Raeliáni
Transkript
OBČASNÍK LANŠKROUNSKÉ FARNOSTI LEDEN 2003 číslo: 28 ročník: VI. * ZDARMA * Svátek Zjevení Páně je již dávno za námi, přesto ale dáme prostor slovům z jednoho kázání, která obsahují jakousi historickou i věroučnou sondu do našich myslí i srdcí a mají nás povzbudit na cestě života z víry. ☼☼☼ Sestry a bratři, dnes je 6. ledna a podle kalendáře je tento den církevním svátkem Zjevení Páně, lidově je nazývám svátkem tří králů, nebo klanění tří králů. Však jste mohli být včera svědky velkého představení - divadla - jak se tři králové na velbloudech s průvodem vydávali z arcibiskupského paláce k Loretě, aby předali Ježíškovi dary. Náš text, který by měl být předlohou tohoto vyprávění o klanění tří králů, o králích vůbec nemluví a vůbec se zde nevyskytuje jejich počet - byli tři? Vlastně lidové vyprávění už ve starověku počet králů stanovilo podle darů - přinesli tři dary, pak byli dárci tři. A protože se jednalo o vzácné dary tehdejšího Orientu - zlato, kadidlo a myrha - což byly dary vskutku královské, ve středověku vznikla legenda o třech králích. Evangelista Matouš zde naráží na prorocké texty starého zákona: Ž 72, 10 - Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. Druhý text je z Izaiáše 60, 6: Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy, přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou zvěstovat Hospodinovu chválu. Matouš vydává svědectví: S nejvzácnějšími dary tehdejšího světa přišli zástupci pohanů k Spasiteli světa a vzdali mu hold. Narození Ježíše znamená obrat - k opovrhovanému Bohu Izraele budou přicházet národy a vzdávat mu hold - již to, co slibovali proroci, začíná u narozeného Ježíše. Jenže tyto texty v kombinaci s lidovou tvořivostí vytvořily příběh divadlo i s těmi velbloudy. Lidová zbožnost si tak vytvořila zcela jiný příběh, který si ovšem z biblického podání přivlastnil motiv - přinést narozenému Králi dary. Což se ostatně objevuje v českých koledách i u pastýřů. A české betlémy? Všechny postavičky spěchají k Betlému a nesou dary, aby je složili k nohám Ježíšovým, jako ti mudrci od Východu, kteří vzdali hold narozenému králi. Evangelista Matouš ve svém vyprávění o narození Ježíšově velmi často odkazuje na svědectví Starého zákona, dokládá citáty , že v Ježíši, narozeném v Betlémě, přišel na svět skutečně ten očekávaný a zbožnými Židy vytoužený Mesiáš, ten král Židů. Evangelista Matouš psal svůj text pro křesťany z Židů, přesto se zde nápadně často vyskytuje důraz, který je i v tomto textu - pohané předcházejí zbožné Židy v hledaní, v cestě za Mesiášem tak to dokládá i text z ep. Římanům, kde zase apoštol Pavel svědčí o vnímavosti pohanů pro evangelium, zvěst o Ježíši Kristu, kteří tak předčí ty, jimž zvěst Ježíše Krista byla určena předně - Židy. 1. Úloha hvězdy v příběhu. Mudrci či mágové ve své cestě za hvězdou, která jim oznámila narození židovského krále se dopouštějí chyb, které pramení z jejich kultury a představ. Automaticky jdou na královský dvůr, vždyť kdo by mohl být králem, kde by se král měl narodit, kdo jiný by mohl vést lid židovský než nějaký aristokrat? Záchranu světa tak mají spojenu s vládnoucími strukturami. O kom jiném než o vznešeném a v moci postaveném by mohly vydat svědectví i hvězdy? Vede je hvězda - hvězda, kterou zahlédli pohané, jacísi mágové, mudrci - astrologové, hvězdopravci či kouzelníci? Hvězdu uviděli pohanští mudrci, ukazovala na narozeného židovského krále. Hvězdy, úkazy na obloze zvěstují, že se přihodilo cosi mimořádného. Ve hvězdách viděl tehdejší svět tajemné síly, které určovaly lidské osudy i osudy národů - ostatně tato pověrečnost trvá dodnes. To, co se odehrálo na nebi ve hvězdách, to symbolizovalo, že se cosi mimořádného stane i na zemi. Dění na zemi jakoby bylo odleskem toho, co se odehrává na nebi. Bibli je 1 však víra, že by osudy člověka či národa závisely na poloze hvězd zcela cizí. Evangelista si je ale jist, že Ježíšův příchod na zem je událost kosmického významu - proto o narozeném Mesiáši svědčí i hvězdy. A evangelium nám ukazuje, že Bůh oslovil tyto pohany jejich způsobem, aby jim ukázal, upozornil je na něco, co má podstatně větší dopad na tento kosmos než narození obyčejného královského synka na královském dvoře, královským rodičům. Tuto hvězdu však Jeruzalém nevidí, badatelé v Bibli, ti, kteří nad ní mudrují a přemýšlejí o ní dnem i nocí, nevidí, co Bůh připravil pro svůj lid. To uviděli cizí, pohanští mágové. Bůh je oslovil na jejich vlastním poli, aby je přivedl ke spáse, připravené i pro ně. Přicházejí do Jeruzaléma a ptají se : Kde je ten právě narozený Král Židů? Svým hledáním jsou příkladem dychtivosti, touhy a jejich příběh je vyznáním - bez tohoto krále Židů není naše hloubání, naše bádání k ničemu. A takto Bůh jedná s lidmi dodnes, zastavuje si je, oslovuje je, dává jim znamení své přítomnosti a jedná s nimi způsobem, kterému lidé rozumí - i ti necírkevní, nevyrostlí v tradici. 