Autor: MgA. Petra vlachynská / [email protected] Školitel: doc. ing

TRVALÉ UMĚNÍ V KONTEXTU VEŘEJNÉHO PROSTORU
V PRAZE PO ROCE 1989
Autor: MgA. Petra Vlachynská / [email protected]
Školitel: doc. ing. arch. Irena Fialová
Ústav urbanismu a územního plánování / FA ČVUT
Workshop II / SVK / 24. - 25. 9. 2015
Tato práce je podpořena studentským grantem SGS15/167/OHK1/2T/15.
ZÁKLADNÍ VÝZKUMNÉ OTÁZKY
ABSTRAKT
Trvalé umění ve veřejném prostoru je součástí svého místa.
Abychom pochopili jeho význam, je třeba pozornost zaměřit
nejen na dílo, ale i na jeho kontext a vzájemný vztah těchto dvou
fenoménů. Současná literatura analyzuje umění ve městě ve
vztahu k sociálnímu kontextu, nároků na kritickou roli umění,
strategie podpory, provázanost s neo-liberálními hráči, význam
místní-specifičnosti.
Pro analýzu a interpretaci významu místa a díla volím
perspektivu architektury a urbanismu, která si klade za cíl
porozumět vystavěnému prostředí, prostorově-fyzickým
podmínkám existence, dějům a identitě místa.
Produkce umění ve veřejném prostoru se v České republice po
roce 1989 zásadně změnila. Byly zrušeny podpůrné instituce
a legislativa a doposud nebyly nahrazeny novými strategiemi,
které by reflektovali změnu politické, ekonomické a kulturní
situace.
Mapuji a dokumentuji realizace na území Prahy v porevolučním
období. Navrhuji postup popisu a interpreatce, který je založený
na charakteristice vztaženosti díla k prostoru (prostorově-fyzické
a dějové) a abstraktní symbolicky-významové rovině.
Klíčová slova: Praha, umění, veřejný prostor, kontext
V jakém urbanistickém kontextu se nachází umění instalované ve veřejném prostoru Prahy po roce 1989?
V jakých rovinách se díla vztahují ke svému kontextu?
Hlavní výzkumná otázka záměrně není hodnotící. Ukotvuje výzkum v oboru urbanismu a architektury. Soustředí pozornost na vztah, jeho popis a interpretaci.
VEDLEJŠÍ VÝZKUMNÉ OTÁZKY
Vedlejší výzkumné otázky se lze rozdělit do čtyř oblastí:
1. Statické (otázky po prostorově-fyzických vlastnostech) – konkrétní
například: Jak se umění k prostředí vztahuje z hlediska kompozičních a proporčních vztahů?
ÚVOD
2. Dynamické (otázky po dějích) – konkrétní
Umění je jednou z vrstev města. I když jeho význam je spíše akupunkturní, otázky
a dimenze, které se s ním pojí, se překrývají s komplexností plánování a tvorby
města. Umění, které opustí prostor galerie a muzea, se dostává do komplikovaného
kontextu a jakožto výlučně originální fenomén vstupuje do dialogu s ním. To
znamená, že význam umění nelze chápat izolovaně, ale vždy ve vztahu k různým
vrstvám místa, ve kterém se nachází. Z pohledu urbanismu se lze dotazovat po
prostorově-fyzických vztazích, dějích a funkci, symbolicko-významové rovině.
Prezentovaný výzkum se zaměřuje na trvalé umění ve veřejném prostoru v Praze
instalované po roce 1989 z perspektivy otázek spojených s tvorbou vystavěného
prostředí.
