Říjen 2014 - EDUCAnet České Budějovice

Říjen 2014 - EDUCAnet České Budějovice

Říjen 2014
Číslo 6
EDUCAnet České Budějovice
Fotoreportáž: Výstaviště 2014
Uvnitř tohoto vydání:
Fotoreportáž: Výstaviště 2014
2
Rozhovory s učiteli:
Alena Pekařová
3
Recenze hry
4
Recenze filmu
4
(Ne)obyčejný román
2: Emil Pracháč
5
Zábava
Galerie: Stěhování
6
Slovo šéfredaktora
Kéž bych byl na tom předávání ceny nespadl. Ale
byla to legrace, tak co bych
se nepochlubil, no ne?
Tak jako tak je na čase se
podívat skrze druhou fotoreportáž na další ročník
výstavy Vzdělání a řemeslo.
Ač byla výstava lehce
chudší, než loni. I tak je se
na co podívat.
Kromě toho dnes Modrý
koule servírují můj osobní
pohled na výše zmíněnou
rétorickou soutěž, zajímavý
článek o hře Titanfall, ale i
recenzi filmu Soudce.
A v neposlední řadě přinášíme i rozhovor s paní Pekařovou, která nás letos naneštěstí opustila (naštěstí
ne nohama napřed).
Tak tedy příjemné čtení!
Lukáš Navara
2. 10.– Výstaviště v Českých Budějovi- dárkové předměty a v neposlední řadě i
cích každoročně hostí nejdůležitější výsta- nadšení samotných prezentujících.
vu pro všechny střední školy a žáky základ- Tuto hořkou pachuť v ústech však našních škol. Ani letos tomu nebylo jinak.
těstí naše škola spláchla krásným úspěchem našeho studenta Lukáše Navary,
Naše škola letos slavila jak jeden který vyhrál v každoroční celostátní rétoricúspěch, tak se musela smířit s jedním ké soutěži krásné první místo a odnesl si
neúspěchem.
domů pohár a vyhlídkový let.
Neúspěchem a to značným byl naneštěs- Jeho triumf by byl jistě ještě hezčí, kdyby
tí náš prezentační stánek. Alespoň to tvrdil nespadl při pokusu vylézt na jeviště a nejeden z kolemjdoucích studentů. „Co je to roztrhl si při tom kalhoty. Alespoň pobavil
za trapnou školu?“ zeptal se svého kama- diváky hned dvakrát– jak svým dobře hodráda, když kolem stánku procházel.
noceným komentářem prvního koupání
Je pravda, že oproti loňskému roku byl tygra Olivera, tak svým majestátním velestánek o dost chudší, než letos. Chybělo pádem.
projektované video, psací tabule, líbivé
Více na straně 2.
Rozhovory s učiteli:
Alena Pekařová
Herní recenze: Titanfall
Byla u nás rok a učila biologii.
Přesto však musí jednou vše hezké skončit a tak paní Pekařová
odešla. Přinášíme vám s ní rozhovor.
Studentské ročníkové práce přinášejí první ovoce– Roman Macháč
napsal skvělou recenzi hry a vy se
na ní můžete exkluzivně u nás
podívat.
Více na straně 4.
Více na straně 4.
Modrý koule
Fotoreportáž Vzdělání a řemeslo 2014
Rétořina, to je dřina
Zde vidíme porotce celostátní rétorické
soutěže během přísného hodnocení
zúčastněných.
Naši školu může velice těšit, že Lukáš
Navara skončil na prvním místě a ukázal tak, že jsme opravdu škola na úrovni.
Kovařina, to je dřina
Tradičně největším zdrojem hluku byla
kovárna umístěná venku a její vlastnoručně vyrobený motor.
Krom toho mohli návštěvníci i obdivovat krásu a vznešenost několika těžkých farmářských strojů. Na fotografii
moderní traktor.
Dřevařina, to je dřina
Ačkoliv je výstava koncipovaná jako
obří reklamní plocha pro střední školy, i
letos bylo možné se pokochat prací
nejen řezbářských mistrů přímo v praxi.
Na této fotografii student právě připravuje dřevo pro akustickou kytaru.
Je libo něco odstřelit?
Není od věci si pořádně zastřílet. Výstava přinesla i letos mnoho zábavných
malých her, které si mohou návštěvníci
vyzkoušet.
Na fotografii se žák devátého ročníku
chystá sejmout pár nezbedných kachen.
Je libo něco spořádat?
Ani žaludek nepřišel úplně zkrátka.
Mnoho kuchařských škol se chlubilo
svým uměním přípravy pokrmů a nápojů.
