení způsobíme menšímu počtu jedinců. Názorně tento princip
ukazuje následující schéma.
Volba 1
Volba 2
•••
•••
•••
•••
•
•
•
•
Obrázek 2: Reganův princip srovnatelného utrpení
51
Varner, 1998, dostupné z http://www-phil.tamu.edu/~gary/awvar/index.html.
Pokud jimi nejsou, přesto vlastní hodnotu o sobě, a tudíž mají garantováno morální právo na respekt.
53
Podobně uvažuje i Singer, není však, co se týče vymezení „velmi vážného případu“ tolik radikální jako
Regan, neboť akceptuje určitou formu kontinuální exploatace, zatímco pro Regana jde o jakousi formu
„nárazové“ exploatace. Požadavek minimalizace utrpení je ale u obou totožný.
52
19
Počet puntíků na obr. č. 2 udává počet jedinců; velikost puntíků pak velikost utrpení. Ze
schématu vidíme, že volba 1 i volba 2 zahrnují stejné utrpení. Volba 1 však zahrnuje více
jedinců, kterým by bylo způsobeno srovnatelné utrpení jako jedincům ve druhé kolonce,
kterých je však méně. Proto Regan volí volbu 2.54
Druhý princip je aplikován na případy, kdy je působeno nesrovnatelné utrpení.
Zde Regan navrhuje volit tu možnost, kdy celková suma utrpení bude menší, a to dokonce
i tehdy, bude-li toto menší utrpení způsobováno většímu počtu jedinců. Následující
schémata tento princip názorně objasní:
Volba 1
•••
•••
•••
•••
Volba 2
•
•
•
•
Obrázek 3: Reganův princip nesrovnatelného utrpení
Počet puntíků na obr. č. 3, stejně jako v předchozím schématu, udává počet jedinců;
velikost puntíků pak míru utrpení. Regan je pro volbu 2, neboť celková suma utrpení je
menší; v tomto případě navíc pro menší počet jedinců.
54
Varner, 1998. Dostupné z http://www-phil.tamu.edu/~gary/awvar/index.html.
20
Volba 1 Volba 2
••
••
••
••
••••
••••
••••
••••
Obrázek 4: Reganův princip nesrovnatelného utrpení
Počet puntíků na obr. č. 4 opět udává počet jedinců; velikost puntíků pak míru utrpení.
Regan volí volbu 2, i když tato volba zahrnuje více jedinců. Avšak i přes větší počet
jedinců je celková suma utrpení menší, než kdybychom se rozhodli pro volbu 1, která
i přes menší počet jedinců zahrnuje větší sumu utrpení.55
1. 3 Kritika Zdeňka Veselovského
Na adresu Petera Singera Veselovský poznamenává: „Osvobozovat jen taková
zvířata, která známe, a opovrhovat těmi druhými, je pro existenci živočišného genofondu,
včetně člověka, krátkozraké a nesmírně nebezpečné.“56 Veselovskému jde o to, že jsou
vylučovány celé druhy živočichů, zvl. bezobratlí živočichové.
Veselovský se vyrovnává také s otázkou rovnosti: „Představovat si, že lze pro
osvobození a rovnosti živočichů jednoduše rozšířit kategorii platnou pro člověka, který má
vysoký stupeň inteligence, předvídavosti a sebeuvědomění, na zvířata, je dost naivní. Je
také … nesmyslné považovat za rovnocenné tak rozdílné tvory, jako je pes, papoušek,
dešťovka či nezmar.“57
55
Tamt.
Veselovský, 2000, s. 229.
57
Tamt., s. 227-228.
56
21
Veselovský se Singerem souhlasí v tom, „… že dnešní velkochovy zvířat jsou
úplným popřením lidské morálky a ztrátou sebemenší úcty k živým tvorům.“58 Již však
nesouhlasí s tím, že nejlepším řešením je vegetariánství, neboť k němu nejsme evolučně
„vybaveni“.59
Na
koncepci
Toma
Regana
Veselovský
bouřlivě
reaguje,
když
říká:
„Z biologického hlediska je trestuhodné vybrat si taková zvířata, která odpovídají našim
kritériím či naivním představám, a zavrhnout drtivou většinu tvorů, kteří si všichni
zasluhují naší úctu, ochranu a hlavně takový vztah a zacházení, které jim nepůsobí
utrpení.“60 Autor tak reaguje na Reganovu koncepci subjektů života, poněvadž se domnívá,
že vyjma člověka, jím zavedeným kritériím reálně, tj. dle výsledků dnešních vědeckých
poznatků, neodpovídá prakticky žádný jiný živočich.61
Oběma pak Veselovský vyčítá, že vůbec, nebo jen málo, berou v potaz situaci flóry,
která je klíčová pro existenci živočichů vůbec.62
58
Tamt., s. 230.
Tamt.
60
Tamt., s. 231-232.
61
Tamt.
62
Tamt., s. 232.
59
22
2. Schopnost cítit bolest. Vědomí a sebeuvědomování
2. 1 Schopnost cítit bolest
Henke a Erhardt definují bolest jako „nepříjemný vjem a emocionální zážitek, který
se objevuje v souvislosti s aktuálním nebo potencionálním poškozením tkáně.“63 Bolest má
tedy dvě složky: fyzickou a emocionální. Autoři upozorňují na to, jak je obtížné posoudit
výskyt bolesti i u člověka, poněvadž podstatnou složku pocitu bolesti tvoří emocionální
část – jen subjektivně zachytitelná.64 Neurofyziologicky však dráždivý vjem spolu s touto
emocionální složkou vytvářejí stresor, který v důsledku tělesné a duševní zátěže vyvolává
stres v celém organismu. Bolest musí být tedy vždy nahlížena v přímé souvislosti s vjemy
strachu a stresu.65
SENZORICKÁ
SLOŽKA
EMOCIONÁLNÍ
SLOŽKA
STRESOR
bolest
Obrázek 5: Složky bolesti
Stav zvířete je na těchto faktorech přímo závislý: zvíře se strachem nebo ve stresu
pociťuje bolest daleko silněji, než zvíře, které strach nemá.66
Je vždy nutné mít na paměti tyto skutečnosti:
1. Bolest je vždy subjektivní.67
63
Henke a Erhardt, 2005, s. 11. Viz také Rusín, 2002.
Henke a Erhardt, 2005, s. 11.
65
Tamt., s. 12.
66
Tamt.
64
23
2. Bolest je to, co jako bolest pociťuje pacient, ne pozorovatel.68
3. Anatomické a biochemické cesty přenosu bolesti jsou u člověka
a zvířat podobné.69 Proto lze učinit závěr, že podnět, který je
u člověka považován za bolestivý a který potenciálně poškozuje tkáň a u
zvířete působí útěk či změny chování, musí být bolestivý i u zvířete.70
4. Utrpení se objevuje, když jsou bolesti nebo potíže tak velké a trvají tak
dlouho, že situace není pro daného jedince více tolerovatelná a dochází
k ovlivnění normálního chování.71
5. Na zpracování bolesti se podílejí četné struktury centrálního nervového
systému.72 Vlastní centrum bolesti neexistuje.73
6. Práh tolerance bolesti se silně liší individuálně a druhově specificky. Je
modulován motivací nebo zkušeností.74
7. Důležitou roli ve vnímání bolesti hraje citlivost tkání, jak uvádí obrázek
č. 6.75
Citlivost na bolest
Hlava (za zvlášť vysoce citlivé jsou považovány zubní dřeň a
rohovka), hrudník, přední oblast břicha, perineum
Páteř, zadní oblast břicha, klouby
Svalovina, aj.
Obrázek 6: Citlivost určitých tkání na bolest
67
Tamt., s. 22.
Tamt.
69
Tamt.
70
Tamt., s. 30.
71
Tamt., s. 22.
72
V případě žvočichů s centrálním nervovým systémem.
73
Henke a Erhardt, 2005, s. 24.
74
Tamt.
75
Tamt., s. 15.
68
24
2. 1. 1 Kdo cítí bolest
Henke a Erhardt uvádějí, že doposud bylo prokázáno, že pociťování bolesti se u
savců a také ptáků projevuje podobně, přičemž upozorňují na to, že věk jedince nehraje
žádnou roli.76 Zdůrazňují, že neexistuje žádný anatomicky či fyziologicky prokazatelný
důvod, že by vnímání bolesti u zvířat mělo být menší než u člověka.77
Autoři tvrdí, že míra našich emocí představuje (zcela omylně) podklad pro citlivost
k bolesti, kterou jsme ochotni přiznat tomu kterému zvířecímu druhu.78 Uvádějí tzv.
etickou hierarchii zvířat.79
MÍRA EMOCÍ
PRIMÁTI
podobnost s člověkem
KOČKI, PSI
společenská zvířata
MALÁ DOMÁCÍ ZVÍŘATA
mazlíčci
ZEMĚDĚLSKÁ UŽITKOVÁ
ZVÍŘATA
potrava
Obrázek 7: Etická hierarchie zvířat
Poznatky Gary E. Varnera podává tabulka č. 3 na následující straně. Znaménko „-„
znamená, že daný jev se u daného druhu nevyskytuje; znaménko „+“ znamená, že daný jev
76
Totéž platí např. i v případě lidského plodu, který již od 22. týdne disponuje všemi strukturami pro
percepci bolesti. (Tamt.) Avšak tým vedený Markem Rosenem zveřejnil v srpnu 2005 v časopise New
Scientist závěry své studie, z níž plyne, že struktury pro vnímání bolesti se formují až ve 23. – 30. týdnu
těhotenství. A pokud by byly vytvořeny dříve, pravděpodobně začínají fungovat až v období po 30. týdnu.
Autoři studie definují bolest jako „subjektivní senzorickou a emoční zkušenost, která vyžaduje přítomnost
vědomí, aby umožnilo rozpoznání stimulu jako něčeho nepříjemného.“ Chtějí tak bolest odlišit od běžné
reflexní reakce. (www.mednews.cz/cz/index.php?menu=aktuality&id=3427)
77
Henke a Erhardt, 2005, s. 12.
78
Tamt.
79
Tamt., s. 13.
25
se u daného druhu vyskytuje; znaménko „?“ pak značí, že daný jev ještě nebyl prokázán,
ale ani vyvrácen.80
HMYZ
NOCICEPTORY
81
CNS82
NOCICEPTORY
PROPOJENÉ S CNS
PRODUKCE
ENDOGENNÍCH
OPIOIDŮ83
REAKCE NA
ANALGEZII84
REAKCE NA
BOLEST
ANALOGICKÉ
LIDSKÝM
BEZOBRATLÍ
MLŽI
HLAVONOŽCI
RYBY
OBRATLOVCI
PLAZI
PTÁCI
SAVCI
-
-
?
+
?
+
?
+
+
+
+
+
-
-
+
+
+
+
+
+
+
?
+
+
+
+
?
-
?
+
?
+
+
-
-
+
+
+
+
+
Tabulka 3: Možnosti percepce bolesti u různých druhů živočichů.
2. 1. 2. Rozpoznání bolesti u zvířat
Jak rozpoznat bolest u zvířete? Henke a Erhardt uvádějí, že klíčem je druhově
specifické chování.85 Příklady druhově specifických projevů bolesti uvádí tabulka č. 4 na
následující straně.86
80
Varner, 1998. Dostupné z http://www-phil.tamu.edu/~gary/awvar/index.html. Tabulka je upravena dle
Henke a Erhardt, 2005, s. 13.
81
Receptory bolesti, označovány také „nocisenzory“. Současné poznatky o vzniku bolesti předpokládají její
vznik buď přímým účinkem bolestivé stimulace na nociceptory, anebo jako následek zánětlivého procesu,
který uvolňuje látky dráždící nociceptory, a tím způsobující bolest. (Rusín, 2002)
82
Centrální nervový systém.
83
Endogenní opioidy je souborné označení pro endorfiny, enkefaliny a dynorfiny, což jsou chemické látky
přirozeně se vyskytující v organismu, které se váží na příslušná specifická vazebná místa na buňkách
(receptory) a teprve konformační změna receptoru způsobená vazbou molekuly opioidu vyvolá odpověď
buňky jako celku (zprostředkuje vlastní účinek). (Henke a Erhardt, 2005, s. 41-58)
84
Medikamentózní potlačování bolesti.
85
Henke a Erhardt, 2005, s. 33-34.
86
Tamt., s. 36-37.
26
Živočichové
Obojživelníci
Ryby
Plazi
Ptáci
Hlodavci
Přežvýkavci
Králík
Kočka
Pes
Specifický projev bolesti
Otírání se.
Stažení ploutví.
Neustálé kroucení se.
Načepýření peří, střídání aktivity a pasivity.
Zanedbaná srst, znečištění očních koutků, vysoké pištění (pro člověka
neslyšitelné).
Skřípání zuby, kopání pod břicho, sténání, kladení končetin pod břicho.
Pištění, bázlivost na dotek, sebepoškozování.
Napnutí, únik, agrese, mastná srst.
Napnutí, skleslá hlava, vtažený ocas, neklid, neposlušnost, agrese či
apatie.
Tabulka 4. Specifické projevy bolesti u živočichů.
Nicméně existují také druhově nezávislé změny při bolesti, jak uvádí tabulka č. 5.87
Kardiopulmonární88
změny
• zvýšení srdeční
frekvence,
• zvýšení krevního
tlaku,
• arytmie,
• zvýšení dechové
frekvence,
• povrchní dýchání,
• bledé sliznice.
Změny chování
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
vokalizace,
upozorňování na
bolestivé místo,
změna vzhledu,
sebepoškozování,
změna svalového napětí,
neklid,
agrese,
deprese,
strach,
nechuť k pohybu,
otupělost,
stereotypie,
nechutenství,
snížená péče o tělo.
Jiné
•
•
•
rozšíření zornic,
slinění,
zvýšení hladiny
glukózy v krvi.
Tabulka 5: Druhově nezávislé změny při bolesti
87
88
Tamt., s. 36.
Tj. změny v oblasti dýchacího a oběhového systému.
27
2. 2 Schopnost trpět. Pocity a nálady zvířat. Stres
John Webster tvrdí, že přemýšlíme-li o schopnosti zvířat trpět, stojíme před třemi
možnostmi:
1. zvířata netrpí,
2. zvířata trpí odlišným způsobem než my (lidé),
3. zvířata nám nemohou sdělit, jakým způsobem trpí.89
Podle autora „objektivní vědecké rozlišení těchto možností je obtížné, ale
z morálního hlediska je rozdíl mezi nimi zásadní.“90 Marian Dawkinson ve své knize
Through Our Eyes Only? píše: „Zásadní vlastností každého našeho citového hnutí je, že
nám na něm záleží. Nejsme jen pasivními svědky svých emocí. Chceme-li vědět, zda také
zvířata mají emoce, musíme se nejprve ohlédnout po známkách ukazujících, že také jim
záleží na tom, co se s nimi děje. … Když nějaké zvíře vytrvale usiluje, aby něčeho dosáhlo
nebo se tomu vyhnulo, pak nám touto aktivitou říká, že si cení této věci, anebo naopak její
nepřítomnosti.“91 Jak Webster, tak i Dawkinson se shodují, že „schopnost trpět … je
známkou inteligentního uvědomování si, tedy určité stránky vědomí.“92
Tabulka č. 6 (na následující straně) udává pocity a nálady, které může určité zvíře
prožívat. John Webster dodává, že tento výčet není vyčerpávajícím seznamem všech pocitů
a nálad, které může zvíře prožívat. Zároveň bychom dle něj neměli očekávat, že všechny
druhy zvířat si mohou uvědomovat všechny tyto pocity a nálady. Jím navržená tabulka má
odpovídat zvířatům v „lidských rukou“, tedy zvířatům běžně chovaným v domácnostech,
hospodářským zvířatům, koním, zvířatům v zoologických zahradách a laboratořích.93
Tabulka č. 7 (na následující straně) se pokouší „spárovat“ protikladné pozitivní a
negativní nálady jako zvědavost a apatii nebo vzrušení a úzkost. Autor však zdůrazňuje, že
by bylo „zcela mylné domnívat se, že zvíře se snaží ubírat střední cestou mezi apatií a
zvědavostí podobně jako vyvažuje např. potřebu potravy proti potřebě odpočinku. Tabulka
89
Webster, 1999, s. 21.
Tamt., s. 22.
91
Tamt.
92
Tamt.
93
Tamt., s. 27-28.
90
28
má ukázat, že vědomý emocionální stav zvířete může být ovlivněn nejen určitým
podnětem a instinktivní a rozvažovací interpretací tohoto stimulu, ale také náladou, v níž
se dané zvíře právě nachází, když přijímá podnět.“ 94
Pocity
← Emocionální škála →
Utrpení
Hlad
Žízeň
Horko, zima
Neutrální pocit
Nasycení
Nasycení
Tepelná pohoda
Vyčerpání
Odpočinek
Bolest
Nemoc
Strach
Pohoda
Zdraví
Bezpečí
Slast
Lahodnost
Tepelný požitek
Požitek
z fyzického
pohodlí
Smyslový požitek
Vitalita
-
Tabulka 6: Možné pocity u zvířat95
Nálady
Negativní
Úzkost
Apatie
Impotence
Bezmocnost
Pozitivní
Vzrušení
Zvědavost
Libido
Kontrola
Tabulka 7: Možné nálady u zvířat96
Každé zvíře se v průběhu normálního života setkává s problémy, kterým musí
přidělit pořadí důležitosti a vypořádat se s nimi přiměřenou akcí – někdy instinktivně, jindy
vědomou rozvahou. Až tehdy, stanou-li se problémy příliš obtížné nebo složité na nějakou
konstruktivní akci, nebo když je příležitost k takovéto akci zablokována, mohou problémy
zvíře „přetížit“ až ke hranici utrpení. David McFarland vytvořil pro tento účel tzv.
vajíčkový model motivačních priorit a utrpení. Stav mysli je zde představen jako
mnohorozměrné vajíčko. Podněty a zátěže z vnitřního i vnějšího prostředí posouvají stav
94
Tamt., s. 27-28.
