zde
Transkript
Výukový program: Moderní komunikační technologie Modul 3: Telekomunikační sítě prof. Ing. Karol Blunár, DrSc. Výukový program: Moderní komunikační technologie 3 Telekomunikační sítě Cíl modulu: Základním cílem modulu je seznámení čtenáře s aktuální problematikou a vývojovými směry v oblasti telekomunikačních sítí. Obsah vychází z obecného popisu základních vlastností sítí a popisu referenčního modelu OSI. V další části jsou potom popsány současné telekomunikační sítě úzkopásmové, včetně signalizace v těchto sítích, a sítě širokopásmové. Zvláštní pozornost je potom věnována sítím MPLS a vývojovému směru nazývanému NGN. Návod na práci s modulem: Jednotlivé kapitoly tohoto modulu jsou zpřístupněny prostřednictvím záložek. Bližší vysvětlení některých zkratek a odborných termínů je dostupné pomocí hypertextového odkazu. Každá podkapitola má osnovu a stručnou anotaci. Osnova: 3.1 Základní vlastnosti sítí RM OSI 3.2 Struktura a vlastnosti současných telekomunikačních sítí, ISDN a signalizace v těchto sítích 3.3 Sítě B-ISDN a ATM sítě 3.4 Sítě s přepojováním rámců Frame Relay sítě 3.5 MPLS sítě 3.6 Sítě nové generace - NGN 1 2 Modul 3: Telekomunikační sítě 3.1 Základní vlastnosti sítí a RM OSI Anotace: Kapitola popisuje základní vlastnosti obecné telekomunikační sítě z hlediska její vnitřní struktury, signalizace a způsobu přepojování signálů. Taktéž se vysvětluje význam RM OSI, jako prostředku na popis technologických procesů při spolupráci dvou telekomunikačních systémů. Osnova: 3.1.1 Úkoly telekomunikační sítě 3.1.2 Komunikační model 3.1.3 Komunikační spojení 3.1.4 Signalizace 3.1.5 Způsoby přepojování signálů 3.1.5.1 Princip přepojování kanálů 3.1.5.2 Princip přepojování zpráv 3.1.5.3 Popis principu přepojování paketů 3.1.6 Základní vlastnosti RM OSI 3.1.7 Vrstvy RM OSI 3.1.1 Úkoly telekomunikační sítě Telekomunikační síť představuje soubor telekomunikačních zařízení, logicky uspořádaných a vzájemně propojených, jejichž cílem je poskytování telekomunikačních služeb, např. služby telefonní, obr. 3.1. Je tedy vytvořena z množiny zdrojů informací a přijímačů informací a ze sítě přenosu a spojování signálů, ke které jsou přes přístupové body sítě a přípojná vedení připojeny jednotlivé zdroje a přijímače informací. Síť přenosu a spojování signálů (dále jen síť) má za úkol umožnit výměnu zpráv mezi síťovými přístupovými body, tj. přenášet (transportovat) zprávy (informace) od jednoho přístupového bodu k jinému nebo k několika přístupovým bodům. K přístupovým bodům jsou připojena účastnická koncová zařízení, např. telefonní přístroj prostřednictvím přípojného vedení. Výukový program: Moderní komunikační technologie 3 Síť Přípojné vedení Přípojné vedení Vysílání/ příjem Vysílání/ příjem Komutační uzel Přístupový bod k síti Obr. 3.1 Obecný model telekomunikační sítě Požadavky na síť: • V každém čase musí existovat možnost vytvoření spojení z jednoho přístupového bodu k jinému libovolnému přístupovému bodu. • Každý uživatel (účastník) musí mít možnost si sám určit žádaný cíl, tj. musí mít možnost řízeného zásahu do sítě. • Síť musí být dostatečně výkonná, musí poskytovat dostatečně velký počet současných spojovacích možností. Síť je realizována z různých technických a programových síťových prostředků, mezi které patří především komutační uzly (ústředny) a spojovací vedení. Spojovací vedení vzájemně propojují komutační uzly. Úkolem komutačního uzlu je přepojit přijatou přenášenou zprávu do žádaného cíle, resp. směru. Síťové prostředky určené ke spojování zpráv mají společný název spojovací technika. Jejím úkolem je vytvořit prostřednictvím technických zařízení podmínky pro výměnu zpráv mezi komunikujícími partnery. Aby byla možná výměna zpráv mezi účastníkem A a účastníkem B, musí být mezi nimi vytvořen přenosový kanál, který účastníky vzájemně propojí, obr. 3.2. Účastník A Přenosový kanál Měnič Účastník B Měnič Vysílání/ příjem Vysílání/ příjem Zpráva Signál Zpráva Obr. 3.2 Přenosový komunikační model Sítě jsou z technického hlediska schopny přenášet elektrické, resp. optické signály. Z tohoto důvodu jsou mezi účastníkem a sítí potřebná zařízení, která přemění přenášenou zprávu na signál, který je potom přenášen komunikační sítí. Pro komunikaci mezi zdrojem a 4 Modul 3: Telekomunikační sítě přijímačem zpráv připraví síť přenosový kanál se žádanými vlastnostmi (např. šířka frekvenčního pásma, zpoždění). 3.1.2 Komunikační model Síť umožňuje přenos signálů a jejich přepojování v komutačních uzlech, obr. 3.3. Uživatelské rozhraní Síťové rozhraní Síťové rozhraní Síť Uživatelské rozhraní KZ KZ Uživatel koncového zařízení Uživatel koncového zařízení Přenos a spojování signálů Přenos a spojování zpráv Služby Komutační uzel KZ Koncové zařízení Přístupový bod k síti Obr. 3.3 Komunikační model Přeměna signálů na zprávy a opačně, se často uskutečňuje v koncových zařízeních, která jsou prostřednictvím tzv. síťového rozhraní připojena na síťový přístupový bod. Z druhé strany koncového zařízení je uživatelské rozhraní, přes které si uživatel (člověk nebo zařízení) může vyměňovat s jiným uživatelem na dálku určitý typ užitečné zprávy. Mezi síťovými rozhraními síť přenáší signál určitého typu, např. v analogové telefonní síti je to analogový elektrický signál ve frekvenčním rozsahu 300 Hz až 3 400 Hz nebo v digitální síti je to číslicový signál. Uživatel může pro vlastní aplikaci využít schopností sítě, tj. přenos a spojování signálů. Aplikace mohou být např. telefonování, přenos dat, přenos obrazu nebo elektronická pošta. Aby uživatel mohl pro vlastní potřebu realizovat určité aplikace, je k tomu potřebný přenos a spojování zpráv a v rámci přenosu přenos signálů. Pouze tímto způsobem lze doručit vysílanou zprávu adresátovi. Konkrétní aplikací jsou pro telekomunikační síť reálné zdroje a přijímače informací, které jsou v komunikačním modelu reprezentovány uživateli. Telekomunikační síť poskytuje uživatelům službu přenosu a spojování zpráv. 3.1.3 Komunikační spojení Komunikační spojení vytváří vazbu (fyzickou nebo logickou), nejčastěji mezi dvěma koncovými zařízeními, za účelem výměny informací určitého typu, např. hlasové, obrazové a pod. Vazba mezi dvěma koncovými zařízeními může mít v závislosti na zvolené službě nebo síti různé vlastnosti. Klasická telefonní síť např. umožní vytvořit komunikační spojení pro výměnu analogových signálů. V datové síti je možné mezi koncovými zařízeními přenášet binární informace. Odlišným příkladem je elektronická pošta (e-mail). V tomto případě nejsou koncová zařízení přímo spojena, ale komunikace se uskuteční mezi jedním Výukový program: Moderní komunikační technologie 5 koncovým zařízením a určitým funkčním blokem v síti. Výměna elektronických zpráv se v síti uskutečňuje mezi tzv. dopisními schránkami (boxy), ze kterých si uživatel vybere zprávu podle vlastní potřeby nebo do kterých vloží vysílanou zprávu. Příklad vytvoření cesty pro komunikační spojení je na obr. 3.4. Spojení Volající účastník Volaný účastník A B Cílová adresa Spojovací vedení Přenosová cesta (skupina přenášených kanálů) Síťový komutační uzel Přípojné vedení Telekomunikační síť Obr. 3.4 Cesta komunikačního spojení sítí Komunikační spojení může být vytvořeno pomocí za sebou propojených, resp. přiřazených kanálů nebo jako virtuální spojení. Jedná se o propojení resp. přiřazení vstupního kanálu do komutačního uzlu výstupnímu kanálu z komutačního uzlu. Propojení kanálů se uskutečňuje i v elektromechanických ústřednách, kde se propojení realizuje mechanickými kontakty. Přiřazení kanálů se realizuje v digitálních komutačních uzlech (ústřednách) pracujících s časovým multiplexem, kde se přiřadí vstupní časový kanál určitému výstupnímu časovému kanálu. Toto propojení, resp. přiřazení kanálů trvá v průběhu celé doby spojení. Když komunikační spojení bylo vytvořeno takovýmto způsobem, mluvíme o principu přepojování kanálů. Komunikační spojení vytvořené uvedeným způsobem je využíváno pouze komunikujícími partnery a jiní účastníci k němu nemají přístup. Takto pracující sítě se nazývají telekomunikační sítě s přepojováním kanálů. Komunikační spojení vybudované jako virtuální spojení je vytvořeno ze za sebou následujících virtuálních kanálů. Koncepce virtuálních kanálů spočívá v tom, že přenosový kanál se použije pouze při aktuální potřebě komunikačního zdroje přenášet zprávy. V době, když se žádná zpráva (datový blok) nepřenáší, je přenosový kanál k dispozici jinému zdroji. Užitečné informace musí být při tomto způsobu přenosu upraveny do formy paketů. Uvedený princip pro vytvoření komunikačního spojení se nazývá princip přepojování paketů a sítě využívající tento princip sítě s přepojováním paketů. Komunikační spojení vytvořené jedním nebo druhým způsobem, může být realizováno jako komutované nebo jako pevné spojení. Při komutovaných spojeních je komunikační spojení mezi účastníky vytvořeno sítí na určitou dobu, na základě cílové adresy vyslané iniciátorem spojení (volající účastník). Při pevném komunikačním spojení jsou partneři trvale propojeni bez potřeby vyslání cílové adresy. 6 Modul 3: Telekomunikační sítě Spojově orientovaný přenos a spojování zpráv Aby se vytvořilo spojení mezi dvěma k síti připojenými partnery, potřebuje k tomu síť od volajícího účastníka řídicí informace (číslo volaného účastníka, cílovou adresu). Na základě cílové adresy vybuduje síť cestu k žádanému komunikačnímu partnerovi. Komunikace v telekomunikační síti, ve které se uvedeným způsobem vybuduje spojení, se dělí na: • Výstavbu spojení: Vybudování komunikačního spojení sítí k volanému koncovému zařízení. • Přenos zpráv: Transparentní výměna informací mezi komunikujícími partnery. • Rozpad spojení: Uvolnění použitých koncových zařízení a přenosových kanálů. Rozdělení komunikace na tři komunikační fáze platí pro všechny sítě, které realizují komutované (propojené) komunikační spojení. Sítě pracující na tomto principu nazýváme jako "spojově orientované sítě". Obecně se může jednat o spojově orientovanou vazbu mezi přijímačem a vysílačem. Vysílač před vysláním vlastní zprávy musí vytvořit logickou vazbu (spojení) s přijímačem a až potom se vysílají příslušné informace. Po skončení přenosu se vazba mezi přijímačem a vysílačem rozpadá. Jinými slovy řečeno, síť je spojově orientovaná tehdy, když na základě požadavku volajícího terminálu rezervuje v čase spojení část svých síťových prostředků na přenos užitečných informací. Mohou to být následující síťové prostředky: přenosová kapacita v bitech za sekundu, kapacita pamětí v komutačních uzlech. Tyto síťové prostředky jsou využívány pouze komunikujícími partnery, pokud nejsou v síti realizována jiná opatření. Nespojově orientovaný přenos a spojování zpráv Síť, která pracuje podle uvedeného principu, nepřipravuje předem žádné komunikační spojení pro přenos užitečných informací mezi volajícím a volaným terminálem. Takto pracující síť přenáší užitečné informace výlučně v kratších datových blocích, nazývaných pakety, obr. 3.5. Záhlaví Informační pole Paket Obr. 3.5 Struktura paketu Paket se skládá ze záhlaví a informačního pole. V informačním poli se přenáší užitečná informace a v záhlaví každého paketu je mimo jiného uvedena cílová adresa a adresa zdroje, ze kterého byl vyslán. O každém paketu musí komunikační uzel rozhodnout, kterým směrem bude paket pokračovat sítí k cíl. Síť, která pracuje jako nespojově orientovaná, nerezervuje pro žádaný přenos paketů předem žádné své síťové prostředky. Výukový program: Moderní komunikační technologie 7 3.1.4 Signalizace Signalizace, resp. signalizační procesy, realizují v telekomunikačních sítích velmi důležité funkce, které souvisí bezprostředně s řízením spojení. Pod řízením spojení budeme rozumět výstavbu komunikačního spojení a jeho rozpad. Jak již bylo konstatováno, komunikační spojení je vytvořeno z přenosových kanálů přenášejících užitečnou informaci. Cesta pro komunikační spojení prochází přes jeden nebo více komutačních uzlů telekomunikační sítě. Při výstavbě komunikačního spojení má komunikační uzel za úkol nasměrovat užitečné kanály do směru k volanému terminálu na základě signalizační informace odvozené od čísla volaného účastníka. Pod směrováním budeme rozumět činnost komutačního uzlu, který na základě příslušné signalizační informace přepojí vstupní užitečný kanál na výstupní kanál, směřující buď přímo k volanému terminálu nebo k dalšímu síťovému uzlu, přes který bude spojení procházet. a) Outband Užitečný kanál Užitečná informace Signalizační kanál Signalizační informace b) Inband Užitečný kanál Užitečná informace Signalizační informace Obr. 3.6 Přenos signalizačních informací Z uvedeného vyplývá, že sítí jsou přenášeny užitečné informace a signalizační informace. Jedna z možností jak přenášet signalizační informace sítí je taková, že jsou přenášeny po samostatném signalizačním kanálu, obr. 3.6 a). To znamená, že užitečné kanály přenášejí jen užitečné informace a signalizační kanály přenášejí jen signalizační informace. V tomto případě mluvíme o signalizaci typu Outband. Tento způsob je využíván hlavně v telekomunikačních sítích. Druhá možnost je přenášet signalizační informace přes užitečné kanály. V tomto případě samostatné signalizační kanály v síti neexistují, obr. 3.6 b). Tento způsob se využívá v počítačových sítích a nazývá se signalizace typu Inband. Princip signalizace typu Outband je na obr. 3.7. KZ Ú Účastnická signalizace Ú Meziústřednová signalizace KZ Ú Účastnická signalizace Užitečný kanál Signalizační kanál Ú Ústředna Obr. 3.7 Vymezení úseků v přenosovém řetězci pro účastnickou a meziústřednovou signalizaci 8 Modul 3: Telekomunikační sítě Signalizační kanál je funkčně samostatný a prochází přes všechny přenosové úseky přenosového řetězce mezi volajícím a volaným terminálem. Podle toho, na kterém přenosovém úseku přenosového řetězce se signalizační procesy uskutečňují, mluvíme o účastnické signalizaci a meziústřednové signalizaci, obr. 3.7. Budování jednoho komunikačního spojení se účastní obě signalizace. Z obrázku je vidět, že ve zdrojové ústředně dochází k přeměně signalizačních informací účastnické signalizace na signalizační informace meziústřednové signalizace. V cílové ústředně je proces opačný. Na zdrojovou ústřednu je zapojen volající terminál a na cílovou ústřednu volaný terminál. 