článek ke stažení zde

verze 10. leden 2010
Manuál
pikenýra v boji
v západní a jižní Evropě,
ve druhé polovině 15.
a na začátku 16. století
se zvláštním zřetelem na Spříseženství
platné pro:
mutatis mutandis
Burgundské války
boje po rozpadu Burgundského vévodství
Švábské války (Švýcarské války)
války o Milánsko (Italské války)
německé selské bouře
francouzské náboženské války
flanderská dobrodružství
OBSAH
strana
I.
Úvod
…………………………………
3
II.
Použití píky v podmínkách historického
vojenství a výcvik pikenýrů
…………..…..……
7
III.
Základní výcvik s píkou
9
IV.
Boj s píkou
………………………………….
20
V.
Organizace čtvercové formace …………………….
23
VI.
Specifické útvary ………………………………….
27
….………………...
VII. Souhrnné lexikální minimum
…………………….
30
VIII. Vybrané prameny
……………………..
31
2
I.
Úvod
Historie dlouhého kopí, kterému dnes říkáme jednotně „píka“, je velice stará. Prvními
pikenýry byli zřejmě hoplité ve starořeckých falangách, jejichž sláva vrcholila již na přelomu
5. a 4. století před naším letopočtem (ještěže máme Wikipedii). Byli vyzbrojeni ochranným
oděním, velkým štítem, krátkou sečnou poboční zbraní a údajně až šestimetrovým kopím.
Rozdíl od období, které nás zajímá, je v tom, že hoplité byli svobodní občané, většinou
majetní měšťané, kteří si mohli nákladné vybavení dovolit, zatímco středověký pikenýr byl
spíše na druhém konci společenského žebříčku …
Pak se formace pikenýrů na dlouhá staletí z bojišť prakticky vytrácejí. Zdá se, že
feudalismus píkám jaksi nepřál. Organizace armád vazalů (typ „puzzle“), především v období
družinového státu, vytváření velkých pikenýrských jednotek neumožňovala a pokud ano,
nezdá se, že byly účinné.
Situace se začala měnit v období pozdního
středověku a asi není náhodou, že k tomu došlo
na místech, kde bylo feudální zřízení slabé, zato
se silnou pozicí bohatých měst, potažmo nebylo
vůbec. Jde především o Spříseženstvo (tedy
Helvetskou konfederaci, dnešní Švýcarsko) nebo
Flandry (Nizozemí). Odkdy začali budoucí
Švýcaři píky masivně používat, přesně známo
není, protože známá vyobrazení starších bitev,
především Mortgarten 1315 a Sempach 1386,
jsou mladší a ukazují vojáky v odění z 15. století.
Příkladem může být uvedená ilustrace k bitvě u
Mortgatrenu v Tschachtlankronik z roku 1480.
Tito vojáci samozřejmě píky mají. Zmatky působí
také nejednotná terminologie, protože za
„píku“ je označována také zbraň sesedlých
Leopoldových rytířů v bitvě u Sempachu. To je
ale málo pravděpodobné, spíše šlo o jezdecké
kopí, dost možná i zkrácené. Tady je ve
švýcarských legendách zajímavé svědectví. Rytíř
Arnold von Winkelried se prý vrhl hrdinně na
„píky“ Leopoldových rytířů a vytvořil tak dostatečnou mezeru, kterou mohli Konfederovaní
prolomit Habsburkův šik. Jméno možná pravé není, historka zřejmě ano. Co z ní plyne? Za
3
prvé, řada tyčovek na habsburské straně byla asi dost mělká, jinak by jedno tělo skulinu
nevytvořilo (leda by akt sám měl zničující psychologický efekt) a za druhé, Konfederovaní
potřebovali vytvořit průlom i proti kratším jezdeckým kopím, takže zřejmě sami měli také jen
krátké tyčové zbraně, především svoje slavné halapartny (ve starší formě bez háku zvané
kosíř). Můžeme tedy předpokládat, že svoje strašné šestimetrové píky ještě neměli a slavný
Konfederovaný čtverec je skutečně záležitostí až století následujícího. Podle některých
pramenů je prvním masovým nasazením pík bitva u St. Jakob an der Birs (1444), kde se
přesile francouzské armády tehdy ještě neúspěšně postavilo asi 1500 bernských pikenýrů.
Druhá polovina 15.
století předznamenala zlatý
věk píky. V následujících
několika desetiletích je píka
královnou bitevních polí. Je
útočnou zbraní, která umí
rozhodnout bitvu. Rychle se
pohybující
leč
v obraně
odolné čtverce pikenýrů
odolají i útoku těžké jízdy.
Švýcaři
vystupují
v roli
predátora Evropy a velké
čtverce
jejich
žoldnéřů
(Reisläuferů) porážejí jednoho souseda za druhým nebo
bojují v cizích armádách. Jde
především boje na západní
hranici Konfederace (především dnešní kanton Vaud a
Jura), které vyvrcholily v tzv.
Burgundských válkách (1474-1477). Jejich cílem bylo sice zajistit území Spříseženstva, ale ve
svém důsledku zlomily ambice samotného Burgundského vévodství. Připomeňme jen slavné
bitvy u Murtenu (Morat) a Grandsonu (1476). Zároveň Švýcaři válčí na jihu, na prakticky
neexistující hranici s Itálií. Tam se ale zapletli do mocenských sporů mezi Francouzi, Němci
(podporovanými Španěly) a papežem, časem byli donuceni ke spojenectví s Francií a tím
jejich samostatná úloha v této části dějin Evropy končí.
Vývoj se totiž zastavit nedá, a tak František I. Francouzský vrátil slávu jízdním
rytířům, když rozvrátil Konfederovaný čtverec u Marignana (1515) a černý prach rozhodl
bitvu u La Bicoque (Bicocca, 1522). V té době se střelné zbraně prosazují stále více a tento
trend nakonec zcela převládl. Italské války v první polovině 16. století však znamenají „pět
minut slávy“ německých pikenýrů, proslulých císařských Landsknechtů. Proti nim se Švýcaři
prosadit neuměli – německá taktika byla pružnější a na svoji dobu „modernější“.
Píka ztratila svoje postavení již v průběhu francouzských náboženských válek ve
druhé polovině 16. století a od počátku 17. století se její úloha zcela změnila. Jednotky
pikenýrů se zmenšily, pikenýři začali být standardně vybavováni přílbou a plátovou půlzbrojí
a jejich role spočívala v poskytování ochrany jednotkám střelců, především mušketýrů.
Pikenýr tedy ztratil do značné míry svoji mobilitu, která byla jeho velkou výhodou o sto let
dříve a píka se stala především defenzivní zbraní. Po konci Třicetileté války mizejí postupně
tyto jednotky úplně.
4
Scénická poznámka:
Švýcarský pikenýr konce 15. století je
frajer překypující sebevědomím. Důvěřuje nejenom
sobě a své zbrani, ale může se spolehnout také na
svoje spolubojovníky – věc do té doby málo vídaná.
Důvěřuje i svému velení; v tomto ohledu jsou
Švýcaři dosti disciplinovaní. Jinak je ale s kázní na
štíru. Charakterizuje ho „špinavá válka“, tedy boj
všemi prostředky a důsledné zabíjení všech
protivníků bez rozdílu. To byla také důležitý odklon
od pravidel feudální války plné zajímání šlechticů
na výkupné. Zacházení Švýcarů s civilním
obyvatelstvem bylo považováno za brutální i podle
drsných měřítek tehdejší doby.
odnaproti,
tedy
například
Pěšák
burgundský pikenýr, se na věc díval jinak.
Vybaven je nevalně, protože je pravděpodobné, že
švýcarskému útoku neodolá a padne v první bitvě:
proto se nevyplatí do něj investovat. Karel Smělý
věří více svým rytířům organizovaným do „kopí“,
italským a vlámským žoldnéřům, úžasným
anglickým lučištníkům, a především spoléhá na svou artilerii, nejlepší v tehdejší Evropě.
Burgundský pikenýr si je toho všeho vědom a ze Švýcarů má zkrátka strach. Ten se mění
v bitvě v zuřivost, nebo zbabělost.
Francouzi začali rovněž oceňovat píku – v oddílech milicí franc archers se
v šedesátých letech 15. století rozšiřují řady sudličníků a objevují se i pikenýři. Ludvík XI.
poznal cenu Švýcarů, které nejen najal pro svoji gardu (garde de cent Suisses), ale v roce
1480 začal formovat novou francouzskou pěchotu podle švýcarského vzoru co do taktiky i
výzbroje a najímal Švýcary, kteří Francouze cvičili. Tento podnik sice skončil s Ludvíkovou
smrtí, ale vazba na švýcarské žoldnéře/instruktory tu byla do budoucna položena. Co se týče
střetů s Helvéty, pomineme-li krátkou epizodu s Armagnaky vedenými Dauphinem Ludvíkem,
bojovali proti Švýcarům až v Milánských válkách. Zkraje velmi neúspěšně, později se ale
karta obrátila a Švýcaři se zavázali Smlouvou o věčném míru k vojenské alianci s Francií. Po
roce 1516 se tak k velké vlastní újmě stali hrotem francouzské armády.
Švábové se střetli se Švýcary nejprve jako spojenci rakouských Habsburků a celkem
na to doplatili. Poučili se ale rychle a budoucí Landskenchti z jižního Německa byli
považování za velmi dobré vojáky.