Tamt., s. 28.
96
Tamt., s. 28.
95
29
mysli zvířete k obvodu (skořápce) vajíčka. K těmto zátěžím náleží hlad, žízeň, teplotní
stres, strach, bolest a vyčerpání. Síla těchto podnětů narůstá od nulové hodnoty ve středu
vajíčka směrem ke skořápce, kde je intenzita těchto podnětů taková, že vyvolává utrpení.
Pravý horní kvadrant představuje odpovědi na zátěže schopné způsobit dva druhy utrpení –
hlad a vyčerpání. Zvíře, které se musí kvůli potravě tvrdě namáhat, začne jíst, když má
hlad (na obr. bod H). Když přijímá potravu, posunuje stav své mysli směrem k nule po ose
hladu, ale zároveň v dimenzi únavy ke stavu vyčerpání. V bodě R zjišťuje, že motivace
odpočívat překročila motivaci k příjmu potravy, a tak tuto činnost ukončí a začne
odpočívat. Limity křivky HR popisují stavy mysli zvířete majícího potravu bezprostředně
v dosahu. Jsou bezpečně uvnitř oblasti, kterou zvíře vnímá jako pohodlí, a proto za těchto
okolností ani o hladu ani o únavě nelze říci, že by způsobovaly utrpení. Další křivka H“R“
popisuje stav zvířete, kdy množství i kvalita potravy je podřadná a zvíře musí mnohem
usilovněji pracovat, aby se vyhnulo nesnesitelnému hladu. Musí také sloučit tyto cíle
s potřebou omezit zátěž. Za těchto okolností nemusí zvíře trpět, ale je pro ně čím dál
obtížnější situaci zvládnout. Jak se blíží k hranicím svých možností, jeho jednání se stává
„čím dál zoufalejší“. Na níže uvedeném obrázku je tento stav definován jako „utrpení“, tj.
oblast vně obvodu koule. Křivka H´R´ představuje stav mysli zvířete, které nemusí pro nic
vydávat žádné úsilí a zakouší tak stav, který McFarland nazývá „být v limbu“, tj. ve stavu
jakési umrtvující nečinnosti. Paradoxně zvíře v tomto stavu dle autora trpí, neboť se ocitá
ve stavu takové prázdnoty, v níž nemá nic konstruktivního, čím by zaměstnávalo sebe,
resp. svou mysl. Autor se domnívá, že v takovém stavu zvíře vnímá jiné zdroje utrpení,
např. chronickou bolest v daleko větší míře.97
Tento model předpokládá, že se zvíře chová přesně jen tak, aby vzdálilo své pocity
od stavu utrpení. Nezahrnuje žádné pozitivní nálady ve směru ke stavům libosti. Je však
založen na tvrzení, že zvíře má vědomou motivaci jednat tak, aby vylepšilo stav své mysli,
a proto zahrnuje možnost, že bude strádat, je-li mu odepřena možnost konstruktivně
přispívat ke kvalitě své vlastní existence, a to i tehdy, není-li vystaveno žádné zřetelné
zátěži z okolí. 98
97
98
Tamt., s. 35-36.
Tamt., s. 37.
30
Obrázek 8: McFarlandův vajíčkový model. Motivační priority, utrpení a umrtvující
nečinnost („limbo“)99
2. 3 Vědomí a sebeuvědomování
2. 3. 1 Pojem vědomí
František Koukolík navrhuje ve vztahu mozku a vědomí užívat tři základní
významy pojmu „vědomí“:
1. Vědomí jako stav bdělosti100. Jde o pojetí vědomí jako kontinua, tedy řadu
stavů vědomí od bdělosti, přes fyziologickou změnu vědomí, jíž je spánek
k patologické změně, kterou je bezvědomí a kóma.101
2. Vědomí jako zkušenost102. Zde je vědomí pojato jako obsah „zkušenosti od
jednoho okamžiku k dalšímu okamžiku. … Obsahy tohoto vědomí
přetrvávají krátce … Většina stavů vědomí je „intencionální“ neboli
99
Tamt., s. 36.
V anglicky psané literatuře „waking state; wakefulness“.
101
Koukolík, 2003, s. 11.
102
V anglicky psané literatuře „experience“.
100
31
zaměřená, ve smyslu „zaměřenosti na svět“. Jsme si vědomi toho či
onoho.“103
3. Vědomí ve smyslu mind. „… je to všechno, čemu věříme, v co doufáme,
čeho se bojíme, co zamýšlíme, očekáváme, po čem toužíme.“104
Jsou však užívány i další pojmy:
1. Sensation (resp. perception). Jde o „rozlišování počitků … Podkladem je
činnost smyslových systémů …“105
2. Alertness. Tento pojem se užívá „pro vědomí ve smyslu bdělosti …
Opakem je bezvědomí, případně nějaká podoba vegetativního stavu …,
nebo spánek …“106
3. Attention. Užívá se „ve smyslu (zaměřené) pozornosti …“107
4. Awareness. Tento pojem znamená „… „vyšší vědomí“, „vědomí
o vědomí“, … Pojem awareness řada autorů užívá promíšeně s pojmem
consciousness. Oba pojmy znamenají „vědomí o vědomí“, …, ale někdy i
sebeuvědomování, pro něž se … současně používá pojem mind. Část …
autorů považuje pojmy awareness a consciousness za totožné …“108
5. Soul. Tento pojem je užíván ve významu duše, a to v náboženském smyslu.
2. 3. 2 Pojem sebeuvědomování
Pro pojem „sebeuvědomování“109 uvádí Koukolík následující významy:
1. „Sebe-uvědomování se užívá jako uvědomování sama sebe ve chvíli, kdy
jsme si vědomi, že si je někdo vědom nás. Sebe-uvědomování je tedy
vědomí o vědomí, a to nejen svém, ale také o vědomí druhých …“110
103
Koukolík, 2003, s. 11-12.
Tamt., s. 12.
105
Tamt.
106
Tamt.
107
Tamt.
108
Tamt., s. 13.
109
V anglicky psané literatuře „self-consciousness“.
110
Koukolík, 2003, s. 13-14.
104
32
2. „Sebe-uvědomování se užívá ve smyslu sebe-pozorování vlastních akcí
…“111 Koukolík doplňuje: „Je možné, že vyšší savci a ptáci
uvědomování v tomto smyslu mají také.“
sebe-
112
3. „Sebe-uvědomování se užívá ve smyslu sebe-poznávání. Šimpanzi,
orangutani i děti starší než 18 měsíců, … i delfíni poznávají sami sebe
v zrcadle. Opice to nedokáží.“113
4. „Sebe-uvědomování jako sebe-poznání a sebepoznávání. V tomto smyslu
sebe-uvědomování směřuje k vědomí sama sebe jako součásti … skupiny
…“114
2. 3. 3 Argumenty proti a pro uznání vědomí115 u zvířat
Colin Allen rozlišuje čtyři typy argumentů, které popírají vědomí u zvířat. Jedná se
o tyto:
1. Argumenty z nepodobnosti.
2. Argumenty na základě podobnosti.
3. Argumenty na základě absence sebevědomí.
4. Metodologické argumenty.116
Argumenty z nepodobnosti jsou založeny na vlastnostech či schopnostech, které
zvířata, na rozdíl od „vědomých“ lidí, postrádají. Jde především o argumenty založené na
užívání jazyku a rozumu lidmi.117
Argumenty
či
schopnostech,
na
příp.
základě
projevech
podobnosti
jsou
chování,
které
založeny
jsou
lidmi
na
vlastnostech
považovány
za
111
Autor uvádí následující příklad: „Pozorujeme-li mravence, který putuje po hřbetě naší ruky a jsme-li si
vědomi, že jej pozorujeme (a zároveň si jsme vědomi, že pociťujeme, jak jeho nožičky lechtají), jde o sebeuvědomování v tomto smyslu.“ (Tamt.)
112
Koukolík, 2003, s. 14.
113
Tamt.
114
Tamt.
115
Pokud nebude uvedeno jinak, budu pojmem „vědomí“ označovat anglický ekvivalent „consciousness“,
resp. „awareness“. Musím však zdůraznit, že je nesnadné odlišit, kdy autoři užívají pojem „consciousness“,
resp. „awareness“ analogicky s pojmem „self-consciousness“.
116
Allen, 2004. Dostupné z http://plato.stanford.edu/archives/win2005/entries/consciousness-animal/.
117
Tamt.
33
ne-vědomé. Etologickým jazykem lze říci, že jde o důraz na zvířecí pudovost, „řízenost
přírodou“ oproti „vědomému“ konání člověka. Jako názorný příklad podává Colin
objasnění Petera Carrutherse, který říká, že všechno zvířecí chování je nutno považovat za
projevy ne-vědomého konání, jako kdyby zvířata byla řízena něčím, co lze přirovnat
k autopilotu, nebo ke schopnostem lidí s vážně poškozeným mozkem.118
Argumenty z absence
sebevědomí
navazují
na
předešlé
dva
argumenty
a de facto jej implikují.119
Metodologické argumenty se týkají možnosti vůbec poznat vědomí. Jsou založeny
na otázkách jak lze objektivními vědeckými metodami vůbec poznat subjektivní vědomí;
lze vůbec uplatnit „lidské“ měřítko na zvířecí říši apod.120
Colin Allen uvádí pro uznání vědomí u zvířat 2 typy argumentů: argumenty na
základě podobnosti a argumenty z nepodobnosti.
Argumenty
na
základě
podobnosti
jsou
založeny
na
srovnání
lidí
a mimolidských živočichů. Nejběžnější vyplývají ze srovnávání
1. lidského a zvířecího chování;
2. neurologických podobností mezi lidmi a zvířaty.121
Argumenty z nepodobnosti nejsou založeny na výčtu nepodobností mezi lidmi a
zvířaty, jak by z názvu mohlo plynout, ale na tom, že nepodobnosti (etologické,
neurologické apod.) mezi lidmi a zvířaty neimplikují deficit vědomí u zvířat. Argumenty
tohoto typu se drží evoluční teorie a považují lidské vědomí za evolučně vyšší formu
vědomí, nikoliv za jedinou formu vědomí.122 John Webster k tomu dodává: „Nesmíme si
myslet, že schopnost myšlení a vědomí vznikla najednou u jednoho druhu Homo sapiens,
… Lidské schopnosti vnímání, vědomí a myšlení vznikly, protože byly zásadně důležité
pro náš vývoj, který byl zase základem našeho přežití. A protože nutnost vyvinout myšlení
byla poháněna tak prvotním cílem jakým je přežití, nemůžeme vyloučit možnost, že
myšlení bylo součástí evoluční strategie i u jiných druhů než u našeho vlastního.“123
118
Tamt.
Tamt.
120
Tamt.
121
Tamt.
122
Tamt. Evoluční problematika bude nastíněna dále v oddílu 2. 2. 5.
123
Webster, 1999, s. 23. Srov. také Koukolík (viz dále).
119
34
2. 3. 4 Reganovy úvahy o vědomí u zvířat
V knize The Case for Animal Rights Regan vymezuje za „hodné“ práv savce, kteří
mají jistou víru, touhy, paměť, smysl pro budoucnost, emoce, preference pro autonomii,
vlastní záměry a vědomí.124
V projektu Animal Sentience pak hovoří o tom, co myslí oním „mít vědomí“125.
Mít
vědomí
znamená
být
si
vědom
světa,
sebe
ve
světě
a
mít
zájem
na tom, co se mi děje, bez ohledu na to, zdali to zajímá ještě někoho dalšího.126
Regan však zdůrazňuje, že vědomí každého živočišného druhu (včetně lidského) je
limitováno potřebou přežití. Uznává také, že člověk je pravděpodobně jediným, kdo může
vědomě rozhodovat o jiných živočišných druzích (a také jiných lidech). Ono slůvko
„pravděpodobně“ je zde nicméně záměrně, neboť Regan vzápětí dodává, že jsou již
k dispozici jisté poznatky127, které dokazují, že některá zvířata mají jistou „úroveň
morality“ 128 a jistý „zájem o ostatní živočichy“129.130
Regan klade silný důraz na skutečnost, že mezi jednotlivými živočišnými druhy
panuje silná variabilita mezi „stupni vědomí“131, což znesnadňuje veškeré vědecké bádání.
Regan se také nevyhýbá již uvedenému metodologickému argumentu, tedy tomu, zdali
vůbec můžeme vědeckými metodami dojít k poznání vědomí u zvířat a nakolik můžeme
uplatňovat lidské měřítko (přestože sám takto činí) na mimolidské živočišné druhy.132
124
Regan, 1983, s. 278. Připomínám, že v pozdějších pracích zahrnuje mezi živočichy „hodné“ práv také
ptáky a ryby.
125
Samozřejmě ve smyslu anglického „conscioussness“ či „awareness“. Je však nutné zdůraznit, že oba tyto
pojmy u Regana často splývají s pojmem „self-conscioussness“.
126
Regan, 2005, dostupné z http://www.animalsentience.com.
127
Autor blíže nespecifikuje.
128
V originále „level of morality“.
129
V originále „concern over other animals“.
130
Regan, 2005, dostupné z http://www.animalsentience.com.
131
V originále „degrees of conscious awareness“.
132
Regan, 2005, dostupné z http://www.animalsentience.com.
35
2. 3. 5 Názory etologů
Zdeněk Veselovský uvádí, že existují nezvratné důkazy, že zvířata jsou schopna
samostatného uvažování a myšlení. Bylo potvrzeno, že jsou schopna zevšeobecnění
určitého pojmu, avšak na rozdíl od člověka ho nedokáží pojmenovat. Uvádí také, že
německý etolog Koehler pro tuto schopnost vyhradil termín „nepojmenované myšlení“.
Ruský etolog Krušinskij pak potvrdil že při svém chování se nejen vrozeným programem,
ale i jistým „racionálním plánem“ řídí zvl. krkavcovití ptáci, lišky, psi a vlci. Krušinskij
následně pro tento způsob chování zavedl termín „elementární rozumová činnost“.133
V roce 1991 byly v knize Cognitive Ethology: the Minds of other Animals shrnuty
poznatky předních zoologů a byl také učiněn jednoznačný závěr: většina autorů potvrdila
sebeuvědomování u některých savců i ptáků.134 Základním argumentem je, že se zdá
naprosto nesmyslné, aby se rozum a sebeuvědomování náhle jako nějaký dar z nebes
objevily jen u člověka, aniž by se známky tohoto vývojového pokroku nenašly alespoň u
nejbližších předků člověka, zvl. u těch, kteří žijí sociálně. Autoři se shodli na tom, že
budeme-li sledovat vývoj poznání sociálního chování, zvl. u primátů, nemůžeme si
nevšimnout, že jde o jednu z nejvýznamnějších evolučních sil, které vedly k myšlení.135
Veselovský uvádí, že největší pozornost se zatím věnovala jen primátům.136 Sdílí
však názor, že podobných výsledků bude dosaženo také při zkoumání jiných druhů
s dokonalou centrální nervovou soustavou, jako jsou delfíni, sloni či šelmy.137
133
Veselovský, 2005, s. 177.
Uvádí se, že jako první, kdo na základě svého pozorování prohlásil, že zvířata myslí, byl spolupracovních
Charlese Darwina, anglický přírodovědec Wallace. Popsal, jak orangutan chovaný v kleci cílevědomě
sypáním zrní k sobě přilákal slepice a jednu z nich si ulovil za potravu. (Veselovský, 2005, s. 177-178)
135
Veselovský, 2005, s. 178.
136
Autor uvádí řadu příkladů z oblasti výzkumu primátů. Viz Veselovský, 2005, s. 177-180.
137
Tamt., s. 180.
134
36
2. 3. 6 Názory neurobiologů
Antonio
R.
Damasio
předkládá
svou
teorii
„neuronálního
jáství“
a „metajáství“. Dotýká se tedy neuronálních základů subjektivity, kterou považuje za
klíčový rys vědomí.138 Užitím pojmu „jáství“ autor tvrdí, že „… zkušenosti mají niternou
souvislost, … souvislost … zkušenosti je zakořeněna v relativně stabilním, donekonečna se
opakujícím biologickém stavu. Zdrojem této stability je převážně konstantní struktura a
činnost … organismu a pomalu se vyvíjející prvky autobiografických informací.“139
Neuronální základ „jáství“ „… spočívá v neustálé reaktivaci … dvou reprezentací.
Jedna skupina se týká reprezentací klíčových událostí v jedincově autobiografii … Druhou
… tvoří prvotní reprezentace jedincova těla, …“140
Autor dále píše: „Jestliže mozek vytváří soubor odpovědí na nějaký podnět,
existence reprezentace jáství nevytváří vědomí o tom, že jeho vlastní organismus … na
podnět odpovídá. Jáství … vědět nemůže. Na druhé straně proces, který bychom mohli
nazvat metajástvím, by vědět mohl, za předpokladu, že 1) mozek může vytvořit nějaký
druh popisu proměny stavu organismu, jenž je výsledkem odpovědi mozku na přítomnost
podnětu, 2) popis vytvoří obraz procesu proměny a 3) obraz proměny jáství bude
porovnáván s podnětem, který spustil proměnu.“141 Damasio upřesňuje, oč mu jde, když
dále říká: „… hovořím o popisu, jenž se týká proměny stavů organismu, kterou vyvolala
odpověď mozku na obrázek objektu X. Při popisu není používán jazyk, ačkoli popis může
být do jazyka přeložen.“142
Takto načrtnutá konstrukce „metajáství“ je „… čistě mimoslovní schematický
pohled na hlavní protagonisty143 z pohledu, jenž je pro oba vnější. Výsledkem je, že pohled
třetí strany144 tvoří v každém okamžiku němý výpravný dokument o tom, co se těmto
protagonistům děje. K vytvoření dokumentu není jazyk zapotřebí, stačí použít základní
138
Damasio, 2000, s. 209.
Tamt., s. 205.
140
Tamt., s. 205-206.
141
Tamt., s. 207.