V tomto stánku jste si za lidovou cenu
mohli dát třeba piňakoládu či svařák.
Je libo nový účes?
Není nad to ohromit své přátele novou
vizáží. Několik pohledných učednic na
velkém pódiu před zraky desítky diváků
dělalo nejrůznějším zájemkyním velice
pohledné kreace na jejich hlavách.
Co takhle trochu filmařiny?
Mnoho návštěvníků objevilo kouzlo
zeleného plátna a televizního střihu.
Pokud se vám známí začali chlubit tím,
že strčili prezidentovi prst do nosu, nebo že vylezli na Everest, tak jim to raději
moc nevěřte. Ani jejich fotografie.
2
Záhady lidského těla
I zdravotní sestry a doktoři jsou zapotřebí. A co více přiláká ke studiu medicíny, než několik modelů kostí a obnažené lidské orgány? Podle této školy nic.
Trochu umění na závěr
Na závěr vám se přidáváme několik
velice povedených uměleckých děl a
scén, které se nacházeli prakticky v
celém vedlejším pavilonu.
Díky tomu šlo obdivovat prostředí české chaloupky či královské jídelny z pohodlí výstaviště.
Říjen 2014
Rozhovory s učiteli: Alena Pekařová
Kde jste se narodila a kde studovala?
nastat, jen říkám, že to k tomu může občas
Narodila jsem se v Českém Krumlově, kde sklouzávat.
jsem studovala gymnázium a poté jsem šla
na vysokou do Budějovic, kde jsem studovala Kdybyste mohla na naší škole změnit jakoudvou obor biologii a psychologii.
koliv věc, jaká by to byla?
Navážu na předchozí odpověď, za učitele
Co vás přivedlo k biologii?
biologie, rozhodně víc pomůcek, které si
Tak biologie byl už na zš předmět, který mně mohou studenti osahat, mikroskopovat
nejvíce bavil a když jsem se rozhodovala kam s širším spektrem preparátů. Dále tím, že je
dál, chtěla jsem se jí věnovat. Přišlo mi úžas- to soukromá škola, která si chce své studenné zkoumat zázrak života a jeho rozmanitost ty hýčkat, řada studentů tohoto faktu vědoa možná víc sdílet ten zázrak se studenty mě nebo podvědomě využívá a nehne brvou,
jako učitel než se potom obrátit protože si myslí, že jsou za vodou, jenže ono
k vědeckému zkoumání, které je mnohdy to tak úplně není. Maturitu si student prostě
suchou rutinou.
nezaplatí, buď umí, nebo neumí. A když neumí…tak má smůlu. Takže tohle je taková
Na co by si měli studenti při studiu biologie záležitost, kterou jsem tam hodně cítila, jako
dávat největší pozor?
nezdravou…přístup řady studentů.
Biologie je plná pojmů a obzvlášť cizích pojmů. Není dobré se ztrácet v jednotlivostech, Můžete jmenovat pár důvodů, proč jste odepakliže student nechápe celek a souvislosti. šla?
Myslím, že tak je to i kdekoli jinde, akorát Odešla jsem, protože se sama ještě vzdělátady je těch pojmů opravdu hodně.
vám, a to i v jiných oborech. A na přípravy a
učení bych dál už neměla kapacitu. Dokážu
Navštívila jste někdy biologicky zajímavé si představit, že v budoucnu budu opět nějalokality? (Mám na mysli třeba ledové pláně kým způsobem učit a to asi nejen biologii, ale
pólů, pralesy či exotické kontinenty.)
i hudbu.
Biologicky zajímavá lokalita je prakticky
každá, která je přírodní. V podstatě i spousta Mohou se na Vás studenti obrátit i nyní
míst kolem nás (Budějovice, Čechy obecně) s případnými otázkami?
je biologicky zajímavých, když se člověk podí- Pro konzultaci odborných témat by měla být
vá více do hloubky. Jinak ano, mám moc k dispozici vaše současná paní učitelka. Ve
ráda severské oblasti, takže přirozená tajga, vzácných případech, kdy budou v úzkých a
extrazonální tundra Skandinávie, horské cítí ke mně důvěru větší než k někomu na
biotopy Alp, Skotská rašeliniště…to je něco škole, nebo pokud budou potřebovat paralelco je nám zdánlivě vzdáleno, ale určité para- ní pohled na odborný problém, mohou mně
lely či biologické prvky lze v jisté míře nalézt i kontaktovat.
u nás. Taková Šumava s glaciálními relikty je
krásný příklad (tím tedy nemyslím uměle Je nějaký předmět, který Vám osobně nikdy
vysázený smrčák, se kterým se teď příroda moc nesedl během školních let?
vypořádává po svém). Co se mi teď naposled Všemi předměty jsem procházela vcelku
velmi líbilo, tak bylo skalnaté pobřeží slušně a na každém se dalo nalézt něco
v Bretagni, s řadou hnízdících druhů ptáků a zajímavého (ne ovšem vždy). A vždycky šlo
zajímavých rostlin, o mořských organismech spíše o osobnost kantora a to, jak to uměl
ani nemluvě.
podat, než o předmět jako takový.
