zde

třída
podtřídy (úplné)
řády (výběr)
čeledi MR (úplné)
Magnoliidae
Droseraceae
Hammamelidae
Caryophylidae
Drosophyllaceae
Caryophyllales
Nepenthaceae
Dioncophyllaceae
Magnoliopsida
Dilleniidae
Sarraceniacae
Ericales
Roridulaceae
Rosidae
Rosales / Geraniales
Asteridae
Lamiales
Cephalotaceae
Lentibulariaceae
+ Liliopsida: Poales: Bromeliaceae: Catopsis a Brocchinia
Byblidaceae
(Cronquist et al. 1981, Watson et al. 2006)
čeleď bublinatkovité
Lentibulariaceae
Pinguicula
Genlisea
Utricularia
Tučnice (Pinguicula)
Charakteristika rodu:
* květní vzorec: ↓ K(5) [C(5) A2] G(2)
* typ pasti: lepivý list, dva druhy žlázek
* lepivé (velké) + trávicí (drobné)
* rozšíření: kosmopolitní krome Austrálie
sezónní heterofylie – tvar, velikost, počet v růžici, anatomie, zpravidla
střídání funkce jen asimilační s i masožravou
stopkaté žlázy – jsou na svrchní pokožce, mají mnohobuněčnou hlavičku
tvoří slizký a lepkavý povrch – obsahuje enzymy
kořist lákána leskem, třpytem, pravděpodobně i vůní,
hmyz se přilepí a udusí – utopí, kořist jen drobná
přisedlé žlázy - všude mezi stopkatými, několikanásobně větší hustota,
aktivní až po podnětu ze stopkatých žláz, tytéž žlázy
přijímají tekutinu s produkty trávení
listy některých druhů tučnic jsou pohyblivé – kapilára – trávení
další typ žláz na spodní straně listů – příjem vody ze substrátu
Světové rozšírení a diverzita tučnic
3
4
4
cca. 15 - 20
cca. 10
cca. 40
1
4-5
3
Zpracoval: Makoto Honda
www.honda-e.com
Podklady: Juniper et al.(1989), Komiya (1994),
Schnell (2002), Stunička (1984)
Pinguicula moranensis
(Mexiko)
Foto: Aleš Soukup
Foto: Aleš Soukup
Pinguicula esseriana
Rozšíření:
Mexiko
Stát
San Luis Potosí
Pinguicula gigantea
Rozšíření:
Mexiko
Stát Oaxaca
Pinguicula gypsicola
• rozšíření: Maxiko, San Luis Potosí
• ekologie: kalcifyt, vysychavá stanoviště
Foto: Lubomír Daněk
P. heterophylla x moranensis
Pinguicula
primuliflora
• rozšíření: USA
Luisiana, Mississippi
Alabama, Florida
+ praktika! ☺
Pinguicula antarctica
• rozšíření: Ohňová země (jižní Argentina)
• jednoletý druh
• žilkované listy, žilkovaný květ
Foto: Andreas Fischermann
Pinguicula vulgaris
rozšíření: Holartkis
Foto: Michal Porteš
Foto: Michal Porteš
Pinguicula bohemica
•
•
rozšíření: původně celé střední Polabí, dnes 3 populace v okrese Česká lípa
Popis: Prof. Dr. Vladimír Krajina, RNDr. Miloslav Studička, CSc.
Foto: M. Studnička
Pinguicula alpina
• Rozšíření: Palearktis + Himálaj
• Kalcifyt!
Foto: Marcus Welge
Foto: Jure Slatner
Genlisea
• Charakteristika rodu:
– květní vzorec: ↓
– typ pasti:
K(5) [C(5) A2] G(2)
• spirálovité pasti fungují
na principu vrše
• modifikované listy
zanořené do substrátu
– rozšíření:
• sever Jižní Ameriky
• jižní Afrika
Foto: Marcus Welge
Genlisea
- příbuzná tučnicím
- chybí kořeny – heterofylie
- nadzemní - asimilace
- přeměněné – lapací fce.
- upevnění r.
- příjem půdního
roztoku s živinami
- kořist zejména háďátka
- lákání na prostor obsahující
vzduch
Studnička, 2006
Genlisea – pasti typu vrš – jednosměrný tunel
lapací list
stopka
podélný řez váčkem a
krčkem pasti
žláznatý hřebínek
trávicí žláza
váček
krček
šroubovité
rameno
vstupy
do pasti
chlupy
Slack, 1988
vnitřní slizové žlázy
vnější slizová žláza
Studnička, 1984
Světové rozšírení a diverzita rodu Genlisea
11
10
Zpracoval: Makoto Honda
www.honda-e.com
Podklady: Juniper et al.(1989), Fromm-Trinta (1989),
Taylor (1991), Fischer et al. (2000), Stunička (1984)
Fylogenetické
vztahy
Genlisea
Genlisea hispidula
(Jižní Afrika)
Foto: Marcus Welge
Genlisea aurea
(Brazílie)
Foto: M. Srba
Vypěstoval: M. Studnička
Genlisea violacea
(Brazílie)
• rozšíření:
Foto: Marcus Welge
Bublinatky (Utricularia)
• Charakteristika rodu:
– květní vzorec: ↓ K(2) [C(5) A(2)] G(2)
– typ pasti: měchýřek
– rozšíření:
• kosmopolitní
• především „Gondwana
– počet druhů: cca 220
obě mikrofotografie E. Tylová
mikrofotografie E. Tylová
Utricularia – podélný řez pastí - rozdíly mezi terestrickými, epifitickými a
vodními druhy
slizová žláza
záklopka
anténovitý výčnělek
citlivé chlupy
velum
vábící slizové žlázy
práh
dvojramenné chlupy
Studnička, 1984
čtyřramenná
trávicí žláza
Slack, 1988
Slack, 1988
Polypompholix - měchýřnatka
Slack, 1988
Světové rozšírení a diverzita bublinatek
cca. 10
cca. 10
cca. 40
cca. 30
cca. 30
cca. 70
cca. 60
Zpracoval: Makoto Honda
www.honda-e.com
Podklady: Juniper et al.(1989), Komiya (1994),
Lowrie (1998), Schnell (2002), Stunička (1984)
Tři základní morfotypy:
• vodní (akvatické)
• (drobné) terestrické
• epifytické / orchideokvěté
Anatomie
Většina orgánů pravděpodobně deriváty stonkového
původu: Ø listy, kořeny.