142
Tamt.
143
Hlavními protagonisty míní „… objekt, který je reprezentován a organismus, který reaguje na
reprezentovaný objekt.“ (Tamt., s. 208)
144
Třetí stranou míní „… stav „jáství“, jenž se neustále mění v souvislosti se změnami v důsledku reakce
organismu na objekt.“ (Tamt., s. 208)
139
37
nástroje pro tvorbu reprezentací … Nevidím žádný důvod, proč by zvířata, jež nemluví,
nemohla takové povídky vytvářet.“145
František Koukolík říká následující: „Lze předpokládat, že vědomí ve smyslu
bdělosti mají všechna zvířata střídající spánek s bděním. U ptáků a savců lze nadto
předpokládat, že si mohou být do nějakého stupně vědomí svého smyslového rozlišování
včetně bolesti i hybných akcí. Šlo by o nějakou podobu vědomí, …“146 ve smyslu
„awareness“, resp. „consciousness“.
Koukolík tvrdí, že je velmi obtížné uvažovat o vědomí u vývojově nižších
organismů. Kloní se však také k úvaze, že dostatečně široká definice vědomí je „… s to
vyvodit existenci vědomí i z chování rostlin.“147
Autor doplňuje několik ilustrativních příkladů provedených experimentů:
1. „ … včelí mozek … dokáže rozlišit stejné od různého a dokáže tuto
informaci přenést z jedné smyslové domény do další. … Včela umí
navigovat na dlouhé vzdálenosti, pamatuje si, kde je potrava, poznává jiné
včely, povídá si s nimi a ví, kdy má vytvořit roj, aby založil nový
domov.“148
2. „Jedno z měřítek, podle kterého se soudí na počátek vývoje
sebe-
uvědomování, je chvíle, v níž malé děti poznají v zrcadle samy sebe a
přestanou svůj zrcadlový obraz považovat za obraz někoho jiného. …
podobnou schopnost mají i šimpanzi … Chování jiných druhů zvířat,
například opic, slonů, afrického papouška šedého, sice pohled do zrcadla
ovlivňuje, nicméně se z jejich chování nedá usoudit, že by probíhalo sebepoznávání.“149
3. „ … delfíni si sebe v zrcadle opakovaně prohlížení, své tělo uvádějí do
takové polohy, aby na ně dobře viděli. … Delfíni podobně jako šimpanzi a
lidé mají mimořádnou paměť, dokáží třídit vztahy mezi událostmi, naučí se
nejjednoduššímu symbolickému umělému kódu, jejich sociální chování je
složité. … Ze společné vývojové větve se delfíni oddělili přibližně před
145
Tamt., s. 208-209.
Koukolík, 2003, s. 233.
147
Tamt.
148
Tamt., s. 233-234.
149
Tamt., s.235.
146
38
60-70 miliony let. Proto se v případě sebe-poznávání delfínů, šimpanzů a
lidí mluví o vývojovém přibližování poznávacích funkcí …“150
4. Makakové „… poznávají, kdy si něco pamatují a kdy si nepamatují. Šlo by
tedy o vědomou paměť podobnou lidské … jejich objektivní chování
dokazuje schopnost adaptivního rozhodování o budoucím chování na
základě bezprostředně získané znalosti.“151
5. „… ptáci, kteří si ukládají potravu, si pamatují nejen jednotlivé události, ale
i jejich vzájemný vztah v čase a prostoru.“152
6. U králíků bylo prokázáno, „… že mají podobný druh vědomé paměti, jako
mají lidé. Na druhé straně z toho neplyne, že mají sebeuvědomování.“153
Cecilia M. Hayes uvádí také příklad s krysami, kdy krysí „demonstrátor“ dostal za
každé strčení do tyče, bez ohledu zdali zleva či zprava, potravu. Pozorující krysy pak měly
sklon strkat do tyčky z téže strany, jak to činil „demonstrátor“, přestože k tomu neměly
vůbec žádný důvod, poněvadž potravu by dostaly tak či onak. Tento experiment potvrdil,
že krysy jsou schopny nápodoby.154
Koukolík činí závěr a říká, že je nepochybné, „… že některé druhy vyšších
obratlovců mají některé znaky jevu, jemuž se u lidí říká vědomí ve smyslu vědomí o
vědomí …“155 Tvrdí však zároveň, že je, dle vědeckých výzkumů, „… sporné, do jaké
míry mohou nejrozvinutější druhy, jako jsou šimpanzi a delfíni, být nositeli
sebeuvědomování.“156
Spíše doporučuje, abychom namísto ostrého oddělování vědomí lidí od vědomí
zvířat brali na zřetel jisté kontinuum.157
150
Tamt.
Tamt., s. 236.
152
Tamt., s. 237.
153
Tamt., s. 238.
154
Heyes, 1994, s. 523.
155
Tamt.
156
Tamt.
157
Tamt.
151
39
3. Morální statut zvířat. Animal Welfare a Animal Rights
3. 1 Morální statut. Hodnota o sobě
Atribut morálního statutu přisuzujeme entitám z hlediska toho, „jakým způsobem
se mohou stát objektem aktivit člověka, jeho vztahu k nim i jeho nakládání s nimi. Mají-li
morální statut, nejsou indiferentními objekty jeho jednání, nýbrž limitují ho tím, že
vyžadují uznání svého morálního statutu, který je zároveň nárokem nepřipouštějícím určité
způsoby jeho jednání vůči nim.“158 Lze hovořit o třech možnostech odvození morálního
statutu mimolidských entit:
1. je dán apriorně (nezdůvodněně),
2. je odvozen z primární zkušenosti člověka s přírodou,
3. je zdůvodněn na základě hodnoty o sobě.
První možnost se nám nabízí u Kanta a odvozeně u Regana159. Od Kanta víme, že
přirozená lidská práva mohou být realizována jen ve „zdravém“ životním prostředí. Takto
lze hovořit o jistém morálním statutu mimolidských bytostí. Tyto v takovémto pojetí
nemají práva v tom významu, v němž je připisujeme člověku, ale musejí být člověkem
respektovány v rámci povinnosti, kterou má člověk k sobě samému. Takto vymezená
hodnota mimolidských entit je tedy nepřímá, čili vázána na člověka. Mimolidské bytosti
tedy nemají vlastní práva, ale mají vlastní morální statut.160
Druhý přístup nám nabízí E. Kohák. Autor tvrdí, že staří filosofové viděli „svůj
předmět ve smyslu prožití skutečnosti v její primární původnosti. Jejich postoj byl údiv,
nikoli argumentace, spekulace, a jejich ctností byla naivita, pohotovost vidět zázrak bytí
ještě dříve, než začnou teoretizovat a uzavírat se do chytře vymyšlených teorií.“161 Podle
něj právě v této primární původnosti je nutno hledat východisko etických vazeb člověka.
Primární zkušenost člověka s přírodou mu vyjevuje morální dimenzi světa, v němž žije.
Kohákovi se tak náš vztah k přírodě jeví primárně jako vztah morální, který „nemusíme
158
Ondok, 1998, s. 94.
Srov. Regan, 2001, s. 4 a násl.
160
Ondok, 1998, s. 61-62.
161
Tamt., s. 46.
159
40
dokazovat, ale který je nám odhalován v tomto bezprostředním kontaktu se světem
přírody.“162 Erazim Kohák pracuje také s pojmem „hodnota o sobě“, již se zabývám níže,
když interpretuje pojem „život“ stylem hlubinné ekologie: „Život je hodnotou sám pro
sebe, a tudíž i hodnotou o sobě, nezávisle na druhých, i jen vnitřním vztahem. Tedy, kde je
žití (či snad vůbec bytí), tam je i hodnota o sobě.“163 V Zelené svatozáři pak říká: „… jen
proto, že chce žít, protože se dovede radovat a hrozí se utrpení a zániku, je život každé
bytosti dobrem pro ni samou, a tudíž dobrem zcela nezávisle na čemkoliv jiném.“164
Třetí možnost zdůvodnění morálního statutu mimolidských bytostí je spojena
s problémem hodnoty o sobě165. Tato hodnota vyjadřuje, že mimolidské entity „nejsou
určeny jen k tomu, aby byly používány člověkem, … Nemají proto jen instrumentální
hodnotu, která označuje jejich užitkovou funkci. Jejich vnitřní hodnota není závislá na
člověku a jeho hodnocení, ale je zakotvena v nich samých …“166 Uvedené vymezení je
jedno z nejčastějších. Hodnota o sobě se chápe „jako ontologicky zakotvena v samotných
věcech, jako něco, co nezávisí na subjektivním hodnocení člověka.“167
Dle toho, na jak širokou skupinu entit je hodnota o sobě aplikována, lze rozlišit dvě
stanoviska:
1. je aplikována pouze na živé entity,
2. je aplikována na všechny, tj. i ne-živé, entity.
K prvnímu případu se vztahuje koncepce Paula W. Taylora, který pojímá hodnotu o
sobě168 jako objektivní vlastnost náležící živé bytosti.169 Hodnotu o sobě odděluje od
konceptu „intrinsic value“ a „inherent value“.170 Taylor tvrdí, že hodnota o sobě (inherent
worth) náleží všem přírodním entitám, a to proto, že jsou členy biotického společenství
Země. Tím, že realizují své vlastní „dobro“, vytvářejí svou hodnotu o sobě. Autor tedy říká
podstatnou věc, a to, že jsou cílem samy v sobě, nikoliv pouhým prostředkem. Pojem
162
Tamt., s. 46-47.
Kohák, 1997, s. 366.
164
Kohák, 2000, s. 91.
165
Synonymem je také výraz „vnitřní hodnota“. Anglická literatura používá zvl. označení „intrinsic value“, či
„inherent value“. Nicméně užívání tohoto termínu je nejednotné a mnozí autoři vytvářejí vlastní termíny,
které odlišují od uvedených pojmů.
166
Ondok, 1998, s. 63.
167
Tamt., s. 95.
168
Autor užívá termín „inherent worth“.
169
V orig. „objective property belonging to living things“.
170
Pro mnoho autorů jsou termíny „inherent value“ a „intrinsic value“ synonymní a lze je do češtiny přeložit
jako hodnota o sobě či vnitřní hodnota. Taylor však pro pojem hodnoty o sobě preferuje označení „inherent
worth“. Oba další termíny budou vysvětleny v textu.
163
41
„intrinsic value“ užívá pro označení hodnoty, kterou lidé či jiné vědomé bytosti171 udělují
jistým stavům či událostem z hlediska realizace svého vlastního „dobra“. Jde tedy o
takovou hodnotu, kterou jsou schopny „poznávat“ i mimolidské bytosti. Naopak termínem
„inherent value“ označuje takovou hodnotu, kterou pouze lidé udělují jistým objektům
proto, že je nepovažují za pouhé prostředky pro uspokojení svých zájmů. Tato hodnota je
dle Taylora lidmi udělována také mimolidským bytostem.172 Pojmem „inherent worth“
tedy Taylor označuje hodnotu, která je přítomna ve všech živých entitách nezávisle na
hodnotícím subjektu. Pojmy „inherent value“ a „intrinsic value“ pak označují hodnoty,
které jistým jevům či objektům uděluje hodnotící subjekt.
Ke druhé skupině lze uvést např. koncepce, jejímiž autory jsou Holmes Rolston,
Freya Mathews či John Rodman, James Baird Callicott a Aldo Leopold.
Holmes Rolston pracuje se „zájmem“, jehož nositeli jsou jednotlivé prvky přírody.
Tvrdí, že od dob Darwina již nemůžeme tvrdit, že ne-vědomé entity, mezi něž jsou řazeny
také zvířata, postrádají hodnotu o sobě.173 Rolston říká, že adaptace, přežití a reprodukční
strategie živých bytostí (pod tento pojem řadí všechny přírodní entity, vč. rostlin,
mikroorganismů apod.) jsou jasným důkazem toho, že tyto entity naplňují svůj zájem.
Adaptace, přežití a reprodukční strategie jsou v prvé řadě hodnotné pro daný organismus
samotný.174 Pro Rolstona již sám pojem hodnoty o sobě zakládá morální statut
mimolidských entit, resp. celé přírody, neboť „objektivita přírody znamená její svébytnost
a nezávislost na člověku, a právě z tohoto jejího základního významu také vyplývá onen
objektivní status“ hodnoty o sobě, „kterou Rolston kontrastuje vůči hodnotám „pouze“
instrumentálním. Příroda je tak sama zakládající hodnotou vůbec a zároveň „generujícím
zdrojem“ hodnotové významnosti.“175
Freya Mathews zastává holistické pojetí: entity jsou prvky celkového ekosystému,
přičemž žádný z těchto prvků není nahraditelný, tudíž každý je nositelem hodnoty o sobě, a
tato je výchozím bodem morálního statutu.176
John Rodman pak tvrdí, že všechny entity přírody mají svou hodnotu o sobě
zkrátka proto, že jsou tím, čím jsou. Říká tedy prakticky totéž, co Mathews, neboť každá
171
V orig. „conscious beings“.
Callicott, 1995. Dostupné z http://ejap.louisiana.edu/EJAP/1995.spring/callicott.1995.spring.html.
173
Rolston užívá pojem „intrinsic value“.
174
Callicott, 1995. Dostupné z http://ejap.louisiana.edu/EJAP/1995.spring/callicott.1995.spring.html.
175
Hála, 2000, s. 28.
176
Ondok, 1998, s. 63-64.
172
42
entita je naprosto jedinečná, nenahraditelná a takto vlastní svou jedinečnou hodnotu o
sobě.177
S podobnou koncepcí pracuje také James B. Callicott. Vnitřní hodnoty přírody jsou
dle něj přírodě nejen inherentní, ale jsou také bytostnou součástí ustrojení věcí. Hodnota
přírodní bytosti či přírodního děje je spojena s tím, co ta která bytost či ten který děj činí
tím, čím je. Hodnota však není s bytostí či dějem totožná. Vnitřní hodnota přírodní bytosti
či přírodního děje je dána neopakovatelnou a nenahraditelnou konkrétní podstatou dané
bytosti či děje. Tuto podstatu je však schopen (a povinen) rozpoznat hodnotící subjekt –
člověk. Člověk se v této koncepci jeví jako „svědomí“ celého biotického společenství.178
Aldo Leopold nepracuje přímo s pojmem hodnoty o sobě. Tvrdí však, že pojem
dobra nemá ryze lidský obsah – je zapotřebí vztáhnout jej i na mimolidské, přírodní
fenomény. Konečným měřítkem mravní hodnoty je dle Leopolda dobro pro biotické
společenství, tedy pro celek života, nikoliv pro jeho část, např. pro člověka. Aldo Leopold
rozšiřuje hranice společenství tak, aby zahrnovalo celou přírodu. Role člověka se tak mění:
z nadřazeného dobyvatele se stává „pouhá“ část biotického společenství. Z toho plyne úcta
k ostatním členům společenství, a zároveň také úcta k biotickému společenství jako celku.
Stejně jako u Callicotta je i u Leopolda hodnotícím subjektem člověk. Člověk je tak
„obdařen“ jakousi etickou povinností hodnotit adekvátně vzhledem k celému biotickému
společenství, nejen pouze vzhledem ke svým zájmům.179
Josef Petr Ondok pracuje s podobnou koncepcí. Tvrdí, že vše „jsoucí přirozeně
udržuje svou integritu. U člověka tato přirozená dynamika nabývá etického charakteru, tj.
je spojena s povinností, která je aplikovatelná pouze na člověka, jako na toho, kdo nejedná
podle přirozené nutnosti … K integritě lidského bytí pak patří integrita veškeré přírody …
Z této fundamentální povinnosti integrity by pak všechny objekty přírody mohly
odvozovat svůj morální statut.“180
177
Tamt., s. 63-64.
Leško, Hubík, 2003, s. 150-151.
179
Leopold, 1999, s. 233 a násl.
180
Ondok, 1998, s. 95-96.
178
43
3. 2 Soudobé rozlišení přístupů k otázce morálního statutu zvířat
Gary E. Varner a Gary Comstock činí trojí rozlišení přístupů k otázce morálního
statutu zvířat. Jedná se o přístup
1. Animal Welfare,181
2. lidské dominance,
3. Animal Rights.182
Přístup Animal Welfare charakterizují z hlediska hodnoty o sobě. Nicméně, i když
tuto hodnotu postulujeme, stále zůstávají zachovány mnohé formy exploatace zvířat,
z pohledu člověka nezbytné, např. masná produkce, biomedicínský výzkum apod. Základní
charakteristikou však je, že jsou vytyčeny esenciální podmínky, které musejí být splněny,
aby bylo zvířatům poskytnuto „blaho“, které „navyšují“ životní standard využívaných
zvířat. Autoři dále uvádějí tři, pro tento přístup typické, teze:
1. My, lidé, máme morální povinnost uplatňovat princip rovného zvažování
zájmů.
2. Z předešlé teze plyne následující: Využívání zvířat je akceptovatelné pouze
tehdy, jestliže lidský zájem převyšuje zájmy využívaných zvířat.
3. Jestliže je zvířatům způsobováno utrpení, je naší morální povinností toto
utrpení maximálně minimalizovat či plně eliminovat.183
Přístup lidské dominance je charakterizován plným „panstvím“ člověka nad
přírodou vůbec. Není zde postulována hodnota o sobě, ale hodnota vnější, tedy příroda
jako celek, vč. zvířat, slouží člověku jen jako prostředky pro uspokojení jeho potřeb.
Přípustná je tedy jakákoliv exploatace zvířat bez omezení. Základní teze jsou dle autorů
následující:
1. Zvířata nezaujímají žádný morální status, neboť postrádají jakoukoliv formu
vědomí184 a nejsou schopna pociťovat bolest.
181
V dalším textu budu užívat anglického termínu „Animal Welfare“.
V textu budu užívat anglického termínu „Animal Rights“ pro označení celkového přístupu k problematice
morálního statutu zvířat.
183
Varner, Comstock, 2002. Dostupné z http://www-phil.tamu.edu/∼gary/awvar/handout.sumary.pdf.