3.1.5 Způsoby přepojování signálů Ve spojovacích systémech, resp. v komutačních uzlech telekomunikačních sítí je možné rozdělit způsoby spojování podle tří principů: • princip přepojování kanálů, • princip přepojování zpráv, • princip přepojování paketů. Podle toho, jaký princip se v síti používá, mluvíme o sítích s přepojováním kanálů, sítích s přepojováním paketů atd. 3.1.5.1 Princip přepojování kanálů Pro tento princip je charakteristické trvalé obsazení kanálu (vybraného pro vybudování žádaného spojení) po celou dobu trvání spojení. Při tomto způsobu se rozlišuje fáze vybudování spojení, fáze přenosu informace a fáze rozpojení spojení. U elektromechanických spojovacích systémů to znamená, že vybraný spínací prvek, např. křížový spínač, je během celého spojení sepnutý. U spojovacích systémů s časovým multiplexem jsou pro toto spojení vybrané časové kanály trvale (po celou dobu spojení) obsazeny. V sítích s přepojováním kanálů je čas potřebný na vybudování spojení závislý na zatížení sítě (v přetížené síti je mnoho opakovaných volání). Po vytvoření spojení je celá přenosová kapacita vybraného kanálu poskytována na přenos zprávy. Přenosová kapacita není omezována zatížením sítě, jak je tomu v datových sítích s přepojováním paketů. V sítích s prostorovým, resp. časovým dělením kanálů je kapacita spojovacího svazku v daném směru dána počtem kanálů. V sítích s přepojováním časových kanálů je kapacita přenosové cesty v daném směru dána přenosovou schopností přenosového média v bitech za sekundu. Přenosová schopnost přenosového média je objektivně limitována elektrickými a přenosovými vlastnostmi média. Maximální počet kanálů realizovaných přes přenosové médium je dán přenosovou rychlostí jednotlivých kanálů. Součet jejich přenosových rychlostí může být maximálně roven přenosové schopnosti média. Čím vyšší přenosové rychlosti jsou v jednotlivých kanálech používány, tím menší počet se jich „vejde“ do dané přenosové schopnosti přenosového média. Využití kanálů v sítích s přepojováním kanálů je poměrně malé, protože tyto jsou obsazeny i tehdy, když se žádná informace nepřenáší. Uvedená vlastnost je jedním z vážných důvodů, proč se v moderních telekomunikačních sítích tento princip postupně opouští. Výukový program: Moderní komunikační technologie 9 3.1.5.2 Princip přepojování zpráv Podstata tohoto principu spočívá v tom, že přenášená zpráva je doplněna o cílovou adresu a ta se volajícím účastníkem vyšle do ústředny, ke které je připojen a kde se celá uloží do vstupní vyrovnávací paměti. Ze vstupní paměti se na základě cílové adresy uloží do příslušné výstupní vyrovnávací paměti, ze které je vyslána do žádaného směru. Když se v příslušném směru vytvoří vhodné provozní podmínky (např. malé zatížení), je zpráva vyslána do další ústředny. Ústředny jsou vzájemně propojeny pevnými spojeními. Zpráva se takovýmto štafetovým způsobem přenáší z ústředny do ústředny, až je prostřednictvím cílové ústředny doručena adresátovi. Z uvedeného je vidět, že volající a volaná strana nejsou v bezprostředním komunikačním styku a právě díky tomu, může síť svým vlastním managementem rozložit špičkové nabízené provozní zatížení od účastníků na delší časové období. Mezi komunikujícími účastníky neexistuje trvalý fyzický kanál pro jejich realizované spojení. V případě silného zatížení sítě je přenášená zpráva značně zpožděna, protože čekací doby ve vyrovnávacích pamětích jsou značné. Optimálně dimenzovat kapacitu vyrovnávacích pamětí je značně náročné, protože délka přenášených zpráv je velmi rozdílná. 3.1.5.3 Popis principu přepojování paketů Uvedené nedostatky se odstraní v síti, která pracuje na principu přepojování paketů. Princip přepojování paketů je v podstatě shodný s principem přepojování zpráv s tím podstatným rozdílem, že přenášená zpráva (souvislý tok binárních informací) se rozdělí (paketizuje) na stejné části, které se nazývají pakety, obr. 3.8. Každý paket obsahuje stejný počet bitů, např. 1024 bitů a je složen ze záhlaví Z a informačního pole IP. V informačním poli IP je uložena užitečná informace a v záhlaví je mimo jiných informací uvedena cílová adresa. V komutačním uzlu se s paketem v podstatě zachází naprosto stejně jako se zprávou v komutačních uzlech s přepojováním zpráv. a) Souvislý informační tok Paketizovaný informační tok Paketizace 0 1 1 0 1 1 0 0 0 1 1 1 0 1 1 0 1 1 0 0 0 1 1 1 b) Z IP Obr. 3.8 K vysvětlení pojmu paket V komutačním uzlu se používají dva způsoby obsluhy paketů: • datagramová obsluha, • obsluha pomocí virtuálního kanálu. 10 Modul 3: Telekomunikační sítě Datagramová obsluha Při tomto způsobu obsluhy vstupuje paket označený cílovou adresou do ústředny R, ze které se do cílové ústředny může dostat libovolnou cestou. Uvedená skutečnost má za následek, že jednotlivé pakety, z důvodu různých zpoždění v síti, nepřicházejí do cíle v pořadí v jakém byly vysílány, obr. 3.9. Na přijímací straně je proto potřebné uspořádat pakety do původního pořadí. Vzhledem k tomu, že datagramová obsluha ve své podstatě umožňuje změnu původního pořadí paketů v síti, je vhodné ji používat jen při výměně jednopaketových zpráv. Tento princip obsluhy je použitý např. i v signalizačním systému č. 7. t 2. A t 1. C A 1. C A 2. C B C A C A C B C D B Síť s komutací paketů A C 1. A C 2. B C t A,B terminály Síť A C B C A C 2. 1. C terminál Obr. 3.9 Datagramová obsluha paketů Obsluha paketů pomocí virtuálního kanálu Před začátkem přenosu paketů, volající účastník musí vybudovat k volanému účastníkovi virtuální spojení (logické spojení), což znamená, že ve všech do úvahy připadajících ústřednách je zaznamenáno, že pakety patřící tomuto spojení budou z příslušné vstupní vyrovnávací paměti přemístěny do příslušné výstupní paměti a vyslány do žádaného směru. Takto vybudovaným spojením prochází všechny vyslané pakety v nezměněném pořadí až k volanému účastníkovi. Virtuální spojení je vybudováno po dobu celého spojení, tj. do okamžiku, dokud některý z účastníků spojení nevyšle požadavek na zrušení spojení, obr. 3.10. Výukový program: Moderní komunikační technologie 11 t 2. A t 1. C A 1. C A A B 2. C A C C X C D B Síť s komutací paketů Výstavba spojení Budování spojení Požadavek na spojení Přenos informací Spojení vybudováno A C 1. A C 2. Požadavek na rozpad Rozpad spojení A terminál Požadavek přijatý Rozpad spojení Potvrzení rozpojení t Síť Přicházející spojení Požadavek přijatý Rozpojení spojení A C 1. A C 2. Potvrzení rozpojení C terminál Obr. 3.10 Obsluha paketů virtuálním spojením Touto vlastností je obsluha paketů virtuálním kanálem podobná principu přepojování kanálů. Ve fázi přenosu paketů, obsluha virtuální cestou zabezpečuje řízení posloupnosti paketů a řízení toku paketů. Řízení posloupnosti paketů se realizuje jejich očíslováním, na jehož základě je možné na přijímací straně zjistit případnou ztrátu paketů. Pod řízením toku paketů se rozumí řízení počtu paketů procházejících mezi koncovým zařízením a sítí. Pomocí tohoto řízení se může omezit počet paketů v síti a tím předcházet jejímu přetížení. Často používaným způsobem řízení toku paketů je určování maximálního počtu po sobě jdoucích paketů, které mohou být přijaty bez potvrzení přijetí. Toto maximální číslo se nazývá "oknem" a je definováno předem. Virtuální spojení je možné vybudovat v síti i na delší dobu, kdy mluvíme o pevném virtuálním spojení. Při jeho používání má spojení vlastnosti virtuálního kanálu bez procedury vybudování a rozpadu spojení. 12 Modul 3: Telekomunikační sítě 3.1.6 Základní vlastnosti RM OSI Mezinárodní normalizační organizace ISO (the International Organization for Standartization) navrhla mezinárodní normu pro RM OSI - Referenční model OSI (Open System Interconnection), tj. referenční model pro propojení otevřených systémů. Je to soubor norem, které jsou zapotřebí pro výměnu informací mezi systémy a které jsou vzájemně "otevřené" z pohledu uvedeného účelu. Pod pojmem systém se rozumí reálný systém, který je definovaný následovně: Je to seskupení složené z jednoho nebo několika počítačů, příslušného programového vybavení, venkovních zařízení, terminálů, lidských operátorů, fyzických procesů, z prostředků na přenos informací atd. OSI se vztahuje na výměny informací mezi systémy a jejich propojení. Tedy nejen bezprostředního přenosu údajů mezi systémy, ale i schopnosti systému spolupracovat a společně řešit úkoly. Tyto cíle OSI jsou vyjádřeny výrazem "propojení systémů". Zobrazení standardizovaného referenčního modelu OSI je na obr. 3.11. Nejvyšší vrstvou je aplikační vrstva. Obsahuje aplikační funkce, umožňující vazbu požadavků aplikačního prostředí na prostředí OSI. Nižší vrstvy poskytují služby, pomocí kterých aplikační funkce spolupracují. Název vrstvy vyjadřuje její základní funkci. Vrstvový protokol Vrstva Otevřený systém A Otevřený systém B Aplikační Prezentační Relační Transportní Síťová Spojová Fyzická Fyzická média Obr. 3.11 Vrstvy referenčního modelu OSI Vrstvy 6 až 1 s fyzickým médiem realizují postupně nárůst komunikačních služeb. V rámci tohoto nárůstu je definováno místo jako rozmezí mezi dvěma vrstvami, pro které jsou normou OSI specifikovány příslušné služby. Ne všechny otevřené systémy působí jako počáteční zdroje nebo konečné cíle dat. Použitá fyzická média nespojují všechny otevřené systémy přímo, ale některé otevřené systémy působí jen jako zprostředkovací (tranzitní) systémy, přes které data pouze prochází. V tomto případě funkce a protokoly, které tuto zprostředkovací činnost přenosu dat podporují, jsou ve spodních vrstvách, jak je znázorněno na obr. 3. 12. Výukový program: Moderní komunikační technologie 13 Tranzitní otevřený systém Vrstva Otevřený systém A Otevřený systém B Aplikační Prezentační Relační Transportní Síťová Spojová Fyzická Fyzická média Obr. 3.12 Zprostředkovaná komunikace mezi otevřenými systémy Postupné vytváření virtuálních spojení, jak je naznačeno na obr. 3.12, lze vysvětlit pomocí příkladu pro přenos uživatelské informace prostředím RM OSI, obr. 3.13. 010 KSA Úč.A Fyzické přenosové médium KSB Úč.B Úč.A Úč.B 010 010 7 010 Vr 7 Vr 7 010 7 6 7 010 Vr 6 Vr 6 010 7 6 5 6 7 010 Vr 5 Vr 5 010 7 6 5 4 5 6 7 010 Vr 4 Vr 4 010 7 6 5 4 3 4 5 6 7 010 Vr 3 Vr 3 010 7 6 5 4 3 2 3 4 5 6 7 010 Vr 2 Vr 2 010 7 6 5 4 3 2 1 2 3 4 5 6 7 010 Vr 1 Vr 1 010 7 6 5 4 3 2 1 1 2 3 4 5 6 7 010 Logické spojení mezi partnerskými entitami KS Terminálový systém Obr. 3.13 Přechod uživatelské zprávy prostředím RM OSI Digitalizovaná zpráva, která je vyslána uživatelem A uživateli B a která prochází jednotlivými vrstvami RM OSI, podléhá následující proceduře: 14 Modul 3: Telekomunikační sítě Předpokládejme dva komunikační systémy A a B, které jsou vzájemně propojeny fyzickým přenosovým médiem a realizují vzájemnou spolupráci na základě RM OSI. Nechť uživatel A vysílá uživateli B zprávu ve tvaru 010, která vstupuje do prostředí RM přes vrstvu 7. Jak je vidět z obrázku, přechodem správy 010 jednotlivými vrstvami se k ní přidávají další informace, které reprezentují příspěvek příslušné vrstvy k přenosu správy 010. Na straně přijímací si partnerská vrstva všímá jenom té části protokolového datového prvku PDU (Protocol Data Unit), která tam byla vložena vysílací partnerskou vrstvou. Takovéto vazbě mezi partnerskými vrstvami říkáme logické spojení mezi vrstvami. Základní referenční model OSI předpokládá, že k uskutečnění přenosu údajů je zapotřebí vytvořit spojení. V současnosti je zpracováván dodatek k referenčnímu modelu OSI, který umožní datový přenos bez vytvoření spoje (Less Connection). Tento způsob datové komunikace se používá např. v lokálních sítích LAN. 3.1.7 Vrstvy RM OSI Počet vrstev v referenčním modelu OSI byl stanoven na sedm. Názvy vrstev jsou následující: • vrstva 7, Aplikační vrstva (Application Layer A), • vrstva 6, Prezentační vrstva (Presentation Layer P), • vrstva 5, Relační vrstva (Session Layer S), • vrstva 4, Transportní vrstva (Transport Layer T), • vrstva 3, Síťová vrstva (Network Layer N), • vrstva 2, Spojová vrstva (Data Link Layer DL), • vrstva 1, Fyzická vrstva (Physical Layer Ph), • Fyzické přenosové médium (Physical Media). Vrstvy lze rozdělit do dvou skupin: koncově orientované vrstvy (A, P, S, T) a síťově orientované vrstvy (N, DL, Ph). Síťově orientované vrstvy jsou závislé na použité síťové technice a musí být alespoň částečně implementovány do sítě. Koncově orientované vrstvy jsou implementovány jen do terminálů. Další rozdělení vrstev je možné z pohledu uživatele: uživatelsky orientované vrstvy (A, P, S) a transportně orientované vrstvy (T, N, DL, Ph), tj. souvisí s přenosem datových prvků. Přenosové médium se vždy předpokládá v referenčním modelu, ale přitom nevytváří vlastní vrstvu. Dále budou stručně popsány vlastnosti funkcí jednotlivých vrstev. Fyzická vrstva Tato vrstva, které se též říká vrstva přenosu dat, nabízí službu přenosu jednotlivých bitů daným přenosovým médiem. Datový prvek služby je zde tvořen jedním bitem. Další úlohou fyzické vrstvy je elektrická a fyzická adaptace na přenosové médium, jakož i aktivace a deaktivace přenosové cesty. Výukový program: Moderní komunikační technologie 15 Vrstva spojová Je to vrstva pro zabezpečení přenášených dat proti chybám a tedy nabízí vyšší vrstvě logická spojení, ve kterých je výskyt přenosových chyb ve vztahu k vrstvě 1 málo pravděpodobný. Vrstva 2 k tomu používá různé procedury zabezpečení. Další velmi důležitou úlohou této vrstvy je zabezpečení synchronizace mezi vysílačem a přijímačem protokolových datových prvků. Z toho vyplývá požadavek na identifikaci začátku a konce přenášeného datového prvku, návěstí (Flag). Síťová vrstva Tato vrstva umožňuje vytvoření spojení sítí k libovolnému terminálu. K identifikaci volaného terminálu je definována síťová adresa. Její vyhodnocení pro výstavbu a udržení spojení je základním úkolem této vrstvy. Služba této vrstvy může být využita i pro nosné služby typu "bez spojení", kdy proces adresování v síti se uskutečňuje při každém přenášeném datovém prvku. Pro služby typu "bez spojení" se v síťové vrstvě používá protokol CLNP (Connectionless Network Protocol). Nejdůležitější úkoly CLNP jsou: • výběr cesty, • kontrola doby životnosti, • segmentace a desegmentace, • rozeznávání poruch, • adresování. CLNP protokol získává informace pro výběr cesty ze směrovacího protokolu v podobě směrovacích tabulek. Protokol CLNP je aplikován na každou protokolovou datovou jednotku pro její cestu k cílovému systému přes všechny tranzitující systémy. Směrovací a adresovací protokol pracuje paralelně s CLNP. Protokol pro analýzu adresy má za úkol přiřazení adres síťové vrstvy k adresám přípojných bodů, např. MAC (Medium Access Control) adrese. Směrovací protokol umožňuje dosažení cílové sítě a analýzu adresy přípojného bodu. Adresovací protokol je použitý na lokalizaci systému uvnitř podsítě. Kontrola doby životnosti se uskutečňuje pomocí pole "doba životnosti" v záhlaví CLNP datové jednotky. Tato doba je vyjádřena jako tzv. Hop Count (počet úseků) a při přechodu jednotlivými tranzitními systémy se tato hodnota zmenší o jedničku. Když tato hodnota v některém tranzitním systému dosáhne hodnoty 0, příslušná datová jednotka dále nepokračuje a je odmítnuta. Takovýmto způsobem lze cirkulující datové jednotky ze sítě odstranit a rovněž omezit šíření datových jednotek v síti. Protože v některých podsítích je povolena jen určitá délka datových jednotek, je zapotřebí dlouhé datové jednotky segmentovat. Jednotlivé segmenty jsou potom na přijímací straně opět složeny do původního tvaru. Transportní vrstva Transportní vrstva vytváří, řídí a zakončuje spojení jako celek, pro přenos dat mezi vzájemně komunikujícími terminály. Uživatelsky orientované vrstvy požadují určitou kvalitu služby a úlohou transportní vrstvy je podle vlastních možností tuto kvalitu zabezpečit. Jsou tři nejdůležitější kvalitativní parametry: 16 Modul 3: Telekomunikační sítě • propustnost (správně přenesené oktety za jednotku času), • zpoždění (čas mezi okamžikem vyslání a sdělení o přijetí datového prvku), • chybovost (poměr počtu chybných a vyslaných datových prvků). Uvedené parametry jsou vzájemně závislé, tj. např. chybovost lze snížit tak, že se sníží propustnost a zvýší se zpoždění. Relační vrstva Tato vrstva nabízí služby ke koordinaci průběhu komunikace, jako např. zahájení komunikace, její správný průběh a ukončení. Při výstavbě spojení relační vrstva popisuje druh komunikačního vztahu "jednostranný (one way), střídající se (two way alternate) nebo se stejným oprávněním (two way simultaneous)". Další služba vrstvy 5 je ve spravování oprávnění (token) k realizaci určitých operací (nezaměňovat s oprávněním k přístupu v LAN). Tyto operace obsahují vysílání datových prvků, rozpad spojení a určení bodů obnovení spojení, pomocí kterých se opět obnoví transportní spojení po jeho přerušení. Prezentační vrstva Vrstva 6 se zabývá vazbou mezi syntaxí a sémantikou uživatelských datových prvků, pokud je to zapotřebí pro vzájemné "porozumění" komunikačních partnerů. Syntaxe popisuje výstavbu a členění datových prvků. Prostřednictvím nich je vyjádřen smysl - sémantika zprávy. Popis syntaxe se může uskutečňovat abstraktně a konkrétně. Abstraktní syntaxe nabízí informace pouze o tom, které základní části, z pohledu základních typů dat, datový prvek má a jak tyto základní části seskupovat. Koncept datového typu vytváří základ tohoto popisu. Datové typy jsou např. celá čísla, Booleovské hodnoty, bitové nebo oktetové řetězce. Konkrétní syntaxe popisuje dodatečně ještě i kódování datových prvků, ve kterých explicitně definuje pravidla na představení a identifikaci datových prvků. V rámci referenčního modelu má velký význam TRANSFER Syntax. Definuje konkrétní syntaxi, která bude použita při přenosu datových prvků relační vrstvy. Jednoznačné definování TRANSFER Syntax je zapotřebí v heterogenní počítačové síti. Pro referenční model již existuje norma ASN.1 (Abstract Syntax Notation 1) k popisu abstraktní syntaxe, která může být použita jako TRANSFER Syntax . Aplikační vrstva Neobsahuje vlastní aplikační funkce, ale nabízí pomocné prostředí pro jejich implementaci do prostředí RM OSI. Aplikační funkce popisují uživatelský proces nacházející se v reálném systému, který pro splnění svého úkolu musí komunikovat s jiným systémem. Funkce aplikační vrstvy popisují tu část uživatelského procesu, která je zapotřebí pro komunikaci mezi partnery. Entita vrstvy 7 je tedy jedna část uživatelského procesu. Aplikační vrstvu si lze proto představit jako "okno" uživatelského procesu ke komunikaci, a proto se v referenčním modelu nachází v nejvyšší vrstvě. Úkoly aplikační vrstvy jsou následující: • přenos informací, Výukový program: Moderní komunikační technologie • identifikování komunikačního partnera, • určení připravenosti ke komunikaci, • požadavky na potřebné provozní prostředky, • požadavky na kvalitu služby. 