35. číslo časopisu Informátor - Česká společnost pro výzkum a
Transkript
35. číslo časopisu Informátor - Česká společnost pro výzkum a
eská spole nost pro výzkum a využití jíl ( SVVJ), ustavená v roce 1998, sdružuje zájemce a stimuluje teoretický i aplikovaný výzkum, vzd%lávání a mezinárodní styky v oblasti argilologie. SVVJ je pokra ováním " eskoslovenské národní jílové skupiny", která byla založena v eskoslovensku v roce 1963. íslo 35 Únor 2007 SLOVO EDITORA Vážení p átelé, v polovin února se dožívá emeritní profesor Karlovy univerzity RNDr. Ji í Konta, DrSc., 85 let (narozen 15. 02. 1922 ve Žlebech). Proto 35. 1íslo našeho informa1ního bulletinu je v nováno výhradn tomuto životnímu jubileu, k n muž profesor Konta napsal úvahu o své bibliografii, jak bylo slíbeno v minulém 1ísle Informátora. Dnešní 1lánek jubilanta navazuje na bibliografii publikovanou v Informátoru 1. 34 v listopadu 2006. Autor p edal rukopis do redakce se slovy: "Doufám, že 1tená i Informátora p ijmou m=j p ísp vek p edevším jako historický doklad o literárn v decké práci jednoho z 1eských geolog= v dob jemu osudov dané. Snad mohu ješt íci, že argilologie a sedimentární petrologie v >echách budou žít dál jen takovou aktivitou, jakou jim vtisknou jejich soudobí protagonisté se svými žáky a spolupracovníky." Ostatní pravidelné rubriky Informátora se objeví op t v kv tnovém 1ísle. B hem podzimu jsme podnikli n kolik krok= ke zvýšení úrovn Informátora. Potom jsme požádali Ministerstvo kultury o povolení vydávat náš informa1ní bulletin oficiáln . Od ministerstva jsme obdrželi souhlas a Informátor byl zapsán do evidence periodického tisku. Sou1asn jsme podali žádost na >eské st edisko ISSN p i Státní technické knihovn o p id lení ISSN (International Standard Serial Number, mezinárodní standardní 1íslo seriálové publikace), a to jak pro tišt nou, tak pro internetovou verzi ve formátu pdf. Ob ma verzím bylo p id leno 1íslo ISSN. To nás vedlo k úprav titulní strany a návrhu vazby s novou obálkou Informátora. V ím, že 1tená i uvedené inovace uvítají. Rád bych se ješt vrátil k dotazníku p iloženému k podzimnímu 1íslu. Dovolte mi, abych apeloval na všechny 1tená e, kte í ješt dotazník nevyplnili, aby tak u1inili a obratem poslali zp t. D kuji za pochopení, vaše odpov C pom=že v dalším sm rování naší 1innosti a bude i vaším cenným p ísp vkem k historii argilologie v >eské republice na za1átku 21. století. Na záv r bych jen p ipomenul, že uzáv rka p íštího 1ísla Informátora je 20. 04. 2007. Všechna dosud vyšlá 1ísla jsou na webových stránkách Spole1nosti na adrese www.czechclaygroup.cz Martin Š/astný, editor Ústav struktury a mechaniky hornin AV R, v.v.i. V Holešovi kách 41 182 09 Praha 8 - Libe< tel.: 266 009 262, fax: 26886645, 26880649, e-mail: [email protected] 1 POŠETILE ODVÁŽNÁ A SNAD POU>NÁ ÚVAHA O VLASTNÍ BIBLIOGRAFII (A FOOLHARDY AND PERHAPS ENLIGHTING REFLECTION ON MY BIBLIOGRAPHY) Ji í Konta emeritní profesor, PBírodov%decká fakulta Univerzity Karlovy, Albertov 6, 128 43 Praha 2; privátní adresa: Korunní 127, 130 00 Praha 3 1. Úvod Podle kapesního, výrazov srovnávacího slovníku angli1tiny "The New Merriam-Webster Pocket Dictionary" (NM-WPD) o rozsahu 640 stran, s více než 42 tisíci hesel, vydaného v roce 1964, jenž jsem si zakoupil v roce 1965 b hem své jednoro1ní pracovní návšt vy v USA a od té doby tém denn po všechny následující roky až podnes v n m hledal pou1ení, zejména nejvhodn jší výrazy z n kolika synonymních možností, jež Shakespear=v jazyk p enesený do Ameriky skýtá, je náplT termínu bibliografie trojí: a) historie 1i popis zvolených napsaných text= nebo publikací; b) seznam publikací o ur1itém tématu; c) chronologický seznam publikací ur1itého autora. M l jsem n kolik d=vod=, pro1 si sám splnit bod c). Avšak ješt d íve než se odvážím otev en uvažovat o své bibliografii (Informátor >SVVJ, 2006, 1. 34), cht l bych tém láskypln pochválit citovaný slovník, neboW mi umožnil doplnit si mnohé mezery a vylepšit chatrné po1áte1ní znalosti angli1tiny, jež se stala ve v deckém sv t b hem mého života prvo adým jazykem. Pozd ji mi také v rn sloužil trojdílný "Velký anglicko-1eský slovník" (K. Hais a B. Hodek, 1984-5, Academia, Praha, zpracovaný na podn t Prof. Dr. I. Poldaufa, spoluautora Anglicko-1eského slovníku, d íve nepostradatelného, který sestavili A. Osi1ka a I. Poldauf, 1956). Od samého za1átku své literárn v decké cesty jsem si byl dob e v dom faktu, že jsem se neu1il angli1tin v žádné škole, že se opírám pouze o znalosti získávané každodenním studiem odborné literatury (p edevším 1lánk= v 1asopisech American Mineralogist, Mineralogical Magazine, Mineralogical Abstracts a Journal of Sedimentary Petrology) za pomoci slovník= a útlých jazykových p íru1ek pro samouky, dále o to, co ješt ve mn zbylo ze t í angli1tin r=zn blízkých jazyk=, tj. latiny, francouzštiny a n m1iny z 1áslavského gymnázia. Dva poslední z nich byly trochu vylepšeny za neoby1ejných okolností konverzací s d lníky nebo spoluv zni z v tšiny okupovaných stát= Evropy v koncentra1ním tábo e Mauthausenu, podobn donucenými otrocky pracovat ve vále1ném N mecku 1942-1945. Pon kud pozd ji se mi poda ilo ješt doplnit chabé gramatické znalosti angli1tiny privátn placenými hodinami, jež mi v Praze intenzívn poskytoval po dobu devíti m síc= ve školním roce 1959-1960 st edoškolský profesor angli1tiny pan Milan Procházka, pravideln dv až 1ty i hodiny týdn . Stále m také doprovázely dva 1esko-anglické slovníky a "English-Russian Geological Dictionary", vydaný v roce 1957 v Moskv , který sestavila T.A. Sofiano. Dnes, když se n kdy v myšlenkách vracím do za1átk= své literárn v decké práce, s tehdy mladicky nerozvážným, avšak neot esitelným odhodláním publikovat v prestižních odborných 1asopisech v angli1tin již od konce padesátých let, a v tomto jazyce také p ednášet na odborných setkáních, mám pocit, že tato moje tehdejší snaha byla nejen odvážná, ale více než troufalá. M la p íchuW spíše dobrodružství než úctyhodnosti, charakteristické pro v decký sv t poloviny dvacátého století. Omluvou nechW je mi bláhová sebed=v ra mládí a absence p íklad=, jež by m pou1ily, jak rozvážn ji a moud eji postupovat. Byla to v té dob náro1ná práce, podporovaná touhou po evropanství a sv tovosti v zájmu vlastního v dního oboru v >eskoslovensku. Vzpomínám na to všechno i na následné peripetie docela úsm vn a rád. Nedivil bych se, kdyby se nyní pousmál i 1tená obeznámený se životními podmínkami v naší zemi v letech b hem druhé sv tové války a t sn po ní. V každé p=vodní práci, kterou kdokoliv z nás kdysi napsal a publikoval, je obsažen n jaký p íb h. V geologicky zam ených nebo jim blízkých pracích jsou tyto p íb hy obvykle spojeny s popisem krajiny, míst odb ru vzork=, p ípravy studovaného materiálu, užitých metod, je vysv tlen cíl práce, výsledky jsou podány jako pozorování nebo data nejr=zn jší povahy, ideáln uvedená v 1íslech a vyjád ená v grafech, pak vždy následuje jejich interpretace s diskusí, záv re1né shrnutí výsledk= a citovaná literatura. N kdy v nich d kujeme pozoruhodným lidem, s nimiž jsme se p i práci setkali, jimž n jak vd 1íme za pomoc 1i zájem o studované téma. V mém p ípad to byli osobnosti, kolegové a spolupracovníci jmenovaní v jednotlivých publikacích. Své spoluautory zvlášW p ipomenu ve t etí kapitole. V každé bibliografii se zrcadlí nejen odbornost autora, ale také zp=sob prožívání podstatné 1ásti jeho života. Bibliografii vidím jako záznam toho, jak jsme odborn žili, co nás zajímalo, o 1em jsme p emýšleli, co jsme pokládali za d=ležité prozkoumat 1i nov vysv tlit. O praktických cílech bibliografie pojednám stru1n v další 1ásti této úvahy. 2 2. Ú el bibliografie Psát vlastní bibliografii jsme obvykle nuceni v období aktivní služby, a to vícekrát za život, na kterémkoliv v deckém pracovišti. Naši nad ízení to nesmlouvav požadují vždy za ur1ité období, aby literárn v deckou žní svých odd lení, ústav=, institucí prokázali neutuchající výkonnost v deckých kolektiv= a jedinc=. B da t m, kte í by se takovému soupisu cht li n jak vyhnout. V mnoha zahrani1ních v deckých institucích dokonce platí známé "publish or perish" - "publikovat nebo zahynout". Mezi mén produktivními jedinci, žijícími pod tlakem takového tvrd úto1ného sloganu, pak nemusí zrovna panovat nadšení 1i jásot p i sepisování vlastní bibliografie.(Slovo slogan p evzaté do 1eštiny z angli1tiny je keltského p=vodu, kde sluang-ghairm = army cry, vojenský pokBik, dle citovaného NM-WPD slovníku.) BuCme však spravedliví. Ve v deckém sv t je seznam publikovaných prací autora pokládán za spolehlivé m ítko jeho výkonnosti, odborné zp=sobilosti, erudice a pot ebných znalostí k ešení výzkumných úkol=. Je to také nejrychlejší informace o odborném zam ení autora. Dosud se nepoda ilo vymyslit nic lepšího 1i vhodn jšího. Ucházíme-li se o kvalifikovanou práci v jiné instituci nebo podniku, aW domácím 1i zahrani1ním, je p edložení životopisu a osobní bibliografie naprostou samoz ejmostí. V zahrani1ních institucích vyžadují ješt další informace a zejména je zajímá výb r prací vyšlých v prestižních v deckých 1asopisech. Krom toho si opat ují vyjád ení vybraných osobností, jež by uchaze1e mohly lépe znát. Jestliže máte vše p edem dob e p ipraveno, k 1emuž dnes slouží báje1né po1íta1e a tiskárny, o nichž se nám d íve mohlo jen zdát, máte nap=l vyhráno. P esto však se doporu1uje ob1as se ohlédnout a zamyslet se nad tematickým rozd lením vlastní, do posledního roku vyprodukované bibliografie. Myslím tím však také ujasnit si, jak bibliografie zapadá do sou1asného vývoje doty1né v dní disciplíny, co p ináší nového metodicky nebo teoreticky. U vysokoškolského pedagoga je velmi podstatné ukazovat svými pracemi soulad s pedagogickým zam ením a v jakých sm rech je možné využít metodického i teoretického obsahu dané v dní disciplíny v r=zných oborech praxe. Xada našich absolvent= se uplatnila v pr=myslu cihlá ském, porcelánovém, brusných nástroj=, t žb a úprav keramických surovin, v ekologických projektech a tedy nejenom v geologických pracovištích, výzkumných ústavech nebo ve službách regionálních muzeí a n kterých škol nebo ministerstev a dalších správních ú ad=. 3. Kritické ohlédnutí nazp(t: tematické rozd(lení bibliografie Tematické rozd lení kterékoliv bibliografie vypovídá jednak o zájmech autora, jeho metodické výzbroji, o tom, jak se jeho výzkum vyvíjel, do jaké hloubky byl ovlivn n teoretickým studiem nebo praktickým zam ením a do jaké ší e pracovními povinnostmi. Nem=že tomu být jinak ani v mém p ípad . Nezapomn l jsem nikdy na své st edoškolské profesory, zejména 1eštiny a n m1iny a sou1asn t ídního profesora Jaroslava Pacáka (umu1eného a popraveného nacisty za1átkem 1ervna 1942), profesora p írodopisu RNDr. Antonína Culka, na své v=d1í vysokoškolské profesory Prof. Dr. Josefa Kratochvíla a Prof. Dr. Františka Slavíka, kte í p i mn stáli na za1átku a jimž jsem tolik vd 1ný za osobní p íklad. Ostatní osobnosti, kolegy a spolupracovníky, s nimiž mi osud dop ál se sp átelit a spolupracovat, p ipomenu v p íslušných tematických skupinách. Podle nápln jednotlivých publikací rozd luji svou bibliografii tematicky do dvanácti skupin ozna1ených ímským 1íslováním (pod arabskými 1ísly jsou se azeny jednotlivé publikace shodn 1íslované v bibliografii): I. Geologické mapování a petrologie magmatických a metamorfovaných hornin: 1, 4, 11, 13. Geologickému mapování jsem se u1il u profesora Dr. R. Kettnera a Doc. RNDr. J. Vachtla, avšak nikdy m neuchvátilo tak, jako výzkum hornin a minerál= v laborato i, mikroskopické studium vedené profesorem J. Kratochvílem a chemický rozbor vedený RNDr. J. Jelínkem. Snad o tom spolurozhodovala skute1nost, že jsem v letech 1945-1948 studoval nejen geologické v dy, ale sou1asn i chemii (anorganickou, analytickou, organickou a fyzikální). V zahrani1ní odborné literatu e jsem tehdy piln sledoval nové výzkumné metody s v=lí uplatnit je na našich minerálech a horninách. V letech 1951-2 jsme po prvé u nás použili termické dekrepitace kapalno-plynných uzav enin vyskytujících se v živci pegmatitu z Krupky, což se mnou studovali vynikající inžený i M. >áp a V. Horák z VŠCHT v Praze (13). Sledovali jsme tehdy nejen možnost stanovit krystaliza1ní teploty tohoto pegmatitového minerálu, ale také snadn jší a výhodn jší melitelnost dekrepitací rozpadlého živce na k ehké rozpraskané lupínky pro pot eby keramického a sklá ského pr=myslu. Um ní geologicky zhodnotit krajinu a zd=vodnit odb r vzork= však z=stane vždy základní podmínkou práce v jakékoliv geologické v d , od mineralogie a petrologie až po inženýrskou geologii a geofyziku. II. Výzkum hornin a minerál. zam(/ený na praxi v keramickém a sklá/ském pr.myslu, iniciovaný spoluprací s nezapomenutelným Prof. Ing. Dr. Rudolfem Bártou a dalšími pracovníky jeho Ústavu technologie silikát. na VŠCHT v Praze: 12, 13, 17, 24. 