2. To druhé však souvisí s prvním a upozorňuje na důležitý fakt: Cesta ke Kristu ale nevede jinudy než přes Bibli, zvěst Písma, svědectví a očekávání proroků. Ani hvězda ani lidská moudrost, hloubání v přírodních zákonech, objevování moudrosti v nitru lidském nepřivedou, neukáží na Krista. Jak jinak porozumět zvěsti Kristově, jeho dílu než právě přes naděje proroků ve Starém zákoně. Nemůžeme obejít svědectví Písma, k poznání Ježíše Krista jako Spasitele, zachránce světa nevede jiná cesta než přes svědectví Písma a pochopitelně svědectví církve. Ovšem podívejme na Jeruzalém, na církev znalou Písma. Ačkoliv Písma zná, umí perfektně zodpovědět otázky po Mesiáši, na cestu poklonit se narozenému židovskému králi nevykročí a dovolí, aby ji předešli pohanští mudrci. A tak ti, kdo podle Matoušova podání vítají Mesiáše jako první, kdo ho poznávají a uznávají, že je vskutku Králem a Pánem a dávají mu královské dary, jsou zcela překvapivě pohané. Augustin označil mudrce za prvotiny národů, předzvěst a jakoby první zálohu toho, že se před narozeným Ježíšem pokoří všechny národy. Jestliže je zde představeno jednání Jeruzalémské církve jako cosi, co má být výstrahou, pak tato výstraha platí pro církev křesťanskou, která převzala dědictví Izraele dvojnásobně. Nemáme výsadní právo na Boží milost, je stále otevřena všem a my ji, právě při své zahleděnosti do svých biblických vědomostí a do svých tradic, můžeme minout. Církev nesmí být konzervou, pevně uzavřena, aby si hlídala své svědectví. To je k ničemu - musíme být otevřeni světu a vždy se znovu vydávat na cestu hledání a nacházení Krista. Nejen být studnicí informací ale jít s Kristem, své nabyté informace ověřovat životem. 3. I nadějná zvěst proroků se pro toho, kdo hledá zlé, stává informací, která má posloužit k nekalému plánu. Ale ani zlé jednání Herodovo - ani intriky a úklady nezabrání tomu, aby se Boží věci ve světě prosadily. I mocný král, který jedná lstivě a úskočně, který se třese o svůj trůn a zapomene na podstatné - bát se Boha, ani ten nemůže Boží dílo ve světě překazit. Bůh si svého Syna ochrání, Bůh si své ochrání, navzdory zlým snahám. Boží dílo ve světě bude dokončeno. O tom, že Boží dílo ve světě je vždy ohrožováno podává svědectví tento příběh i dění, které následuje - vraždění nemluvňat Herodem. Zlo, které má své představitele jak na královském dvoře, tak i mezi přední církevní hierarchií, která Ježíše nechá ukřižovat, toto zlo se nemůže smířit s Božím jednáním ve světě, cítí se ohroženo ve své podstatě. V postavě Herodově je zobrazena lidská vzpupnost, která se troufale staví do cesty Božím plánům, nakonec ale proti Bohu nic neprosadí. Herodes a s ním i Jeruzalém - to je obraz člověka necírkevního i církevního, který pyšně odmítá nabízenou pomoc Boží, přijmout Boha, který se ohlašuje jako - Bůh s námi Imanuel. Bůh své dílo ve světě prosadí, i přes naši neochotu či dokonce vzpouru - a postava Herodova je jakýmsi varováním vzpoura proti Bohu končí v rozkladu lidství. Život zaměřený proti Bohu končí v záhubě, ve zmaru. Dnešní oddíl z Písma je o hledání a nacházení i o nesplněných očekáváních. Hledající mudrcové našli, zbožným hierarchům se nenaplnily jejich představy o Mesiáši a Herodovi se nesplnila touha zničit dítě, které ohrožuje jeho moc. Ale je také o nás - o tom, že i dnes mluví Bůh různými způsoby, i dnes jsou lidé mimo církev hledající, i dnes nám hrozí, že z přemíry informovanosti ztratíme důvod shromažďování informací – směřování za Kristem. Pane Bože, prosíme, chraň nás před pokušením být jen čtenáři a informátory, ale oslovuj nás svým Slovem, aby nás uvádělo na cestu k Tobě. kliment.evangnet.cz/kazani +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsem na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit“. Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. (Mt 2,1-4) 2 Modlitba ve stáří ***************************************** Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval. Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel. Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet. Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi." Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen. http://plzen.op.cz Štěstí - očima Jaroslava Duška (MF DNES 11.1.2003) Vždy, když se setkám s někým, kdo není šťastný, přinutí mě to přemýšlet. Nedokážu nad tím mávnout rukou. Obzvlášť, když ten dotyčný chce do svého pekla, tak trochu stáhnout i ostatní. A mezi nimi také mě. To se pak začnu bránit. A hned ho začnu nějak hodnotit a chci mít nad ním vrch. A to se mu většinou zamlouvá, vidí, že už mne nahlodal, že narušil mou rovnováhu a počíná si pak o to usilovněji. A přetahujeme se. Je to tak těžké – odevzdat se… Doma pak před usnutím přemýšlím. O štěstí. O neštěstí. A učím se otvírat své srdce nešťastným. Nejde to snadno, přijmout tu lidskou bídu, bojechtivost, závist a malost. A přitom je to tak lidské. Tak pochopitelné a zdůvodnitelné. Ale mně se nechce žít v tom pekle. Každý žije přece tak, jak si to v hloubi srdce přeje. Nebo ne? Jenomže každý si přeje také mít štěstí. Nebo ne? A co to je to – mít štěstí? Je to totéž jako být šťasten? Nemudruj, říkám si. Spi a nemudruj! Pokyn se vyřkne snadno, ale mysl jako by si žila vlastním životem. Myšlenky stíhají jedna druhou a člověk třeští oči do tmy. Nedávno mi osud dopřál setkání s jednou velmi šťastnou osobou. Bylo to povznášející a hluboké. Prostoupilo mě to zcela. A zase jsem nemohl usnout. Je to tak dáno od přírody? Je to věc povahy? Anebo rozhodnutí? Vědomé vnitřní cesty? Má k tomu člověk prostě sklon, anebo si to způsobuje? Proč se tím zabýváš, okřikl jsem se. Nemáš důležitější věci na práci?! A pojednou jsem zjistil, že nemám. Že na to myslím stále. Na ty dva světy: šťastné a nešťastné lidi. Na jejich míjení. Na zdánlivou či neskutečnou nemožnost vzájemného porozumění… Může být snad větší propast než mezi šťastným a nešťastným člověkem? Ten jeden žije v pekle a ten druhý v nebi. I když jsou spolu v jedné místnosti, každý je v jiném světě. Nešťastný šťastnému závidí, šťastný nešťastnému nerozumí. A přitom to nemá ve své podstatě nic společného s nějakými těmi vezdejšími hmotnými a měřitelnými záležitostmi. Je to jen a jen věc vnitřního naladění. Je to k mání vždy a všude. Je to zdarma. A přesto to někdo odmítá. Ze zvyku? Ze vzdoru? Ze strachu. Kdysi se říkalo: mít pro strach uděláno. Nu ano, to je to štěstí – mít pro strach uděláno. 3 EKOLOGICKÉ VÁLČENÍ NA FRONTÁCH KŘEHKÉHO SVĚTA Válečně znějící slova, vzájemné osočování, nerespektování mandátu OSN, vyprazdňování zbrojních skladů, obnova munice a pohyb na scéně světa. Politika a zájmy skupin usměrňují často rozhodnutí, která hledají svá sebepotvrzení v ústech jiných. Utvořit veřejné mínění, podpořit zájmy, vyjít vstříc požadavkům, nezůstávat pozadu, být plnohodnotným partnerem… Vzpomínám si, jak italští rybáři před lety tahali ze svých sítí americké miny, které nebyly svrženy na cíl. Piloti je po náletu prostě vyhodili do moře blízko břehů. Byla z toho tenkrát krátká epizoda, která rychle umlkla. Pak se rozhořely delší vědecké diskuse ohledně použití ochuzeného uranu v amerických střelách, které mají dodnes různé příznivce i odpůrce. Diskutovalo se kolem zbytkové radioaktivity, která zůstala na místě jejich použití. Méně už se diskutovalo o tom, že ochuzený uran je těžkým kovem a jeho rozptýlení ve formě prachu nebo aerosolu nemusí být pro člověka i přírodu příznivé. Sami moc dobře víme, jaké pochybnosti panují ohledně některých E v potravinách, stabilizátorů, konzervantů, barev, zahušťovadel a plnidel. Zkušenosti například z Japonska před desítkou let ukázaly, jak nebezpečná je rtuť, která pocházela z průmyslových oblastí a kumulovala se v rybách. Zdravotní následky byly nepředstavitelné. Podobně ono „úspěšné“ používání DDT, kdy se políčka přímo cukrovala tímto přípravkem. Synteticky byl vyroben tento pesticid roku 1940, přesněji řečeno patentově zaregistrován. Roku 1948 byla za jeho objev udělena Nobelova cena P. H. Müllerovi. Velmi rychle se začal užívat jak v zemědělství, tak lesnictví pro své dlouhodobé účinky i v malých dávkách. Ovšem vznikl problém s jeho zbytky v přírodě, pomalým rozkladem a možností kumulovat se v organismu. V padesátých letech byl nejvíce používanou, ale i nejvíce studovanou sloučeninou. Vyšlo na desítky tisíc studií v odborném tisku a pro průmyslovou toxikologii se stal historickým fenoménem. Po roce 1970 bylo užití DDT omezováno, později zakázáno. Objevovalo se mnoho sporných skutečností kolem karcinogenity, vlivu na krvetvorbu, hepatotoxickém účinku… Moderními analytickými metodami je možné i nyní prokázat existenci DDT na souši i v oceánech, nevyjímaje ani antarktické ledovce. Vraťme se ale k ochuzenému uranu, který je používán ve vojenství a především v munici americké armády. Abych byl objektivní, tak jsem se podíval na server www.military.cz a získal následující informace: Během války v Perském zálivu použilo 148 letounů 783 514 AP střel s ochuzeným uranem (DU). Znamená to, že tyto střely obsahovaly přesně 259 000kg DU (ochuzeného uranu). Míra jeho radioaktivity je ve srovnání s přírodním uranem 70%. Poločas rozpadu DU je 4.5 miliardy let, což je takřka nepředstavitelné. Pro upřesnění jen dodávám, že veličina poločas rozpadu značí dobu, za kterou se rozpadne polovina jader radioaktivního nuklidu. A proč se vlastně používají střely s ochuzeným uranem? Jde o to, že mají mnohem větší průraznost pancíře bojových vozidel a tím i pochopitelně vysokou efektivitu pro použití. Od pancíře se neodráží, ale svým hliníkovým obalem se jakoby nalepí na povrch a uran ve střele následně dokonává dílo zkázy. Pro čtenáře, kteří trochu lační po slovech přímo od zdroje jsem převzal doslovně následující text z www.military.cz : „Výsledek při střelbě je takový, že dvě třetiny výsledné energie jsou při dopadu soustředěny ve "vnitřní střele" z ochuzeného uranu. Pro ilustraci: je to tolik energie, že je schopna zvednout váhu 30 tun o zhruba 30 cm na prostoru o velikosti britské penny. V praxi to znamená, ze střela nejen pronikne tankovým pancířem, ale ochuzený uran se při dopadu zapálí a dovnitř tanku doslova vstříkne proud plamene. Následky pro tank i pro posádku jsou naprosto devastující.