Truhlářský magazín č.5 - Střední průmyslová škola Tachov
Transkript
tm 5. 2013/2014 truhlářský magazín Replika letadla konstruktéra Ondřeje Vlacha z roku 1909 □ EXKURZE FOR ARCH PRAHA □ HISTORIE BUDOVY ŠKOLY □ ZAJÍMAVOSTI A KURIOZITY O DŘEVU □ HISTORIE DOPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ □ ZAJÍMAVÉ DŘEVINY □ SPORT V roce 1784 získal tachovské panství Josef Mikuláš, hrabě Windischgrätz, který koupi v dražbě v roce 1790 i objekty zrušeného kláštera a kostel za cenu 9 333 zlatých. Budova kláštera byla využívána jako sídlo rodiny majitele panství v době přestavby tachovského zámku. Kostel vedle kláštera byl využíván jako kočárovna a skladiště dřeva. □ historie budovy školy Na počátku historie kláštera paulánů, byl plukovník císařské armády Jan Filip Husman, který v roce 1639 daroval paulánům zchátralý kostelík Čtrnácti svatých pomocníků a spolu s pozemkem pro stavbu kláštera. Výstavba konventu – klášterní budovy probíhala až po Husmanově smrti v letech 1656 – 1669. V roce 1664 získal tachovské panství a s ním i Světce Jan Antonín, hrabe Losy z Losinthalu, paulánský konvent byl v té době ještě rozestavěný. Krov na konventu sestavovalo v letech 1666 – 1669 pět tesařů z Tirschenreuthu. Klášter byl dokončen v roce 1670. Klášter byl v roce 1787 zrušen. V roce 1816, to již měl tachovské panství v držení Alfréd I. Windischgrätz, strhla vichřice část krovu kostela a neudržovaná stavba začala chátrat. Konvent, upravený na šlechtické sídlo, knížecí rodina opustila a přestěhovala se na zámek v Tachově. Od té doby byla budova bývalého kláštera sídlem lesního úřadu a správy panství. Byl sem přemístěn i vrchnostenský archiv. Do roku 1945 byla budova kláštera využívána jako vrchnostenský lesní úřad. Po roce 1948 získal budovu ONV Tachov a roku 1951 přešla na ministerstvo národní obrany a měla být upravena na kasárna. V roce 1958 byla dokončena přestavba kláštera na učňovské středisko. Z knihy Zdeňka Procházky – Tachova v proměnách staletí. BUDOVA ŠKOLY PO POŽÁRU V ROCE 1990 2. Světce u □ for arch praha 2013 Účast na veletrhu FOR ARCH PRAHA se stala pro žáky obor truhlář tradiční záležitostí. O účasti na tomto veletrhu jsme informovali již v předchozích číslech Truhlářského magazínu. Tentokrát určitě zaujala výstava dřevin a uměleckých předmětů Martina Patřičného. Martin Patřičný (31. ledna 1955, Praha) je český výtvarník a spisovatel. Jeho současná tvorba zahrnuje především "dřevěné obrazy" a v menší míře také dřevěné sochy. V minulosti se zabýval i tvorbou uměleckých notových pultů, které vystavil např. v roce 1998 v Obecním domě v Praze. Jeho knižní tvorba se věnuje jak dřevu, v knihách Dřevo krásných stromů a Pracujeme se dřevem, tak volné tvorbě ve sbírce povídek Patřičný nejen dřevo. V letech 2008-2011 odvysílala Česká televize dokument Kus dřeva ze stromu, kde Patřičný se svým vnukem, Jiřím, poeticky seznamují diváky s jednotlivými českými stromy, jejich dřevem, zvláštnostmi, použitím. Na scénáři pracoval Patřičný s B. Ludvíkem, který byl zároveň režisérem. Řemeslu - řezbář a soustružník dřeva - se vyučil soukromě u svého strýce. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Má za sebou řadu výstav v tuzemsku, např. 1993 - Rudolfinum, Praha, 1995 - Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 - Akademie věd. Včetně několika expozic pro veletrh Svět knihy. V zahraničí vystavoval kromě Evropy např. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006-2007 Salon des artistes indépendants, Paříž v roce 2008 v Torontu Library North York Centre. Za výtvarnou práci získal mj. ocenění v roce 2005 - Médaille bronze za dekorativní umění (Federation nationale de la culture francaise). A teď již dejme slovo Martinu Patřičnému, který nám řekne, jak vidí dřevo dubu. Z knihy Kus dřeva ze stromu poznání. „Ze stromů je zřejmě dub nejvíce opředen legendami. Kdo si k dubu jednou přivoní, už tu vůni nikdy nezapomene. Protože dřevo dubu obsahuje třísloviny, je jeho vůně zvláště svíravá. Sudy na whisky se dělají právě pro tu vůni z dubového dřeva. Ve Španělsku a Portugalsku se pěstuje korek, tedy korkový dub, jehož borku stále potřebujeme do obuvi či na podlahy a do špuntů, ale jen do toho nejkvalitnějšího vína. Dřevo dubu je velice žádané a vždy bylo. Má úzkou nažloutlou běl, která se zpravidla odstraňuje. Podléhá totiž snadno zkáze, ať už houbami či hmyzem, jádrové dřevo je hnědé až tmavohnědé. Když si na pustém ostrově představím jen jeden druh dřeva, tak z dubového se dá asi udělat nejširší sortiment. Dub je nejen pevný a tvrdý, ale i houževnatý a velmi trvanlivý. Co se týče houževnatosti a trvanlivosti, může se s ním u nás měřit jenom akát. Dub nejlépe snáší mokra a sucha, rámy oken z dubu vydrží navždy. Díky svým vlastnostem byl dub nepostradatelnou dřevinou při stavbě lodí. Ve Stockholmu mají Vassa muzeum, kde je vystavena velmi stará loď, která je převážně z dubu. Zachovala se, protože jak vyplula, hned se potopila. Stejně tak u nás na Moravě byly nalezeny čluny z doby Velkomoravské říše, které byly převážně z dubu. Pod vodou je dub věčný. Jeho dřevo pod vodou zčerná. Zvláštností je dřevo bahenních dubů, jehož barva se odedávna napodobovala čpavkováním. Čpavkové páry reagují s jádrem a zbarvují ho, kdežto běl zůstává světlá. Viděl jsem starý dubový stůl, kde mísy pro strávníky byly vydlabány přímo do desky stolu a lžíce byly na řetězu. Kromě lodí se z dubu dělala mlýnská kola, mosty, lávky, často i tisícilitrové sudy. Zejména dub zimní je klasická řezbářská surovina. Středověcí řezbáři v Nizozemí, Německu a kolem Baltského moře dovedli řezbu dubu k dokonalosti. A samozřejmě kromě všeho ostatního, se z dubu odedávna vyráběl nábytek, který bez problémů přečkal až do dnešních dob. Anglické přísloví o dubu říká: jen pomalu se zvedá a roste do šířky. Tři století roste, tři století trvá, stojí vznešený a nádherný a tři století se rozpadá.“ 3. DŘEVĚNÉ OBRAZY MARTINA PATŘIČNÉHO VESELÁ MUZIKA 4. KNIHOVNA MARTIN PATŘIČNÝ A JEHO TVORBA (hoh) 5. □ zajímavé nářadí Každý z truhlářů zná rýsovací pomůcku – rejsek. Tento rejsek od firmy VERITAS, se ale od našeho starého známého rejsku podstatně odlišuje. Jako vždy je Veritas o krok dál. Představuje unikátně navržený rejsek s dvěma řezacími kolečky. Nezávisle na sobě můžete nastavit vnější a vnitřní vzdálenost. Už žádné poskakování po dřevě, ale plynulá a hladká jízda díky kruhovým nožům. Můžete plynule přejíždět přes hrany dřeva. Jeden břit je broušený z vnější a druhý z vnitřní strany, čímž šikmý řez je vždy na odpadní straně (viz nákres) a vaše práce je tím čistší a přesnější. Má excentricky uložené vodící tyče na mosazném těle – výhodou je větší kontaktní plocha a také je příjemné, že se vám rejsek neskutálí ze stolu :). A zároveň při omezeném prostoru lze použít užší část těla. Každý z břitů lze zcela zasunout do těla rejsku. 