3 Profesor Bárta tehdy zd=razToval význam multidisciplinárního výzkumu v oboru keramiky, sklá ství a maltovin a snad proto jsem byl p izván ke spolupráci. Seznámil jsem se brzy s jeho spolupracovníky, jimiž byli inžený i M. >áp, V. Horák, M. Lhota, V. Šatava, J. Vaší1ek a další asistenti jeho ústavu. S profesorem R. Bártou a Ing. J. Vaší1kem jsme studovali buližníky a potom uve ejnili 1lánek o jejich možném použití k výrob dinasu (24). V roce 1952 m profesor Bárta požádal, abych pro osazenstvo jeho ústavu a studenty uspo ádal semestrovou p ednášku a cvi1ení "Mikroskopie minerál= a hornin s ohledem na nerudní suroviny". Brzy potom se tohoto sm ru výzkumu na VŠCHT ujal s nadšením asistent profesora Bárty Ing. Dr. M. Bartuška a dosáhl v této oblasti výzkumu a pedagogické práce vynikajících výsledk= jako docent a pozd ji profesor Ústavu chemické technologie v Odd lení skla a keramiky. Také jeho ob tavá, dlouholetá editorská práce pro 1asopis Silikáty (Ceramics-Silikáty) je v 1eskoslovenské a 1eské v d mimo ádná a zasluhuje obdiv všech, kte í v tomto oboru pracují. Tato spolupráce pozd ji vyústila ve vlastní výzkum keramických, sklá/ských a p/íbuzných surovin (5, 21, 35, 67, 70, 101, 121, 130, 131, 143) a keramických výrobk. (70, 79, 233, 234, 239, 242). Záhn dy z t ženého cínovcového a wolframitového ložiska v Cínovci jsem doporu1il jako zdroj 1istého SiO2 pro hydrotermální výrobu velkých krystal= 1istého k emene v tlakových bombách v Turnov a k výrob k emenného skla. První, skute1n skv lé keramické jíly jsem studoval geologicky, petrograficky, mineralogicky a chemicky spole1n s Doc. RNDr. M. Kužvartem z n kolika ložisek chebské pánve (35). V roce 1962 jsem byl požádán editelstvím Karlovarského porcelánu a výrobcem místního zušlecht ného kaolinu národním podnikem Keramické a sklá ské suroviny v Sedlci, abych se pokusil vy ešit jejich vzájemný spor, "co je p í1inou nep íznivých barevných skvrn na výpalcích plaveného karlovarského kaolinu" (70). Zadaný aplikovaný výzkum ukázal, že r=zné skvrny jsou výsledkem nejen ur1itých minerálních p ím sí a chemického složení, ovlivn ných úpravou v plavírnách kaolinu, ale také neujasn ným procesním postupem p i výpalu v tunelové peci. Záv ry zadaného úkolu byly inženýry v obou podnicích s porozum ním p ijaty a jejich aplikace v praxi vedla k zamezení barevných skvrn. Je t eba íci, že tímto p átelským p ístupem pracovních kolektiv= v obou podnicích a jejich rychlou reakcí na výsledky výzkumu jsem byl tehdy p íjemn p ekvapen. Podobn se uplatnil metodický postup zadaného mineralogicko-petrografického výzkumu p i studiu karborundových pouzder, užívaných jako ochranné pom=cky b hem výpalu v keramickém pr=myslu (79). Poblíž Karlových Var= se jich vyráb ly tisíce v mnohatunových sériích. Tmelem karborundových zrn byla jílová hmota. Uživatelé karborundových ochranných pouzder požadovali jejich dlouholetou trvanlivost a tedy mnohonásobné použití p i vysokoteplotním výpalu (u porcelánu okolo 1400 oC). Brzy jsem zjistil srovnávacím studiem našich a vyžádaných prvot ídních pouzder n kolika zahrani1ních firem, že d=ležité je nejen minerální složení vazného jílového materiálu, ale p edevším jeho kompakce. Z výsledk= výzkumu pak p irozen vyplynul návrh na vibra1ní lisování za optimálního tlaku a vlhkosti syrových pouzder. Do této oblasti aplikovaného výzkumu spadají také další práce o tom, jak zlepšit výrobu sv toznámého sedleckého kaolinu (v n m1in Zettlitzer Kaolin); o moderním pohledu na jílové minerály se zam ením na pot eby keramického pr=myslu (67); o geologii, petrologii, mineralogii a geochemii 1eskoslovenských p írodních kaolin=, zejména však karlovarských (101, 121); o kvantitativním minerálním složení modrého vazného jílu z Vonšova, Chebsko (130); o vlivu petrologických vlastností p írodních karlovarských kaolin= na reologické chování vyplavené kaolinové hmoty (143); o aplikaci teoretických poznatk= sedimentologie na pr=myslové plavení kaolin= (131); o významu teoretické argilologie pro keramický výzkum a technologii (239, 242). Moje p ednáška "The high-temperature crystalline phases developed from metakaolin: A history, controversial results and interpretation" na Mezinárodní v decko-technické konferenci Polska Ceramika 2000 v Polsku, vydaná tiskem téhož roku v Krakov (1. 234), upoutala pozornost p ítomných francouzských odborník=, neboW brzy nato jsem byl pozván (prosinec 2000) jako zahrani1ní oponent jedné doktorské disertace na technické univerzit Ecole Nationale Supérière de Céramique Industrielle v Limoges. Podobn posloužily naše mineralogicko-petrografické metody a teoretická sedimentární petrologie p/i výzkumu cementá/ských surovin a v cementá/ské technologii: 92, 138. Monografie z roku 1968 "Petrologie cementá ských surovin Slovenska ve vztahu k termické stabilit granulí" (92) vznikla na objednávku výzkumného ústavu Sdružení maltovín a asbesto-cementových výrobkov v Tren1ín v roce 1963, když po výstavb n kolika cementáren s technologií stabilních vertikálních pecí nastaly ve dvou provozech ne1ekané výrobní potíže. Mohli bychom je shrnout do jediné krátké v ty: Teplotním nárazem dekrepitované (rozpadlé) granule zahlcovaly pece, 1ímž se snižovala jejich pr=chodnost a tedy i výkon. Pro názornou ukázku, jak náš tehdejší výzkum v oblasti v dy o materiálech probíhal, by m lo sta1it stru1né résumé tohoto jediného vybraného úkolu: Ve tBech cementárnách na Slovensku se vyrábí portlandský slínek granula ní technologií a ve tvrté je tento zp sob výroby plánován. Termická stabilita granulí (ideální pr m%r 5-15 mm), které se nesm%jí pBi náhlém ohBevu v pecích rozpadat, je primárn% závislá na celkové pórovitosti a minerálním složení užitých surovin. Geologicky starší suroviny (spodní kBída až svrchní jura) v cementárnách Ladce a Lietavská Lú ka, na nichž se výrazn%ji uplatnily horotvorné procesy v karpatské soustav%, mají podstatn% nižší celkovou pórovitost než suroviny geologicky mladší (svrchní kBída) v cementárn% Horné Srní a v plánované cementárn% Bystré. Horniny o velmi nízké celkové pórovitosti dávají po rozemletí termicky nestabilní granule, 4 nebo/ skráp%cí voda, pBidávaná do rozemletých surovin v granula ních mísách, z stává v pórech mezi úlomky a není sorbována do nitra úlomk a tím ani ovlivn%na povrchem fylosilikát . PBi prudkém zahBátí dochází k dekrepitaci granulí. Podstatn% v%tší celková pórovitost geologicky mladších hornin je pBíznivá pro výrobu termicky stabilních granulí, nebo/ voda se rychle dostává do styku s povrchem fylosilikát a pBi prudkém ohBevu je pozvolna uvol<ována. Nedostatek bobtnavých fylosilikát s velkým celkovým povrchem je vedle nízké pórovitosti cementáBských surovin dalším nepBíznivým faktorem. Model struktury agregát úlomk v granulích termicky stabilních i nestabilních byl vytvoBen a vysv%tlen na základ% užití imbibometrické metody. Možnosti provozního Bešení problému termické nestability granulí jsem shrnul do následujících bod : 1) Vhodnou rekonstrukcí velkých granula ních mís (tvaru i dodávané vlhkosti) tak, aby se granule vytváBely v optimálních podmínkách, tj. za p sobení minimáln% potBebného ovlh ení a za p sobení minimáln% potBebné odstBedivé síly. 2) Plynulým pBedsoušením erstv% vyrobených granulí v teplotním rozsahu 100-250 oC po dobu n%kolika minut pBed vstupem do pece. 3) PBidáváním vápenatého slínu o velké celkové pórovitosti a s postaujícím minimálním obsahem bobtnavého fylosilikátu. 4) PBidáváním vhodné jílovité horniny s vysokým obsahem bobtnavého fylosilikátu, napB. montmorillonitu. 5) Jemn%jším mletím surovin. Z výsledk mého výzkumu však vyplynulo zásadní doporu ení: Suroviny nevhodné pro granula ní technologii by m%ly být zpracovány v klasických rota ních pecích. Zvolená technologie se vždy musí podBídit pBedchozímu výzkumu surovin. Výzkum slovenských cementá ských surovin a p íslušné technologie byl proveden b hem necelého roku v letech 1963-4, p edevším v období prázdnin. Literárn zpracované výsledky v kone1né zpráv , odevzdané v roce 1964, se dostaly do tisku až v roce 1968. Postupn jsem navštívil všechny jmenované cementárny a jejich ložiska surovin. Vše, co bylo nutné, jsem studoval na míst v lomech a cementárnách, potom odebrané vzorky v laborato i na fakult v Praze a nakonec znovu jsem si n které záv ry ov oval v cementárnách. Podobn jsem postupoval p i ešení všech úkol= aplikovaného výzkumu pro keramický a maltovinový pr=mysl. V tšinu metod, v monografii blíže popsaných, jsme aplikovali tém p ed 50 lety p i studiu i jiných sedimentárních hornin. Další pot ebné metody vyplynuly ze zam ení úkol=. Za d=ležité pokládám to, že v každé publikované i nepublikované výzkumné zpráv jsem popsal sled a pracovní postup užitých metod. Myslil jsem p itom nejen na odborníky v praxi, ale také na své studenty, aby jim m=j ov ený metodický postup posloužil v jejich diplomových pracích. P esv d1il jsem se, že toho úsp šn využívali. Je t eba dodat ješt jen to, že náš Petrografický ústav obdržel od slovenského zadavatele úkolu slíbený stolní elektronový mikroskop za tento výzkum ihned po vy ešení úkolu. Prost jovské strojírny, kde se vyráb lo strojové za ízení pro slovenské cementárny, nám navíc sestrojily a v novaly vysokotlaký lis a kovové šablony na p ípravu jílových vále1k= pro imbibometrii. Oba p ístroje se staly sou1ástí inventá e Petrografického ústavu Univerzity Karlovy. Zde zmín ný výzkum keramických a maltovinových materiál= byl vlastn pionýrským po1inem na P írodov decké fakult v oblasti, kterou Beljankin et al. (1952) v Rusku nazvali "petrografija techni1eskogo kamnja". O n co pozd ji zvolili ameri1tí v dci pro tento výzkum širší, vhodn jší termín "material science", tj. v da o materiálech nebo také materiálová v da. Do II. tematické skupiny pat í ješt drobná práce (138) uve ejn ná s RNDr. F. Škvárou v roce 1978, nyní docentem na VŠCHT, na téma "Kvantitativní vyhodnocení k ivek rozd lení velikosti 1ástic a pór=". Jeho znamenité práce v oboru cementá ské technologie jsou u nás i ve sv t dob e známé. Námi popsaná metoda má podstatný význam nejen v teoretické sedimentární petrologii, ale také p i hodnocení kvality cementá ských slínk= v korelaci s pevností výsledného betonu. Fyzik RNDr. F. Škvára byl nadšen tím, když jsem ho upozornil, že pr=b h každé jeho analyticky získané zrnitostní k ivky cementá ských slínk= nebo pór= v betonech lze jednoduše 1íseln vyjád it statistickými nebo momentovými mírami (srovn. Griffiths, 1967). Tato spole1ná práce je jednou z dalších ukázek ú1elnosti a pot eby interdisciplinární spolupráce ve v d , v tomto p ípad fyziky, cementá ské technologie a sedimentární petrologie. Mnohaletá spolupráce s keramiky a sklá i z r=zných výzkumných ústav=, vysokých škol a provoz=, vynikajícími znalci svých obor= a p íslušných technologií, vyústila na p elomu tisíciletí v napsání Výkladového slovníku keramiky, žárovzdorných materiál=, skla a maltovin (1. 244). M l jsem na starosti v tšinu hesel z oblasti surovin. Na slovníku spolupracovali: M. Bartuška, J. Bláha, J. Hlavá1, J. Konta, J. Kotora, H. Kotorová, J. Kunc, J. Kutzendörfer, O. Mach, Z. Pospíšil, V. Šoffr, K. Špi1ák a F. Tomš=. Editory slovníku byli J. Bláha a J. Kutzendörfer. Práce probíhala pod záštitou Silikátové spole1nosti >R se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 5. III. Metody petrografického a mineralogického výzkumu sediment. a reziduálních hornin: 7, 8, 12, 20, 33, 37, 38, 45, 46, 47, 49, 73, 77, 78, 119. P i studiu sediment= nebo reziduálních hornin v terénu i laborato i a z nich separovaných minerál= rozhodovalo p i volb souboru užitých metod n kolik faktor=: 1) materiál a cíl výzkumu, 2) p ístrojové vybavení vlastní laborato e, 3) možnost bezplatné spolupráce s jinými výzkumnými pracovišti domácími i zahrani1ními, 4) experimentální zam ení a také studijní školení spoluautor=. I když p ístrojové vybavení laborato í na P írodov decké fakult Univerzity Karlovy nebylo, a vzhledem k finan1ním možnostem ani nemohlo být, nikdy špi1kové ve srovnání se stavem v obdobných laborato ích bohatších stát= sv ta, nebyly rozdíly za1átkem druhé poloviny 20. století tak velké jako v sou1asné dob . Sta1í si jen p e1íst únorové 1íslo mezinárodního 5 informa1ního 1asopisu pro mineralogii, geochemii a petrologii Elements (2006, Vol. 2, Nr. 1) s n kolika 1lánky v=d1ích zahrani1ních v dc= pod souhrnným titulem "User Research Facilities in the Earth Sciences" ("P ístrojové uživatelské možnosti v geologickém výzkumu"), aby se nám zato1ila hlava ze sou1asných rozdíl= v p ístrojovém vybavení u nás a v bohatých 1ástech sv ta. Informují, jak se dostat t eba k nákladným p ístroj=m emitujícím synchrotronní radiace, mimo ádn intenzívní, skv le fokusované a polarizované ve srovnání s paprsky X b žných difraktometr=. Pr=m rná jasnost synchrotronního zá ení (siln urychlené elektrony nebo pozitrony) je o šest až dvanáct ád= v tší než u paprsk= X dosud vyráb ných rentgenových difrak1ních p ístroj=. Cena jediného synchrotronního sv telného zdroje s p íslušným p ístrojovým vybavením se pohybuje asi od 100 milion= US dolar= až po 1 miliardu dolar= v závislosti na velikosti a vybavení. Jsou uvedeny ješt další p ístroje: neutronový rozptyl, který je mnohem citliv jší na lehké prvky v1etn vodíku než rozptylové paprsky X a krom toho je citlivý k r=zným izotop=m téhož prvku, dále hmotové spektrometry, sv tová centra superpo1íta1=, nejnov jší IR, UV a XR spektroskopy atd. VraWme se však ke skrovným uživatelským možnostem našeho petrografického, mineralogického a geochemického výzkumu v povále1ných laborato ích na Albertov z let 1948-1973. Naše úsilí bylo tehdy soust ed no zejména na kvantitativní nebo alespoT semikvantitativní fázovou analýzu hornin. Vyzkoušeli jsme si a t eba i více propracovali metody mikroskopické planimetrie na p írodních i chemicky upravených vzorcích, r=zn zbarvených nábrusech a výbrusech, dále termické metody DTA a GTA, aplikovali jsme p epo1ty kvantitativní chemické analýzy na tzv. normativní minerály, druhy p edem rentgenograficky identifikované. U nezpevn ných sediment= a reziduálních hornin se nám lépe da ilo kvantitativn stanovit pomocí sítové a sedimenta1ní analýzy obsahy zastoupených strukturních frakcí (fyzikální jíl, prachová zrna, písková zrna, psefitové úlomky) nebo dalších frakcí, jak o tom sv d1í t eba studie vltavínonosných sediment= z Besednic s Dr. M. Störrem (1. 