“ Takže jsme si v předchozím odstavci trochu mohli představit neutěšený osud posádky tanku, kterou taková střela zasáhne. Bylo by dále možné hovořit o naprosto neskutečných výdajích, které vývoj a výroba střel a vojenské techniky stojí a kolik peněz by se dalo investovat do zcela jiných projektů nevojenského charakteru. Nebudu ale utíkat k demagogii, byť je ve své podstatě oprávněná a raději se podívám do MF Dnes, kde 11. ledna 2003 přiznává americké námořnictvo, že při zkušebních testech ve státě Washington používá munici s ochuzeným uranem. Upozornil na to mírový aktivista Glen Milner a poukázal na to, že munice padá do pobřežních vod oceánu, kde loví rybáři. V článku se uvádí, že se někteří vědci domnívají, že ochuzený uran je silně toxický, poškozuje ledviny a způsobuje leukémii. Mluvčí námořnictva ale prohlásila, že používaná munice není škodlivá ani pro lidi nebo životní prostředí a uran je prý plně uzavřen ve střelách, aby byl před ním chráněn i vojenský personál. Mluvčí Sellersová však připustila, že námořnictvo přechází při testovacích střelách raději na munici s wolframem. Dále se uvádí, že americká armáda použila munici s ochuzeným uranem ve válce v Perském zálivu v roce 1991 a později v Bosně a Kosovu. Britští vědci loni upozornili, že mnoho vojáků, kteří se účastnili operace v Zálivu a na Balkáně, vdechovalo množství toxického prachu, což může být příčinou jejich zdravotních potíží. Těžko asi zjistíme, kde je pravda. V každém případě každá válka nebo válečné tažení poškozuje něco křehkého, co je uvnitř člověka. Poškozuje to jeho cit pro milost, lásku a spravedlnost. Poškozenou se ale stává nejenom duše, ale i příroda a životní prostředí, které je naším domovem. Erazim Kohák, profesor filosofie a spisovatel, který s rodiči roku 1949 emigroval do USA píše: „V padesátých letech jsem pocítil onen záchvěv svobodné Ameriky a něco z ideálů Masaryka. Ovšem potřeba studené války zanedlouho vyprázdnila idealismus svobody a spravedlnosti pro všechny, ono – liberty and justice for all. Objevilo se Eisenhowerovo heslo – peace and prosperity – mír a blahobyt. Odhalovaly se 4 tzv.“neamerické činnosti“ a ze snu o svobodě a spravedlnosti zbyla jen představa domečku na předměstí a malokonzumní spokojenost, kdy se žilo maloměstským životem, nevybočovalo z řady a nepochybovalo o dobových frázích. A pak přišel zlom. Zvolení J. F. Kennedyho jako by legitimizovalo veliké sny o spravedlnosti pro bídné a utlačené. A následoval Vietnam, který se stal hlubokým traumatem pro celou Ameriku. Fašizující rub studené války znamenal pro Ameriku těžké procitnutí. Mladí idealisté protestovali proti válce, demonstrovali za rovnoprávnost menšin a proti všemu bezpráví. Jejich úsilí narazilo na stránku Ameriky, kterou jsme si nechtěli přiznat – násilnickou, sobeckou, dominující, Ameriku nesnášenlivé pravověrnosti a bezohledného kořistnictví. Lidé, kteří demonstrovali za Ameriku svobody a spravedlnosti se museli hojit ze zrad a porážek, uchýlili se mimo města – a nechtěně, nečekaně se učili úctě a lásce k přírodě, kterou Amerika dosud tak bezohledně ničila ve jménu blahobytu z hesla o peace and prosperity. Hlásím se stále k dědictví T. G. Masaryka a Abrahama Lincolna, k československému humanitnímu ideálu i k americkému ideálu svobody a spravedlnosti pro všechny. Celý život jsem sváděl dvojí zápas – proti komunistům, kteří podrobili moji vlast sovětské pravověrnosti a samodržaví, a proti těm, kdo ve jménu boje proti bolševismu podrobovali svobodu a spravedlnost požadavkům trhu. V poslední době ale zaznamenávám intenzivnější problematiku, která se netýká vztahu člověka s člověkem, ale vztahu člověka ke světu všeho živého. Už na své americké pevnině jsem si uvědomoval, jak člověk poškozuje přírodu a že nejde jen o to ochránit přírodu, ale zachránit život samotný. Život člověka – a ostatně všech savců – bezprostředně závisí na celistvosti a vyrovnanosti všeho života. I poměrně malý výkyv v teplotě, oběhu vody či složení atmosféry může mít dramatický dopad. Lidstvo se musí naučit žít ohleduplněji a vytvořit způsoby života, které by neohrožovaly tento svět. Ke světu potřebujeme přistupovat s vyspělostí a odpovědností – a ovšem také s láskou. Masaryk označoval demokracii za výraz lásky k bližnímu. Úsilí o udržitelnost života je podobně výrazem lásky ke všemu stvoření. Se svou americkou manželkou se snažíme žít ohleduplně. Vážíme si našeho klimentského českobratrského sboru i přátel mezi ekologickými aktivisty. Vážíme si všech, kdo s láskou a úctou vzdorují konzumnímu snobismu.