P. Reich-Basketbal B

IKS-BASKETBAL B
Basketbal patří mezi sportovní hry, které jsou oblíbeny u většiny žáků na celém světě.
Sportovní hry chápeme jako soutěživou činnost dvou družstev, které se snaží prokázat svou
převahu nad soupeřem a získat větší počet bodů.
Basketbal klade maximální požadavky na skloubení individuálních dovedností jednotlivců a
spolupráci celého družstva, které mají vliv na výsledek daného utkání. Přitom dochází ke
zvýšení celkového přehledu v jednotlivých herních situacích a k rychlému řešení
problémových situací, ze kterých se basketbalová utkání skládají. Pokud si osvojíme na určité
úrovni jednotlivé herní činnosti jednotlivce, tak dokážeme lépe zvládnout veškeré herní
situace v daném utkání.
Cílem distančních opor je seznámit studenty s teoretickým rozborem některých HČJ (technika,
taktika, klíčová místa, způsoby řešení). Dále se budeme zabývat metodickým postupem
nácviku a zdokonalování HČJ v basketbale. V každé kapitole budou také uvedeny příklady
metodicko organizačních forem (zaměření, cíle, popis, obtížnost, doba trvání, počet
opakování interval zatížení a odpočinku, možnosti manipulace se zatížením).
Doskakování
Charakteristika činnosti
Doskakování je útočná i obraná činnost jednotlivce, při níž se hráč snaží získat kontrolu nad
míčem po neúspěšné střelbě.
Dobře a důsledně prováděné doskakování značně posiluje sebedůvěru hráčů při střelbě,
ovlivňuje její úspěšnost a často rozhoduje o vítězství. Vliv každého doskakování na konečný
výsledek je tedy značný.
Při soutěžních zápasech se vedou vždy současně se střelbou i záznamy o získaných
(doskočených) míčích pod košem. Vydávají se dokonce seznamy hráčů, kteří dosahují při
doskakování nejlepších výsledků. Tato činnost je hodnocena stejně vysoko jako úspěšná
střelba jiných hráčů. Dnešní moderní hra v útoku není bez doskakování myslitelná.
Rozbor situací při útočném doskakování
Základní faktory:
Za základní faktory v situacích při doskakování považujeme:
1. postavení hráče v okamžiku střelby
2. postavení soupeře vzhledem k hráči a ke koši a jeho činnost
V okamžiku střelby stojí hráč, který doskakuje, obvykle v prostoru střední nebo krátké
vzdálenosti. Jeho hlavním úkolem je vybojovat si včas výhodné postavení a připravit si tak
dobré podmínky pro získání kontroly nad míčem.
Je-li hráč ve střední vzdálenosti od koše, vbíhá do prostoru území trestného hodu, kde se
odráží a vyskakuje. Nutnou podmínkou je správné načasování akce.
Obránce stojí obvykle mezi hráčem a košem a při střelbě se často dopouští té chyby, že se
otočí příliš brzy a rychle za vystřeleným míčem a sleduje jej. To je nejvhodnější okamžik pro
vběhnutí útočníka mezi soupeře a koš do území trestného hodu.
Je-li hráč v kratší vzdálenosti od koše, je nutné si výhodné postavení opět vybojovat, avšak
způsob provedení bude poněkud odlišný. Místo vběhnutí se musí hráč snažit dostat se jedním
až dvěma kroky mezi soupeře a koš.
Nepodaří-li se hráči získat postavení mezi soupeřem a košem, neznamená to ovšem, že již
nemůže doskakovat. Pak je však pro získání kontroly nad míčem rozhodující výška hráče a
jeho výskok.
Doskakovat má především hráč, který nestřílel, avšak i hráč, který střílel, se o to může
pokusit. V obou případech jsou určité momenty, které jsou důležité a příznivé pro
doskakujícího hráče. Hráč, který střílí, cítí téměř vždy v okamžiku odhodu míče, zda hod
bude úspěšný nebo neúspěšný a podle toho může usměrnit své vběhnutí do území trestného
hodu. Hráč, který nestřílel, se může více soustředit na vybojování výhodnějšího postavení.
Doskakovat ovšem nemůže každý. V systému hry družstva v útoku musí být určeno, kdo má
doskakovat.
Jestliže se hráči podaří vběhnout do území a získat výhodné postavení, musí se snažit o co
nejvyšší výskok. Jeho prvotní snaha je zaměřena na zasažení míče v co nejvyšším bodě.
Musíme si uvědomit, že obránce je proti útočníkovi, který doskakuje a dopichuje, v určité
nevýhodě, protože se snaží získat míč zcela pod svou kontrolu. To je poněkud obtížnější než
pouhé zasažení míče konečky prstů a jeho odbití směrem do koše.
Není-li možné míč okamžitě dorazit, snaží se ho hráč stáhnout a teprve po doskoku znovu
vystřelit nebo přihrát spoluhráči.
Doskakování je také velmi účinnou zbraní proti soupeřovu rychlému protiútoku: zpomaluje
jeho začátek a nutí soupeře, aby nejprve dopravil míč do bezpečného prostoru a teprve potom
myslel na protiútok. Doskakování je celkem jednoduchá činnost. Nejtěžší je naučit hráče
včasnému zahájení akce, tj. včasnému vběhnutí z místa nebo výskoku. Proto je nutné při
nácviku zařazovat doskakování pokud možno do každého cvičení.