Jak jste se dostala k EDUCAnetu?
Provedla jste někdy nějaký průšvih, když jste
K EDUCAnetu jsem se dostala tak, že jsem byla na střední škole?
se dozvěděla, že škola hledá biologa. Tak Určitě provedla, akorát si teď nic nevybavím.
jsme měly setkání s paní ředitelkou, dohodly Co mi zůstalo od základky až po teď jsou
jsme se co a jak, a tak to vzniklo.
pozdní příchody. A čím blíž jsem měla školu,
tím později jsem chodila (to je asi normální,
Co si myslíte o vizi EDUCAnetu a o síti škol ale vždycky šlo max. o pět minut)…no akorát
jako takové?
na gymplu chodili často pozdě i učitelé, a
Myslím, že je to zajímavý projekt, líbí se mi když student přišel ještě později než oni, tak
individuální přístup ke studentům a velké je to prostě naštvalo :-D. Takže myslím, že mi
osobní nasazení. Na druhou stranu, lehce se hrozilo nějaké napomenutí nebo tak.
obávám toho, aby vymoženosti, jakými škola Jednou jsem přišla celá zablácená na písemdisponuje, nevedli k přetechnizování výuky, ku biologie protože jsem slítla z kopce jak
kdy místo toho, aby se pracovalo s pravými sem nestíhala, přišla jsem pozdě a ještě
přírodninami bude stačit promítnout věci na jsem neměla pomůcky, takže ačkoli písemka
plátno…pak ale žijeme v jakémsi virtuálním byla celá správně, tak jsem dostala za dva,
světě odtrženi od toho, kým jsme – součást protože jsem nákres dělala propiskou a ne
živé přírody. Samozřejmě, záleží na osobním tužkou (poučení pro vás!)
přístupu kantora a situace vůbec nemusí
Vryl se vám nějaký student či rodič do paměti?
No asi maturity a to jak chodil Petr Konopa
vždycky pozdě.
Apple, Microsoft nebo Google, kterou značku máte nejraději?
Jsem absolutní neznalec, ale Apple je asi
nejlepší, když je tak drahý ne? :-D
Co byste v Česku změnila?
Jé toho je, politika, vzdělávání, vztahy mezi
lidmi, hodnoty, kvalitu všeho možného…
Jaké máte koníčky?
Hudbu, tanec, procházky a túry, čaj, kniha,
cestování, přátele, toho je taky plno.
Máte domácí zvířata?
Dvě kočky a dvě vodní želvy.
Oblíbené knihy, filmy a hudba?
Knihy: Ženy, které běhaly s vlky, hudba:
Irsko, Bretagne, stará hudba, nějaká klasika,
když je to kvalitní, tak téměř jakýkoli žánr
kromě dechovky a metalu.
Filmy: Svět podle Prota; Jaro, léto, podzim,
zima a jaro; …je jich plno
Kdybyste do konce života musela jíst jen 1
jídlo, jaké by to bylo?
Indické placky. :-)
Máte nějaký idol, či vzor?
Inspirují mně lidé, kteří se nebojí stát si za
tím, co cítí. Jsou nekonvenční a plni radosti.
3
Modrý koule
Herní recenze: Titanfall
Výstižně pojmenovaná hra se
točí kolem obřích robotických
titánů a jejich pádu. Ničení,
zabíjení lidí a čekání na své
spoluhráče, s kterými se pustíte do nelítostné bitvy, tak by se
dal shrnout obsah této hry.
Avšak nebudu hře křivdit, pojďme se na ni podívat detailněji.
Hra má opravdu vymazlenou
grafiku a efekty se to v ní
jenom hemží.
Jízdní řád her podle
bonusweb.cz:
4. 11.: Call of Duty:
Advenced Warfire
7. 11.: Football
Manager 2015
11. 11.: Halo:
Masterchief Edition
12. 11.: Randal‘s
Monday
13. 11.: AC: Unity a
AC: Rogue
Hře nemůžu upřít fakt, že svou
herní technikou, dějem a přeplněným adrenalinem se jedná o
jednu z nejlepších multiplayerových stříleček roku. Titanfall
si pohrál s vyvážením boje
mezi pěším a robotickým, což z
hry nedělá po pár hodinách
nudný stereotyp. To vše je zabaleno v brutální fps akci, která nikdy nekončí.
