PDF soubor

16 Mangazine
Program bloku Japonsko a manga na Pragoconu 2002
Sobota 16.2.2002
8:30
Zahájení programu a krátké povídání o manze
9:00
Promítání: Perfect Blue
anglické titulky, režie Satoshi Kon, 82 minut
10:45 František Špoutil: Environmentalismus, Japonsko a manga
11:45 Promítání: Inu Yasha (televizní série)
české titulky, režie Ikeda Masashi, 5 epizod
13:45 Jan Liška: Jak se dělá anime
14:45 Promítání: X (televizní série)
anglické titulky, režie Yohiaki Kawajiri, 3 epizody
16:00 dr. Alice Kraemerová: Japonská strašidla
17:00 Promítání: Hrob světlušek
české titulky, režie Isao Takahata, 90 minut
18:40 Promítání: Dragon Half
české titulky, režie Masahiro Koyama a Takahiro Kishida, 25 minut
19:10 Promítání: Rurouni Kenshin OAV
české titulky, režie Kazuhiro Furuhashi, 120 minut
21:20 Promítání: Utena: Adolescence Mokushiroku
české titulky, režie Kunihiko Ikuhara, 90 minut
23:00 Promítání: Komediální seriály pro dospělé – Ebichu, Ippatu Kikimusume a Puni
Puni Poemi
23:50 Promítání přes noc: Ayashi no Ceres nebo Noir
anglické titulky,
Ayashi no Ceres: režie Kamegaiki Hajime, 24 epizod po 20 minutách,
Noir: režie Mashimo Koichi, 26 epizod po 20 minutách
Neděle 17.2.2002
9:00
Promítání: Neon Genesis Evangelion
české titulky, režie Hideaki Anno, 2 epizody
10:00 Vyhlášení výsledků soutěže o videokazetu Princezna Mononoke
10:30 Promítání: Doručovací služba slečny Kiki
české titulky, režie Hayao Miyazaki, 102 minut
13:00 Ota Dufek: Japonská populární hudba
14:00 Promítání: Cowboy Bebop – Knocking on Heaven’s Door
anglické titulky, režie Shinichirou Watanabe, 120 minut
Promítání podle přání publika, kromě Cowboy Bebopa je možný např. Blood
– The Last Vampire, Lupin III, filmy studia Ghibli, Angel Sanctuary, Petshop
of Horrors.
I don’t even have the time to get depressed.
Yawara
Vydala Manga.cz • © 2002 • Všechna práva vyhrazena • sazba: shinji
vydáno u příležitosti
Pragoconu 2002
Mangazine
číslo první
zdarma
Mangazine 15
2 Mangazine
Milý čtenáři,
Jiji
držíš v rukou první český fanzin, který je
věnován jen a pouze japonskému komiksu a
animovanému filmu. Jeho vydání provázelo
tolik nepředpokládaných obtíží, že jsme už
ani nedoufali, že by se nám jej mohlo podařit
vydat tak, jak jsme měli v úmyslu – totiž
k sci-fi setkání Pragocon 2002. Nejvíce nám
plány zkomplikovalo zničení disku, na němž
byl připraven originální komiks, který vznikl
ve spolupráci Rika a Asuky. Jelikož se to
stalo těsně před konečným termínem sazby,
nebyla již možnost připravit tento komiks
znovu, a tak zde můžeš najít náhradní komiks,
Azumangu. Azumanga je původem z Japonska
a z angličtiny ji přeložili Riko s Lišákem.
Doufám, že se ti bude líbit stejně jako nám.
Vedle komiksu tu najdeš fanarty, jsou to
ty, které byly zaslány redakci Manga.cz jako
příspěvky do soutěže o videokazetu Princezna
Mononoke.
Jelikož jsi Mangazine otevřel, předpokládám,
že tě manga či anime zaujalo. V tom případě
tě chci upozornit na webové stránky
www.manga.cz, které jsou zaměřeny právě
na mangu a anime. Najdeš tam kromě recenzí
seriálů a filmů také články o Japonsku,
novinky z dění ve světě i fanarty a komiksy
českých autorů, které napodobující mangu.
