REVIZOR
Transkript
REVIZOR
REVIZOR NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL 1. Charakteristika doby, ve které se dílo odehrává, uvedení historické souvislosti Děj této divadelní hry se odehrává za časů carského Ruska v malém ruském městečku na počátku třicátých letech 19. století, v prvních letech vlády cara Mikuláše I. Dílo spadá do literárního směru: kritický realismus: - zesílená kritičnost, autor upozorňuje na negativní jevy (úplatkářství) - zobrazení každodenního života - demokratizace ve výběru postav (chudí i vysoce postavení lidé) - autor se nevrací k minulosti, upřednostňuje současnost 2. Autor – jeho život a přehled tvorby Nikolaj Vasiljevič Gogol 1809 - 1852 Zakladatel ruského realismu a dramatik světového významu. Pocházel z drobné venkovské ukrajinské šlechty a životu na venkově věnoval své první dvě díla. Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Láska k divadlu mu zůstala. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po studiích žil od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník (problematika státní správy mu tak byla blízká), pak jako univerzitní profesor, ale nesmrtelnost mu zajistila jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Ve svých dílech používá groteskní pohled na společnost spojený se satirickou nadsázkou. Gogol trpěl žaludečně-střevní nemocí, která drtila jeho duševní rovnováhu. Lékaři mu doporučovali Mariánské Lázně. Gogol poslechl lékaře a 16.července 1839 přijíždí do Mariánských Lázní, kde tráví celý měsíc a sbírá zde matriál na své slavné dílo Mrtvé duše. Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Nejlepší z jeho díla jsou povídky, v nichž plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým. Dílo: Revizor, Mrtvé duše, Petrohradské povídky 3. Dílo – pojmenování literárního druhu, základní děj, charakteristika postav. Literární druh: drama. Jedná se o satirickou divadelní hru – komedii – o pěti dějstvích. Chlestakov je úředníček, který je na cestě domů k otci. Ve hře v karty prohrává všechny peníze a nemá, čím by v hostince zaplatil. V těžké situaci mu pomůže zvláštní náhoda. Městský hejtman Skvoznik dostane od přítele z Petrohradu dopis, že do města přijede na zapřenou z Petrohradu revizor. Skvoznik je pln strachu, protože si vedl v úřadě stranicky a bral úplatky. Svolá úřední osoby města, stejně úplatné, jako je sám, a radí se s nimi, jak by revizora měli uvítat, aby získali jeho přízeň. Tu přijdou dva statkáři Dobčinskij a Bobčinskij s tím, že revizor už přijel a že se usadil v hostinci. Domnělý revizor je Chlestakov. Městský hejtman se ihned vydá do hostince, aby domnělého revizora přivítal, a nabídne mu ve svém domě byt a že za něj zaplatí dluh u hostinského. Chlestakov tak rád přijímá roli revizora. Krajský sudí Ťapkin i poštmistr Šepkin, učitel i jiní úředníci se předstihují, aby se zavděčili panu revizorovi, podplácejí ho a nabízejí mu půjčky. Přicházejí i kupci a měšťané, jedni s dary, jiní se stížnostmi na úplatné úředníky. Městský hejtman provází revizora městem, ukazuje mu školu, trestnici, ale všude dá nejprve nahonem udělat pořádek. Chlestakov se chlubí svými známostmi v Petrohardě a Skvoznik mu nakonec nabídne ruku své dcery. Chlestakov přijímá. Sluha Osip vysvětluje svému pánovi, že podvod musí někdy vyjít najevo a tak přemýšlejí, jak by zmizeli. Chlestakov namluví svým hostitelům, že jede ke svému bohatému strýci pro svolení k sňatku a že se brzy vrátí. Před odjezdem napíše svému příteli list, v němž si pochvaluje, jak se měl mezi hlupáky v újezdním městě dobře. Městský hejtman dá poštmistrovi pokyn, aby zadržel všechny dopisy do Petrohradu, aby se snad o hejtmanových pletichách v Petrorhradě nedozvěděli. Tak se dostane do rukou poštmistra také list Chlestakovův. Celá komedie, kterou s měšťáky Chlestakov zahrál, vyjde najevo. Hejtman zuří, všichni se obracejí na statkáře Dobčinského a Bobčinského, že