Pravidla a technika hry
V základu proti sobě nastoupí
6 hráčů na každé straně. Ze
začátku bez svých titánů. Pak
je zde herní mód "Last Titan
Standing", který začíná s roboty
a jak název napovídá, princip
módu je přežít se svým titánem
co nejdéle to jen půjde. Jakmile se hráči dostanou na bojiště,
začíná neúprosný boj s časem
a prostorem. Hráči mohou
využívat prostředí ve svůj prospěch stejně jako speciální
zbraně. Každý hráč netrpělivě
čeká na svržení svého vlastní-
ho titána s kterým nastává
totální destrukce všeho, co se
jen hne! Pak jsou zde tzv. AI
hráči, kteří jsou ovládáni hrou.
V podstatě jsou to jen pěšáci
na bitevním poli, aby vyplnili
místo. Ale vývojáři jim dali ještě
jednu funkci. Pokaždé, když
zabijete AI vojáka, dostáváte
jakési body, které zkracují čekání na své plechové miláčky.
AI pěšáci nejsou nějak nebezpeční, avšak je potřeba si i tak
dávat pozor. Občas vás takový
vojáček může dorazit a je potřeba dbát na to, aby nikdy
nebyli ve vaši blízkosti. AI mají
u sebe čas od času těžké zbraně, které vašeho titána pěkně
potrápí.
Adaptace do hry vám bude
trvat o něco déle. Titanfall nabízí široké spektrum, jak se po
bitevním poli přemisťovat. Například si můžete nasadit na
záda Jetpack a lítat po domech
a stěnách jak po tripu s
Redbullem. Jak už je určitě
jasné, výška v této hře hraje
fakt velkou roli. Jako vojáci si
musíte dávat pozor na ostatní
titány, protože pokud nebudete
dostatečně ostražití, titán vás
přežvýkne a vyplivne. Za titána
máte obrovskou výškovou převahu, kterou prostě musíte
uplatnit. Ať už se jedná o to, že
běháte či visíte po zdech či
běháte a zašlapujete "králíčky".
Každá herní technika se počítá!
Výběr zbraní
Pokud jste už ve fps hrách
"mazák", tuhle otázku si moc
pokládat nemusíte. Avšak pro
méně zkušené hráče to může
být klíčový bod pro úspěch.
Před hrou řešíte, jakou zbraň si
vezmete jako primární, jakou
sekundární a kterou ze své
sbírky použijete na "plecháče".
Dále hra nabízí různé techniky
a schopnosti - rádi hrajete stealth? Máte možnost! Ve hře si
můžete zvolit jako speciální
schopnost právě dočasnou
neviditelnost. Rádi hrajete hry
typu Assasins Creed? V tom
případě si vezměte schopnost,
která umožňuje lepší běhání
po zdech. Před hrou si také
rozmyslete, jakou taktiku boje
zvolíte. Musíte si ale uvědomit,
že na každou mapu je jiná
taktika!
Zhodnocení
Hru hodnotím velice kladně,
splnila mé očekávání. Ačkoli
má pár much, je to asi nejlepší
multiplayer tohoto roku. Tím,
jak kombinuje styly hraní vás
jen tak nepřestane bavit a
překvapovat. Dávám 7/10.
Autor: Roman Macháč
Filmová recenze: Soudce
Soudce je nejnovějším filmem
poměrně ne příliš známého
režiséra Davida Bobkina, který
se rozhodl natočit pořádné
drama se vším všudy.
Jelikož náš šéfredaktor začal
spolupracovat na novém online filmovém magazínu jménem Žijeme filmem, rozhodl
se, že by nebylo od věci se s
nejlepšími recenzemi podělit i
s Modrými koulemi. Tady je
první z nich.
4
pohádá, odlétá domů s tím, že
už se nikdy nechce vrátit. Naneštěstí ho zastihne další nepříjemná zpráva- jeho otec,
dlouholetý soudce, je souzen
za vraždu. Hank se tedy rozBohatý namyšlený právník hodne svého otce hájit u souHank Palmer (Robert Downey du i přes letité spory, které
Jr.), který je tak drahý, že si ho spolu vedou.
nevinní nemohou dovolit, nemá život právě lehký. Rozvedl Soudce je film plný klišé, kdy
se se svou ženou a navíc se jedno střídá druhé. Míchá se
právě dozvěděl, že mu zemře- zde hned několik klasických
la matka. Vydává se tedy do témat (morální hodnoty, násvé rodné hroudy na její po- vrat ke kořenům, spory
hřeb, kde se setká se svými s vlastní rodinou, stárnutí a
dvěma bratry (V incent nevyhnutelnost osudu…) a
D’Onofrio, Jeremy Strong) a se každé je zde nakousnuto a
svým otcem (Robert Duvall), naznačeno větším či menším
se kterým se nesnáší.
způsobem…
.
