stratos alpen tour 2014

report
Tex t a fo t o: I va n „ Scoo b “ B e z d ě k
Baworáci v Cavalese
Stratos Alpen Tour 2014
Během sezóny je život motoristického novináře podobný životu mongolského kočovníka. Z místa
na místo, věčně ve spěchu, bez ohledu na počasí. Jen huňatého koníka nahradila motorka a místo
stanu spíme v hotelových pokojích.
A
kcí je přes léto spousta
a tak není divu, že se
nedá být všude a občas
se holt musí nějaké pozvání, byť
s krvácejícím srdcem, odmítnout.
Ovšem jsou nabídky, které se
neodmítají – a jednou z nich
je Stratos Alpen Tour.
Myšlenka uspořádat
několikadenní zahraniční výlet pro
své zákazníky vznikla před čtyřmi
roky v hlavě Martina Strakoše,
majitele společnosti Stratos Auto,
spol. s.r.o. Společnost Stratos
Auto, pro neznalé, je mimo jiné
16
zastoupením značky BMW a její
showroomy můžete navštívit
buď v Hradci Králové, nebo na
pražském Proseku. První ročník
této akce se odehrál v Rakousku
a Německu, a přestože počasí
nestálo za nic, účastníci byli
spokojeni. I když tedy, pravda,
jsem si tehdy říkal, že jde zároveň
možná i o ročník poslední, protože
zorganizovat výlet pro pár
desítek lidí, kteří se do té doby
neznali, není zrovna jednoduchá
záležitost. Znáte to, jeden jezdí
rád rychle, další se chce kochat,
// září 2014 // www.motorbike-czech.cz
třetí by chtěl navštívit nějaké
památky, čtvrtý, pokud neujede
za den 300 km, není ve svém
živlu... a takhle bych mohl
pokračovat.
Jenže Martin má evidentně rád
výzvy a tak uspořádal druhý, třetí
a letos i čtvrtý ročník Stratos
Alpen Tour. A protože počet
účastníků se každým rokem
zvyšuje, nezbylo nic jiného, než
zarezervovat v italském Cavalese
(kam se akce přestěhovala
předminulý rok) tentokrát
rovnou celý hotel La Stua.
Prolog
Ve středu dopoledne tedy skáču
do sedla a vyrážím na cestu
dlouhou cca 700 km. Počasí je
slušné, takže ještě u Regensburgu
mám hezký rychlostní průměr
kolem 180 km/hod. (díky
za neomezenou rychlost na
německých dálnicích). Jenže
před Mnichovem začíná pršet,
v Mnichově samém už leje a navíc
se zde na silnicích pilně kutá,
takže se kloncám kolonami aut
dvacítkou a vidina toho, jak do
Cavalese dorazím včas, se začíná
rozplývat. V Mnichově se též
vzdávají mé nepromoky, boty
se začínají připomínat akvárka
a všudypřítomná voda mění mé
oblečení v nacucanou houbu. Do
toho ještě udělám fatální chybu
a jedu na Innsbruck přes Ga-Pa,
namísto abych jel po dálnici na
Kufstein – spoléhám na to, že
přestane pršet, ovšem chyba
lávky. Prší vydatně dál a Němci
a Rakušani se plouhají v dešti
maximálně sedmdesátkou, takže
nabírám čím dál větší sekeru.
Pršet přestává pod Brennerem,
sundavám tedy už nefunkční
nemoky a nasadím vyšší rychlost.
V teple italského podvečera
celkem rychle osychám, ovšem
cca třicet kilometrů od cíle
začíná pršet znova a než se
stačím schovat, jsem opět durch.
Do Cavalese tedy dojíždím jako
vodník, hážu do sebe večeři
(kterou mi, přestože je kuchyně
už zavřená, zařizuje členka týmu
Stratos Auto Ivanka) a lehce
vyřízený si jdu lehnout.
Den první
Po probuzení si teprve všímám,
že mám na pokoji připravený
dárek na uvítanou, jako každý
účastník Stratos Alen Tour 2014.
Obálka s uvítacím dopisem, šňůra
s identifikační kartou, mapky
s trasami na každý den a jako
pozornost multifunkční nástroj
značky Letherman. Řeknete si
možná, že jde o maličkost, logicky
asi toho, kdo si pořídí BMW, koupě
Leathermanu nezruinuje, takže
proč mu ho vůbec dávat... jenže
tohle je právě jeden z detailů,
které potěší a které dělí dobrého
obchodníka od hokynáře.
Po snídani se domlouvám,
se kterou skupinou dnes pojedu.
Jsou tři (bylo by nesmyslem chtít
jezdit v jedné ohromné skupině),
sestavené plus mínus podle toho,
jakým tempem chce kdo jet. Má
to logiku, dát dohromady střelce
s pohodářem nemá význam,
neužili by si to ani jeden. Pro
dnešek, protože včera jsem si užil
rychlosti (a krizovek) celkem dost,
pojedu s „vyklidněnou“ partou na
Monte Bondone.
Trasa má mít cca 250 kilometrů,
což je na průsmyky „tak akorát“.
Vyjíždíme, zaujímám své oblíbené
místo na chvostě kolony a za
chvíli jsou tu první zatáčky.
Jedeme výletním tempem,
občas tedy nechám kolonu
trochu poodjet, abych si užil
rychlejší jízdu při dohánění.
Ale nijak to nehrotím, cestou
je totiž na co koukat, Dolomity
jsou nádherné a každou chvíli se
přede mnou otevírá další a další
úžasný výhled.