to oni s tím revizorem začali. V tom však vstupuje strážník, že přijel skutečný revizor. Hlavní postavy : Chlestakov - člověk sám o sobě zcela bezvýznamný a s náramnou libostí využívá všeho, co je mu nabízeno; zprvu nemůže pochopit, proč mu všichni tak podlézají, ale když to zjistí, náramně si to užívá; je "vyčuraný", trochu přitroublý a jedná bez rozmyslu, ovšem na druhou stranu zná své hranice (nebo spíše jeho sluha Osip ví, co se děje a svému pánovi to vysvětlí), proto včas z města odjíždí hejtman - asi nejváženější postava v celém díle; nekompromisně vládne městu a poměrně hodně lidí se ho bojí, ale zároveň spoustu obyvatel si na něj stěžuje - využívá jich; je to totiž starý podvodník a úplatkář; ve chvíli, kdy do města dorazil revizor, se z něho stává ustaraný, podlézavý a především poměrně důvěřivý člověk; po zasnoubení jeho dcery s Chlestakovem se se svou ženou vidí jako velký pán Petrohradu; netrvá ovšem dlouho a je naopak zdrojem posměchu pro ostatní poštmistr - prostoduchý až naivní; život je mu jen sbírkou zajímavých historek, které pro své rozptýlení shledává v rozpečetěných dopisech Osip - sluha Chlestakova, který o sobě ví, že je chytřejší než jeho pán; rád se na něj dívá shora 4. Charakteristika jazykových prostředků díla a autorova stylu. - Převažují spisovná slova - jazykem autor charakterizuje jednotlivé postavy - Jelikož děj se odehrává v ruském prostředí, jsou zde užita výhradně ruská jména. - V knize najdeme i obecnou češtinu a lidové prvky: krindapána, sakramente, polívka, pakáž, holota, brloh, ouřádek, pumpnout (okrást)… - Gramatika některých slov se liší od dnešních pravidel, dnešního upřednostňování: rety (namísto rty), hrát v karty - Slova německého původu: rajtovat, vinšovat, šturmovat - cizí slova: person, asesor, ekvipáž… 5. Hlavní myšlenka díla Autor svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím. Autor chtěl ukázat, jací lidé zaujímají v mikulášovském Rusku významná úřednická místa, upozornit, jak nízká je kulturní a mravní úroveň těchto úředníků, kteří hlavní smysl svého života vidí v braní úplatků … - kritizuje moc peněz, pomocí kterých se mění charakter osob - ostrá kritika carského Ruska (tajní policisté jezdili do ruských měst, aby kontrolovali poslušnost úředníků) - dílo je nadčasové (i dnes korupce a úplatkářství) 6. Zajímavosti Revizor měl premiéru roku 1836 v Petrohradě, měl veliký úspěch a především mladými lidmi, studenty a pokrokovými literárními kritiky byla hra přijímána s nadšením. Gogol se však stal terčem útoků vyšší společnosti, o níž Gogolova komedie pronesla zdrcující soud. Právě těm bylo určeno motto knižního vydání hry „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“ Námět k Revizorovi poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, který mu vyprávěl příběh o tom, jak byl jednou při jakési cestě považován za tajného vládního úředníka. V té době totiž nebylo ničím neobvyklým, přijel-li do okresního města „inkognito“ vysoký státní úředník, aby se přesvědčil, zda je vše v pořádku. Bylo to dáno tím, že car Mikuláš I., vědom si toho, že jeho režim není v Rusku nijak zvlášť oblíben, zřídil zvláštní tajnou policii, jejímž úkolem bylo především pozorovat, kdo se vyslovuje opovážlivě a neuctivě proti vládě nebo proti církvi, nebo vyzvídat, nevznikají-li tajné spolky. Stávalo se tak, že zcela náhodný cestující byl omylem pokládán za tajného agenta nebo revizního úředníka.
Podobné dokumenty
Nikolaj Vasilijevič Gogol - REVIZOR Divadlo F. X. Šaldy Liberec 20
Vasilijeviče Gogola, patřící k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Autor svou
hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním
městečku prolezlé...
pravidla - Hrajeme.cz
Kápům je jejich úkol jasný: zkorumpování poroty, oddělání svědků a úplatky rozhodnou o
konečném verdiktu soudu! A nejen to, honba za ctí a mocí právě začíná!
Ale někteří z nich moc nezískají, ti ji...