Říšští Němci z první fázi výstavby landskenchteského vojska platili švýcarské
instruktory, ale jak ukázal vývoj války v severní Itálii, žáci předčili mistry. Od začátku totiž
mimo jiné silněji sázeli na střelné zbraně. To už jsme v 16. století. Ostatně, vztahy mezi
Švýcary, Němci a Francouzi po rozpadu burgundského impéria (a především ve válkách
o Miláno) jsou velice propletené a již vydaly na nejednu samostatnou knihu.
5
Vlámové jsou považováni za nejlepší pikenýry na trhu. Jsou ale drazí a přitom velmi
nedisciplinovaní a tudíž nespolehliví. Jenže co chcete, měšťáci …
O Italech mnoho zpráv nemám (co se týče pík), ačkoliv bandy kondotiérů byly
součástí mnoha tehdejších armád. Zvláště populární byla pěchota kondotiérů v burgundském
vojsku, protože burgundští vévodové (zejména Karel Smělý) byli údajně posedlí Antikou a
tudíž vším, co bylo italské. Dávali svým velitelům hodnosti jako v římském vojsku a větší
část důstojnického sboru byla právě z Itálie. Samo označení Ital je ale v té době zavádějící.
Rovněž pomíjím Španěly a jejich proslavená tercia. O nich samotných by se sice dalo
napsat mnohé, ale o jejich střetech se Švýcary prakticky nemám zprávy. Střetli se jak uvedeno
výše jen v Italských válkách a jakkoliv boj španělské soldatesky s Papežskou gardou
v průběhu vyplenění Říma v roce 1527 je legendární, pro účely této příručky význam nemá.
__________________________________________
Podtrženo a sečteno, Švýcar na konci 15. století svými protivníky pohrdá a má
proč. Ti se ho bojí a také mají proč. To by mělo být vidět v postojích účinkujících.
V bitvě mezi Reisläufery (švýcarskými žoldnéři) a Landsknechty, případně Italy,
Španěly a Francouzi v Milánsku už pohrdá každý každým. Nejvíce civily.
6
II.
Použití píky v podmínkách historického vojenství∗ a výcvik
pikenýrů
Ve scénickém šermu je píka zbraní velice nebezpečnou. Je to dáno především jejími
parametry. Píka je tyčovou zbraní na extrémně dlouhé pružné násadě, která má podobu
malého hrotu buď trojúhelníkového nebo kosočtvercového průřezu (a varianty) s ostře
broušenými hranami. Délka ratiště kolísá od 4,5 do 6 metrů. Obecně platí, že německé píky,
které jsou držené za konec, jsou kratší, zatímco švýcarské píky, držené uprostřed (nebo spíše
ve dvou třetinách) jsou delší. Na dobových vyobrazeních se ale všechny píky zadají stejně
dlouhé a taktéž způsob jejich držení kolísá. Hrot píky se používá jak k bodání, tak k sekům.
Barokní píka má i zahrocenou patku, gotická a renesanční nikoliv. Na některých vyobrazeních
je vidět ovinutí píky ve střední části, u cvičných pík i u patky.
Taková zbraň je pro scéniku v podstatě nepoužitelná, leda snad po předchozím
absolutně precizním výcviku. Problém je totiž v tom, že by byla v našem boji/představení
příliš účinná a nepředvídatelná. Tento problém se řeší dvěma způsoby, většinou kumulativně:
a)
zkrácením píky. V našich podmínkách za píku považujeme už zbraň dlouhou
alespoň 2,5 metru, pokud má odpovídající hrot. Standard by mohl být
například 3,5 metru, ale obecně platí, že čím delší, tím věrnější a lepší.
Zkrácení píky má sice negativní dopad na „pořadová cvičení“, nicméně je
výhodný také s ohledem na často mnohem méně prostorná bojiště, než by pro
skutečné píky bylo potřeba.
b)
zesílením ratiště. Oproti originálům, které mají průměr 2,5-3 cm a při sklopení
vytvářejí slušný oblouk, mají naše píky minimálně 3 cm, spíš více a při
sklopení zůstávají prakticky v rovině. Používáme také osmiboký průřez
(okosený čtverec), na rozdíl od obvyklého kruhového.
Důsledně používáme vyschlé dřevo, které méně pruží než dřevo čerstvé, v ideálním
případě jasan. Hrot píky by měl být zajištěn obvyklým způsobem. Doporučuji používat
minimální pera, která ve skutečném boji byla sice velice užitečná, protože chránila píku před
odseknutím hrotu, ale zároveň mu dodávala váhu ve švihu (seku). Proti nám nejsou ostré
zbraně, abychom se museli bát odseknutí, a právě tu větší účinnost píky nepotřebujeme už
vůbec!
Výcvik pikenýrů pro daná období je záležitostí dohody. Máme sice k dispozici
několik manuálů pro výcvik pikenýrů z různých evropských armád, ale všechny jsou z novější
doby, tedy kolem Třicetileté války (J. de Gheyn, J.-J. Walhausen, anonymní Des
Kriegsbücßleins a jiné). Jejich slabinou je to, že barokní pikenýr plnil jinou úlohu, než ve
stoletích předcházejících a tomu pochopitelně odpovídal i jeho výcvik. Velký důraz byl
kladen na spolupráci s jednotkami střelců a na strojově přesné složité přesuny. Navzdory
tomu je to základ, ze kterého vycházíme.
∗
Pro účely této příručky budiž za historické vojenství, historický šerm a podobné kategorie, o nichž se vedou
dlouhé a marné diskuse jinde, považována quasivojenská aktivita vedená podle nepsaných pravidel války platné
pro příslušný konflikt, leč obvykle menším počtem lidí, než by bylo třeba, hůře nebo prostě jinak vybavených,
než by bylo třeba, kteří nicméně srdnatě předstírají, že jsou vojáci v boji na život a na smrt, přičemž se zároveň
zuřivě snaží neublížit ani sobě, ani partě s podobnými problémy stojící proti nim.
7
O vojenských manuálech z renesance máme zprávy, resp. víme, že byly, ale nemám je
k dispozici (pokud se vůbec dochovaly - například Ph. de Cléves či J. Chantereaux). Pro
taktiku a výcvik renesančních vojsk vycházíme z popisů bitev kronikářů a přímých účastníků,
kterých bylo celkem dost. Zajímavým zdrojem jsou šermířské příručky, kde se tyčové zbraně
také občas vyskytují, i když je jim věnována poměrně malá pozornost. Píka se poprvé objevila
u J. Meyera v roce 1570, ovšem jako zbraň individuální, tedy jak s ní šermovat v boji jeden na
jednoho. Pro boj ve čtverci málo použitelné, leč poučné.
Co se týče pozdní gotiky, tápeme. Vlámové údajně měli cvičení s píkou v jedenácti
pohybech, Francouzi odvozeně v devíti pohybech. Podrobnosti ale nejsou známé. Jak cvičili
Švýcaři, nevíme, ale vzhledem k jejich údajně špatné disciplíně a velké živelnosti v boji
musel být výcvik omezen na základní pohyby. Prý se všichni muži a chlapci od deseti let věku
minimálně jednou týdně scházeli k vojenskému výcviku, takže byli v soustavné bojové
pohotovosti. Švýcaři prosluli rychlostí, s jakou svoje čtverce formovali, což vede k domněnce,
že každý voják – bez ohledu na velikost jednotky – znal přesně předem svoje místo.
Pro nasazení pikenýrů do bitvy jsou tři základní pravidla, která je dobré respektovat i
ve scénické bitvě:
1.
Píka má smysl jen tehdy, je-li pikenýrů dostatečné množství. To znamená hodně, hodně
a ještě více. Zároveň je třeba mít na vědomí, že pikenýři nikdy nebojovali sami, součástí
jejich jednotek byly i další zbraně, především halapartníci a střelci, potažmo artilerie.
2.
Nasazení pík má smysl jen tehdy, pokud jsou pikenýři náležitě vycvičení. Píka je zbraň
poměrně neohrabaná a za určitých okolností křehká, takže trouba, co neumí se svou
píkou zacházet, je nebezpečný více sobě a svým spolubojovníkům než nepříteli a stává
se tak svým vlastním nepřítelem, potažmo pátou kolonou ve vlastním vojsku.
3.
Nasazení pík je účinné pouze v terénu, který to umožňuje, respektive jen za podmínek,
které ho umožňují. Píka není všelék na všechny možné varianty střetu (viz opět St.
Jakob an der Birs nebo Bicocca). V úzkém údolí, v lese (mezi stromy), ve městě, za
přesunu atd. je použití pík jen omezené. K plnému rozvití čtverce je potřeba dostatečný
manévrovací prostor. Pokud se v poli dá čtverec do pohybu a po několika metrech
narazí na úvoz, který nebyl z výchozí pozice vidět, může sice dát velitel pověsit
průzkumníky, ale jeho tou dobou již bývalé jednotce to už asi nebude moc platné.