U. calycifida
Sekce Psyllosperma
⇒ prýty (nadzemní, podzemní, asimilační…)
Sekce Orchidioides a příbuzné pravděpodobně
skutečné listy.
U většiny druhů silně redukovaná vodivá pletiva.
Výjimkou právě sekce Orchidoides a spol.
Foto: Michal Porteš
měchýřky
Sekce rodu Utricularia
Aranella
Australes
Avesicaria
Avesicarioides
Benjaminia
Calpidisca
Candollea
Chelidon
Choristothacae
Enkside
Foliosa
Iperua
Kamienskia
Lectiluca
Lloydia
Martinia
Meionula
Mirabiles
Nelipus
Nigrescentes
Oligocista
Oliveria
Orchidioides
Pleiochasia
Phyllaria
Polypompolyx
Psyllosperma
Setiscapella
Sprucea
Steyermarkia
Stomoisia
Stylotheca
Tridentaria
Utricularia
Vesiculina
Sekce rodu Utricularia
Aranella
Australes
Avesicaria
Avesicarioides
Benjaminia
Calpidisca
Candollea
Chelidon
Choristothacae
Enkside
Foliosa
Iperua
Kamienskia
Lectiluca
Lloydia
Martinia
Meionula
Mirabiles
Nelipus
Nigrescentes
Oligocista
Oliveria
Orchidioides
Pleiochasia
Phyllaria
Polypompolyx
Psyllosperma
Setiscapella
Sprucea
Steyermarkia
Stomoisia
Stylotheca
Tridentaria
Utricularia
Vesiculina
Utricularia australis
Foto: Michal Porteš
Foto:
Michal Porteš
Foto: Michal Porteš
Foto: Michal Porteš
Foto: Michal Porteš
Foto: Michal Porteš
Foto: Michal Porteš
Utricularia radiata
• rozšíření: JV USA
Utricularia foliosa
• rozšíření:
Utricularia
Utricularia sandersonii
sandersonii
• rozšíření:
Utricularia livida
• rozšíření: Mexiko + Jižní Afrika
Utricularia pubescens
• rozšíření:
Utricularia
partehenopipes
Utricularia
parthenopipes
• rozšíření:
– Brazílie, Argentina
Utricularia warburgii
Utricularia (Polypompolyx)
multifida
• rozšíření: JZ Austrálie
Utricularia humboldtii
• rozšíření:
Utricularia alpina
Utricularia campbelliana
• rozšíření:
Venezuela
(tepuis)
Utricularia cv. ‚Jitka‘
Utricularia cv. ‚Jitka‘
• rozšíření:
Pinguicula
Genlisea
Psyllosperma + Foliosa
Orchidioides + Iperua
(Jobson et al. 2003)
Byblis
(Byblidaceae)
•
lepicí pasti
– tentakule podobně jako u rosnatek
– na stonku, květu i listenech
– jiné enzymatické složení
•
výskyt:
– sever Austrálie
– Nová Guinea
•
květy:
– na rozdíl od rosnatek
zygomorfní G(2)
• Druhy:
–
–
–
–
–
–
B. liniflora
B. gigantea
B. rorida
B. aquatica
B. filifolia
B. lamellata
Byblis liniflora
(Severní Austrálie a Nová Guinea, jednoletá)
Byblis gigantea
(Severní Austrálie, vytrvalá)
Cephalotus follicularis – rozšíření (Albany – JZ Austrálie), stavba, klony
Cephalotus - láčkovice
láčka (do 5cm),
ochlupená lišta,
boční šikmé lišty,
víčko s fenestrací,
vroubkované a
zubaté obústí
funkce
řapík v horní části
kopisťovitý list
Cephalotus – řez láčkou - odumírající
imbrikátní buňky
na manžetě
zesílené žláznaté
pole
prostor zatopený
tekutinou (0.5ml)
Cephalotus – lákání kořisti nejasné
žlázy pouze trávicí, ve spodní části zesílených
polí jsou hydatody
zbytky kořisti
žlázy
fenestrace
Slack, 1988
Květenství je na dlouhém stvolu, květy jsou cizosprašné,
šestičetné okvětí, 12 tyčinek.
Bromeliaceae
• pouze tři druhy prohášeny za masožravé
– Brocchinia reducta
– Brocchinia hechtioides
– Catopsis berteroniana
• typický příklad protokarnivorie
Brocchinia
reducta
Brocchinia
hechtioides
Catopsis
berteroniana