6. □ z historie truhlářského řemesla TRUHLÁŘSKÉ SPOJE Klasické truhlářské spoje bez použití elektrického nářadí a strojů jsou osvědčené a stále funkční. Přestože se jedná o práci pomocí jen ručního nářadí (hoblíky, pilky, dláta), jsou tyto spoje velmi kvalitní a pevné a zohledňují vlastnosti dřeva, které reaguje na vlhkost okolního prostředí. □ Dřevěné kolíky Rozdíl mezi kolíkem a dřevěným hřebíkem je ve tvaru. Hřebík se podélně zužuje do špičky, kolík má stále stejný průměr. Kolíky jsou nezbytné na spojích, které se nelepí, to znamená, že jsou spojené na sucho. Původně se používaly k zajišťování jiných spojů, jako samostatný způsob spojování se vyvinuly až v pozdější době. Dnes je spojování pomocí kolíků jedním z nejrozšířenějších způsobů spojování moderního nábytku. Jsou vyrobeny vždy z tvrdého dřeva. □ Čep s tažným klínem Tento spoj je v lidovém nábytku vidět zejména v konstrukci stolů k upevnění zpevňovacích táhel a v konstrukci rozkládacích půlených lidových skříní (někdy bylo nutné velkou skříň či stůl rozebrat, aby se snáze stěhovaly úzkými dveřmi chalupy). Čep s tažným klínem je tvořený průběžným čepem, který je na protější straně zajištěný tažným klínem. Konstrukce tohoto spoje umožňuje rychlé sestavení a opětné rozebrání a zároveň mu dodává potřebnou pevnost. □ Pero a drážka Spoj na pero a drážku byl a je i v současnosti běžný a hojně využívaný. Nejčastěji se uplatňuje při pokládce dřevěných podlah, prkenných i parketových, dále při sesazování větších desek, například stolních, v konstrukci nábytku, dřevěných obkladů apod. Pero a drážka se vyrábí pomocí dvojice hoblíků pérkaře a žlábkovce (dušníku). Z jedné strany spoje je drážka, to znamená zahloubení uprostřed šířky prkna, na druhé straně je pero, vlastně jakýsi negativ drážky, to znamená, že prostřední část vystupuje ven a okraje jsou sníženy. Varianta tohoto spoje je spoj s vloženým perem. Obě spojované strany mají drážku, a pero tvoří samostatné prkénko z tvrdého dřeva, které se mezi ně vkládá. □ Hmoždíky Spoj na hmoždíky je vhodný ke spojování větších ploch, například desek stolů nebo víka truhel a úložných prostorů lavic. Hmoždíkům se také říká mašle nebo vlaštovčí ocasy. Spoj tvoří dvě části, desky nebo prkna, do kterých se vydlabe hmoždíkové lože (do dvou třetin tloušťky materiálu) ve tvaru dvou protilehlých rybin (v každé desce jedno přesně naproti loži v druhé desce) a protikus z tvrdého dřeva, hmoždík, ve tvaru mašle, který přesně kopíruje tvar zádlabů v prknech, do kterého se zarazí. Hmoždík zabraňuje vzniku spáry mezi spojenými prkny, sesycháním dřeva se ještě více utahuje. Na delším spoji jich může být více. Hmoždíky se používají na spodní straně, z běžného pohledu nejsou vidět. Existuje ještě další typ hmoždíku, zadlabávaný do drážky. Jde v podstatě o obdobu vloženého pera, ale není po celé délce spoje a letokruhy vloženého perka jdou kolmo na spoj. Spoj je zadlabaný dovnitř, tvar se nerozšiřuje. Zajišťuje se dvěma kolíčky z každé strany. Používá se hlavně na výrobky viditelné z obou stran, například kazety vchodových dveří. Tento 7. druh hmoždíku je skrytý uvnitř materiálu a neruší vzhled výrobku. Jeho smyslem je zabránit rozklížení spáry. spoj vyráběný častěji tesaři než truhláři a podobně jako většina