Při pauze na kafe v Monte
Bondone padá dotaz, zda bychom
nezajeli k Lago di garda, když je to
odtud kousek. Nápad se setkává
s kladnou odezvou i u průvodce,
tedy Martina
Strakoše, a tak za pár desítek
minut sedíme v restauraci na
břehu tohoto krásného jezera.
Zpět to bereme přes Madonu
di Campiglio, kde nás na chvíli
opouští do té doby krásné počasí
a pak už přes Passo Mendola zpět
do Cavalese, kde nás čeká italsky
bohatá večeře. Večer pak probíhá
ve znamení vína, grappy či piva –
podle toho, na co má kdo chuť.
Tahle akce prostě už má své jméno a je to
znát i na počtu zájemců o ni www.motorbike-czech.cz // září 2014 //
17
Den druhý
Dnes bych měl jet s rychlejší
skupinou, kterou vede další
člen týmu Stratos Auto, shodou
okolností taky Martin. Měla by
se jet stejná trasa, jakou jsme
jeli včera (trasy si skupiny mezi
sebou prohazují), ovšem nikomu
se nechce projíždět sluncem
rozpálenými městečky a tak se
operativně rozhodujeme pro
Marmoladu. Jsem rád, přeci jen
by se mi nechtělo jet znovu to
samé...
Tempo je dnes o poznání
svižnější, ovšem musím
ocenit, že nikdo nejede nad
své možnosti. Vždycky, když
jedu ve větší skupině lidí, kteří
nejsou zvyklí spolu jezdit, děsí
mě, že se někdo začne zbytečně
předvádět a my ostatní ho pak
– v lepším případě – budeme
sbírat ze silnice. Naštěstí tomu
tak tady není, každý jede podle
svého, před výjezdem do sedla
se skupina roztrhá: někdo chce
jet v klidu, jiný rychle a nahoře
se sejdeme. Ideální stav, kdy
nikdo není nespokojen. Tedy
kromě mě, kterému se povede
kravina, za kterou bych každému
jinému vynadal. Předjíždím
cca tři auta před levotočivou
zatáčkou, do které není vidět.
Mám to vypočítané, že i kdyby se
v protisměru objevilo auto, stačím
se včas „uklidit“. Jenže nepočítám
s autobusem, který je přece jen
o dost širší a strčí mi do únikové
zóny čumák... vyhnu se mu jen
tak tak, o pár centimetrů. Prostě
školácká chyba...
Náplastí je návrat přes Passo
di Lavazé, při kterém závodím
s náklaďákem. Nesmějte se,
jeho řidič to tu má evidentně
najeté, letí jak blázen a oproti
mým předpokladům neubírá
ani v zatáčkách, takže dostat
ho při výjezdu není jednoduché.
Nakonec se mi to ale povede,
i když nahoře v průsmyku můžu
adrenalin rozdávat.
Večer probíhá grilování, kvůli
kterému Martin Strakoš
nechal dovézt z Čech nejen gril
a maso, ale dokonce i obsluhu!
No a samozřejmě se povídá
a povídá, a pije a pije...
Den třetí
Počasí není dnes nic moc, ale
zároveň není ani naplánována
žádná dlouhá trasa. Jejím
hlavním cílem je Passo Manghen,
průsmyk, který mám osobně
hodně rád. Nejde zde o to, že se
dá jet rychle. Nedá, cesta vede
lesem, navíc je vlhko a ještě ke
všemu se co chvíli v protisměru
objeví nějaký rally speciál ze
sedmdesátých, osmdesátých
let minulého století – zřejmě tu
mají nějaký sraz. Ovšem scenerie
nahoře za výjezd stojí. Tentokrát
jedeme všichni pohromadě, až
nahoře se skupina trhá, někdo se
vrací zpět do Cavalese, někdo si
chce ještě zajezdit... tohle je jedna
z věcí, která se mi na Stratos
Alpen Tour líbí: sice jsou určené
trasy, ovšem je na účastnících,
zda je chtějí jet nebo se „courat“
někde dle vlastního itineráře.
Stačí dát vědět průvodci (aby
se po vás zbytečně nesháněl)
a jedete si po svém.
Návrat
Ráno se rozloučím a společně
s kolegou Milanem vyrážíme
směr Brenner – Innsbruck –
Ga-Pa – Mnichov – Regensburg
– Rozvadov – Praha. Milan tedy
ještě dál. Počasí nám, i přes
tragickou předpověď, kupodivu
přeje a déšť přichází až v Rudné
u Prahy... zato tak vydatný,
18
// září 2014 // www.motorbike-czech.cz
že stejně jako před třemi dny,
i tentokrát dojíždím do cíle
promočený na kost. Ale to už
k životu kočovníka holt patří...
Stratos Alpen Tour 2014 se tedy,
alespoň z mého pohledu, vydařila.
Perfektně naplánované trasy,
skvělé ubytování a jídlo, pro
všechny bezvadný servis.
Tahle akce prostě už má své
jméno a je to znát i na počtu
zájemců o ni: k tzv. „základnímu
jádru“ (tedy těm, kteří se jí účastní
už od prvního ročníku) přibývají
každým rokem další a další
a málokdo se sem nevrací...
Zásluhu na tom má samozřejmě
především Martin Strakoš, ovšem
i celý realizační tým Stratos
Auto, kterému bych chtěl tímto
poděkovat za skvěle připravenou
akci. Bylo to fajn a myslím, že
máte na co být pyšní – pokud vím,
žádná jiná značka takovou akci
pro své zákazníky nedělá...