Poté, co se s ním Hank opět Kdo však očekává silnou dáv-
ku emocí, bude zklamán.
Přesto je zde mnoho věcí,
které film vynášejí vzhůru.
Především excelentní výkony
hlavních herců jsou obdivuhodné. Oba Robertové se do
svých rolí opravdu vžili a především Downey, který dokáže
tisíc slov vyjádřit jednou tváří,
nezapře při svém hraní namyšleného právníka svou předchozí roli Tonyho Starka. Ale to je
jedině dobře, protože je vidět,
že mu tato povaha jednoduše
sedí.
Závěr recenze naleznete na
webové adrese: zijemefilmem.cz/recenze-soudce
Říjen 2014
(Ne)obyčejný román 2-2: Emil Pracháč
Brána věznice se otevřela. Byl vyčerpán, smrděl
a byl mnohokrát znásilněn, přesto se pan Losos
usmál, když uviděla svého syna, který na něj před
branami vězení čekal. Přišli k sobě a objali se.
„Tys to tak chytře vymyslel, synu,“ řekl pan
Losos spokojeně.
„Ale, moc dobře víš, že bez Autorovi pomoci
bych to nezvládl,“ řekl skromně Lev. „Víš, jak to
chodí. Úplatek sem, úplatek tam, trochu překroutit
a upravit důkazy a bylo to.“
„To je skvělé křiváctví využito pro dobrou věc.
Byly nějaké komplikace?“
„No, když nad tím tak přemýšlím, tak možná
jedna. Když jsme se tvým případem s detektivem
Jonsonem probírali, zjistili jsme, že na tvém uvěznění měl velký zájem jistý Emil Pracháč. Byl to
on, kdo se zasadil o poslání bombového vrtulníku
na tvou vilu. Ostatně, teď si na tvém pozemku
začal stavět vilu vlastní, když si ho koupil od státu,
který pozemek sebral v rámci vymáhání odškodného.“
„Emil Pracháč? Ten parchant! Já věděl, že na mě
něco chystá!“
„Vida, vida, vida,“ ozvalo se za nimi. „Krásně
jsem teď potvrdil, že platí přísloví my o vlku a vlk
za dveřmi. Dobrý den, pane Lososi a pane Lososi,“
ozval se za jejich zády člověk s vizáží dokonalého
parchanta.
„Co tu děláš, ty grázle?“ vyjel na něj pan Losos.
„Ale no snad se nezlobíte? Snad ne kvůli té
drobnosti s uvězněním. Přijel jsem se podívat,
jestli vás nakonec doopravdy pustili a jak vidím,
tak neschopnost našich soudů udržet vrahy za
mřížemi dostála své pověsti. No nic. Teď, když
jste venku, vám oběma alespoň můžu zničit vaše
mizerné životy. Vezmu si zbytek firmy Tak to teda
ne i celou Cheese and Milk Company. A když nad
tím tak přemýšlím, asi vám přeberu i vaši krásnou
ženu, Lve.“
„Ale proč to děláte?“ zeptal se Lev.
Emil zapřemýšlel. Po chvilce řekl ležérním
tónem: „Tak zaprvé proto, že mě to baví. Za druhé
proto, že chci být ještě majetnější, než teď a nakonec za třetí proto, a to je asi hlavní důvod, že jste
mi zcela překazili úplné zdiskreditování jména
Lososů, takže to teď zkusím po zlém.“ Poté se na
oba triumfálně usmál.
Pan Losos to nevydržel. A navíc se ve vězení
naučil trochu prát. Vrhnul se na Emila a dal mu
pěstí. Lev věděl, že tato akce akorát hraje Pracháčovi do karet a začal svého otce táhnout pryč. Emil
se rozesmál, nastoupil do svého luxusního auta a
odjížděl pryč.
Pan Losos se vykroutil svému synu ze sevření,
sebral volně se povalující dlažební kostku a mrštil
jí plnou silou po odjíždějícím autě.
Minul.
Lev se nervózně ohlédlza sebe na ostrahu vchodu do věznice. Ta se jen usmívala a evidentně si
představení užívali. Lev přšel ke svému soptícímu
otci a vzal ho kolem ramen: „Tati, to chce hlavně
klid. Určitě nám nic nehrozí. A jestli něco provede, tak ho sejmeme.“
„Dobrá synu.“
„No nic, tak jedeme domů,“ řekl Lev a zamířil
ke své limuzíně.