8
III. Základní výcvik s píkou
Povely pro pohyby píky je třeba vykonávat rychle a přesně. Proto se rytmizují a to jak za
pomocí bubnu, tak alespoň za pomocí hlasitého počítání (ovšem nejlépe dohromady):
Čeština
francouzština
němčina
Raz
un
eins
GR
(UR, SZ)
aïs (á:í:s)
Dva
deux
zwei
zwaï (cvá:i)
Tři
trois
drei
drü (drý)
drei (dré:j)
Čtyři
quatre
für
vier (fí:r)
vier (fí:r)
Pět
cinq
fünf
füüf (fýýf)
foif (fó:jf)
Šest
six
sechs
sechs (zechs)
sachs (zá:chs)
Sedm
sept
sieben
si:ba (zí:ba)
säppe (zé:pe)
Osm
huit
acht
a:cht (á:cht
ocht (ó:cht)
Devět
neuf
neun
nüün (nýýn)
nüün (ný:n)
Deset
dix
zehn
zehn (cé:n)
zää (cá:)
BE
ais (á:js)
zwoi (cwó:j)
Povely uvádíme na základě cvičení s píkou (examen de la pique) J.-J. Walhausena (W.,
s výhradou výše řečeného). Původní překlad do švýcarské němčiny vyšel z konzultací
s rodákem z kantonu Graubund, nicméně se snažíme přecházet na bernskou výslovnost.
Problém je v tom, že pravá „Schwytzerditch“ nemá psanou podobu a výslovnost se liší nejen
kanton od kantonu, ale údolí od údolí … Pravou Bernštinu se cizinec jen těžko naučí (i mezi
rodilými Švýcary z jiných kantonů kolují zábavné historky založené právně na bernské
výslovnosti), ale můžeme se alespoň snažit. Důležité je – opět ze scénických důvodů – aby
naše povely byly jasně odlišitelné o běžné němčiny.
Použité ilustrace pocházejí především ze zmíněného W., dále anonymní Des
Kriegsbücßleins, J. de Gheyna a příručky vycházející z Manual of The Compleat Militiaman
T. Callawaye.
Jedna obecně platná poznámka – pokud zazní v němčině povel pro píku (Spiess),
předpokládá se, že je určen pikenýrům. Pokud se velí „zbraň“ (Wehre, Ghwere), povel
je určen celé jednotce, tedy i halapartníkům, případně střelcům. V češtině tento rozdíl
zatím vytvořen nebyl, pohyb provede celá jednotka, i když se velí jen pikenýrům.
_____________________
N.B. Při výcviku a v boji se pikenýr směje pouze smrti v tvář a to ještě jen
tehdy, pokud k tomu dostane přímý rozkaz. Jinak se tváří vážně, minimálně proto, aby
projevil náležitou úctu svým nadřízeným. Vytlemené držky rovná seržant patkou
halapartny.
9
Pohyby na místě
N.B. Základním povelem je „Uufgmäärkt“, tedy „Pozor!“, což je povel upozorňující
vojáky na to, že přijde nějaký další rozkaz. Podle možností je doplněn (nahrazen)
písknutím na píšťalku. Tento povel vojáci ve čtverci neopakují.
Píku uchopit
ergriff den Spiess
Empoignez
piques
(bien)
vos gri:fed de Spiess
Pikenýři si svižně rozeberou píky, zvednou je a podle potřeby sevřou. Čekají další
rozkaz. Tím je nejčastěji vytvoření formace.
Píku odložit
Spiess abstellen
Abstelle
á-bštelle
Povel k vytvoření jehlanů. Každý rotmajstr a jeho zástupce mají na opasku (či na píce)
smyčku pro vytváření základu jehlanu. Jehlan se staví ze tří pík spojených smyčkou,
do jejichž zkřížení se kladou další píky.
Do řad po X
in die Glieder zu X
à vos rangs par X
in Rai:ha zu X
Povel pro vytvoření formace (čtvercové). Pikenýři se do
svých pozic (každý by ji měl znát!) přesouvají pokusem, je věcí cti
zaujmout pozici co možná nejrychleji. Buben dává dlouhý virbl po
celou dobu přesunu. Ve formaci stojí pikenýři v základním postoji,
který zaujímají automaticky a do kterého se vrací povelem „píku
k noze“.
V této pozici je tělo vzpřímené, nohy rozkročené na šíři
ramen, pravé chodidlo o půl stopy před levým. Píku držíme ve výši
ramene v pravé ruce, patku v tunýlku pravého chodidla. Levá ruka je
sevřena v pěst, opírá se o kyčel s prsty vytočenými ven (fixuje
ramena). Hlava hledí přímo vpřed.
Rozestavení čtverce
Velící důstojník se postaví na vybrané místo a ukáže pravou rukou přímo před
sebe a vydá povel pro vytvoření čtverce. Tím může být při stanoveném počtu rot povel
„Gfiertlati Ordnig!“ nebo výše uvedený „In Raiha zu …“.
Levý krajní rotmajstr (z pohledu pikenýrů ve čtverci) se postaví proti němu a za
ním se v takto určeném směru vytvoří levý krajní zástup. Vpravo od něj (tedy vlevo
z úhlu pohledu velícího důstojníka) se vyřadí další roty. Taktéž na povel
10
„vyrovnat“ reagují pikenýři od levého krajníka vpravo (z úhlu pohledu pikenýrů ve
čtverci). V našich konkrétních podmínkách stojí vlevo kanton Schwyz a vpravo od něj
Bern (pokud pikenýry staví), následuje Uri a na pravém kraji Curych.
píku vztyč
auffwerts
den Spiess
traget en haut, portez vos Spiess uufa
piques
Wehra n´uff
Vykonává se ve třech pohybech.
1.
pravá ruka zvedne píku vzhůru do napjaté paže,
levá ji uchopí na úrovni pasu.
2.
Pravá přehmátne směrem dolů a uchopí patku
píky do dlaně. Levá zůstává. Pootočením pravé ruky
dlaní k tělu se píka zafixuje v ohbí lokte.
3.
Levá ruka se vrací do výchozí pozice. Srovnat
postoj!
Tyto pohyby vykonané v opačném pořadí, dávají návrat do výchozí pozice, tedy povel
„píku k noze“.
píku k noze
Erstellt euch, nebo
den Spiess zu fuss
Plantez vos piques
nebo Remettez!
Spiess bei (bí) fue:ss
Tento pokyn je málokdy používán samostatně, většinou je návratem do výchozí pozice
po provedení jiného povelu. Nejlepší povel mají v tomto ohledu Angličané, kteří velí „As you
were“ (Jak jste byli). Píku k noze mě zní tak nějak moc moderně …
V každém případě je třeba nejprve dostat píku do pozice „píku vztyč“ (1.) a následuje
výše popsané, tedy:
2.
Uchopit píku nahoře pravou rukou, paže napjatá, levá v pozici „píku sevřít“ (ve
výši pasu) a
3.
opřít píku patkou na zem jedním pohybem. Pokud je pohyb vykonán správně,
pravá ruka zůstane automaticky ve výši ramene. Levá se vrací na kyčel, sevřená v pěst,
prsty ven.
N.B. Je důležité, zejména na tvrdých površích (dlažba), aby patky dopadly na zem ve
stejný okamžik. Pokud důvěřujete svému dřevu, je dokonce žádoucí s píkou pořádně
křísnout. Ale: zvuk dopadajících pík musí trvat jen tak dlouho, jako výkřik: „Tři!“,
nikoliv jako zvuk pytle brambor sypaných na neupevněný plech.
píku sevři (zajisti)
1.
serrez vos piques
Spiess festhalta
Levá ruka uchopí píku ve výši ramene.
11
Jde o posílení úchopu píky, které je žádoucí například při silném větru nebo
před povelem k přesunu. Pokud se totiž píky rozkývají, stávají se těžko
ovladatelnými.
Tento pohyb je také součástí pozdravu a povelu „píku skloň“, kde se ale
nevelí, nýbrž vykonává automaticky.
Proti pěchotě,
přímo, píku skloň
vlevo, píku skloň
vpravo, píku skloň
vzad, píku skloň
gegen dem Feind,
fürsich, fellet den Spiess
lincks, fellet …
rechts, fellet …
hintersich, fellet …
contre l´infanterie,
en avant, baissez vos piques
à gauche, baissez …
à droit, baissez …
en arrière, baissez …
gäga da Feind
fürschi, fälled
d´Spiess
links, rechts …
hinter si:ch …
Při výcviku se tento povel provádí z pozice „píku vztyč“. Na „jedna“ sevřeme píku
a na „dva“ vykročíme levou nohou vpřed se současným sklopením píky do pozice základního
střehu (jde prakticky o výpad). Při obratech vlevo a vpravo píku sevřeme, provedeme
příslušný čtvrtobrat a píku sklopíme s vykročením levé nohy. Pokud je píka již v pozici
„vztyč-zajisti“, sklápí se pouze na jednu dobu.
Sklopení píky vzad je zcela odlišné. Máme-li pozici „píku k noze“ nebo „píku na
rameno“, pak na povel „píku k boji vzad“ zvedáme na „jedna“ píku šikmo vpřed sebe
(pravačkou), na „dva“ jdeme vpřed levou nohou a levou rukou a na „tři“ jdeme vpřed pravou
nohou a pravou rukou, která chytá píku u patky, zároveň otáčíme trup za levou rukou a píku
takto sklápíme. V prvním pohybu je nutné zvednout píku skutečně vysoko nad hlavu a v ose
trupu.
Pokud je píka v pozici „píku zajisti“, pak je pohyb jednodušší:
1. levá ruka vynese píku šikmo vpřed do napjaté paže
2. pravá noha vykročí směrem k patce a pravá ruka uchopí píku (u patky) a
3. píka se sklopí vzad s otočkou za levým ramenem
Držení píky odpovídá armádě a době. Barokní pikenýr
držel píku pravou rukou před patkou, levou těsně u těla, dlaní
k sobě. Je tomu tak proto, že se do úroku posouval zvolna, tzv.