17 18 Modul 3: Telekomunikační sítě 3.2 Struktura a vlastnosti současných telekomunikačních sítí, ISDN a signalizace v těchto sítích Anotace: Je zde popsaná základní struktura telekomunikační sítě v ČR. Dále je poměrně podrobně vysvětlená činnost ISDN, zejména z hlediska signalizace, potřebné na výstavbu a rozpad spojení. Součástí této kapitoly jsou i inteligentní sítě a služby ISDN jako i IN služby. Osnova: 3.2.1 Příklad struktury současné telekomunikační sítě v ČR 3.2.2 Koncepce ISDN 3.2.3 Struktura uživatelské ISDN stanice 3.2.4 Účastnické stanice v ISDN 3.2.5 Meziústřednová signalizace 3.2.5.1 Základní vlastnosti signalizace po společném signalizačním kanálu-CCS7 3.2.5.2 Meziústřednová signalizace v ISDN 3.2.6 Služby ISDN 3.2.7 Inteligentní síť a její služby 3.2.7.1 Filosofie inteligentních sítí 3.2.7.2 Základní struktura inteligentní sítě 3.2.7.3 Charakteristiky některých služeb inteligentní sítě 3.2.7.4 Trendy rozvoje inteligentních sítí 3.2.1 Příklad struktury současné telekomunikační sítě v ČR Současná pevná veřejná komutovaná telefonní síť PSTN (Public Switched Telephone Network) v ČR je síť digitální, na kterou jsou připojena analogová koncová zařízení. Je to síť s přepojováním kanálů. Nazývá se také jako integrovaná digitální síť IDN (Integrated Digital Network). Nazýváme ji „integrovanou“ z toho důvodu, že funkce spojování, stejně jako i přenos signálů v síti, se realizuje na společném (integrovaném) digitálním základě. Také je nazývaná jako „síť hlasové služby“. Topologie sítě je tříúrovňová: úroveň místních ústředen, úroveň tranzitních ústředen a úroveň mezinárodních ústředen, obr. 3.14. Výukový program: Moderní komunikační technologie 19 Mn Ú Úroveň Mn Ú TÚ TÚ Úroveň TÚ TÚ Úroveň MÚ TÚ MÚ MÚ MÚ Mn Ú TÚ MÚ VÚJ VÚJ MÚ MÚ Mezinárodní ústředna Tranzitní ústředna Místní ústředna Vzdálená účastnická ústředna 0br. 3.14 Princip struktury pevné telekomunikační sítě v ČR Úroveň místních ústředen je vytvořena z digitálních spojovacích systémů, ke kterým jsou připojeny telefonní (analogové) přístroje účastníků přes měděné dvouvodičové přípojné vedení. MÚ obsluhují účastníky na místní úrovni, např. městská čtvrť, město, vesnice apod. Aby geografická oblast obsluhovaná jednou MÚ byla větší, využívají se k tomu tzv. vzdálené účastnické jednotky, které jsou připojené na MÚ a také jsou místní ústřednou řízeny. Úroveň tranzitních ústředen TÚ je vytvořená taktéž z digitálních spojovacích systémů, ke kterým jsou hvězdicovou sítí připojeny MÚ. TÚ obsluhuje určitou větší geografickou oblast, např. Ostravsko obsluhuje TÚ v Ostravě. TÚ umožňují vybudovat meziměstská telefonní spojení. Z důvodu vysoké spolehlivosti provozu je každá MÚ připojena na dvě TÚ a z toho důvodu se odchozí provoz z MÚ dělí v poměru 50%:50%. TÚ jsou vzájemně propojeny neúplnou hvězdicovou sítí. Mezinárodní ústředny MnÚ vytvářejí třetí nejvyšší síťovou úroveň. MnÚ umožňuje vybudovat mezinárodní telefonní spojení v příchozím i odchozím směru. Taktéž může vykonávat funkci mezinárodní tranzitní ústředny. MnÚ je součástí některé TÚ. Obyčejně jedno národní území obsluhuje více MnÚ. Přechod IDN na ISDN Na obr. 3.15 je přenosový řetězec IDN, který je charakteristický tím, že účastnické KZ a přenos signálu z KZ do MÚ přes dvouvodičové přípojné vedení je analogový. KZ a a Ú d d Ú d d Ú d a KZ a a - analogový signál d - digitální signál KZ - koncové zařízení Obr. 3.15 Přenosový řetězec IDN 20 Modul 3: Telekomunikační sítě Na obr. 3.16 je přenosový řetězec ISDN (Integrated Service Digital Network). KZ d d Ú d d Ú d d Ú d d KZ d a - analogový signál d - digitální signál KZ - koncové zařízení Obr. 3.16 Přenosový řetězec ISDN Jak je vidět k zásadní změně došlo jen na straně účastníka, kde KZ stejně jako přenos přes původní přípojné vedení je digitální. V samotné síti došlo k málo významným změnám. 3.2.2 Koncepce ISDN Koncepce ISDN má následující charakteristické vlastnosti, obr. 3.17. • Základ tvoří digitální telefonní síť, tj. síť, ve které jsou hovorové kanály realizovány jako digitální, s přenosovou rychlostí 64 kbit.s-1. • Spojení mezi terminály je celé digitální. • Jeden uživatel může být připojen na ISDN ústřednu přes základní ISDN přístup, který mu nabízí dva B kanály po 64 kbit.s-1 a jeden D kanál s přenosovou rychlostí 16 kbit.s-1 (2B + D). B kanály jsou využívány pro přenos užitečné informace a D kanál pro přenos. signalizačních informací, přičemž je možnost jeho využití pro přenos paketizovaných dat Pro připojení velkých pobočkových ústředen na ISDN ústřednu je standardizován tzv. primární přístup, který může mít až 30 B kanálů po 64 kbit.s-1. Dále obsahuje jeden signalizační kanál 16 kbit.s-1, resp. 64 kbit.s-1. Základní a primární přístup lze realizovat po existujících měděných účastnických vedeních. Výukový program: Moderní komunikační technologie Uživatelská stanice Komunikační síť Základní přístup TF terminál Textový terminál Primární přístup Datový terminál 21 ISDN místní ústředna ISDN Faksimile terminál ISDN Telef. síť pobočková ústředna Vícefunkční terminál Datová Rozhraní uživatel - síť Obr. 3.17 Principiální schéma digitální sítě integrovaných služeb • Každý účastník má jen jedno volací číslo, nezávislé na počtu připojených terminálů na jedno přípojné vedení. • V ISDN je mezi uživatelem a sítí definováno rozhraní UNI (User Network Interface), které umožňuje k síti připojit různé terminály, pro které jsou přesně definovány uživatelské procedury pro vybudování a rozpad spojení. • Různé terminály je možné u jednoho uživatele zapojit ve formě sběrnicové nebo hvězdicové, resp. kombinovaným způsobem. ISDN poskytuje uživateli následující výhodné možnosti: Různorodá komunikace mezi účastníky v důsledku možnosti vzájemné výměny informací různého druhu, např. hlas a text, text a data, což je možné realizovat současně přes dva B kanály, nebo přepínáním mezi dvěma volanými terminály. • Výměna informací v síti pomocí výkonného signalizačního kanálu bez rušení přenášené informace přes B kanál, a to i během vybudovaného spojení, např. pro doplňkovou službu upozornění na čekajícího volajícího účastníka, s vyznačením jeho čísla, nebo indikace výšky poplatku za poskytnutou službu. • Zvýšení dostupnosti volaného účastníka v důsledku dvou informačních kanálů a rovněž možnosti využití signalizačního D kanálu a možné změny služby. • Vícefunkční terminály umožňují jednodušší a jednotný přístup k různým komunikačním službám. V průběhu již vybudovaného spojení je možné změnit službu společně s aktivací a deaktivací různých doplňkových služeb. • V porovnání s telekomunikačními službami v analogové telefonní síti je možné v ISDN přenášet různé druhy zpráv s vysokou přenosovou rychlostí, což je důležité především při nehovorových službách, např. služby faksimilní nebo přenos dat. 22 Modul 3: Telekomunikační sítě Telekomunikační praxe potvrdila, že doporučení ITU-T (International Telecomunication Union – Telecomunication) nejsou celkem dokonalá a z tohoto důvodu vzniká problém při vzájemném propojení národních ISDN. Základní podmínky jsou sice splněny, ale jednotlivé země používají rozdílné protokoly. K vyřešení tohoto problému se používaly různé převodníky protokolů, což však problém úplně nevyřešilo. Národní sítě poskytují odlišné doplňkové služby, které nejsou mezinárodně kompatibilní, resp. v některých oblastech jsou mezinárodně nepoužitelné. Aby ISDN odstranila problém komunikace přes hranice mezi zeměmi, sešlo se v roce 1993 celkem 26 provozovatelů sítí z 20 evropských zemí a podepsali "Memorandum of Understanding", kde se hovoří o jednotném standardu EURO ISDN. Podpis každého zúčastněného zavazuje připravit základní nabídku definovaných telekomunikačních služeb a doplňkových služeb ve své národní ISDN. Ve spolupráci s ETSI (European Telecomunication Standard) bylo dohodnuto, že na základě doporučení ITU-T a memoranda, byl definován standard a protokol, který se nazývá DSS 1 (Digital Subscriber Signalling System No. One Protocol). Z tohoto protokolu byl odvozen protokol EURO DSS 1 (E DSS 1). Protokol DSS 1, resp. protokol E DSS 1, se vztahuje na spolupráci ISDN terminálu s ISDN ústřednou, ke které je terminál připojen. Start EURO ISDN je podmíněn používáním uvedeného protokolu v národních ISDN. EURO ISDN umožňuje uživateli bezproblémovou komunikaci přes státní hranice po celé Evropě. 3.2.3 Struktura uživatelské ISDN stanice Obr. 3.18 znázorňuje funkční bloky uživatelské stanice podle doporučení ITU-T. Jedno nebo několik koncových zařízení TE (Terminal Equipment) je připojeno na zakončení sítě NT (Network Termination). Koncová zařízení mohou být stejného druhu, např. více telefonů nebo různá koncová zařízení, např. hovorová a textová koncová zařízení. Původní přípojné vedení Uživatelská stanice S TE1 a) NT S TE1 b) ISDN MÚ T NT2 NT1 ISDN MÚ R TE2 TA ISDN MÚ - ISDN místní ústředna Obr. 3.18 Blokové schéma uživatelské stanice Síťové zakončení NT umožňuje připojení koncového zařízení na přípojné vedení a společné využívání přípojného vedení několika koncovými zařízeními. Vzhledem k tomuto úkolu je blok NT rozdělen na bloky NT1 a NT2. NT1 umožňuje připojení na přípojné vedení a NT2 umožňuje připojení více koncových zařízení k jednomu základnímu přístupu, obr. 3.18 a). Funkční blok může být realizován jako jedno ISDN koncové zařízení TE1, které je zapojeno přímo na rozhraní S nebo jako koncové zařízení TE2 s původním rozhraním, které Výukový program: Moderní komunikační technologie 23 je přes adaptační blok TA (Terminal Adapter) připojeno na rozhraní S, obr. 3.18 b). Mezi funkčními bloky jsou definována rozhraní: rozhraní T mezi NT1 a NT2, rozhraní S mezi NT2 a koncovým zařízením TE1, případně TA. Podle toho, zda funkční blok NT2 realizuje provozovatel sítě nebo ne, je rozhraní S nebo T hranicí příslušnosti provozovatele a tím i bodem, kde provozovatel definuje výkon, přístup ke komunikačním službám a hranici údržby sítě. Provozovatel sítě též určí, zda tento bod je přímo na výstupu NT, nebo zda je zodpovědný za instalaci až po zásuvku koncového zařízení. Aby měl uživatel universální přístup ke komunikačním službám ISDN, jsou rozhraní S a T standardizována. Pokud se nevyužívají žádné zvláštní funkce NT2, např. interní provoz, může se funkční jednotka NT2 zredukovat na "Null - NT2". Koncové zařízení navržené pro rozhraní S se potom prakticky provozuje na rozhraní T. Mezi TE2 a TA je rozhraní R, např. podle doporučení ITU-T X.21 nebo X.25. Síťový blok NT1 Blok NT1 mění signály přicházející na rozhraní T na signály vhodné pro přenos přes přípojné vedení a opačně. Použitím bloku NT1 jsou další funkční bloky (NT2, TE1, TA, TE2) nezávislé na způsobu přenosu. NT1 rovněž umožňuje lokalizaci poruch na přípojném vedení, která je řízena a realizována místní ústřednou. Síťový blok NT2 Nejdůležitější úlohou NT2 je umožnit připojení jednoho nebo více koncových zařízení pro společné využívání jednoho přípojného vedení. Počet koncových zařízení, jejich prostorové rozmístění, stejně jako i vlastní realizace NT2 může být různá, obr. 3.19. Uživatelská stanice s jedním koncovým zařízením s "Null NT2" je znázorněna na obr. 3.19a). Na obr. 3.19 b) je znázorněna pasivní sběrnice, rovněž s "Null NT2". Uvedeným způsobem můžeme zapojit osm koncových zařízení. NT2 může vykonávat funkci velmi výkonného telekomunikačního zařízení, např. funkci pobočkové ústředny, která koncentruje provoz z několika prostorově rozmístěných zařízení a nabízí jim přídavné služby, např. interní provoz, obr. 3.19c). Zde může být použita i pasivní sběrnice, obr. 3.19d). 24 Modul 3: Telekomunikační sítě Uživatelská stanice S TE1 NT1 R a) TE2 b) Null - NT2 TA Null - NT2 1 2 8 c) d) NT2 NT2 1 2 8 Obr. 3.19 Příklad realizace uživatelské stanice Přizpůsobovací blok TA Přizpůsobovací blok TA umožňuje připojení klasického koncového zařízení na ISDN. ISDN uživatel má možnost komunikovat s existujícími i ISDN koncovými zařízeními i v tom případě, když je jeho partner zapojen na samostatnou podnikovou síť. Přizpůsobovací blok TA se obyčejně zapojuje na rozhraní S, obr. 3.19 Může být sloučen společně s NT2 do jednoho funkčního bloku, který se připojuje na rozhraní T. Rozhraní S je navrženo tak, aby umožňovalo bezproblémové přizpůsobení nejdůležitějších rozhraní např. pro doporučení X.21, X.25. Rovněž je navrženo rozhraní a/b, na připojení analogových účastnických vedení. 