Ve hře se může hráč dostat do výhodného postavení pod košem již v okamžiku střelby. Jeho
činnost pak spočívá hlavně v tom, aby si toto postavení dovedl udržet, včas vyskočit a dorazit
nebo stáhnout míč.
V situacích, kdy hráč nemůže míč ani dorazit ani stáhnout, má ještě jednu možnost – odbít
míč směrem od koše. To si však může dovolit jenom tehdy, ví-li bezpečně, komu tímto
způsobem míč přihrává.
Krytí útočníka po střelbě a stahování míčů (obranné doskakování)
Krytí útočníka po střelbě a stahování míčů je obranná činnost jednotlivce, jejímž cílem je
zabránit soupeři v doskočení míče a získat odražený míč tak, aby byl bezpečně v rukou
obránce. Jeho činnost končí teprve tehdy, je-li míč mimo nebezpečné území v těsné blízkosti
koše a je v bezpečném držení spoluhráčů. Celá komplexní činnost, krytí po střelbě, stažení a
rozehrání míče představuje přechod z obrany do útoku.
Krytí útočníka, který vystřelil na koš
Kritická místa:
Provést obrátku proti útočníkovi. Při vypuštění míče z rukou útočníka se obránce staví k němu
zády. V našem případě staví nejprve pravou nohu před souhlasnou nohu útočníka, provádí
zadní půlobrátku a levou vykračuje před levou nohu útočníka.
Udržet postavení co nejblíže k soupeři. Předpokladem k tomu je zaujmout široký postoj, při
němž jsou nohy co nejvíce rozkročeny, paže pokrčeny a směřují šikmo vzhůru, lokty jsou od
těla. Pohybovat se stále těsně před soupeřem, pokud by se snažil dostat k míči. Obránce musí
útočníkovi zabránit zaujmout postavení mezi sebou a košem, a nesmí se dát zatlačit těsně pod
koš.
Krytí útočníka, jehož spoluhráč vystřelil na koš
Útočník 1 střílí na koš, útočník 2 se snaží uvolnit pro odražený míč.
Kritická místa činnosti obránce:
Pozorovat celou situaci, tj. zejména míč a soupeře bez míče.
Provést obrátku proti soupeři směrem do středu hřiště, vykročit pravou nohou doprava a
obrátit se na ní směrem ke koši.
Udržet postavení mezi soupeřem a míčem co nejtěsněji k útočníku.
Krytí útočníka, jehož spoluhráč střílí trestný hod
Kritická místa:
Stát co nejblíže soupeři již před hodem na koš.
Zaujmout postoj v mírném rozkročení, při němž je pravá noha těsně u vymezeného území
před levou nohou útočníka. Trup je mírně natočen ke koši, paže jsou v předpažení vzhůru.
Současně s odrazem míče od desky vykročit pravou nohou před útočníka dovnitř vymezeného
území a zaujmout široký postoj těsně před ním.
Stahování míčů po nepřesné střelbě útočníka z pole
Jestliže obránce správně postupoval při krytí soupeře po střelbě, podařilo se mu udržet
útočníka za svými zády 1,5 – 2 m od koše.
Kritická místa další jeho činnosti:
Přiblížit se k odraženému míči tak, aby jej měl nad sebou těsně vzpaženýma rukama.
Včas se odrazit do výšky a zasáhnout míč v okamžiku nejvyššího bodu výskoku.
Pevně uchopit míč, přičemž palce směřují k sobě a prsty jsou mírně roztaženy.
Co nejprudčeji a co největší silou stáhnout míč ze vzpažení do výše pasu, přičemž lokty jdou
od těla a trup se naklání mírně dopředu, aby míč byl co nejlépe chráněn.
Otázky k zamyšlení
Ikona6a
Jaké jsou základní faktory při útočném doskakování?
Příklad
Ikona6e
Metodická cvičení:
1) Průpravné cvičení 1. typu
Zaměření: nácvik načasování odrazu
Organizace: zástup hráčů stojí čelem ke koši, ve vzdálenosti 4 metry od koše. Na povel
vybíhá první a po absolvování zadané činnosti se zařazuje na konec zástupu.
Činnostní obsah: Hráč se pohybuje ve směru šipek na obrázku k metě 1. Zde je jeho úkolem
výskok a dotyk dané mety rukou.
2) Průpravné cvičení 2. typu
Zaměření: nácvik načasování odrazu, současně s chycením a odhozením míče do desky
Organizace: zástup hráčů stojí čelem ke koši ve vzdálenosti 4 metry od koše.
Činnostní obsah: Na povel první hráč vybíhá a současně s výskokem odhazuje míč o desku a
zařazuje se na konec zástupu. Úkolem dalšího hráče je míč doskočit a ve výskoku míč odhodit
zpět do desky.
3) Herní cvičení 1. typu
Zaměření: nácvik odstavení hráče (box out)
Organizace: hráči si vytvoří dvojice
Činnostní obsah: Jeden z hráčů má v držení míč a pohybuje se ve vymezeném území, jeho
úkolem je vystřelit na koš. Úkolem druhého hráče je po vystřelení střílejícího hráče odstavit
pomocí techniky box out a doskočit míč.
4) Herní cvičení 2. typu
Zaměření: nácvik doskoku v podmínkách hry
Organizace: Hráči si vytvoří trojice
Činnostní obsah: Jeden z hráčů má v držení míč a jeho úkolem je vystřelit na koš. Úkolem
zbývajících dvou hráčů je míč doskočit za použití dosud nacvičených technik. Doskakující
hráči spolu o doskok soupeří. Hráč s vyšším počtem doskoků vítězí.