184
Autoři zde míní „vědomí“ ve smyslu „conscioussness“.
182
44
2. Se zvířaty lze libovolně manipulovat a není nutné brát žádné ohledy, vyjma
těch případů, kdy by „neadekvátní“ zacházení se zvířaty mělo negativní
(morální) efekt na člověka.185
Třetí přístup, přístup Animal Rights, je charakterizován přiznáním práv,
tj. morálních, ale i legálních práv, zvířatům. Mají-li tedy jednotliví živočichové morální
práva, nemůžeme s nimi zacházet jako s prostředky, tedy každé zvíře vlastní hodnotu
o sobě. Při tomto přístupu jsou vyloučeny všechny formy exploatace zvířat. Základní teze
jsou následující:
1. Princip rovného zvažování zájmů je nepřípustný, neboť z morálního
hlediska nikdo nesmí uspokojovat své zájmy tím způsobem, že by
docházelo k utrpení jiných entit (lidských i mimolidských).
2. Četní mimolidští živočichové sdílejí s lidmi takové mentální charakteristiky,
že je nepřípustné zacházet s nimi jinak, než jak zacházíme s lidmi.
3. Z předchozího je zřejmé, že uznáme-li práva lidem, musíme uznat práva i
pro tyto živočichy.186
Kanadský etik David Sztybel rozlišuje šest různých typů Animal Welfare:
1. Welfare „vykořisťovatelů“ zvířat, který je charakterizován tvrzením, že
exploatací zvířat nedochází k žádnému narušování „blaha“ zvířat.
2. Běžný Welfare, který lze přirovnat k „milovníkům domácích mazlíčků“.
Jedná se o klasickou, mezi lidmi rozšířenou ideu, že ke zvířatům187 bychom
se měli chovat laskavě a přátelsky.
3. Humánní Welfare, který je tím typem přístupu, jenž byl zohledňován
v letech minulých a více méně je tento koncept užíván i dnes. Jde o
odstraňování tzv. nehumánních způsobů exploatace zvířat, jako např.
kožešnictví, zápasy zvířat apod. Jsou tedy zachovány tzv. humánní, tj. pro
člověka nutné, způsoby exploatace, jako je masná produkce, biomedicínský
výzkum aj.
185
Varner, Comstock, 2002. Dostupné z http://www-phil.tamu.edu/∼gary/awvar/handout.sumary.pdf.
Tamt.
187
Je důležité upozornit na to, že pod termínem „zvíře“ jsou zde de facto míněni jen právě oni „domáci
mazlíčci“, nikoliv však zvířata ostatní, zvl. pak ne jateční.
186
45
4. Osvobozením zvířat Sztybel označuje přístup proklamovaný Peterem
Singerem, tedy minimalizaci utrpení spojenou s odmítnutím určitých praktik
exploatace (zvl. masná produkce) a uplatňování principu rovného zvažování
zájmů.
5. Nový
Welfare,
za
jehož
čelného
představitele
Sztybel
uvádí
Gary L. Francionea. Nový Welfare je přístup, který se dnes silně prosazuje.
Jde o postupné zrušení (vší) exploatace.
6. Animal Rights. I když autor tento přístup uvádí samostatně, shledává, že mu
jde o totéž, oč jde v předešlém bodě. Sztybelovi tedy přístupy Nový Welfare
a Animal Rights splývají, i když samotní stoupenci přístupu Animal Rights
toto ztotožnění odmítají, neboť tvrdí, že neusilují o postupné opouštění
exploatace zvířat, nýbrž o naprosté a okamžité zrušení. Heslem Toma
Regana vyjádřeno: Nestačí větší klece. To, co chceme jsou prázdné klece.188
Gary E. Varner podává následující tabulku diferencí mezi Animal Welfare a
Animal Rights:
Animal Welfare
Animal Rights
Politická charakteristika
Umírněný
Radikální, extrémní
Revize exploatace
Zrušení exploatace
Systematický
Nesystematický
Racionální
Emoční
Vědecký
Nevědecký
Filosofická charakteristika
Preferenční utilitarismus Teorie zvířecích práv
Základní představitelé
Peter Singer
Tom Regan
Tabulka 8: Diference mezi Animal Welfare a Animal Rights189
Další pohled podává Gary L. Francione. Tvrdí, že Animal Welfare akceptuje, že
zvířata mají své zájmy, avšak tyto jejich zájmy mohou být „obětovány“, pokud existují
ospravedlnitelné důvody. Jako základní rozdíl mezi jednotlivými Animal Welfare přístupy
188
189
Sztybel, 2003. Dostupné z http://www.absoluteastronomy.com/encyclopedia/A/An/Animal_Welfare.htm
Varner, 1998. Dostupné z http://www-phil.tamu.edu/~gary/awvar/index.html.
46
pak Francione uvádí skutečnost, co lze akceptovat za ospravedlnitelné. Jednotlivé přístupy
v rámci Animal Welfare naopak spojuje jednotný pohled na to, že exploatace musí být
„humánní“ a nepřípustnost jakéhokoliv „zbytečného“ utrpení, tedy minimalizace
utrpení.190
Přístup Animal Rights Francione charakterizuje následovně: zvířata (stejně jako
lidé) mají zájmy, které nesmějí být „obětovány“. Zároveň však zdůrazňuje, že zde
v žádném případě nejde o právní absolutismus: práva musí být limitována.191
3. 3 Nový Welfare. Gary L. Francione
Pod názvem „Nový Welfare“ se skrývá přístup v rámci Animal Welfare, který je
dnes
velmi
rozšířený
a
úsilí
o
jeho
prosazení
je
nejvíce
patrné
v USA,
avšak jeho skutečná aplikace je nejzřetelnější v Evropě.
Tento přístup pracuje se třemi esenciálními předpoklady, které se týkají:
1. přehodnocení našich morálních závazků k mimolidským bytostem,
2. zrušení institucionalizované exploatace mimolidských bytostí člověkem,
3. neradikálního, kontinuálního naplňování vytyčených cílů.
Gary L. Francione, tvůrce projektu Nový Welfare, kritizuje „klasickou“192 regulaci
exploatace. Tvrdí, že tato regulace uznává jisté zvířecí zájmy jen tehdy, pokud usnadňují
účinnější (vy)užívání zvířat. Nicméně takto prosazovaná regulace ve skutečnosti
nevyžaduje nic více, než „humánní“ zacházení, a tak de facto neuznává žádné zvířecí
zájmy, které nezapadají do člověkem vytyčeného konceptu. Tímto přístupem dochází
k odsunutí skutečných zvířecích zájmů, neboť nejsou podstatné a dokonce by mohly
narušit účinnou exploataci. Proto Francione nabízí tři podmínky, které musí být splněny,
abychom mohli hovořit o přístupu „New Animal Welfare“193:
1. regulace musí konkrétní praktiky zakazovat, nikoliv jen humanizovat,
190
Francione, 2003. Dostupné z http://www.animal-law.org/library/quests.htm .
Tamt.
192
„Klasickou“ formou zde autor míní tentýž přístup, který David Sztybel označuje jako „humánní“ Welfare.
Viz 3. 1.
193
Tj. Nový Welfare
191
47
2. regulace musí jasně reflektovat všechny (nikoliv jen některé) zájmy zvířat,
neboť žádný ze zvířecích zájmů nelze považovat za „vedlejší“,
3. zvířata zaujímají statut cítících bytostí s hodnotou o sobě; žádné zvíře nelze
považovat za pouhý prostředek k uspokojení zájmů člověka.194
Na základě těchto tří podmínek Francione připouští, že jím navržený přístup takto
svým cílem splývá s přístupem Animal Rights, proklamovaným zvl. Tomem Reganem. Pro
ty stoupence Animal Rights, kteří toto stanovisko nesdílejí, pak nabízí svůj přístup jako
přechod od Animal Welfare k Animal Rights, neboť se domnívá, že pracovat jen
s koncepcí
Animal
Rights
je nemožné,
poněvadž
je v
současné společnosti
neprosaditelná.195
3. 3. 1 Morální absolutismus
Gary L. Francione tvrdí, že my lidé jsme absolutističtí, jedná-li se o naše práva. Co
tím míní, uvádí následující příklad: Drtivá většina z nás je naprosto proti sexuálnímu
zneužívání dětí. Nikoho nenapadne zvažovat zájmy zneužívaných a jejich obětí, aby dospěl
k závěru, kdy toto zneužívání bude akceptovatelné. Věříme, že děti mají právo nebýt
zneužity, a v to věříme zcela absolutně. Takto absolutně uvažujeme téměř o všech lidských
právech. Nicméně je zde určitá skupina lidských práv, vůči nimž se naopak naše smýšlení
individuálně liší, nejsou tedy pojata absolutně. Např. máme právo vlastnit soukromý
majetek, ale mnoho z nás toto právo nepovažuje za absolutní ve smyslu např. práva nebýt
zavražděn či unesen (tj. ve smyslu práva na život a svobodu).196
Jedná se tedy o distinkci mezi absolutními, tj. nezadatelnými, právy a těmi, které
podléhají našemu zvažování, tedy ne-absolutními, ne-nezadatelnými právy. Hovoří-li autor
o absolutních právech, míní tím taková práva, která nemohou být podstoupena jiným
(méně významným) právům. V tom spočívá jejich nezadatelnost. A právě odepření
nezadatelných práv mimolidským entitám je problémem, který je nutno vyřešit.197
194
Francione, 2003. Dostupné z http://www.animal-law.org/library/quests.htm .
Tamt.
196
Francione, 1996a. Dostupné z http://www.animal-law.org/commentaries/ap25.htm.
197
Tamt.
195
48
Z dříve uvedeného vyplynulo, že většina z nás je absolutistická jen v otázkách
lidských práv, nikoliv práv zvířecích. Tento rozpor Francione nazývá speciesismem,
diskriminací na základě příslušnosti k druhu. Francione rozvádí svou myšlenku
následovně: Pokud uznáme lidský zájem nebýt zabit jako zájem absolutně chráněný, a
zjistíme, že jisté mimolidské bytostí mají stejný zájem, ale přesto usoudíme, že tento jejich
zájem není hoden stejné ochrany jako tentýž zájem lidský, musíme toto rozdílné zacházení
ospravedlnit, neboť neučiníme-li tak, dopouštíme se druhové diskriminace. Jak je to
obtížné, uvádí autor na tomto příkladě, který se týká odchytu ve městech žijících koček a
jejich následného usmrcení: Klasickým argumentem zde je, že je to pro ně lepší, než aby
„pobíhaly“ po ulicích, a to i tehdy, byla-li by jim zajištěna adekvátní péče a strava. Na
stejné pozici však jsou také lidé bez domova. Odchytneme je a usmrtíme? Nikoliv, neboť
se na ně vztahuje absolutní nezadatelné právo na fyzickou ochranu. Proč by ale volně žijící
kočky, o něž je postaráno, měly být zabity?198
3. 3. 2 Vlastnické právo člověka vs. zájmy zvířat
Gary L. Francione se ve svých úvahách zabývá zvl. vlastnickým právem člověka,
které považuje za „studnici“ všech lidsko-zvířecích sporů.
Vlastnické právo dle něj patří mezi nejhodnotnější ze všech lidských práv.
Pramenem lidsko-zvířecí krize se stává proto, že člověk, jemuž toto právo náleží,
se snaží svůj majetek, tj. zvířata, co nejvýhodněji využít.199
I když přehodnotíme své morální závazky vůči zvířatům, a tímto navýšíme hodnotu
zvířecích zájmů, lidské vlastnické právo nebude zrušeno a exploatace bude i nadále
pokračovat, i když v nějaké upravené, „humánnější“, podobě. Francione vidí jediné
východisko: změnit morální statut zvířat, tj. nenahlížet na zvířata jako na „věci“,
„majetek“, ale přiznat jim statut subjektu s jistými právy. Tímto způsobem bude celá řada
exploatačních praktik zcela znemožněna, nikoliv jen humanizována.200
198
Tamt.
Tamt.
200
Tamt.
199
49
3. 4 Animal Rights: Reganova filosofie zvířecích práv
Tom Regan ve svém nejznámějším článku Ten Reasons for Animal Rights uvádí
těchto deset bodů, jimiž se snaží obhájit svou filosofii zvířecích práv:
1. je ne-rozumné považovat mimolidské bytosti za pouhé prostředky, neboť se
tak dopouštíme diskriminace na základě druhové příslušnosti;
2. dle Darwinovy teorie se lidé odlišují od zvířat jen ve stupni vývoje
a v ničem jiném;
3. stejně jako rasové či sexuální rozdíly jsou jen biologické, nikoliv morální,
jsou i rozdíly druhové pouze biologické, tedy neexistuje žádný (morálně)
nadřazený druh;
4. spravedlnost
je
nejvyšší
etický
princip,
proto
nemůžeme
jednat
nespravedlivě a omezovat tak či rušit práva ostatních bytostí jen z toho
důvodu, že nám to přináší určitý prospěch;
5. lidské bytosti jsou schopny sympatie a soucitu se vším živým, je tedy nelidské omezovat sympatii a soucit pouze na vlastní druh;
6. lidské bytosti jsou schopny překonávat hranice individuálního egoismu, a
tím i vlastního druhu;
7. naše rozhodnutí jsou založena na vědění, jsou prolnuta soucitem
a spravedlností a jsou konána svobodně; takto lze překračovat hranice
„lidského“ světa a jakožto jednotlivec vstupovat do světa „mimolidského“;
8. zrušením exploatace mimolidských bytostí dojde k „pozvednutí“ lidského
společenství, neboť velikost národa a jeho morální pokrok jsou měřeny
právě přístupem k mimolidským entitám;
9. uvědomění si potřeby ochrany mimolidských bytostí zasažených lidskou
činností je zároveň uvědoměním si ochrany Země – pro nás, i pro zvířata;
zrušením exploatace nastupujeme cestu zachování života;
50
10. základem míru je respekt; zrušíme-li formy nadřazenosti, zasloužíme se o
mír.201
Tom Regan také dává do určitého vztahu Welfare s tzv. Anticruelty View, tedy
takovým přístupem, který je obdobou „humánního“ Welfare, jak jej nazývá David Sztybel.
Pro oba přístupy je exploatace možná a často dokonce nutná, přičemž oba se snaží jen o
jakousi formu „humanizace“ exploatace, nikoliv o její odstranění. Právě proti tomu staví
svou teorii Animal Rights, v níž je jakákoliv forma exploatace mimolidských bytostí
nepřípustná.202
Regan také pracuje s pojmem „osvobození“203, avšak jinak než Peter Singer.
Osvobozením má na mysli „… the recognition of the rights of nonhuman animals.“204 Lze
tedy říci, že „osvobození“, takto charakterizované, je cílem, o nějž Animal Rights usiluje:
„The two – animal liberation and animal rights – go together like a hand in a vinyl
glove.“205
Zároveň je také nutné zdůraznit, že Animal Rights je více než filosofickou teorií, je
totiž i sociálně-politickým hnutím, hnutím za práva zvířat.206
3. 5 Morální práva . Legální práva
Tom Regan pracuje s pojem „morální právo“207 o němž říká následující:
„The concept of moral rights differs in important ways from that of legal rights … moral
rights …, are universal. … An individual´s race, sex, religion, place of birth, or country of
domicile are not relevant characteristics for possession of moral rights.“208
Jak Regan uvažuje o konceptu „práv“ bude patrné z řady následujících schémat.
201
Regan, 1999. Dostupné z http://www.cultureandanimals.org/animalrights.htm .
Regan, 2001, s. 35.
203
Angl. „liberation“.
204
Regan, 2001, s. 37. „… uznání práv mimolidských bytostí.“
205
Tamt., s. 38. „Obojí – osvobození zvířat a práva zvířat – jdou ruku v ruce spolu.“
206
Tamt., s. 40.
207
Angl. „moral right“.
208
Regan, 1983, s. 267. „Koncept morálních práv se velmi liší od konceptu legálních práv … morální práva
… jsou univerzální. … Určení jako rasa, pohlaví, náboženství, místo narození, země původu se stávají
irelevantní pro vlastnění morálních práv.“
202
51
První schéma (obrázek č. 9) znázorňuje rozlišení mezi tzv. konvenčními
a ne-konvenčními právy209. Regan těmito pojmy rozlišuje mezi právy, která jsou nezávislá
na lidech, to jsou práva ne-konvenční, a těmi, která jsou závislá na lidských rozhodnutích,
to jsou práva konvenční. Mezi konvenční práva patří zvl. práva legální (legislativně
zakotvená, ve smyslu angl. výrazu „law“), práva profesní, také ženská práva apod. Do
sféry práv ne-konvenčních patří zvl. morální práva, lidská práva a zvířecí práva.210
Ne-konvenční práva
Konvenční práva
Obrázek 9. Rozlišení konvenčních a ne-konvenčních práv.
Další schéma (obrázek č. 10 na následující stránce) znázorňuje rozvrstvení sféry
ne-konvenčních práv. Dle Regana, jak již bylo uvedeno dříve, nelze s různými živočišnými
druhy „zacházet“ stejným způsobem. V místě, kde se kříží lidská práva s právy zvířat se
nachází ono místo, v němž Regan vidí ta morální práva, která jsou společná všem živým
entitám: právo na život, právo na svobodu a právo na tělesnou integritu.211
209
Angl. „conventional“ a „non-conventional rights“.
Regan, 1983, s. 250 a násl.
211
Regan, 1986, s. 19-21. Srov. také Regan, 2004, s. 59-60.
210
52
Lidská
práva
Ne-konvenční
práva
Právo na život,
svobodu a
tělesnou
integritu
Zvířecí
práva
Morální
práva
Obrázek 10. Sféra ne-konvenčních práv.
Morální práva
Právo na život, svobodu
a tělesnou integritu
Ne-konvenční
práva
Legální práva
Konvenční práva
Obrázek 11. Prolínání morálních a legálních práv.