„švédským krokem“ (pas suédois), tedy krok levou nohou vpřed se
současným bodnutím, přísun pravé nohy se současným stažením
píky do základního střehu (šicí stroj).
Pro pozdně gotického či renesančního pikenýra je to
nepraktické, protože výše popsaný úchop je značně statický a
neumožňuje skutečný boj. V první fázi projektu Švýcarské pěchoty
jsme se snažili odlišit německé a švýcarské držení píky, ale praxe
ukazuje, že se budeme muset řídit co možná nejjednoduššími
pravidly. Totéž platí o změně úchopu píky v závislosti na „dataci“ scénáře“. Držení píky,
jakkoliv jde o základní prvek, představuje totiž celou řadu otázek a problémů.
12
V některých dílech se dočteme, že Švýcaři neměli jednotné držení píky. Zdá se, že
převládalo držení uprostřed ratiště (resp. ve dvou třetinách), a to jak v pažích prakticky
napjatých směrem dolů (dolní střeh), tak ve výši pasu (střední střeh), tak na úrovni ramen, či
dokonce nad hlavou (horní střeh). Zdálo se vcelku praktické, aby první řada (dvě řady)
sklopila píku do dolního střehu, druhá (třetí) do středního a třetí (čtvrtá) do horního střehu.
Čtvrtá (pátá a další) řada pak nese píku v pozici „proti bráně“, protože je tak daleko od místa
střetu, že nemá šanci do boje zasáhnout. Píku sklopí po redukci prvních dvou řad. Taková
formace ale má jen minimální oporu v pramenech (pokud vůbec). Naše praxe ukazuje, že je
opravdu použitelná jen v případě, že se čtverec brání útoku na místě. Běžet s píkou nad
hlavou je poněkud nesmyslné a rozhodně velice, velice únavné …
Vcelku mě zaujal jiný názor. L. Charluteau provedl analýzu obrazových pramenů
právě s ohledem na držení píky a dospěl k zajímavým závěrům. Vycházel z předpokladu, že
držení píky se v průběhu přibližně dvou set let jejího efektivního používání vyvíjelo od
„archaického“ držení prvních švýcarských čtverců až k „modernímu“ držení pikenýrů
Třicetileté války. Ale ani v takovém případě by držení píky nebylo jednodušší, protože i na
ranných ilustracích je vyobrazeno několik stylů držení píky. Jeden se však zdá typický pro
XV. století: píku drží všichni vojáci ve
čtverci stejně, a to v pokrčených pažích
na úrovni pánve, levá ruka dlaní od sebe
(vzhůru), pravá dlaní k sobě. Takto tedy
budeme píku držet i my. Ostatní výše
popsané polohy byly na ranných ilustracích
interpretované pouze jako průchozí pozice
vyplývající z konkrétních bojových situací,
tedy nikoliv jako základní střehy (celý
článek je na Brodci, ve Studovně Švýcarské
pěchoty:
http://forum.brodec.org/viewtopic.php?f=15
9&t=576).
Jak ale vidíte na předchozím obrázku, není to jediná možnost: první voják drží píku
v obou rukách dlaněmi od sebe. Také vcelku praktické držení, má ale jednu nevýhodu,
poněkud odkrývá záda. Pokud je útvar sevřený, není to v pravém smyslu nevýhoda: naopak
umožňuje efektivní zhuštění řady. Jak také můžete vidět, v boji se mohl měnit nejenom úchop,
ale i střeh (např. po provedení nouzového krytu). Při výcviku však postupujeme jednotně!
Otázkou zůstává, v jaké části píku uchopit. V tom se
držení různých armád liší. Pro Švýcary bylo typické
držení ve dvou třetinách. Snadno si to ověříte, když
si uvědomíte, že omotání píky pro lepší úchop levou
rukou bylo až nad hlavou, takže při sklonění píky
proti nepříteli za pikenýrem zůstal prakticky metr
volného ratiště. Švýcar si to mohl dovolit, protože
jeho píky prý byla až šest metrů dlouhá. Vcelku
instruktážní je obrázek bitvy u Marignana 1515,
připisovaný Mistru z la Ratière. Je dobře vidět
rozestup mezi řadami, který by problém řešil, ale
neodpovídá jiným nám dostupným ilustracím.
Možná není správné mluvit o řadách, ale o vlnách či
13
sledech; těžko říci, co vlastně malíř ztvárnil. Zajímavá je skupina v popředí, kde autor zřejmě
již nestihl píky vůbec namalovat, a lépe tak vyniká způsob jejich držení.
Tedy jak píku uchopit? U našich čtyřmetrových pík zkrácení typické pro Švýcary
představuje dost významnou ztrátu dosahu. Navíc, volný konec působí problémy
v následujících řadách. Tady si prostě musíme přiznat: neumíme to. Přidržme se tedy držení
německého (Feldhut), tedy píku ve výši pánve, obě ruce na ratišti, pravá blíže patky.
V této souvislosti jsme se setkali s jednodušším povelem, který se uplatnil především při
cvičení s halapartnou.
Na zteč
Zum Angriff (c´móngiff)
V tomto případě sklopí první (dvě) řady halapartnu proti nepříteli vpřed, další řada drží
zbraň v horní bodnici a další řady v pravém horním nápřahu. Vzniká tak velice kompaktní
útočná formace, ačkoliv její použití v bitvách bude sporné (bod na obličej).
Podstatné je držení zbraně – vždy v pozici obě ruce od sebe, dlaněmi dolů! Výhodou
je dobré ovládání hrotu, zejména proti nečekanému úderu zezadu (z vlastních řad), kdy při
držení s rukama k sobě-od sebe má hrot tendenci vyklouznout směrem vzhůru, tedy proti
obličeji protivníka, což zvyšuje nebezpečí úrazu.
Proti jízdě, píku Gegen der Reuteren, contre la cavalerie, gäga d´Ri:ter,
skloň
fellet den Spieß
baissez la pique
fället da Spiess
Pozice, kterou pikenýři zaujímají proti jízdě, je pozicí obrannou.
A každá obrana odpovídá očekávanému útoku. Proto zapomeňte na
„švýcarský střeh“ v předklonu a s rukou na poboční zbrani, ten patří až
do baroka, kdy se pikenýři bránili především střele z palných zbraní.
V předchozích stoletích bylo hlavní zbraní jezdce kopí. Naštěstí kratší,
než píka a z toho vyplývá o postoj pikenýra, který potřebuje využít
maximálně délky své zbraně.
Provádění:
1.
2.
3.
pikenýři každé sudé řady na první dobu vyplní mezery v lichých řadách (prakticky
jde o povel: „vpravo, řady zdvojit!“)
třetí a další liché řady přistoupí natěsno za první řadu (tedy ve velkém čtverci by
ono „dva“ chvíli trvalo, než by se čelo náležitě zahustilo).
řady píky sklopí a následně již bez počítání, na virbl zhustí formaci směrem vlevo
ze svého úhlu pohledu (levý krajník se tedy nehýbe po celou dobu akce).
Při návratu do původní pozice je souslednost přesně opačná. Na virbl se řady přiměřeně
roztáhnou ještě s píkami sklopenými (jedna), na dva je vztyčí a na tři se vrátí na své
původní místo v zástupu. Následuje vždy povel k vyrovnání čtverce!
N.B. Cílem píky není jezdec, ale plece koně! V této hladině se prakticky všechny hroty
pík držených v jakémkoliv úchopu setkávají a vytvářejí tak neprostupnou linii.
14
Nechávám na jednom každém, ať si změří, jak je to vysoko. Nejenom začátečníci totiž
zaujímají s oblibou střeh proti jízdě na žirafách …
Tento popsaný způsob je pro nácvik, tedy jednosměrný a nebere v úvahu změny na
okrajích řad, v případě, že by píky proti jízdě sklápěl velký čtverec (cca 10x10 a více).
VARIANTA:
1. pikenýři každé sudé řady na první dobu vyplní mezery v lichých řadách (prakticky jde
o povel: „vpravo, řady zdvojit!“)
2. první řady zapře píku o zem, prakticky ve dřepu na pravé noze, levá natažená vpřed
3. třetí řada přistoupí a sklopí píku proti nepříteli vpřed.
4. Pátá řada přistoupí a sklopí píku vpřed do výše ramen.
Tím je vytvořena formace, řady se nezahušťují! Další řady by zůstaly v základním
postoji uvnitř čtverce a čekaly na svoje zapojení do boje.
Píku na rameno
(polož)
Auff die Achßlen, Pique à l´épaule
traget den Spiess
Spiess schultera
Základní způsob přepravy pík v pochodové formaci (koloně).
Pokud je píka v pozici „píku vztyč“, následuje:
1.
píku sevřít
2.
pravá píku pustí a přehmátne na ratiště (do napjaté paže)
3.
levá ji stáhne dolů do napjaté paže, zatímco pravá skončí
pokrčená na úrovni ramene (viz obrázek), levá se vrací na
kyčel (zde zajišťuje poboční zbraň). Pravá také může
vystřídat levou v dolní pozici a držet píku v napnuté paži.
V praxi se pohyb zrychluje tak, že na 2. provede pikenýr současně přehmátnutí pravé
ruky a stažení píky do konečné pozice. Na 3. dokončí náklon píky a vrátí levou ruku
na kyčel. To je ale třeba mít dobře nacvičené.
1.
2.
3.