“ Tímto zkráceným vyznáním Erazima Koháka končí tento článek, jehož poselství bylo to, že války se neodehrávají jen na odlehlých bojištích světa a nepřinášejí utrpení a zmar jenom válčícím stranám. Ale války a malé souboje se odehrávají i v dobách mírových a zasahují každého více nebo méně svými důsledky. Je to způsobeno tím, že řetězec života je nesmírně pevně propojen spolu navzájem. Nelze oddělovat řinčící zbraně od přírody, vzduchu, vody a slunce. Vše se navzájem protkává jemným předivem vztahů, kdy hmotné zasahuje duševní rozměr a ten se opět v hmotě odráží. Vše velice křehce rezonuje v hlubokém souzvuku bytí. Přikázání NEZABIJEŠ znamená v otevřeném chápání výzvu – miluj život, chraň život, dávej život. Buď zdrojem života, který nedává prostor smrti a zkáze, ale tvoří a hledá možnosti přežití a rovnováhy. Jsme-li obrazem Boha, který je Tvůrcem všehomíra, pak jsme povinni chránit stvořené a udržovat nejenom svou duši, ale i životní prostor v ekologickém a mírotvorném souladu. - mk +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ÚPLNÝCH RODIN JE U NÁS STÁLE MÉNĚ (MF DNES 14.12.02) Manželství nebo společné soužití druha a družky už Čechy neláká. Úplných rodin má republika po loňském sčítání nejméně za posledních čtyřicet let. Raději budu žít sám a s dětmi nějaký čas počkám. A pokud se mi narodí, nemusím je za každou cenu vychovávat se svým partnerem. Takovým způsobem uvažuje ve společnosti a posledních letech stále více žen. Model rodiny ve kterém žijí buď manželé nebo i druh s družkou ztrácí své dominantní postavení. Jen od sčítání v roce 1991 se počet úplných rodin snížil o sto osmdesát tisíc. „Takové tempo jsme za dvě stě let, co se demografické údaje systematicky sledují, ještě nezaznamenali“, upozorňuje Jiřina Růžičková, která v Českém statistickém ústavu vede odbor statistiky obyvatelstva. Stále méně lidí uzavírá manželství. Nyní se uzavírá ročně padesát tisíc sňatků, což je opravdu minimum a historický zlom. Dříve byl průměrný věk nevěst kolem dvaadvaceti let, nyní kolem sedmadvaceti let. A přestože do „svatebního“ roku dorostly silné populační ročníky, počet uzavřených manželství se stále nezvyšuje. Psychložka z manželské poradny Jitka Doudová říká: „Manželství není mezi mladými až tak žádanou institucí. Může to být způsobeno tím, že řada mladých poznala na vlastní kůži rozvod nebo nevěru rodičů a chce se tímto věcem vyhnout.“ S klesajícím počtem úplných rodin klesá i počet narozených dětí. V roce 1991 se narodilo 130 tisíc dětí, v roce 2001 pouze 91 tisíc. Odborníci si to vysvětlují tak, že lidé odkládají narození potomka do pozdějšího věku. Jiná teorie v tom vidí zase otázku čistě ekonomickou, kdy mladí upřednostní větší ekonomické zabezpečení než „pořízení“ dítěte. Stále více přibývá nemanželských dětí. V roce 1991 se narodilo 130 000 dětí a 11 000 bylo nemanželských. V roce 2001 se narodilo 91 000 dětí a z toho bylo 22 000 nemanželských. V nejpočetnější rodině bylo v roce 2001 v ČR 19 lidí. Rekord z roku 1991, kdy v nejpočetnější rodině žilo 28 lidí, tak nepadl. V současné době je v České republice 325 rodin, ve kterých žije více než deset osob. Na rozpad rodin doplácejí především děti. Půl milionu jich vyrůstá jen s jedním z rodičů. 5 SEKTA RAELIÁNŮ – továrna na klonované bytosti ? Nedávno jsme v televizi byli svědky toho, jak sekta raeliánů odvážně prohlašuje, že na světě jsou už klonované děti. Ve svých představách o klonování a vůbec původu klonování se chytá velmi iracionálních představ, které už hraničí i se zdravým rozumem. V každém případě je nutné připustit, že různé experimenty na tomto poli výzkumu existují a je to především otázka peněz a bohužel nikoli morálky. Vědecký pokrok se zastavit nedá a nic nepomáhají záporná stanoviska, etické diskuse či právní předpisy. Klonování se stává realitou a lidí, kteří po něm touží je dostatek, Stejně tak je dosti vědců, kteří jsou schopni experimenty uskutečnit. Na svém záměru klonovat děti pro neplodné dvojice pracuje například známý italský gynekolog profesor Severino Antinori, který působí v Římě. Své kontakty má po celém světě a finanční podporu pro své experimenty má zajištěnou z blíže nespecifikovaných zdrojů. Ještě realističtější a aktuálnější záměry má americká sekta raeliánů, která má přibližně padesát tisíc vyznavačů a základnu v Kanadě. Členové sekty jsou roztroušeni po osmdesáti zemích světa. Sekta disponuje dokonalým vybavením, tajnou laboratoří, desítkami miliónů dolarů, schopnými vědci, výzkumníky a desítkami matek, které jsou dárkyněmi vajíček a náhradními matkami k donošení plodů. Mozkem a zakladatelem kultu je bývalý francouzský