78), pozd ji profesorem na Univerzit v Greifswaldu, než spolehliv ur1ovat obsahy jednotlivých minerál= v nejjemn jších podílech nebo v samotných jílech a bauxitických horninách. K identifikaci minerál= v t chto jemnozrnných horninách nám sice dob e sloužila difrak1ní metoda paprsk= X, avšak s jejím alespoT semikvantitativním uplatn ním jsme m li velké potíže, jako tehdy ostatn i jinde ve sv t (srovn. Brindley, 1961; Müller, 1964). Práce s jílovými minerály a jílovými agregáty vyústila již brzy na za1átku našeho výzkumu ve zcela p irozený požadavek studovat jílové minerály za konstantních laboratorních podmínek (47); k tomu nám sloužily exsikátory s vhodnými sorbenty vlhkosti za konstantní teploty a dosažená rovnováha, nebo jsme požadovali uvád t alespoT teplotu a relativní vlhkost v laborato i. Neustále jsme si uv domovali, jak jílové minerály jsou nesmírn citlivé na zp=sob p ípravy preparát= pro rentgenografické studium. Zjistili jsme také, že intenzity reflexí paprsk= X u jílových minerál= se m nily destrukcí b hem roztírání vlivem p ím sí tvrdších minerál=, zejména ostrohranných zrn k emene. Pesimistické interpretace výsledk= n kolika autor=, uve ejn né v 1asopisech a metodických p íru1kách, nás vedly ke studiu kolísání intenzit reflexí zachycených po difrakcích paprsk= X u r=zných velikostních frakcí muskovitu, kaolinitu a k emene (119: Melka a Konta, 1973). Nep ekonatelné problémy s kolísáním velikosti zrna a s požadavkem zajistit dokonale konstantní orientaci anizometrických 1ástic nebo naopak absolutní jejich neorientaci v preparátu a s t žko kontrolovatelným vlivem rozdíl= v chemickém složení muskovitu a dalších fylosilikát= v rozli1ných vzorcích byly hlavní p í1inou našeho skeptického záv ru o použitelnosti samotné rentgenové difrakce pro kvantitativní fázovou analýzu hornin. P i tom je t eba dodat, že málokdo v té dob u nás ovládal metody rentgenové difrakce pro identifikaci minerál= s takovou dokonalostí jako RNDr. Karel Melka, modernizátor a vedoucí osobnost rentgenové laborato e Úst edního ústavu geologického v Praze. Když se k t mto pracím vracím dnes, vidím, že snaha o využití rentgenové difrakce pro kvantitativní fázovou analýzu byla z ejm p ed1asná. Proto jsme se v celé ad publikovaných prací dostali pouze k semikvantitativním hodnotám, jednak aplikací ur1itých koeficient=, jednak kombinací rentgenografické identifikace minerál= s mikroskopickou identifikací, dále s vhodnými chemickými destrukcemi a s výpo1etním využitím kvantitativní chemické analýzy (nap . 73). Tímto zp=sobem nebylo ovšem možné hospodárn kvantitativn studovat v tší po1et vzork=. V sou1asné dob se snad p ece jen blýská na lepší 1asy v této oblasti výzkumu. (Srovn. citov. práci v TRANSMISI, Informátor, 1. 32, únor 2006, p. 8-9. Rancourt, D.G., Mei-Zhen Dang, 2005: Absolute quantification by powder X-ray diffraction of complex mixtures of crystalline and amorphous phases for application in the Earth sciences. - American Mineralogist, 90: 15711586.) Uvedené nesnáze s kvantitativním stanovením obsahu jednotlivých minerál= v jemnozrnných akumulacích byly velmi nep íjemné. P iznávám, že to bylo tvrdošíjné zápolení. Na druhé stran m však takové nesnáze inspirovaly k tomu, že jsem za1al pohlížet na vzorky jíl= a jim blízkých akumulací jinak než na pevné minerály a minerální druhy, jak je studovali starší generace známých a respektovaných mineralog= a také já z klasických lokalit v >eskoslovensku (1. 36, "Jílové minerály >eskoslovenska", publikováno v roce 1957). Stále více jsem byl p esv d1en, že u jílových agregát= je t eba poznat nejen složení a vlastnosti pevných 1ástic, ale také sv t pór= mezi nimi v1etn mezivrstevního prostoru v jejich strukturách. Byl to p ístup spíše petrografický než jenom mineralogický. Tak za1aly první kr=1ky nové metody studia jílových agregát= na nábrusech pomocí kapky vody a kapky ethylenglykolu. Pozd ji, po ov ení a 1íselném vyjád ení všech p=sobících parametr= a zavedení jednotné vsakovací plochy, jsem tuto metodu nazval imbibometrie. Do vývoje imbibometrické metody spadají 6 také mé práce o pórovitosti, nasákavosti a imbibi1ní kapacit jílových agregát= (1. 45, 46). Více o imbibometrii pojednává téma VI. Ješt je t eba se zmínit o jednom pozoruhodném rozdílu p i výzkumu hornin. Tehdejší naše studium sedimentárních a reziduálních hornin, zam ené jak na teoretický, tak na aplikovaný výzkum, vyžadovalo podstatn rozsáhlejší soubor fyzikálních a chemických metod, než jak tomu bylo p i výzkumu magmatických a metamorfovaných hornin. To byl také d=vod, pro1 jsem cílev dom budoval se svými spolupracovníky, v cn i personáln , laborato speciáln zam enou na výzkum sediment= a jílových akumulací v Petrografickém ústavu na fakult . IV. Petrologie, mineralogie a geochemie sediment. a reziduálních hornin: a) n(které sedimenty a prost/edí jejich vzniku; b) jílové minerály a p/íbuzné silikáty; c) ostatní horninotvorné minerály; d) kaoliny a jíly; e) petrografická klasifikace a terminologie reziduálních hornin, sediment. a vulkanoklastických usazenin. Ve 1tvrté tematické skupin jsou práce p ti p íbuzných okruh= (a, b, c, d, e). P evládá v nich v tšinou teoretický p ístup. a) N(které sedimenty a prost/edí jejich vzniku: 15, 16, 18, 22, 23, 31, 39, 41, 57, 68, 94, 98, 118, 135, 137, 141, 152, 180, 186, 190, 192. Prvních n kolik studií (15, 16, 31) je v nováno m dinosným sediment=m permu v Podkrkonoší, identifikaci minerál= dosud v nich neznámých (analcim, pseudomorfózy k emene po krystalech sádrovce ve stratigraficky sledovatelných vrstvi1kách) a formulaci kone1né genetické interpretace se zd=razn ním významu tehdejšího prost edí solanek pro vysrážení m dinosných minerál= v izolovaných pánvích za p=sobení horkého, aridního klimatu. Lateritické a bauxitické horniny od Skutí1ka v Železných horách (18) jsem studoval s Doc. RNDr. J. Vachtlem, brilantním geologem-mapérem, pozd ji profesorem P írodov decké fakulty v Praze. Následovaly práce o petrografickém a chemickém studiu bauxit= od Markušovc=, východní Slovensko (22), bauxitu od Rychnova nad Kn žnou (23) a bauxitové hematitové rudy z Ranska (39). Z tohoto výzkumu a po zhodnocení p íslušné literatury pak vyplynul návrh klasifikace a terminologie hornin v ad bauxit - jíl - oxidická železná ruda (41). Pozd ji jsem napsal spolu s Doc. RNDr. M. Kužvartem, výborným ložiskovým geologem s pozoruhodným nadáním pro syntézu, monografii o lateritových a bauxitových horninách na území >eskoslovenska (68). Mocná souvrství bahen pokrývají v oceánech a okrajových mo ích nejv tší plochy Zem . N která z nich jsou geneticky spjata se vznikem ropy a zemního plynu. O t chto sedimentech jsem nejen p ednášel v hodinách petrologie a geochemie sedimentárních hornin, ale mohl jsem je také sám studovat z hloubek Indického oceánu (94, v projektu financovaném Oceanografickým ústavem ve Woods Hole, USA) a pozd ji z Atlantiku (186, spolu s Dr. R. Schallreuterem na Univerzit v Hamburku). Byl jsem si dob e v dom toho, že málokomu z vysokoškolských pedagog= se naskytnou hned dv takové osudové p íležitosti. Proto jsem se t mto studiím s velkým zaujetím v noval. Na n pak organicky navázaly syntetické práce "Moderní názory na geochemické procesy v pelitových sedimentech" (135), "Sou1asný stav v sedimentární petrologii a tendence jejího dalšího vývoje" (137, 141), "Hypergeneze a sedimentogeneze: p emíst ní a uložení sediment= v r=zných podmínkách" (180). Studium oceánských nebo mo ských bahen m lo pozoruhodnou souvislost s pozd jším studiem minerál= unášených ekami v suspenzi (IX. tematická skupina). P ednáška o sekundárních zm nách vulkanit= a poznání jejich zákonitostí ve vztahu k technologickým vlastnostem (152) byla ur1ena geolog=m a technolog=m, kte í se v praxi setkávají p edevším s bentonity. Dr. T. Scholle z Univerzity v Greifswaldu, který byl u m na semestrovém studiu, identifikoval se mnou dosud u nás nezjišt ný slab krystalický k emen, vyskytující se jako hlavní minerál v podob hust nahlou1ených mikroskopických globulí ve zlaté opuce, nejb žn jším stavebním kamenu st edov ké Prahy (190). V této práci jsme krom jiného ukázali na rozdíly mezi dob e krystalickým k emenem, vzniklým za vyšších teplot, a slab krystalickým k emenem, diageneticky vzniklým za nižších teplot z opálu-CT biogenního p=vodu. Procentické obsahy jednotlivých minerál= v opuce, identifikovaných rentgenograficky a mikroskopicky (k emen, kalcit, pyrit, goethit, anatas+rutil, kaolinit a slída = muskovit+illit+glaukonit), jsme vypo1ítali z chemických analýz. P íjemné zbarvení zlaté opuky z P ední Kopaniny je zp=sobeno malým podílem jemn rozptýleného goethitu (n co nad 1 %). Práce "Valouny pís1itých k emenných konglomerát= ostrova Sylt: Skrytá krása a v decký význam materiálu" (192) vyšla tiskem ve 2. díle Fossilien von Sylt II v Hamburku. Stala se vlastn sou1ástí stále doplTovaného poznávání geologických poklad= a krás tohoto ostrova p i pob eží Atlantiku na severozápadní výsp N mecka. O napsání 1lánku m požádal editor (Ulrich von Hacht), který byl v úzkém spojení s Univerzitou v Hamburku, s níž jsem m l tém desetiletou oficiáln dojednanou spolupráci, p edevším na výzkumu minerál= v suspenzi velkých ek sv ta. 7 b) Jílové minerály a p/íbuzné silikáty: 9, 10, 14, 16, 27, 28, 29, 30, 32, 40, 50, 52, 62, 63, 65, 84, 87, 111, 113, 116, 139, 140, 142, 146, 150, 155, 160, 164, 173, 178. Série t chto prací byla vlastn nezbytnou cestou za poznáním jílových a jim blízkých minerál= z nalezišW v >eskoslovensku. D=vod k tomuto zam ení byl jasný. Studovaná odborná literatura a po1áte1ní geologické toulky po vlastech 1eských m brzy p esv d1ily, že jílové minerály jsou dominantními sou1ástkami sedimentárních hornin a k=r zv trávání. P ednášet o nich a vést praktická cvi1ení na P írodov decké fakult Univerzity Karlovy bylo mou prvo adou pracovní povinností. P i studiu jílových a p íbuzných minerál= jsem zkoušel r=zné metody nám tehdy dostupné a vymýšlel jsem i metodiku vlastní. Podle titul= odpovídajících 1ísl=m v bibliografii snadno poznáme, které minerály a z jakých asociací jsem se pokoušel lépe poznat, v tšinou sám nebo s uvedenými spoluautory. K jílovým minerál=m strukturního typu T:O = 1:1 pat í studované deweylity z hadce v Mladoticích (9, 10), ho e1naté a tedy trioktaedrické vláknité minerály podskupiny serpentinu. Kaolinity o r=zném stupni krystali1nosti jsem studoval v pracích 1. 140, 142, 146, 150, 155. Zcela p irozené bylo studium tmav zeleného saponitu z puklinových výplní 1áslavských amfibolit= (30), dosud zde nezjišt ného, s p ítelem RNDr. Ji ím Šindelá em, pozd ji vedoucím laborato í Geoindustrie v Praze, dlouholetým spolehlivým sekretá em >sl. jílové skupiny a nadšeným spoluorganizátorem celostátních konferencí o jílové mineralogii a petrologii v >eskoslovensku. Amfibolitový lom v Markovicích byl totiž jednou z našich domovských lokalit krásných minerál= tzv. alpské parageneze a místem 1astých pr=zkumných výprav v dob spole1n prožívaného skautingu. Vzácn p esný a p itom skromný chemik-analytik našeho Petrologického ústavu RNDr. L. Mráz studoval se mnou dillnit z Banské Belé (62), o n mž jsme dokázali, že to není jílový minerál (27), ani sm s diasporu s kaolinitem (Dana 5th edn, p. 421), ale aluminosilikát obsahující OH, F a Cl, p íbuzný zunyitu. Xadu prací jsem publikoval spole1n s Ing. ZdeTkem Borovcem, jehož chemické vzd lání mu umožnilo velmi rychle proniknout do metodiky koloidní chemie a také argilologie. Sem pat í naše studie o illitu (84) separovaném z p írodního kaolinu v Sedlci na Karlovarsku i další práce (111) o prom nách primárního biotitu a muskovitu b hem kaolinizace žul na Karlovarsku, k níž se p ipojili ješt RNDr. J. Šrámek, pozd ji docent Petrologického ústavu, a další chemik našeho ústavu RNDr. V. Tolar, mimo ádn nadaný konstruovat p ístroje a rychle se vyznat v pracovním chodu moderních p ístroj=. Krystaliza1ní teploty jílových minerál= (hydromuskovitu a dickitu), vyskytujících se jako objemné výpln rudních žil v Cínovci a Krupce (50, 63, 65) a také zonárn zarostlé v krystalech k emene, bylo možné odvodit z teplot homogenizace a dekrepitace kapalno-plynných uzav enin v k emeni p i pozvolném, plynulém zah ívání. Nejd=ležit jší pracovní povinnost, p ednášet, vést praktická cvi1ení, seminá e a diplomové práce, m nutila ujasTovat si škálu 1etných pojm=, užívaných p i petrologickém a mineralogickém výzkumu jílových akumulací, sestavit a stále doplTovat seznam všech dosud známých jílových minerál= a p íbuzných fylosilikát= podle strukturních a chemických kritérií, promýšlet jejich klasifikaci a terminologii (52), poznávat zákonitosti jejich vzniku a genetické podmínky v1etn chemické stability (164, 173) v r=zných geologických prost edích. Jako p íklad hledání optimálních odborných termín= v 1eštin uveCme alespoT jediný (116). Dlouho se neda ilo, jak z angli1tiny do 1eštiny nejvhodn ji p eložit b žn užívané strukturní termíny sheet (oktaedrické a tetraedrické) a layer (1:1, 2:1, 2:1:1). V 1eské odborné literatu e se sheet p ekládala zdrobn linou, jako vrstvi1ka (nap . gibbsitová vrstvi1ka, brucitová vrstvi1ka) a layer jako základní dvojvrství nebo trojvrství nebo jako paket (z ruštiny) a n kdy jako vrstva. >asem se mi poda ilo p ece jenom nalézt v 1eštin uspokojiv odlišné, jednoduché a dokonce foneticky ekvivalentní termíny: sheet = sí/ a layer = vrstva (nebo strukturní vrstva). Oba termíny se brzy vžily a bez úrazu se dostaly do p íru1ek strukturních krystalograf= (Weiss, 2004). V tematickém okruhu b) se zastavme na chvíli ješt u prací 1. 