spojů tesařského původu se nelepí. □ Přeplátování □ Čep a pero Spojují se jím hlavně rámové konstrukce. Přeplátování existuje v různých provedeních. Základní jednoduché přeplátování vznikne tak, že v místech spojení se na obou kusech odebere materiál do jedné poloviny tloušťky. Tento spoj nepatří k nejpevnějším a je nutné jej sklížit a zajistit kolíky nebo hřebíky. Používá se hlavně na výrobcích hospodářského charakteru (dvířka králíkáren, sítě do oken a podobně). Tímto způsobem se spojují hlavně luby a nohy stolů, postranice a čela postelí a kolébek (tam, kde je potřeba začepovat širší prkno). Je to kombinace perka na konci prkna a na něj navazujícího čepu. Vznikne tak, že se nejprve vyrobí čep po celé šířce konce prkna, a ten se potom v horní části pilkou čepovkou zkrátí zhruba o dvě třetiny na obě strany. Výsledkem je perko ve dvou třetinách šířky prkna a čep ve zbylé spodní jedné třetině. Tak se zmenší hloubka pročepování nohy stolu, a tím se zabrání prasknutí nebo vylomení nohy při manipulaci. Perko zároveň zabraňuje možnému pokroucení prkna. Čep se důkladně zajistí kolíkem. Dlab v noze stolu nebo čele postele tvarově kopíruje čep a perko na konci připojovaného dílu. Spoj na čep a pero se také často dělá na rámy dveří. Na starých dveřích z doby renesance a baroka se vyskytují vylepšené formy přeplátování podobné svlaku (svlakový plát), kdy se plát na konci dílu zasouvá do drážky s okraji ve tvaru rybiny podobně jako svlak. Tento spoj bývá k vidění také na selských stolech, kde plní účel spojení lubu a nohou. Dnes je již téměř zapomenutý. Zajištění kolíkem je samozřejmostí. Je to HMOŽDÍK – MAŠLE ČEP A DLAB S PEREM 8. 9. □ dřevo a rozvoj civilizace část 1. Dřevo, tento přírodní materiál, využívali lidé od počátku své existence. Dřevo je jedním z nejstarších materiálů, které se lidstvo naučilo využívat – nejprve jako zdroj energie, později jako násady nástrojů, zbraně a ke stavbě svých obydlí. Dřevo bylo použito pro výrobu prvních dopravních prostředků – lodí a vozů. V průběhu staletí bylo dřevo využíváno pro výrobu dopravních prostředků - kočárů, prvních automobilů, v železniční a později i v letecké dopravě. Dřevo tedy sloužilo člověku, pomáhalo k jeho rozvoji a k rozvoji lidské civilizace. V seriálu DŘEVO A ROZVOJ CIVILIZACE vás budeme postupně seznamovat s využitím dřeva pro výrobu dopravních prostředků. Do 1. části seriálu přispěl Ladislav Svoboda zajímavým článkem o historických kluzácích. SG-38 byl nejrozšířenější školní kluzák, jaký byl kdy vyráběn. Podle oficiálních záznamů bylo vyrobeno 9245 kusů, z toho více než 3000 v Holandsku u firmy Pander, 500 jich vyrobila firma Schleicher, dnes přední výrobce větroňů. SG-38 byl vyvinut v roce 1938 pro německou leteckou organizaci NSFK, která připravovala piloty pro Luftwaffe (takový německý Svazarm). Základům pilotáže se na něm naučily tisíce pilotů nejen v Německu ale i v řadě dalších zemí. Ti startovali nejdříve pomocí gumového lana a létali podél mírných svahů, později přešli na větší svahy umožňující delší lety a poté startovali do větší výšky navijákem (to už byl kluzák většinou opatřen aerodynamickou gondolou kryjící pilotní prostor). A to vše rovnou samostatně! Instruktoři přitom byli na zemi a jenom trnuli, jak to žáček zvládne. Začátkem 50. let s příchodem cvičných dvojsedadlovek tato éra definitivně skončila a staré „glajtry“ z letišť rychle zmizely. I v Německu se jich zachovalo jenom pár. (hoh) Hol´s der Teufel NĚCO O KLUZÁCÍCH PRVNÍCH HISTORICKÝCH O prázdninách, jsem navštívil letecký den v Staňkově. Letos tam bylo, obrovské množství vzdušných kluzáků. Při prohlížení strojů, jsem tam objevil i jeden historický kus, který byl celodřevěný a byl schopen letu. Tak, mě napadlo, že bych o tom mohl napsat do našeho školního časopisu. Jeden z prvních dochovaných typů - SG38 SCHULGLEITER Historie tohoto typu, jehož český název zní „Vem to čert“, začíná v roce 1923 a je spojena s německým konstruktérem Alexanderem Lipischem. V roce 1927 byl tento typ trochu upraven a několik kusů vyrobila začínající německá firma Alexander Schleicher, která vyrábí větroně dodnes. Tento kluzák sloužil k základnímu výcviku plachtařů v plachtařských skupinách, kde byl v počtu mnoha desítek kusů amatérsky vyráběn nejen v Německu ale i v Čechách. Podle dochovaných zpráv z třicátých let, tento kluzák plachtil v Čechách v Olomouci, Konici na Moravě, Zlíně, Valašském Meziříčí, Moravské Ostravě, 3 kusy v Přerově a Jindřichově Hradci. 10. KLUZÁK HOL’S DER TEUFEL Tento kluzák doteď vlastní jeden pán z Plzně, který byl velmi ochotný a prozradil mi o tomto kluzáku plno informací. Jestli budete mít zájem tak do dalšího čísla, bych mohl přidat další dva kluzáky. (svoby) 11. …a ještě jeden dopravní prostředek, na který byl použit honduraský mahagon pro výrobu karoserie. CELODŘEVĚNÁ KAROSERIE AUTOMOBILU Společnost Historic at Brooklands má ve své nabídce řadu vzácných, exkluzivních a zajímavých vozů. Mezi ty nejvzácnější patří i Talbot 14/65 Boat Tail Tourer. Talbot 14/65 Boat Tail Tourer, který bude nabídnut 4. prosince v aukci společnosti Historic at Brooklands, opustil brány automobilky Clement Talbot v Londýně roku 1932. Svůj automobilový život zahájil s uzavřenou karoserií jako cestovní vůz. O nějakých třicet let později se ovšem dočkal zcela nové karoserie, kterou nese dodnes. Ta je od kapoty motoru až po záď vyrobena z kvalitního honduraského mahagonu. Vzhled vozu se odrazil i v jeho pojmenování Boat Tail Tourer, které značí oblíbený styl používaný u luxusních a sportovních automobilů ve dvacátých a třicátých letech. Interiér, v němž jsou sedadla čalouněná černou kůží je rozdělen na dva samostatné oddíly. Při nasedání na zadní sedadlo je potřeba překonat vysoké bočnice. Když se, zadní sedadlo nepoužívá, je možné prostor nad ním uzavřít krytem, díky němuž má záď plynulé linie. Pod karoserií z mahagonu je konveční ocelové šasi a k pohonu Talbotu slouží šestiválec o objemu 1670 cm 3, který disponuje výkonem 65 koní (48 kW). Očekává se, že unikátní vůz bude vydražen za 20 až 30 tisíc britských liber (zhruba 600.000 až 900.000,– Kč). 12. □ zajímavé dřeviny V minulém ročníku jsme vás seznámili s některými cizokrajnými dřevinami. Zajímavé dřeviny rostou ale i na našem území. V tomto čísle vám představujeme neobyčejný jehličnan, strom, který je opředen i mnoha legendami. TIS ČERVENÝ (Taxus baccata) Rod Taxus zahrnuje 8 druhů – tis je pomalu rostoucí, často vícekmenný, až 20 m vysoký keř nebo strom. Vyskytuje se v suťových lesích v Evropě od Středomoří až po jižní Švédsko a Norsko, od Velké Británie až po Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Dále je rozšířen v Alžírsku, Malé Asii, na Kavkaze, v severním Íránu, v Himálaji a v