5) Průpravná hra
Zaměření: nácvik doskoku v průpravné hře
Organizace: hra 5 na 5 na celém hřišti
Činnostní obsah: Úkolem všech hráčů je častá střelba. Tímto nám ve hře vzniká množství
situací k tréninku doskoku.
Napiš jedno cvičení na útočné a jedno cvičení na obranné doskakování.
Literatura
Ikona7
Dobrý, L., Velenský, E. Košíková (teorie a didaktika). Praha: SPN, 1987
Dobrý, L. Útok v košíkové. Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, 1963.
Rychlý protiútok
Rychlý protiútok je jedním ze základních a velmi oblíbených typů přechodu z obrany do
útoku, pro relativní snadnost dosažení koše, ve hře všech kategoriích vlivem zvýšení útočného
a zmenšení obranného tlaku soupeře. Tento útočný systém je velmi atraktivní a oblíbený jak
mezi diváky, tak mezi samotnými hráči (smečované koše v mužských a výjimečně i ženských
složkách).
Podle mnoha odborníků zřejmě nejatraktivnější rychlé protiútoky praktikovalo družstvo Los
Angeles LAKERS v 80. letech 20. století a to pod vedením Ervina „Magic“ Johnsona, který
ve spolupráci především s Jamesem Worthym, Michael Cooperem a Byronem Scottem hráli
rychlé protiútoky takovým způsobem, že jejich hra byla brzy známa pod pojmem
„Showtime“. Rychlé protiútoky LA Lakers se vyznačovali nejen překrásnou podívanou ale i
účinností, kterou dokládá samotný fakt, že se i díky jejich používání družstvo stalo v tomto
období 5-ti násobným mistrem NBA.
1. Rychlý protiútok
RP je herní systém, jehož cílem je dosažení herní situace přinášející číselnou nebo
strategickou převahu útočícímu družstvu tedy se snahou dosažení rychlého koše dříve, než je
soupeř schopen zformovat obranu. (Votoupal, 2005)
Rychlý protiútok je situace, která je ovlivněna časovou tísní a tím i větším psychickým
tlakem. Jsou jednorázové, nedají se opakovat a jejich řešení spočívá v rychlé volbě úniku s
míčem, střelby nebo přihrávky. Vycházíme-li z podstaty, že družstvo může zahájit RP vždy,
když získá míč pod svoji kontrolu, můžeme jej považovat za velmi účinnou a nebezpečnou
útočnou zbraň, přičemž ani tento systém nemůže dobře fungovat bez účasti všech pěti hráčů.
Organizace jejich činností musí být taková, aby si hráči svou hrou přímo vytvářeli příležitosti
pro rychlý protiútok a nečekali na něj. (Velenský, 1976)
1 Základní systémy rychlého protiútoku
Z hlediska organizace hry lze rozlišit tři základní systémy rychlého protiútoku:
3. neorganizovaný RP – charakteristický úplnou nebo alespoň částečnou absencí pravidel
provádění RP
4. organizovaný RP – takové provádění přechodové hry z obrany do útoku, v němž jsou
jednotlivým hráčům přesně určeny jejich úkoly a vyžadováno jejich plnění bez ohledu
na momentální situaci na hřišti. To znamená, že příjemce vstupní přihrávky je stále
jeden a týž hráč, způsob vedení protiútoku je přesně dán, někteří hráči mají některé
činnosti v rámci RP zakázány.
5. univerzální systém RP – role jsou předem dány, ale na rozdíl od organizovaného
systému RP jsou tyto role proměnlivé, protože vyplývají z okamžité herní situace,
především z postavení hráče na hřišti v momentě zisku míče bránícím družstvem. V
tomto systému je po hráčích vyžadován vysoký stupeň univerzálnosti a zvládnutí
herních činností jednotlivce.
Toto členění je však nutné doplnit o přechodové systémy především takový, který v sobě
zahrnuje určité prvky z organizovaného, ale i z univerzálního systému RP, kdy např. příjemci
vstupní přihrávky mohou být dva hráči a o tom který z nich to bude, vyplyne z konkrétní
situace.
2 Organizace rychlého protiútoku
Při organizaci rychlého protiútoku je důležité rozdělení hřiště na tři podélná pásma a to na
levé krajní, střední a pravé krajní. Střední pásmo je mnohem širší než obě krajní, jelikož je
určeno pro postup hráče s míčem.(Velenský, 1976) Krajní pásma jsou asi 1,5m od postranních
čar.
3 Fáze rychlého protiútoku:


Prvotní fáze - účastní se maximálně 3 útočníci přecházející z obrany do útoku
Druhotná fáze – nastává v situaci, kdy se nepodaří zakončit RP střelbou některého z
trojice prvních útočníků a je tedy charakterizována zapojením 4. a 5. dobíhajícího
útočníka vytvářením střeleckých příležitostí a v případě jejich nevyužití přechodem
RP do postupného útoku. Tato situace může nastat z důvodu nedodržení pravidel
prvotní fáze RP, nevyužití příležitosti k zakončení (v prvotní fázi RP zapříčiněné např.
nedostatkem odvahy, herní vyspělosti řešit situaci 1 na 1) nebo také dobrou činností
obránců. Zapojení těchto dobíhajících hráčů probíhá postupně. Nejčastěji používaná
varianta obrázek.
Hráč č. 5 se zdržuje vzadu, protože jeho úkolem je zabezpečení obranné rovnováhy a pokrytí
případného RP soupeře. Nejčastěji používanou možností pro zakončení hráče č. 5 je střelba z
výskoku v oblasti čáry trestného hodu.