zpěvák Claude Vorilhon. Po údajném setkání s mimozemšťany si změnil jméno na Rael (škoda, že ne Real, už bychom věděli, čím čistíme kachličky, pozn.redakce). Podle názoru raeliánů je život na zemi produktem vesmírného experimentu mimozemšťanů, který se jim trochu vymkl z ruky, a proto nebyl dokončen. Sekta zastává názor, že jsme potomci mimozemšťanů vytvoření klonováním. Varilhon (Rael) se přestěhoval z Francie do Kanady a založil tam náboženskou skupinu, která vyznává jeho teorii o mimozemském původu člověka. Dovršené klonování lidské bytosti by bylo pro sektu definitivním, věroučným důkazem, že přesně tak lidstvo kdysi vzniklo zásahem z vesmíru. Raeliáni se pochopitelně kvůli publicitě zviditelňují. Například za naklonování chlapce, který zemřel během několika měsících po těžké operaci, nabízejí rodiče sektě 300 000 dolarů. Společnost Clonaid, která je založena raeliány vznikla na Bahamských ostrovech. Zaměřuje se právě na výzkum a klonování člověka. Clonaid ale nabízí i „běžnější služby“ , k nimž patří klonování domácích miláčků, zachování genetické informace významných rodičů a podobně. Ředitelkou vědeckého oddělení Clonaidu je Brigitte Boisselierová, biochemička, která vyučovala na univerzitě v New Yorku a má za sebou řadu odborných publikací. Pomáhá ji tým několika dalších biologů. Clonaid pochopitelně kontaktuje všechny známé osobnosti, které se klonováním zabývají a mají výsledky. Problém klonování savců (tedy i lidí) byl technicky vyřešen před pěti lety při úspěšném naklonování ovce Dolly. Od té doby bylo potvrzeno klonování mnoha dalších savců. Technické problémy jsou především ale v tom, že je třeba mnoha vajíček a velkého množství pokusů o spojení. I pak jsou velké potíže s implantováním embryí, která se v 98% případů nedaří implantovat nebo zemřou během těhotenství či krátce po porodu. Navíc jsou tu deformace klonovaných zvířat, kdy se například vyvinou příliš malé nebo naopak velké plíce, totéž platí o srdci a dalších orgánech. Některé části těla mohou chybět částečně nebo úplně. Jedinci se mohou rodit s nedostatečnou nebo nulovou imunitou. Stejným rizikům budou vystaveny i lidské klony – s tím rozdílem, že pokud se narodí defektní klonované zvíře, tak se usmrtí - ale co s člověkem? Není tedy vyloučeno, že místo dítěte, které například zemřelo v mládí a jehož kopii si rodiče přáli, se narodí dítě postižené, které může krátce po porodu zemřít. I přes tato nesmírná rizika se firma Clonaid pokoušela a pokouší o klonování. Informace jsem čerpal z materiálů starých jeden a půl roku, takže se skutečně odvažuji věřit tomu, že současná medializace raeliánů a Clonaidu je opodstatněná. Pravděpodobně k čemusi došlo, přestože se sekta zdráhá předložit rozhodující důkazy. Nikdo také nemůže vyloučit, že i jiné laboratoře jsou ve svém výzkumu dosti daleko. Je zajímavé, že i v případě ovce Dolly to trvalo sedm měsíců, než Ian Smith úspěch své laboratoře zveřejnil. Vědci předpokládají, že informace o naklonování člověka se mohou tajit několik měsíců až let. Záleží na tom, zda dítě bude zdravé, ale také na náladě veřejného mínění. Například veřejné mínění ve Spojených státech je proti. Hlavní důvody jsou náboženské (34%) a dále nepřípustné zasahování do lidské výjimečnosti a individuality (22%). A kdo klonování vítá? Určité skupiny lidí, které hledají východisko pro své problémy. Zájemci profesora Antinoriho patří k lidem postiženým neplodností, kdy ani umělé oplodnění nepomáhá. Jsou to lidé neplodní po rakovině, ženy s předčasnou menopauzou, homosexuálové obou pohlaví. Objevuje se však spousta tzv. “šťastně neženatých“ mužů. Jedná se o velmi úspěšné, finančně zajištěné podnikatele nebo vědce, kteří se nechtějí ženit a nebo svazovat s nějakou ženou a přesto chtějí mít a vychovávat vlastní dítě. Klonování je pro ně řešením a v počtu žádostí tvoří významné procento. Nejde tedy o to, zda vůbec dojde ke klonování, ale kde se klonované dítě objeví. Zřejmě to bude na územích států, kde není klonování přímo zakázáno nebo není nelegální. A jak technicky naklonovat člověka? Průběh je stejný jako u jiných savců. Lékaři odeberou až patnáct vajíček od každé ženy-dárkyně. Tyto ženy předem užívají léky na zvýšení plodnosti. Na jeden 6 A tímto bych uzavřel článek, který se dotýkal tak ožehavého problému, jakým je klonování. Věřím, že si každý jistě dokáže udělat představu o tom, jakým nesmírně závažným problémem je klonování z hlediska etiky a kolik úskalí v sobě skrývá. Je pochopitelné, že věda vždy hledá nové možnosti, odkrývá nové obzory života, odhaluje to, co bývá skryto v prapůvodních zárodcích kosmu. Člověk ale nemůže být nikdy materiálem k experimentům a pokusům, jinak popře sám sebe, vlastní hodnotu a podstatu. A jsme-li věřící křesťané, pak vnímáme svůj život v rozměru věčnosti a nikoli pomíjivého bytí. O to více musíme chránit život, který Bůh vložil na tuto