Pokud je píka v pozici „k noze“, jsou pohyby jiné:
zvednout píku vzhůru mírně šikmo vpřed, zároveň
uchopit píku levou rukou pod pravou. Pravá drží píku volně
pravá nakloní píku přibližně do požadované pozice (je
tedy na úrovni ucha) a levá stáhne píku téměř do napjaté
paže.
pravá uloží píku na rameno a zůstane přibližně na
úrovni ramene (viz výše), levá se vrací na bok. Taktéž je
možné, aby pravá uložila píku na rameno, následně ji pustila a uchopila píku pod
levou rukou, tedy v napjaté paži.
Píku šikmo vpřed (skloň)
nebo
Proti bráně, píku skloň
Varianta I.
gegen der Porten, fellet …
en bies, baissez la pique
nebo
contre la porte, baissez …
15
träged d´Spiess schrääg nach vorna
gäga d´Pforta, fället …
Smyslem tohoto povelu je dostat hrot píky do
zorného pole pikenýra a tak ji kontrolovat. Velice
praktické zejména při přesunech například ve městě
plném průchodů a bran (odtud název), ale třeba také jeli v cestě strom s nízkými větvemi, brána tábora atd.
Obrázek nám příliš neposlouží, snad jen co se
mechaniky pohybu týče. Vyjděme z předpokladu, že
voják nese píku na rameni. Následují tyto pohyby:
1.
2.
3.
pravá ruka vysune po rameni píku až do nakrčené paže, levá uchopí píku ve výši
pasu.
pravá přehmátne na patku píky a uchopí ji do dlaně (píka je vztyčená – prakticky
jde o pozici „píku sevřít“)
levá se s píkou napne do natažené paže, pravá přitiskne patku na stehno.
Je důležité, aby pikenýr udržel ramena rovně a nenaklonil se kupředu „za píkou“.
V takto nerovnovážné pozici se píka hůře ovládá. Co se týče vojáka na obrázku, ten nedrží
píku v napjatých pažích, ani ji nedrží za patku. Má tudíž kratší část píky na ovládání, ale
patkou ohrožuje vojáky za sebou při případné manipulaci s hrotem. Proto volíme námi
popsaný způsob, i když pro jeho správnému provedení je třeba více síly. Vycházíme však
s předpokladu, že s našimi kratšími píkami si to můžeme dovolit.
Varianta II.
Avancez vos piques
d´Spiess vor
Tento povel předchází přechodu do útoku a jeho účelem je připravit píku (halapartnu)
pro uchopení levou rukou dlaní dolů. Používáme proto především ve formaci s halapartnami,
kde tento úchop umožňuje bezpečnější vedení zbraně.
Pohyb se provádí identicky, s jediným zásadním rozdílem. Z pozice odpovídající
„píku sevřít“ netrčíme levou ruku v úrovni ramene, ale spustíme ji níže. Pravá ruka pak
netiskne ratiště ke stehnu. Celkově jde o volnější držení než přepokládá povel „proti bráně“.
U píky pak nedržíme ratiště za patku, ale spíše v pozici dolního střehu (proto pěchotě, píku
skloň).
píku naplocho Flach, traget den Spieß à plat, portez vos trääged d´Spiess fla:ch
(nést)
piques
Tento pohyb je ve všech příručkách, ale asi jde o propagandu nepřítele. Je velice
nepraktický, až nebezpečný pro vlastní jednotku. Pro úplnost je však uveden. V podstatě se
provádí jako „píku na rameno“, jenom v konečné pozici se píka na rameni položí do
vodorovné pozice.
16
Jenže co s ní pak dál? Za prvé je pravděpodobné, že někoho praštíte hrotem v řadě za
sebou, případně patkou v řadě před sebou. Proto se celý pohyb vykonává v úhlu cca 45° vlevo.
Také píka se pokládá do mezery mezi zástupy, jinak by musela skončit na ramenech vojáků
v zástupech (jak vepředu, tak vzadu). Při nestejné výšce pikenýrů …
Za druhé – úspěšně a beze ztrát na životech složíte píku vodorovně na rameno.
Pohnete se. Vzápětí se oba konce píky se rozkmitají a začne zábava, umocněná prvním
pokusem o zatáčku. Pokud by píky ležely na ramenech pikenýrů, kmitání se zmenší, ale o to
zajímavější budou změny směru formace.
Možná je to praktické při delších přesunech, kdy píka drží na rameni prakticky vlastní
vahou a pravá ruka ji jen přidržuje. Kolegové Třicítkáři snad vědí, chtělo by se to zeptat.
Může jít také o jeden ze způsobů, jak procházet branami a sníženými podhledy obecně,
ale vlastní zkušenost mě spíše přesvědčuje o výše uvedeném.
píku za hrotem
uchopit
fast das Ensen
empoignez vos piques vers fassat d´Spitz
la pointe
Pikenýři stojí v pozici „píku k noze“ a na povel
začnou ručkovat po ratišti až k hrotu (píka se postupně
sklápí). V pozici zobrazené zde se zastaví a vyčkají, dokud
všichni vojáci jednotky neuchopí píku za hrotem.
N.B. Pokud povel následuje po položení píky na zem,
pikenýr uchopí píku do levé ruky čelem k hrotu, tedy
v pozici „čelem vzad“ oproti uvedenému obrázku!
Píku na zem
(polož)
Niderlagen den Spiess
Couchez vos piques
leged d´Spiess ab
Provádí se z výše popsané pozice. V okamžiku, kdy všichni vojáci jednotky uchopí
píku za hrotem, na povel či spíše signál (rána do bubnu, výkřik, úder seržantovy zbraně o
zem…) se předkloní, položí píku na zem a postaví se zpět do pozoru.
N.B.
Píka se skutečně pokládá, nepouští se z výšky!
17
Zvednutí píky ležící na zemi se provádí tak, že se pikenýři postaví čelem k hrotům
svých pík, na signál je uchopí a pak individuálně ručkují po ratišti až do vztyčení píky.
Zaujmou postoj „píku k noze“.
vpřed, píku táhni
schliffet den Spiess
en avant, trainez
vos piques
vorwärts/furschi
schli:fed d´Spiess noo
Tento způsob přepravy píky je velice praktický. Povel
následuje po „píku za hrotem uchopit“. V přímém směru není
uchopení píky do druhé ruky nutné. Pikenýr drží vcelku volně
svoji píku ve volně natažené pravé paži a táhne ji
požadovaným směrem.
Při změně směru může píku zvednout do výše pasu
a posílit úchop levou rukou (obrázek), čímž je otáčení tažené
píky snazší.
Jde o pohodlný způsob přepravy
pík na delší vzdálenost. Táhnout se dá jak
ve volné formaci, tak při pochodu v útvaru.
Na obrázku je vidět nejenom skutečnost, že
každý pikenýr má píku v jiné ruce, ale také
celková
pohoda
obou
pikenýrů
(v protikladu
s vyrovnaným
houfcem
v pozadí.
Nakonec pozdrav – pro přehlednost na samostatnou stránku. Pozdravů je mnoho,
obecně platí, že čím jednodušší, tím lepší. Tento byl převzat z příručky T. Calowaye.
Jednoduchý zrovna není, ale zato vypadá poměrně efektně před publikem.
18
k pozdravu,
píku vztyč,
pozdrav!
píku k noze
Pour le salut,
portez vos piques en haut,
saluez!
remmetez-vous
Zum Gruess,
Spiess uufa,
Gruessed!
Spiess bei Fuess
První povel je „píku vztyč“, následuje „pozdrav“, který se skládá z „píku
sevřít“ (nevyslovený rozkaz) a následně ze sklopení píky tak, aby se dotkla hrotem země. Jak
je vidět z obrázku, pravá noha učiní úkrok vzad. Důležitý je pohyb pravé paže, která jde do
úplného zapažení (tady zůstává napjatá!). To výrazně usnadní návrat do původní pozice po
ukončení pozdravu a zároveň umožní nechat tělo zpříma.
Pokud by totiž pikenýr píku „vyklápěl“ z dlaně z pozice píku zvednout, donutí ho jeho
tělesné proporce se za píkou předklonit a návrat pak vzhledem k malé páce povést nechutným
pohybem, jako když rybář zvedá podběrák. Viděl bych to tak na tři služby navíc!
Aus (Weg) treten, zum Bier!
rozchod (na pivo!)
Wegträtta, zum Bier!
Povel ukončující cvičení. Jeho doslovné provedení však není třeba, už proto, že
alkohol jest před západem slunce zapovězen a očekává-li se noční přepad, pak i po západu …
19
Povely a jim odpovídající úkony jsou již jasné, nezbývá než si je pořádně pocvičit.
Základní cvičení podle manuálu J. Walhausena:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
Píky uchopit, postavte se do
vhodného postoje!
Píky vztyč!
Píky k noze!
Píky naplocho, nést!
Píky k noze!
Proti pěchotě, píky skloň!
Píky k noze!
Píky šikmo vpřed, skloň!
Proti pěchotě, píky skloň!
Vzad, píky skloň
Píky k noze!
Vpřed, píky táhnout!
Píky za hrotem uchopit!
Vpřed, píky skloň!
Píky vztyč!
Proti jízdě, píky skloň!
Táhnout píky za konec*
Proti bráně, píky skloň*
Píky na zem, položit!