Těším se, že alespoň nějaký čas, který strávíš
na Pragoconu, věnuješ našemu bloku Japonsko
a manga. Jeho časový rozvrh je na poslední
stránce a program s anotacemi by měl viset na
nejrůznějších místech budovy.
Jan Adamčák
Kiki
Na provázku vodí
kotě, které chodí
po koštěti sem a tam,
když oblohu zametám.
Jiji
Levá, pravá, vpřed a vzad,
tohle musí kočka znát.
Aby mohla neochvějná
býti kočka čarodějná.
Máma je zářivě bílá,
táta uhel připomíná.
Copak bude s koťaty?
Budou pěkně strakatý?
Naštěstí, mé děti zlaté,
nejste nikdo mourovaté.
Takhle stačí jeden kuk,
jsi-li holka nebo kluk.
Ten, kdo se nebude bát,
bude nebes akrobat.
Takže alou na koště,
paní zase létat jde!
Moc vlka
Tomáš Voves
Mnoho dobré zábavy,
shinji
Krásné barvy rudých máků
jsou jak kapky krve na čumáku.
Na čumáku vlka noci
v jehož zajetí jsme a v jeho moci.
Krásné barvy rudých máků
jsou jak kapky krve na čumáku.
Na čumáku vlka noci
bojujeme se psí mocí.
Azumanga Daioh
kresba: Kiyohiko Azuma, překlad: Lišák a Riko, lettering: Riko
Mangazine 3
14 Mangazine
Jak se dělá anime
Za každým anime titulem, který se dostane na obrazovky či filmová plátna, se
skrývají stovky hodin tvrdé dřiny mnoha lidí. Cesta, která vede od prvního nápadu
k premiéře, je dlouhá a trnitá, ale také velice zajímavá a tento článek by vám měl
pomoci se na ní alespoň trochu zorientovat.
Objektivně vzato, existuje jenom málo pracnějších metod výroby filmů, než je
klasická animace. V podstatě to vždy znamená namalovat a nafilmovat celou metráž
políčko po políčku, a přestože byla vyvinuta celá řada technik, které animátorům
práci ulehčují, vždy se jedná o mimořádně náročný a vyčerpávající proces.
Původní technologie, která se jen s malými změnami používala až do nedávna,
byla pro potřeby filmu vyvinuta ve studiích Walta Disneye, která i dnes drží primát,
co se kvality animace týče. Japonská studia tyto metody poté přizpůsobila svým
potřebám a zejména pak filmovým rozpočtům, které jsou oproti Disneyho titulům
zhruba desetinové. V současnosti většina studií v Japonsku už sice používá při práci
počítače, animátoři jsou však až překvapivě konzervativní a až na poměrně čerstvé
výjimky se nedá říct, že by celá produkce byla realizována digitálně.
Dobrý námět – polovina úspěchu
Produkce animovaného titulu stojí spoustu peněz a cílem všech je samozřejmě na
celém projektu vydělat. Není tedy divu, že se volbě námětu věnuje velká pozornost.
Přirozenou volbou pro zfilmování jsou úspěšné komiksy manga, kterých vychází
v Japonsku neuvěřitelné množství, není však neobvyklé, že je zpracována i zcela
původní idea, vzešlá z produkčního týmu animačního studia.
Pro autora námětu představuje samozřejmě zfilmování jeho příběhu velký úspěch,
který je provázen i nezanedbatelným finančním ohodnocením. Na druhou stranu
obvykle nemívá žádnou další možnost jak průběh filmování ovlivnit a často bývá
výsledkem rozčarován – to se stává i v případě realizace u tak slavných studií, jakým
je například Studio Ghibli (Doručovací služba slečny Kiki).
Režie a lidé kolem ní
Režisér (kantoku) je vedoucím celého produkčního týmu a zodpovídá za celkové
zpracování a vyznění filmu. Jeho prvním úkolem je zpracovat scénář ve formě tzv.