3.2.4 Účastnická signalizace v ISDN V ISDN se pro vybudování a rozpad požadovaného spojení, a rovněž pro realizaci různých doplňkových služeb, používají dva typy signalizace: účastnická signalizace - DSS 1 a signalizace mezi ISDN ústřednami - CCS 7. Oba typy signalizace budou dále stručně popsány. Účastnická signalizace v ISDN realizuje spolupráci ISDN koncového zařízení s místní ISDN ústřednou, na kterou je zapojeno ISDN koncové zařízení. Základní obecnou úlohou účastnické signalizace je spolupráce s místní zdrojovou nebo cílovou místní ústřednou s cílem vybudovat spojení mezi volajícím a volaným koncovým zařízením. Pro ISDN byla ITU-T navržena účastnická signalizace s názvem: Digitální účastnický signalizační systém č. 1 DSS 1 (Digital Subscriber Signalling System No. One Protocol). Pro potřebu EURO ISDN byl částečně doplněn a označuje se jako E DSS 1. Účastnická signalizace DSS 1 pro svoji činnost využívá spodní tři vrstvy, 1., 2. a 3. vrstvu. ISDN referenční model obsahuje vedle uživatelské části (User Plane), která řídí aktivity v B kanálech, i řídicí část (Control Plane), která řídí signalizační proces. Toto oddělení má přednost v tom, že ústředna nemusí vyhodnocovat informační tok B kanálů, ale tento pouze komutuje. Řídicí část terminálu spolupracuje vždy s příslušnou řídicí částí v ústředně a komunikující terminály jsou prostřednictvím této části terminály propojeny. Výukový program: Moderní komunikační technologie 25 Signalizace D kanálu, jako řídicí část referenčního modelu, je strukturována podle základního referenčního modelu OSI. Obsahuje tři spodní vrstvy. Fyzická vrstva D kanálu je společná s fyzickou vrstvou uživatelské části. Fyzická vrstva ISDN obsahuje příslušné multiplexní funkce. Vrstva 2 D kanálu obsahuje proceduru pro bezporuchový přenos signalizačních zpráv. Funkce vrstvy 3 D kanálu jsou silně ovlivněny službami ISDN a příslušnými doplňkovými službami. Značně se odlišuje od vrstvy 3 uživatelské části referenčního modelu ISDN. Centrem referenčního modelu ISDN je síťový uzel vystupující ve funkci ISDN ústředny. V reálné ISDN je ústředna nahrazena sítí vzájemně propojených ústředen. Propojení B kanálu se uskutečňuje ve spojovacím poli ústředen. Protokol síťové vrstvy D kanálu - vrstva 3 Protokol vrstvy 3 popisuje procedury pro řízení spojení s přepojováním kanálů, s přepojováním paketů a signalizačních spojení uživatel - uživatel (Q.931), procedury pro služby přenosu rámců (Q.933) a podrobný popis kódování informačních prvků pro definování kompatibility různých přenosových a telekomunikačních služeb (Q.939). Doporučení Q.932 popisuje základní vlastnosti protokolu pro řízení doplňkových služeb. Podrobný popis řízení určité doplňkové služby je v doporučeních série Q.950. Vrstva 3 D kanálu poskytuje uživateli funkce pro výstavbu, rozpad a udržení síťového spojení. Formát zprávy vrstvy 3 Pro realizaci protokolu vrstvy 3 jsou k dispozici entity vrstvy 3 vztahující se na typ zprávy. Výstavba zprávy vrstvy 3 závisí na typu zprávy. Každá zpráva vrstvy 3 se skládá ze záhlaví zprávy a doplňujících prvků. Záhlaví zprávy vrstvy 3 se skládá ze tří částí. Protocol Discriminator, Call Reference, Message Type, obr. 3.20. Při přenosu zprávy vrstvy 3 přes D kanál je využita služba vrstvy 2 (zabezpečený přenos), tj. zpráva vrstvy 3 je transportována v informačním poli I bloku vrstvy 2. I blok je odevzdán do vrstvy 1 a přes D kanál přenášen ve smyslu funkcí vrstvy 1, obr.3.21. 8 7 6 5 4 3 2 1 oktet č. Protocol discriminator 1 Call Reference 2 k+1 Message Type k+2 m - Information elements (pøedepsané, resp. volitelné) Záhlaví zprávy k - Počet oktetů pro Call Reference m - Počet informačních prvků n - Počet všech oktetů informačních prvků k+2+n Obr. 3.20 Výstavba zprávy vrstvy 3 D kanálu 26 Modul 3: Telekomunikační sítě Protocol Discriminator (oktet č. 1) vyjadřuje, zda se jedná o mezinárodně standardizované signalizační zprávy DSS 1 a E DSS 1 nebo o národně standardizované signalizační zprávy. Call Reference - význam Na jednoduchém ISDN základním přístupu, ale i samotném terminálu je zapotřebí současně realizovat více nezávislých signalizačních aktivit. Call Reference označuje všechny zprávy patřící jedné signalizační aktivitě, a tím umožňuje entitám vrstvy 3 rozlišovat jednotlivé transakce. Hodnota Call Reference je určena na začátku transakce (např. když účastník zvedne mikrotelefon) iniciátorem spojení (terminálem nebo ústřednou). Definovaná hodnota Call Reference je použita ve všech signalizačních zprávách mezi terminálem a ústřednou až do ukončení transakce. Call Reference má pouze lokální význam, tj. označuje různé signalizační aktivity na jednom základním přístupu. Při jednom spojení mezi účastníkem A a účastníkem B se hodnoty Call Reference obou účastníků nemusí shodovat. Message Type (Typ zprávy) V poli "Message Type" (jeden oktet) je určen typ zprávy, který vyjadřuje určitou proceduru při řízení spojení. Jako příklad typu zprávy je možné uvést SETUP (sestavování volání), ALERTING (vyzvánění), CONNECT (propojení). Zprávy se přenášejí přes rozhraní uživatel - síť na straně volající i volané. Zprávy je možné rozdělit podle jejich použití na: • zprávy pro výstavbu a rozpad spojení, • zprávy pro obecné použití, • zprávy pro doplňkové služby, • zprávy pro doplňkové služby nezávislé na spojení, • zprávy pro portabilitu terminálů, • zprávy pro informování o stavu a pro jiné použití, • zprávy pro informace uživatel - uživatel. Zjednodušený popis procedury pro výstavbu a rozpad spojení s přepojováním kanálů. Procedura výstavby spojení Průběh výměny zpráv vrstvy 3 pro procedury výstavby a rozpadu spojení je uveden na obr. 3.22. Po zdvihnutí MT volajícím A účastníkem je vysláním zprávy SETUP do sítě (místní ústředna ISDN) signalizováno obsazení. V této zprávě již může být obsaženo celé volané číslo. Pokud zpráva SETUP neobsahovala volané číslo, je při telefonní službě v ústředně připojen na vybraný užitečný B kanál oznamovací tón. Přes D kanál je do terminálu volajícího účastníka vyslána zpráva SETUP ACKNOWLEDGE. Touto zprávou akceptuje ústředna obsazení. Současně je volajícímu terminálu oznámeno, který B kanál bude pro spojení použitý. Jestliže účastník volí jednotlivé číslice postupně, je pro každou číslici Výukový program: Moderní komunikační technologie 27 vysílána zpráva INFORMATION, která v příslušném informačním prvku přenáší volenou číslici. V okamžiku přijetí první číslice ústřednou, je vysílání oznamovacího tónu zrušeno. Zpráva CALL PROCEEDING je vyslána do volajícího terminálu když: • ústředna při zpracování volby konstatuje, že volba je kompletní, nebo • časová kontrola v ústředně zkončila. Časová kontrola je nastartována vždy po přijetí zprávy SETUP nebo INFORMATION (cca 12 s). Když nebyla po uplynutí této časové kontroly zaregistrována kompletní volba od A účastníka, je obsazení ústřednou zrušeno (vysláním zprávy DISCONNECT). Term inál Term inál 1 Ú úč. A Ú Terminál 2 úč. B zdvihnutí MT SETUP oznamovací tón SETUP ACK INFO INFO INFO kontrolní vyzváněcí tón (KVT) CALL PROC SETUP ALERT vyzvánění ALERT ALERT vyzvánění zdvihnutí MT CONN CONN konec KVT CONN ACK CONN ACK REL REL COM Telefonní spojení mezi úč. A a úč. B zavěšení MT DISC DISC zavěšení MT REL REL REL COM REL COM Obr. 3.21 Průběh výměny zpráv vrstvy 3 při výstavbě a rozpadu spojení Zpráva CALL PROCEEDING je vyslána též po přijetí zprávy SETUP, která obsahovala celou volbu. S touto zprávou je současně terminálu oznámeno, který B kanál byl použitý. Protože v ústředně není zapamatována konfigurace připojených účastníků na základní přístup, je zpráva SETUP (příchozí volání) vyslána na volané straně na všechny připojené terminály. Zde je použitý UI blok vrstvy 2 se SAPI = 0 a TEI = 127. Zpráva SETUP obsahuje všechny údaje potřebné k přezkoušení kompatibility, např. číslo volaného účastníka a 28 Modul 3: Telekomunikační sítě především požadovanou službu spojení. Zpráva SETUP je vyhodnocována všemi terminály na volané straně. Ty terminály, které splňují požadavky kompatibility, odpovídají do ústředny, v našem případě jsou to dva telefonní přístroje základního přístupu. Při telefonním spojení jsou vyzváněny pouze tyto telefonní přístroje, což signalizují ústředně a volající straně vysláním zprávy ALERTING. Obě zprávy ALERTING obsahují stejné číslo Call Reference, ale příslušná vrstva 2 používá různé TEI. Přijetí sítí první zprávy ALERTING je na volané straně oznámeno do volajícího terminálu. Současně je na B kanál připojen kontrolní vyzváněcí tón. Po zvednutí MT na jednom ze dvou volaných telefonních přístrojů tento vysílá zprávu CONNECT. Současné přijetí dvou zpráv CONNECT z různých terminálů je vyloučeno přístupovou metodou D kanálu. Zpráva CONNECT je přenesena až do volajícího terminálu. Oznamuje, že spojení je propojeno a začíná rovněž tarifikování volání. Cílová místní ústředna potvrdí příjem zprávy CONNECT zprávou CONNECT ACKNOWLEDGE. Po přijetí zprávy CONNECT volajícím terminálem se v ústředně odpojí vysílání koncového vyzváněcího tónu. Všechny terminály, které na volané straně vysílají zprávu ALERTING a nebyly na vybudované spojení připojeny, dostanou z ústředny zprávu RELEASE, na základě které se uvedou do klidového stavu. Přijetí zprávy RELEASE potvrdí vysláním zprávy RELEASE COMPLETE. Procedura rozpadu spojení Rozpad spojení začíná z jedné ze dvou stran vysláním zprávy DISCONNECT. V našem případě jako první zavěsil MT B účastník. Zpráva DISCONNECT je vysílána taktéž do volajícího terminálu účastníka A. Na základě zprávy DISCONNECT je oddělen použitý užitečný kanál spojení a končí též tarifikování. Do terminálu B účastníka je vyslána zpráva RELEASE. Touto zprávou je požadováno uvolnění B kanálu a rozpad signalizačního spojení prostřednictvím uvolnění Call Reference. Terminál to potvrdí vysláním zprávy RELEASE COMPLETE, čímž se terminál dostává do klidového stavu. Na straně A účastníka je po zavěšení MT do ústředny vyslána zpráva RELEASE. Pokud A účastník nezavěsil MT do určité doby, vysílá ústředna zprávu RELEASE, která má na straně A účastníka stejné účinky jako na straně B účastníka a ty již byly popsány. Po vyslání RELEASE COMPLETE se i A účastník dostává do klidového stavu. 3.2.5 Meziústřednová signalizace 3.2.5.1 Základní vlastnosti signalizace po společném signalizačním kanálu – CCS7 Komunikační sítě spojují většinou dva účastníky za účelem přenosu zpráv (např. hlasu, dat, textu nebo obrazu) přes několik ústředen. Při řízení výstavby spojení a při využívání služeb sítě jsou mezi ústřednami přenášeny signalizační informace. V analogových telekomunikačních sítích se pro přenos řídicích a užitečných informací používají spojovací svazky vytvořené z prostorově, resp. frekvenčně dělených kanálů. Každé vytvořené spojení má samostatný signalizační kanál. Tento způsob signalizace však není schopen plnit požadavky digitálních programově řízených telekomunikačních sítí. Takovéto sítě nabízejí podstatně více služeb s různými vlastnostmi než analogové sítě. V důsledku toho je zapotřebí přenášet více a navíc různých signalizačních informací, což není možné hospodárně uskutečnit pomocí uvedeného způsobu přenosu signalizačních informací. Z tohoto důvodu se Výukový program: Moderní komunikační technologie 29 v digitálních programově řízených komunikačních sítích používá výkonnější signalizační systém. ITU-T z uvedených důvodů vytvořila doporučení pro signalizaci č. 7 společným kanálem - CCS 7 (Common Channel Signaling System No. 7), který je pro digitální sítě optimálním řešením. CCS 7 je tedy signalizace mezi ústřednami, obr. 3.22, a používá se k řízení spojení (výstavba a rozpad), které mezi ústřednami přenáší užitečné informace. Spojení k cílové digitální ústředně, na kterou je zapojen volaný účastník, se buduje na základě čísla volaného účastníka vyslaného volajícím účastníkem připojeným na zdrojovou ústřednu. Volající účastník Zdrojová ústředna KZ A Cílová ústředna Volaný účastník C KZ B CCS7 CCS7 Obr. 3.22 Využití CCS7 v přenosovém řetězci Signalizační síť V CCS 7 se používá samostatný kanál pro přenos signalizačních informací obsluhujících více užitečných kanálů, obr. 3.23. Signalizační spojení CCS 7 vzájemně propojuje signalizační body SP (Signaling Point), které jsou přiřazeny jednotlivým ústřednám komunikační sítě. Signalizační body a signalizační spojení vytvářejí jednu funkčně samostatnou signalizační síť, která překrývá síť užitečných kanálů. Užitečné kanály Spojovací pole Spojovací pole ústředna A ústředna B SP SP Signalizační spojení SKZ Řízení SKZ Řízení SKZ - Signalizační koncové zařízení SP - Signalizační bod Obr. 3.23 Signalizace po společném signalizačním kanálu Signalizační body Rozlišujeme: • signalizační koncové body SP (Signaling Point), • signalizační tranzitní body STP (Signaling Transfer Point). Signalizační koncové body SP jsou zdroji a příjemci signalizačního provozu. 30 Modul 3: Telekomunikační sítě Signalizační tranzitní body STP přenášejí přijaté signalizační značky na základě cílové adresy k jinému STP, nebo do cílového SP. STP může být integrován společně s SP, např. v jedné ústředně, nebo představuje samostatný uzel signalizační sítě. V signalizační síti jsou možné i hierarchické stupně STP, což závisí na velikosti sítě. Všechny signalizační body v signalizační síti jsou v rámci příslušného očíslovacího plánu zakódovány a kód je vložen do signalizační zprávy, což umožňuje její doručení do cílového signalizačního bodu. Signalizační trasa Signalizační trasa je vytvořena ze dvou protisměrně provozovaných signalizačních kanálů. Jako signalizační kanál je použitý jeden z časových kanálů používaných na přenosovém úseku (např. jeden z 32 časových kanálů PCM). Z důvodů spolehlivosti je mezi dvěma SP více signalizačních tras. Při poruše signalizační trasy funkce CCS 7 automaticky zabezpečí nasměrování signalizačního provozu na bezchybnou, náhradní signalizační trasu. Všechny signalizační trasy mezi dvěma SP vytvářejí svazek signalizačních tras (kanálů), které nazýváme signalizační spojení (Link Set). Způsoby provozu CCS 7 Rozeznáváme dva způsoby provozu: • Sdružený (asociativní) provoz je charakteristický tím, že signalizační spojení je vedeno společně s ním ovládanými užitečnými kanály, obr. 3.24. Tento způsob se doporučuje tehdy, když je velký provoz mezi ústřednami. A Svazek užitečných kanálů B Signalizační trasa SPA SPB Obr. 3.24 Sdružený provoz Každý signalizační kanál vystupuje a vstupuje do signalizačního bodu SP, vázaného vždy na příslušnou ústřednu. SP je zdrojem a příjemcem (cílový SP) signalizačního provozu. • Při částečně sdruženém (kvaziasociativním) způsobu probíhá signalizační spojení a příslušný svazek užitečných kanálů po různých cestách, obr. 3.25 Svazek užitečných kanálů spojuje přímo ústřednu A s ústřednou B. Signalizace pro tento svazek užitečných kanálů je vedena přes jeden nebo více pevně stanovených tranzitních signalizačních bodů STP. Podle obr. 3.25 je to STP C. Výukový program: Moderní komunikační technologie 31 Svazek užitečných kanálů A Svazek užitečných kanálů B Svazek užitečných kanálů C SPA SPB SPC/STPC Obr. 3.25 Částečně sdružený provoz Funkční oddělení sítě pro přenos užitečných informací a signalizační sítě je znázorněno na obr. 3.26. Interakce mezi signalizační sítí a sítí užitečných kanálů se vzhledem k tomu, že spojení je budováno po úsecích, realizuje jen v té ústředně, ve které signalizační informace přechází do řízení ústředny a představuje příkaz pro nastavení spojovacího pole do příslušného směru. Takovéto "ústředny" signalizační sítě představují právě SP. V případě SP hovoříme o uživatelsky orientovaném zpracování signalizační informace. V případě STP, přes který signalizace jen prochází, hovoříme o transportně orientované signalizační funkci. V tomto smyslu je vytvářena i architektura protokolů. Signalizační síť STP Provozní a údržbové centrum SP Signalizační kanály 3 SP 1 2 SP Síť užitečných kanálů C 64 kbit/s užitečný kanál A B 1, 2, 3 - Adresy SP A, B, C - Adresy ústředen (směrová čísla) Obr. 3.26 Funkční oddělení sítí pro přenos užitečných a signalizačních informací Výstavba CCS 7 V CCS 7 jsou signalizační úkoly rozděleny na: • část přenosu zpráv MTP (Message Transfer Part), • uživatelská část specifických úloh UP (User Part). 