Hlavním cílem druhotné fáze RP je vypracování dalších příležitostí k zakončení.
4 Základní části rychlého protiútoku:
6. zahájení RP,
7. vedení RP,
8. zakončení RP
4.1 Zahájení rychlého protiútoku
je charakterizováno činností po zisku míče bránicím družstvem nejčastěji v obranné třetině.
RP se zahajuje v těchto herních situacích:
 po soupeřově neúspěšné střelbě z pole
 po soupeřově koši z pole
 po soupeřově neúspěšném trestném hodu
 po soupeřově úspěšném trestném hodu
 po vhazování ze zázemí
 po získání míče v poli
 po rozskoku / pro změnu pravidel je aktuální pouze při zahájení utkání
Nejčastěji používaným způsobem je vstupní přihrávka na předem určeného hráče nabíhajícího
většinou do prostoru prodloužené čáry trestného hodu, který po jejím přijetí reaguje
domluveným způsobem (nejčastěji driblinkovým únikem nebo naopak okamžitou další
přihrávkou nabíhajícímu spoluhráči), pro který z hlediska taktického platí, že přihrávka je
vždy rychlejší než driblující hráč.
V případě univerzálního systému RP je tato vstupní přihrávka směřována na hráče, který v
danou chvíli plní roli příjemce vstupní přihrávky.
Další možností zahájení RP je driblinkový průnik hráče, který doskočil (či jinak získal)míč,
středem hřiště (přičemž tzv. „prorazí obranu“) nebo případně podél postranní čáry (méně
obvyklé).
Hlavním předpokladem úspěšného zahájení RP je co nejrychlejší přenesení míče od vlastního
koše (co nejdál vpřed buď přihrávkou, nebo driblinkem), přičemž signálem pro zahájení RP je
získání míče. Do pohybu vpřed se musí dostat alespoň dva (lépe tři) hráči.
4.2 Vedení rychlého protiútoku
Přenesení míče z obranné na útočnou polovinu probíhá ve střední části hřiště. Tato část RP je
charakterizována snahou útočícího týmu o vytvoření početní převahy nad obránci.
Základním způsobem k navození této situace je vytvoření tzv. „útočného trojúhelníku“ s
využitím celé šířky hřiště, s čímž souvisí rozdělení hrací plochy na tři podélná pásma, jejich
obsazení útočícími hráči a postupné zapojení všech útočníků do RP.
Samotné vytvoření útočného trojúhelníku v RP je poměrně snadné. Střední driblující hráč
vede míč asi 3 – 4 metry středním pásmem za krajními útočníky, kteří se pohybují na stejné
úrovni v levém a pravém krajním pásmu.
Pokud je RP veden přihrávkami po straně hřiště, tak se většinou příjemce druhé přihrávky
snaží zakončit RP únikem do koše nebo přihrávkou volnému spoluhráči pod koš.
V případě že není možné realizovat ani jednu ze situací, může hráče s míčem přihrát zpětnou
přihrávkou míč prostřednímu hráči, čímž opět dojde k vytvoření útočného trojúhelníku.
Čtvrtý a pátý hráč postupují v druhém sledu (tzv. „druhotná fáze RP“) středním pásmem a
zapojují se do RP předem určeným způsobem.
4.3 Zakončení rychlého protiútoku
Při správném zahájení a vedení RP by mělo v závěrečné fázi vždy dojít k přečíslení soupeře a
k řešení situací 1 na 0, 1 na 1, 2 na 1, 3 na 1, 3 na 2.
Hráč s míčem (nejčastěji ve středu hřiště) by měl předvídat pohyb obránců, být neustále ve
střehu, vidět své spoluhráče, mít míč pod kontrolou a unikat do prostoru čáry trestného hodu
přičemž následně může vybírat z řešení:
 přihrávka doleva nebo doprava
 průnik pod koš a zakončení střelbou v pohybu
 rychlé zastavení a střelba z výskoku (tzv. „jump shot“ – viz téma seminární práce č. 1)
 posun s míčem ke straně hřiště pro případnou následnou přihrávku dobíhajícímu
spoluhráči (tedy případ druhotné fáze RP)
V případě přihrávky k postranní čáře svému spoluhráči by se měl střední hráč posunout za
přihrávkou, čímž umožní případné přijetí zpětné přihrávky a uvolní střední pásmo
dobíhajícím spoluhráčům druhého sledu.
Otázky k zamyšlení
Ikona6a
Jak dělíme rychlý protiútok?
Vyjmenuj a popiš fáze rychlého protiútoku.
Příklad
Ikona6e
5 Metodicko organizační formy (MOF)
MOF vhodné při nácviku rychlého protiútoku by měly zahrnovat především efektivní obranné
doskakování, orientaci v pohybu na hřišti a periferní vidění, přihrávání a chytání míče v
pohybu, uvolňování hráče s míčem pohybu, střelbu v pohybu a řešení situací typických pro
rychlý protiútok (1 na 1, 2 na 1, atd. především v pohybu).
5.1. Průpravné cvičení 1. typu
Cíl : - nacvičení zahájení RP
Popis a organizace cvičení: 3 hráči – 1 míč. Hráči stojí na koncové čáře a běží každý ve své
dráze směrem k protějšímu koši. Hráč č. 1 přihrává hráči č. 3, který míč přihrává zpět hráči
č1. Ten přihrává hráči č. 2, který přihraje hráči č. 3 do zakončení.