„storyboardů“, ve kterých popíše všechny klíčové scény filmu, doplněné záznamem
dialogů a poznámkami k hudbě, kameře atd.
„Druhým mužem“ v animačním týmu je režisér
animace (enshutsu), který funguje jako styčný
důstojník mezi režisérem a vlastní produkcí. Mezi
jeho úkoly patří dohled nad animací, zvukovou
stopou a dabingem. Vzhledem k tomu, že se v obou
případech jedná o zodpovědné a náročné funkce,
mívají oba režiséři často k dispozici tým asistentů.
Návrh postav
Dalším krokem je návrh postav. Člověk, který je
tímto úkolem pověřen, musí pro každou z hlavních
4 Mangazine
postav vytvořit soubor náčrtů, „settei“, ve kterých je postava podobně rozkreslena
z různých pohledů. Součástí settei jsou i kostýmy a charakteristické předměty.
Designér musí umět vyhovět nejrůznějším podmínkám a omezením, kladeným ze
strany režiséra, animátorů i případného autora původní předlohy.
Settei využívá ke své práci inspektor animace (sakuga kantoku, sakkan), který
dohlíží na to, aby postavy stále odpovídaly původním náčrtům a neměnily se během
produkce. Dále pak navrhuje většinu „vedlejších“ postav, které se ve filmu objeví.
Animátoři
Ve chvíli, kdy jsou hotové návrhy postav a storyboardy, přijdou na řadu animátoři
klíčových scén – genga. Ti nejprve vytvoří návrhy jednotlivých scén (přesné
rozmístění postav, velikost záběru, hrubý náčrt pozadí...). Jakmile jsou návrhy
schváleny, jsou podle nich vytvořeny klíčové kresby: scény, které zachycují výrazné
body filmu. Jsou to například začátky a konce záběrů, příchod významné postavy
nebo důležitá gesta. Inspektor animace pak klíčové kresby zkoriguje a genga vytvoří
časový rozvrh (x-sheet), kde je definován pohyb a časování každé scény, aby bylo
možné začít pracovat na jednotlivých snímcích. V této fázi se také odděluje tvorba
pozadí od kreslení vlastních postav.
Po zpracování klíčových záběrů přijdou na
řadu skuteční dělníci anime, provádějící tzv.
„inbetweening“ (dóga). Jejich úkolem je nakreslit
jeden každý záběr natáčeného filmu políčko po
políčku. Čím větší počet kroků, tím plynulejší
animace (a samozřejmě větší náklady). Většina
animovaných filmů je točena metodou „na druhou“,
kdy jeden snímek bude exponován na dvě filmová
políčka. Nízkorozpočtové filmy nebo méně důležité
scény se točí „na třetí“ nebo i „na čtvrtou“ a jedině
Disney má tolik prostředků, aby si mohl dovolit
točit všechny své celovečerní filmy „na první“, 24 jednotlivých snímků za sekundu.
Každý z těchto snímků musí být ručně nakreslen, a přestože existují filmy, kde je i v
této fázi využíváno počítačů, ve většině studií se kresby dóga dělají ručně. Animátoři
jsou placení podle počtu kreseb, přičemž průměr se pohybuje kolem třiceti denně (u
Disneye je to 17 snímků na animátora a den).
Když jsou jednotlivé snímky hotovy, překopírují se pomocí speciálního
kopírovacího zařízení na celuloidové fólie (takzvané „cels“) a koordinátor barev
(iroshitei) rozhodne, jakou barvou se bude kolorovat ta která část snímku. Vytvoří tak
barevný model, na který se odkazují malíři „shiage“ při kolorování fólií. V této fázi
produkce se také nejčastěji využívají počítače a naprostá většina nově vznikajících
titulů je již kolorovaná digitálně. I přes to se, podobně jako u inbetweeningu, jedná o
úmornou dřinu, která bývá velmi špatně placená. Následkem toho se často zadávala
subdodavatelům v Číně a Koreji, kde jsou k disposici levnější pracovní síly.