VYMEZENÍ TÉMATU
TRVALÉ UMĚNÍ VE VEŘEJNNÉM PROSTORU_perspektiva
- zpravidla trojrozměrná díla
- “oficiální” - tzn. schválená příslušnými úřady
- na nespecifikovanou dobu umístěná do veřejného prostoru
ARCHITECTURE
PERMANENT PUBLIC ART
ART
TRVALÉ UMĚNÍ VE VEŘEJNNÉM PROSTORU_kontext výzkumu
- ústav urbanismu a územního plánování, Fakulta architektury, ČVUT
- Autor výzkumu: praxe + studium sochařství a architektury (kontext zkušenosti)
MOTIVACE PRO VÝZKUM
1. Umění ve městě v minulosti sloužilo často mocenským a ideologickým
zájmům. Iniciovali je panovníci, církev a šlechta, později bohatí měšťané. Od 19.
století narůstá význam občanských iniciativ, okrašlovacích spolků a město stále
charakterizuje kompaktní zástavba. Ve dvacátém století narůstá entropie vzorců
zastavěnosti (IPR, MPP: Hranice města a Lokality) a zároveň se umění emancipuje
od nároků společnosti. Autonomie umění je v rozporu s nároky, která jsou kladeny
na urbanistickou tvorbu a veřejný prostor. To s sebou přináší řadu sporných
momentů, otázek i nebezpečí zneužití a absenci jednoznačného povědomí o smyslu
umění pro městský prostor.
2. Samotná trvalost uměleckého díla v rychle se měnící společnosti přináší řadu
Jak umění ovlivňuje děje a využití místa?
3. Významové (otázky po informačním kontextu a symbolice) – abstraktní, vztažené do minulosti i současnosti.
například:
Jak dílo významově souvisí s lokalitou a jak ovlivňuje symbolický význam místa?
4. Otázky po vzájemné provázanosti
například:
Jaké kvality vnáší do prostředí na základě své místní-specifičnosti?
Existuje vztah mezi mírou místní specifičnosti a přínosem pro dané místo?
METODOLOGIE
URBANISM
TRVALÉ UMĚNÍ VE VEŘEJNNÉM PROSTORU_místo a OBDOBÍ
- na území Prahy
- vznik 1989 - 1917
- kulturní, politický a ekonomický kontext České republiky
například:
kontroverzí. Pohled urbanismu a architektury je odlišný od pohledu umělecké
teorie a kritiky a společenských věd. Fyzická struktura města není podrobena
tak dynamickým a rychlým změnám jako společnost a překonává horizont jedné
generace. Město je souvrstvím různých sedimentů minulých společností. Obor
urbanismu a architektury by měl být kompetentní se k otázkám trvalého umění ve
městě vyjadřovat. Nabízí komplementární pohled.
3. Umění, ať už je v galerii nebo ve městě je v prvé řadě intimním zážitkem.
Vnímání umění je soukromou aktivitou, která ve městě ztrácí ochranu uzavřeného
prostoru, obnažuje se a komplikuje. Jako sochařku mne zajímá napětí mezi místem
a sochou.
přístup
kvantitativní a kvalitativní
sběr dat
literatura, internet, nestrukturované rozhovory s různými aktéry, práce v terénu (dokumentace, hledání nových
děl, pozorování místa, fenomenologický popis).
charakter dat
pro kvantitativní přístup
- administrativní oblasti, funkce díla, výtvarné formy
pro kvalitativní přístup
- základní dělení dle vzoru zastavěnosti
Metropolitní plán Prahy, dokument Hranice Města a Lokality, dostupné na http://plan.iprpraha.cz/cs/dokumentace-oduvodneni
1. centrum
2. město
3. předměstí
4. periferie (urban sprawl, sídliště, vesnice)
(5. krajina - není zahrnuta do výzkumu)
- další popis dle vlastností volených na základě pozorování, zkušenosti, znalosti, intuice
kompozice, měřítko, vztah k dopravě, umístění alternativních forem, ...
práci s daty
Předmět kvalitativního výzkumu se odehrává mezi objektem a jeho místním kontextem, který je kulturně blízky a přístupný. Kvalitativní výzkum spočívá na hledání
popsatelných fenoménů, které jsou relevantní jak z hlediska významu díla, tak z hlediska místa a vzájemného vztahu. Tyto fenomény se pokusím uspořádat tak, že po
mohou i interpretovat přínos díla pro dané místo.