Kritická místa:
 rychlý protiútok
 přesná přihrávka do běhu a zakončení
Obměny: – trojice útočníků přebíhá s výměnou míst (na stranu kam míč přihrál)
Doba trvání / Počet opakování: 7 min
Počet hráčů: 12
Interval zatížení a odpočinku 1 : 6
Možnosti manipulace se zatížením:
 zakončení RP do 4 vteřin na tři přihrávky (je vynechána zpětná přihrávka na hráče č.
1)
 zakončení RP do 4 vteřin na tři přihrávky bez driblinku
 doskočení míče – míč se nesmí dotknout palubovky
 přechod k hernímu cvičení 2.typu - hráč který střílel se stává obráncem, zpět na
druhou stranu RP 2 na 1
5.2. Průpravné cvičení 2. typu
Cíl: – utvoření útočného trojúhelníku, zakončení
Popis a organizace cvičení:
3hráči – 1 míč – trenér. Hráči stojí ve vymezeném území, trenér s míčem na čáře
trestného hodu. Trenér nahodí míč o desku nebo vystřelí na koš. Hráč, který doskočil míč,
postupuje středním pásmem, zbývající 2 hráči každý jedním krajním pásmem.
Doskočivší hráč po jedno až dvou úderovém driblinku přihrává běžícímu hráči na levém nebo
pravém křídle. To přihraje druhému nabíhajícímu hráči do zakončení v pohybu.
Kritická místa:
 obsazení každého pásma pouze jedním hráčem
 zachování rovnováhy – útočný trojúhelník
Obměny:
 hráč, který doskočil míč, nepostupuje středním pásmem, přihrává naběhnuvšímu hráči
do prostoru prodloužené čáry trestného hodu a sám postupuje jedním z krajních pásem
Doba trvání / počet opakování: 8 min
Počet hráčů: 12
Interval zatížení a odpočinku: 1 : 4
Možnosti manipulace se zatížením:
 zakončení do časového limitu
 špatné nebo neúspěšné zakončení – „bonusy“-kliky (výskoky z podřepu)
 doskočení míče (míč se nesmí dotknout palubovky)
5.3. Herní cvičení 1. typu
Cíl: nácvik zahájení RP
Popis a organizace cvičení:
2hráči – 1 míč – trenér – asistent – hrací plocha podélně rozdělena na 1/2. První hráč sám
sobě přihodí míč o desku a doskočí ho. Po jeho doskoku k hráči přistoupí z jedné strany trenér
(je pasivní, slouží pouze k tomu, aby útočník musel zvolit stranu úniku – správnou pivotovou
obrátkou obejít obránce). V tom okamžiku vybíhá 2. hráč z vymezeného prostoru, nabíhá
správným způsobem do křídla a sprintuje podél postranní čáry. Hráč, který doskočí míč,
vydribluje nebo okamžitě přihrává na křídlo před půlící čarou. Cvičení probíhá pouze na
podélné polovině hřiště a to z obou stran.
Kritická místa:
 správný únik doskakujícího hráče
 včasná přihrávka do zakončení
Obměny:
 pouze jedno nebo dvou úderový driblink doskakujícího hráče - dále bez driblinku
Doba trvání / počet opakování: 7 - 8 min
Počet hráčů: 12 ( 24 )
Interval zatížení a odpočinku: 1 : 3 (1 : 6)
Možnosti manipulace se zatížením:
 další dvojice vybíhá po dosažení poloviny hřiště předchozí dvojicí
 zakončení do časového limitu

hráč, který přihrál do zakončení musí doskočit míč ( nenechat míč dopadnout na zem)
5.4. Herní cvičení 2. typu
Cíl: nacvičovat zahájení RP a zakončení 2 na 1
Popis a organizace cvičení: 12 hráčů – 3 míče, Hráči č.1 a 2 stojí na čáře TH. Hráč č 3. hází
míč na desku, hráč č. 4 jej stahuje a přihrává hráči č.1 do pohybu a spolu s hráčem č. 2
vybíhají do RP zakončeného přesilovou situací 2 na 1. Obránce A stojí na oblouku území TH
a snaží se zabránit úspěšnému zakončení RP. Z hráče, který střílel se stává obránce a staví se
za koncovou čáru. Hráč, který nestřílel se vrací do zástupu A. Obránce stahuje míč a dribluje
do zástupu B. Mezitím dvojice hráčů č. 3 a 4 postoupila na čáru TH a provádí tutéž činnost
jako dvojice hráčů č. 1 a 2.
Kritická místa:
 stažení míče a 1. přihrávka do RP
 zakončení přesilové situace
 obrana přesilové situace 1 na 2
Obměny:
 poslední přihrávka je trenérem určena ( za zády, o zem atd.)
 u mladších kategorií obránce brání již od středové čáry
 zapojení hráčů 5 a 6; hráč č. 1 nahodí míč o desku (vystřelí na koš), dvojice hráčů 3 +
4 proti dvojici hráčů 5 + 6 doskakují míč. Dvojice, která získala míč přihrává dvojici
hráčů 1, 2 a postupuje na jejich místo.
Doba trvání / počet opakování: 7- 8 min
Počet hráčů: 12
Interval zatížení a odpočinku: 1 : 3
Možnosti manipulace se zatížením:
 další dvojice vybíhá po přeběhnutí středové čáry předchozí dvojicí
 chybné dokončení – „bonusy“ (5 kliků / 8 výskoků z podřepu)
 již výše zmíněnou obměnou zapojení hráčů 5 a 6.