Píky do země zabodnout!*
Píky vztyč!*
Je zajímavé, že některé povely (*) nebyly v předchozím textu vysvětlené. Buď byly
natolik automatické, že to nebylo třeba, ale spíše se domnívám, šlo o chyby v překladu
z němčiny, ve které byla příručka původně sepsána (proti bráně – šikmo vpřed, za „konec“,
ale za který?! atd.). Píka zabodnout do země šla, protože podle obrazové přílohy byla
modelová píka v té době vybavena kovovým hrotem na patce. To se nás ale netýká.
Některé povely se zdají nelogické (například nejprve táhnout, pak teprve uchopit za
hrotem), ale manuál nebyl určen pro pikenýra, který nejspíš ani neuměl číst, ale pro
důstojníky. Byl tedy návodem, který se mohl ad hoc doplňovat či upravovat. Je to vidět asi
z úvodních pohybů, kdy W. opakuje pokyn „píku k noze“, ale pak od toho upouští, i když je
jasné, že většina následujících povelů vychází právě z této pozice, nebo z „píku vztyč“.
„Uchopit píku za hrotem“ po tažení tedy byla zřejmě připomínkou, jak začít návrat do
základní pozice.
Tolik pro ilustraci. Jak ukázáno níže, pro naše účely je třeba „Examen“ dost zásadně
modifikovat.
20
Základní cvičení
(pro 16 pikenýrů)
Examen de la pique
0.
Píku uchopit, do řad po čtyřech!
0.
Gri:fed de Spiess, in Raiha zu vier!
1.
Píku vztyč, pozdrav!
Píku vztyč!
1.
Spiess uufa, gruessed!
Spiess uufa!
2.
Proti pěchotě, píku skloň!
Píku vztyč!
2.
Gäga da Feind, fürschi, fälled d´Spiess.
Spiess uufa!
3.
Proti pěchotě vlevo, píku skloň!
Píku k noze!
3.
Gäga da Feind, links, fälled d´Spiess.
Spiess bei Fuess!
4.
Proti pěchotě vzad, píku skloň!
Píku vztyč!
4.
5.
Proti pěchotě vpravo, píku skloň!
Píku vztyč!
5.
Gäga da Feind, hinter si:ch, fälled
d´Spiess.
Spiess uufa!
Gäga da Feind, rechts, fälled d´Spiess!
Spiess uufa!
6.
Proti jízdě, píku skloň!
Píku vztyč, vyrovnat!
6.
7.
Píku na zem, polož!
7.
Gäga d´Riiter, fälled d´Spiess.
Spiess uufa, zrugg an eura Platz, reihed
eu ii!
Leged d´Spiess ab!
8.
Píku za hrotem uchop, píku k noze!
8.
Fassat d´Spitz! Spiess bei Fuess!
9.
Píku na rameno, nést!
Píku k noze!
9.
Spiess shultera!
Spiess bei Fuess!
10.
Naplocho, píku nést!
Píku vztyč!
10.
Trääged d´Spiess fla:ch!
Spiess uufa!
11.
Píku proti bráně, skloň!
Píku k noze!
11.
Gäga d´Pforta, fälled d´Spiess!
Spiess uufa!
12.
Fassat d´Spitz, fürschi, schli:fed
d´Spiess noo. Ahalta, Spiess bei fuess,
reihed eu ii!
12.
Píku za hrotem uchopit, vpřed táhni!
Stát, píku k noze, vyrovnat!
Austreten, zum Bier !
21
IV. Boj s píkou
Možnosti skutečného boje (šermu) s píkou při srážce šiků jsou poměrně omezené už
proto, že prakticky jedinou akceptovatelnou zásahovou plochou je břicho. To poměrně
omezuje použitelné techniky. Přesto je užitečné se níže uvedené techniky naučit a podle
možnosti je použít nebo alespoň předvést pro diváky při simulovaném boji.
Text je reprodukcí příslušné kapitoly webu Zbojných houfů, doplněné o některé
praktické poznámky.
1.
Horní pozice (Oberhüt, garde haute)
Levá noha je vpředu, kopí je drženo ve výši ramene a hrot míří přímo vpřed.
Pozn.: Jak uvedeno výše, při sklopení píky proti pěchotě provede pikenýr prakticky výpad, což
znamená, že pravá noha je napnutá, levá pokrčená v koleni. Pokud má patku v dlani a
rozpažené ruce, drží levá ruka píku v pozici dlaní od sebe (palec nahoru). Pokud
držení zkrátí, může úchop píky změnit. To je při některých technikách prakticky
nutností.
2.
Střední pozice neboli přímé vykrytí (Mittelhüt oder gerade Versatzung, garde
moyenne ou parade directe)
Levá noha je vpředu, konec kopí je u pravého boku a hrot míří soupeři do obličeje.
Pozn.: Teoreticky ano. Prakticky prosím buď bezpečně nad hlavu, nebo naopak na břicho.
Pokud voják drží píku za patku na svém boku, druhá ruka si musí poradit prakticky
s celou váhou píky. Proto je v základní pozici paže napjatá, píka v levé ruce dlaní od
sebe. Pokud je totiž ruka v této pozici, udrží pikenýr vzpřímený postoj. Pokud píku
uchopí dlaní k sobě, musí buď držení zkrátit, nebo natočit trup za levou rukou. Je na
každém veliteli, jaký postup zvolí. Pro Švýcary by dokonce mohla být ponechána
volnost úchopu, píky což by podtrhlo celkově neuspořádaný vzhled jednotky ve
srovnání s Němci.
3.
Polní pozice (Feldhüt, garde militaire)
Jako střední pozice, ale patka jde víc dozadu, protože to umožňuje bezpečnější vedení
kopí k protivníkovi.
Pozn. pozor na pikenýry v zadních řadách, zejména při švýcarském držení píky. Ostatně,
stran bezpečnějšího vedení – nejsem si jist, zda by se pikenýr chtěl zbavovat svojí
hlavní výhody, tedy délky své zbraně. Možná je to pozice druhé – třetí řady po srážce.
Tito vojáci už potřebovali mířit, a proto mohli píku držet jinak, než řady první, které
potřebovaly sílu do nárazu.
4.
Postranní pozice (Nebenhüt, garde de côté)
Levá noha je vpředu, konec kopí je u pravého boku a hrot míří kupředu šikmo k zemi.
Pak trhni levou rukou a přesuň hrot vpravo nebo vlevo, pravá ruka zůstává u boku.
Přesun zprava doleva nebo obráceně se nazývá "změna" (Wechsel, changement).
Pozn.: tento pohyb se rozhodně lépe vykonává, je-li píka držena dlaní od sebe.
22
5.
Dolní pozice (Underhüt, garde basse)
Levá noha je vpředu, levá ruka držící kopí je u levého kolena a hrot míří soupeři do
obličeje.
Pozn.: zvláštní pozice. Jde o to, že pokud se ohnete, levou rukou ke koleni a hrot vzhůru, tak
pravá ruka drží konec prakticky na zemi. To se statická pozice, takto se pikenýr
nemůže pohybovat vpřed (snad je s výjimkou útoku do prudkého kopce, kde ale střeh
vyplývá s logiky věci a není potřeba ho na rovině zvláště trénovat a pojmenovat). Jde
tedy o střeh, který dává dalším řadám lepší možnost útoku, pokud se čtverec nehýbá.
Pikenýry v první řadě ale prakticky znehybní.
6.
Dusící pozice (Dempffhüt, garde dite „d´étouffement“)
Levá noha je vpředu, konec kopí je na pravém stehně, levá ruka je daleko vpředu a
hrot míří vzhůru do strany. Takto můžeš kopí svého soupeře držet ve vazbě a vytlačit
je stranou.
Pozn.: spíš než o samostatný střeh jde o konečnou fázi jiného pohybu, především výše
pospané změny, pokud je správně provedena. V této pozici by měla píka skončit také
po výhybu (bodnout a stáhnout se do tohoto krytu) nebo po kružném krytu (ve vazbě).
7.
Kryty
Kryty dlouhým kopím se provádějí buď úderem na soupeřovo kopí nebo jako vazba s
tlakem do strany. Takto jsou například prováděny pozice Nebenhüt a Dempffhüt. Jsi-li
v pozici Underhüt a soupeř na tebe bodá, tak udeř do jeho kopí a zároveň vykroč na
opačnou stranu. Ihned poté odbodni.
Pozn.: s těmi úkroky opatrně. Čtverec se při útoku obvykle pohybuje vpřed a na nějaké
tancování není zejména v první řadě místo. Ostatně, podobnou akci najdete na
obrázku z příručky páně Mayera v kapitole II. Obránce (vlevo) zvedl soupeřovu píku
až nad hlavu s úkrokem vpravo (tedy mimo osu soupeřova útoku) a nyní je připraven
odbodnout.
8.
Nouzový kryt I
Uděláš-li chybu a dostaneš se do časové tísně, můžeš se vykrýt tak, že přední nohou
prudce překročíš vzad a trhneš koncem svého kopí vzhůru nad hlavu a vpravo. Tím
odrazíš soupeřův bod a ihned učiň ještě jeden krok zpět, pravou rukou si přitáhni své
kopí a uchop je opět i levou rukou.
Nouzový kryt II
Pokud se píky do sebe zaklesnou tak, že soupeř tvojí píku srazí k zemi, kde ji vlastním
ratištěm přidrží, můžeš udělat následující kryt:
1.
pusť ratiště levou (přední) rukou a je-li to nutné (možné), udělej krok vzad.
2.
trhni patkou píky vzhůru (pozor na lidi za tebou a kolem tebe!) a vlevo, čímž
odrazíš soupeřovu píku.