146, 150, 155 z let 1979-1981. Do té doby jsem studoval tém všechna t žená ložiska kaolinu vzniklého p em nou žul na Karlovarsku. Makroskopická a mikroskopická pozorování velkého po1tu vzork=, odebraných na ložiskách kaolin=, jsem pak doplnil podrobn jším studiem jílových pseudomorfóz po hlavních horninotvorných silikátech, draselném živci a kyselém plagioklasu, z vrtu sahajícího až do tém 1erstvé žuly (hloubka 109 m) na ložisku Smolnice (155). Kyselý plagioklas byl v ko enové hloubce profilu p em n n na sm s montmorillonitu a velmi slab uspo ádaného kaolinitu až metahalloysitu; ve st edních hloubkách kaolinového profilu byl kyselý plagioklas p em n n na sm s slab uspo ádaného kaolinitu s malou p ím sí illitu, místy ješt s interstratifikací Il-Mo; v nejsvrchn jší 1ásti profilu se vyskytoval v pseudomorfózách po kyselém plagioklasu pon kud uspo ádan jší kaolinit v charakteristických 1ervíkovitých tvarech v tších rozm r=. Draselný živec ve spodních 1ástech profilu je tém 1erstvý nebo jen slab zakalený po1áte1ní p em nou; ve st edních hloubkách profilu je draselný živec nahrazen slab uspo ádaným kaolinitem s p ím sí illitu, n kde také s interstratifikací Il-Mo; v nejsvrchn jších 1ástech profilu p evládá v pseudomorfózách po draselném živci slab uspo ádaný kaolinit s p ím sí illitu. Z toho pak vyplynulo, že na žádném ložisku reziduálního kaolinu nelze o1ekávat prostorov homogenní chemickou rovnováhu p i tvorb kaolinitu. Po celou dobu kaolinizace žul na Karlovarsku p etrvával vliv rozdílného chemického složení, r=zná geochemická mikroprost edí, v prostoru chemicky odlišných živc= (a také biotitu, viz 1. 111) b hem p em ny na jílové minerály v každé hloubkové 1ásti kaolinového profilu. Pseudomorfózy po sodném plagioklasu v nejsvrchn jších 1ástech studovaného kaolinového profilu obsahují vyzrálejší, robustn jší kaolinit. Pseudomorfózy po draselném živci zde obsahují slab uspo ádaný kaolinit, doprovázený p ím sí illitu. 8 P íjemné bylo pro m p ekvapení, když jsem si v soudobé literatu e p e1etl, že k obdobnému nezávislému zjišt ní o dlouhodobém p=sobení geochemického mikromilieu minerál= v k= e zv trávání dosp li Proust a Velde (1978) p i studiu pseudomorfóz beidellitu po amfibolu a plagioklasu. c) Ostatní horninotvorné minerály: 2, 3, 5, 6, 8, 26, 34, 86, 89, 96, 164, 173. Práce o p í1inách r=zného zbarvení titanitu (2, 3), o stanovení krystaliza1ních teplot k emene a fluoritu z rudních žil v Cínovci využitím kapalno-plynných uzav enin (5, 6), dále s RNDr. H. Kleinovou o morfologii a dalších vlastnostech magmatického k emene jako indikátoru kaolinizace žulových hornin na Karlovarsku (89) a termické studium sedimentární manganové horniny od Švábovc= (8), obsahující karbonáty a oxidické minerály manganu, pat í p edevším do okruhu rozši ování metodologie výzkumu horninotvorných minerál= a poznávání jejich vlastností. Studium fosfát= v šupinách permských ryb (26, 34), 1asto se vyskytujících v sedimentech podkrkonošského permu, mi pozd ji mnohokrát umožnilo rychle identifikovat drobné úlomky fosfát= r=zných zbytk= fosilií v materiálech diplomových a dalších diserta1ních prací mých student=. Zvláštní kapitolou spole1ného výzkumu s Ing. Z. Borovcem, u n hož jsem oceToval jeho smysl pro p esnost, bylo studium asociace t žkých minerál= v kaolinech Karlovarska (86, 96). Metodika separace a identifikace t žkých minerál= se t šila v té dob mimo ádnému zájmu sedimentárních petrolog= a sedimentolog= v mnoha zemích sv ta, zejména pro ú1ely stratigrafických korelací. d) Kaoliny a jíly: 35, 48, 61, 66, 73, 77, 80, 81, 82, 83, 91, 95, 97, 98, 99, 100, 101, 104, 109, 117, 120, 121, 122, 123, 126, 128, 129, 130, 131, 143, 154, 163, 175, 176, 178, 182, 187, 219, 220, 221, 223, 241. Léta 1959 až 1982 byla v nována jednak studiu kaolin=, p edevším na Karlovarsku, jednak r=zných jíl= a vyústila v syntetické práce na téma jíl a 1lov k (175, 176, 182, 219, 221) nebo jílová hmota v geologické historii Zem (178) nebo sou1asné trendy v argilologii (220) a pod. Na Karlovarsku jsem studoval postupn v tšinu t žených kaolin=. Ložisko Otovice (48) jsem prozkoumal spole1n s RNDr. Ji ím Bab=rkem, pozd ji budovatelem a editelem pobo1ky Výzkumného ústavu keramiky Horní B íza, detašované v Karlových VarechVšeborovicích, a Ing. Daliborem Svobodou, nejspolehliv jším technologem n.p. Keramické a sklá ské suroviny v Sedlci. Oba se významn zasloužili o inovaci úpravnické technologie 1eských kaolin= a aplikaci nové, elektromagnetické úpravy našich kaolin=. Další p írodní kaoliny Karlovarska jsem postupn studoval z ložisek: Sedlec (Zettlitz, 1. 80, 81 a 83 s Dr. L. Mrázem); Podlesí (91); Osmosa-Boží1any (95, 99); Katzenholz (122 s RNDr. Z. Sta eckou, která pozd ji posílila skupinu odborník= v Geofondu a Ing. J. Vt lenským, v deckým pracovníkem a technologem Ústavu nerostných surovin v Kutné Ho e); ložisko Jimlíkov (123). Pro lepší poznání našich kaolin= jsem vypracoval metodiku petrografického, mineralogického a geochemického studia p írodních i plavených surovin, která byla používána p edevším v naší laborato i, ale také na jiných pracovištích p i výzkumu ostatních kaolin= na území >eskoslovenska. Studium kaolin= sloužilo nejen teoretickému poznání proces= b hem kaolinizace granitoid=, rul i vzácn jších druh= hornin a poznávání jejich minerálních asociací, ale také úprav kaolin=, od míchání r=zných typ= p ed vstupem do plavíren až po metody plavení a separace nežádoucích frakcí v1etn škodlivých minerál=. K hodnotnému zajišt ní exkurze 2. konference o jílové mineralogii a petrologii v >eskoslovensku v roce 1961, s mimo ádn po1etnou zahrani1ní ú1astí, bylo t eba napsat s p ítelem Prof. RNDr. ZdeTkem Poubou trojjazy1ného pr=vodce po kaolinech a jílech v severozápadních >echách (61). Pokra1ující studium kaolin= vedlo kone1n k tomu, že kaolin pro 1eské geology již nebyl jednotvárnou, za sucha v tšinou bílou, k ehkou horninou. Postupn jsme rozlišili celou adu petrografických typ= kaolinu na Karlovarsku, na nichž bylo možné pozorovat makroskopicky i mikroskopicky vlivy jednak p=vodní struktury a minerálního složení místních žul, jednak následky r=zné intenzity kaolinizace. K tomu podstatn p isp l m=j diplomant a spoluautor RNDr. Š. Koscelník, který uplatnil p i naší spole1né práci své mimo ádné kreslí ské nadání (97). Zde nám také pomohla již d íve realizovaná, kvantitativn zam ená studie "Petrologie a geochemie karlovarské žuly, mate1né horniny sedleckého kaolinu", kdy jsem spole1n s Doc. Ing. J. Neužilem (82) planimetricky prom il objemové obsahy minerál= na velkých, p edem obarvených nábrusech. K syntetickým pracím širšího zam ení o kaolinech pat í "Kaolinové a lateritové k=ry zv trávání v Evrop " s Doc. RNDr. M. Kužvartem (98), "Porovnání d=kaz= o hydrotermální a supergenní kaolinizaci ve dvou oblastech Evropy" (100, Karlovarsko v západních >echách a jihozápadní Anglie), ">eskoslovenské p írodní kaoliny a jejich ekonomicky významné velikostní frakce" (101, 104), "Velikostní rozd lení frakcí a minerál= ve vztahu k fyzikálním vlastnostem plavených karlovarských kaolin=" (128), "Aplikace teoretických poznatk= sedimentologie na pr=myslové plavení kaolin=" (131) a kone1n "Vliv petrologických vlastností p írodních karlovarských kaolin= na reologické chování vyplavené kaolinové hmoty" (143, 163). Zájem o 1lánky informující o vlastnostech našich kaolin= v n meckých 1asopisech Keramische Zeitschrift, Interceram a Sprechsaal lze vysv tlit tím, že v té dob náleželo >eskoslovensko k zemím s nejlépe prozkoumanými kaoliny (USA, SSSR, N mecko, Anglie, Francie, Špan lsko, kde byly naše práce také nej1ast ji citovány). Uvedené 1asopisy m ly a stále mají daleko v tší po1et odb ratel= a 1tená = než 1asopisy geologických v d. Do této skupiny prací pat í ješt drobná zpráva o distribuci beryllia a titanu v 1eskoslovenských kaolinech (109). O mineralogickém, petrografickém a chemickém studiu vysoce cen ných keramických jíl=, doprovázených dalšími jíly a písky v chebské pánvi, o jejich genezi a vazb na smr1inský granitový masiv, jsem uve ejnil n kolik prací, první z nich již zmín nou s Doc. RNDr. M. Kužvartem (35) a další potom sám (73, 77, 117, 139, 9 154). RNDr. M. Bareše, vedoucího laborato í Výzkumného ústavu keramiky v Karlových VarechVšeborovicích, jsem požádal, aby mou teoretickou studii (154) doprovodil samostatnou prací "Technologické vlastnosti plastických keramických surovin z ložisek Nová Ves I a II v chebské pánvi" s podrobným popisem užitých metod. Jsem velmi rád, že ob tyto práce vyšly jako spole1ný výtisk 1asopisu Acta Universitatis Carolinae, Geologica, 1980, No. 3-4. Velmi kvalitní, neopakovatelné a z v tší 1ásti již vyt žené jíly chebské pánve si to skute1n zasloužily. Bentonity nebo jim blízké horniny byly studovány v pracích s kolegy z Univerzity Kirila a Metod je ve Skopji, a to s Doc. Ing. D. Velikovem a Doc. Ing. B. Ladinskim (120, ložiska Ginovci a Rankovci, Makedonie a 254) a s Doc. Ing. M. K. Sartbaevem z Univerzity ve Frunze, Kirgizie (129, "Minerální složení a praktické využití jíl= podobných bentonit=m v Kirgizii", ložisko Naukat). Dva z t chto chemicky vzd laných koleg= se u m školili v Praze v minulých letech. Pozd ji jsem sám uve ejnil studii "Texturní prom nlivost a složení bentonitu vzniklého z basaltového popela" (187, ložisko Rokle, KadaTsko) a v noval jsem se v n kolika pracích procesu bobtnání jíl= (240, 241, 248, 249). Tematický okruh d) je uzav en adou 1lánk= na téma "jíl a 1lov k" nebo "jílové suroviny ve službách 1lov ka". Pojednávají o využívání jílové hmoty v nejr=zn jších odv tvích lidské 1innosti (175, 176, 178, 182, 218, 220, 221). Prof. RNDr. R. Kühnel v Holandsku na1rtl 1lánek "Koordinovaný pr=zkum jílových ložisek: zm ny ve strategii" a poslal mi rukopis k dopln ní (223), takže m=j p ísp vek k této práci je pouze okrajový. e) Petrografická klasifikace a terminologie reziduálních hornin, sediment. a vulkanoklastických usazenin, kvantitativní systém: 41, 57, 58, 59, 76, 90, 93, 103, 115. V letech 1958-1972 jsem v noval hodn 1asu kvantitativnímu petrografickému systému sediment= a jim strukturn p íbuzných reziduálních hornin a vulkanoklastických usazenin. Vyžadovaly to p edevším mé p ednášky na Karlov univerzit . Do té doby v žádné zemi, v žádném jazyce takový sjednocující systém neexistoval. N kte í auto i sice rozpracovali kvantitativní klasifikace, avšak pouze pro vybrané skupiny sediment= nebo vulkanoklastit=. V tšina sedimentárních akumulací byla definována v geologických v dách kvalitativn , také geneticky a kvantitativní díl1í klasifikace r=zných autor= se vzájemn dost lišily. Geolog=m vyhovující genetické termíny nevyhovovaly odborník=m v technických oborech. V publikovaných pracích jsem postupn vysv tloval nedostatky díl1ích systém= a kriticky jsem rozebíral po1átky úplných kvantitativních systém=. Kladl jsem d=raz na to, že je t eba mít jednotná základní pravidla pro celý systém, nikoliv jen pro vybrané ady sediment=. Sjednocující kvantitativní systém sedimentárních, reziduálních a vulkanoklastických akumulací není ovšem samoú1elný. Byl jsem p esv d1en, že takový kvantitativní systém povede uživatele k d=kladn jšímu pozorování, k úpln jší analýze a odtud k optimální terminologii studovaných akumulací a k hodnotn jším genetickým interpretacím. Ve finální monografii (115) jsem shrnul hlavní principy navrženého systému do sedmi bod=, které zde m=žeme zkrácen citovat: 1) Systém, tj. zp sob klasifikace, vychází ze všeobecn% známých skute ností (pravd). 2) Systém reziduálních hornin, sediment a vulkanoklastických usazenin spo ívá na petrograficky nejvýznamn%jších vlastnostech a znacích, považovaných z hlediska v%dy i praxe za nejd ležit%jší. 3) Kvantitativní klasifika ní zásady a pravidla jsou jednoduchá a jednotná v celé šíBi a hloubce všech sediment , reziduálních hornin a vulkanoklastických usazenin. 4) K poznání geneze sedimentu a pBíbuzných akumulací se dochází teprve interpretací všech deskriptivnívh údaj a kvantitativních (nebo alespo< semikvantitativních) analytických dat za soub%žné analýzy všech zjišt%ných geologických údaj . Tato a ješt% další speciální data slouží také ekonomickému využití surovin. Opa ná cesta, po ínající odvážnými genetickými záv%ry, nepodloženými nutnými deskriptivními a analytickými údaji, neodpovídá sou asnému stavu v%dy. 5) Genetické termíny se neuvád%jí v názvech sediment , ani reziduí, ani vulkanoklastických usazenin kvantitativn% definovaných. 6) Neuvád%jí se nové um%lé názvy. 7) Je logický požadavek, aby systém reziduálních hornin a vulkanoklastických usazenin, tj. dvou velkých skupin v mnoha znacích blízkých sediment m, se Bídil stejnými pravidly jako systém sediment . Názvosloví strukturn% nebo látkov% analogických druh hornin v t%chto tBech velkých skupinách je však dostate n% odlišné. Je t eba se zamyslit i nad tím, že u geologicky starých sediment=, v nichž došlo k rekrystalizacím a dalším zm nám b hem diagenetických a epigenetických proces=, jsou genetické termíny zna1n iluzorní, neboW jsou závislé na interpretacích. Racionální název a systematické za azení kteréhokoliv sedimentu, reziduální horniny a vulkanoklastické usazeniny vyžaduje poznat t i podstatné deskriptivní znaky a analytická data: 1) nejd ležit%jší znaky struktury a u klastických akumulací stanovit obsahy základních strukturních kategorií; 2) látkové složení: minerální složení (pBímé stanovení a s využitím pBepo t z chemické analýzy), obsah hoBlavé organické substance, vulkanického skla; 3) stupe< zpevn%ní. Základní d lení sediment= i reziduálních hornin a vulkanoklastických usazenin je znázorn no jednoduchým, snadno zapamatovatelným schematem (115, obr. 2 v knize na str. 19). Podobn jako sedimenty jsou rozd lena rezidua na klastická a cementa1ní. V citované monografii 1. 