5.5. Průpravná hra
Popis a organizace cvičení:
 hráči mají přesně stanovené úkoly
 obrana je praktikována od středové čáry (po celém hřišti)
Kritická místa:
 založení RP
 chybné obsazení pásem
 zachování rovnováhy
 realizace druhotné fáze RP
 zajištění proti RP soupeře
Obměny:
 hra bez driblinku
Doba trvání / počet opakování: 5 – 10 min
Počet hráčů: 5 na 5
Možnosti manipulace se zatížením:
 špatně provedené nebo neúspěšné zakončení – „bonusy“ výskoky z podřepu
 body zaznamenané z RP jsou počítány za 5 bodů
 zakončení do časového limitu
Shrnutí
Ikona4
Tato kapitola věnovaná rychlému protiútoku je pouhým zlomkem v celé problematice tohoto
způsobu přechodu z obrany do útoku. Metodicko organizační formy a k nim přiřazená
jednotlivá cvičení jsou pouze nácvikem možného řešení nejčastěji se vyskytující herní situace
podněcující vznik rychlého protiútoku tzn. po neúspěšné střelbě soupeře.
Problematika druhotného rychlého protiútoku tzv. „secondary fast break“ a zapojení
dobíhajících hráčů tzv. „ trailerů“ do hry pro svou obsáhlost není v našich cvičeních zahrnuta.
Tato cvičení je možné najít v literatuře referenčního seznamu.
Seznam použité literatury:
Ikona7
Šikula, M.,(2005) Závěrečná práce-Osvojování herního systému při přechodu z obrany do
útoku a z útoku do obrany. FTK Olomouc.
Votoupal, J.,(2005) Závěrečná práce Rychlý protiútok. FTK Olomouc.
Oliver, J.,(2004) Basketball Fundamentals. Human Kinetics Publishers.
Velenský, E. a kol.,(1976) Basketbal – trénink, technika, taktika. Olympia.
Brabec, A. a spol.,(1976) Zásobník cvičení pro výcvik v basketbalu. Český ústřední výbor
ČSTV.
Clonění
Obranné kombinace čelící clonění pro hráče s míčem
Na kvalitě činností čelící clonění, v našem případě obranné kombinaci čelící clonění na hráče
s míčem, se podílejí dva různě se ovlivňující faktory:
9. kvalita zahrání útočné kombinace – postavení a následný pohyb clonícího hráče,
pohyb cloněného hráče, rychlost provedení, načasování, činnost koheze atd.
10. kvalita zahrání obranné kombinace: rychlost provedení, komunikace, činností koheze
atd.
Vše je také ovlivněno celkovou kvalitou hráčů, jak útočících, tak bránících. Můžeme tedy říci,
že na herní kombinaci čelící clonění pro hráče s míčem se podílí technická, taktická a
kondiční připravenost všech zúčastněných aktérů. V teoretickém rozboru se zaměříme na
techniku a taktiku v útočné a hlavně v obranné fázi.
Útočná fáze
Clonění
Clonění je útočná činnost jednotlivce vztahového typu, jejímž cílem je zaujmout vhodné
postavení a postoj a zdržet tak pravidly dovoleným způsobem soupeře v obranné činnosti a
narušit, případně znemožnit splnění jeho obranného úkolu (Velenský & Dobrý, 1987). Tato
činnost vytváří zcela zřejmý přechod k záměrné spolupráci dvou hráčů v kombinaci založené
na clonění.
Clonění jako činnost je velmi přesně vymezena pravidly basketbalu.. Je například určena
vzdálenost clony postavené jednak uvnitř zorného pole v klidu stojícího obránce i mimo zorné
pole v klidu stojícího obránce. V prvním případě hráč může postavit clonu v těsné blízkosti u
obránce, avšak bez dotyku s ním. V druhém případě musí dát hráč soupeři možnost udělat
jeden normální krok směrem ke cloně, ale bez dotyku. Je-li soupeř v pohybu, musí být clona
postavena tak, aby obránce měl dostatek prostoru, a tím i možnost se před clonou zastavit
nebo se jí vyhnout(Velenský & Karger, 1999).
Rozlišujeme:
11. Clonu bez míče v pohybu: clonící útočník je bez míče a pohybuje se.
12. Clonu bez míče na místě: clonící útočník bez míče je v širším podřepu rozkročném, jeli čelem k soupeři používá paže jako ochranu před možným soupeřovým nárazem,
nohy klade tak, aby tvořily dva vrcholy trojúhelníku a útočník byl na vrcholu třetím.
13. Clonu s míčem na místě: v okamžiku, kde kolem driblujícího útočníka běží spoluhráč,
provádí driblující obrátku vpřed za neustálého krytí míče tělem.
14. Clona v driblinku: clonící útočník dribluje
Podle postavení clonícího hráče a soupeře, který má být zacloněn rozlišujeme:
15. Vnitřní (zadní) clona: clonící hráč je mezi obráncem a košem, není v zorném poli
cloněného hráče.
16. Vnější (přední) clona: clonící hráč je mezi cloněným obráncem a útočníkem, který má
být zacloněn
17. Boční clona: clonící hráč je vedle cloněného obránce
Nejnovější basketbalové teorie rozdělují clony podle směru postavení clony, eventuelně podle
směru předchozího pohybu clonícího hráče, a podle možností, které získává útočník
cloněného obránce na (Velenský & Karger, 1999):
18. Dolní clona (down screen) – uskutečňuje se ve směru ke koncové čáře a umožňuje
spoluhráči uvolnit se buď do vnějšího nebo do vnitřního prostoru.