Speciální podskupinou v oddělení shiage jsou lidé zabývající se speciálními
efekty (tokushukóka, tokko). Ti vytvářejí na snímcích kouř, mlhu, padající sníh atp.
Také zde mají dnes hlavní slovo počítače.
Mangazine 13
Mangazine 5
12 Mangazine
KONEC – ČTĚTE ODZADU – STRANA 15
Výtvarníci pozadí
Záběr v anime se skládá minimálně ze dvou (často i více) vrstev: vlastní fólie s
postavami a pozadí. Návrhy pozadí vypracovává umělecký režisér (bijutsukantoku,
bikan) podle poznámek režiséra. Podobně jako u návrhu postav se vytvářejí modelové
náčrty, podle kterých později výtvarníci tvoří skutečná pozadí používaná pro film.
Pozadí se obvykle vytváří jedno pro celý záběr a jeho posouváním se často navozuje
dojem pohybu. Narozdíl od kolorování postav tu není třeba malovat každé políčko
zvlášť, výtvarníci tedy mohou vytvářet i velice komplexní obrazy s mnoha barevnými
přechody.
Kamera, jedem!
Ve chvíli, kdy je práce na všech komponentách záběru hotova,
přichází ke slovu tým hlavního kameramana (satsuekantoku).
V práci s kamerou spočívá hlavní rozdíl mezi japonskou a
americkou školou animovaného filmu: Vzhledem k hrubšímu
inbetweeningu nemohou japonci dosáhnout tak plynulého
pohybu při animaci, vypomáhají si tedy nejrůznějšími efekty,
filtry ap. Na kameramanech také obvykle zůstává co nejobratnější
maskování následků nízkého rozpočtu. Zručný kameraman
nenechá diváka postřehnout, že postavy procházejí kolem
stejného stromu už počtvrté – pokud to, samozřejmě, není
režisérovým úmyslem.
Ozvučení a dabing
Nahrávání zvukové stopy k filmu probíhá víceméně podobně jako u běžných filmů.
Japonským specifikem pak je, že nahrávací společnost, která k filmu tvoří hudbu
a písně, produkci celého titulu obvykle zdatně sponzoruje – celkem přirozeně se
počítá s výdělkem na zájmu fanoušků o soundtracky (úspěšné série jich mívají
nezřídka i několik) a koncerty. V těchto vazbách se také skrývá tajemství „hudebních“
epizod, které se u některých seriálů vyskytují (Nadia), případně zvlášť vytvářených
animovaných klipů (Fushigi Yúgi, Ranma).
Zcela samostatnou kapitolou je potom dabing animovaného filmu. Západní studia
při něm většinou volí metodu prerecordingu, kdy se dialogy namluví předem a
výtvarníci pak rozhovory postav animují podle zvukové stopy. To je ovšem velice
drahé, proto japonští animátoři volí většinou techniku „afureko“, kdy se dabing
provádí do hotové animace a je na zdatnosti dabérů, zvaných „seiyú“, aby se obrazu
přizpůsobili. Kvalita japonského dabingu je skutečně mimořádná, a přestože našinec
obvykle japonštinou nevládne, bývá jeho poslech skutečným potěšením.
Pokud jsou práva na promítání nějakého anime prodána do zahraničí, jen
zřídkakdy se stává, že je dabing proveden způsobem, který se alespoň přiblíží
mimořádným výkonům japonských herců. Výkonům seiú je věnována značná
pozornost a jsou dokonce známy i případy, že je postava ve filmu psána a navrhována
přímo „na míru“ dabérovi, který jí má posléze propůjčit hlas.