CÍL VÝZKUMU
ZDROJE A LITERATURA
Systematická podpora umění ve veřejném prostoru na úrovni státu (federace) nebo samospráv začíná v 60.
let v USA a o dekádu později se rozšiřuje na do Evropy. Rozšíření a obliba umění ve městě je často spojována s
dnes již utopickými představami o pozitivním vlivu na palčivé sociální problémy, později jako jedna z tvůrčích
sil posilující identitu a komunity u městských regeneračních projektů. Texty se v této době věnují podpoře a
dokumentaci nových realizací a obhajobě myšlenky umění ve městě. Jsou součástí strategických dokumentů
států i lokálních samospráv.
Teprve v 80. letech, kdy počet soch a objektů v evropských a amerických městech masivně narostl, se objevuje
kritická teorie a zájem i v akademických kruzích (Hall, Robertson, 2001). Umění ve městě se věnují zejména
teoretici a historici umění, kulturní geografové a umělci samotní.
Architekti a urbanisté řeší otázky umění pouze ojediněle. V textech Lze nalézt spíše zajímavé komentáře,
citlivé postřehy i futuristické nápady. Luise I. Kahn (2002) odlišuje základní úkol architektury, která organizuje
prostor od sochy, která organizuje hmotu. Renesanční urbanista Filarette (Hrůza, 2011) prorokuje svítící sochy a
jezdecké sochy na střechách mrakodrapů.
Umění v textech uměleckých kritiků, kulturních geografů a historiků umění
Malcolm Miles (1997) a Harriet Senie (1992) se zabývají uměním ve veřejným prostoru v širokých
souvislostech. Mapují proměnu přijetí autonomního sochařského objektu a kontroverze, které vzbuzuje.
Věnují se významu pomníku a památníku i alternativním formám (socha s funkcí, umění a krajinná tvorba,
komunitní projekty). Podobně jako Cameron Cartier a Shelly Willis (2008) konstatují kontroverznosti tématu,
absenci definice a otevřenost terminologie. Rosalyn Deutsche (1996) popisuje zapojení umění do smíšených
projektů města a developerů. Apolitické umění je jedním z nástrojů sociální segregace. Vzniká z moci skrytých
ekonomicko-politických sil, což ilustruje na regeneraci Battery Park v New Yorku. Jane Rendell (2006),
architektka a teoretička, navrhuje nový termín „critical spatial practice“, který lépe postihuje přesah umění
a architektury, různá média, trvalé i dočasné formy. Miwon Kwon (2004) mapuje vývoj místně-specifického
umění a důsledky pro trvalé a dočasné formy umění ve veřejném prostoru i jak se preference „new genre
public art“ v přístupu umělců i muzejních programů.
Hall a Robertson (2001) se soustředí na absenci kritického přístupu v užití umění u regeneračních městských
projektů. Srovnávají očekávání a současný stav hodnocení a porozumění benefitů, které propagátoři umění
deklarují. Martin Zebracki (2012), kulturní geograf, rozvíjí v abstraktní rovině šesti paradigmat vztah umění
a veřejného prostoru, téma nároků a hodnocení. V sociologickém výzkumu zjišťuje stav recepce vybraných
uměleckých děl Lucy Lippard (1998) citlivě otevírá přitažlivost lokálnosti a poddíl umění na tvorbě identity
místa. Sara Selwood (1996) v rozsáhlém výzkumu mapuje oficiální programy podpory umění ve veřejném
prostoru ve vybraných městech ve Velké Británii a jejich roli v různých kontextech. Ronald Lee Fleming (2007)
v případových studiích demonstruje možnosti umění účastnit se tvorby místa (placemaking). Cher Kraus
Knight (2012) nabízí nový pohled na nárok populismu umění ve veřejném prostoru, které může být naplněno
významem i přístupné široké veřejnosti. Umění pomáhá artikulovat městskost.
