zde

VÝZVA ČESKÉHO MARATONCE
L'Etape du Tour
na vlastní kůži
NĚKTERÉ MONUMENTY CYKLISTICKÉHO SVĚTA JSOU NAŠTĚSTÍ OTEVŘENY
I AMATÉRSKÝM MASÁM. NEJINAK JE TOMU TAKÉ V PŘÍPADĚ POVĚSTNÉ TOUR
DE FRANCE, A TO V PODOBĚ PODNIKU L'ETAPE DU TOUR. TU POŘÁDÁ OD ROKU
1993 PRO ŠIROKOU CYKLISTICKOU VEŘEJNOST FRANCOUZSKÝ ČASOPIS VÉLO
MAGAZÍNE (SOUČÁST SKUPINY ASO) VŽDY NA TRATI JEDNÉ Z JEJÍCH ETAP.
V posledních letech jeho obliba vzrostla tak,
že pořadatelé, aby uspokojili rostoucí počet zájemců, vybírají již dvě atraktivní etapy. V archivu
účastníků je možné najít jména celebrit jako
Belmondo, Prost, nebo bývalých profesionálů
Induraina, Poulidora, Olana, Lemonda a dalších.
K nastínění atmosféry i náročnosti poslouží nejlépe zážitky českého cyklisty Igora Kubína, který
absolvoval tuto akci hned dvakráte.
SETKÁNÍ PRVNÍ, 2006
Pořadatelé tehdy vybrali etapu z Gap přes Col
d´Izoard a Col du Lautaret na L'Alpe d'Huez. To
znamenalo 191 km s převýšením 3500 m pouhých osm dní před opravdovou Tour. Na startu
jsem stál v šesté vlně s číslem 5950 a svoji po-
90
zici odhadoval tak na dva kilometry od startovní
čáry. Po výstřelu, který padl v 7:00 h, jsem tak minul čáru s čipovou časomírou až o 16 minut později. V té době jsem měl zkušenosti spíše s krátkými amatérskými závody a podniky Masters či
celkem úspěšným výsledkem na Králi Šumavy
z předchozí sezony. To mi dodávalo optimizmu
ohledně pomýšlení i na solidní celkové umístění.
Prvních 80 km mne ještě více motivovalo, jel jsem
jak jsem byl zvyklý – „co to dalo“ a předjížděl stovky cyklistů natažených v nedohledném vlnícím se
hadu. Pochybnosti se však dostavily již v prvním
stoupání na Col d'Izoard, kde přišla krize a já zde
sotva držel svoji pozici. Po sjezdu a občerstvení
v Brianconu jsem se před stoupáním na Col du
Lautaret naštěstí trochu zmátořil. Délka kopce
přes 30 km však opět učinila své. Tušil jsem, že
pokud se v následujících 40 km klesání zázračně
nezotavím, v cílovém stoupání do L'Alpe d'Huez,
které jsem z dřívějška znal, nepůjde už jen o vteřiny ani minuty, ale spíše o hodiny či o to, abych
se tam vůbec vyšplhal.
V první části je stoupání nejprudší kolem 10 %,
pak jsou zatáčky očíslovány od dolní 21. po horní
1. Oba pečlivě doplněné bidony jsem měl takřka
prázdné už před polovinou kopce. To jsem již dávno přestal vnímat okolí, zda a kolik soupeřů mě
předjíždí. Ve třetině kopce ve vesnici La Garde
jsem zaregistroval v neuvěřitelné výšce kostelík
v Huez. Když jsem se k němu pak vyšplhal, ještě
dál a ještě výš spíše tuším než vidím spodní část
L'Alpe d'Huez. Vítal jsem veškerou nabízenou
padesáttřijedenáct 1/2012
090_091_L etape.indd 90
23.2.12 19:27