„Počkej!“ zastavil ho otec. „Já už ale nemám
domov. Emil ho přece koupil a zboural.“
„Já myslel ke mně domů. Budeš bydlet s námi?“
Vztek v panu Lososovi jakoby zcela zmizel a
naopak se mu vehnaly slzy do čí: „Myslíš to
vážně, synku? Tohle pro mě uděláš? Po té, co jsem
tě vyrazil z domova?“
„Co bylo, bylo, otče. Teď musíme zase držet
spolu. Kromě toho, Marieta na tom pod pohrůžkou
tvrdých sankcí trvala.“
Nasedli do limuzíny a vyrazili. Pan Losos byl
hluboce zamyšlený a díval se přitom z okna. Lev si
toho všiml a tak si řekl, že zkusí otce trochu povzbudit: „Nedáš si pomerančový džus? Mám tu
nainstalovaný džosvač.“
„Džusovač?“ zeptal se otec překvapeně.
„Ano, Termidžusátor T2000. Dělá ty nejlepší
džusy na světě.“
„Tak dobrá,“ souhlasil nakonec otec. Když dostal svou skleničku a napil se, řekl: „Poslyš, Lve.
Copak tobě nevadí, co řekl o Marietě? Že ti jí
přebere?“
„Marieta je mi zcela věrná. A navíc, kdyby něco
takového udělal, tak ho chytím, přibiju ho na kříž a
pak mu budu postupně a pomalu štípat prsty kleštěmi, hezky článek po článku. A až se z toho pomočí, tak ho tu moč donutím vypít a pak mu budu
pilou řezat nohy a schválně mu tam budu dávat
obvazy, aby vydržel co nejvíc, a nakonec ho nechám vyhladovět,“ odpověděl klidně Lev a ani
nemrknul okem. Jeho otce náhlé odhalení synovi
brutální stránky natolik překvapilo, že už nebyl
schopen až do příjezdu do vily nic říct.
Když dorazili do cíle, ukázal Lev svému otci
jeho pokoj a zamířil za svou manželkou, které řekl
vše a ještě trochu víc o celé události s Emilem
Pracháčem.
„Je neuvěřitelné, co mohou dnes lidé na tom
světě pronést,“ kroutila po konci vyprávění Marieta hlavou. „Vypadá to, že nám bude chtít znepříjemnit život.“
Lev se zapřemýšlel a řekl: „No, to jo. Ale upřímně dost pochybuji o tom, že by se mu to povedlo.
Každopádně- platí dnes ta večeře?“
Marietě zajiskřily oči radostí. „To víš, že ano!“
usmála se.
„Výborně,“ usmál se Lev. „Půjdeme do Zlaté
makrely. Je tam nový majitel, se kterým se dobře
znám, takže nám prý připraví specialitku jen pro ty
nejváženější zákazníky.“
„A nezrujnuje nás to jako Juffa?“ zažertovala
Marieta.
„Ne, určitě ne,“ řekl pobaveně Lev. „Jsem si
jistý, že to dostaneme za rozumnou cenu. No, já už
musím jít vyřídit ještě pár pracovních dopisů, než
vyrazíme, takže se uvidíme později. Kdyby něco,
budu v pracovně,“ rozloučil se, políbil svou ženu
na tvář a šel ke své pracovně.
skončit na dlažbě. Potřebuju se nějak rozhodnout a
ty dvě desetinky by mi hodně pomohly… Však
víš, posunout mě správným směrem a dostatečně
mě motivovat,“ řekl Juff a mrknul.
Lev se zatvářil značně odmítavě. „Kontrolu nad
svou firmou ti nedám, Juffe.“
Juff pokrčil rameny: „Nu, jak myslíš. Ale určitě
si to ještě promysli. Tak zatím!“
„Zatím,“ rozloučil se Lev a vešel do své pracovny.
Usadil se do svého pohodlného křesla a zapnul
si rádio, aby k úředničině poslouchal příjemnou
hudbu. Jak hledal svou oblíbenou stanici, zaslechl
jméno Pracháč. Vyhledal si tedy to zpravodajství a
zaposlouchal se.