Třetí schéma (obrázek č. 11) pak znázorňuje, jak „legální“ práva, tj. taková práva,
která jsou zakotvena v lidmi vytvořených zákonech, kopírují do jisté míry práva morální.
Dle Regana byla legislativně uchopena pouze ta práva, která se týkají lidí, přestože tatáž
(viz výše) práva se týkají i mimolidských bytostí.212
212
Regan, 1983, s. 250 a násl.
53
Joel Feinberg zdůvodňuje morální práva živých vyšších mimolidských bytostí tím,
že patří k té skupině entit, která je nositelkou jistého „nároku“. Tento „nárok“ pak vyplývá
z určitého zájmu konkrétní živé bytosti.213 Feinberg tvrdí, že lidé a mimolidské bytosti
spolu sdílejí nejen schopnost pociťovat bolest a utrpení, ale také schopnost „růstu“214.
Nároky mimolidských entit vznikají na základě jejich zájmů netrpět a prožívat „blaho“215.
Mimolidské bytosti usilují o uskutečnění svých zájmů, „nárokují“ je. To je dle Feinberga
pramenem práv (nejen mimolidských entit, ale také lidí). Feinberg tvrdí, že uznáme-li
lidské zájmy, nároky a právně je zafixujeme, musíme totéž učinit se zájmy, nároky
mimolidských bytostí. Neučiníme-li takto, dopouštíme se druhové diskriminace.216
Christopher Stone rozšiřuje Feinbergovu koncepci na všechny mimolidské bytosti, tedy
nejen na vyšší živočichy. Dokonce svou koncepcí překračuje hranice živých bytostí, a de
facto přisuzuje morální práva všem přírodním entitám, jak živým, tak neživým.217
Pojem legálního práva je spojen s pojmem „subjekt“. Takto se stěžejním
problémem celé koncepce zvířecích práv stává pochopení zvířete jako věci, tj. jako objektu
práva. Zvíře jakožto objekt nemá práva. Naproti tomu člověk je pojat jako právní subjekt,
způsobilý mít práva. Tím je také vysvětleno, proč jsou legislativně uchopena pouze ta
základní morální práva218, která se týkají lidí, přestože se tatáž týkají také mimolidských
entit.
Erazim Kohák si klade následující otázku: „Měl by [zákon] přistupovat
k nezadatelným
potřebám
mimolidských
živočichů
se
stejnou
vážností,
jako
k nezadatelným potřebám lidským?“219 Kohák zde naráží na pojem „potřeba“. Vychází
z toho, že „všechno živé usiluje o život a vzdoruje smrti. … mimolidští živočichové …
mají zcela nezadatelnou potřebu žít – a my lidé, bytosti, které mají na vybranou, k této
potřebě máme přistupovat s úctou a ohleduplností.“220 Primární potřebou všech živých
entit je tedy potřeba života. Kohák pokračuje dále: „… všechno, co žije a co je, v tom či
213
Ondok, 1998, s. 62-63.
Ve smyslu angl. flourish, tj. vzkvétat.
215
Ve smyslu ang. welfare.
216
Ahrens, 1990. Dostupné z http://www.hanover.edu/philos/john/mss/nature.html.
217
Ondok, 1998, s. 62-63.
218
Tj. ve smyslu Reganovy filosofie právo na život, svobodu a tělesnou integritu.
219
Kohák, 2002. Dostupné z http://avalon.wz.cz/Zvirata,vege,ekologie/Pravozit.htm .
220
Tamt.
214
54
onom smyslu „chce“ žít či být. … Z touhy po žití vznikají nezadatelné potřeby, bez jejichž
naplnění život přestává být životem.“221
Kohák se zdráhá používání pojmu „právo“. Říká: „Řekněme jen, že lidé, mimolidští
živočichové, vůbec všechno, co jest, má své zásadní, nezadatelné potřeby a soustřeďme se
na úctu k nezadatelným potřebám …“222 Kohák tak odmítá dělení světa na část
privilegovanou a část neprivilegovanou, jak to činí Singer i Regan.
Pojem „právo“ chápe jako pozitivní právo, udělené společností a zajištěné
zákonem. Současná společnost však mimolidským bytostem žádná práva nepřiznává,
neboť zákon chrání pouze občany, tj. subjekty práva, nikoliv věci, tj. objekty práva, tedy i
mimolidské bytosti (zvířata). Do budoucna však hledí pozitivně a domnívá se, že za jistý
čas již bude možné hovořit o „právech“ i u mimolidských bytostí. Zatím však doporučuje
hovořit pouze o „nezadatelných potřebách“ jak lidí, tak mimolidských živočichů, neboť
tyto potřeby jsou oběma společné a vyhneme se takto kategorizaci bytostí. Právě z tohoto
důvodu by etika měla vycházet právě z „nezadatelných potřeb“.223
3. 6 Kritika Animal Rights/Nového Welfare
3. 6. 1 Cohenova kritika Animal Rights a Reganova reakce
Největším z kritiků Animal Rights je Carl Cohen. Cohen pracuje s několika
argumenty:
1. The Amorality Rights Argument,
2. The Amorality Duties Argument,
3. The Right-King Argument,
4. The Community Argument.224
221
Tamt.
Tamt.
223
Tamt.
224
Názvy ponechávám v anglickém originále. In Regan, 2001, s. 77-82.
222
55
První argument vypadá následovně: Zvířata žijí v amorálním světě. Ti, kteří žijí
v amorálním světě, nemají žádná práva. Tedy zvířata nemají žádná práva.225
Druhý argument je tento: Zvířata žijí v amorálním světě. Ti, kteří žijí v amorálním
světě, nemají žádné povinnosti. Tedy zvířata nemají žádné povinnosti.226
Třetí argument: Bytosti mají práva jen a jen tehdy, náleží-li k druhu, v němž se
vyskytují schopnosti vlastnit práva. Jen a jen lidé náležejí k druhu, v němž se vyskytují
schopnosti vlastnit práva. Tedy jen lidé mají práva.227
Čtvrtý argument je následující: Jen a jen ti jedinci mají práva, kteří jsou členy
společenství, v němž se objevuje idea práv. V rámci našeho světa se idea práv objevuje jen
a jen v lidském společenství. Tedy v rámci našeho světa jen a jen lidé mají práva.228
Tom Regan podrobuje Cohenovy argumenty kritice. K prvním dvěma argumentům
podotýká, že Cohenova kritika vyplývá z toho, že zvířata nemají jistou schopnost: morální
zvažování, tedy nemají, resp. nemohou mít, práva a povinnosti jeden vůči druhému. To je
pravda, ale co nám to říká? Dle Regana nic více, než že zvířata postrádají jistou schopnost,
kterou my, lidé, vlastníme.229
Ke třetímu argumentu Regan připojuje tuto úvahu: Představte si, že skupinka
mimozemských bytostí (např. E. T. a jeho přátelé) se kontaktovala s námi, lidmi. Podle
všeho vlastní všechny ony požadované schopnosti, které jsou dle uvedeného argumentu
esenciální pro bytí lidské bytosti. Předpokládejme, že ony schopnosti nejsou pro
mimozemšťany esenciální, jsou jen genetickými anomáliemi. Dle Cohenova argumentu
tyto bytosti postrádají jakákoliv práva, neboť ony schopnosti nejsou pro jejich druh
esenciální. Mimozemšťanům bude sděleno: „Promiň, E. T., ale ty a tví přátelé nemáte
žádná práva.“ „Ale proč?“, zeptá se E. T. „Máme přece všechny schopnosti jako vy, lidé.“
225
V originále: „Animals live in an amoral world. Those who live in an amoral world have no rights.
Therefore, animals have no rights.“ In Regan, 2001, s. 77.
226
V originále: „Animals live in an amoral world. Those who live in an amoral world have no duties.
Therefore, animals have no duties.“ In Regan, 2001, s. 77.
227
V originále: „Individuals have rights if and only if they are the right kind of being. All and only humans
are the right kind of being. Therefore, all and only humans have rights.“ In Regan, 2001,
s. 79.
228
V originále: „All and only those individuals have rights who are members of communities in which the
idea of rights arises. Within the terrestial sphere, the idea of rights arises only in the human community.
Therefore, within that sphere, all and only humans have rights.“ In Regan, 2001, s. 82.
229
Regan, 2001, s. 78.
56
„Ano, ale my je máme proto, že náležejí k esenci našeho druhu. Vy je máte jen díky
genetické abnormalitě.“ 230
K poslednímu argumentu Regan namítá, že práva jsou bytostem přiřčena jen proto,
že náležejí ke společenství, v němž se idea práv vyskytuje. Z argumentu plynou dvě
podmínky: jednak že idea práv se může vyskytnout jen v takovém společenství, v němž
jednotlivci žijí pohromadě a v němž vzájemně interagují; jednak členové daného
společenství rozumějí omezení individuální svobody, které z ideje práv plyne. Lidé splňují
obě podmínky, s čímž Regan souhlasí. Nesouhlasí však s tím Cohenovým tvrzením, že
zvířata nesplňují ani jednu z podmínek. Regan říká, že zvířata splňují první podmínku.
Pouze tuto jedinou podmínku však splňují také určití lidé, např. velmi malé děti, senilní
lidé, těžce mentálně postižení lidé apod. Dle Cohena však mají práva. Jeho argument je
tedy speciesistický. Dle Regana skutečnost, že se idea práv vyskytuje jen ve společenství
lidského druhu ještě neznamená, že oblast, na niž by tato idea měla být aplikována by měla
být limitována příslušností k druhu Homo sapiens.231
3. 6. 2 Barnesova kritika Animal Rights/Nového Welfare a reakce
Gary L. Francionea
Vedle Carla Cohena je dalším nejvýznamnějším kritikem Animal Rights a Francioneova
Nového Welfare Don Barnes. Francione tvrdí, že Barnesův pohled je nejen nesprávný, ale
představuje zároveň vážnou hrozbu vůči jakékoliv ochraně zvířat.232
Barnes tvrdí, že rozdíl mezi Animal Rights a Animal Welfare je nepodstatný, a
vlastně ani neexistuje. Oba přístupy Barnes označuje jako elitářské. Francione namítá, že
není pravda, že Animal Rights a Animal Welfare jsou totožné teorie. Lze sice souhlasit, že
cíl (v případě Animal Rights a New Welfare) může být tentýž, ale cesta je vždy odlišná.
Obecně platí, že Animal Rights je pro zrušení jakékoliv exploatace mimolidských bytostí,
zatímco Animal Welfare usiluje pouze o „humánní“ exploataci.233
230
Tamt., s. 79-80.
Tamt., s. 80-83.
232
Francione, 1996b. Dostupné z: http://www.animal-law.org/commentaries/on_the_meaning_of_elitism.htm
233
Tamt.
231
57
Animal Welfare (zde ve smyslu Sztybelova „humánního“ Welfare) je podle
Francionea elitářský v pravém smyslu tohoto slova,
protože zachovává nadřazenost
lidských bytostí nad mimolidskými. Lidské potřeby mají vždy přednost, a to i za cenu
nesnesitelného utrpení zvířat, neboť v (humánních) Animal Welfare teoriích platí, že
zvířata jsou zdroje234. Animal Rights/Nový Welfare jsou naopak teorie pracující na pozici
„radikální rovnosti“235. Animal Rights/Nový Welfare radikálně odmítají pojímat zvířata
jako jen věci, zdroje, stejně jako odmítají doktrínu o „humánním“ zacházení a nesmyslném
utrpení v rámci oné „humánní“ exploatace zvířat lidmi. Animal Rights/Nový Welfare jsou
pro ukončení exploatace zvířat člověkem.236
Podle Barnese je každý, komu záleží na zvířatech, protispolečenský. Uznává jen
jazyk vědy a „exploatérů zvířat“237. Francione tvrdí, že došlo-li by k tomu, co Barnes
navrhuje, tedy že jazyk vědy a jazyk ochránců zvířat bude tentýž, je veškerá snaha udělat
něco pro zvířata silně ohrožena238. Barnes ve shodě s tím tvrdí, že Animal Rights/Nový
Welfare jsou antiintelektuální a jsou založeny čistě emočně.239
Barnes tvrdí, že Animal Rights/Nový Welfare pro zvířata vlastně nic nedělají.
Dojde-li k nějakému kroku v jejich ochraně, je to především zásluha vědy a těch, kteří se
zvířaty pracují (těmi míní „exploatéry zvířat“). Dle Barnese však již nic více ani udělat
nejde, neboť člověk je přednější a exploatace zvířat se nevzdá, neboť se jí vzdát ani
nemůže.240
234
V orig. „animals are the property of people.“
V orig. „radical egalitarianism“.
236
Francione, 1996b. Dostupné z: http://www.animal-law.org/commentaries/on_the_meaning_of_elitism.htm
237
V orig. „animal exploiters“.
238
V orig. „… the very existence of the movement is jeopardized.“
239
Francione, 1996b. Dostupné z: http://www.animal-law.org/commentaries/on_the_meaning_of_elitism.htm
240
Tamt.
235
58
3. 7 Francioneova výzva k radikalizaci
Gary L. Francione v posledních letech „přitvrzuje“. Tvrdí, že nastal čas, abychom
začali radikalizovat241 cíle Animal Rights/Nového Welfare v tom smyslu, abychom z nich
učinili pevnou součást sociální spravedlnosti242. Dle něj je nutné provést následující:
1. Musíme
uznat,
že
zde
není
žádné
ospravedlnění
pro
jakoukoliv
institucionalizovanou exploataci zvířat. Nelze již zaměňovat zrušení exploatace
s jejím zmírněním, tj. s její „humanizací“.
2. Musíme uznat, že existuje řada přístupů k ochraně zvířat, které mají za svůj cíl výše
uvedené. Animal Rights/Nový Welfare jsou jen jedním z nich.
3. To, co stále chybí a co musí být nezbytně doplněno, je vzdělávání v této oblasti.
Musíme přestat učit, že zvířata jsou jen věci/zdroje a konečně učit, co je skutečně
pravda: že jsou cítícími bytostmi se zájmem na životě a blahu.
4. Musíme uznat, že ochrana začíná vždy u jednotlivce, od něhož se rozšiřuje na
lokální sféry, odtud pak na oblasti národní, a poté do globální sféry.
5. Chceme-li změnit zacházení se zvířaty, musíme odhodit nálepku „humánní“. Pod
tímto termínem se totiž žádná ochrana zvířat neskrývá: skrývá se pod ním jen jiná
forma exploatace zvířat.
6. Musíme uznat, že Animal Rights/Nový Welfare nestojí mimo ostatní oblasti
sociální spravedlnosti. Každý, kdo odmítá rasismus, sexismus, homofobii apod.,
nemůže zastávat pozici speciesismu.
7. Animal Rights/Nový Welfare pracují zásadně nenásilně. Jakékoliv nařčení
z extremismu musí být vždy uvedeno pro tu či onu skupinu. Jak již bylo řečeno,
existuje řada přístupů k ochraně zvířat a nelze všechny „házet do jednoho pytle“,
nelze je všechny řadit mezi extrémistické, projevuje-li se takto jen několik málo
z nich.243
241
V orig. „… time to develop a radical.“
V origl. „… a part of social justice ...“
243
Francione, 1996c. Dostupné z: http://www.animal-law.org/commentaries/the_future.htm.
242
59
4. Legislativní ochrana zvířat
4. 1 Zvíře v české legislativě
Účelem zákona 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání ve znění pozdějších
předpisů je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení před
týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly
způsobeny byť i z nedbalosti člověkem.244
Dle § 3 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání ve znění
pozdějších předpisů se však zvířetem rozumí „každý živý obratlovec245, kromě člověka,
včetně volně žijícího zvířecího jedince a jeho samostatného života schopné formy, nikoliv
však plod nebo embryo, …“ Dle tohoto zákona bezobratlí živočichové nejsou „zvířata“ a
zároveň se na ně ustanovení tohoto zákona nevztahují. Paradox je v tom, že bezobratlí tvoří
většinu celé fauny246: jsou nutnou součástí přírody jako celku. Jak jsem již uvedl v části 2,
i bezobratlí živočichové jsou schopni pociťovat bolest.247 Navíc jakákoliv ochrana zvířete
před narozením není dle tohoto zákona možná.
Že je zvíře věcí nám říká § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve
znění pozdějších předpisů. Jako věci jsou zvířata předmětem občanskoprávních vztahů.
Jsou tedy objektem práva, nikoliv subjektem. Velmi sporným a kritizovaným se stává
§ 135 odst. 1, který zní následovně: „Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat
vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území
k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ní vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc
do vlastnictví této obce.“ Převedeno na naši problematiku: Kdo najde toulavé nebo
opuštěné zvíře, je povinen ho odevzdat vlastníkovi. Pokud vlastník není znám, předá
nálezce zvíře obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se vlastník zvířete do
6 měsíců od nálezu zvířete, připadá zvíře do vlastnictví obce.
244
Zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů, preambule.
Podkmen obratlovců zahrnuje živočichy od kruhoústých (nadtřída bezčelistnatců) přes paryby, ryby,
obojživelníky, plazy až po ptáky a savce (nadtřída čelistnatců).
246
Edward O. Wilson, 1995, s. 148 uvádí, že bezobratlí tvoří 99 % vší fauny na Zemi.
247
V anglosaské literatuře se tato problematika označuje jako „Invertebrate Harmony“.
245
60
Zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů
definuje také následující důležité pojmy, které se však, jak bylo uvedeno výše, vztahují
pouze na obratlovce:
1. § 3 písm. m) utrpením rozumí „stav zvířete způsobený jakýmkoliv
podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u
zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu nebo smrt, …“;
2. § 3 písm. s) utýráním rozumí „přivození smrti zvířete v důsledku
bolestivého anebo jinou trýzeň zvířeti působícího jednání člověka, které
zvíře přežije, ale které má za následek nutnost jeho utracení pro následky
z utrpení, anebo usmrcení zvířete zakázaným metodami248 …“;
3.