32 Modul 3: Telekomunikační sítě Část přenosu zpráv MTP představuje univerzální přenosový prostředek pro signalizační zprávy mezi uživateli. Pojem uživatel se používá pro všechny signalizační funkční části, které využívají transportní schopnosti MTP. Uživatelské části jsou určeny vždy pro určitý typ (např. telefonní služba, ISDN) funkcí uživatele, protokolů a kódování signalizačních zpráv. Uživatelské části řídí např. výstavbu a rozpad spojení užitečného kanálu, průběh vlastností služeb a také provozní a údržbové funkce užitečných kanálů. Funkce části přenosu zpráv MTP a uživatelských částí jsou rozděleny do čtyř úrovní, resp. jsou přiřazeny k jednotlivým vrstvám RM OSI. Na obr. 3.27 je kompletní RM CCS 7. Rozvoj širokopásmových digitálních sítí s integrovanými službami B-ISDN si vyžádal rozdělit funkce protokolů systému CCS 7 na dvě skupiny funkcí: řízení volání (Call Control) a na řízení spojení (Connection Control). Při řízení volání je zdůrazněn aspekt postupného budování spojení a řízení spojení se zabývá řízením přenosu informací mezi koncovými zařízeními za účelem řízení telekomunikačních služeb. Funkce pro řízení spojení jsou chápány jako síťové funkce, které reagují na požadavky uživatele teleslužby. Funkce řízení volání jsou odpovědny za výstavbu, udržení a rozpad spojení a obsahují v sobě funkce přepojovací a směrovací. Procedury spojování se vztahují na spojení typu konec - konec, které je jednosměrné. Má pouze jeden zdroj informací a může mít několik míst určení, kde má být informace přijata. Zdroj a místo určení je fyzicky propojeno. Vrstvy RM OSI CCS 7 OMAP MAP Úroveň INAP Aplikační TCAP ISUP Prezentační Relační INAP - Aplikační protokol inteligentní sítě ISUP - Uživatelská část ISDN MAP - Část pohyblivých aplikací MTP - Část přenosu zpráv OMAP - Část údržby, provozu a zpráv SCCP - Část řízení signalizačního spojení TCAP - Aplikační část transakčních schopností TUP - Uživatelská část pro telefonní službu IDN TUP NULL Transportní SCCP Síťová 4 MTP 3 3 Spojová MTP 2 2 Fyzická MTP 1 1 Obr. 3.27 Funkční úrovně systému CCS 7 a jejich vazba na RM OSI Část přenosu zpráv MTP MTP [Q.701] slouží všem uživatelským blokům jako společný transportní systém pro výměnu signalizačních zpráv. MTP doručuje informace, které mají být přeneseny k jinému uživatelskému bloku. MTP zabezpečí, že zprávy adresované jinému uživatelskému bloku budou bezchybně přeneseny, obr. 3.28. MTP pro svoji činnost využívá funkce 1., 2. a 3. vrstvy, resp. 1., 2. a 3. úrovně, obr. 3.2. Výukový program: Moderní komunikační technologie 33 SPA SPB Uživatelský blok (ISDN -UP) Uživatelský blok (ISDN -UP) Uživatelská zpráva Uživatelská zpráva Signalizační přenosová cesta Blok přenosu zpráv Blok přenosu zpráv Signalizační zpráva MTP část Uživatelské informace adresa MTP část Signalizační uživatelská zpráva Obr. 3.28 Výměna signalizačních zpráv mezi dvěma SP pomocí CCS 7 Funkce vrstev • 1. vrstva (trasa přenosu signalizačních zpráv). 1. vrstva definuje fyzikální, elektrické a funkční vlastnosti trasy přenosu signalizačních zpráv, jakož i vstupních zařízení. V digitální síti je jako přenosový kanál signalizačních informací použitý standardní 64 kbit.s-1 kanál. Kromě něho mohou být použity i analogové kanály (4,8 kbit.s-1) s modemem jako přenosová cesta pro signalizační informace. • 2. vrstva (signalizační přenosová cesta). Tato vrstva definuje funkce a postup pro bezchybnou výměnu uživatelských signalizačních zpráv přes signalizační přenosovou cestu. Jedná se o následující funkce: • • vymezení značkového bloku prostřednictvím návěstní značky (Flag), • vyloučení nadbytečných návěstních značek, • rozeznávání chyb pomocí zkušebních bitů, • korekce chyb pomocí opakování značek, • dohled nad chybovostí přenosové signalizační trasy, • opětovné obnovení bezchybného provozu, např. po poruše signalizační trasy. 3. vrstva (signalizační síť). Tato vrstva definuje vzájemné působení jednotlivých signalizačních tras. Realizuje následující úlohy: • výměnu zpráv, tj. nasměrování zprávy do požadované signalizační trasy, resp. k požadovanému uživatelskému bloku, • management signalizační sítě, tj. řízení signalizačního provozu, např. prostřednictvím náhradní signalizační trasy a opětovné obnovení normálního provozu. Funkce 3. vrstvy spolupracují s funkcemi jiných vrstev v jednom SP a s příslušnými funkcemi vrstvy 3 jiných SP. 34 Modul 3: Telekomunikační sítě 3.2.5.2 Meziústřednová signalizace v ISDN Mezi ústřednami ISDN se používá signalizace č. 7 společným kanálem CCS 7. Dále budou popsány pouze ty procedury CCS 7, které jsou charakteristické pro signalizaci mezi ústřednami v ISDN. OPCA DPCB OPCA DPCT CICA-T OPCT DPCB CICT-B SPA k úč. a) Signalizace: Konec - Konec Linka - Linka LRNA LRNB SPT A-T SPB k úč. spojení přes užitečné kanály T-B Zdrojová A ústředna Tranzitní T ústředna Cílová B ústředna A T B ISDN signalizace 3 2 b) Link-by-Link Link-by-Link End-to-End End-to-End CIC - Identifikátor užitečného kanálu DPC - Kód cílového (sousedního) SP MTP (nezměněné) LRN - Lokální referenční číslo OPC - Kód zdrojového SP Obr. 3.29 Signalizace mezi ISDN ústřednami a/ Princip b/ Struktura úrovní V ISDN nevystačíme s úsekovou signalizací mezi dvěma sousedními ústřednami, které z pohledu budovaného spojení následují za sebou. Tato původní linka - linka signalizace (Link - by - Link), která se realizuje mezi dvěma sousedními signalizačními body SP a používala se výlučně pro telefonní uživatelskou část TUP, byla pro ISDN - uživatelskou část (ISDN - UP) rozšířena o nové funkce signalizace konec - konec (End - to - End) mezi zdrojovou a cílovou ústřednou (SPA - SPB). Mezi nimi ležící signalizační bod SPT v tranzitní ústředně je obcházen. Pro potřebu ISDN CCS 7 obsahuje: • signalizaci Link - by - Link, pro vybudování spojení mezi ústřednami k přenosu užitečných informací, • signalizaci End - to - End, pro přenos různých signalizačních zpráv mezi komunikujícími ISDN terminály přes zdrojovou a cílovou ISDN ústřednu. Budování a rozpad spojení přes užitečné kanály je řízen pomocí signalizace Linka Linka, která je vyhodnocována každou ústřednou zúčastňující se na spojení. ISDN UP (ISUP) obsahuje signalizační funkce pro řízení spojení, pro realizaci služeb různých funkcí a pro řízení užitečných kanálů v ISDN. Pro přenášení signalizačních značek má ISDN UP rozhraní k bloku přenosu zpráv, stejně jako k SCCP. ISDN UP využívá funkce SCCP pro signalizaci konec - konec. Výukový program: Moderní komunikační technologie 35 Struktura ISDN UP zprávy při signalizaci Link - by – Link Obr. 3.30 ukazuje základní strukturu ISDN UP zprávy tak, jak je přenášena při signalizaci linka - linka. Signalizace konec - konec ISDN UP je závislá na druhu zprávy a je přenášena ve volitelné části SCCP zprávy. Signalizační jednotka Značkové informační pole (STF) Volitelná část Část s proměnnou délkou Část s konstantní délkou Druh zprávy Adresa užitečných kanálů (CIC) Adresa Směr přenosu Obr. 3.30 Struktura zprávy ISDN UP Adresa se skládá z kódu cílového bodu, kódu výstupního bodu a z výběrového pole signalizační trasy.Adresa užitečného kanálu CIC (Circuit Identification Code) přiřazuje signalizační zprávu určitému užitečnému kanálu. Adresa užitečného kanálu je každému užitečnému kanálu přiřazena pevně. Druh zprávy definuje funkci a formát ISDN UP zprávy. Druhy zpráv je možné rozdělit na: • • Druhy zpráv pro výstavbu spojení (příklad): • IAM (Initial Address Message), zpráva POČÁTEČNÍ ADRESA. • IAM je první zpráva, která je při výstavbě spojení vyslána následující ústředně. Slouží k obsazení užitečného kanálu a obsahuje všechny informace, které jsou zapotřebí pro směrování do cílové ústředny. • SAM (Subsequent Address Message), zpráva DODATEČNÁ ADRESA. • SAM přenáší volbu, která ještě nebyla obsažena v IAM. • ACM (Address Complete Message), zpráva ADRESA ÚPLNÁ. • Pomocí ACM je zdrojové ústředně naznačeno, že cílová ústředna byla dosažena. • ANM (Answer Message), zpráva PŘIHLÁŠENÍ. • ANM informuje zdrojovou ústřednu, že volaný účastník se přihlásil. S ANM začíná tarifování. Druhy zpráv pro rozpad spojení (příklad): • REL (Release Message), zpráva VYBAVENÍ. • Pomocí REL se začíná rozpad spojení v užitečném kanálu. Rovněž neúspěšná spojení se rozpadávají pomocí REL. • RLSD (Released Message), zpráva UKONČENÍ VYBAVENÍ. 36 Modul 3: Telekomunikační sítě • • Spojení přes použitý užitečný kanál je zrušeno (RLSD se přenáší stejným směrem jako předtím vysílaná signalizační zpráva REL). • RLC (Release Complete Message), zpráva VYBAVENÍ VYKONÁNO. Pomocí RLC je označeno zrušení průběžného spojení užitečného kanálu a potvrzuje příjem REL. Po vyslání, resp. přijetí RLC je užitečný kanál uvolněn a je k dispozici pro další spojení. Druhy zpráv pro řízení užitečných kanálů (příklad): • BLO (Blocking Message), zpráva BLOKÁDA. BLO slouží k zablokování užitečného kanálu. • UBL (Unblocking Message), zpráva ODBLOKOVÁNÍ. UBL slouží k odblokování užitečných kanálů. Část s konstantní délkou ISDN UP zprávy obsahuje ty parametry, které při určitém druhu zprávy musí existovat a mají pevnou délku. Při IAM jsou to např. údaje o: • druhu spojení (např. přes satelit), • požadavcích na přenosovou trasu (např. průběžně 64 kbit.s-1), • požadavcích na signalizační systém (např. ISDN UP), • druh volajícího účastníka (ISDN účastník = normální účastník). Část s proměnnou délkou ISDN UP zprávy obsahuje parametry s proměnnou délkou. Při IAM je to např. • volané číslo nebo minimální část volaného čísla, která je pro dosažení cílové ústředny nutná. Když obsahuje zpráva volitelnou část, potom je pro zprávu specifikováno, který parametr může být ve volitelné části přenášen. Přitom se může jednat buď o parametr s pevnou nebo variabilní délkou. Při IAM jsou to: • číslo volajícího účastníka, • údaje o spojení (např. v uzavřené uživatelské skupině), • uživatelské informace. Signalizační procedura Jako příklad pro signalizační proceduru ISDN UP bude uveden postup pro výstavbu a rozpad spojení. Výstavba spojení začíná, když je volajícím účastníkem vyslán ze zdrojové ústředny dostatečný počet volicích číslic, obr. 3.31. Nejdříve je realizováno směrování a obsazen jeden volný užitečný kanál. První zprávu, kterou zdrojová ústředna při výstavbě spojení vysílá je IAM. IAM obsahuje všechny potřebné volicí číslice. Vstupující volicí informace dává ISDN UP společně se SAM postupně dále. Tranzitní ústředny po přijetí IAM směrují spojení dále. Při úspěšném směrování obsadí tranzitní ústředna volný užitečný kanál a ISDN UP vysílá IAM do cílové ústředny. IAM z ISDN UP obdrží v tranzitní ústředně všechny doposud došlé volicí informace (z přijaté IAM a eventuálně následně přijaté SAM). Po vyslání IAM tranzitní ústředna vstupující SAM z ISDN UP přenáší nezměněny dále. Výukový program: Moderní komunikační technologie Zdrojová ústředna Tranzitní ústředna 37 Cílová ústředna Volaný účastník Volající účastník IAM Začátek výstavby spojení IAM SAM SAM Volání ACM ACM Přihlášení ANM ANM Obr. 3.31 Výstavba ISDN spojení Cílová ústředna analyzuje volicí informace obsažené v IAM a čeká v daném případě na další číslice, které přicházejí společně se SAM. Když jsou všechny informace k dispozici, zjišťuje se stav volaného účastníka a oprávnění pro požadovanou službu. Pomocí ACM sděluje cílová ústředna zdrojové, spojení bylo úspěšné. Při telefonní službě, když je volaný účastník volný, je vysílán přes užitečný kanál z cílové ústředny k volanému účastníkovi vyzváněcí tón. Jestliže se tento přihlásí, je vyzváněcí tón přerušen a spojení mezi účastníky je vytvořeno. Potom vysílá ISDN UP v cílové ústředně ANM do zdrojové ústředny, na základě čehož se započne s tarifováním. Rozpad spojení může být iniciován z obou stran, obr. 3.32. ISDN UP v iniciátorské ústředně vysílá k tomu REL do tranzitní ústředny. Ta přenáší REL ihned dále do příslušné koncové ústředny. Přijaté REL je vždy potvrzeno RLC a užitečný kanál je uvolněn. Zdrojová ústředna Tranzitní ústředna Cílová ústředna Volaný účastník Volající účastník Uvolnění užitečných kanálů REL REL RLC Uvolnění užitečných kanálů RLC Obr. 3.32 Rozpojení ISDN spojení Tato část doplňuje část přenosu zpráv MTP, obr. 3.27. Nabízí další funkce pro přenos signalizačních zpráv mezi ústřednami i mezi ústřednou a jinými zařízeními, např. databankami. SCCP poskytuje dvě možnosti přenosu zpráv: 38 Modul 3: Telekomunikační sítě • bez virtuálního signalizačního spojení, • s virtuálním signalizačním spojením. Bez virtuálního spojení může SCCP uživatel vysílat jednotlivé zprávy jinému SCCP uživateli. Pomocí virtuálního spojení je možná výměna zpráv (dialog) mezi dvěma SCCP uživateli. Virtuální spojení vznikne pomocí vzájemné výměny kódů signalizačních bodů mezi SCCP v koncových signalizačních bodech. Zprávy k jiným SCCP uživatelům mohou být rovněž adresovány přímo. SCCP má vlastní směrovací funkce. Používá následující adresovací parametry: • kód cílového bodu, • celkovou adresu (globální), • číslo subsystému. Struktura SCCP zprávy Struktura SCCP zprávy je na obr. 3.33. Adresy jsou vytvořeny z kódu cílového bodu, kódu výstupního bodu a výběrového pole signalizační trasy. Cílový kód zjišťuje SCCP z adresných parametrů obsažených v uživatelské informaci. Signalizační zpráva Informační pole signalizační značky (SIF) Volitelná část Část s proměnnou délkou Část s konstantní délkou Druh zprávy Adresa Směr přenosu Obr. 3.33 Struktura SCCP zprávy Druh zprávy definuje funkci a formát jedné SCCP zprávy. V závislosti na druhu přenosu zprávy rozlišujeme různé druhy zpráv. Pro přenos zpráv bez virtuálního signalizačního spojení jsou to: • UDT (Unitdata). SCCP zpráva je vysílána do cíle společně s UDT zprávou. Používá se při třídě protokolů 0 a 1 (viz dále). • UDTS (Unitdata Service). Pomocí UDTS zprávy se oznámí vysílajícímu SCCP, že UDT zpráva nemohla být přenesena do cíle, používá se při třídě protokolu 0 a 1. Pro přenos zpráv pomocí virtuálního spojení rozlišujeme: • Zprávy pro výstavbu virtuálního spojení: • CR (Connection Request). Pomocí CR zprávy je oznámeno protilehlému koncovému bodu, se kterým se spolupracuje, že musí být vybudováno virtuální Výukový program: Moderní komunikační technologie 39 signalizační spojení. V závislosti na použité třídě protokolu může být CR zpráva vysílána samostatně nebo společně se zprávou. • • • CC (Connection Confirm). Pomocí této zprávy je z protilehlé strany potvrzeno vybudování virtuálního spojení. Zprávy pro rozpad virtuálního signalizačního spojení: • RLSD (Released. Zpráva RLSD zahajuje rozpad virtuálního spojení. Může být vysílána z obou stran spojení. • -RLC (Release Complete). Pomocí zprávy RLC je potvrzen rozpad virtuálního spojení. Zprávy pro přenos informací: • DT 1 (Data Form 1). Po vybudování virtuálního spojení se mohou SCCP zprávy přenášet společně s DT 1 zprávami v obou směrech, což se používá ve třídě protokolu 2. • DT 2 (Data Form 2). Po výstavbě virtuálního spojení SCCP zprávy se mohou vysílat v obou směrech společně s DT 2 zprávami a příjem SCCP zprávy je protilehlou stranou potvrzen. Používá se ve třídě protokolu 3. Část s konstantní délkou SCCP zprávy obsahuje také parametry, které musí být při určitém druhu zprávy a mají pevnou délku. Při CR zprávě jsou to např.: • lokální reference, • třída protokolu, která je použita pro přenos zpráv. Část s proměnnou délkou SCCP zprávy obsahuje parametry s proměnnou délkou. Při CR zprávě to je např.: • číslo volaného účastníka, • označení uživatele SCCP (např. ISDN UP, TCAP). Volitelná část SCCP zprávy obsahuje parametr, který se může vyskytnout v každém druhu zpráv. Přitom se může jednat buď o pevnou nebo variabilní délku. Při CR zprávě je to např. : • číslo volajícího účastníka, • parametr k přenášené uživatelské informaci. Základní vlastnosti TCAP TCAP realizuje výměnu zpráv mezi uživateli TCAP v různých SP, přiřazených např. ústředně nebo databance, přes společný signalizační kanál bez toho, aniž by bylo vybudováno příslušné spojení z užitečných kanálů. Možnosti použití jsou následující: • v radiotelefonní síti, pro hlášení místa pobytu mobilního účastníka do vlastní ústředny, • pro kreditní službu k přezkoušení platnosti, resp. pro zaevidování se, • pro uzavřenou uživatelskou skupinu CUG (Closed User Group) k výměně signalizačních informací, které nevyžadují užitečné kanály, • v údržbě a obsluze při otázkách na provozní stav nebo při příkazech na akci ve vzdáleném síťovém uzlu. 40 Modul 3: Telekomunikační sítě TCAP je jeden z uživatelů SCCP, obr. 3.27. Využívá přenos zpráv bez virtuálního signalizačního spojení. TCAP zpráva se přenáši pomocí SCCP zprávy a vkládá se do volitelné části SCCP zprávy (obr. 3.33). Signalizace mezi ISDN ústřednami při výstavbě a rozpadu spojení Na obr. 3.34 je podrobněji znázorněna procedura výstavby a rozpadu spojení přes užitečné kanály, s příslušným virtuálním spojením pro signalizaci konec - konec, která beze změny prochází přes tranzitní ústřednu (silnější čáry). Na levé a pravé straně jsou v obr. 3.34 naznačeny navazující signalizační značky 3. vrstvy protokolu D kanálu, který zabezpečuje spolupráci volajícího a volaného koncového zařízení ISDN účastníka s příslušnou místní ISDN ústřednou. Viruální signalizační spojení konec - konec LRNA ISDN ZP LRNB Signalizace linka - linka CICA-T (OPCA) Úsek užit. spoj A-T CICT-B (OPCT) Úsek užit. spoj T-B (OPCB) ISDN ZP SETUP IAM (CR:OPCA, LRNA) IAM (CR:OPCA, LRNA) SETUP ACK čas INFOrmation INFOrmation SAM SAM SAM SETUP SAM CC:OPCB, LRNB,FIN ALERTing ACM ACM ALERTing CONNect ANS CONNect ANS ACKnow ledge CONNect a) DISConnect REL RELease REL RLSD DISConnect RELease Spojení užitečných kanálů COMPlete RLSD RLC Rozpojení užitečných kanálů RLC ISDN ZP - ISDN základní přístup RELease RLSD RELease b) COMPlete RLC čas Obr. 3.34 Vybudování a rozpad spojení realizovaného přepojováním kanálů a) Výstavba spojení s přenosovou rychlostí 64 kbit/s a virtuálního spojení pro přenos signalizace konec -konec b) Rozpad spojení Výukový program: Moderní komunikační technologie 41 Popis procesu výstavby a rozpadu spojení užitečných kanálů na principu přepojování kanálů je popsán dále. Při výstavbě spojení jsou použity signalizační značky: IAM, SAM, ACM, ANS a při rozpadu: REL, RLC, RLSD. Uvedené signalizační značky jsou vys sílány, resp. přijímány uživatelskou částí ISDN UP. Pro vybudování virtuálního signalizačního spojení mezi koncovýmiú střednami A, B jsou použity SCCP zprávy: CR, CC, RLSD, RLC. OPC je adresa zdrojové ústředny, DPC adresa cílové ústředny, CIC je identifikátor užitečného kanálu, LRN lokální referenční číslo pro identifikaci signalizačního spojení konec - konec a FIN (Facility Information) je informace pro ústřednu A o vlastnostech ISDN služby na straně účastníka B. Další příklad výstavby spojení. 