115 je pak uvedeno 92 klasifika1ních diagram= a 12 klasifika1ních tabulek s n kolika sty názv= sediment=, reziduálních hornin a vulkanoklastit=. Tento systém je otev ený, tj. umožTuje p ijímat 1i absorbovat další významné znaky a údaje, objevené v budoucnosti u kteréhokoliv horninového druhu nebo kterékoliv horninové ady. Dobrým p íkladem užite1nosti kvantitativního analytického p ístupu je studium opuk turonského stá í z 1eského k ídového útvaru v posledních dvaceti letech. Kolísání v látkovém a strukturním složení opuky m=že pak být v kvantitativním 10 systému sedimentárních hornin vyjád eno adou, v níž kone1nými 1leny jsou: buC 1) zpevn%ný silicit (zde mikroglobulární, slab krystalický k emen, diageneticky vzniklý z p=vodního biogenního opálu) - vápenec (v tšinou mikrosparitový až sparitový, místy se zbytky mikritu) - lutit (<0,063 mm, klastická zrna ostrohranného, dob e krystalického k emene, lupínky muskovitu a jílové minerály v1etn diagenetických [kaolinit, illit, glaukonit]) ± slabá p ím s písku (0,063 - 2 mm), nebo 2) zpevn%ný silicit - slínovec (kalcit + jílové minerály) - prachovec ± pískovec (klastická zrna 0,004 - 0,063 mm a 0,063 - 2 mm). Zlatou opuku (der Goldene Pläner) z P ední Kopaniny, zmín nou již v tematické podskupin IVa), jsme nazvali po získání nových, kvantitativních dat v roce 1987 v n m1in mergeliger Silizit nebo mergeliger Chert (1. 190) a v angli1tin marly chert (1. 211), 1esky slinitý silicit nebo ješt p esn ji slinitý kBemenný silicit. Když jsem psal monografii 1. 115, neexistovaly tehdy spolehlivé kvantitativní údaje o minerálním a strukturním složení opuk. Používání zastaralých petrografických názv= pro opuku, nap . pís1itý slín nebo pís1itý slínovec nebo spongilit 1i spongolit, neodpovídá dnes již spolehliv analyticky stanoveným hodnotám o strukturním a látkovém složení tohoto sedimentu, vyskytujícího se na velké ploše v k ídovém útvaru a po staletí využívaného u nás i v okolních zemích. Všem, kte í dnes opuky studují a cht jí ozna1ovat jednotlivé typy deskriptivn analytickými petrografickými názvy, je t eba p ipomenout jedno ze základních pravidel systému: V kvantitativním systému klastických sediment i klastických reziduálních hornin a vulkanoklastických usazenin jsou hlavní znaky struktury (pBedevším obsahy základních velikostních kategorií) d ležit%jší než látkové složení. V kvantitativním systému cementa ních sediment a reziduí je pBedevším rozhodující látkové složení a teprve na druhém míst% jsou d ležité hlavní znaky struktury. To ovšem platí také pro klastické a cementa1ní podíly ve smíšených adách t chto akumulací. Rozsáhlejší tabulku kvantitativního systému sediment=, reziduálních hornin a vulkanoklastit= jsem uve ejnil v kolektivním díle Geochemie (151), kde je za azena za stránku 312. Myslím, že uvedený sjednocující systém je dostate1n silný, aby otev el o1i každému a pot šil každého, kdo se opravdov v nuje studiu p írodních sedimentárních a reziduálních akumulací, jež jsou z celé geologie nejúžeji spjaty se životem 1lov ka i všech ostatních organism= na Zemi. Sjednocující kvantitativní systém byl p evzat Doc. Ing. Vladimírem Slivkou et al. (2002) do velmi krásn vydané knihy "T žba a úprava silikátových surovin", sloužící v naší zemi ekonomicky významné praxi. V. U ebnice pro vysoké školy a p/íru ky, které by m(ly inspirovat tená/e k vlastní v(decké práci: 19, 36, 64, 115, [144+147+148+149+156+157+158+166], 151, 169, 188, 216, 240, 248, 249. U v tšiny 1ísel z této tematické skupiny jsem byl jediným autorem, avšak rád vzpomínám na spoluautory t í knižních publikací. "Horninotvorné minerály" (19) jsem napsal s Prof. RNDr. Bohuslavem Hejtmanem (1. vydání v roce 1953, 2. vydání v roce 1959). Obdivuhodný byl jeho univerzální, realistický postoj rovnom rn p stovat výzkum a výuku v petrologii hornin magmatických, metamorfovaných, sedimentárních a reziduálních, v1etn horninotvorných minerál= v nich se vyskytujících. Profesor Hejtman byl sice zam en na výzkum vyv elých a metamorfovaných hornin, avšak velmi proz eteln si byl v dom významu petrologie sediment= a reziduálních hornin v dob stále sílící a prosazující se nauky o materiálech v nejr=zn jších oblastech lidské 1innosti. V tšina t žených a zpracovávaných surovin je totiž sedimentárního nebo reziduálního p=vodu a nelze ani opomíjet na celém sv t využívané p=dy. S touto 1ástí petrologie, tzv. "m kké", je také spojena v tšina ekologických projekt=. O tom a o budoucnosti našeho ústavu jsme nejednou hovo ili. Poda ilo se nám výzkum orientovaný na ekologické problémy zapojit p ímo do výuky, o 1emž sv d1í tituly ady diplomových prací. Opušt ní této koncepce po roce 1990 neblaze dopadlo na uplatn ní petrologie a jejího pilí ového postavení v geologických v dách na P írodov decké fakult Univerzity Karlovy. Kniha "Horninotvorné minerály" z roku 1953 nebo z roku 1959 slouží dosud jako u1ebnice p i mikroskopických praktických cvi1eních na vysokých školách v >eské republice a snad i na Slovensku. Do knihy "Geochemie" (1980), jejímž v=d1ím editorem byl mimo ádn publika1n nadaný, tv=r1í a pilný Prof. Dr. Vladimír Bouška, jsem napsal t i kapitoly (151). O šest let pozd ji m op t požádal o spolupráci, a to p i napsání monografie Vltavíny (188, v angli1tin Moldavites), v níž jsme se pokusili o ucelený pohled na sv toznámé skelné kamínky, ídce rozeseté v jílech, píscích a št rcích jižních >ech a jihozápadní Moravy. Vznikly katastrofickou h í1kou vesmíru s naší planetou po dopadu kosmického t lesa na povrch Zem p ed 14,7 miliony let, kdy došlo vlivem mimo ádn vysoké tlakové a tepelné energie k vymršt ní náhle zplyn né a roztavené silikátové hmoty z impaktového kráteru Ries v jihozápadním N mecku, která po schlazení, kondenzaci a utuhnutí na sklo p istála jako vltavínový déšW v >echách a na Morav . Pozd ji byl povrch vltavín= skulpta1n modifikován chemickou korozí vodných roztok= v pórech sediment= a abrazí více 1i mén zaoblen b hem í1ního transportu. V monografii je zd=razn n kvantitativní p ístup p i studiu 1i posuzování složení a vlastností vltavín= v1etn prost edí sediment=, v nichž se vltavíny vyskytují. >ísla publikací v hranaté závorce zna1í kapitoly a subkapitoly, které jsem napsal v angli1tin na výzvu nakladatelství Verlag Schmid, Freiburg i. Br., Spolková republika N mecko, do p íru1ky Handbook of Ceramics, Monograph, jako sou1ást jejich odborného 1asopisu Interceram v letech 1979-1982. >ásti, vycházející na pokra1ování, se staly základem mé další knihy "Keramické a sklá ské suroviny" (169), vydané v roce 1983 11 v 1eštin nákladem Univerzity Karlovy v Praze. Monografie 216 se do1kala velmi kladné recenze v domácím tisku (Silikátový zpravodaj, 1995, No. 2, p. 21), p estože "doma nebývá nikdo prorokem". Sorbentové a t snicí jíly (240, 248, 249) vyžadují dnes velkou pozornost inženýr= zodpov dných za ekologické projekty a katalytické jíly se uplatTují stále více v chemickém pr=myslu (240). Obsahov pat í tyto p íru1ky p evážn do X. tematické skupiny. VI. Imbibometrie, originální vlastní metoda pro výzkum jíl. a jim blízkých pórovitých hornin a materiál.: 33, 45, 46, 51, 53, 60, 71, 75, 125, 126, 134, 224, 252. Imbibometrie byla založena na n kolika do té doby nevyužitých vlastnostech jílových minerál=, jejich agregát= a chování kapky vody a kapky ethylenglykolu na laboratorn suchých nábrusech jíl= (33). Z po1átku mi imbibometrie sloužila k rychlému rozlišení nerostného složení jíl=. Výchozí p edpoklady a získaná pozorování lze shrnout do sedmi bod=: 1) Pr=m rná velikost a tloušWka 1ástic b žných fylosilikát= v jílech a jim blízkých nezpevn ných akumulacích, tj. minerál= ze skupiny kaolinitu, illitu, smektitu a sepiolitu-palygorskitu, se podstatn , a to ádov liší; pr=m rná objemnost tabulkovitých nebo lištovitých krystal= a jejich úlomk= klesá v ad kaolinit>illit>smektit, kdežto sepiolit a palygorskit mají krystaly tence vláknité. V p írodních jílech a p=dách se vyskytující chlority a vermikulity jsou objemov r=zn velké, avšak na t žených ložiskách metamorfního nebo hydrotermálního p=vodu dosahují velikosti v tší, až makroskopicky viditelných krystal=. 2) S klesající pr=m rnou velikostí lupínkovitých krystal= v jílech klesá také jejich tloušWka a zv tšuje se jejich ohebnost. 3) Velikost pór= v jílech je p ímo úm rná objemnosti pevných 1ástic. 4) Kapka vody (V) se vsakuje do pór= jíl= téhož minerálního složení rychleji než kapka ethylenglykolu (E), neboW p i teplot ~ 20 oC má V nižší viskozitu než E; kapka V se vsakuje nejrychleji do kaolinitových a sepiolito-palygorskitových jíl=, potom do smektitových jíl=, kde sorpce je zrychlena bobtnáním (zejména Na-smektity), a nejpomaleji do jíl= illitových; kapka E se vsakuje nejrychleji do kaolinitových a sepiolito-palygorskitových jíl=, pak do illitových a nejpomaleji do smektitových jíl=. 5) Plocha zaujatá kapkou V a kapkou E je velmi malá a kruhová na nábrusech kaolinitových jíl= (nízká smá1itelnost), pon kud v tší jsou ob plochy na sepiolito-palygorskitových jílech a n kolikanásobn v tší na smektitových a illitových jílech, navíc ješt s 1etnými drobnými výb žky po okrajích ovlh1ených ploch, neboW sítivo pór= je zvlášW jemné a navíc tu p=sobí vysoká koncentrace lyofilních vym nitelných kationt=. Profil kapky V i E je nápadn vyšší na kaolinitových jílech; na nábrusech jemnozrnných agregát= mastku a pyrofylitu mají kapky V a E nejvyšší profil, neboW nábojov vnit n neutralizované kyslíkové povrchy ve strukturních vrstvách t chto trojsíWových fylosilikát= se chovají lyofobn (jako mastný papír). 6) Bobtnání, vyvolané kapkou V u agregát= smektit= (Na-smektit=) a pouhé zhrubnutí plochy po vsáknutí u vermikulit= a Ca-smektit= zanechává po vyschnutí více 1i mén rozpraskaný povrch na rozdíl od hladkých povrch= po vsáknutí V u nebobtnavých jíl=. 7) Plocha, na níž se kapka V nebo kapka E vsákla, se zm í v mm2; výsledná doba vsaku je vztažena na jednotnou základní plochu. Všechny získané údaje se zanášejí do grafické tabulky, jak je uvedeno v pracích 45, 46. V roce 1961 jsem doplnil teorii imbibometrie rovnicí (60), podle níž probíhá vsakování kapaliny do jílového agregátu: t = [(s.j)/(l3.m.k)].[q/A]2, kde t = doba vsakování, s = ú1inná plocha povrchu minerálních 1ástic, j = viskozita kapaliny (p i 20 oC), l = ú1inná pórovitost (%:100), m = povrchové nap tí kapaliny, k = tvarová konstanta zahrnující také zak ivenost pór=, q/A = objem kapaliny (q v cm3) vsáklé do plochy A (cm2) b hem t. Vycházel jsem z rovnice, kterou použili Powers a Brownyard (1948) pro vyjád ení sorpce vody ztvrdlým portlandským cementem. Jednotky pro r=zné prom nné jsou uvedeny v práci 60. Od té doby a po zavedení jednotné plochy vsakování 100 mm2 bylo možné imbibometrii použít p i ešení nejr=zn jších otázek v systémech jíl-voda nebo bobtnavý jíl-tetralin (nepolární kapalina, C10H12) a také jiné jemnozrnné pórovité agregátyvoda (181). Následovaly další práce: 71, kde byla sledována sorpce vody a tetralinu po prvé na sorp1ním p ístroji (dle Schmidta, srovn. Enslin et al. v práci 71) u vzork= jíl= kompaktovaných p i 20, 30, 40 atm do tvaru vále1k= o jednotné kruhové základn 100 mm2; 75 (s Ing. Z. Borovcem), o imbibometrickém studiu homoiontových jíl= (Li, Na, K, NH4; Mg, Ca) s dominantním kaolinitem nebo montmorillonitem v práškovém stavu, na p ipravených um lých sedimentech po vysušení a u stla1ených prášk= p i 30 a 20 atm; 125, imbibometrie jako metoda pro rychlé stanovení reologických vlastností plavených kaolin=; 134 (s RNDr. V. Tolarem), popis automatického p ístroje, sestrojeného v naší laborato i pro imbibometrické studium, a pracovního postupu; 126 (s Doc. Ing. V. Boševskou z Univerzity K. i M. ve Skopji, která u m byla na ro1ní stáži), o studiu rychlosti sodné aktivace a stanovení optimálního p ídavku Na2CO3 u dvou r=zných bentonit= pomocí rentgenograficky zm ené hodnoty d001 a imbibometricky stanoveného obsahu vody vsáklé do kompaktovaného (30 kp) vále1ku bentonitu o kruhové základn 100 mm2; 224, vyžádaný 1lánek o principu imbibometrické 1ili kapkové metody. Imbibometrie posloužila také p i výzkumu stavebních kamen= sedimentárního p=vodu na historických stavbách postižených zv tráváním (RNDr. L. >ichovský), a v nepublikovaném aplikovaném výzkumu p i rychlém terénním posuzování pom ru kalcit/jílový podíl v cementá ských slínech (kapkou 2% HCl, Konta a Kužvart, p i pr=zkumu surovin p ed výstavbou nové cementárny v Helwanu, Egypt) nebo pro nedestruktivní zjišt ní stavu vysušení syrového st epu sanitární keramiky p ed výpalem (kerami1ka v Bechyni, s Ing. J. Vt lenským). 