Jak již bylo uvedeno výše, je produkce anime velmi nákladnou záležitostí, a to
i přesto, že se náklady pohybují na zlomcích sumy, se kterou operují studia Walta
Mangazine 11
6 Mangazine
Disneye. Průměrná televizní série o 26 dílech mívá rozpočet kolem 100–300 miliónů
jenů (cca 30–100 mil. Kč) včetně nákladů na reklamu. V případě OAV (Original
Animated Video, titul vydávaný výhradně na videokazetách a DVD) se podobný
rozpočet dělí mezi menší počet dílů (obvykle 3–8). Pro celovečerní filmy se pak suma
pohybuje od 800 miliónů jenů (170 mil. Kč) za Wings of Honnamise po Mononoke
Hime s rozpočtem kolem 2,4 miliardy jenů (750 mil. Kč, pro srovnání: poslední
Disneyův film Atlantis: The Lost Empire měl rozpočet zhruba 3,5 miliardy Kč).
Realizační doba celovečeních filmů může být i několik let, standardní termíny se ale
pohybují kolem 1 až 1,5 roku.
Jan Liška
Fanart na motivy filmu Naušika z Větrného údolí, autorka: Štěpánka Vindušková
Fanart na náměty filmu Naušika z Větrného údolí, autor Jiří Tesař
10 Mangazine
Fanart na náměty filmu Princezna Mononoke, autor Tomáš Voves
Mangazine 7
Enviromentalismus, Japonsko a manga
Japonsko je známo ve světě ochránců přírody spíše jako země lovící velryby pro
„vědecké“ účely nebo jako země, jejíž společnosti drancují pralesy jihovýchodní Asie
a Papui. Je to ale vypadá uvnitř Japonska? A odráží se toto nějakým způsobem na
tvorbě autorů mangy?
Podíváme-li se na Japonsko a Japonce podrobněji,
dojdeme k závěru, že jejich přístup není zase tak odlišný
od našeho. Po celém souostroví je rozeseto množství
různě chráněných přírodních scenérií a živočichů a rostlin
na těchto územích se vyskytujících. Zákon o Národních
parcích byl schválen roku 1931 (roku 1957 byl pak
nahrazen zákonem o Přírodních parcích) a první parky
byly založeny už roku 1934 – Deisencuzan NP, Setonaikai
NP, Unzen NP, Kirišima NP.
Jelikož jsou Japonské ostrovy výsledkem sopečné
činnosti, veškerá suchozemská fauna (pochopitelně to
platí i pro flóru) sem musela přimigrovat z pevniny a to ať
už přímo, nebo přes kaskádu ostrovů. Tato migrace byla
usnadněna v dobách ledových díky poklesu hladiny oceánů, kdy se do Japonska
dostali někteří velcí savci (např. medvěd hnědý – Ursus arctos). Z polohy Japonského
souostroví je patrné, že migranti sem mohli přicházet z holarktické, palearktické,
orientální a v omezené míře i z australské oblasti. Nesmím opomenout ani druhy
s rozšířením cirkumpacifickým. A skutečně zde můžeme zástupce všech těchto faun
nalézt. Orientace ostrovů severojižním směrem (cca od 50° s.š. po 25° s.š.), stejně
jako velká hornatost a ostrovní uspořádání dávají tušit poměrně různorodou škálu
druhů.
Pokud bych měl na tomto místě hovořit o všem, co na území Japonska žije,
mnohonásobně bych přesáhl místo vymezené pro tento článeček. Čtenář mi tedy
musí prominout vynechání rostlin, hub, bezobratlých, ale také ryb. Z ostatního zde
uvádím pouze některé zajímavosti a vezmeme to pěkně po pořádku:
Obojživelníci (Amphibia): krom nejrůznějších druhů žab, více či méně příbuzných
našim (např. rosnička Hyla japonica, skokan Rana japonica či ropucha Bufo japonicus)
a několika dalších ocasatých obojživelníků, můžete na ostrově Rjúkjú narazit na
trnočolka Andersonova (Echinosteron andrewsi) – zvířátko vzdáleně příbuzné
našim čolkům a mlokům, jehož sesterský druh žije na území Číny. Trnočolek je
schopen, jako mnoho jeho příbuzných produkovat jed – u něj ale ústí jedové žlázy
ven v oblasti vychlípených žeber. Na ostrově Honšú je zase
k nalezení zástupce čeledi Pamlokovitých – pamlok sibiřský
(Salamandrella keyserlingi).