19. Zadní clona (back screen) – popisuje opačný případ
20. Příčná clona (cross screen) - používá se zejména ve vnitřním prostoru a podle
postavení cloněného obránce spoluhráč využívá dvojí možnosti uvolnění. Je-li cloněný
obránce v postavení blíže ke koši než jeho útočník, pak se tento útočník uvolňuje
kolem clony zpravidla k čáře trestného hodu. Je-li cloněný obránce v delší vzdálenosti
od koše, pak útočník využívá zpravidla možnost uvolnění se podél koncové čáry.
Prostor, v němž se provádí clonění, rozlišujeme na prostor na zadní polovině, na přední
polovině, v dlouhé nebo střední vzdálenosti, v prostoru území trestného hodu. Tento
prostorový faktor ovlivňuje právě možnosti řešení herních kombinací založených na clonění.
Dobrá orientace a vnímání činnosti spoluhráčů a soupeřů umožňují volit optimální dráhu
pohybu clonícího útočníka správného postavení postoje odpovídajícího aktuální herní situaci.
Percepce převážně optických informací umožňuje rovněž předvídat možné změny v činnosti
soupeře i spoluhráče (Velenský & Dobrý, 1987).
V mé analýze jsem se soustředil jen na situace s clonou bez míče na místě na útočníka s
míčem (nejčastěji dolní i zadní clony), které jsou známy pod anglickým výrazem „pick and
roll“.
Rozbor technické a taktické stránky při kombinaci založené na boční cloně bez míče na
útočníka s míčem (pick and roll) v prostoru střední vzdálenosti:
Hráč bez míče
a) zaujmout stabilní clonící postavení, sledovat při tom spoluhráče i obránce
b) po cloně provézt zadní obrátku (levou či pravou) a uvolňovat se směrem ke koši nebo se
uvolňovat dle situace do volných míst, vázat obránce a stále být připraven na chycení
míče.
Hráč s míčem
c) navézt si svého obránce do postavené clony
d) kolem clonícího hráče zrychlit, snížit těžiště a projít co nejtěsněji (vnitřní nohu klást hned
vedle nohy stojícího clonícího spoluhráče)
e) využít co nejlépe získané výhody, pozorovat spoluhráče i obránce a podle dalšího vývoje
reagovat.
Hlavní chyby:
f) málo stabilní a nezpevněný postoj clonícího útočníka
g) postoj a poloha končetin neodpovídající pravidlům
h) nevhodně postavená clona, která komplikuje činnost útočníka
i) nedůsledně postavený clona – k cloně vlastně ani nemusí dojít
j) útočník nezrychlí, když probíhá kolem clony nebo nejde těsně kolem clonícího spoluhráče
Obranná fáze
Hra v obraně klade vysoké nároky na kolektivní úsilí obránců. Základem je dobře
koordinovaná a časově i prostorově sladěná spolupráce dvou a někdy tří obránců, tzv. obranná
kombinace (Velenský & Dobrý, 1987).
Hráči v obranné fázi mají zautomatizováno, v jakých situacích by měli spolupracovat, jaká
bude jejich povinnost, kdo má dát podnět k zahájení obranné akce a ve kterém okamžiku se
má přesně provést. Tím se vytváří kvalitnější obrana, která je schopna nejen čelit útočným
akcím soupeře, ale také donutit jej k vlastním chybám a získáním míče pod vlastní kontrolu.
Možností kolektivního řešení je celá řada a hráči by měli zvládat všechny. Výběr dané
kombinace záleží na taktických záměrech družstva.
V mé práci jsem se soustředil především na obranné řešení kombinací založených na clonění
hráče s míčem. V dnešní době se název této akce převzal z anglické terminologie - „pick and
roll“ nebo-li „postav clonu a roluj“. Postavit clonu bylo již obeznámeno výše. Pojem
„rolovat“ ze clony znamená, ihned po postavení clony na hráče s míčem, z pohledu útoku, se
na vnější noze od postavené clony otočit (rolovat) směrem ke koši a očekávat přihrávku.
Trenér po té určuje jakým obranným způsobem se „pick and roll“ bude řešit. Záleží hodně na
hráčích, jejich schopnostech, dovednostech a inteligenci, jestli trenérovy pokyny budou
schopni plnit na hřišti. Obranných řešení na tuto kombinaci je celkem 8. Podrobněji se jimi
budu zabývat později.
Trenér tedy musí vybrat z celé řady individuálních a kolektivních prostředků ty, které jsou v
jeho podmínkách nejvhodnější a hráčům všechny tyto obranné kombinace ve všech 8
podobách předvést, komplexně nacvičovat, neustále se k nim vracet v rámci tréninkových
jednotek.
Útočná kombinace založená na clonění útočníka s míčem, při níž se uvolňuje clonící hráč, aby
dostal přihrávku do výhodného střeleckého postavení, začala být poprvé používána v
americké NBA. Hlavním důvodem vytvoření této akce bylo časové omezení útoku na 24
sekund. Pro svou efektivnost se kombinace začala používat ve všech světových soutěžích a
téměř ve všech výkonnostních úrovních.
Pro vysokou účinnost kombinace by měla být prováděna přesně a s hráči pro to určenými.
Většinou staví clony vysocí hráči na rozehrávače či na křídla. V dnešní době se četnost těchto
akcí během utkání zvětšuje. Je to tím, že tato kombinace je jednoduchá a velmi efektivní. S
tím, že její četnost stoupá se v rámci teoretické přípravy týmů stává součástí příprava obrany
proti ní. Otázkou je, co krýt v první řadě:
21. únik ke koši?