Umění v textech urbanistů a architektů
Deset knih o stavitelství (1959) Leona Battisty Albertiho patří zřejmě k vůbec prvním textům, které
systematicky popisuje užívané formy umění ve městě. V menší míře se věnuje umisťování, které definuje z
našeho pohledu vágně (vhodnost místa z hlediska významu a krásu). V knize Stavba měst podle uměleckých
zásad (1995) Camillo Sitte přesně formuluje dva kompoziční archetypy umístění sochy, které využívali Řekové
i stavitelé středověkých měst a jsou dodnes platná. Josef Stubben v knize Der Stadtebau (1890) představuje
typologii barokních a klasicistních veřejných prostor zahrnující i umístění monumentu.
Rob Krier, architekt, urbanista a sochař, prosazuje tradiční urbanistické formy, jejichž kompoziční součástí jsou
i sochy. V knize Architectural Composition se věnuje proporcím architektonických prvků, zvířat, lidí i soch.
Anglický architekt, Theo Crosby, s v eseji The Necessary Monument (1970) zabývá významu monumentu
pro město. Významný srbský architekt Bogdan Bogdanovič na Titovo přání navrhl řadu pomníků, které jsou
založené na archetypální práci s formou. Jeho práce stojí na pomezí architektury, sochařství a land-artu.
Kevin Lynch, Christian Norbert-Schulz a Richard Sennet, přestože se nevěnují výlučně umění ve městě, má
pro ně bezpochyby význam z hlediska identity místa, čitelnosti a orientace v prostoru města, zabydlování
(Pavlíčková, 2003).
TEORETICKÁ VÝCHODISKA VÝZKUMU
Hlavní cíl výzkumu je zachytit vztah současného umění a jeho kontextu, respektive
souvislosti mezi významem umění a charakterem vystavěného prostředí. Jako
podklad pro svoji práci jsem si vybrala Prahu a umělecká díla, která vznikly po roce
1989. Vedlejším cílem je výzkumu je tedy i důkladné porozumění tomu, jak se k
umění ve veřejném prostoru přistupuje, jakou roli hraje v současné porevoluční
společnosti a celkové zmapování nových realizací. Specifickou situaci ranědemokratické společnosti vyhodnotím nejen ve srovnání s předchozím obdobím,
tedy lety 1948 – 1989, ale i ve vztahu k vývoji v USA a západní Evropě.
Hodnocení umění je obtížné díky provázanosti jednotlivých aspektů, které se
vzpírají racionalizaci. Umístěním umění do města se dále tento úkol komplikuje.
V této fázi výzkumu nepředpokládám zobecnění a hodnocení kvality, i když se
může v průběhu ukázat, že to reálné je. Výzkum se proto soustředí na popis vztahu
umění a místa pomocí kategorií, které jsou vybrané na základě zkušenosti, znalosti
i intuice.
MAPOVÁNÍ_PRŮBĚŽNÉ KVANTITATIVNÍ VÝSLEDKY
Praha: cca 104 děl
Praha 1 (2,35% celkové populace): 34 děl (35 %)
On-line archivy
www.sculpture.org (postupné mapování soch ve veřejém prostoru ČR)
www.ghmp.cz/archiv (sochy v Praze převážně 18. a 19. století)
www.vetrelciavolavky.cz (socialistické sochařství 1948-1989)
Definice veřejného prostoru na základě “přístupnosti”
volně přístupný veřejný prostor
veřejný prostor s režimem
volně přístupný polo-veřejný prostor (kamery, security)
vizuálně přístupný polo-veřejný prostor (oplocené bytové celky, instituce)
P1
P14
P3
P2
P17
P20
P9
P7
P6
P19
P18
P8
P21
P10
P15
P5
P13
P4
P22
P11
KRITICKÁ TEORIE A HISTORIE UMĚNÍ
- koncept města jako sociální konstrukce (Lefebvre)
- trvalé umění a kontroverze
- nemožnost jasné definice
- polarita trvalého umění a “new genre public art”