zem a nedopustit, aby výjimečnost a nezastupitelnost každé lidské bytosti byla znevážena v těchto experimentech. klon se používají vajíčka třiceti až čtyřiceti žen, celkem zhruba kolem čtyř set vajíček. Z člověka, který má být klonován se odeberou buňky. Jádro každého vajíčka je vysáto jemnou jehlou. Takto upravené vajíčko bez původní DNA a klonované buňky se umístí k sobě. Aktivace proběhne elektrickým impulsem a dojde ke spojení. Ale jen některá vajíčka se začnou dělit a vytváří embrya. Embrya se často nedaří implantovat náhradním matkám a tak je každé náhradní matce implantováno několik embryí. I tak je třeba asi padesáti náhradních matek k zajištění devíti nebo desíti těhotenství. Většina těhotenství však končí potratem nebo umělým přerušením těhotenství, jestliže se zjistí abnormality plodu. Výsledkem nakonec může být jedno klonované dítě, o němž se předem nedá s jistotou říci, zda bude zcela normální. - mk oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo Američtí studenti končí s kouřením a pitím Americká středoškolská mládež bere méně drogy, dramaticky omezuje kouření a požívání alkoholu. Vyplynulo to z výsledku šetření, které pro americké ministerstvo zdravotnictví uskutečnil Ústav sociálních studií Michiganské univerzity. Podle výsledků, které zveřejnil americký tisk, pokleslo užívání drog na nejnižší úroveň za posledních sedm až devět let. Ještě dramatičtěji se mládež zříká kouření. K zapálení cigarety se v loňském roce přiznalo 10.7% čtrnáctiletých školáků, což je téměř o polovinu méně než v roce 1996. Tehdy si zakouřilo 21% chlapců a děvčat v tomto věku. Poněkud horší výsledky jsou ale u teenagerů. Pokles byl jen o čtvrtinu ve srovnání s rokem 1996. Stejně mírně klesalo užívání marihuany. Do věku čtrnácti let ji okusilo 14.6% žáků, zatímco ve vrcholovém roce 1996 18.3%. O procenta klesalo kouření „trávy“ mezi šestnáctiletými studenty a to z 34.8% v roce 1997 na 30.3% loni. Marihuanová cigareta zlákala loni 36.2% osmnáctiletých studentů, což je jen symbolický pokles ve srovnání s 38.5% v roce 1997. Podle průzkumu, který se prováděl na počátku minulého roku mezi 44 000 studenty ve věku čtrnáct, šestnáct až osmnáct let, si dalo sklenku alkoholu loni 38.7% čtrnáctiletých žáků, zatímco v roce 2000 to bylo 41.9%. U šestnáctiletých nastal pokles z 63.5% v roce 2000 na nynějších 60% a u osmnáctiletých ze 73.3% na 71.5%. Pití alkoholu je ve Spojených státech zakázáno do věku jedenadvaceti let. MF Dnes oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo Škola vnitřní modlitby Z našeho života se vytrácí umění rozhovoru, při kterém jde o vzájemné naslouchání. Rozhovor s Bohem, modlitba, to je naslouchání Bohu, své duši i lidem. Druhou stránkou tohoto dialogu je umění formulace, při němž se nám samotným ujasňují vlastní přání, prosby a díky. Bůh je zná jistě daleko dříve, než je my vyslovíme. Není tedy třeba velkého počtu slov, není někdy třeba slov vůbec. Stačí pocit vztahu, vědomí spojení s Bohem. Sv. Dominik obrátil svůj pohled na Ukřižovaného a poklekal často i několikrát za sebou. Velmi často trávil celou dobu od kompletáře až do půlnoci tím, že nějakou dobu stál vzpřímeně , potom zase klečel jako apoštol Jakub nebo malomocný z evangelia, který se modlil na kolenou: „Pane, chceš-li, můžeš mne očistit“ (L 5.12). I jako Štěpán, který se vrhnul na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, odpusť jim tento hřích“ (Sk 7.60). Tím způsobem rostla v našem svatém otci Dominikovi velká důvěra v milosrdenství Boží, že se mu a všem hříšníkům bude věnovat a že ochrání jeho mladší bratry, které poslal do všech stran k lidem zvěstovat radostnou zprávu. Na klečení si tak zvykl, že i při cestování, v hostincích po obtížném dni nebo také přímo na cestě, když druzí spali a odpočívali, se vracel k tomuto zvláštnímu způsobu modlitby, který byl výrazem jeho osobní služby a zbožňování. A tento způsob modlitby učil své bratry více příkladem než mnoha slovy. (z knihy Škola vnitřní modlitby – Dominik Duka) 7 Křesťanská výchova Často se konstatuje, že příčiny neschopnosti víry mají svůj původ v raném dětství a musí se hledat v selhání rodičů. U lidí, které se zříkají víry, kterou měli v dětství, lze často prokázat tvrdé a autoritativní jednání rodičů, jejichž způsob víry postrádal lásku. Proto je rozhodující, jestli poskytujeme dětem hodně lásky, jestli máme jejich důvěru a jestli zajišťujeme, aby si děti pěstovaly sebevědomí a sebedůvěru; jestliže jsme spravedliví a dobří, umíme odpouštět, ovládat svůj hněv a šířit atmosféru klidu, radosti a svobody. Největší částí nedůvěry k víře je nedůvěra k lásce. Pokud dítě cítí, že je milováno rodiči, Církví a Bohem, je též ochotno jim uvěřit. Jakmile začne lásce autorit nedůvěřovat, dochází nutně k pochybnostem o pravdách, jež mu jsou předkládány. Jako příklad uvádíme odstavec z dopisu jedné rozvedené ženy: „Odkud se pozná, že Bůh je láska? Vždyť nenávist a hořkost mezi lidmi zatemňuje vše, co je láska….