„Ano, ano, ano. Slyšeli jste správně. Pan Emil
Pracháč, aktuálně nejbohatší člověk ve městě,
právě daroval sirotčinci sestry Kláry přes 500
milionů. Pana Pracháče nyní máme ve studiu a
děláme s ním krátký rozhovor. Pane Pracháči, co
vás přimělo k tam velkému daru?“
„To víte, jsem prostě dobrák od kosti,“ vytahoval se Emil, zatímco Lev u rádia zatínal pěsti. „Já
rád pomáhám charitě. Na rozdíl od těch nechutných skrblíků Lva Losose nebo Juffa. Já vám
říkám, ostatní milionáři by se měli stydět. Hluboce
se stydět.“
„Není to jen levné získávání bodů před letošní
volbou starosty?“
„Levné? Půl miliardy vám přijde levné? A ano,
chci, aby mě měli lidé rádi, nehledě na to, kolik
budu muset dát z vlastní kapsy. Ostatně, starosta
nesmí brát, ale hlavně dávat.“
Lev praštil rádiem o zem, čímž ho rozbil. „No
ovšem!“ zařval. „Tak napřed mi chce sebrat přízeň
společnosti a ještě se stát starostou, aby mi dělal ze
života peklo! To mu ale jen tak neprojde, pacholkovi.“
Do pracovny se vřítila Marieta a podívala se
s naštvaným výrazem Lvovi přímo do očí: „Jak je
možné, že jsme nic nepřispěli?!“
Lva poměrně rychle napadl geniální nápad: „A
co kdybychom založili vlastní charitu? Ano, to je
ono! Charita Mariety Lososové. Stejně jsi vždycky
chtěla pomáhat lidem, že?“
Marieta byla zprvu zaražená náhlým překvapením, ale následně se rozesmála, políbila Lva a
vyběhla radostně z pracovny volajíce: „Hurá!
Díky, lásko!“
Před dveřmi pracovny ho překvapila přítomnost
Lev se na své židli uvelebil a přemýšlel. Přišlo
Juffa a jeho sluhy, kteří se o něčem dohadovali.
mu fascinující, co všechno se stihne změnit
Lev přišel ke sluhovi a zeptal se ho: „Ehm, co se to v jeden den. Ještě včera si pohodlně prosperoval a
tady děje?“
dnes u něj bydlí jeho otec a má nového úhlavního
„Pane!“ vykřikl sluha a spráskl rukama. „Tento nepřítele.
pán se vehementně dožaduje přijetí a neváhá při
tom použít násilí. Omlouvám se, že jsem ho pustil
Juff seděl ve své vile a díval se na televizi. To,
až sem.“
jak ho Lev odpálkoval, mu nebylo příjemné, tak se
„To je v pořádku. Už to převezmu,“ řekl Lev a
pokoušel zahnat negativní myšlenky tím, že sledoobrátil se na nezvaného hosta: „Copak tu děláš,
val živé zpravodajství o tom, jak Super muž právě
Juffe?“
zachraňoval dívku v nesnázích.
„Lve, ty víš, že tě nenávidím.“
Byla to klasika- hořící budova, buchtička
„Ano,“ odpověděl Lev a čekal, co z Juffa vypad- v nejvyšším patře křičí z okna a doufá v zázrak.
ne.
Hasiči roztahují plachtu, když se ozve výbuch a
„Poslyš, před chvílí mi volal ten frajírek Emil
slečna vyletí z okna. Ideál veškerého mužství
Pracháč. Říkal, že zničí všechny boháče ve městě a přiletí a svými ocelovými pažemi krasotinku zazačne tím nejbohatším- čili tebou- a potom sejme
chytí. Všichni začali skandovat Super mužovo
mě. A to nechci. Takže mě napadlo, že bychom se jméno, zatímco se snesl i se slečnou na zem. Tam
spojili a rozmáčkli toho červa jako červa. Jediné,
si s ní dal dlouhý vášnivý polibek.
co chci, jsou 2 desetiny procenta Cheese and Milk
„A je to!“ zaradoval se Juff a spráskl ruce. VyCompany.“
dal se do své ložnice a otevřel první šuplík svého
„A proč bych ti měl ty dvě desetiny dávat? Já
nočního stolku, odkud vytáhl předvyplněné rozvoměl za to, že chceš se mnou spolupracovat, aby sis dové papíry. Chvilku se kochal a pak vyplnil kozachránil vlastní půlky.“
lonku důvod rozvodu slovy „Nevěra“ a odkráčel
„To ano, Lve, ale musíš se vžít do mé situace. Já do hlavní haly, kde si nakapal slzy do očí a čekal
bych tě rád viděl trpět a pomalu umírat a právě to
na Super mužův příchod.
by my Emil umožnil. Na druhou stranu nechci
5
EDUCAnet České Budějovice
Zábava
Vtipy na téma: úředníci
Vtip z memecenter.com
Úředník vrací dámě vyplněný formulář: „Tady jste zapomněla udělat tečku nad i.”
„Tak ji tam doplňte za mě.”