- kritická funkce umění a jeho autonomie vůči “nárokům” společnosti
- neo-liberalismus, developeři, gentrifikace
Mapované umění
sochy a objekty
pomníky a památniky
instalace
umění s funkcí (urban design, funkční součást architektury)
sochy a objekty upevněné na architektuře (mimo plakety a busty)
VNÍMÁNÍ A TVORBA MÍSTA
- fenomenologický pohled (Marlea-Ponty, Heidegger)
- identita místa
- orientace ve městě
- vnímání času a prostoru
- téma lokálnosti
- role umění z hlediska funkce prostoru
P12
P16
0
1-3
4-9
10 - 16
Prague 1: 34
rozšíření v administrativních oblastech
KULTURNÍ GEOGRAFIE
- role institucí
- nástroje a strategie podpory produkce umění ve veřejném prostoru
- umění v městských regeneračních projektech
- recepce a hodnocení “veřejností”
ARCHITEKTURA A URBANISMUS
- preference tradičních urbanistických forem
- struktura městské zástavby
- prostorová kompozice
- význam monumentu
1. KRITICKÁ TEORIE A HISTORIE UMĚNÍ
instalace
71 (9)
sochy
(komemorativní
sochy)
5
městský design
8
I
2. KULTURNÍ GEOGRAFIE
ZEBRACKI, Martin. Urban Artopia. 2012
HALL, Tim; ROBERTSON, Iain. Public Art and Urban Regeneration. 2001
10
3. VNÍMÁNÍ A TVORBA MÍSTA
I
LIPPARD, Lucy. The Lure of the Local. 1998
LYNCH, Kevin. Image of the City. 1960
FLEMNING, Ronald Lee. The Art of Placemaking. 2007
4. ARCHITEKTURA A URBANISMUS
EXKLUZIVNÍ
INKLUZIVNÍ
FUKCE/DĚJE
DIVÁK/VEŘEJNOST
POLITIKA/INSTITUCE
SITE-SPECIFICITY
ESTETICKÉ KVALITY
30
40
50
60
70
80
10
20
30
40
50
60
70
80
VÝSLEDKY DLE VIZUÁLNÍ TYPOLOGIE
ZÁVĚR
klesající množství zdrojů
FYZICKÁ STRUKTURA
20
VÝSLEDKY DLE PRVOTNÍHO ZÁMĚRU DÍLA
E
ALBERTI, Jean Battista. Deset knih o stavitelství. 1956
SITTE, Camillo. Stavba měst podle uměleckých zásad. 1995
CROSBY, Theo. The Necessary Monument. 1970
zaměření výzkumu
25
pomníky a památníky
44
abstraktní sochy
E
MILES, Malcolm. Art, Space and City. 1997
KWON, Miwon. One Place after Another. 2004
RENDELL, Jane. Art and Architecture: Space between. 2006
KNIGHT, Cher Kraus. Public Art, Theory, Practice and Populism. 2008
55
figurální a věcné
sochařství
1. Sledovaná díla jsou silně koncentrovaná v historickém jádru Prahy.
2. V České republice, respektive v Praze, neexistuje podpora a strategie na úrovni
státu, vedení města.
3. Doposud se nevyskytují další nástroje podpory jako jsou: zákon o procentu na
umění, instituce spojené s akademicko sférou nebo zřízené státem, soukromé
poradní kanceláře, musea, propojení s městským plánováním, postupy upravující
odstranění a přemístění díla.
4. Díla iniciuje široké spektrum aktérů - demokratizace procesu.
5. Dle vizuální typologie jsou díla konzervativní.
6. Pouze tři díla jsou propojují umění s užitou funkcí a jsou součástí architektury.
Perspektivy dalšího výzkumu
Plintus a podstavec sochy - architektura propojení sochy a prostoru.
Umění a architektura - spolupráce umělce a architekta - historie, vývoj,
současnost.
Umění s funkcí (urban design, fontány, dětská hřiště, ...), teoretické otázky,
historie.
Synergie dočasného / performativního umění a trvalých děl ve veřejném
prostoru.
HLAVNÍ REFERENCE
Knihy
ALBERTI, Jean Battista. Deset knih o stavitelství. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, 1956.
CARMONA, M. et. al. Public Spaces Urban Places. Oxon: Routledge, 2011.