3.2.6 Služby ISDN Telekomunikační služby je obecně možné klasifikovat z různých hledisek (monomediální a multimediální, interaktivní a distribuční atd.). Nejužívanějším klasifikačním hlediskem služeb poskytovaných v ISDN však je dělení na služby přenosové, telekomunikační (úplné) a doplňkové. Zjednodušeně je možno říci: že přenosové služby nabízejí přenosovou kapacitu, úplné telekomunikační služby slouží pro určený způsob komunikace (hlasová, textová, datová,obrazová) a doplňkové služby zvláštní funkce pro zvýšení uživatelského komfortu, které nemohou existovat samostatně, ale pouze ve spojení s některou základní přenosovou nebo telekomunikační službou. Značně zjednodušenou, ale zato přehlednou klasifikaci ISDN služeb ukazuje obr. 3.35 S S/T TE S S/T síť TE přenosové služby telekomunikační služby ISDN služby Telekomunikační telefonie fax 4 videotex teletex videokonference Telekomunikační přepojování okruhů neomezená služba 64 kbit/s hovorová služba 64 kbit/s audiosignál 3,1 kHz aj. Telekomunikační přepojování paketů virtuální spoj kanál B virtuální spoj kanál D služba bez spojení Obr. 3.35 Základní klasifikace ISDN služeb skupiny služeb identifikace čísla sestavení spojení nabízené volání tarifikační konferenční skupinové 42 Modul 3: Telekomunikační sítě Přenosové služby Přenosové služby (někdy též nazývané „nosné služby“) jsou poskytovány prostředky sítě mezi příslušnými rozhraními v referenčních bodech S (resp. S/T). Nejdůležitější přenosové služby standardizované v ITU-T a ETSI jsou uvedeny dále. Kategorie služeb v přenosovém režimu s přepojováním okruhů: • přenosová služba na okruzích 64 kbit.s-1, (neomezená), • přenosová služba na okruzích 64 kbit.s-1, používaná pro přenos hovorové informace, • přenosová služba na okruzích 64 kbit.s-1, používaná pro přenos audiosignálu 3,1 kHz (např. pro telefax skupiny 3 a přenos dat pomocí modemů). Služby v přenosové módu s přepojováním paketů: • služba s virtuálním spojením nebo pevným virtuálním okruhem po kanálu B, • služba s virtuálním spojením nebo pevným virtuálním okruhem po kanálu D, • přenosová služba bez spojení. Telekomunikační služby Telekomunikační služby, nebo též úplné telekomunikační služby, zahrnují komunikaci „od konce ke konci“, tedy včetně koncových zařízení. Nejdůležitější telekomunikační služby v ISDN jsou: • telefonie, • telefax skupiny 4, • teletex, • videokonference, • videotex, • telefonie 7 kHz, • smíšený režim (TEXTFAX). Dopňkové služby Doplňkové služby poskytují přídavné funkce, které rozšiřují možnosti a zvyšují uživatelský komfort. Opírají se o informace, které má síť k dispozici a jsou obecně dostupné prostřednictvím kanálů D. Existuje několik nejdůležitějších skupin doplňkových služeb: • • • • • identifikace účastníků (např. CLIP – identifikace volající stanice a zobrazení jejího čísla aj.), nabízené volání (např. CFB – přesměrování volání při obsazení volané stanice aj.), sestavování spojení např. CONF – spojení a současná konverzace mezi více účastníky), tarifikační informace (např. AoC – informace o poplatcích aj.), skupinové služby (např. CUG – vytváření uzavřených uživatelských skupin aj.). Výukový program: Moderní komunikační technologie 43 3.2.7 Inteligentní síť a její služby 3.2.7.1 Filosofie inteligentních sítí Liberalizace telekomunikačního trhu nutí provozovatele rychle reagovat na potřeby trhu při použití efektivních řešení z hlediska vynaložených nákladů. Zavádění nových služeb nynějším způsobem, tj. modifikací existujících služeb a implementací nových programů do všech digitálních spojovacích systémů, představuje značné náklady vzhledem k potřebě realizovat takovéto modifikace ve velkém množství ústředen, což je také náročné na čas. Řešení, které tyto nedostatky odstraní, je v následující filosofii inteligentních sítí. Do existující digitální telekomunikační sítě, která využívá signalizaci CCS7, se přemístí programy a data pro uvedené služby z digitálních ústředen do centralizovaných zařízení, řídicích logiku těchto služeb. Tato centralizovaná zařízení spolu s existující telekomunikační sítí vytvoří předpoklady pro realizaci inteligentních služeb. Inteligentní službu není schopna poskytnout původní telekomunikační síť. 3.2.7.2 Základní struktura inteligentní sítě Do existující telekomunikační sítě se implementují následující centralizované funkční bloky: SSP (Service Switching Point). Implementuje se do některých digitálních ústředen a má za úkol umožnit přístup k službám IN z koncových zařízení telekomunikační sítě. Pracuje v reálném čase. Digitální ústředna, která obsahuje SSP se také nazývá IN ústředna. K SSP se může připojit i zařízení IP (Intelligent Peripheral). IP nabízí speciální telekomunikační funkce, které současné ústředny nemají, např. zákaznické zprávy, přijímače frekvenční volby, rozpoznání hlasu, přeměna textu na řeč. SCP (Service Control Point). Je to centralizovaná databáze s daty o účastnících služby a hlavně obsahuje logiku poskytovaných inteligentních služeb. Účastníkem služby je osoba nebo firma, která pro svoji činnost využívá služby IN, např. lékařská komora, hasiči, policie apod. SCP je určený pro zpracování dat v reálném čase. SMP (Service Management Point). Umožňuje operátorovi sítě realizovat přípravu a řízení služeb v IN, např. vytváření a modifikací databáze služeb, tvorbu různých statistických informací apod. 3.2.7.3 Charakteristiky některých služeb inteligentní sítě Advanced freephone – uvedená služba umožňuje flexibilní směrování hovorů v závislosti na čase, zdroji (regionu), typu dne, proporčního dělení provozu, přičemž uživatel služby může realizovat volání z libovolného telefonního přístroje. Za použití uvedené služby uživatel (volající) neplatí, platba je účtována účastníkovi služby. Použití služby může být vázáno na ověření PIN. Premium rate – uvedená služba umožňuje flexibilní směrování hovorů v závislosti na čase, zdroji (regionu), typu dne, proporčního dělení provozu, přičemž uživatel služby může realizovat volání z libovolného telefonního přístroje. Uživatel služby kromě normálního tarifu za volání platí extra poplatek účtovaný poskytovatelem za poskytnuté informace. Použití služby může být vázáno na ověření PIN. 44 Modul 3: Telekomunikační sítě Televoting – uvedená služba umožňuje uživateli realizovat v definovaných časových periodách volání na různá čísla, ze kterých každé koresponduje s jednou alternativou při hlasování. Volání jsou v SCP registrována a počítána. Volající dostává informační zprávu potvrzující zaregistrování volání. Poskytovatel může nadefinovat různé podmínky pro obsluhu volání, jako např. v pořadí n-té volání, resp. každé n-té volání je přepojeno ke specifickému cíli, např. na telefon do TV studia apod. Pro uvedenou službu je možné použít výše uvedená kritéria pro směrování hovorů. Tarifování uvedené služby je většinou rozdělené mezi uživatelem a účastníkem služby. Calling cards – tato služba umožňuje uživateli realizovat telefonní volání z libovolného telefonního přístroje v síti, přičemž tarifování za volání není účtované tomu telefonnímu číslu, ze kterého byl hovor realizovaný. Podle typu volané karty jsou rozlišovány následující typy uvedené služby: Credit Card Calling Service – poplatky za volání jsou účtovány na číslo karty s kreditem. Pro každý měsíc může být definována určitá výška kreditu, která je ověřována při každém volání. Zbývající výše kreditu je v SCP konvertovaná do maximální doby spojení. Volací kartu je možné využívat až do vyčerpání kreditu, resp. po dobu definované časové periody. Prepaid Calling Card Service – používání uvedené služby je vázáno na koupi předplacené karty bez potřeby uzavření speciální dohody mezi poskytovatelem a uživatelem služby. Předplacenou volací kartu je možné používat až do vyčerpání limitu. Její použití může být vázané na definovanou časovou periodu. Telecom Calling Card Service – poplatky za volání jsou účtovány na číslo karty, které je svázáno s telefonním číslem uživatele služby. Tímto způsobem uživatel služby dostává platby za volání realizované prostřednictvím volací karty v rámci svého telefonního účtu, pokud jsou tato volání uskutečněna z jiných telefonních čísel. Personal number – uvedená služba umožňuje volajícímu dosáhnout služby prostřednictvím přiřazeného personálního čísla, přičemž volání může být směrováno na různé cíle podle zadání účastníka služby, např. v závislosti na čase a typu dne. Účastník může také realizovat volání z libovolného telefonního přístroje s DTMF volbou prostřednictvím personálního čísla na svůj vlastní účet. Virtual private network – tato služba dovoluje účastníkovi služby, jako je např. společnost s více filiálkami v různých geografických regionech, využívat funkce privátní sítě v rámci veřejné telekomunikační sítě. Pro účastníka služby mohou být definovány různé typy spojení v rámci VPN skupiny nebo mimo tuto skupinu. Určité typy volání jsou vázány na ověření PIN. Universal access number – uvedená služba umožňuje účastníkovi, jako je např. společnost s několika filiálkami v různých geografických regionech, aby byl dosažitelný z různých regionů, resp. ze zahraničí pod jedním telefonním číslem. Účastník služby může specifikovat, která příchozí volání mají být směrována k danému cíli, přičemž toto přiřazení je měnitelné, např. v závislosti na čase, resp. typu dne. 3.2.7.4 Trendy rozvoje inteligentních sítí Požadavek na rychlou přípravu nové služby s optimálními náklady vedl v 80 - tých letech k vývoji IN jako uzavřené architektury pro vytvoření služeb s přidanou hodnotou inteligentních služeb. V této podobě se v současnosti IN používají. Zároveň Výukový program: Moderní komunikační technologie 45 v telekomunikačním světě dochází k technologickým změnám a ke změnám vyvolaným deregulací telekomunikačního trhu. Z pohledu vytváření nových inteligentních služeb lze upozornit na následující trendy: • Trvale se rozšiřuje řízení a kontrola síťových prostředků na úrovni služeb pomocí aplikačního programového rozhraní API (Application Programming Interface). Opouštějí se výrobci navrhovaná rozhraní a přechází se k otevřeným API. • Z uvedeného důvodu lze používat jak standardní programové vývojové prostředí, tak i standardní, resp. moderní postupy z techniky programování, např. JAVA nebo UML (Unifield Modeling Language). • S narůstající liberalizací telekomunikačního trhu vzniká požadavek na otevření sítě, což umožní dalším poskytovatelům služeb nabízet služby pomocí využití telekomunikační sítě. Z uvedených důvodů vznikly v roce 1998 dvě iniciativy PARLAY a JAIN (JAVA APIs for Integrated Networks). Obě mají společný cíl, a to zjednodušit vývoj nových služeb různých sítí (PSTN, mobilních sítí, IP sítí) a umožnit vývoj služeb i dalším poskytovatelům služeb. Aby tohoto cíle bylo dosaženo, pracují obě iniciativy na specifikaci otevřeného programovatelného rozhraní k různým komunikačním sítím, obr. 3.36. Server služeb API Gatew ays (Firew all & Protocol Maping HLR SCP CAMEL SSP MSC IVR PSTN/IN QoS Směrovač SIP Server MGC H.323 GK MG Mail Server WWW Server Internet/Intranet Obr. 3.36 PARLAY a JAIN filosofie GSM/UMTS 46 Modul 3: Telekomunikační sítě 3.3 Sítě B-ISDN a ATM sítě Anotace: Stručně popisuje základní vlastnosti ATM sítě. Osnova: 3.3.1 Širokopásmová ISDN (B-ISDN, Broadband – ISDN) 3.3.2 ATM síť 3.3.1 Širokopásmová ISDN (B-ISDN, Broadband - ISDN) Základní přenosová rychlost ISDN je 64 kbits-1. Vyšší přenosové rychlosti je možné nabízet účastníkovi jen v omezené míře, a to jako násobky 64 kbit s-1, tj. n x 64 kbit s-1, přičemž maximální hodnota n je 30. Toto omezení je pro širokopásmovou síť nevyhovující, a proto bylo zapotřebí navrhnout nový typ širokopásmové sítě s jiným principem přenosu a spojování, než je u ISDN. Nový princip by měl umožnit poskytnout uživateli takovou přenosovou rychlost, kterou požaduje. Pro B-ISDN byl použit princip asynchronního způsobu přenosu ATM (Asynchrounos Transfer Mode), který je charakteristický tím, že informace je přenášena v tzv. buňkách. ATM buňka je v podstatě paket s konstantní délkou 53 oktetů. B-ISDN KZ ATM Ú ATM CC ATM Ú ATM Ú B-ISDN KZ ATM síť optické vlákno B-ISDN Obr. 3.37 Přenosový řetěz B-ISDN Část přenosového řetězce, která začíná a končí zdrojovou a cílovou ústřednou se nazývá ATM síť. 3.3.2 ATM síť Podobně jako jsou ústředny v ISDN vzájemně propojeny spojovacími svazky kanálů (časových), v B-ISDN jsou síťové uzly propojeny pomocí virtuálních cest VP (Virtual Path). Virtuální cesta udává jaká přenosová kapacita je potřebná pro přenos všech vstupních požadavků do síťového uzlu k sousednímu uzlu v době nejsilnějšího provozu HPH (Hlavní provozní hodina). Spojení mezi volajícím a volaným terminálem se realizuje pomocí virtuálních kanálů VC (Virtual Channel), které jsou součástí VP. VC je část přenosové kapacity VP. Jakou přenosovou kapacitu má VC, závisí na požadavku účastníka. Např. pro přenos hovoru požaduje 64 kbit s-1, pro přenos pohyblivého obrazu může požadovat 6 Výukový program: Moderní komunikační technologie 47 Mbit s-1. VP se skládá z VC, přičemž počet VC v dané VP je závislý na požadované šířce pásma (přenosové rychlosti) pro konkrétní spojení. ATM síť obr. 3.38 využívá dva druhy síťových uzlů: ATM ústřednu a ATM CC (Cross Connect). ATM CC realizuje přepojování virtuálních cest VP a jejich činnost řídí centrální managementové pracoviště. ATM CC je síťový uzel, určený pro manipulaci s virtuálními cestami VP v případě neočekávaných provozních situacích v ATM síti. ATM ústředna má stejnou úlohu jako každá ústředna, tj. na základě přijatého čísla buduje spojení do požadovaného směru. ATM ústředny jsou