zde - ROSS Holding as

ZAHRANIČÍ:
Gruzie – země vínu
zaslíbená
Země v jihovýchodní Asii obklopená Ruskem,
Ázerbájdžánem, Arménií a Tureckem je
skutečnou zemí vína. Dokonce se uvádí,
že samotný název nápoje pochází právě
z gruzínštiny. Gruzínsky je to gvino. Na
slunných hornatých pozemcích tam na více než stopadesátitisících hektarech pěstují
přes pět stovek nejrůznějších odrůd. Proto je víno vlastně národním nápojem. Jeho
tradice sahá až před náš letopočet.
Xenophontos ze Svaté Hory Athos (zakladatel slavného řeckého kláštera)
psal, že Kolchové mají voňavé a příjemné víno. Kolchida je starý název Gruzie
a je vlastí zlatého rouna, kvůli kterému
se na místo vypravili dávní předkové
z Řecka. Strabón z Amaseie v Pontu
(antický myslitel) uvádí: „V Gruzii mají
takovou bohatou úrodu vína, že místní
obyvatelstvo ji nemůže spotřebovat.“
O několik století později dodává Prokop
Kesarský, že Gruzínci jsou velice pracovití, mají hodně vinic a vyváží své víno
do jiných zemí. Pro historiky to je velmi
zajímavá informace, protože přeprava lahodného nápoje na větší vzdálenosti je
velmi specifickou záležitostí a dokládá to
skutečnost, že ve staré Gruzii patrně už
znali nádoby s dvojitými stěnami podobné dnešním termoskám.
Gruzie je tedy vínu zaslíbená a to více
než dva tisíce let. Jiný zdroj říká, že když
ve 4. století našeho letopočtu přinášela
sv. Nina z Kapadocie (oblast v Turecku, asi 300 kilometrů jihovýchodně od
Ankary) do země křesťanství, nesla kříž
svázaný větvemi vinné révy. „V Gruzii se víno pije vždy u jídla a každé skleničce předchází přípitek. Když
už jsou podmínky nevhodné nebo nepříznivé pro patřičnou hostinu, u Gruzína se vždy najde sýr, čerstvá zelenina
a tzv. mčady – lahodné kukuřičné placky. To vše je dostačující, aby započatý
přátelský rozhovor pokračoval se skleničkou vína. První přípitek je na setkání,
dále - vždy po pauzách určených k jídlu
a rozhovoru - na zdraví příbuzných, přátel, na vzpomínku zesnulých a podobně.
Po tomto přípitku se nesmí dlouho zdržovat a musí vždy následovat přípitek na
život, který tím pádem symbolicky zvítězí
nad smrtí,“ dozvídám se od paní Nany
Giorgadze, která dlouhodobě žije
v České republice. „Jedno ze základní pravidel konzumace vína je to, že by
člověk měl vypít jen takové množství,
aby se stále dokázal kontrolovat,“ doplňuje přímo z Tbilisi pan Nika Okriashvili ze společnosti Hospital Holding of
PSP Group.
Réva vinná se pěstuje v mnoha oblastech
Gruzie. „Asi nejznámější a nejproslulejší
je oblast zvaná Kachety na východě.
Odtud pochází vína bílá i červená. Pije
se Cinandaly, Manavis mcvane (mcvane = zelené), Gurdžaany a Sagaredžo,“
říká sympatická Nana. Víno suché svou
sladkostí odpovídá středoevropskému
polosladkému. Vinaři za to vděčí štědrému slunci. „Je třeba ještě dodat, že
poctivý vinař svůj produkt nepřislazuje.“
Z červených uveďme Achašeny, Mukuzany, Napareuly, Saperavy - všechna
z odrůdy Saperavy. Další vyhlášeným
vinařským krajem je Rača na severozápadě. Z pohledu středoevropana tam
pěstují vína spíš sladká - Alexandrouly,
Barakony, Chvančkara - všechna z odrůdy
Alexandrouli. Kromě toho Gruzii ve vinařském světě proslavila vína bílá portského typu - Kardanachi, Anaga, Signagi,
Iveria, Taribana, Lelo a Marabda.
Také Nika Okriashvili je typický Gruzín.
„Víno mám rád, žádné stolování se bez
něho neobejde, to je jasné. Dávám přednost odrůdám Cicka, Manavi a Tavkveri,“
dodává s úsměvem na rtech.
Vína z Gruzie se dají bez problémů koupit i v České republice. Podle znalců je
to zajímavá alternativa třeba k moravským vínům.
(red)
Foto: Internet
Gruzie / 13