CARTIERE, C. and WILLIS, S. (ed.), The Practice of Public Art. New York: Routledge, 2008.
DEUTSCHE, Rosalyn. Evictions. Harvard: The MIT Press, 1998.
FLEMING, Robert Lee. The Art of Placemaking. New York: Merrell Publishers Limited, 2007.
KAROUS, Pavel (ed.). Vetřelci a Volavky. Praha: Arbor Vitae, 2013.
KNIGHT, Cher Kraus. Public Art: Theory, Practice and Populism. Malden: Blackwell Publishing, 2012.
KRIER, Rob. Architectural composition. London: Academy Group Ltd, 1988. (dostupné na: <http://robkrier.de/
architectural-composition.php#page-001>), [10. 9. 2015]
KWON, Miwon. One place after another. Cambridge: The MIT Press, 2004.
LIPPARD, Lucy. The Lure of the Local. New York: THE NEW PRESS, 1997.
LYNCH, Kevin. The Image of The City. Harvard: The MIT Press, 1960.
MILES, Malcolm. Art, for public places. Hampshire: Winchester School of Art Press, 1989.
MILES, Malcolm. Art, Space and the city. Routledge: Oxon. 1997.
NORBERT-SCHULZ, Christian. Genius Loci. Praha: Dokořán, 2010.
RENDELL, Jane. Art and Architecture: A Place Between. London: I. B. Tauris and Co. Ltd, 2006.
SELWOOD, Sara. The benefits of public art. London: Policy Studies Institute, 1996.
SENIE, Harriet. and WEBSTER, Sally. Critical issues in Public Art. New York: Harper Collins Publisher, 1992.
SITTE, Camillo. Stavba měst podle uměleckých zásad. Praha: Arch, 1995.
STUBBEN, Josef. Der Stadtebau. Darmstadt: Verlag von Arnold Bergstrasser, 1890.
WHYBROW, Nicolas. Art and the city. London: I. B. Tauris, 2011.
ZEBRACKI, Martin. Public Artopia. Amsterdam: Pallas Publications, 2012.
Články
ELLE, Evita: Development of public art in urban space: expressions and potential. In Research for rural development. Annual 16th International Scientific Conference Proceedings, Jelgava, Litva 19-21 May 2010, II, s.
185 – 191.
Hall, T. and Robertson, I., 2001. Public Art and Urban Regeneration: advocacy, claims and critical debates.
Lanscape Research. 26/1. pp. 5-26
HALL, Tim., 2003. Opening Up Public Art´s Spaces: Art, Regeneration and Audience. Advances in Art, Urban
Future. 3. pp. 49-57
SENIE, Harriet: Responsible Criticism: Evaluating Public Art. In Sculpture, December 2003, XX, 10. (dostupné
na: <http://www.sculpture.org/documents/scmag03/dec03/senie/senie.shtml>), [10. 9. 2015]
Diplomové a disertační práce
SOUŠKOVÁ, Sabina. Pomníková tvorba v České republice 1989 - 2012
v kontextu současné sochařské produkce. Diplomová práce. Palackého Univerzita Olomouc, 2013. [online].
[cit. 23.9.2015]. (dostupné na:< http://theses.cz/id/p3g6p3/00175565-464503144.pdf >)
RADISIC, Slavica. Public Art Policy and Legal and Financial Policy
Instruments. Diplomová práce. University of Arts in Belgrad, University Lyon 2, 2007. [online]. [cit. 23.9.2015].
Dostupné z: <http://www.academica.rs/academica/Radisic-Slavica_Art-Public-Art_2007.pdf >
PAVLÍČKOVÁ, Kateřina, 2003. Umění ve městě. Disertační práce. FF UK.
On-line zdroje
LEWER, Andrew. The Memorial works of Bogdan Bogdanović: Their condition and situation as of 2012. In:
Academia.edu [online]. [cit. 23.9.2015]. Dostupné z: https://www.academia.edu/5227153/The_Memorial_
works_of_Bogdan_Bogdanovi%C4%87_Their_condition_and_situation_as_of_2012.