12 Práce z roku 2005 "Hydraulická vodivost a rychlost vsakování u pevných jílových agregát=: dva odlišné p ístupy zahrnující zak ivenost pr=nikových cest" (252) ukazuje, jak dnes m=že být imbibometrie užite1ná pro m ení rychlosti pronikání vody a v ní obsažených chemických druh= v1etn voln se pohybujících koloidních 1ástic v kompaktovaných jílových bariérách nebezpe1ných odpad= (radioaktivních a chemických). Zde ješt jednou musím p ipomenout naši pionýrskou studii z roku 1963 (75, Konta a Borovec) o vlivu vym nitelných dvoj- a jednomocných kationt= na rychlost vsakování u montmorillonit= kompaktovaných p i 30 a 20 kp, což lze aplikovat na podobné izola1ní bariéry. Kationtovým vým nám u jílových izola1ních bariér kdekoliv v terénu nebude totiž snadné zabránit. Je možné p edpokládat, že difúzní pohyb chemických druh= po nasycení transportních cest vodou probíhá rovn ž podle uvedené rovnice, je však navíc pod vlivem prom nlivé selektivní sorpce nebo repulze fylosilikát=. VII. Tektity, zvlášt( vltavíny v etn( sediment., v nichž se vyskytují a další p/írodní skla: 78, 85, 102, 106, 107, 108, 110, 112, 124, 127, 153, 188, 195. K výzkumu vltavín= m vlastn inspiroval americký tektitový badatel Dr. V. Barnes. Na jedné z exkurzí b hem X. jubilejní konference Americké jílové spole1nosti v roce 1961 v Austinu, kam jsem byl pozván jako autor dvou vyžádaných plenárních p ednášek (71, 72), na nalezišt bentonit=, vermikulitu a také bediasit= v Texasu, m zaujala v jeho výkladu provokativní poznámka: "Nejkrásn jší tektity, nazývané vltavíny (moldavites), se vyskytují na romantických nalezištích v civilizované Evrop , v >eskoslovensku, avšak nejsou dosud dostate1n prozkoumané". Pro m to byla nep ímá výzva urychlen si prostudovat domácí a zahrani1ní literaturu o vltavínech a pustit se co nejd íve do práce. Nejprve jsem se v noval vztah=m jiho1eských vltavín= k vltavínonosným sediment=m (78, s Dr. M. Störrem z Univerzity v Greifswaldu a 85). Résumé obou prací lze shrnout do t í bod= v n kolika v tách: 1) Vltavíny v jižních >echách se vyskytují ve dvou petrograficky odlišných sedimentárních jednotkách. Hluboce korodované a ost e drsné vltavíny, p evážn s pyramidální skulpturou, se vyskytují v zelenošedých, pís1ito-jílovitých sedimentech s menší p ím sí angulárních psefitových úlomk= hornin a minerál=. Jemný podíl sedimentu obsahuje muskovit, montmorillonit, chlorit, kaolinit, k emen, plagioklas a draselný živec. Geologické stá í t chto sediment= je s nejv tší pravd podobností svrchn miocénní. 2) Vltavíny více 1i mén zaoblené abrazí, v ideálních nálezech skeln lesklé, s typickou jamkovitou skulpturou, se vyskytují v hrubších klastických sedimentech, v nichž p evažují písková zrna a psefitové úlomky hornin, živc= a k emene o r=zném stupni zaoblení (angulární, subangulární, subovální, ovální), podobn jako je tomu u vltavín=. Výsledky vyjád ené v histogramech poskytují kvantitativní údaje o 885 vltavínech a psefitových úlomcích hrubších než 8 mm ze 17 nalezišW v území mezi Besednicemi na jihu a Radomilicemi na severu, vzdálených od sebe asi 45 km. Sedimenty jsou p evážn sv tle okrov zbarvené a jsou geologicky mladší (pliocén až pleistocén, srovn. též 188). 3) Angulární a hluboce korodované vltavíny, s ost e drsným a matným povrchem, se vyskytují v oblasti p=vodních pádových polí, odkud mohly být transportovány jen do nepatrných vzdáleností ve svrchním miocénu. >ím jsou vltavíny více zaoblené, tím dále byly po erozi miocénních sediment= transportovány a skon1ily svou pouW v geologicky mladších sedimentech dávných í1ních tok=. Nejb žn jším tvarem jiho1eských vltavín= je protáhlá kapka o r=zné plochosti. Hmotnostní, rozm rové a tvarové rozdíly mezi vltavíny a jejich vnit ní nehomogenita vedly k rozhodnutí vnést do jejich výzkumu více korelace mezi fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Výsledky spole1né práce s RNDr. L. Mrázem (102) o 29 1eských a 6 moravských vltavínech, znázorn né v n kolika diagramech, a další mé komentá e k nim (107, 108, 112) vyústily v následující záv r: 1) Pom r 1etnosti lechatelieritu k 1etnosti bublin (od sférických až po tence jehlicovité tvary) je diferencovan lineární v n kolika odlišných adách vltavín= a je závislý jak na zdrojovém materiálu, tak na termické historii. 2) Tvar vltavín= je po prvé 1íseln vyjád en maximální projek1ní sféricitou, MPS = 3n(T2/L.B) , kde L je délka, T je tloušWka a B je ší ka. MPS vltavín= (mezi 0,2 až 1) stoupá s klesajícím obsahem lechatelieriru v n kolika lineárních adách pouze u vltavín= s nejnižší objemovou 1etností lechatelieritu (pod 4) a tedy nejsiln ji zah átých. 3) Vltavíny s nejvyššími hodnotami pom ru 1etnosti bublin k 1etnosti lechatelieritu obsahují nejjemn jší 1ástice lechatelieritu, což vede k interpretaci, že jejich zdroj byl v nejjemn jším silikátovém materiálu. 4) Chemické složení vltavín=, velikostní frekvence lechatelieritu a obsah bublin jsou rozhodujícími faktory pro objemovou hmotnost vltavín=. Hustota vltavín= klesá s rostoucím obsahem SiO2 a s poklesem Al2O3, Fe2O3+FeO, Na2O+K2O a zvlášt CaO a s rostoucím obsahem bublin. 5) Hmota pom rn mén zah átých vltavín=, pro n ž jsou charakteristické nízké hodnoty MPS, byla vyst elena z míst impaktu kosmického t lesa pom rn slabší energií na kratší vzdálenosti a v nižších trajek1ních drahách (v tšina nalezišW v >echách). Hmota více zah átých vltavín=, vyvržená z impaktového kráteru v tší energií, se dostala do v tších vzdáleností (jz. Morava) nebo po dosažení v tších, strm jších výšek p istála i v >echách (nap . Radomilice, Bukovec). V roce 1971 vyšly dv stru1né zprávy, podrobn ji p ednesené na 34. výro1ní konferenci Meteoritické spole1nosti (Meteoritical Society 34th Annual Meeting) v Tübingen v N mecku, v nichž auto i sd lili p ítomným tektitovým badatel=m tehdy p ekvapiv nový názor na teplotní historii vltavín=. Profesor W. Gentner z Max Planck Institutu a já z Univerzity Karlovy (107, 108), tehdy ješt za "železnou oponou", nezávisle na sob jsme dosp li po pe1livé korelaci mnoha analytických dat (J.K.: uve ejn ných ve 110, 112 a pozd ji 124) k záv ru, že skelná hmota vltavín= krom lechatelieritu vznikla ze 13 silikátového materiálu vypa eného p i termickém šoku po dopadu kosmického t lesa na povrch Zem . P i mohutné explozivní ejekci strhla plynná silikátová fáze 1ást pevné a kapalné fáze (p edevším zrna k emene p etavená na lechatelierit). Vltavíny pak vznikly s nejv tší pravd podobností p evážn kondenzací silikátových par b hem své dráhy atmosférou. Z citovaných dvou p ednesených zpráv však bylo jasné, že jsme v p edstihu p ed kolegy v N mecku. Proto jsem pokra1oval v ješt náro1n jší experimentální práci s cílem zjistit t kavost oxid= ze silikátové taveniny a jaký to m=že mít význam pro vysv tlení p=vodu vltavín= vzhledem ke zdrojovému materiálu. M=j spoluautor RNDr. L. Mráz v tomto výzkumu op t prokázal své dokonalé um ní p i silikátové analýze. Zjistili jsme (124), že t kavost SiO2, Na2O a Fe2O3 vzr=stá s rostoucí termickou funkcí (tj. s dosaženou teplotou od 1600 do 2100 oC a teplotním p=sobením v 1ase, v našich experimentech mezi 15 až 105 minutami) p i tavení pís1ito-prachovitého jílu svrchn miocénního stá í z cihelny v Besednicích, jižní >echy. Zbylá tavenina po utuhnutí je obohacena oxidy Al2O3, K2O, CaO a MgO. Chemické analýzy p=vodního pís1ito-prachovitého jílu, dále skel z n ho zbylých po zah átí na teploty 1600 - 2100 oC a silikátového materiálu vypa eného a kondenzací utuhlého na sklo, v korelaci s rostoucí termickou funkcí a objemovou hmotností takto získaných skel, za sou1asného využití dosud známých kvantitativních dat o vltavínech, vedly k potvrzení již d íve námi dosažené interpretace, že ve vltavínech p evládá vypa ený a následn kondenzovaný silikátový materiál nad hmotou, která p ešla p ímo z pevného do fluidního skelného stavu. Evaporace silikátového materiálu z hornin impaktového kráteru zp=sobila znatelnou zm nu v pom rech hlavních oxid= ve vltavínech ve srovnání s p=vodními pom ry ve zdrojových horninách. Tyto záv ry je t eba respektovat p i všech srovnávacích výpo1tech. Nejbližší vztah k sedimentární petrologii mají práce v nované tvaru vltavín= (106, 110, 153). Studoval jsem 1660 vltavín= z 19 nalezišW v >echách a 617 vltavín= z 10 nalezišW na Morav . Na velkém po1íta1i v Národní bance, s p átelskou pomocí jejího odborníka pana Ing. P. Hudce, jsem získal následující pom rové hodnoty zanesené do v tšího po1tu diagram=: T/L, (L-B)/(L-T) a MPS = 3nT2/(L.B) podle amerických sedimentolog= Sneeda a Folka (1958), a q = B/L, p = T/B a F = p/q podle n meckého sedimentárního petrografa Zingga (1935). Vltavíny z v tšiny nalezišW v >echách jsou 1asto kapkovité, nebo ploché, nebo protáhlé, tedy siln anizometrické a jejich celotvary i úlomky mají pr=m rnou hodnotu MPS mezi 0,53 - 0,66 a F mezi 0,68 - 0,91. Vltavíny z nalezišW na Morav jsou 1asto masívní až sféroidní, o pr=m rné MPS mezi 0,60 - 0,75 a F mezi 0,87 - 1,08. Pouze 1ty i z lokalit námi v >echách studovaných (Bukovec, Lhenice, T ebanice, Radomilice) mají vltavíny tvarov blízké vltavín=m na Morav . Získaná statistická data dovolují interpretaci, že nalezišt s vltavíny o nízké pr=m rné sféricit (MPS a F) obsahují slab ji zah átý materiál. Mén zah áté a tedy viskózn jší sklo mohlo prolet t jen kratší vzdálenosti (>echy). Více zah áté sklo bylo vyvrženo do v tších vzdáleností (Morava) nebo do delších a strm jších výškových drah (1ty i lokality v >echách). Další práce (153) se zabývá tvarovou analýzou fragment= vltavín=. Tomu sloužily r=zn roz ezané modely celotvar= vltavín= známých z nalezišW v >echách, zhotovené z moduritu. Hodnoty vypo1ítané dle uvedených pom r= pro psefitové úlomky, zejména podle citliv jších parametr= dle Zingga (1935), umožTují v diagramech stanovit p íslušnost fragmentu k p=vodnímu celotvaru. >ím je ovšem úlomek v tší vzhledem k velikosti p=vodního celotvaru, tím nese v tší díl tvarové "d di1nosti". Záv r= lze využít v sedimentologii p i statistickém hodnocení psefitových úlomk= ur1itých druh= hornin nebo minerál=. Práce 127 (s Dr. M. Saulem z Pa íže, vzniklá z jeho podn tu) informuje o p írodních sklech zajímavých s estetického hlediska. První 1ást pojednává o tektitech ze všech dosud známých oblastí sv ta, dále o drahokamových odr=dách vltavín=, jejich historii výzkumu, o jejich geologických podmínkách výskytu a základních fyzikálních a chemických vlastnostech ve srovnání s mimoevropskými tektity. Druhá 1ást práce poskytuje p ehled o dalších p írodních nebo pravd podobn p írodních sklech známých z literatury: impaktity nebo impaktová skla; skla "sakato" nebo "sakado" z oblasti Tokya; schonit ze Švédska; fulgurity z mnoha míst; obsidian z mnoha míst v1etn "Apache teardrops"; macusanit, tj. obsidian z Peru, Filipín a ze západu Jižní Ameriky; Peletiny vlasy ("Pele´s Hair"), vulkanického p=vodu; jámové sklo ("Pit glass"), oblázky z drahokamových jam na Srí Lance; východoafrické sklo ("East African Glass"), neznámého p=vodu, Kenya a Tanzania; sklo Malawi, zatím neznámého p=vodu; sklo z Jihozápadní Afriky, z oblasti asi 100 mil od Uppingtonu, kde není znám žádný vulkanismus. Poslední moje práce o tektitech (195) popisuje povrchové skulptury u 5 vltavín=, 3 bediasit=, 2 indo1ínit= a 1 filipínitu, studované pomocí skanovacího elektronového mikroskopu. Mnoho znak= u jamkovitých skulptur je spole1ných, avšak nikde jinde se nevyskytuje na tektitech "pyramidální skulptura", objevená v roce 1964 na n kterých jiho1eských vltavínech (viz 78, s Dr. M. Störrem). Ob rozdílné skulptury se mi poda ilo vyvolat p=sobením r=zných kyselých a alkalických roztok= a fotograficky zachytit. VIII. Stavební a socha/ské kameny, jejich zv(trávání: 164, 173, 179, 181, 189, 190, 199, 203, 211, 214, 215, 231, 232, 237, 238, 246, 247. Soubor prací v osmé tematické skupin jednak obsahuje výsledky pozorování a nová data o 1erstvých a zv tráním r=zn postižených stavebních nebo socha ských kamenech sedimentárního p=vodu (opuka, arkóza, k emenný pískovec, fylitická b idlice) na historických památkách v Praze, jednak definuje mimo ádn složitou 14 úlohu faktor= majících vliv na intenzitu zv trávání (181, 189, 199, 203). Kone1né résumé, k n muž p isp ly n které 1íslované práce, je shrnuto do 1ty skupin uvažovaných faktor=, z nichž je možné si vybrat pro daný p ípad ten nejú1inn jší: I. Vlastnosti charakterizující horninu (R), jejíž intenzita zv trávání (Iw) stoupá buC 1) s poklesem pevnosti v jednosm rném tlaku u suché horniny, což je ovlivn no hlavn rostoucí pórovitostí a v tším rozm rem stavebních komponent; m í se od 15 do asi 300 MPa, 1 MPa = 10 kg/cm2; u opuk s rostoucím podílem montmorillonitu ve smíšené struktu e Il-Mo (glaukonitu) a obecn s tlakem vykrystalizovaných solí (nap . sádrovce, kamenc= a dalších solí) uvnit i na povrchu kamene; nebo 2) s rostoucí pórovitostí, v tšinou mezi 0 - 30 % a s poklesem sv tlosti pór=, vedoucím ke ztížení dýchání (respirace) kamene p i opakovaných cyklech vlhko-sucho a mráz-oteplení; nebo 3) s rostoucí kapacitou vsakování destilované vody kolmo k vrstevnatosti horniny a r=stem statistického parametru imbibi1ní k ivky Mz, imb, který zahrnuje i velikostní rozd lení pór= (srovn. 1. 