Barmě. Ve většině zemí patří mezi přísně chráněné druhy. Tis tvořil kdysi v Evropě celé lesy. V České republice je významnou lokalitou výskytu tisu obec Terešov na Rokycansku. Chráněná rezervace V Horách se nachází ve výšce 358-449 metrů nad mořem a prostírá se na ploše 50,63 ha. Chráněnou rezervací byla vyhlášena v roce 1966. Pro svůj bohatý výskyt tisu červeného, zastoupeného počtem cca 3.200 kusy, se tato rezervace řadí mezi největší tisové háje ve střední Evropě. Stáří zde zastoupených tisů se pohybuje od 300 let až po 1000 let. Tis je náš nejjedovatější strom. Prudký jed se ukrývá v jehlicích, kůře i semenech. Tis obsahuje přibližně deset pseudoalkaloidů (jedů), souhrnně pojmenovaných jako taxin. Nejedovatý je pouze červený míšek obsahující semena. Tis je jedovatý pro člověka a zvířata, naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tiž neškodný. Otrava tisem se projevuje zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi a v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Taxin se velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí a tam může smrt přijít během několika minut po požití jedovaté části rostliny. Dřevo tisu je tvrdé, pružné a trvanlivé. Běl je úzká a smetanově bílá až nahnědlá, široké jádro červenohnědé barvy, stářím tmavne. Usušený má hustotu přibližně 670kg/m³. Schne rychle a dobře, s minimální tvarovou deformací. Při použití je dřevo tvarově stabilní. Toto tvrdé, kompaktní a elastické dřevo má vyšší pevnost v ohybu, pevnost v tlaku, tuhost a rázovou houževnatost. Na vzduchu vysušený tis s přímým průběhem vláken je jedno z nejlepších jehličnatých dřev na ohýbání. Ručně i strojně je většinou dobře opracovatelné, ale pokud má nepravidelné, vlnité nebo příčné vláknění, snadno se trhá. Spojování hřebíky vyžaduje předvrtání otvorů a olejnatost tisového dřeva někdy komplikuje lepení. Lze ho dobře mořit a povrchově upravovat. Tis je trvanlivý, ale může být napaden červotočem a je špatně impregnovatelný. Tis roste velmi pomalu a má proto velmi husté dřevo. V Čechách je nejstarší tis ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou a je zároveň považován botaniky za nejstarší tis ve střední Evropě. Jeho stáří je odhadováno na 1 500 – 2 000 let a má obvod kmene 345 cm. Nejstarším stromem Evropy je tis „Fortingall Yew“ který roste u kostela v Pertshire ve Fortingallu ve Skotsku. Jeho stáří je odhadováno na 3 000. Kmen je rozdělený na dvě poloviny s obvodem 15,5 m. (Některé zdroje uvádějí jeho stáří až na 8 000 let). Tis je strom opředený pověstmi je s ním spojen řada legend, zejména v keltské oblasti. Tis je na jedné straně označován za strom smrti, ale zároveň za strom vzkříšení a nesmrtelnosti. To vychází z jedovatosti tisu, jeho schopnosti zmlazovat a z jeho dlouhověkosti. Byl často vysazován na hřbitovech a tradovalo se, že kořeny tisů na hřbitově sahají až k ústům nebožtíka a napájejí je životem. Ve starém Řecku byl tis zasvěcen bohyni Hekaté a tisy je také údajně lemována cesta do podsvětí. V jedné středověké legendě se píše: „V Arcadii a ve Francii, v krajině zvané Narbona tvrdí, že tento strom je tak jedovatý, že ti, kteří pod ním spali, anebo toliko v jeho stínu odpočívali, bývají nemocní a někdy i umírají, což se zvláště stává, když strom kvete.