22. střelbu?
23. přihrávku na hráče unikajícího ze clony?
Záleží to v první řadě na soupeři-jeho výšce, herní inteligenci a rychlosti. A tak je velmi
pravděpodobné, že proti každému soupeři je družstvo postaveno proti zcela jinému problému
(Ježdík & Velenský, 1999).
Obrázek 1 – aktivní (přímé) přebírání (straight switch)
Když útočník č.3 vede míč kolem clonícího hráče č.5, obránce č.3 přebírá krytí útočícího
hráče č.5 a obránce č.5 vyráží k útočícímu hráči č3, který vede míč. Tato obranná kombinace
je využívána v případech, kdy tato čtveřice hráčů je přibližně stejně vysoká a tudíž by nemělo
dojít k výhodě útočícího týmu, kdy by hrál vysoký hráč na malého. Je to velice účinná forma
obranné kombinace čelící clonění, kdy hráč, který vede míč je velice dobře pokryt obráncem.
Obrázek 2 – aktivní přebrání skokem (jump switch)
Jedná se o kombinaci podobné předchozí, obránce 4.5 v tomto případě vyrazí o něco dále a
dříve proti hráči vedoucí míč (č.3), který by mohl být nebezpečný především střelbou ze
střední vzdálenosti či trojkové hranice ihned po zahájení akce. Problémem je výškový rozdíl
při přebrání.
Obrázek 3 – proklouzávání s předběhnutím (skinny jump)
Tato kombinace se používá v případě, jestliže útočící hráč č.3 je výborný střelec. Jeho
obránce se snaží nenechat zastavit clonou a měl by proklouznout s útočícím hráčem těsně
kolem hráče stavícího clonu.
Obrázek 4 – proklouzávání oběhnutím (jam and go behind)
Obránce 5 svým těsným postavením u útočníka 5 mu nedovolí „rolovat“ ke koši po provedené
cloně. Obránce 3 využívá tohoto těsného postavení k oběhnutí obou hráčů 5 mezi nimi a
košem, tak se nejrychleji přiblíží opět k útočící mu hráči 3. Tato obranná kombinace se
využívá v případě, kdy útočící hráč s míčem, probíhající kolem postavené clony, není dobrým
střelcem, tudíž neohrozí koš střelbou bezprostředně po cloně.
Obrázek 5-klasické proklouzávání (slide throught)
Obránce 5 těsně před provedením clony odstoupí od svého útočníka 5, tím udělá prostor pro
„proklouznutí“bránícího hráče 3, který probíhá mezi oběma hráči 5. Tato kombinace se
používá v případech, kdy hráč s míčem 3 má výborné rychlostní schopnosti. Obránce 3 je tak
schopen s větší pravděpodobností opět pokrýt útočícího hráče 3 včas.
Obrázek 6 - předskočení s kontrolou clonícího (show big)
Obránce 5 se dotýká útočícího hráče 5 a vyráží předskokem jedním krokem do dráhy
útočícího hráče vedoucího míč 3. Obránce 5 má takové postavení, že jeho chodidlo vnitřní
nohy klade těsně vedle chodidla vnější nohy clonícího hráče. Tím nemůže útočící hráč 3
proběhnout mez oběma hráči 5. Hlavní záměrem této obranné kombinace je zpomalené
útočníka probíhajícího kolem clony a vychýlit jej z původní dráhy tak, aby jeho obránce 3 jej
stihl doběhnout a obět ho pokrýt. Tím, že je obránce 5 v blízkosti svého útočníka 5, může
včas reagovat na jeho zběhnutí pod koš.
Obrázek 7 zdvojení (double team)
Obránce 5 vyráží proti útočícímu hráči 3 a zesílí tak jeho krytí s obráncem 3. Po té nastává
tzv. rotace obrany kdy po zběhnutí útočníka 5 jej pokrývá obránce 2. Na silné straně (polovina
hřiště, na které je míč: tato polovina je rozdělena pomyslnou spojnicí koš-koš) je zesíleno
krytí na útočníka 1 tak, aby nebyla možnost dostat přihrávku od útočníka 3. Obránce 4 rotuje
podle toho kam bude směřovat nahrávaný míč. Větší pozornost věnuje útočníkovi 4, protože
přihrávka od útočníka 3 na útočníka 2 je ve většině případů velice obtížná. Tato obranná
kombinace se používá hlavně pro přinucení hráče vedoucí míč kolem clony udělat chybu
popřípadě ztratit míč.
Obrázek 8-obránce ze slabé strany (send one)
V okamžiku proběhnutí hráče vedeoucího míč kolem clony, vyráží obránce 1 směrem k němu
a pokouší se o jeho zdvojení. Náselduje rotace, kde obránce 4 zaujímá pozici obráce 1 a
obránce 2 se posunuje směrem pod koš a reaguje podle toho, kam bude směřovaná přihrávka.
Tato kombinac je vhodná užívat opět pro donucení chyb soupeře, popřípadě ke ztrátě míče.
Obrázek 9- Vysvětlivky
Literatura
Ikona7
Dobrý, L., Velenský, E. Košíková (teorie a didaktika). Praha: SPN, 1987
Velenský, M., Karger, J. Basketbal. Praha: Grada 1999
Ježdík, M., Velenský, E. Jak ubránit pick and roll. Basketball XXL: 1999