181, 199); a také 4) s rostoucím indexem koroze IKO, vypo1ítaným z chemického složení (164, 173), kde hodnoty pro horninotvorné minerály jsou v rozsahu -5 až +200, p i 1emž zejména kalcit nebo dolomit jsou málo odolné v=1i zv trávání a siln zv tšují hodnotu IKO horniny. Uvedené vlastnosti jsou p i výb ru stavebních a socha ských kamen= spolu s estetickým dojmem obvykle velmi d=ležité. II. Hlavní vlastnosti makroprostBedí (M, v n mž p=sobí Es, H, A; Es je množství p ijaté slune1ní energie, H zna1í hydrosféru a její místní p=sobení, A je atmosféra a její místní p=sobení), kde intenzita zv trávání roste buC 5) s rostoucími pr=m rnými ro1ními srážkami (v rozsahu 10 až 3000 mm) a tedy s rostoucím objemem vody horninou ro1n p ijatým do jejích pór=, dále s množstvím p ijaté slune1ní energie, s velkými teplotními zm nami mezi dnem a nocí, tj.s rostoucím po1tem cykl= teplo/mráz, sucho/vlhko, nebo 6) s poklesem nebo r=stem kontinentality K = [(1.7 x Tm) : sin (p + 10 o) - 4] od základu 45, tj. od 45 k nule (mezi horkou aridní a rovníkovou humidní zónou) nebo od 45 ke 100 (mezi horkou aridní a kontinentální nejchladn jší oblastí na Sibi i); Tm v rovnici je ro1ní pr=m rná teplotní odchylka a p je geografická ší ka (pro Verchojansk na Sibi i je K = 100, kdežto v rovníkových nížinách je K = 0 a v horkých aridních oblastech je K = 45); a 7) s rostoucí koncentrací vodíkových iont=, tj. s poklesem hodnoty pH ve srážkách a p=sobící vod (možný rozsah 3,0 až 10 pH nebo i v tší), p edevším s rostoucí koncentrací kyselinotvorných oxid= v atmosfé e, zejména oxid= dusíku, síry a také CO2. III. R zná mikroprostBedí (i), kde intenzita rozpadu kamen= m=že r=st nap . s intenzitou vibrací zp=sobených dopravními prost edky, od povoz= 1i aut až po letadla, dále s rostoucí silou vzdušných proud= a dopadajících vodních srážek, p=sobením biosféry (ko eny a chemické produkty rostlin, mikroflóra, fauna), pronikáním v tších objem= vody (t eba páry a pod.) vlivem r=zných anomálií v konstrukci stavby atd. Orientací vrstevnatosti nebo b idli1natosti kamene ve stavb lze podstatn prodloužit nebo naopak zkrátit jeho trvanlivost. IV. asová délka p sobení (t), neboW intenzita zv trávání stoupá s t. Pokra1ování tohoto výzkumu by m lo sm ovat ke zjišt ní, který z faktor= 1 až 4 ve skupin I a z faktor= 5 a 6 ve skupin II je nejcitliv jší. Další t i práce posloužily historik=m um ní (gotické opukové sochy, 211, 231, 232). Skupina publikací je pak uzav ena n kolika pr=vodci v 1eštin a angli1tin , vydanými k exkurzím po kamenných památkách v centru Prahy, jako sou1ást t í v deckých konferencí se zahrani1ní ú1astí (214, 215, 237, 238, 246, 247). IX. Minerály unášené /ekami v suspenzi: 171, 177, 183, 184, 185, 191, 193, 194, 198, 200, 201, 202, 203, 204, 205, 206, 207, 208, 210, 217. V letech 1981-1989 jsem se zú1astnil na pozvání Geologicko-paleontologického ústavu Univerzity v Hamburku velkého výzkumného projektu "Transport uhlíku a minerál= ve velkých ekách sv ta". Iniciátorem pozvání byl Prof. Dr. Egon T. Degens, vedoucí geochemického odd lení UH. Moje ú1ast byla umožn na v rámci oficiální spolupráce Univerzity Karlovy s Univerzitou v Hamburku. Byl jsem zodpov dný za výzkum minerál= unášených v suspenzi 13 velkých ek z pevniny do mo í a oceán=, vybraných ze 40 velkých ek sv ta. Výsledky byly publikovány p edevším v postupn vydávaných svazcích edice Mitteilungen aus dem GeologischPaläontologischen Institut der Universität Hamburg (171, 183, 194, 202) pod hlavi1kou SCOPE/UNEP (Scientific Committee on Problems of the Environment/United Nations Environment Programme). Další 1lánky byly uve ejn ny ve sbornících n kolika v deckých konferencí (n které vyšly jako sou1ást 1asopis=), kam jsem byl pozván jako p ednášející host (177, 184, 185, 193, 198, 200, 201, 204, 206, 207); jeden 1lánek (203) vyšel v knize "Facets of Modern Biogeochemistry", vydavatel Springer, a zbytek prací byl v nován z mé iniciativy p idruženému studiu materiálu v suspenzi ek v >echách, na Morav a na Slovensku (191, s Dr. A. Ernstovou z Univerzity v Greifswaldu, která byla u mne na semestrovém studijním pobytu, a dále 204, 205, 208). O hlavních iontech v í1ní vod 41 ek v >eskoslovensku, v1etn Vltavy, Labe, Moravy, Dyje, Dunaje a Váhu pojednává práce 210 (s RNDr. V. Tolarem). 15 Kone1né výsledky výzkumu IX. tematické skupiny, uve ejn né ve 20 1láncích (mezi nimi 4 abstrakty), lze stru1n shrnout do následujícího résumé v p ti odstavcích. Z literatury je známo, že detritický materiál unášený ro1n ekami sv ta do mo í a oceán= jako 1ástice ve vznosu byl vypo1ítán na 13 x 109 tun, což p edstavuje 70 % z celkového ro1ního p ír=stku novotvo ených sediment= Zem . Ostatní sedimentotvorný materiál se podílí t mito procenty: 11,2 % vulkanického p=vodu, 5,6 % glaciálního p=vodu, 5,6 % eolický, 0,8 % z pob ežní eroze a 6,8 % chemického a biogenního p=vodu. Pr=m rný obsah materiálu transportovaného v suspenzi ek p evládá nad odpovídajícím materiálem v roztoku 3,5x a nad materiálem sneseným saltací a trakcí po dn ek 12,5x. V globální tvorb sediment= je tedy materiál v suspenzi ek dominantní. P ed zahájením experimentální práce jsem si ov il, že vzorky suspenzí 13 ek sv ta (Mackenzie, St. Lawrence, Orinoco, Caroni, Paraná, Nil, Niger, Orange, Indus, Ganges, Brahmaputra, Padma, Waikato), tekoucích r=znými klimatickými pásmy a v oblastech o r=zných výškových reliéfech, byly jednotným zp=sobem odebírány vícekrát b hem n kolika m síc= až jednoho roku (1981-1982) aparaturou s membránovým filtrem (0,45 qm) v n kolika od sebe vzdálených stanicích, zvolených od horního toku až po ústí do mo e vyškolenými posádkami. Materiál v suspenzi všech ek je ideáln zhomogenizován turbulentními í1ními proudy, opakovanou sedimentací, resuspenzací, abrazí a fragmentací, opakovaným mísením tak dob e, že jeho minerální složení v dobách stejných pr=tok= v ur1ité ece se od sebe p íliš neliší. Sezónní kolísání pr=toku každé eky má vliv na pom rné zastoupení krystalických minerál= v suspenzi, jak je vid t z diagram= semikvantitativních dat, sestrojených pro v tšinu ek (obr. 13 až 19 v práci 183). Každá ze studovaných ek však obsahuje odlišné pom rové spektrum minerál= v suspenzi. P esto se minerální složení í1ních suspenzí vyzna1uje pozoruhodnou jednoduchostí. V suspenzi ek p evládají fylosilikáty. Zjišt né pr=m rné podíly minerál= (pomocí XRD, SEM a EDAX) ve studovaných ekách (183) byly p evzaty do skv lé knihy "Clay Sedimentology" (H. Chamley, 1989, Fig. 3.7 na str. 65). V suspenzi všech studovaných ek (a navíc Dunaj v Bratislav , kde jsem si odebíral vzorky sám, 208) se vyskytují dle obsah= na prvních místech lupínky slídy (muskovit+illit+zbytky biotitu) a klastický k emen; pak následuje kaolinit, který nebyl zjišt n pouze v ekách Mackenzie, Orange, Gangu a Waikato. Ostatní identifikované minerály, tj. smektit, chlorit, K-živec, Na-živec, amfibol, kalcit a dolomit, se mohou nebo nemusí v suspenzích vyskytovat (v Orange byla zjišt na v nepatrném množství interstratifikace Mi-Sm). Sezónní pulzace pr=tok= každé eky je doprovázena n kolika charakteristickými zm nami materiálu v suspenzi (206). Sezónní pokles objemu vody v ekách vede 1) k poklesu obsahu transportovaných klastických 1ástic v1etn fylosilikát=; 2) k poklesu pom ru procentického obsahu krystalických minerál= k obsahu amorfního podílu (tj. organická ho lavá substance + opálové schránky mikroorganism=); 3) k r=stu koncentrace t žkých kov=, zvlášt Mn, Zn a Cu, které jsou v ekách extrahovány ur1itými mikroorganismy v suspenzi. Dále bylo t eba zavést do globálního výzkumu ek korelace mezi chemickým (183) a minerálním (193) složením pevného materiálu v1etn jeho obsahu v suspenzích a faktory, které by dostate1n charakterizovaly geografické prost edí (klima a reliéf) každé eky. Pro d=ležité výsledné diagramy jsem zvolil následující korelace: a) ro1ní dešWové srážky (mm) versus chemická zralost (ChM) pevných 1ástic v suspenzi [ChM = %Al / %(Na+Mg+Ca)]; b) stupeT kontinentality í1ní oblasti (K, aplikovaný již v tematické skupin VIII) versus ChM; c) jednoduchá míra pro reliéf [= (Sh/L)x100, kde Sh zna1í nadmo skou výšku oblasti pramene eky v metrech a L je délka eky v km] versus hmotnostní obsah pevných 1ástic v suspenzi ek, v g/m3; d) stupeT kontinentality K versus minerální zralost suspenze, MM = % (kaol.+slídy+smektit+chlorit) / % (K-živec+Na-živec+amfibol +kalcit+dolomit); e) MM versus ChM. Sestrojené korela1ní diagramy ukázaly, že klima není jediným faktorem ur1ujícím výskyt kaolinitu nebo chloritu, tj. fylosilikát= s nejnižším obsahem SiO2 (struktury typ= 1:1 a 2:2) a dalších fylosilikát= v í1ních suspenzích. Nejsiln jším faktorem je minerální a chemické složení zdrojových hornin, potom teprve reliéf a klima í1ní oblasti a s nimi související dynamika í1ních proud=, jež ur1ují pom ry fylosilikát= v suspenzi ek. Podobn výskyt úlomk= kalcitu a dolomitu v í1ních suspenzích není vázán jen na horké 1i chladné aridní oblasti, ale rozhodující je výskyt vápenc= nebo dolomit= v povodí eky a k jejich v tší koncentraci p ispívá p edevším vyšší reliéf. V kone1né interpretaci dosažených výsledk= výzkumu jsem uvedl (206, 207): Fylosilikáty, zvlášt druhy bohaté hliníkem (muskovit/hydromuskovit/illit, kaolinit), jsou chemicky nejstabiln jšími b žnými horninotvornými silikáty ve vodném prost edí. Odolávají chemickému zv trávání vzhledem ke své krystalové struktu e a chemickému složení, mají nejnižší hodnoty indexu koroze IKO (viz 164, 173). P=vodní krystaly a jemné agregáty fylosilikát= se fyzikáln rozpadají b hem transportu v ekách, aW pocházejí z p=d nebo z odkryv= starších hornin. Ze studia však vyplývá, že jílové minerály vzniklé v p=dách (mimo tropické pásmo) nemusí tvo it významný podíl pevných 1ástic v í1ních suspenzích a bahnech usazených v ekách a v kone1né fázi sedimenta1ního cyklu v mo ích 1i oceánech (206). Hlavní podíl vysoce stabilních druh= fylosilikát= v suspenzích ek pochází z erodovaných odkryv= starších hornin, p edevším sediment=, vulkanoklastit= a metamorfit=, avšak také magmatit= obsahujících slídy, zejména muskovit, na nichž se mnohde vytvo ily r=zn mocné profily reziduálních hornin. Výzkum minerál= transportovaných v suspenzi ek ukázal, že d ív jší p edstava o souvislosti p evážné 1ásti fylosilikát= v nejmladších mo ských a oceánských bahnech jen s globální zonálností recentních p=d, publikovaná adou autor=, není nadále udržitelná (207). Ani já jsem se z po1átku nevyhnul 16 zdánliv logické, avšak mylné p edstav o dominantním zdroji fylosilikát= vzniklých v recentních p=dách všech klimatických pásem, z nichž byly erozí uvoln ny do ek a v nich transportovány p evážn v suspenzi. Interstratifikace neboli smíšené struktury fylosilikát= s bobtnavými smektity a vermikulity se tém nikde nevyskytují v í1ních suspenzích, s výjimkou Orange protékající aridním horkým pásmem. V sedimentech a reziduálních horninách v1etn p=d jsou však zcela b žné. Z toho pak vyplývá interpretace, že takové interstratifikace fylosilikát= ve vodném, dynamickém prost edí ek rychle bobtnají, rozpadají se a dispergují až na velmi jemné monofázové 1ástice. Záv ry, významné pro eky v >echách a na Morav , jsou uvedeny v práci publikované v našem 1asopise (205, AUC, Geologica), jsou tedy snadno dostupné a proto zde nepot ebují komentá e. X. Jílové materiály sloužící ochran( životního prost/edí: 218, 235, 240, 248, 249. Z p ti publikací, a zejména ze t í posledních rozsáhlejších monografií (240, 248, 249), se 1tená doví vše podstatné o vlastnostech fylosilikát= s hlediska jejich využití pro ekologické ú1ely a o procesech, které probíhají v izola1ních jílových bariérách. V tšina velkých i menších skládek nejr=zn jších odpad= pr=myslové civilizace, vytrvale hromad ných a nedokonale izolovaných ve všech státech sv ta, se podobá 1asovaným bombám. Stále rostoucí objemy neupot ebitelného a mnohdy životu nebezpe1ného odpadu jsou jedním z nejvážn jších problém= sou1asnosti. Aplikovaná i teoretická argilologie s p íslušnou inženýrskou technologií tu má a 1ím dál víc bude mít obrovské pole p=sobení. V každé monografii je uvedeno n kolik set citací ze sv tové literatury. XI. Argilologie - historické a v(cné hodnocení sou asného stavu a vývojových trend. v(dy o jílových minerálech a jílových akumulacích: 160, 165, 168, 220, 222, 225, 227, 228, 239, 242, 243, 245, 251. V roce 1981 jsem p ednesl na 7. mezinárodní jílové konferenci AIPEA v Bologni (Bologna a Pavia) vyžádanou úvodní plenární p ednášku "Sou1asný stav a vývojové trendy argilologie" (165, 160, 168), jejíž zcela stru1ný abstrakt m=žeme dnes porovnat se skute1ností. Argilologie zaujímá v sou asné sv%tové v%d% významné místo jako rozsáhlá interdisciplinární v%da, v níž pracují specialisté v%tšího po tu v%dních disciplín a technologií. Argilologie má starší koBeny v mineralogii a jí nejbližších pBírodních v%dách, avšak jako nová samostatná v%da se vynoBila v polovin% 20. století, kdy se objevily první odborné asopisy o jílových minerálech a jílech, dále první specializované monografie a kdy byly ustaveny první národní jílové skupiny a následn% mezinárodní spole nost AIPEA (Association Internationale Pour l´Etude des Argiles). Abych objektivn% vysv%tlil sou asný stav a vývojové trendy argilologie, zvolil jsem nový pBístup, a to statistické zhodnocení 500 originálních lánk uveBejn%ných v letech 1976-1980, pBednostn% v asopisech Clays and Clay Minerals (USA) a Clay Minerals (UK), dále ve sbornících Kora vyvetrivanija (Rusko) a v asopise Clay Science (Japonsko). Podrobn%jší výsledky analýzy originálních prací jsou íseln% uvedeny v devíti tabulkách, komentovaných dalším textem (v práci 165). V nejbližší budoucnosti bude výzkum v argilologii pod sílícím vlivem nových pr myslových a zem%d%lských technologií v etn% Bešených ekologických problém . Výzkum v argilologii se soustBedí zejména na povrchové vlastnosti jílových minerál , nej ast%ji na bobtnavé fylosilikáty a kaolinit, na organo-jílové komplexy a na vlastnosti a úlohu látek interkalovaných v mezivrstevním prostoru. V metodách výzkumu se uplatní mnohem intenzívn%ji nové druhy radiací, ímž se zpBesní studium krystalových struktur, poznání chemie jejich povrchu a zlepší se analytická chemie pBi výzkumu jílových minerál a jíl . Práce 220, 222, 225, 227, 228, napsané v 1eštin , m ly stimulovat argilologický výzkum u nás, nesmysln utlumený v minulých letech. Práce 239, 242 zd=razTují význam interdisciplinární spolupráce mezi teoretickou argilologií a keramickou technologií. Monografie 243 "Argilologie na prahu nového tisíciletí: historický p ehled a sou1asné trendy", napsaná v angli1tin , podává p edevším p ehled o výzkumu jílových minerál= b hem posledních 70 let. Na konci 20. století je mineralog=m známo okolo 1ty tisíc minerál=, kdežto po1et druh= jílových minerál= vyskytujících se v bahnech, jílech, hlínách až b idlicích a dalších jílových akumulacích je pouze okolo 80. Jejich objem v sedimentární litosfé e a v reziduálních akumulacích, pokrývajících asi 90 % zemského povrchu a také jejich praktický význam je však mimo ádn velký. Výsledky teoretického výzkumu v argilologii jsou p ehledn podány za dv výzkumné oblasti: chronologicky za 1. oblast, krystalové struktury v1etn chemického složení, a statisticky za 2. výzkumnou oblast, metody výzkumu. Nikdy nekon1ící vývoj v obou velkých oblastech výzkumu jílových minerál= a jílových akumulací je znázorn n ve dvou obrázcích a n kolika tabulkách. Teoretická a aplikovaná argilologie ve svých šesti rozsáhlých výzkumných oblastech a velkém po1tu podoblastí je skv lým zdrojem informací pro pr=myslové technologie, stavební inženýrství, zem d lství a ekologické projekty ve 21. století. Výzkum ve všech oblastech argilologie bude probíhat do v tší hloubky a ší ky a podstatn jej ovlivní zejména tyto faktory: 1) Pokra1ující inovace existujících výzkumných metod, zavád ní nových p ístroj=, automatizace existujících technik, strategické spojování optimáln zvolených metod v1etn simulací a modelování. 