“ 13. Tis se zapsal i do názvů mnohých vesnic, příkladem obec Tisová u Tachova. A tis je spojen i s křestním jménem Ivo, je pravděpodobně starogermánského nebo keltského původu. Význam jména je odvozován ze staroněmeckého slova „Iwa“, které znamená tis, tisový luk nebo lučištník vůbec. Nejstarším známým artefaktem z tisového dřeva je kopí z Anglie, staré asi 50 tisíc let. Luk ze dřeva tisu byl nalezen v tajícím alpském ledovci u známé mumie pravěkého muže Ötziho, který žil v době bronzové a jehož stáří se odhaduje na 5 300 let Tis byl po celá století ceněn jako dřevo na výrobu luků anglických lučištníků. Je to vynikající materiál pro soustružení a řezbářství, je používán na výrobu replik historického nábytku, v interiérové a exteriérové truhlařině, na výrobu zahradního nábytku, plotů a sloupků vrat. Tradičně se z něj vyrábějí ohýbané části tzv. windsorské židle. Tis se krájí na vysoce dekorativní dýhy (kořeníce). Anglický luk, nazývaný také Velšský luk, je druh dlouhého středověkého luku (dlouhý luk 1,8 - 2 m). Ten byl užívaný Angličany a Velšany jako zbraň lovecká i bojová. Dlouhý luk používaný Angličany byl velice efektivní zbraní za Stoleté války, zvláště pak v jejích počátcích v bitvě u Sluys (1340), Crécy (1346), a Poitiers (1356), a v patrně neslavnější bitvě u Agincourt (1415). S rozvojem nových zbraní byli Angličtí lučištníci již méně úspěšní. Poslední zmínka o vojenském použití luků v západní Evropě je z roku 1627. Termín "anglický" či "velšský" je užíván k odlišení luků užívaných Angličany, navzdory faktu, že takřka identické luky byly užívány po celé severní a západní Evropě; značná část tisové dřeva na výrobu luků byla do Anglie importována ze Španělska nejméně již od čtrnáctého století. Nejstarší dlouhý luk, pocházející z Anglie, byl nalezen u Ashcott Heath, Somerset, a je datován do roku 2665 př. Kr., ale žádné luky pocházející z období jejich největšího rozšíření (cca 1250–1450 AD)se nezachovaly,[2] nejšpíše proto, že se jejich konstrukce stávala méně odolnou, rozpadaly se a byly raději nahrazovány, než by se dědily napříč generacemi.[3] Z období renesance se však zachovalo více než 130 luků. Více než 3500 šípů a 137 luků bylo vyzvednuto z vraku Mary Rose, lodi z flotily Jindřicha VIII, jež se potopila u Portsmouthu roku 1545. (hoh) ČERVENÝ MÍŠEK – JEDINÁ NEJEDOVATÁ ČÁST ROSTLINY 14. JÁDROVÉ DŘEVO TISU ČERVENÉHO ANGLICKÝ DLOUHÝ LUK - LONGBOW 15. □ toulky Tachovskem Rezervací prochází naučná stezka Podkovák, která umožňuje návštěvníkům pozorování rašelinných jezírek s typickou vegetací. Nepropustné podloží a velké množství srážek tvoří předpoklad pro vznik rašeliniště. Naučnou stezku najdete přibližně 900 metrů od silnice Stará Knížecí Huť – Lesná. U silnice se dá i pohodlně zaparkovat. Naše TOULKY TACHOVSKEM pokračují v tomto ročníku Truhlářského magazínu putováním po přírodních rezervacích a naučných stezkách okresu Tachov. Zatímco v prvním ročníku TM bylo naším cílem putováním po významných hradech Tachovska, v tomto se poohlédneme po přírodních krásách našeho regionu. Naučná stezka měří asi 100 m, vede po povalovém chodníčku a má 6 zastávek. První tabule poskytuje informace o Přírodní rezervaci Podkovák, další tabule obsahují obrázky a popis ptáků, ještěrky živorodé, zmije obecné a rostlin, které se zde nacházejí. V rašeliništi jsou okolo stezky rozmístěné cedulky s názvy rostlin. Na chodníku jsou zobrazeny stopy živočichů – lišky, norníka, prasete divokého. Tím