Plazi (Reptilia): z polohy Japonska je zřejmé, že o druhy
mořských želv křižujících jeho břehy nebude nouze – a vskutku
zde můžete vidět několik druhů karet (čeleď Cheloniidae),
ale též kožatku (Dermochelys coriacea). Žije zde i několik
druhů vodních želv čeledi Emydidae (např. Mauremys japonica)
Mangazine 9
8 Mangazine
a také zástupce asijských vodních želv čeledi kožnatkovitých (Trionychidae)
Pelodiskus sinensis.
Z ještěrčí plazí fauny se zde vyskytují zástupci čeledí agamovití (Agamidae) –
Japaruga polygonata, ještěrkovití (Lacertidae) – např. Apeltonotus dorsalis a množství
scinků (Scincidae) – např. Ateuchosaurus pellopleurus. Bohaté je Japonsko i na zástupce
gekonovitých (Gekkonidae) – např. Gekko japonicus a raritou je zástupce příbuzné
čeledi gekončíků (Eublepharidae), gekončík japonský (Gomurosaurus kuroviae).
Hadi nejsou v Japonsku také ničím vzácným a to zvláště na jihu, kde můžete
narazit i na zástupce slepáků (čeleď Typhlopidae) – Rhamphotyplops braminus. Velmi
bohatě zastoupena je čeleď užovkovitých (Columbridae), ale s výjimkou rodu Elaphe
(např. druh E. taeniura) je rodové složení zcela odlišné od našeho, ostatně jako
u všech hadích čeledí. Velmi početná je též čeleď korálovci (Elapidae) – hadů jak
suchozemských (např. Calliophis japonicus), obojživelných, tak čistě mořských (např.
vodnář Hydrophis melanocephalus). A pochopitelně nesmím opomenout několik
druhů zmijí (čeleď Viperidae) reprezentovaných např. druhem Trimeresurus elegans.
Ptáci (Aves): snad žádná jiná skupina suchozemských obratlovců
(pomineme-li netopýry) nemá tak dobré předpoklady k šíření
a osidlování nových lokalit. Nedivte se tedy, narazíte-li zde na sýkoru
koňadru (Parus major) nebo jiné ptáky známé z našich končin, nebo
přinejmenším z končin evropských. Nicméně právě pro ptáky platí
nejvíce ona migrace ze všech přilehlých končin. Hnízdí zde dva druhy
albatrosů (řád trubkonosí – Procelariiformes) – Diometra albatrus
z ostrova Torišima a D. nigripes z ostrovů Izu a Rjúkjú. V Japonsku,
na ostrově Okinawa, žije endemický zástupce řádu krátkokřídlých
(Gruiformes) – chřástal okinawský (Gallirallus okinawea) a nesmím
zapomenout ani na jeho vzdáleného příbuzného jeřába mandžuského
(Grus japonensis), známého svými zásnubními tanci. Svého endemita
mají v Japonsku též dlouhonozí (řád Ciconiiformes) – kvakoš
japonský (Gorsachius goisagi). Z dravců (řád Falconiformes) stojí za zmínku orel
Hagsonův (Spizaetus niponensis). I v Japonsku můžete natrefit na zástupce našinci
neznámých čeledí pěvců (řád Passeriformes) jako je pita devítibarvá (Pitta brachyura
– drobní pestří orientální pěvci s krátkým ocáskem), kruhoočko Zosterops japonica
(pěvci typičtí bílým kroužkem kolem oka) nebo housenčíka popelavého (Pericrocorus
divoricatus), zástupce původně australsé avifauny.
Savci (Mammalia): krom mořských ptáků a plazů je zřejmé, že zde žijí i mnozí
mořští savci, jako je několik druhů kytovců (řád Cetacea) – např. běluha (Delphinapterus
leucus) a ploutvonožců (podřád Pinnipedia). Taktéž se nemá cenu v tomto stručném
přehledu příliš rozepisovat o japonské chiropterofauně, neboť netopýři vypadají
všichni podobně a navíc se tato příliš neliší od naší, nebudeme-li počítat dva druhy
kaloňů rodu Pteropus z jižních ostrovů.