2) Vytrvalý p enos nových a stále pokra1ujících objev= z oblasti krystalových struktur jílových minerál=, v1etn dokonalejšího poznávání stavu a proces= v mezivrstevním prostoru, do všech oblastí výzkumu v argilologii. 3) Co nejúpln jší a stále d=kladn jší studium dalších zajímavých p írodních jílových akumulací, surovin a p=d. 4) Nové myšlenky a interpretace založené na nových objevech uve ejn ných v sou1as-né a 17 budoucí literatu e. 5) Další originální teorie vzešlé z interdisciplinární nebo mezioblastní spolupráce a vzájemného vlivu. 6) Studium laboratorn nebo pr=myslov vyrobených modifikací fylosilikát=, nov p ipravených chemicky nebo fyzikáln . 7) Syntéza zajímavých jílových minerál= s neobvyklými atomy ve struktu e a s novými adsorbovanými ionty, molekulami nebo pilí i v mezivrstevním prostoru. 8) Vypracování teoretické argilologie v co nejsrozumiteln jším podání, nutné k ešení problém= aplikované argilologie ve všech souvisejících oblastech pr=myslu, stavebnictví, zem d lství a ekologie. Zlepšení spolupráce a vzájemného vlivu mezi v dou a technologiemi. 9) Zlepšení koordinace experimentálních postup= a metod užívaných v celém sv t p i studiu jílových minerál= a jíl=, jednotná p íprava vzork= a modifika1ních metod, což by mohlo být stimulováno mezinárodní spole1ností AIPEA. V monografii 251, uve ejn né v angli1tin , je seznam více než 110 minerálních druh= fylosilikát=, p evážn objevených v 19. a 20. století, se t inácti pravidelnými (R 1) smíšenými strukturami popsanými v letech 19502003. Argilologie má sice genetické ko eny v mineralogii, avšak její vývoj je výrazn interdisciplinární. Sou1asná argilologie vd 1í za sv=j skv lý rozvoj p edevším rozsáhlé interdisciplinární spolupráci mezi mineralogií, geochemií a petrologií a základními v dami (fyzikou, chemií, matematikou, geometrií) a také vlivu ostatních geologických v d, biologických a aplikovaných v d v1etn inženýrských technologií. Multidisciplinární spolupráce je vlastn podmínkou dalšího rozvoje jak teoretické, tak aplikované argilologie. Krom toho je zd=razn n význam vnit ní integrace mezi šesti velkými oblastmi výzkumu v argilologii. Jsou to: 1) krystalová struktura a krystalochemie jílových a p íbuzných minerál=; 2) výzkumné metody; 3) studium p írodních akumulací a genetické podmínky jílových a p íbuzných minerál=; 4) fyzikální a fyzikáln chemické vlastnosti jílových minerál=; 5) modifikované jíly: a) vzájemnou vým nou anorganických kationt=, b) adsorpcí polárních organických molekul, c) adsorpcí organických kationt=, d) adsorpcí organických polymer=, e) pilíované oligomerními anorganickými oxykationty, f) pilí ované anorgano-organické jíly, g) H+-smektity a kyselinou aktivované jíly, h) termicky modifikované (kalcinované) jíly, i) mletím nebo t ením delaminované a strukturn modifikované jíly; 6) aplikovaná argilologie v1etn t žby a úpravy surovin, zam ená na r=zná odv tví pr=myslu, p=doznalství a zem d lství, stavební inženýrství a ekologické projekty. Sou1asné a budoucí trendy ve vývoji argilologie jsou znázorn ny ve dvou diagramech. Jsou citovány p íklady celé ady významných objev= v šesti velkých oblastech výzkumu jílových minerál= a jílových akumulací. XII. Ostatní lánky: a) Recenze knih ve v(deckých asopisech: 25, 42, 43, 197, 209, 213. b) Zprávy o innosti v(deckých spole ností a pracovišH doma i v zahrani í: 54, 55, 56, 69, 72, 74, 105, 114, 132, 133, 145, 159, 161, 162, 167, 196, 212. c) Pedagogika a jak psát v(decký text: 170, 174. d) Životní jubilea a "in memoriam": 44, 136, 172, 230, 236, 250. Pod(kování V záv ru 3. kapitoly je mou milou povinností pod kovat všem spolehlivým technickým spolupracovník=m z P írodov decké fakulty Univerzity Karlovy, kte í mi p i výzkumu ob tav pomáhali v terénu i laborato i a také p i organizaci 1etných odborných setkání s domácími i zahrani1ními kolegy, což podstatn obohacovalo naši práci. V letech 1950 až 1988 to byli: p i terénní a experimentální práci v laborato i M. Cieslarová, I. Fischer, M. Chladová, L. Pa ezová, M. Reichelt (pozd ji RNDr), M. Šimková; p i fotografické dokumentaci manželé Hatlákovi, RNC M. Králík, Dr. >. Mrázek, V. Šilhanová; kreslení obrázk= a graf= se v novaly s pe1livostí jim vlastní M. Chladová, M. Kopecká, J. Kortanová, B. Nedv dová, A. Procházková-Benešová, M. Erdeová. Moje nejhlubší vd 1nost a dík pat í také skv lým p ekladatel=m, jimž jsem sice p edem doplToval do svých 1eských text= odbornou terminologii v angli1tin , avšak jejichž kone1né p eklady jsem vždy po pozorném 1tení obdivoval. Byli to na samém za1átku Doc. Dr. J. Moschelesová a pozd ji Dr. J. Košáková, J. Newton (rodilý Angli1an), RNDr. M. Rieder a Dr. L. Trejdl. Nejvíce ze všech p ekladatel= mi však pomohla moje dcera Miroslava Kontová-Christesenová, která v posledních asi dvaceti letech opravovala v tšinu mých již p ímo anglicky psaných text=, mezi nimi všechny rozsáhlé monografie. Mire1ko, srde1ný dík! Mimo ádn p íznivé pro moji práci bylo rodinné zázemí, za což vd 1ím p edevším své manželce Helen Kontové, rozené Rudolfové, jejíž dobré srdce obda ené obdivuhodnou tolerancí vždy bylo v mém život mou nejv tší oporou. 4. Záv(r Skromnost a pokora se 1asem stávají nerozlu1nými složkami literárn v decké práce. Pro všechny autory a každou bibliografii totiž platí nelítostná pomíjivost v deckých publikací. V decké a podobn i technologické objevy, vycházející z terénní nebo experimentální práce, m ení 1i pozorování, v1etn metod výzkumu, stárnou p ibližn stejn rychle jako lidé. Každou bibliografii, i v nejideáln jších p ípadech, koroduje 1as. Publikované výsledky a zejména interpretace v kterékoliv v dní disciplín vždy byly a budou p echodné, p ibližné, 18 pravd podobné, p edb žné nebo neúplné a proto do1asné. Vždy závisely a budou záviset na dosaženém stadiu vývoje v dy, na použité metodice v dob výzkumu a také na vzd lanosti a nadání autora. Výsadn jší postavení má pouze priorita objev=. Ta ovšem stejn d íve 1i pozd ji spo1ine v historii. Autor si však obvykle uv domuje p edevším to zvláštní vnit ní sebev domí, plynoucí z vytrvalosti, d=kladnosti a pocitu dob e vykonané práce. Spolu s uv dom lou skromností a pokorou dozrává 1asem v nezlomnou sílu a sebed=v ru. Jestliže n co z publikovaných originálních objev= nebo syntéz z=stává platné a užite1né nebo inspirativní ješt po dlouhou dobu, ekn me do dalších generací, m=žeme být šWastni. Seberealizace ve v d , v literárn v decké práci, je jedním z nejvzácn jších osobních pocit=. Pro1 je tedy v=bec t eba výsledky v deckého výzkumu pe1liv literárn zpracovávat a publikovat? Po1et odborných 1asopis=, r=zných sborník= a v deckých monografií b hem 20. století dokonce n kolikanásobn vzrostl v d=sledku rozvoje, mnohostranné diferenciace v dy a také interdisciplinární spolupráce. Literárn v decká práce je nejú1inn jší cestou, jak zajistit vzájemnou informovanost autor= 1i pracovních skupin. Nové objevy a nové metody výzkumu tak mohou být ihned ov ovány, doplTovány, zp esTovány a využívány na jiných pracovištích v zájmu v deckého a technického pokroku. Literárn v decká práce je živou, aktivní silou podporující rozvoj v dy a tím také udržitelný život na Zemi. Dnes tém všechno, co je ve v d publikováno, je rychle dosažitelné na internetu. Mezi v dci, podobn jako v ostatních tv=r1ích profesích, existuje nejen p átelská spolupráce, porozum ní a vzájemná podpora, ale také sout živost, rivalita. N kdy je zdravá, jindy spíš malicherná. P isp l k tomu také již zmín ný existen1ní slogan "publish or perish". Nikdy jsem nedokázal tuto úto1nou podmínku p ijmout. Je tomu již velmi dávno, kdy jsem zareagoval na neúprosná slova p átelskou parafrází, kterou jsem m l dlouhá léta na o1ích na svém pracovním stole: "publish for pleasure". Odpovídala lépe tomu, jak jsem žil a v co jsem v il. Vynucená kvantita ve v d , podobn jako v um ní, m=že obecn snižovat kvalitu výsledné práce. Na sklonku mé životní dráhy se stala moje vlastní bibliografie, t ebaže zákonit korodovaná 1asem, integrální sou1ástí mého života. Je také dokladem sv d1ícím o mé služb v d , praxi a pedagogice p edevším na Karlov univerzit a potom na dalších vysokých školách, jimž jsem m l možnost pomáhat. Pat í k t m hodnotám, jež tvo í smysl a zd=vodn ní vlastního života. S pohledu geologa a jeho 1asového m ítka se však celá tato práce jeví jen jako krati1ký záblesk zrozený z fascinující krásy, kterou je život v souladu s neživou p írodou na Zemi. 5. Literatura Beljankin D.S., Ivanov B.V., Lapin V.V. (1952): Petrografija techni1eskogo kamnja. Izd. Akad. nauk SSSR, Moskva, 510 pp. V n meckém p ekladu (1960): TECHNISCHE PETROGRAPHIE von Erzeugnissen der Feuerfest-, Feinkeramik- und Bindenmittelindustrie. Deutsche Bearbeitung J. Winkler. Bauverlag GMBH Wiesbaden, VEB Verlag Technik Berlin, 454 pp. Brindley G.W. (1961): Quantitative analysis of clay mixtures. In: The X-ray Identification and Crystal Structures of Clay Minerals, Chapter XIV, p. 489-514, Mineralog. Society (Clay Minerals Group), London, 544 pp. Chamley H. (1989): Clay Sedimentology. Springer-Verlag, Berlin, Heidelberg, New York, London, Paris, Tokyo, Hong Kong, 623 pp. Griffiths J.C. (1967): Scientific Method in Analysis of Sediments. McGraw-Hill Book Co., New York, 508 pp. Müller G. (1964): Methoden der Sediment-Untersuchung. Teil I. E. Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart, 303 pp. Powers T.C., Brownyard T.L. (1948): Studies of the physical properties of hardened Portland cement paste. Portland Cement Association Bulletin (Chicago), 22, 101-192. Proust D., Velde B. (1978): Beidellite crystallization from plagioclase and amphibole precursors: local and longrange equilibrium during weathering. Clay Minerals, 13, 199-209. Slivka V., Grmela A., Hofrichter P., Novák J., Kryl V., Tichánek F., Raclavský K., Dvo á1ek J., Prokop P. (2002): T žba a úprava silikátových surovin. Vyd. Silikátový svaz, Praha, 443 pp. Sneed E.D., Folk R.L. (1958): Pebbles in the lower Colorado River, Texas. A study in particle morphogenesis. Journ. Geol., 66, 114-150. Weiss Z. (2004): Sou1asný stav výzkumu krystalových struktur a krystalochemie jílových minerál=. XVII. konf. o jíl. mineralogii a petrologii, Praha, >eská spole1nost pro výzkum a využití jíl=, 32 pp. Zingg Th. (1935): Beitrag zur Schotteranalyse. Schweiz. Min. Petr. Mitt., 15, 39-40. 19 Vydává: eská spole nost pro výzkum a využití jíl Registra ní íslo: MK R E 17129 Editor: RNDr. Martin Š/astný, CSc. Ústav struktury a mechaniky hornin AV R V Holešovi kách, 41 182 09 Praha 8 - Libe< tel.: 266 009 262, 410 fax: 268 866 45 e-mail: [email protected] Mlenové redak ní rady: Prof. RNDr. JiBí Konta, DrSc. RNDr. Karel Melka, CSc. RNDr. Miroslav Pospíšil, Ph.D. Technický redaktor: Jana Šreinová Vychází 20. 2. 2007 Tišt ná verze: ISSN 1802-2480 Internetová .pdf verze: ISSN: 1802-2499 20
Podobné dokumenty
(ČSVVJ), ustavená v roce 1998, sdružuje zájemce a stimuluje teoretick
Česká společnost pro výzkum a využití jílů (ČSVVJ), ustavená v
roce 1998, sdružuje zájemce a stimuluje teoretický i aplikovaný
výzkum, vzdělávání a mezinárodní styky v oblasti argilologie.
ČSVVJ je...
Vltavíny 2009 - Aktuality - Životní prostředí
obsahují vltavíny (STANÍK & al. 1991). Z nich pochází i popisovaný nález.
PRCHAL (1980) popisuje tři lokality v okolí Jakule u Nových Hradů. První je na
nálezy vltavínů bohatá pískovna sv. od obce ...
36. číslo časopisu Informátor - Česká společnost pro výzkum a
eská spole nost pro výzkum a využití jíl ( SVVJ), ustavená v roce 1998,
sdružuje zájemce a stimuluje teoretický i aplikovaný výzkum, vzd%lávání a
mezinárodní styky v oblasti argilologie.
SVVJ je po...