3.
skrč se a uchop píku opět levou rukou dlaní od sebe (píka prakticky leží mezi
napjatými pažemi na ramenech).
4.
pusť se pravou rukou a se změnou střehu vpřed píku upět uchop, a bodni takto
uvolněným hrotem.
5.
Vrať se do základní pozice.
23
Manévr vypadá složitě, ale jen proto, že se nesnadno popisuje, v praxi se provádí
vcelku plynule, až na to, že je na něj jen opravdu málokdy místo a čas.
Navíc není vhodné z bezpečnostního hlediska: závěrečné bodnutí končí nejčastěji ve
slabinách, což také není ideální. Lze ho nicméně použít tak, že se první fází krytu zbavíte
soupeřovy píky, ale po zkrácení vzdálenosti píku pustíte a tasíte poboční zbraň.
V bitevní vřavě však stejně nebývá prostor na popsané úhyby nohama a po krytu by
asi prakticky vždy následovalo uchopení soupeřova kopí levou rukou, upuštění vlastního kopí
a tasení poboční zbraně.
Pozn.: toto pravidlo je zlaté. Tak to zkrátka u pikenýrů chodí: ať se vyvíjí bitva jak chce,
nakonec stejně budeš muset tasit.
Pravidlo
Boj by měl probíhat za neustálých změn pozice kopí. Po bodu z Underhütu by mělo
následovat stažení do Oberhütu apod.
Příklad: Bodáš švihem z Underhütu, soupeř bod odrazí a odbodává. Stáhni se do
Oberhütu, trhni pravou rukou ještě výše nad hlavu, čímž skloníš své kopí a odraž jeho
bod stranou a sám neprodleně odbodni.
Pozn.: Scénická akce ano, v boji ji vidět nechci – zásah soupeřovy hlavy prakticky zaručen.
Zásah spolubojovníků na obou stranách vysoce pravděpodobný. Tady se nám kříží
požadavky na náš bezpečný scénický boj s účinností skutečné píky.
24
V.
Organizace čtvercové formace (gevierte Ordnung, carré
Confédéré) na úrovni praporce (Fähnlein, enseigne)
1
hejtman
Hauptmann
2
poručík/šikovatel
Feldweibel
capitaine
de la compagnie
adjudant
3
četař
Weibel
sergent-major
přímé velení
4
nadporučík
Leutnant
přímé velení
5
četař
Weibel
lieutenant
sergent-major
6
pobočník hejtmana
7
garda
8
Bubeníci a pištci
9
praporečník a jeho
zástupce
rotný
desátník (kaprál)
velitel jednotky
přímé velení
přímé velení
Adjoint au
zástupce kapitána
(záložní
okruh velení?)
capitaine
Gardes du
ochranka
Trabanten
capitaine
tambours
„spojaři“
Tambour und Pfiffe
et fifres
Fähndrich und
Porte-drapeau et identifikace jednotky; v
této podobně ale není
Fähndrichs junge
son adjoint
součástí velení
sergent
velí rotě (8 mužů celkem)
Rottemeister
(bande)
caporal
velí hlídce
Korporal
(celkem
4 muži)
(groupe)
Hauptmanns junge
podle Zbojných houfů
Problém je v tom, že desátník velí deseti mužům, rota (či banda) představuje 50
a praporec 400. Tolik nás není a jen tak nebude. Proto v našich skromnějších
podmínkách se rota dělí na „půlrotu“ (Halbrotte) vedenou Halbrottemeisterem, čili
Halbem.
25
Neúplné formace
V ideálním světě je základním stavebním kamenem čtverce formace šestnácti vojáků,
vyrovnaná v poměru 4:4 (pozn. i když mi to nehraje s pravidlem deseti mužů na rotu). Zde pro
scénické účely s druhým důstojníkem (poddůstojníkem), který sice teoreticky není potřeba,
ale žijeme zkrátka v reálním světě a tato podoba je a) divácky zajímavější a b) samotný
účinkující/důstojník nemusí být vždy k dispozici a je dobré mít připraveného alternáta. Je-li
zapojený do čtverce, nese píku, je-li mimo (jako zde), může mít spíše kratší dřevcovou zbraň.
☼
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
Mnohdy se stává, že vojáků není dost, a to jak při nedochvilnosti některých elementů
ve výcviku, tak ale třeba v bitvě při přeformování částečně „zničené“ jednotky. V tom případě
je úkolem velícího důstojníka bleskově přepočítat poměry tak, aby byla zachována hlavní
pravidla pro formování čtverce.
Níže uvedené příklady jsou pro základní čtverec bez tuplsoldátů (resp. halapartníků).
Ti by se v případě Landskenchtů přemisťovali tak, aby zaujali pozici vždy před první řadou
pík, resp. v případě čtverce Konfederace za posední řadou. Proto není potřeba jejich pozici
znázorňovat. Výjimku tvoří útok jízdy, kdy i Landsknechti zaujímají místo na křídlech
formace (je-li lineární), resp. v obou vojscích se přemisťují doprostřed čtverce, je-li formace
skutečně čtvercová (kruhová obrana, čili „ježek“).
Pokud bychom chtěli i do takto malé jednotky zapojit praporečníka, tak ve formacích
pravidelných by stál uprostřed. Pokud by to nebylo možné, například při poměru 4:4, stál by
ve třetí řadě, druhém zástupu. Z tohoto úhlu pohledu jsou nejhorší formace na tři řady,
v takovém případě je lepší ho postavit vedle velícího důstojníka. Obecně špatné jsou liché
počty jako 11, 13 či 17, u kterých je praktičtější počet vojáků redukovat na nějaký rozumnější
poměr.
(☺)
☼
(☺)
☺
☺
☺
☺
(☺)
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☺
☺
☻
☺
☺
☺
☻
9:3
8 (11) : 3
☺
10 : 4
26
☺
☼
☺
☺
☺
(☺)
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
(☺)
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
(☺)
☻
☺
☺
☺
☻
☼
12 (15) : 4 (5)
☼
☺
14 : 4
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☺
☺
☺
☺☻
☼
17 : 6
13 : 4
Změny ve formaci neúplného čtverce
Jak výše řečeno, neúplné formace představují problém, který se plně projeví při
změnách směru útoku. Je totiž třeba zajistit soustavné vyztužení čela při zachování přiměřené
ochrany boků. To znamená přesuny vojáků v rámci jednoho povelu dostatečně rychle, aby
nedošlo ke zmatkům uvnitř formace.
Například „čtverec“ o deseti pikenýrech seřazených do čtyř řad. Při změně směřování
vlevo se tak na konci pohybu poměr 3 : 4 mění na 4 : 3:
☺
☺
☺
☺
☼
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☻
☺
☺
☼
Čtverec vytvořit! (event. Do řad po čtyřech!)
Vlevo, píku skloň!
Velitelé se přesouvají s první řadou:
☻
☼
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☼
27
Scénická poznámka:
Cvičení ukazuje, že doplňování čela a boků ve výcviku je vcelku problematické.
Rozhodně je praktičtější čtverec otočit celý, tedy odpochodovat na nové místo. Je to
praktičtější už proto, že pokud bychom pouze změnili střeh, přijdeme o největší výhodu
obvyklého čela, kterou je skutečnost, že je tvořeno nejzkušenějšími a nejlépe vybavenými
vojáky. Otočený čtverec si přímo říká o boční průlom.
Na závěr této kapitoly ukázka obranné formace plného praporce, tedy především
pikenýrů a střelců z doby francouzských náboženských válek ve druhé polovině 16. století.
Historie praví, že tato formace útoku jízdy odolala. Všimněte si praporů uprostřed, pík
v pozici „k noze zbraň“. Do boje se zapojily prakticky jen první řady, resp. střelci stojící na
vnějším okraji ježka a pikenýři, kteří je chránili. Navzdory počtu pikenýrů, bitvu rozhodli
arkebuzíři.
Regiment pikenýrů plukovníka Martigua, chráněný třemi řadami arkebuzírů pod
« zuřivým útokem » těžké jízdy Admirála Colignyho na konci bitvy u Dreux roku 1562. O
tomto střetu Castelnau napsal: „Jeho regiment se otáčel tak snadno a přesně, až se zdálo, že je
to jediný mechanismus, spíše než shromáždění jednotlivých vojáků.“ (rytina od Perissina).
28
VI. Specifické útvary
Nástup (Formation daher)
Nástup se vybubnuje (stálý signál) + svolává (zur Absproch zämatretta). Vojáci
nemusejí na nástup se zbraněmi, resp. pouze s pobočními. Formací je kruh, aby na sebe pokud
možno všichni viděli a dobře se slyšeli.
V jednom „vrcholu“ kruhu stojí hejtman a ostatní důstojníci, praporečníci a bubeník
(hudebníci obecně).
Ve zbytku kruhu stojí vojáci podle kantonů, proti svým praporům (z úhlu pohledu
velícího důstojníka zleva Curych – Uri – Bern – Schwyz). Kanton vede radní (pokud není
zároveň důstojníkem).
Pokud bude písař, jeho místo je také u hejtmana, rovněž hejtmanská stráž a jeho
kantýnská. V této formaci lajtnant vystupuje jako šikovatel. Bude-li profous (ve větším počtu
případně doplněn dvěma strážnými (seržanty)), stojí hejtmanovi po pravici.
Tvorba formací
1.