§ 3 psím. n) nepřiměřenou bolestí rozumí „bolest neodpovídající povaze
potřebného zákroku,…“.
Jak se vyvíjely zákony na ochranu zvířat v ČR udává tabulka č. 9 na následující
stránce.
248
Tyto metody definuje § 5 odst. 7 a § 14 odst. 1 zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání ve
znění pozdějších předpisů.
61
Právní
předpis
Zákaz
týrání
Definice
týrání
Dozor
nad
zákazem
týrání
106/1939
Ano
Ano
Ano
108/1940
Ano
Ano
Ano
87/1987
Ano
Ne
Ne
108/1987
Ano
Ne
Ne
239/1991
Ano
Ne
437/1991
Ano
Ne
246/1992
Ano
Ano
162/1993
Ano
Ano
Ano
(OVS,
MVS)
Ano
(OVS,
MVS)
Ano
(OVS,
MVS)
Ano
(OVS,
MVS)
Pokuta
FO
Ano
(OÚ)
Ano
(OÚ)
Ano
Ano
(MNV)
Výše
pokuty
(tis.
korun)
Pokuta
PO
Výše
pokuty
(tis.
korun)
Odebrání
týr.
zvířete
5 (10)
Ano
(OÚ)
Ano
(OÚ)
Ne
Ne
Ano
(OÚ)
Ano
(OÚ)
Ne
5 (10)
Ne
Ne
Ne
Ano
(MNV)
5 (10)
Ne
Ne
Ne
Ne
Ne
Ne
Ne
Ne
Ano
(obec)
5 (10)
Ano
(obec)
50 (200)
Ne
Ano
(obec)
10 (15)
Ano
(obec)
50 (200)
Ano
(obec)
5
10
5
10
77/2004
Ano
Ano
Ano (SVS,
KVS)
Ano
(obec)
20 (30)
Ano
(obec)
100
(500)
149/2004
Ano
Ano
Ano (SVS,
KVS)
Ano
(obec)
20 (30)
Ano
(obec)
100
(500)
Ano
(obec
na
návrh
KVS)
Ano
(obec
na
návrh
KVS)
Tabulka 9: Vývoj legislativní ochrany zvířat v ČR249
Vysvětlivky: FO – fyzická osoba; PO – právnická osoba; OVS – Okresní veterinární správa;
MVS – Městská veterinární správa; SVS – Státní veterinární správa; KVS – Krajská veterinární správa; OÚ –
obecní úřad; MNV – Městský národní výbor. Při uvádění výše pokuty druhé číslo v závorce udává výši
pokuty při zvlášť hrubém porušení zákona. Šedě je označena část tabulky, která vymezuje období, kdy se
v ČR prakticky žádná ochrana zvířat nekonala (či byla jen zcela minimální).
249
In Na programu je zvíře, 1994, s. 181. Doplněno.
62
Zákon 249/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) rozhodně není dokonalý. Zde
uvádím několik příkladů povolené exploatace zvířat, které by v žádném zákoně na ochranu
zvířat proti týrání neměly co dělat a které si lidé jistě mohou „odepřít“:
1. Důvodem k usmrcení zvířete je mj. dle § 5 odst. 2 písm. d) také výkon
práva myslivosti a rybářství, dle písm. g) regulace populace zvířat v lidské
péči, dle písm. h) pak deratizace a opatření v boji proti škodlivým
organismům. Zde je zajímavý zvl. pojem „škodlivý organismus“! (Viz také
§ 14 odst. 2.)
2. Podle § 5 odst. 4 se ztráta citlivosti a vnímání (tj. omráčení) nepožaduje pro
porážky pro potřeby církví a náboženských společností.
3. § 5c dovoluje přepravovat zvířata v kontejnerech.
4. Podle ustanovení § 5e odst. 3 lze drůbež a králíky před omráčením
zavěšovat.
5. § 5g dovoluje prodej živých ryb a následné „neodborné“ přivedení ztráty
citlivost a vnímání.
6. Odst. 6 § 5g umožňuje použít pro vykrvení drůbeže odnětí hlavy bez
předchozího omráčení.
7. Odst. 3 § 5h dovoluje chov kožešinových zvířat.
8. § 6 odst. 3 písm. a) umožňuje bez znecitlivění kastraci samců mladších
8 týdnů u skotu, prasat, ovcí, koz, králíků. Písm. b) povoluje bez
znecitlivění odrohování telat a kůzlat (do 4 týdnů věku). Písm. c) krácení
ocasu bez znecitlivění u selat, jehňat a štěňat (do 8 dnů věku). Písm. d)
povoluje bez znecitlivění odstraňování či krácení drápů, zobáků, posledních
článků křídel apod. u drůbeže.
9. § 8 umožňuje využívání zvířat pro veřejná vystoupení.
10. § 8b vylučuje některé živočišné druhy z přepravy. Tato ustanovení se ale
nevztahují podle odst. 2 písm. c) téhož paragrafu na přepravu těchto zvířat
pro pokusné účely.
11. Podle § 14 odst. 4 se zákaz odchytu do sítí nevztahuje na odchyt savců nebo
ptáků za účelem zazvěřování honiteb.
63
12. § 15 odst. 3 písm. g) umožňuje užívání zvířat k pokusným účelům na
středních a vysokých školách, v postgraduálním studiu nebo celoživotním
vzdělávání.
13. § 15 odst. 7 povoluje využít pro pokusné účely také zvlášť chráněné
živočišné druhy.
14. Podle ustanovení § 15 odst. 8 se za pokus na zvířeti nepovažují biologické
testace sledující vlivy změny jednotlivých složek krmné dávky, nebo
srovnávací pokusy různých skupin zvířat a pokusy sledující výtěžnost
zvířat.
15. Dle § 18c odst. 3 lze hospodářské zvíře po ukončení pokusu vrátit do
původních podmínek chovu k jeho dalšímu využití.
16. Podle § 18e odst. 2 lze provádět pokusy bez znecitlivění, vyžaduje-li to účel
pokusu.
I přes výše uvedené nedostatky, je obrovským pokrokem české legislativy zákaz
testovat jak kosmetické ingredience, tak i finální kosmetické produkty na zvířatech. Zákon
č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání ve znění novely uveřejněné pod č. 77/2004
Sb. (s platností od dubna 2004) a následně pod číslem 149/2004 Sb. v § 15, odst. 6 říká:
„Provádět na zvířatech pokusy za účelem vývoje nebo zkoušení kosmetických látek a
přípravků je zakázáno.“ V § 16, písm. h se zákon ukládá v rámci biomedicínského
výzkumu povinnost „…ověřovat v registrech, mezinárodně ověřených a uznaných
alternativních metod, zda k plánovanému pokusu existuje alternativní metoda, při které
nemusí být použito zvíře.“ Následující paragraf (§ 17) pak nařizuje, aby osoby, které
provádějí experimenty prokázaly znalost alternativních metod.250
Přijmout a zachovat tento zákaz, i přes silné intervence Ministerstva zdravotnictví
s odkazem na zákon o veřejném zdraví, umožnil mj. čl. 4a Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2003/15/ES, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování
právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků.251 Navíc
Smlouva o Evropském společenství v článku 95, odst. 4 dává možnost přijmout přísnější
250
Tamt. Zákon však umožňuje udělení výjimky. Nicméně dle informací Ministerstva zdravotnictví o
výjimku do dnešních dnů nikdo nepožádal a pravděpodobně ani nepožádá, neboť by výrazně ohrozil svou
pozici na trhu. (Zdroj: http://www.mzd.cz)
251
Je však důležité zmínit, že tato směrnice umožňuje udělit výjimky, a to až do roku 2013. Více viz
poznámka 257.
64
zákon. Článek 30 poté vyjmenovává oblasti, v nichž lze přísnější legislativu přijmout, a
zákaz testovat kosmetické ingredience i finální produkty je jednou z nich.
4. 2 Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat
Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat byl připojen
Amsterodamskou smlouvou 97/C 340/01, pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy
o založení Evropských společenství a související akty, ke Smlouvě o Evropské unii a
Smlouvě o založení Evropského společenství.
Má následující podobu:
„VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,
PŘEJÍCE SI zajistit lepší ochranu a dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících
bytostí,
SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o
založení Evropského společenství.
Při stanovování a provádění politik Společenství v zemědělství, v dopravě, v oblasti
vnitřního trhu a ve výzkumu berou Společenství a členské státy plně v úvahu požadavky na
dobré životní podmínky zvířat; přitom zohlední právní nebo správní předpisy a zvyklosti
členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a
regionálním dědictvím.“252
Z výše uvedeného je zřejmé, že tento dokument, přestože činí z „ochrany“ zvířat
politickou záležitost, nepřináší žádný prostor pro skutečné změny. Jde jen o prostor pro
změny typu humánního welfare.
252
Amsterodamská smlouva 97/C 340/01 pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o založení
Evropských společenství a související akty, str. 104.
65
4. 3 Akční plán EU na období 2006-2010
Akční plán EU253 v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat
(zveřejněný 23. ledna 2006) je historickým krokem EU. Představuje závazek Komise
evropských společenství (KES) vůči občanům EU, zúčastněným stranám, Evropskému
parlamentu a Radě. Je rovněž odezvou na zásady stanovené Protokolem o ochraně
a dobrých životních podmínkách zvířat připojeném Amsterodamskou smlouvu z r. 1997
(viz výše).254 Lze konstatovat, že Akční plán EU v oblasti dobrých životních podmínek
a ochrany zvířat je vedle zmíněného Protokolu druhým nejdůležitějším dokumentem EU
v této oblasti.
Cíle, kterých chce KES prostřednictvím tohoto akčního plánu dosáhnout, jsou
následující:
1. zvýšit minimální standardy v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek
zvířat (dále jen welfare),
2. zavést standardizované ukazatele úrovně welfare zvířat,
3. podpořit mezinárodní iniciativy na poli welfare zvířat,
4. podporovat a propagovat alternativní metody pokusů, zvl. zásadu „tří R“255,
která již byla přijata v Bruselu 7. listopadu 2005,
5. zvýšit informovanost veřejnosti a zajistit důslednější přístup k welfare
zvířat, ale současně neztrácet ze zřetele případný sociálně-ekonomický
dopad nových opatření.256
Z výše uvedených cílů je patrný tradiční pohled EU na welfare zvířat. Je to přístup,
který David Sztybel označil jako „humánní welfare“, tedy zachování pro člověka nutných
253
Akční plány/programy mohou být vytvářeny z vlastní iniciativy Radou nebo Komisí či na popud
Evropské rady a slouží ke konkretizaci legislativních programů a všeobecných cílů, jež jsou stanoveny ve
Smlouvách Společenství. Pokud ve Smlouvách existují ustanovení o daném programu, jsou instituce
Společenství při jeho plánování těmito ustanoveními vázány. Další programy jsou však v praxi chápány jen
jako právně nezávazný orientační prostředek. Přesto však vyjadřují záměr institucí EU jednat v souladu
s jeho obsahem. (Zdroj: http://www.obcanske-poradny.cz/pravoeu.htm).
254
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních
podmínek a ochrany zvířat 2006-2010, s. 2.
255
Metoda „tří R“ je strategie nahrazení (Replacement), snížení (Reduction) a zdokonalení (Refinement)
metod pokusů na živých zvířatech.
256
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních
podmínek a ochrany zvířat 2006-2010, s. 2-3.
66
způsobů exploatace, jako je masná produkce, biomedicínský výzkum aj., ale v jakési
„lidštější“ podobě (např. zmíněná metoda „tří R“). Uvažovat v rámci EU o strategii Animal
Rights či Nový Welfare, je zcela nemyslitelné, a to i daleko do budoucnosti, neboť EU
stále podléhá a ustupuje tlakům výrobců, resp. „vykořisťovatelů“, jak by je nazval Sztybel,
o čemž svědčí např. již několikrát odložený úplný zákaz testování kosmetických přípravků
a ingrediencí na zvířatech spojený zároveň se zákazem prodeje takovýchto výrobků.257
Akční plán však přichází s jistou revoluční myšlenkou a snad s krokem od
humánního“ Welfare k Novému Welfare: povýšit otázku welfare zvířat na vědeckou
disciplínu. To má podle tvůrců plánu umožnit rozsáhlejší výměnu informací mezi
nejrůznějšími odborníky a zároveň implementovat otázku welfare zvířat do dílčích politik.
Součástí tohoto kroku bude zavedení „měřitelných ukazatelů“ welfare zvířat a jejich
„nekompromisní“ včlenění do stávajících i budoucích právních předpisů EU. Pro tento účel
bude zřízeno Evropské středisko pro dobré životní podmínky a ochranu zvířat.258
Dalším zajímavým momentem je úsilí o mezinárodní komunikaci. EU se zavazuje
např. naléhat na WTO259, aby v obchodu s hospodářskými zvířaty a zemědělskými
produkty pokládala problematiku welfare zvířat za neobchodní záležitost.260
257
Členové Evropského parlamentu se pro tento zákaz vyslovili již v r. 2001. Zákaz prodeje měl platit od
června 2002. Úplný zákaz byl posunut až na rok 2013. Je však nutno uvést, že od roku 2003 již platí na
území EU zákaz testovat finální kosmetické produkty a zákaz uvádět na trh produkty, který byly testovány na
zvířatech, pokud existuje alternativní metoda. Ale problém je v tom, že do roku 2013 může výrobce požádat
o výjimku, pokud prokáže, že k testům neexistuje vědecky ověřená alternativa. Výjimku lze udělit ale jen ve
třech skupinách testů: toxicita po opakované dávce, toxicita pro reprodukci a toxikokinetika. (Zdroj:
http://www.svobodazvirat.cz.)
258
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních
podmínek a ochrany zvířat 2006-2010, s. 4-5.
259
World Trade Organisation (Světová obchodní organizace).
260
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních
podmínek a ochrany zvířat 2006-2010, s. 6.
67
4. 4 Všeobecná deklarace práv zvířete261
Všeobecná deklarace práv zvířete byla vyhlášena 15. října 1978 v Paříži.
Mezinárodní liga práv zvířat ji po revizi přijala 21. října 1989 v Ženevě.
Stejně jako Všeobecná deklarace lidských práva a svobod i Všeobecná deklarace
práv zvířete není univerzální jen podle názvu, ale také podle obsahu. Zásady v ní uvedené
se totiž vztahují na všechny mimolidské živočichy (tj. zvířata) bez rozdílu.
Všeobecná deklarace práv zvířete má mít stejný cíl jako Všeobecná deklarace
lidských práv a svobod: vytvořit jednotný mezinárodní standard zvířecích práv. A stejně
jako ve Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod i zde jsou práva přiznaná zvířatům
absolutní, tj. náležejí konkrétnímu jednotlivému zvířeti, lpí tedy na jedinci.
Do budoucna si klade za cíl podporu práv, tedy jejich prosazení. Bude-li toto
učiněno, nastupuje teprve ochrana práv, tj. jejich zachování a respektování.
Kdy k tomu dojde, je však otázkou.
Všeobecná deklarace práv zvířete klade na první místo mezi základní práva právo
být způsobilý mít práva: „… každý živočich má svá práva, … uznání práva na existenci
ostatních živočišných druhů lidským rodem vytváří základnu ke koexistenci živočišných
druhů na celém světě, …“262 Základním právem je právo na život: „Všechna zvířata
(živočišné druhy) vcházející do života jsou si rovna a mají stejná práva na existenci.“263
Článek 11 pak říká: „Jakékoliv činy, vedoucí k usmrcení zvířete, aniž by to bylo nezbytné,
jsou zločinem proti životu.“ Článek 4 pak garantuje právo na svobodu volně žijících zvířat:
„Každé zvíře patřící do druhu divokých zvířat, má právo žít svobodně ve svém vlastním
přirozeném prostředí … Jakékoliv omezování svobody … je v rozporu s tímto právem.“
Ve stejném článku je ustaveno také nezadatelné právo se rozmnožovat. Článek 5 garantuje
přirozený projev života zvířete dle příslušnosti k danému živočišnému druhu: „Každé
zvíře, patřící k druhu, který žije tradičně v blízkosti člověka, má právo na život a růst v tom
rytmu a v těch podmínkách, které jsou vlastní témuž druhu, žijícímu na svobodě.“ Mezi
základní práva patří také nedotknutelnost, tedy právo na to, aby se zvířetem nebylo krutě
261
Plné znění dokumentu je přílohou č. 2 této práce.
In Všeobecná deklarace práv zvířete, Preambule.
263
Tamt., čl. 1.
262
68
zacházeno: „S žádným zvířetem nemá být špatně, tím méně krutě zacházeno.“264 S tím
souvisí také zásada článku 6b: „Opuštění zvířete je činem krutým a ponižujícím.“
Závěrečný čtrnáctý článek vyzývá k legislativní ochraně práv zvířete: „Práva zvířat mají
být hájena zákonem právě tak, jako práva lidí.“
4. 5 Ústava Německa
17. května 2002 pod dlouhodobém lobování Německého svazu na ochranu zvířat
Německo hlasovalo pro zajištění práv zvířatům ústavní cestou. V Bundestagu bylo pro 543
zákonodárců, 19 bylo proti a 15 se zdrželo hlasování. Návrh poté prošel i německým
Senátem.265
Největšími odpůrci byli členové CDU/CSU266, kteří argumentovali, že „země už
nejmodernější zákony na ochranu zvířat má … a že ústavní ochrana povede například
k likvidaci německého lékařského výzkumu.“267
Článek 20a původně zněl následovně: Stát přebírá odpovědnost za ochranu
přírodních fondů života v zájmu budoucích generací …268 Přijetím změny dostal
následující podobu: Stát přebírá odpovědnost za ochranu přírodních fondů života a zvířat
v zájmu budoucích generací …269
Tento článek znamená výrazné omezení exploatace zvířat. Díky němu bude muset
federální ústavní soud zvažovat práva zvířat ve vztahu s ostatními zavedenými právy (např.
vivisekce, rituální porážky apod.). Článek dává také novou příležitost ochráncům zvířecích
práv. Díky němu bude mnohem více úsilí i prostředků vkládáno např. do výzkumu
alternativních testovacích metod, bude výrazně omezena vivisekce v oblasti kosmetického
průmyslu a volně dostupných léčivých přípravků, bude zakázán bateriový chov drůbeže,
264
Tamt., čl. 3a.