prvním zastavením bude přírodní rezervace Podkovák se stejnojmennou naučnou stezkou. PŘÍRODNÍ REZERVACE PODKOVÁK Přírodní rezervaci Podkovák byla vyhlášena v roce 1975. Najdeme ji v katastru obce Lesná nedaleko Tachova. Rezervace se nachází v plochém sedle v prameništi Lesního potoka v nadmořské výšce přibližně 708 m nad mořem. Na území o rozloze 5,63 ha je chráněno rašeliniště s typickými rostlinami a živočichy. Blatkový bor (borovice blatka) s příměsí smrku má v podrostu brusnici borůvku, vlochyni bažinnou, suchopýr pochvatý, kyhanku sivolistou nebo šichu černou. V blízkosti rašelinných jezírek roste rosnatka okrouhlolistá, tučnice obecná a také rojovník bahenní. Z živočichů se zde vyskytuje ještěrka živorodá nebo zmije obecná. Nepropustné podloží a velké množství srážek tvoří předpoklad pro vznik rašeliniště. Naučná stezka je zakončena vyhlídkou a altánkem. V altánku je i tabule informující o rašeliništi a fauně a floře v něm. Cyklisté mohou nechat kola ve stojanu na začátku stezky. 16. NAUČNÁ STEZKA ZAKONČENÁ ALTÁNEM 17. BLESKEM POŠKOZENÉ DŘEVO BUKU … A SMRKU 18. sport KONEC ŠKOLNÍHO ROKU 2012/2013 A TRUHLÁŘI NA UMĚLÉ TRÁVĚ PŘI TURNAJI V MALÉ KOPANÉ – ZLEVA: MUCHA M., NOVOTNÝ M., OVČAČÍK M. A ABRAMČUK J.. Truhlář Daniel Malý si svými výkony ve skoku vysokém na školní Olympiádě řekl o nominaci do lehkoatletického družstva na STŘEDOŠKOLSKÝ ATLETICKÝ POHÁR – CORNY. Ve Stříbře obsadil Daniel Malý 2. místo za 174 cm a přispěl tak celkovému vítězství týmu, který získal 8 401 bodů a tím i možnost účastnit se krajského finále v Domažlicích. V Domažlicích přidal ke svému výkonu ze Stříbra ještě 4 centimetry (180 cm) a skončil na pěkném 5. místě. Školní atletický tým získal celkově 9 039 bodů a konečné 2. místo. (hoh) 19. VÝVOJ ČLOVĚKA? 5. ČÍSLO TRUHLÁŘSKÉHO MAGAZÍNU VYCHÁZÍ 15. listopadu 2013 PŘÍSPĚVKY DO TRUHLÁŘSKÉHO MAGAZÍNU POSÍLEJTE NA ADRESY: [email protected] [email protected] UZÁVĚRKA 6. ČÍSLA JE 31. ŘÍJNA 2013 STŘEDNÍ PRŮMYS LOVÁ ŠKOLA, TACHOV, SVĚTCE 1 20.
Podobné dokumenty
1 Integrativní body-psychoterapie II.: psychoterapeutický proces
Dech lze např. podpořit v nádechu i ve výdechu, lze jej ozvučit, více otevřít, uvolnit
dech ústy a pracovat tak se sebekontrolou. Lze jej využít pro kontejnování5 energie, např. u
vzteku, smutku, ...
Otevřít v novém okně
více než jednu řeku. Vrátný byl odpovědný
firmě, které dřevo patřilo, ale nesl odpovědnost také za plavce. Plavení dřeva byla
na svou dobu poměrně slušně placená práce,
ale také značně nebezpečná a...
Závěrečná zpráva za r. 2006 Konzervátorské metody prováděné in
k zapůjčení 65 rukopisů do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Po válce byly 63
rukopisy předány jako deponát do dnešní Národní knihovny, 2 rukopisy zůstaly i nadále
v muzeu.1
Tento soubor rukopisů...
Čakan 2 -2015 - Klenčí pod Čerchovem
Jiří Šindra. No ano, souhlasím, bohužel jen čtyři děti, ale počet členů je závislý na
počtu fotoaparátů, které jsou k dispozici. A ač již fungujeme rok, nepodařilo se nám
sehnat dotace nebo sponzor...
Můj venkov V PANELU
elektrické zásuvky, porcelán, www.kuchyne-bohemian.cz, 797 Kč/ks DOLE Příborníky Variera,
dřevo 399 Kč, plast 129 a 199 Kč, vše Ikea
Untitled Spreadsheet
[email protected]
Ukončeno 4,20
[email protected]
Ukončeno 4,50
[email protected]
Ukončeno 5,20
[email protected]
Ukončeno 4,80
[email protected]
Ukonč...