řízeny volaným číslem vyslaným volajícím terminálem. ATM síť je v podstatě paketová síť, která přenáší ATM buňky. Je to síť spojově orientovaná. Její přednosti spočívají v tom, že doba přepojování ATM buněk je podstatně kratší než doba zpracování paketu směrovačem. ATM síť je schopna zabezpečit požadovanou kvalitu služby QoS. Obr. 3.38 Příklad ATM sítě 48 Modul 3: Telekomunikační sítě 3.4 Sítě s přepojováním rámců Frame Relay sítě Anotace: Vysvětluje princip činnosti FR sítě a některé příklady jejího využití. Osnova: 3.4.1 Princip přenosu dat v Frame Relay síti 3.4.2 Frame Relay jako statistický multiplexer 3.4.3 Frame Relay spojení 3.4.4 Příklad aplikace Frame Relay sítí 3.4.1 Princip přenosu dat v Frame Relay síti Obecně řečeno, Frame Relay (FR) je koncepce vytvořená jako modifikace X.25, která spočívá hlavně v tom, že je odstraněno úsekové HDLC potvrzování. Princip přenosu dat podle Frame Relay je na obr. 3.39. Zdrojový KS Cílový KS Zdrojový DTE FR Data FR -síť Rámec s daty Cílový DTE FR KS - Koncový systém DTE - Data Terminal Equipment Potvrzení konec - konec Rámec s potvrzením konec - konec Obr. 3.39 Přenos dat podle FR V každém Frame Relay uzlu, resp. v cílovém KS (Koncový systém) jsou přezkušována přijímaná data jen z hlediska přenosové chyby. Při Frame Relay je skutečné přezkoušení zabezpečení datového přenosu přes síť realizováno koncovým systémem. Tyto musí přenosovou chybu rozeznat a od komunikujícího partnera požadovat opakovaný přenos chybných nebo ztracených dat přes síť. 3.4.2 Frame Relay jako statistický multiplexer Důležitou společnou vlastností Frame Relay a X.25 je to, že obě techniky umožňují paralelní komunikaci program - program přes jedno fyzické vedení. Obr. 3.40 naznačuje princip paralelní komunikace podle Frame Relay koncepce. Výukový program: Moderní komunikační technologie DLCI = a DLCI = b DLCI = c DLCI = a DLCI = b DLCI = c DTE 49 FR - UNI DCE Fyzické rozhraní FR - cesta c c a c c c b Přenos rámců DLCI - Data Link Connection Identifier DTE - Data Terminal Equipment DCE - Data Communication Equipment Obr. 3.40 Multiplexní model pro paralelní komunikaci podle FR Každý rámec obsahuje údaj DLCI (Data Link Connection Identifier), který vyjadřuje číslo portu v logickém multiplexeru na straně DTE a Frame Relay ústředně DCE. DLCI ve Frame Relay je tedy porovnatelné s LCI v X.25. DLCI slouží k přiřazení rámce k příslušnému virtuálnímu kanálu. 3.4.3 Frame Relay spojení Z hlediska adresování představuje Frame Relay sítí propojené statistické multiplexery, obr.3.41. Pro datovou komunikaci přes Frame Relay síť musí být vytvořeno virtuální spojení konec - konec mezi dvěma příslušnými koncovými systémy. Virtuální spojení konec - konec představuje logické spojení multiplexních portů ve dvou vzájemně komunikujících koncových systémech pro potřebu výměny dat v obou směrech. Frame Relay spojení jsou duplexní tj. umožňují současné vysílání a příjem dat. FR síť FR - KS DLCIs FR síťový uzel M U X M U X DTE DCE FR-KS - FR - koncový systém DTE - Data Terminal Equipment M U X FR - KS FR síťový uzel M U X M U X M U X DCE DTE DLCIs DCE - Data Communication Equipment SF - Spojovací funkce Obr. 3.41 FR - síť jako propojené statistické multiplexery V současnosti pracují Frame Relay sítě nejčastěji na principu pevných virtuálních spojení, která jsou vytvořena provozovatelem sítě a jsou k dispozici potud, pokud je provozovatel sítě nezruší. 50 Modul 3: Telekomunikační sítě Úlohou Frame Relay síťových uzlů je postoupit dále přijímané rámce, což se nazývá jako spojovací funkce SF Frame Relay síťového uzlu. Pro každé fyzické vstupní vedení jsou v síťovém uzlu vytvořeny spojovací tabulky, ve kterých pro každou možnou vstupní hodnotu DLCI (logický vstupní kanál) je dáno fyzické výstupní vedení a výstupní hodnota DLCI (logický výstupní kanál). Když přijde rámec do síťového Frame Relay uzlu, přečte se DLCI hodnota a na základě spojovací tabulky je přiděleno výstupní vedení jakož i výstupní DLCI. 3.4.4 Příklad aplikace Frame Relay sítí Pro připojení systémů na Frame Relay síť, které nemohou vysílat data ve formátu Frame Relay, jsou zapotřebí určité přístupové komponenty. Frame Relay síť často slouží jen jako čistě tranzitní síť (Backbone), ke které může být přístup realizován pomocí: • směrovače, • FRAD (Frame Realy Assembly / Disassembly) zařízení. Směrovač s Frame Relay rozhraním se používá pro vzájemné propojení LAN pomocí Frame Relay sítě. FRAD zařízení odpovídá PAD zařízení v X.25 síti a představuje vlastní Frame Relay koncový systém, obr. 3.42. Spojení konec - konec LAN FRAD X.25 FRAD FR - síť SNA LAN X.25 Data Data Vkládání Data DLCI = x Vybírání Data DLCI = y FRAD - Frame Relay Assembly/Disassembly SNA - System Netw ork Architecture (podle IBM) Obr. 3.42 Příklad aplikace FR sítě Jak je zřejmé z obrázku, vysílaná data jsou pomocí FRAD ukládána do rámců (Encapsulation) a potom přenášena přes Frame Relay síť. V cílovém FRAD jsou z přijímaných rámců znovu získána původní data (Decapsulation). Pomocí FRAD zařízení je možné na Frame Relay síť připojit různé systémy, jako je např. LAN, síť X.25, spínače nebo různé specifické komponenty. Při propojení LAN se často používá TCP/IP protokol. Směrování datových paketů se uskutečňuje na základě pevně nastavených spojovacích tabulek v síťových uzlech. V tabulkách jsou obsažena přípojná vedení k účastníkům a síťovým uzlům s určitými přidělenými DLCI hodnotami. Přiřazení spojení, tj. které vstupní DLCI patřící určitému vedení je přiřazeno výstupnímu DLCI, je vytvořeno provozovatelem sítě na základě požadavku zákazníka. Všechny datové pakety jsou přenášeny sítí podle těchto tabulkových údajů. Frame Relay služba dává k dispozici přes přípojky větší počet pevných spojení s různými partnery. Ze strany zákaznické přípojky nejsou spojení ovládána, tj. volba požadovaného DKZ nemá žádný význam. Výukový program: Moderní komunikační technologie 51 3.5 MPLS sítě Anotace: Pro zvýšení výkonnosti internetu se do jeho určitých oblastí implementuje technologie MPLS. Její principy jsou popsané v této kapitole. Osnova: 3.5.1 Důvody pro vytvoření MPLS 3.5.2 Princip směrování v MPLS síti 3.5.2.1 Směrování v MPLS síti 3.5.2.2 Přenos IP paketů s přiděleným Labelem 3.5.2.3 Přesměrování v MPLS síti 3.5.3 Další vývoj MPLS 3.5.4 Možnosti použití MPLS 3.5.1 Důvody pro vytvoření MPLS Klasické "IP sítě", jako např. současný Internet, využívají k přenosu IP paketů, tzv. datagramový princip. Znamená to, že k přenosu paketů mezi komunikujícími počítači není v síti definována žádná cesta a každý IP paket se do cíle může dostat různou cestou. Jednotlivé směrovače (síťové uzly) směrují pakety do jednotlivých směrů podle aktuálního provozního stavu sítě. Z tohoto důvodu i zpoždění IP paketů, patřících jedné přenášené zprávě, může být různé. Z uvedeného důvodu při přenosu hlasového a video signálu prostřednictvím rozsáhlých nespojově orientovaných IP sítí, se velmi těžko plní požadavky na kvalitu služby, QoS. Tyto požadavky je možno lépe a jednodušeji splnit v případě, že jsou pakety např. jedné třídy, přenášeny mezi komunikujícími počítači stejnou cestou. K dosažení takové komunikace se nejdříve musí vybudovat v IP síti virtuální spojení, což je možné pomocí MPLS (Multi Protocol Label Switching). Myšlenka MPLS spočívá v tom, že je k přenosu IP paketů sítí vybudována datová cesta v podobě virtuálního spojení. Tento princip plně odpovídá virtuálním spojením u tzv. spojově orientovaných sítí s přepojováním paketů, např. X.25-, FR-, ATM sítě. Aby bylo možné přenášet IP pakety stejným způsobem jako pakety v uvedených sítích, je zapotřebí doplnit k IP paketům určitý speciální údaj, který může být interpretován jako číslo logického kanálu. Při MPLS se ke každému přenášenému paketu přiřadí speciální návěstí, nazývané MPLS záhlaví (Label). Na základě MPLS záhlaví je možné IP pakety efektivně, podobně jako v FR resp. ATM sítích, přenášet bez toho, aniž by bylo zapotřebí vyhodnocovat relativně rozsáhlé záhlaví IP paketu. Tím se samozřejmě zvýší rychlost přenosu IP paketu sítí s MPLS technologií. Příklad využití MPLS technologie v IP síti je na obr. 3.43. 52 Modul 3: Telekomunikační sítě IP směrování IP Paket L L IP směrování MPLS - oblast (spínáni Label) IP směrování IP směrování L IP směrování MPLS - oblast (spínáni Label) IP směrování IP směrování IP směrování L L - MPLS záhlaví L Obr. 3.43 IP síť s využitím MPLS technologie Příklad struktury MPLS sítě je uveden na obr. 3.44. Vstupní LER MPLS doména LSP LSR LSR LSR LSR Výstupní LER LSR Obr. 3.44 Příklad struktury MPLS sítě IP pakety vstupují do MPLS sítě prostřednictvím vstupního (Ingress) LER (Label Edge Router), který doplní k IP paketu MPLS záhlaví. Na výstupu MPLS sítě je výstupní (Egress) LER, ve kterém je MPLS záhlaví odstraněno a IP paket pokračuje do cílové adresy v podobě, ve které do MPLS sítě vstupoval. IP pakety procházející MPLS sítí je možné na základě určitých kritérií zařadit do tříd, nazývaných FEC (Forwarding Equivalence Class). Do jednotlivých tříd je možné IP pakety zařazovat např. podle následujících parametrů: IP cílová adresa resp. zdrojová adresa, přenosová rychlost, kvalita služby QoS a pod. Datové toky se stejnými parametry lze potom MPLS sítí přenášet jednou společnou cestou, nazývanou LSP (Label Switched Path). LSP vytváří virtuální spojení mezi vstupním a výstupním LER, které MPLS sítí prochází určitými síťovými uzly, nazývanými LSR (Label Switch Router). Při přechodu Label přes LSR se mění vstupní Label na výstupní, podobně jako v ATM sítích. IP pakety, zařazené do určité FEC, mají celou cestu v průběhu trvání výměny informací stejné vstupní a výstupní MPLS záhlaví. Výukový program: Moderní komunikační technologie 53 Výměna MPLS záhlaví mezi jednotlivými směrovači se realizuje pomocí LDP (Label Distribution Protocol), kterou realizuje pomocí TCP. MPLS záhlaví je zapotřebí pouze k přenosu IP paketu mezi vstupním a výstupním LER. Vkládá se mezi záhlaví síťové vrstvy (vrstva 3) a záhlaví vrstvy datového spoje (vrstva 2), obr. 3.45. Záhlaví vrstvy 2 MPLS záhlaví Label CoS/Exp Záhlaví vrstvy 3 S Užitečná data TTL Obr. 3.45 Umístění a struktura MPLS záhlaví Záhlaví vrstvy 3 může představovat záhlaví IP paketu a záhlaví vrstvy 2 může být záhlaví MAC rámce. Datové pole jednoho MPLS záhlaví je 32 bitů. Na obrázku je rovněž uvedena jeho vnitřní struktura. Label je v podstatě číselné označení MPLS záhlaví. Pole CoS/Exp (Class of Service/Experiment) se může využít podle potřeby, např. jako prioritní vstup. S (Stack) bit je označován jako indikátor konce pole Label a využívá se v případě, že v MPLS záhlaví je několik Label. Pole TTL (Time to Live) v rozsahu 8 bitů je určeno pro potlačení zasmyčkování paketu v síti. CoS (Class of Service) označuje skupinu postupů v sítích založených na TCP/IP, standard IEEE 802.1p, charakterizovaných (priorizovaných) podle CoS kategorií. Rozlišují se tři specifické CoS kategorie: • uživatelská třída 1: hlas, • uživatelská třída 2: vysokozabezpečený přenos dat (videokonference), • uživatelská třída 3: nenáročné aplikace (e-mail, WWW Browsing). CoS pracuje na principu Best - Effort a nezabezpečuje kvalitu služby, jako je tomu při QoS, kde se explicitně garantuje požadovaná šířka pásma, nebo jiné parametry. 3.5.2 Princip směrování v MPLS síti Klasické směrování v IP síti je uvedeno na obr. 3.46. Část cílové IP adresy Rozhraní Část cílové IP adresy Rozhraní Část cílové IP adresy 128.89 1 128.89 0 128.89 0 171.69 1 171.69 1 ... ... ... ... ... ... Rozhraní 0 128.89.25.4 Data 128.89.25.4 Data 0 1 128.89.25.4 Data 128.89.25.4 Data 1 Obr. 3.46 Směrování v IP síti 54 Modul 3: Telekomunikační sítě Postup: • směrovač přijímá IP paket, • vybere cílovou adresu z IP paketu, • porovná ji s údaji ve směrovací tabulce, • aktualizuje záhlaví IP paketu, • přenese aktualizovaný IP paket na výstupní rozhraní definované směrovací tabulkou. 3.5.2.1 Směrování v MPLS síti Tuto proceduru je možné rozdělit do několika kroků: • výměna směrovacích informací, • přidělování Label, • vlastní přenos IP paketů s přiděleným Label. Výměna směrovacích informací, obr. 3.47. Vstupní Label Část Výstupní cílové Rozhraní Label IP adresy Vstupní Label Část Výstupní cílové Rozhraní Label IP adresy 128.89 1 128.89 0 171.69 1 171.69 1 ... ... ... ... Vstupní Label Část Výstupní cílové Rozhraní Label IP adresy 128.89 0 ... ... 0 0 1 Všechna data na 128.89 a 171.69 Všechna data 128.89 1 Všechna data 171.69 Obr. 3.47 MPLS - výměna směrovacích informací Princip je "klasický", což znamená, že výměna se uskutečňuje přes používané směrovací protokoly IGPs (Interior Gateway Protocols), např. OSPF, protože v MPLS se obyčejně jedná o uzavřenou síť jednoho operátora. Přidělování Label je uvedeno na obr. 3.48. Výukový program: Moderní komunikační technologie Vstupní Label Část cílové Výstupní Rozhraní IP Label adresy Vstupní Label 55 Část cílové Výstupní Rozhraní IP Label adresy - 128.89 1 4 4 128.89 0 9 - 171.69 1 5 5 171.69 1 7 ... ... ... ... Vstupní Label 9 Část cílové Výstupní Rozhraní IP Label adresy 128.89 0 ... ... 0 Label pro 128.89 ? 1 - 0 128.8 a 171.69 ? Label 9 pro síť 128.89 Label 4 pro síť 128.89 Label 5 pro síť 171.69 Label pro 171.69 ? 1 Label 7 pro 171.69 Obr. 3.48 MPLS - přidělování kanálů Výměna informací obsažených v Label se realizuje pomocí LDP. Požadavek na přidělení Label se uskutečňuje ve směru od vysílače k přijímači, tj. Dowstream. Přidělování Label postupuje opačným směrem, tj. Upstream. 3.5.2.2 Přenos IP paketů s přiděleným Labelem Vytvořenou LSP je možné chápat jako tunel 2. vrstvy, mezi vstupním a výstupním LER. Vstupní Label Část Výstupní cílové Rozhraní Label IP adresy Vstupní Label Část Výstupní cílové Rozhraní Label IP adresy - 128.89 1 4 4 128.89 0 9 - 171.69 1 5 5 171.69 1 7 ... ... ... ... Vstupní Label 9 Část Výstupní cílové Rozhraní Label IP adresy 128.89 0 ... ... - 0 128.89.25.4 Data 0 1 9 128.89.25.4 Data 1 128.89.25.4 Data 4 128.89.25.4 Data Obr. 3.49 MPLS - přenos IP paketů s přiděleným Label Omezované (Constraints) směrování v MPLS síti Tento typ směrování je charakteristický tím, že počet cest vhodných pro vytvoření LSP je redukován z pohledu dodržení určitých omezení, resp. požadavků (Constraints), např. šířka pásma, zpoždění, počet ztracených požadavků. Protože při tomto směrování se jako základ používá SPF (Shortest Path First) metrika, nazývá se toto směrování v MPLS síti CSPF (Constrained Shortest Path First). Zjednodušený algoritmus výběru cesty podle CSPF: • 1. krok: vyhledej všechny cesty s minimálními náklady (podle metriky SPF). 