První Československá měna a známky

První Československá měna a známky
Ekonomickou sílu každého státu do značné míry charakterizují jeho peníze. Pro úspěšný
start nového čs. národního hospodářství bylo proto nutné co nejdříve oddělit jeho měnu
od ekonomik Rakouska a Maďarska, které spěly ke krizi. Proto byl v tajnosti připraven,
25. února 1919 na samostatném odpoledním zasedání Národnímu shromáždění předložen
a v prvním a následně hned i ve druhém čtení schválen zákon o měnové reformě.
Ještě týž den ve 24 hodin v noci uzavřelo čs. vojsko hranice a byla zastavena
mezinárodní železniční doprava i poštovní styk, aby nemohlo docházet k
nežádoucím přesunům peněz. Všechno oběživo uvnitř hranic ČSR pak bylo ve
dnech 3. až 12. března evidováno (celkem přes 7 mld K), polovina předložených
peněz byla uložena na nucenou půjčku státu a zbytek označen kolkem nebo
přetiskem.
Z technických důvodů se uvedené opatření netýkalo drobných bankovek po 1 a 2 K a
mincí, protože z hodnoty celkového oběhu představovaly nevýznamný podíl. Po této
měnové odluce se označenými rakousko-uherskými bankovkami platilo až do září (1 a 2
K), resp. závěru roku 1919. Platnost posledních z nich (10 a 20 K) pak skončila v červnu
1920.
Ještě v roce 1919 byla vydána I. emise již československých státovek. Pro technickou
nedokonalost a tím možnost padělání byla v letech 1930-22 vydána II. zdokonalená
emise a od roku 1926 po zřízení emisní Národní banky pak byly státovky nahrazeny
bankovkami.
Důsledně omezující měnová politika, kterou uplatňoval ministr financí Alois Rašín
(zemřel po atentátu v r. 1923, jeho portrét je spolu s M. R. Štefánikem na dvacetikoruně),
se více či méně uplatňovala v ČSR i později. Proto na rozdíl od některých sousedních
států (Německo 1923, Maďarsko 1946) u nás nikdy nedošlo k hyperinflaci. Postavení
tehdejší čs. měny ilustruje už vzhledové porovnání - 5000 státovka československá 1920
a bankovka německá stejné hodnoty 1922.
První československé známky zelené (5) a červené (10) haléřové "Hradčany" vyšly
už 18. prosince 1918. Stejně jako první známky novinové s letícím sokolem a o něco
později vydané doplatní, je navrhl Alfons Mucha a knihtiskem vytiskla tiskárna Česká
grafická unie.
S jejich tiskem nebyly žádné zkušenosti a specializované stroje byly ve Vídni. Známky
proto zpočátku neměly zoubkování a musely se z tiskových archů stříhat. V té době
také nebyla uzákoněna nová měna, takže hodnoty byly uváděny jen v číslech - např 1,
10, 20, 100, 500, 1000. Série hradčan, která souhrnně obsahovala na 50 vzorů a hodnot,
byla velice populární a během necelých dvou let dosáhla nákladu přes 1 miliardu kusů.
V počátečním období bylo možno používat i existující rakouské/uherské známky s
přetiskem „POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ 1919“, získaným za polovinu jejich hodnoty.