Zdroj: CNN. Dostupné z http://arichives.com.com/2002/WORLD/europe/05/17/germany.animals/ .
266
Křesťansko-demokratická strana Německa.
267
Švehla, 2002, s. 3.
268
Tamt. V angl. orig. „The state takes responsibility for protecting the natural foundations of life in the
interest of future generations.“
269
Tamt. V angl. orig. „The state takes responsibility for protecting the natural foundations of life and
animals in the interest of future generations.“
265
69
bude výrazně pozměněn způsob přepravy hospodářských zvířat (samozřejmě ve prospěch
zvířat) atd.270
4. 6 Ústava Švýcarska a pokus o její změnu
Ústava Švýcarska v článku 80 říká: Konfederace bude vydávat zákony
na ochranu zvířat. Bude regulovat:
a) držení a péči o zvířata,
b) experimenty a zákroky na živých zvířatech,
c) užívání zvířat,
d) dovoz zvířat a zvířecích produktů,
e) obchod a transport zvířat,
f) utrpení zvířat.271
Swiss Animal Protection Society se v březnu 2002 rozhodla pro podstatné rozšíření
tohoto článku. Změna však neprošla, neboť dle švýcarských zákonů musela Swiss Animal
Protection Society v průběhu 12 měsíci sesbírat 100.000 podpisů, což se jí nepodařilo. I
když Swiss Animal Protection Society neuspěla, je velkým pokrokem již to, že Švýcarsko,
na rozdíl od mnoha jiných evropských i neevropských zemí, má ve své Ústavě vůbec
zakotvenu ochranu zvířat.
Nový článek 80 měl mít tuto formu:
1) Konfederace bude vydávat zákony na ochranu zvířat. Welfare a úcta
ke zvířatům, jakožto cítícím bytostem, je zaručena.
2) Konfederace zaručí, že:
a) Zvířatům v péči člověka jsou zaručeny jejich přirozené potřeby a bude
s nimi zacházeno ohleduplně.
270
Tamt.
Z angl. překladu „Federal Constitution of the Swiss Confederation“. „The Confederation shall legislate
on the protection of animals. It shall regulate in particular: a) the keeping and the care of animals, b)
experiments and intervention on live animals, c) the use of animals, d) the importation of animals and animal
products, e) trade in animals and transportation of animals, f) the slaughter of animals.“
271
70
b) Hospodářským zvířatům a zvířatům v chovech je zaručen pravidelný volný
pohyb.
c) Přeprava zvířat je přípustná jen v nezbytných případech a smí být
vykonávána jen k tomu účelu vyškolenými osobami.
d) Usmrcování zvířat musí být odůvodněno a smí být vykonáváno jen k tomu
účelu vyškolenými osobami. Usmrcení bez předchozího bezbolestného
přivedení do stavu bezvědomí je zakázáno.
e) Pokusy na zvířatech nesmí způsobovat bolest. Pokusy na zvířatech budou
nahrazeny alternativními metodami.
f) Volně žijící zvířata mohou být držena jen v takovém prostředí, které odráží
jejich přirozené prostředí. Dovážet je povoleno jen ty živočišné druhy, jimž
lze zaručit takové prostředí, které odpovídá prostředí jejich přirozeného
výskytu.
g) Ke komerčnímu využívání zvířat je nutná licence. Smí být vykonáváno jen
osobami, které k tomu mají příslušné kvalifikace.
h) Chovné cíle a chovné metody musí splňovat podmínku, že potomci nesmějí
být oddělováni od rodičů.
i) Dovoz zvířat a produktů ze zvířat je povolen jen tehdy, není-li v rozporu se
Švýcarskou legislativou.
3 a) Ke kontrole dodržování výše uvedených ustanovení jsou zřízeny příslušné
úřady.
71
3 b) V každém úřadě je osoba zmocněnce dle příslušné specializace ochrany zvířat.
Tento hájí zájmy zvířat.272
4. 7 Holandský Animal Testing Act
Článek 1a tohoto zákona říká: „Any right accorded by or pursuant to this Act shall
be exercised in recognition of the intrinsic value of animal life.“273
Článek 10 odst. 1 písm. a) a b) nařizuje, že u každého experimentu musejí být
zvířata nahrazena již zavedenými alternativními metodami. Odst. 3 říká, že neexistuje-li
k pokusu vhodná alternativní metoda, experiment může být proveden, avšak v souladu
s ustanoveními odst. 1 jen tehdy, pokud při něm bude použito co nejméně zvířat, a pokud
bude zaručena minimalizace utrpení zvířat. Článek 10 odst. 2 zakazuje provádění testů
LD50/LC50 na zvířatech.274
V článku 10a jsou zakázány všechny pokusy, které by zvířatům způsobovaly velké
utrpení. Výjimku lze udělit takovým experimentům, které by sloužily k záchraně druhu, a
to jak druhu lidského, tak zvířecího.275
Článek 10d zakazuje testovat na zvířatech kosmetické ingredience i finální
kosmetické produkty. Z tohoto ustanovení nelze udělit výjimku.276
272
In Focus on Legislation, č. 4, 2002, s. 9-10. V anglickém originále: „1) The government sets forth
regulations for the protection of animals. It sees to it that the well being and the dignity of animals as sentient
beings are upheld. 2) The guidelines of the government are as follows: a) animals are to be kept according to
their needs and should be treated with consideration, b) farm animals and companion animals should have
the possibility to be outdoors regularly, c) animals transports should be confined to the absolutle necessity,
and should be attended by trained personnel, d) the killing of animals must be justified by a reason and
should be executed by trained personnel; slaughter without stunning should be forbidden, e) animal
experiments should not lead to severe or continuous pain; animal experiments should be replaced by
alternative methods whenever possible, f) wild animals should be kept in an environment which reflects their
natural habitat; import of species should be allowed only for those which can be kept according to their
needs, g) a licence is needed for commercial trade with animals; a certificate of qualification is required, h)
breeding goals and breeding methods should také into account the well being of the parent animals and their
offspring, i) the import of animals and products thereof should only be allowed if they are not counter to the
Swiss Animal Protection Law and Regulations. 3 a) The Swiss counties establish competent centres to
oversee the enforcement of the regulations. 3 b) A specialised animal protection attorney is to be set up in
each county to represent the interests of harmed animals.“
273
Animal Testing Act, 1997, dostupné z: http://www.nca-nl.org/English/legislation-uk.html. „Všechna
ustanovení tohoto předpisu vycházejí z uznání vnitřní/vlastní hodnoty (hodnoty o sobě) zvířecího života.“
274
Tamt.
275
Tamt.
276
Tamt.
72
K experimentálním účelům nesmějí být používána volně žijící zvířata.277
Pro získání licence k provádění pokusů na zvířatech je nutné doložit, že:
1. zvířatům bude zaručena minimalizace utrpení,
2. že nebudou prováděny experimenty bez znecitlivění; v případě že by
znecitlivění narušovalo průběh experimentu, je nutno požádat o zvláštní
povolení,
3. žádné zvíře nebude použito pro více než jeden pokus,
4. žádné zvíře nebude vystaveno dlouhodobému utrpení,
5.
zvířeti, které by po ukončení experimentu trpělo, nebo jehož welfare by
bylo výrazněji narušeno, bude okamžitě po ukončení pokusu poskytnuta
eutanazie.278
„Minister of Health, Welfare and Sport“ zřizuje etickou komisi, která doporučuje či
zamítá provedení pokusu. Tato komise má minimálně sedm členů, kteří jsou odborníky
v oblastech experimentálního využívání zvířat, aplikace alternativních metod, ochrany
zdraví a dobrých životních podmínek (welfare) zvířat, etiky.279
4. 8 Projekt Great Ape
Projekt Great Ape započal v roce 1993 s cílem udělit lidoopům (bonobové,
orangutani, gorily a šimpanzi) základní morální a legální práva.280
Brian Carnell shrnuje náš vztah k mimolidským lidoopům následovně: „…, the
laws treats nonhuman great apes as things – pieces of property. Sentience, family bonds
and community-based lifestyles are ignored as they are subjected to pain, isolation and
fear. Even in instances where protective laws apply, the laws can be totally ineffective.“281
277
Tamt., čl. 11.
Tamt., čl. 13.
279
Tamt., čl. 18a.
280
GAP, dostupné z: http://www.greatapeproject.org.
281
Tamt. „…, zákony zacházejí s lidoopy jako s věcmi. Zákony ignorují jejich vědomí, sociální chování,
schopnost trpět a pociťovat bolest. Bohužel i tam, kde již jisté ochranné předpisy již fungují, je jejich efekt
stále jen minimální.“
278
73
Americká aktivistka za zvířecí práva Sarah Whitman shrnuje důvody projektu
následovně: „Nonhuman great apes – orangutanes, chimpanzees, bonobos and gorillas –
share qualities thad define people, including intelligence, sensitivity, complex social
systems and the ability to suffer. Because of these qualities, nonhuman great apes should
be formally recognized, protected and respected.“282 Výrazem „formally recognized“
Whitmanová míní to, aby těmto antropoidům byla přiznána základní nezcizitelná práva,
stejně jako je mají lidé. To se stalo v r. 1999 na Novém Zélandu.283
Novozélandská vláda vycházela z Deklarace o lidoopech, v níž bylo vyhlášeno
„společenství rovnocenných“ (tj. společenství složené z orangutanů, goril, šimpanzů a lidí).
Tato Deklarace stanovila tři požadavky:
1. nikdo z příslušníků „společenství rovnocenných“ nesmí být zabit,
2. žádnému z příslušníků „společenství rovnocenných“ nesmí být způsobována
újma ani v případě, že by tím prospěl jiným příslušníkům společenství,
3. všichni příslušníci „společenství rovnocenných“ mají právo na osobní
svobodu.284
Nový Zéland akceptoval první dva body. Třetí bod přijat nebyl. Podle třetího bodu
„nesmějí být lidé ani lidoopi zbaveni osobní svobody bez spravedlivého soudu, a pokud by
byli uvězněni neprávem, musejí být propuštěni. Lidoopi i člověk mají mít právo na
odvolání proti rozsudku, který je zbavil osobní svobody, a nejsou-li toho schopni, má se
jim dostat právního zástupce.“285
Dalším z výsledků projektu je např. zákaz experimentů na lidoopech ve Švédsku.
Švédské Ministerstvo zemědělství a Národní komise pro laboratorní zvířata se usnesly na
tom, že od června 2005 nemohou být lidoopi čeledi Pongidae286 a devět druhů gibonů287
použiti při pokusech. Jsou povoleny pouze neinvazivní behaviorální studie těchto lidoopů.
282
Carnell, 2000. Dostupné z: http://www.animalrights.net/archives/year/2000/000101.html. „Lidoopi orangutani, chimpanzi, bonobové a gorily – sdílejí všechny kvality, které definují člověka, včetně inteligence,
senzitivity, sociálního systému a schopnosti trpět. Proto by měli být mimolidští antropoidé formálně uznáni
za rovné lidem, ochraňování a respektování.“
283
Tamt.
284
Švehla, 2003. Dostupné z http://www.animalrights.webz.cz/homo_simpanz.htm.
285
Tamt.
286
Čeleď Pongidae (lidoopi) je součástí nadčeledi Hominoidea (lidoopi a lidé). Zahrnuje šimpanze, bonoby,
gorily a orangutany. Do této čeledi patří také někteří vyhynulí prvopředkové dnešního člověka, jako např.
Proconsul.
287
Čeleď Hylobatidae, opět součást nadčeledi Hominoidea.
74
Per-Anders Svard, koordinátor švédské Animal Experimentation Campaign říká, že tento
krok švédské vlády je významným politickým krokem, který podpoří další aktivisty
v ostatních zemích. Zároveň se také dívá nadějně do budoucnosti, když říká, že přijetí
tohoto opatření bylo prvním krokem k rozšíření morálních a legálních práv na další zvířata
využívána při pokusech.288
288
Svard, 2005. Dostupné z: http://www.djurensratt.org.
75
Závěr
Práva zvířat, příp. welfare zvířat, jsou společným tématem společenských
i přírodních věd. Exaktní složka však dalece převyšuje, neboť závěry jí poskytnuté
v naprosté většině případů ospravedlňují exploataci zvířat člověkem. Její závěry ve
prospěch zvířat naopak neustále podléhají novým a novým přezkoumáním nebo jsou zcela
odsunuty mimo oblast zájmu.
Řešením je vymanit se ze schémat typu „využitelnost“, „zdroje“, „lidské blaho“
apod. Jak Animal Welfare, resp. Gary L. Francioneem propagovaný Nový Welfare, tak
i Animal Rights nabízejí východiska.
Francioneův Nový Welfare má s Animal Rights společný cíl: konec exploatace
zvířat člověkem. Jen cesta je poněkud odlišná, což v případě Animal Rights znamená
nerealizovatelná. Soudobá společnost není, a v blízké budoucnosti ani nebude, připravena
na tak radikální otevření sféry morálního uvažování. Francioneův Nový Welfare nabízí
naopak cestu postupného otevírání této sféry.
Mnoho právních dokumentů již definuje mimolidské bytosti jako entity cítící,
schopné prožívat utrpení. Morální statut zvířat to však nemění: stále jsou věcmi. Řešením
je opět přehodnocení našeho morálního uvažování. Uznáme-li jednou, že mimolidské
bytosti pociťují, prožívají utrpení a snad disponují jistou evolučně nižší formou vědomí,
příp. sebevědomí, nemůžeme na ně již nahlížet jako na věci, nemůžeme je traktovat jako
jen zdroje. V mnoha těchto dokumentech je právě tento rozpor: zvířata dle nich pociťují,
prožívají utrpení, ale přesto jsou pořád jen věcmi.
Ve smyslu Nového Welfare však již můžeme hovořit o jistých konkrétních
výsledcích, které lze označit za pokrok v této oblasti, ať již např. v podobě omezení pokusů
na zvířatech, nebo uznání morálních i legálních práv lidoopů. Bohužel však jde často o
kroky na lokální, resp. národní úrovni. V globální sféře je postup příliš pomalý a zatížený
lobováním exploatačních koncernů. A přitom řešení je opět snazší než se zdá: je to
rozhodnutí každého jednotlivce, tj. rozhodnutí přestat považovat mimolidské bytosti jen za
věci bez vlastní hodnoty, bez nároku na život.
76
Shrnutí
Soudobým výsledkem bádání v oblasti ochrany zvířat je rozlišení dvou přístupů:
Animal Welfare a Animal Rights.
Hlavními představiteli výše zmíněných přístupů jsou Peter Singer a Tom Regan.
Oba autoři se odlišují v tom, co by mělo být „měřítkem“ našeho morálního zájmu o
mimolidské bytosti. Pro Singera je to schopnost pociťovat slast nebo strast, resp. schopnost
trpět, pro Regana je to bytí subjektem života, tedy vědomou či dokonce sebevědomou
bytostí s hodnotou o sobě.
Výsledky exaktních věd již spolehlivě naznačují, že mimolidské bytosti, a to nejen
obratlovci, cítí bolest, že ji emocionálně prožívají, neboť emocionální složka je nedílnou
součástí prožívání bolesti nejen u lidí, ale také u mimolidských bytostí. Výzkumy dokonce
ukazují, že je možné, že jisté mimolidské bytosti mohou být nejen vědomé, ale také
sebevědomé, že si tedy mohou být vědomy nejen světa, v němž žijí, ale také sebe v tomto
světě, a že jim tudíž není lhostejné, co se s nimi děje.
Jak Animal Welfare, konkrétně Francioneův Nový Welfare, tak i Animal Rights
mají společný cíl: konec exploatace mimolidských bytostí člověkem. Jen cesta je poněkud
odlišná: Animal Rights usiluje o radikální otevření sféry morálního uvažování lidí, což
nejlépe vyjadřuje Reganovo heslo, že řešením nejsou větší klece, ale prázdné klece.
Animal Welfare, resp. Francioneův Nový Welfare, nabízí naopak cestu postupného
otevírání této sféry.
Mnoho právních dokumentů již definuje mimolidské bytosti jako entity cítící,
schopné prožívat utrpení. Jejich morální statut to však nemění: stále jsou věcmi. Můžeme
však již hovořit o jistých konkrétních výsledcích, které lze označit za pokrok v této oblasti,
ať již např. v podobě omezení pokusů na zvířatech, nebo uznání morálních i legálních práv
lidoopů. Většinou však jde o kroky na národní úrovni. V globální sféře je postup příliš
pomalý a zatížený lobováním exploatačních koncernů.
77
Summary
In present time the two views in animal consideration are recognized: the Animal
Welfare View and the Animal Rights View.
The theory of Animal Welfare, mainly supported by Peter Singer bases the ethical
foundation of society on the respect of one´s own interest in the same term as the interest
of other persons. According to Singer human and non-human beings have interests if they
have the ability to experience pain or pleasure, the ability to suffer respecitvely. The leader
of Animal Rights View is Tom Regan. He considers that non-human beings have inherent
value. It means that they exist as „ends in themselves“. They are subjects-of-a-life, they are
consciousness, or even self-consciousness.
The conclusion of scientific researches is unambiguous: non-human beings have the
ability to experience pain and pleasure, they can suffer, they are sentient beings and could
be consciousness or even self-consciousness.
The Animal Welfare View and the Animal Rights View have the same goal: to end
the exploitation of non-human beings. But the ways are different: the Animal RightsView
are radical; Regan says: not larger cages, but empty cages is what animals need. The
Animal Welfare View, Francione´s New Welfare respecitively, is the way of continual
ending the exploitation of non-human beings.