„To nejde, to musí být stejným rukopisem!”
Autor: nrpyeah
Pak zavolal chemik: „Trichloretyléne,
do toho!”
A Trichloretylén odběhl do kuchyně a
donesl mléko a čtyři skleničky a do
každé z nich nalil přesně 100 mililitrů
mléka a při tom mu neukápla ani
kapka. I tentokrát pokývali všichni
Přišlo mi upozornění, že jsem jako
uznale hlavou a obrátili své pohledy
jeden z posledních zaměstnanců
na státního úředníka.
nevyplnil anonymní dotazník
Ten jen zavolal: „Rauchpauzo, začni!”
A Rauchpauza vyskočila na stolek,
Čtyři přátelé- inženýr, chemik, účetní
sežrala všechny sušenky, vypila
a státní úředník, se rozpovídali o
všechno mléko, vymočila se na papír
svých kočkách a jejich přednostech a
s geometrickými náčrtky, pak vyhnala
inteligenci.
ven ostatní kočky, postěžovala si, že
Aby předvedl svou kočku, povídá
ji od toho bolí v zádech, sepsala rozinženýr: „Šroubku, ukaž co umíš!”
hořčenou stížnost na nehygienické
A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do
pracovní podmínky, vyplnila žádost o
paciček tužku a na kus papíru nanáhradu škody, hodila se marod a
kreslil čtverec, trojúhelník a kruh.
odešla na zbytek dne domů.
Všichni uznale pokývali hlavou.
Tu účetní zavolal na svou kočku:
Potkají se dva úředníci na chodbě v
„Fakturko, předveď se!”
práci a jeden se ptá druhého: „Ani ty
Fakturka odběhla do kuchyně a přinemůžeš spát?”
nesla podnos plný sušenek. Sušenky
rozdělila do sloupečků, tak aby v
Sekretářka vyjde z šéfovy kanceláře
každém sloupečku bylo stejně suše- rozcuchaná a kolegyně se ji ptá: „Co
nek. Opět všichni uznale pokývali
se ti stalo? „A sekretářka na to: „Šéf
hlavou.
mi ukazoval, co počítač neumí.“
Šnek Dana Černého
Napište nám svůj názor
nebo článek!
[email protected]
Komentář: Rétorická soutěž je soutěží o štěstí
Toto je osobní názor napsaný za účelem je vše. Jak to chcete komentovat?
pobavení. Nevyjadřuje oficiální stanovisko Koukejte– auta, jezdí jako pominutá. Páni,
školy či redakce. Děkujeme za pochopení.
to je něco. Komentář, který obsáhne celé
tříminutové video, narvaný do pěti vteřin. A
Vítězství v celostátní soutěži před zraky stov- nic jsem nevynechal.
ky lidí na jedné z největších akcí českobudě- Já měl však, na rozdíl od konkurentů, obrovjovického výstaviště vskutku zahřeje u srdce. ské štěstí– vytáhl jsem si hned dvakrát v
Ale nic není tak, jak by se mohlo na první řadě nejjednodušší video– koupání tygra
pohled zdát.
Olivera.
Rétorická soutěž totiž rozhodně není žádná Pak už mi jen stačil geniální nápad narychlo
legrace, obzvláště poté, když zjistíte, jak hroz- ukuchtěný den před soutěží (komentovat
ná videa musíte komentovat. Jen pro infor- situaci z pohledu tygra a ne diváka), přidat
maci– jedno z videí bylo o tom, jak se otevírá pár šášovin a nesesypat se na pódiu. A vítěznový autosalon Hyundai (pozor– čti Hjun- ství bylo v kapse.
déééé) a jediné, co se po tři minuty děje, je Podle mě to ale není fér. Protivníci si totiž
ježdění několika modelů aut této značky a toť vytáhli ostatní videa a obávám se, že kdybych
Šéfredaktor: Lukáš Navara Revize a tisk: Mgr. Věra Kurcová, Mgr. Jaroslava Dědková Web: Mgr. Petr Kuba
V publikaci se mohou vyskytovat gramatické chyby, za které se tímto omlouváme.
si je vytáhl já, skončil bych nejlépe ve spodní
polovině.
A proto se ptám– je spravedlivé soudit
účastníkovi schopnosti rétoriky jen na základě hloupých videí?
A hlavně– je spravedlivé, když o vašem vítězství rozhodne prakticky to, které video si
vytáhnete? Nemyslím si.
A proto jsem pro, aby se v příštích ročnících
vrátil opět loňský formát– to je výběr videí,
které jdou soutěžícím nejlépe a na kterém
mohou ukázat topravdu jen to nejlepší, co v
sobě mají.