“ Vysvětlení nacházíme rovněž v dopise: „Manželství mých rodičů bylo od začátku nešťastné. Moje matka se stala následkem špatné výchovy (prchlivý otec) bezbrannou, zastrašenou bytostí. Můj otec toho využíval s pravým mužským egoismem. Matka mého otce – svého manžela – nenáviděla až za hrob.“ Vlastní manželství této paní se po málo letech rozpadlo, její muž ji podváděl. Nemůže už věřit v lásku, a proto ani v Boha. Křesťanští rodiče připravují svým dětem takové dětství, jaké jim později ulehčí svobodné přijetí víry. To je jejich nejdůležitější úloha. Je možné poznat děti, které jsou tak šťastné, tak důvěřivé, tak nezatížené a tak věřící, že je možné říci: tyto děti mají skutečně dobré rodiče. Je možné se dokonce domnívat: Manželství těchto rodičů musí být dobré. Takový vývod snad zní překvapivě. Ale vlastně je jasný a logický: dítě nežije jen z lásky rodičů k němu samotnému, ale také z jejich vzájemné lásky. Jako je totiž darování lásky muže a ženy příčinou příchodu dítěte na svět, tak je také pro vyrůstající dítě nosným bytostným základem. Na tomto základu mohou být položeny základy víry, přirozené předpoklady pro vštípení radostné zvěsti do srdcí dětí. Ty se budou v rodině učit úctě k věcem i k lidem; začnou žasnout nad nepochopitelným tajemstvím, které za vším leží. Smysl bratrství a společenství jim bude otevřen. Budou se učit vzájemné odpovědnosti jednoho za druhého, učit se správnému pojetí svobody a úctě k autoritě, která má být spíše v duchu bratrském než pouze přísně kázeňském. (z knihy Křesťanská výchova v rodině MCM 2000) ZÁPIS Z PASTORAČNÍ FARNÍ RADY ze dne 14.ledna 2003. Přítomni: P. Zbigniew Czendlik, Pavel Doleček, Vladimíra Reslerová, Zdeněk Gregora, Jaroslav Skalický, Miroslav Kuťák, Ludmila Šebrlová, Jiří Novák. 1. Další termíny setkání pastorační rady: 4.2. – výbor p.f.r., 4.3. – pastorační rada, 1.4.- výbor p.f.r., 6.5. – pastorační rada, 3.6. – pastorační rada 2. V postní době bude možnost zúčastnit se během jednoho víkendu duchovní obnovy. Termín bude upřesněn. 3. Ekumenická pobožnost bude 22.1. v 19:00 u evangelíků. 4. Benefiční ples na podporu rodinného dětského domova bude 25.4.2003 v Kulturním domě v Lanškrouně. V dalším byla vyjádřena určitá nespokojenost s postupem ČKCH v této záležitosti a zvažuje se oslovení náhradního možného provozovatele – Rodiny sv. Zdislavy. 5. O jarních prázdninách se uskuteční výlet pro děti od 2.tříd, které se účastní výuky náboženství do Liberce (Babylón). 6. Uvažuje se o výjezdu pastorační rady na návštěvu do Polska. 7. Služba rodin při nedělní liturgii. Její součástí by bylo: čtení (případně žalm) přímluvy přinášení obětních darů podávání sv. přijímaní (pouze za předpokladu splnění náležitých podmínek) O této službě se bude dále jednat na pastorační radě v únoru a březnu. 8. Tříkrálová sbírka - vybráno přibližně 137 tis. Kč. 9. Kavárna - stále probíhá jednání, bude nutné uzavřít písemnou smlouvu - vybavení a opravy bude hradit farnost 10. Vánoce – připomínka V. Reslerové na základě přání farníků, aby na Štědrý den byla odpolední mše svatá pro děti (P.Zbigniew souhlasí) 11. 1.2. pořádá skautské středisko Dikobraz maškarní ples v lanškrounském zámku od 16:00 pro děti od 19:00 pro dospělé Zapsal: Jiří Novák Redakce: Textové korektury: Jana a Mirek Kuťákovi, Lidická 823, LA. Tel.: 465 325 166, 602 828 751, [email protected] Olga Skalická Děkujeme za jakýkoli příspěvek, který může obohatit stránky časopisu a informovat o životě ve farnosti. 8 9
Podobné dokumenty
Probuzení do skutečnosti
N: O nich v Bibli není žádná zmínka.
R: Zatímco o vašem synu se v Bibli píše.
N: Přesně tak.
R: Slyšel jsem, že vašeho syna poslouchal
celý Izrael.
N: Ano, Hospodin mu žehnal a promlou
val k němu....
Výstupy či procesy: paradigmatický (kvazi)spor
(Östman & Öhman, 2007) a dalšími považován za redundantní (Robottom, 2007).
Z prostředí vědecké komunity pak vzešla kritika dominantní kvantitativní metodiky,
ve které Robottom a Hart (podle Smith-...
Text v pdf - Zdeněk Vojtíšek
stavu z jejich vlastní pozice, jako jeden
z nich, v tom smyslu, že se podrobil jejich životu, aby ho viděl a prožil, jako
GODSEND
Rebecca Romijn-Stamos (Jessie Duncan)
Rebecca Romijn-Stamos se úspěšně vypracovala z mezinárodní modelky na
mezinárodně známou herečku. V roce 2004 jsme ji viděli po boku Johna Travolty a
Thomase J...
čtení - Publi.cz
Jsou orientovány na národní prostředí. Tento fakt může být bariérou
při užití katalogu jako širšího globálního zdroje. Výjimkou je
samozřejmě katalog v anglickém jazyce, který má globálně lepší
poz...
Armageddon ukázka
z Itálie k výslechu. Ten, ačkoli prokázal nevinu, byl propuštěn z generálního štábu a v půli ledna 945 převelen jako operační důstojník do
Schneidemühlu (dnes Piła) ve východním Pomořansku, jedné ...