Složením pozemní savčí fauny je nejvíce palearktických druhů na ostrově
Hokkaidó.
Poměrně pestře jsou zde zastoupeny šelmy (řád Carnivora) a ačkoli japonského
endemita zde nenajdeme, přece jen je tu několik druhů v našich končinách se
nevyskytujících a nebo nepůvodních – např. vydra mořská (Enhydra lutris) na
ostrově Hokkaidó, sobol východní (Martes melampus), kolonok (Mustela sibirika),
medvěd ušatý (Ursus thibetatus) či psík mývalovitý (Nyctereutes procyonides).
V Japonsku původní je i u nás vysazený jelen sika (Cervus nippon – řád
Artiodactyla). Na ostrovech Honšú, Šikoku a Kjúšú žije endemický
hlodavec (řád Rodentia) plch japonský (Glirulus japonicus). Taktéž
zajícovci (řád Lagomorfa) zde mají na dvou ostrovech souostroví
Amami – králík japonský (Pentalagus furnessi). A na závěr
nejseverněji (s vyj. člověka) žijící zástupce primátů (řád Primates)
s několika „lidskými“ vlastnostmi – makak červenolící (Macaca
fuscata) z ostrovů Šikoku, Kjúšú, Hondo a Jakušima.
Tak to bychom měli stručný výčet japonské zvěře a něco málo
o japonském vztahu k přírodě a nyní již zbývá, jak se toto odrazilo na
tvorbě autorů mangy.
Ochranéřské téma se alespoň téma se porůznu objevuje
v nejrůznějších dílkách, ale já se zde zaměřím pouze na díla, jež jsou
ochranářsky zaměřena zcela, nebo alespoň z velké části.
Nanatsu no Umi no Tico – dětský seriál z roku 1994 vysílaný v našich končinách
pod názvem „Můj přítel Tico“. Pojednává o vztahu malé Nanami a samice kosatky
(později jejího potomka), ale nejen o něm.
Fushigi no Umi no Nadia – seriál z roku 1990 volně zpracovávající knížku J.
Verna „10 000 mil pod mořem“. Seriál je zajímavý také tím, že jeho hrdinka je jednou
z mála vegetariánek ve světě anime. Tento seriál je dílem společnosti Gainax (např.
Neon Genesis Evangelion) a z počátku na něm spolupracoval Hayao Miyazaki.
Kaze no Tani no Naushika – film Hayao Miyazakiho z roku 1984, který by mohl
být obyčejným postkatastrofickým sci-fi, kdyby to bylo jen obyčejné postkatastrofické
sci-fi. Příroda je zde presentována jako vyšší moc trestající lidstvo za jeho činy.
Mononoke Hime – Miyazakiho film z roku 1997 vydaný minulého roku u nás
pod názvem „Princezna Mononoke“. Narozdíl od předešlého díla se jedná spíše
o fantasy zasazenou do reálií starého Japonska. Příběh nám odhaluje věčný boj mezi
přírodou zastoupenou starými zvířecími bohy a princeznou Mononoke a lidmi pod
vedením paní Eboši. Ale jaká strana je v právu? Na tuto otázku příběh neodpovídá
a ukazuje, že celý konflikt není jen černo-bílou bitvou.
X/1999 – původní manga skupiny autorek Clamp (např. Magic Knight Rayearth)
byl zfilmován roku 1996 a v minulém roce vyšel i jako OAV
a seriál. Je zde patrná jednak snaha hlavního hrdiny Kamui
odolat marně svému předurčenému osudu, kterým byl vtlačen
do boje mezi draky země, ochránci přírody, a draky nebes,
ochránci lidstva. A podobně jako u Princezny Mononoke se
ukazuje, že každá obě strany vedou svůj boj zcela legálně.
Toto je tedy úvod a zestručnělý obsah dané přednášky. Pokud
chcete vidět fotky, ukázky z uvedených filmů a podiskutovat,
jste srdečně vítáni.
František Špoutil