Pochodová formace
Pochodová kolona:
- po dvou – in zwoerkolonne sammlung (im cvéérkolone zám-lik)
- po čtyřech – in vierkolonne ….
Střelci (halapartny, píky): Schützen (Hellebarde, Spiesse)
- dopředu – zu vorders (cwó-rdršt)
- doprostřed – id mitti
- dozadu – zhinderscht (c´hindršt)
29
Na dotaz: „ale já viděl na obrázku, že halapartníci byli také vzadu!“ odpovídáme, že to je
pravda, nicméně se domníváme, že do pochodové kolony nebyla rozřazená celá armáda
najednou, ale jednotlivé pluky, takže mohlo jít o následující jednotku v šiku. O řazení
pochodových útvarů toho obecně mnoho nevíme, takže je to opět do značné míry otázkou
dohody.
Základní povely pro pochod:
pochodem v chod – vorwärts marsch (lings-lings-lings)
vlevo zatočit (o 90 stupňů) – richtung links (ríchtig lings)
vpravo zatočit (o 90 stupňů) – richtung rächts (ríchtig rá:chts)
čelem vzad (za pochodu) – richtung zwomal L/R (ríchtig cwómól …)
Zatáčení celé kolony nebylo prozatím přesně stanoveno, používáme výraz „L/R schwenken“,
nebo jednodušší „za praporem L/P!“ (dr Fahna noo L/R)
Situace čelem vzad ve dvojstupu – pravý zástup se „roluje“ doprava, levý doleva. Celý
dvojstup se „obrátí naruby. Zástupy se pohybují, poslední pár tedy před otočkou do
protisměru dojde na pozici původního prvního páru!
Při delším čtverci lze „rolování“ zdvojit současnou otočkou prvního a prostředního
rotmajstra. Pořadí rot se tak v koloně obrátí. V našich počtech tento manévr jen tak nehrozí –
m.j. by vyžadoval totiž také přítomnost dalších poddůstojníků v místě otáčení kolony.
4.
Kruhová obrana – Igel
Na vyhlášení povelu ( „Igel !“):
1. všichni pikenýři ve čtverci se otočí tváří ven.
2. Následně vytvoří kruh tak, že prostřední pikenýři vystoupí vpřed a „vytáhnou“ za
sebou zbytek řady.
3. Vzniklými mezerami se důstojníci, střelci a halapartníci stáhnou do formace,
halaparníci a střelci vyplní mezery.
4. Všichni „utáhnou“ kruh tak, že učiní příslušný počet kroků vzad.
N.B. Pikenýři jsou rovnoměrně na obvodu kruhu, v mezerách jsou střelci a
halapartníci. Prapor, buben a velitel jsou uprostřed – dále děj se vůle Boží. Při
dostatečném počtu vojáků se kolem praporu vytvoří volný prostor!
Použití:
- poslední boj, obklíčení.
30
VII. Souhrnné lexikální minimum
Pohyby pro píku:
píku uchopit ……… gri:fed de Spiess
píku vztyč ………… Spiess uufa
(Wehra n´uff)
píku k noze ……… Spies zu fue:ss
píku sevři (zajisti) … Spiess festhalta
proti pěchotě ……… gäga da Fei :nd
- přímo, píku skloň ..... fürschi, fälled
d´Spiess
- vlevo, vpravo…… links, rechts …
- vzad …………… hinter si:ch …
proti jízdě ………. gäga d´Ri:ter …
píku na rameno ……Spiess schultera
píku šikmo vpřed …träged d´Spiess
schrääg nach vorna
proti bráně ….… gäga d´Pforta …
píku naplocho … trääged d´Spiess
fla:ch
píku za hrotem ….. fassat d´Spitz
píku polož …….… leged d´Spiess ab
Povely pro pohyb na místě
do řad po X ………… in Rai:ha zu X
čtvercová formace - Gfiertlati Ordnig
(též povel „Do čtverce!“)
vyrovnat! ……………… Reihed eu ii,
uus richte
zrušit …… Formation im schwa:rm dahe:r
k pozdravu…………… Zum Gruess
píku vztyč …………… Spiess uufa,
pozdrav! ……………… Gruessed!
píku k noze ……… Spiess zu Fuess
Povely pro pohyb v prostoru
nástup … zur Absproch zämatretta
Formation daher!
Pozor! ……………. Hab´acht!
vpřed, píku táhni: … vorwärts/fürschi
schli:fed d´Spiess noo
vlevo, zatočit …..…… linksumkehrt
vpravo, zatočit ………. rechtsumkehrt
zástupy zdvojit …….. Räng verdoppla
do pův. pozice: .... zrugg an eura Platz
odchod! ………………….. ziehnd ab!
Pochodem v chod! …. Los marchiera!
Postupovat v řadě! …… Id Raiha trätta!
Rozchod! …….. Wegträtta, zum Bier!
krokem vpřed …..... im Schritt fürschi
Stát!
……….….. Ahalta!
Pohov ……………… Ruhn!
lehkým poklusem ….... im Laufschritt
za praporem ………….. dr Fahna noo
(praporečníkem) ... am Fahnträger noo
Chránit prapor! ….. d Fahna Schütza!
sevřít řady ………… d Reiha schlüssa
rameno na rameno … Schultera an Sch.
postavit hlídky …… z lage bewacha
(Wachi halta!)
Obecná slovní zásoba
chlapi …………. Lüüt
zpátky ................. zrugg
stačí, dost ....... isch gnueg / das langat
výborně ............... herrlich
příšerně ............... granahaft
dobře .................. isch guet
do kuchyně, menáž … id kuchi,
z´essa isch fertig
budíček ………… Wachat uuf!
večerka …… Füür uus (is Bet)!
ano .................. joo
ne .................. naï
Zum Tüüfel (nomol)!
Himmel Arsch und Zwirn!
Verdammti Huerasöhn!
Pitzokel!
Vyhoďte ho! … Weg mit em Pizockel!
Povely specifické pro střelce
Připravte se k palbě … Fertigmacha zum
schüüs!
Rozfoukat lunty
..….. Lunta aabloosa!
Zamířit!
…… Legat a!
Palte!
……. Füür!
Nabíjejte!
……. Lada!
Bude se velet!
…… Parat macha!
Na rameno zbraň! ….. Ghwer schultera!
Stáhněte se! …… Zrugg ziei!
Dozadu!
…… hinter si:ch
Za rotu!
…… hinter ts Fäähnli
hinter d Rotte
Vpřed! ………… vor eu (for oj!)
Sudlice uchopit! …… Hellebarda griifa!
BEZ PENĚZ NEJSOU ŠVEJCAŘI!
31
KEIS GELD, KEI SCHWYZER
32
VIII.
Vybrané prameny
Píka
Joachim Meyer: Gründtliche Beschreibung des Fechtens, Štrasburk, 1570 dá se najít
leckde, ale například také zde:
http://www.higginssword.org/guild/study/manuals/meyer/meyer3b.pdf
Johann Jacobi von Wallhausen : « L'art militaire pour l'infanterie, au quel est monstré I,
le maniement du mousquet et de la pique, II, l'exercice d'une compagnie toute parfaite
selon la pratique du chef de guerre Maurice, prince d'Orange » (zkrácená citace díla z r.
1615) - dá se stáhnout z virtuální Francouzské národní knihovny
Des Kriegsbücßleins in http://www.st-max.org/FechtWeb/pike.htm (angl.)
Jacob de Gheyn (kolem r. 1610) in
http://members.aol.com/blkshire2/stoddard/deGheyn/185.html (angl.)
Lloyd's Blewe ROF „Drillbook“ based on Thomas Callaway's „Manual of The Compleat
Militiaman, Armes, Equipment & Drill of the St. Maries Citty Militia“ (1640), as
modified by Bill Craig, Acting CO of Lloyds (http://www.luckhardt.com/ecwsa60.html) (angl.)
Virtuální příručka důstojníka pěchoty Třicetileté války « Moving the 17th Century
Soldiers » http://www.syler.com/drillDemo/menu.html (angl.)
Švýcaři
Tzv. Švýcarské kroniky (Diebolt Schilling Starší, Berner Chronik, 1483, Konrád Bote,
Chronikem den Saxen, 1492, Werner Schodoler, Eidgenossische Chronik, 1468-1525, Diebolt
Schilling Mladší, Lucernská kronika, 1513, Benedikt Tschatchtlan, Tschatchtlan Chronik,
1490, Diebolt Schilling Starší, Spiezer Chronik, kolem roku 1485)
Miller, Douglas: The Swiss at War 1300-1500, Ospray Publishing 1979
Burgunďané
Michael, Nicholas: Army of Medieval Burgundy 1364-1477, Ospray Publishing 1983
Landsknechti
Richards, John: Landsknecht Soldier, 1486-1560, Osprey Publishing, 2002
Miller, Douglas: The Landsknechts, Osprey Publishing, 1996
Miller, Douglas: Armies of the German Peasants' War 1524–26 Osprey Publishing, 2003
Zbrojné houfy - http://houfy.webzdarma.cz/
Spolek Švýcarských žoldnéřů - http://svycari.wz.cz/
A pochopitelně jediný a opravdový: Brodec (http://forum.brodec.org/viewforum.php?f=81)
La Cinquedea - http://www.lacinquedea.com/ - přes rozcestník této italské skupiny se
dostanete do světa německých skupin
Výlet za oceán, čili Landskenchti „Made in USA“ – jen na vlastní nebezpečí!
http://home.znet.com/savaskan/germans/index.html (angl.)
33