A lot of Acts recognize non-human beings are sentient beings, they are able to feel
pain and to suffer. But their moral status is still the same: they are things. However we can
see some positive steps, e. g. regulation of the cosmetic research on animals, or Great Apes
recognizing moral and legal rights. But they are only steps on the local or national sphere.
In global there is still almost nothing to talk about.
78
Podsumowanie
Współczesnym wynikiem badania w ochronie zwierząt jest rozróŜnienie dwóch
przystępów: Animal Welfare i Animal Rights.
Głównymi przedtawicielami są Peter Singer i Tom Regan. Autorzy róŜnią się w
tym, co miało by być „miarką“ naszego moralnego zajęcia o zwierzęta. Dla Singera jest to
uczucie, zdolność odczuwania bólu, dla Regana bycie subiektem Ŝycia, to znaczy
świadomą lub siebie pewną istotą z wartością wewnętrzną.
Według naukowców zwierzęta, a to nie tylko kręgowce, są zdolne uczuwania bólu.
Twierdzą teŜ, Ŝe zwierzęta prawdopodobnie mogą być nie tylko świadome, oraz teŜ siebie
pewne; zwierzęta wcale nie Ŝyją obok „świata“, jest niemoŜliwe myśleć, Ŝe zwierzętą jest
obojętne ich Ŝycie i ich dobrobyt.
Animal Welfare, zwłaszcza Nowy Welfare, i Animal Rights mają wspólny cel:
osiągnąć koniec wykorzystywania zwierząt. Jednak droga osiągnięcia tego celu jest inna:
Animal Rights ide drogą natychmiastowej zmiany moralnego uczucia ludzi, Regan mówi,
Ŝe nie tylko większe klatki, lecz puste klatki są rozwięzaniem. Naprzceciwko temu Animal
Welfare, szczególnie Nowy Welfare, ide drogą postępującego rozwinięcia moralnego
uczucia ludzi.
Współczesne prawo traktuje zwierzęta tylko jako rzeczy. Zwierzęta są zdolna
uczucia bólu, no ich statut rzeczy to nie zmienia. Jednak moŜemy zauwaŜyć postępy w
zmianie moralnej pozycji zwierząt, np. dóswiadczalnych zwierząt, lub primatów. No
jednak te zmiany są tylko miejscowe.
79
Použité zdroje
Monografie
CORETH, Emerich. Co je člověk? 1. vydání. Přel. Bohuslav Vlk. Praha : Zvon.
S. 131-157. ISBN 80-7113-098-2.
DAMASIO, Antonio R. Descartesův omyl: Emoce, rozum a lidský mozek. 1. vydání. Přel.
Lucie
Motlová.
Praha
:
Mladá
fronta,
2000.
264
stran.
ISBN
80-204-0844-4.
FRAŇKOVÁ, Slávka, KLEIN, Zdeněk. Úvod do etologie člověka. 1. vydání.
Praha : HZ Systém, 1997. 193 stran. ISBN 80-86009-15-7.
HÁLA, Vlastimil. Možnosti hodnotové etiky. 1. vydání. Praha : FILOSOFIA, 2000.
56 stran. ISBN 80-7007-135-4.
HENKE, Julia, ERHARDT, Wolf. Léčba bolesti malých a domácích zvířat.
1. vydání. Přel. Leoš Landa. Praha : Grada Publishing, 2005. 164 stran. ISBN
80-247-0710-1.
KOHÁK,
Erazim. Zelená svatozář : Kapitoly z ekologické etiky. 2. vydání.
Praha : Sociologické nakladatelství, 2002. 204 stran. ISBN 80-85850-86-9.
KOUKOLÍK,
František.
Já:
O
vztahu
mozku,
vědomí
a
sebeuvědomování.
1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 382 stran. ISBN 80-246-0736-0.
LEOPOLD, Aldo. Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky: Sand County Almanac.
1.
vydání.
Přel.
Anna
Pilátová.
Tulčík
:
Abies,
1999.
269
stran.
ISBN 80-88699-13-4.
LEŠKO, Vladimír, HUBÍK, Stanislav. Človek, panstvo, komunikácia. 1. vydání. Prešov :
Prešov, 2003. 229 stran. ISBN 80-968897-7-X.
LINZEY, Andrew, CLARKE, Paul Barry. Animal Rights : A Historical Anthology.
1st edition. New York : Columbia University Press, 2004. 193 stran. ISBN 0-231-13421-5.
LORENZ, Konrád. Odumírání lidskosti. 1. vydání. Přel. Miroslav Rýdl a Jan Kamarýt.
Praha : Mladá fronta, 1997. 200 str. ISBN 80-204-0645-X.
ONDOK, Josef Petr. Člověk a příroda: Hledání etického vztahu. 1. vydání. Kostelní
Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1998. 110 stran. ISBN 80-7192-239-0.
80
REGAN, Tom. Defending Animal Rights. 1st edition. Urbana and Chicago : University
of Illinois Press, 2001. 179 stran. ISBN 0-252-02611-X.
REGAN, Tom. Empty Cages : Facing the Challenge of Animal Rights. 1st edition. Lanham
(Maryland) : Rowman and Littlefield Publishers, Inc., 2004. 229 stran. ISBN
0-7425-3352-2.
REGAN, Tom. The Case for Animal Rights. 1st edition. Berkeley : University
of California Press, 1983. 425 stran. ISBN 0-5200-4904-7.
SINGER, Peter. Osvobození zvířat. 1. vydání. Přel. Zdeněk Janík a Zuzana Gabajová.
Praha : PRÁH, 2001. 259 stran. ISBN 80-7252-042-3.
SINGER, Peter. Practical Ethics. 2nd edition. Cambirdge : Cambridge University Press,
1999. 395 stran. ISBN 0-521-43971-X.
VESELOVSKÝ, Zdeněk. Člověk a zvíře. 1. vydání. Praha : Academia, 2000. 246 stran.
ISBN 80-200-0756-3.
VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: Biologie chování zvířat. 1. vydání. Praha : Academia,
2005. 407 stran. ISBN 80-200-1331-8.
WEBSTER, John. Welfare: Životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji. Přel. Marek
Špinka. 1. vydání. Praha : Nadace na ochranu zvířat, 1999. 264 stran. ISBN 80-238-4086.
WILSON, Edward O. Rozmanitost života: Umožní uznání zákonů biodiverzity její
záchranu? Přel. Antonín Hradílek. 1. vydání. Praha : Lidové Noviny, 1995. 444 stran.
ISBN 80-7106-113-1.
Sborníky, články ve sborníku
Na programu je zvíře. Ostrava : ARIES, 1994. 189 stran. ISBN 80-901-736-3-2.
REGAN, Tom. The Case for Animal Rights. In SINGER, Peter (ed.). In Defense of
Animals. New York : Perennial Library, 1986, s. 13-26. ISBN 0-06-097044-8.
Seriálové publikace
HEYES, Cecilia M. Napodobování a sebeuvědomování u zvířat. Přel. Jiří Fiala. Vesmír,
73, 1994, č. 9, s. 517-523. ISSN 0042-4544.
81
KOHÁK, Erazim. Fenomenologie a ekologie: Opora a spoluzávislost. Filosofický časopis,
45, 1997, č. 3, s. 366-378. ISSN 0015-1831.
ŠVEHLA, Marek. Ústava zvířat. Respekt, 13, 2002, č. 22, s. 3. ISSN 0862-6542.
WWW stránky
AHRENS, John. Individualism, Rights, and the Moral Status of Nature. [online]. C1990
[cit. 2006-02-08]. URL: <http://hanover.edu/philos/john/mss/ nature.html>.
ALLEN, Colin. Animal Consciousness. In The Stanford Encyclopedia of Philosophy
[CD ROM]. C2005 [cit. 2006-01-21]. URL:
<http://plato.stanford.edu/archives/win2005/entries/consciousness-animal/ >.
BROOK, Andrew. The Unity of Consciousness. In The Stanford Encyclopedia
of Philosophy [CD ROM]. C2001 [cit. 2006-01-18]. URL:
<http://plato.stanford.edu/archives/sum2001/entries/consciousness-unity/ >.
CALLICOTT, James Baird. Intrinsic Value in Nature: A Metaethical
Analysis. [online]. C1995 [cit. 2006-02-08]. URL:
<http://ejap.louisiana.edu/EJAP/1995.spring/callicott.1995.spring.html>.
CARNELL, Brian. Great Ape Project Census 2001. [online]. C2000 [cit. 2006-03-07].
URL: <http://www.animalrights.net/archives/year/2000/000101.html >.
CARRUTHERS, Peter. Higher-Order Theories of Consciousness. In The Stanford
Encyclopedia of Philosophy [CD ROM]. C2001 [cit. 2006-01-18]. URL:
<http://plato.stanford.edu/archives/sum2001/entries/consciousness- higher/ >.
GRUEN, Lori. The Moral Status of Animals. In The Stanford Encyclopedia
of Philosophy [CD ROM]. C2003 [cit. 2006-01-22]. URL:
<http://plato.stanford.edu/entries/moral-animal/ >.
FRANCIONE, Gary L. Animal Rights and Animal Welfare: Five Frequently Asked
Questions [CD ROM]. C2003 [cit. 2006-02-01]. URL:
<http://www.animal-law.org/library/quests.htm>.
82
FRANCIONE, Gary L. Animal Rights and Commentary: Moral Absolutism and Animal
Rights [online]. C1996a [cit. 2006-02-01]. URL:
<http://www.animal-law.org/commentaries/ap25.htm>.
FRANCIONE, Gary L, CHARLTON, Anna E., COHN, Priscilla N., REGAN, Tom. On
the Meaning of “Elitism” [online]. C1996b [cit. 2006-03-11]. URL:
<http://www.animal-law.org/commentaries/on_the_meaning_of_elitism.htm>.
FRANCIONE, Gary L. Animal Rights: The Future [online]. C1996c [cit. 2006-03-11].
URL: <http://www.animal-law.org/commentaries/the_future.htm>.
KOHÁK, Erazim. Má živá bytost právo žít? [online]. C2002 [cit. 2006-02-04]. URL:
<http://avalon.wz.cz/Zvirata,vege,ekologie/Pravozit.htm>.
LYCAN, William. Representantial Theories of Consciousness. In The Stanford
Encyclopedia of Philosophy [CD ROM]. C2005 [cit. 2006-01-18]. URL:
<http://plato.stanford.edu/archives/spr2005/entries/consciousness-representantional/>.
MACHALOVÁ, M. Filosofie pro právníky [online]. C2001 [cit. 2006-01-22]. URL:
<http://www.skas.law.muni.cz/body.php?rawhtm=rawhtm/Filosofie.txt>.
Plody prý až do 30. týdne možná necítí bolest [online]. C25. 8. 2005 [cit. 2005-09-12].
URL: <http://www.mednews.cz/cz/index.php?menu=aktuality&id=3427>.
REGAN, Tom. Animal Sentience. [CD ROM]. C2005 [cit. 2005-08-21]. URL:
<http://www.animalsentience.com>
REGAN, Tom. The Philosophy of Animal Rights by Dr. Tom Regan.
[CD ROM]. C1999 [cit. 2005-02-02]. URL:
<http://www.cultureandanimals.org/animalrights.htm>.
RUSÍN, Štěpán. Fyziologie bolesti [online]. C2002, poslední revize 3. 1. 2003
[cit. 2005-09-17]. URL: <http://www.algos.cz/pro_odborniky/fyziologie_ bolesti. htm>.
SIEWERT, Charles. Consciousness and Intentionality. In The Stanford Encyclopedia of
Philosophy [CD ROM]. C2003 [cit. 2006-01-18]. URL:
<http://plato.stanford.edu/archives/fall2003/entries/consciousness-intentionality/>.
83
SVARD, Per-Anders. Animal Rights Sweden. [online]. C2005 [cit. 2006-03-07]. URL:
<http://www.djurensratt.org.>.
SZTYBEL, David. Animal Welfare [online]. C2000 [cit. 2006-01-22]. URL:
<http://www.absoluteastronomy.com/encyclopedia/A/An/Animal_Welfare.htm>.
TAYLOR, Rowan. A Step at a Time: New Zeland´s Progress Toward Hominid Rights.
[online]. C2001 [cit. 2006-03-07]. URL:
<http://www.animallaw.info/journals/jo_pdf/ralvol_7p35.pdf>.
Three Different Views of the Rights/Welfare Relationship [CD ROM]. C2002
[cit. 2006-01-22]. URL: <http://www.animal-law.org/library/araw_ii.htm>.
ŠVEHLA, Marek. Homo šimpanz? [online]. C2003 [cit. 2006-03-07]. URL:
<http://www.animalrights.webz.cz/homo_smpanz.htm>.
VANĚK, David. Polemika o právech zvířat I. [CD ROM]. C2003 [cit. 2006-01-28]. URL:
<http://www.animalrights.webz.cz/polemika.htm>.
VANĚK, David. Polemika o právech zvířat II. [CD ROM]. C2003 [cit. 2006-01-28].
URL: <http://www.animalrights.webz.cz/polemika2.htm>.
VARNER, Gary E. A Lecture on Animal Rights vs. Animal Welfare. [CD ROM]. C1998,
poslední revize 20. 3. 1999 [cit. 2005-08-21]. URL:
<http://www-phil.tamu.edu/~gary/awvar/index.html>.
VARNER, Gary E. Representative Views on the Moral Status of Animals. [CD ROM].
C1998, poslední revize 20. 3. 1999 [cit. 2006-01-22]. URL:
<http://www-phil.tamu.edu/~gary/handout.sumary.pdf>.
Začátek života: Problémy se vznikem osoby [online]. C2004 [cit. 2006-02-02]. URL:
<http://www.medico.juristic.cz/149260/medico.juristic.cz>.
Oficiální dokumenty
Zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů.
(Novelizovaná verze vyšla pod číslem 149/2004 Sb.)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů.
84
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES, kterou se mění směrnice
76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických
prostředků.
Amsterodamská smlouva 97/C 340/01 pozměňující Smlouvu o Evropské unii
a Smlouvy o založení Evropských společenství.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě SEK (2006) 65 o akčním plánu
Společenství
v oblasti
dobrých
životních
podmínek
a
ochrany
zvířat
2006-2010.
Federal Constitution of the Swiss Confederation, 2000.
The Dutch Experiments on Animals Act (Animal Testing Act), 1997.
85
Seznam obrázků a tabulek
Obrázek 1
Bytosti u Regana
18
Zdroj: Regan, 2001, s. 36-37, 48-49. Regan, 1986, s. 19-21.
Regan, 2004, s. 59-60.
Obrázek 2
Reganův princip srovnatelného utrpení
19
Zdroj: Gary E. Varner, 1998. Dostupné z:
http://www-phil.tamu.edu/gary~/awvar/index.html.
Obrázek 3
Reganův pricnip nesrovnatelného utrpení I
20
Zdroj: Gary E. Varner, 1998. Dostupné z:
http://www-phil.tamu.edu/gary~/awvar/index.html.
Obrázek 4
Reganův pricnip nesrovnatelného utrpení II
21
Zdroj: Gary E. Varner, 1998. Dostupné z:
http://www-phil.tamu.edu/gary~/awvar/index.html.
Obrázek 5
Složky bolesti
23
Zdroj: Henke, Erhardt, 2005, s. 11.
Obrázek 6
Citlivost určitých tkání na bolest
24
Zdroj: Henke, Erhardt, 2005, s. 15.
Obrázek 7
Etická hierarchie zvířat
25
Zdroj: Henke, Erhardt, 2005, s. 13.
Obrázek 8
McFarlandův vajíčkový model. Motivační priority,
31
utrpení a umrtvující nečinnost („limbo“)
Zdroj: Webster, 1999, s. 36.
Obrázek 9
Rozlišení konvenčních a ne-konvenčních práv
52
Zdroj: Regan, 1983, s. 250 a násl.
Obrázek 10
Sféra ne-konvenčních práv
53
Zdroj: Regan, 1986, s. 19-21. Regan, 2004, s. 59-60.
Obrázek 11
Prolínání morálních a legálních práv
53
Zdroj: Regan, 1983, s. 250 a násl.
86
Tabulka 1
Druhy bytostí podle Singera
14
Zdroj: Singer, 1999, s. 83-126.
Tabulka 2
Reganova pozice mezi Singerem a Kantem
16
Zdroj: Regan, 2001, s. 4, 43.
Tabulka 3
Možnosti percepce bolesti u různých druhů živočichů
26
Zdroj: Gary E. Varner, 1998. Dostupné z:
http://www-phil.tamu.edu/gary~/awvar/index.html.
Tabulka 4
Specifické projevy bolesti u živočichů
27
Zdroj: Henke, Erhardt, 2005, s. 36-37.
Tabulka 5
Druhově nezávislé změny při bolesti
27
Zdroj: Henke, Erhardt, 2005, s. 36.
Tabulka 6
Možné pocity u zvířat
29
Zdroj: Webster, 1999, s. 28.
Tabulka 7
Možné nálady u zvířat
29
Zdroj: Webster, 1999, s. 28.
Tabulka 8
Diference mezi Animal Rights a Animal Welfare
46
Zdroj: Gary E. Varner, 1998. Dostupné z:
http://www-phil.tamu.edu/gary~/awvar/index.html.
Tabulka 9
Vývoj legislativní ochrany zvířat v ČR
62
Zdroj: Na programu je zvíře, Aries, 1994, s. 181. Doplněno dle
zákonů č. 77/2004 Sb. a 149/2004 Sb.
87
Seznam příloh
Příloha 1
Přehled právních předpisů ČR ve vztahu k ochraně zvířat
Příloha 2
Všeobecná deklarace práv zvířete
Příloha 3
Pokusná zvířata
Příloha 4
Hospodářská zvířata
Příloha 5
Lovná zvěř
Příloha 6
Podíly vegetariánsky se stravující populace ve vybraných
zemích světa
Příloha 7
Výsledky kontrol Státní veterinární správy v roce 2005
Příloha 8
Kožešinová zvířata
88
Přílohy
Z důvodu rozsahu jsou přílohy obsahem přiloženého CD.
89