56 Modul 3: Telekomunikační sítě • 2. krok: vyber z toho cesty s nejmenšími přenosovými rychlostmi. • 3. krok: vyber z toho cesty s minimálním počtem úseků. • 4. krok: náhodně vyber ze zůstávajících cest jednu cestu, kterou se bude LSP realizovat. {náklady,dispoziční přenosová rychlost v Mbit/s} {10,100 Mbit/s} {8,80 Mbit/s} A {4,90 Mbit/s} B {8,90 Mbit/s} Všechna spojení {10,100 Mbit/s} Všechna spojení {5,150 Mbit/s} {8,90 Mbit/s} Obr. 3.50 MPLS síť Příklad výběru cesty podle CSPF je znázorněn na obr. 3.50, obr. 3.51, obr. 3.52 a obr. 3.53. Cíl: Vyber cestu ze síťového uzlu A do síťového uzlu B s minimální přenosovou rychlostí 20 Mbit.s-1. Na obr. 3.50 je skupina cest, na kterou bude aplikován směrovací algoritmus CSPF. {8,80 Mbit/s} A {4,90 Mbit/s} B {8,90 Mbit/s} Všechna spojení {10,100 Mbit/s} Všechna spojení {5,150 Mbit/s} {8,90 Mbit/s} Obr. 3.51 Síť bez spojení s maximálními náklady Je to skupina cest vybraných podle SPF metriky. Znamená to, že z množiny možných cest, obr. 3.50, byla odstraněna cesta s maximálními náklady, v našem případě je to 10. Výukový program: Moderní komunikační technologie 57 {4,90 Mbit/s} A B {8,90 Mbit/s} Všechna spojení {10,100 Mbit/s} Všechna spojení {5,150 Mbit/s} {8,90 Mbit/s} Obr. 3.52 Síť bez spojení s minimální přenosovou rychlostí Z předchozí skupiny cest byla odstraněna cesta s minimální dispoziční přenosovou rychlostí, v našem případě je to cesta s přenosovou rychlostí 80 Mbit.s-1. A B {8,90 Mbit/s} Všechna spojení {10,100 Mbit/s} Všechna spojení {5,150 Mbit/s} {8,90 Mbit/s} Obr. 3.53 Skupina spojení s minimálním počtem uzlů Z předchozí skupiny cest je odstraněna cesta s maximálním počtem síťových uzlů, v našem případě je to 5 uzlů. Ze zbývajících cest je možné vybrat jednu cestu buď náhodně, a nebo podle postupu DSP (Dijsktra Shortes Path) a tuto využít k realizaci LSP. 3.5.2.3 Přesměrování v MPLS síti Přesměrování tunelu se může realizovat z několika příčin: • administrativní změny, • přetížení, • porucha spojení (Link Failure), • porucha síťového uzlu (Node Failure). V MPLS jsou známy dva způsoby přesměrování: • Vybudování nové LSP (Path Restauration). Vyžaduje nový výpočet podle CSPF, což vyžaduje několik sekund. Původní LSP se rozpadne, až po ukončení procesu přesměrování. Přesměrování zrealizuje LER, nebo LSR po vzniku poruchy. • Rychlé přesměrování (Fast Reroute). Jeho cílem je rychlá změna cesty při poruchách a umožňuje minimalizovat počet ztracených paketů a případných zpoždění, což je např. velmi důležité při VoIP. Nazývá se také jako Local Protection. Porucha se odstraní pomocí předem připravené zálohové LSP. Bypass tunel je vytvořen jako zálohová 58 Modul 3: Telekomunikační sítě LSP (Backup LSP), která zálohuje několik primárních LSP (1 : M). Může být realizována jako: • Link Protection, obr. 3.54, • Node Protection, obr. 3.55, • s použitím Label Stacking, to znamená více Label v jenom IP paketu, obr. 3.56. Pokud je zálohová LSP určena pouze pro jednu primární LSP (1 : 1), tato záloha se nazývá Detour LSPs, a není při ní zapotřebí Label Stacking. Link Protection 1. Primární LSPs jsou: A - F (přes B - C - D) a A - I (přes (B - C). 2. Chráněná LSP je: B - C. 3. Zálohová LSP je: B - G - C. 4. Bod, ze kterého se buduje zálohová LSP - směrovač B. 5. Chráněná LSP je v poruše. 6. Primární LSPs využívají zálohovou LSP. B - G - C je Next Hop Tunnel, tj. tunel k nejbližšímu neporušenému úseku. H A B I C LSP A -F LSP A - I Zálohovová LSP LSP A - F přes zálohovou LSP LSP A - I přes zálohovou LSP J D G Obr. 3.54 Příklad pro Link Protection F Výukový program: Moderní komunikační technologie H A B 59 I J C LSP A -F LSP A - I Náhradní LSP LSP A - F přes náhradní LSP LSP A - I přes náhradní LSP D F G Obr. 3.55 Příklad pro Node Protection 1. Primární LSPs jsou A - F a A - I (stejně jako v předchozím příkladě). 2. Chráněný uzel je směrovač C. 3. Zálohová LSP je B - H - I - D. 4. Bod, ze kterého se buduje zálohová LSP - směrovač B. 5. Směrovač C je v poruše. 6. Primární LSPs využívají zálohovou LSP. B - H - I - D je Next Hop Tunel, tj. tunel k nejbližšímu neporušenému úseku. H I J 21 12 A 20 12 B 10 12 C 11 LSP A -F Náhradní LSP LSP A - F přes náhradní LSP D F 12 G Obr. 3.56 Příklad pro Label Stacking 1. Situace jako v předcházejících případech s tím rozdílem, že bude znázorněno i předělení Label. 2. Směrovač C je v poruše. 3. Primární LSP A - F využívá zálohovou LSP. 4. Směrovač B pro identifikaci zálohové LSP přiloží k původnímu Label druhý Label-12 (Label Stacking). 60 Modul 3: Telekomunikační sítě 3.5.3 Další vývoj MPLS Koncepci MPLS je možné využít i při přenosu IP paketů přes optické sítě s WDM (Wavelength Division Multiplexing). Aplikace MPLS v optických sítích se nazývá MP Lambda S, tj. MPλS. Label je možné považovat za identifikátor optické vlnové délky, kterou je IP paket přenášen. Poslední trend vývoje MPLS je ve využití MPLS principu k přenosu IP paketů přes všechny typy metropolitních a dálkových sítí, jako jsou: Frame Relay-, ATM-, SDH- a WDM sítě. Takovéto rozšíření MPLS se nazývá GMPLS (Generalized MPLS). Cílem GMPLS je použít v 1. a 2. vrstvě libovolné transportní sítě jednotný postup pro přenos, signalizaci a směrování. 3.5.4 Možnosti použití MPLS • velcí operátoři sítí, • virtuální privátní síť je možné vytvořit pomocí MPLS, např. pomocí přidělené FEC přenášet provoz VPN přes vybudované LSPs, • realizovat požadovanou kvalitu služby QoS pomocí FECs, např. směrování dat s vysokou prioritou na málo zatíženou datovou trasu, • MPLS technologie může být využita i k měření provozu, to znamená, že se vytvoří MPLS tunel mezi dvěma body, mezi kterými chceme změřit množství přenesených dat. Výukový program: Moderní komunikační technologie 61 3.6 Sítě nové generace – NGN Anotace: Z ekonomických důvodů, jako i poskytování nových multimediálních služeb se postupně začínají budovat tzv. sítě nové generace NGN, u kterých má být základem internet ve funkci nosné sítě. Základní vlastnosti tohoto evolučního vývoje jsou uvedené v kapitole 3.6. Osnova: 3.6.1 Konvergenční procesy v telekomunikačních sítích 3.6.2 Základní filosofie NGN 3.6.3 Příklady implementace NGN do současné telekomunikační sítě 3.6.3.1 Páteřní síť 3.6.3.2 Širokopásmové sítě 3.6.3.3 Možná alternativa koncepce NGN podle firmy Siemens s.r.o. 3.6.1 Konvergenční procesy v telekomunikačních sítích Současná a hlavně perspektivní společenská objednávka na přenos informací obsahuje naléhavý požadavek na vytvoření možnosti bezproblémové komunikace mezi všemi koncovými systémy připojenými na různé typy sítí: POTS, ISDN, GSM, ATM sítě, IP sítě, LAN, VPN a pod. Tento náročný úkol je možné řešit v principu dvěma způsoby: konvergencí všech existujících sítí nebo pomocí sítě nové generace NGN (Next Generation Networks). Charakteristické pro konvergenci sítí je to, že v jednotlivých sítích se ponechávají vlastní síťové technologie a vytvoří se bloky při- způsobovacích funkcí, které zabezpečí bezproblémovou spolupráci různých typů sítí. Nedostatkem tohoto řešení jsou vysoké náklady, protože každá síť má svůj vlastní vrcholový a provozní management. Druhé řešení pomocí NGN se z pohledu současného poznání ukazuje jako perspektivní a spočívá v tom, že vzájemná komunikace mezi heterogenními koncovými systémy bude založena na IP a procedury výstavby, udržení a rozpadu spojení, stejně jako tarifování, se budou realizovat centrálním programovým řízením ze zařízení nazývaného SOFTSWITCH. Jednotlivé sítě při tomto řešení ztrácejí svoji funkční identitu. V současnosti jsou telekomunikační služby klasifikované jako stacionární, nebo mobilní. Toto rozdělení vyplývá z toho, jak je koncové zařízení připojeno k síťovému přístupovému bodu. Mobilní a stacionární služby podporují osobní mobilitu, která uživateli umožňuje pohyb, mezi různými stacionárními, nebo mobilními koncovými zařízeními. FMC (Fixed Mobile C) je technologický trend v telekomunikacích, který potlačuje jasné rozdíly mezi mobilními a stacionárními sítěmi a službami přes zvětšující se podobnost síťových funkcí v obou typech sítí. FMC umožňuje uživateli nabídku služeb nezávisle na přístupu uživatele k síti. FMC představuje přípravu takových síťových a službových vlastností, které nezávisí na technice přístupu do sítě a koncových zařízení. Rozlišujeme následující formy konvergence: • konvergence procesů, • konvergence služeb, • síťová konvergence. 62 Modul 3: Telekomunikační sítě Konvergence procesů Příprava společných produktů pro provozovatele služeb pevných sítí a poskytovatele mobilních služeb vyžaduje na jedné straně vytvoření jednotného zákaznického rozhraní a na druhé straně harmonizaci předkládaných návrhů pro konvergenci. K jednotnému zákaznickému rozhraní patří administrativní dohody, které se vztahují na proces přípravy, nahlašování poruch a jejich odstranění, resp. procesy související se službami, fakturací, inkasem a proces odhlašování. • Dohody slouží k tomu, aby u obou provozovatelů měly příslušné procedury koordinovaný průběh, a aby byla zákazníkovi služba nabídnuta až po ukončení tohoto průběhu. Obecně může být uživatel zákazníkem obou provozovatelů a do nové dohody jsou přeneseny podmínky z existujících dohod a to bez přerušení nabízených služeb. • Při dotazech a reklamacích musí být vůči uživateli realizován jednotný postup (One face to the customer). Jednotlivé procedury jsou jednoznačně definovány pro zpracování různých požadavků uživatelů. Znamená to především definování rozhraní mezi oběma provozovateli včetně příslušných eskalujících procedur. • Rovněž proces odhlášení se zákazníka od určité služby by měl být mezi provozovateli koordinován. Konvergence služeb Uživateli se nabízí možnost dosáhnou v každém přístupovém bodu sítě stejným způsobem přístup na část osobních služeb. Až přes takovouto mobilitu služby je v plném rozsahu podporována mobilita účastníka a heterogenita sítí a síťové techniky jsou před uživatelem skryty. Různorodost koncových zařízení, z pohledu jejich schopností, stejně jako technika přístupu do sítě způsobuje to, že úplná rovnocennost poskytovaných služeb je nepravděpodobná. I přesto může být jednotná, osobní, síťovou technikou omezena nabídka služeb, která poskytuje uživateli určitou volnost při využívání a konfigurování jeho služeb. Pro poskytovatele služeb může též konvergence služeb znamenat, že služba bude vytvořena celoplošně rychleji a jednodušeji, než kdyby musely být využívány pouze specifické vlastnosti jednotlivých sítí. Využití techniky IN je dobrým příkladem pro takovou konvergenci. Síťová konvergence Pod síťovou konvergencí rozumíme využití jen jedné jediné sítě pro poskytování služeb pevné a mobilní sítě. Pro obě přístupové formy je použita fyzicky stejná síťová infrastruktura. Síťová konvergence přináší výhody především pro provozovatele sítě, který při vytvoření homogenní struktury má jednodušší provoz a údržbu sítě. Při síťové konvergenci vznikne nový typ homogenní s samostatnou technologií. Taková síť se nazývá "Síť nové generace" NGN (Next Generation Network). Nevýhodou takové univerzální sítě je to, že nenavazuje na žádnou předchozí síť, ale se buduje "na zelené louce" a všechny síťové prostředky předchozích sítí se stávají zbytečné. Síťová konvergence představuje technicky realizovatelnou formu FMC, která v podstatě představuje "Síť nové generace" NGN. Výukový program: Moderní komunikační technologie 63 3.6.2 Základní filosofie NGN Současné telekomunikační sítě, které pracují na principu přepojování kanálů (POTS, ISDN, GSM), resp. na principu přepojování paketů (ATM sítě, FR sítě) jsou vytvořeny tak, že jednotlivé síťové uzly jsou vzájemně propojeny přenosovými cestami. Požadované spojení mezi dvěma terminály se vytváří postupně (od uzlu k uzlu) na základě cílové adresy. Z tohoto důvodu je v každém uzlu spojovací pole, které má za úlohu propojit určitý vstup na určitý výstup směřující samozřejmě k volanému zařízení. Tuto funkci spojovacího pole, resp. spojovacích polí v NGN bude vykonávat paketová síť (Internet), obr. 3.57. Softsw itch Paketová síť Rozhraní Rozhraní Řízení volání PC Server 310 PC Server 310 Médiová brána MG - Médiová brána MG Médiová brána MG Architektura závislá na výrobci Značné nároky na plochu Přenos na základě propojování kanálů Otevřená/rozšiřitelná architektura Nenáročná na plochu Paketový přenos Obr. 3.57 Funkční analogie mezi spojovacím polem a NGN Funkci řízení spojení (Call Control) bude vykonávat centralizované zařízení nazývané Softswitch. Softswitch může principiálně realizovat každou funkci klasického spojovacího systému, čímž lze konvenční spojovací techniku nahradit síťovou technologií Internetu. Softswitch realizuje směrovací a spínací funkce a také funkce oprávnění účastníků a tarifování, tj. funkce AAA (Authorization Authentication Accounting). Funkce AAA se realizují v Internetu pomocí RADIUS (Repote Authentication Dial In User Service) serveru. Funkční rozšíření RADIUS serveru se nazývá DIAMETER, který umožňuje jednoduché rozšíření své kapacity. Samotný RADIUS lze těžko rozšiřovat. Rozhraní, pomocí kterých byla různá telekomunikační zařízení připojena ke spojovacím polím a přenášela užitečné informace, budou v NGN nahrazena tzv. médiovými bránami MG (Media Gateway). Na obr. 3.58 je celá NGN rozdělena do několika funkčních úrovní, které jsou porovnané se základní strukturou klasické telekomunikační sítě, o které víme, že je z funkčního hlediska rozdělena na síť pro přenos užitečné informace a na síť signalizační. 64 Modul 3: Telekomunikační sítě Původní síť signalizační a služeb Původní přenosová síť Úzkopásmové spínače Softsw itch Spínač kanálů Médiová brána Úroveň síťových služeb Řídicí úroveň PC Server 310 Úroveň přenosu Přístupová úroveň Zákazníci velké firmy malé firmy domácnosti Obr. 3.58 Funkční úrovně NGN Nejvyšší úrovní je úroveň síťových služeb NSL (Network Service Layer), jejichž prostřednictvím NGN poskytuje služby svým zákazníkům. Další úrovní je úroveň řízení CL (Control Layer), která svoji činnost realizuje pomocí centralizovaného řízení nazývaného Softswitch. Přenos užitečných informací se realizuje prostřednictvím transportní úrovně, která je řízena centralizovaným řízením Softswitch. Přístup k ní se realizuje pomocí médiových bran MG. Transportní úroveň přenáší také signalizační zprávy mezi jednotlivými terminály a Softswitch (čárkované čáry). Úroveň umožňu- jící připojení různých koncových zařízení do NGN se nazývá přístupová úroveň AL (Access Layer). Jsou to skupiny zákazníků z velkých soukromých a státních firem (Enterprise), zákazníci z prostředí malých a domácích firem, prostředí SOHO (Small Office - Home Office) a domácí zákazníci (Residential). Na obr. 3.59 je znázorněna základní struktura NGN, kde funkci spínače vykonává paketová multimediální síť, ke které jsou přes příslušná rozhraní připojeny různé koncové systémy resp. sítě. Výukový program: Moderní komunikační technologie 65 Obr. 3.59 Základní struktura NGN V řídicí úrovni se nachází Softswitch se skupinou serverů SF (Server Farms), která umožňuje přístup zákazníkům k různým službám. Samotný Softswitch je realizován pomocí konvenčních počítačových systémů se speciálním programovým vybavením. Nové služby a funkce se v tomto prostředí realizují mnohem jednodušeji než v klasickém spojovacím systému. Pro přístup veřejných telefonních sítí PSTN (Public Switched Telephone Network) a účastníků těchto sítí se používá přístupová brána TGW (Trunking Gateway) a zařízení pro vzdálený přístup ke službě RAS (Remote Access Service). TGW plní úlohu přechodové brány mezi existujícími digitálními TDM ústřednami a platformou NGN. K existujícím ústřednám jsou připojeny prostřednictví 2 Mbit.s-1 toků, ve kterých jsou odděleny užitečné kanály od signalizačních. RGW (Residental Gateway) je rozhraní (přístupový bod) mezi malou sítí v prostředí SOHO (Small Office - Home Office) a Internetem, který v našem případě představuje nosnou transportní síť NGN. Dále jsou zde tzv. bezdrátové brány (Wireless Gateway) umožňující připojení mobilních stanic sítí 2. a 3. generace (2 G, 3 G). Jiní účastníci jsou k NGN připojeni přes přístupové multiplexery DSL techniky DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexor), resp. prostřednictvím integrovaného přístupového zařízení. Spravování celé NGN se realizuje pomocí síťového managementu NT (Network Management) a pomocí operačního podpůrného systému OSS (Operation Support System). 3.6.3 Příklady implementace NGN do současné telekomunikační sítě 3.6.3.1 Páteřní síť V tomto příkladě je NGN architektura použitá pro nosnou síť konvenční PSTN, např. jako náhrada dálkové sítě, obr. 3.60. 66 Modul 3: Telekomunikační sítě ISUP přes IP (SIGTRAN) Médiová brána PSTN Signalizační brána P CO GA ME Signalizace (CCS 7 kanály) ME GA CO P Signalizační brána Médiová brána - řízení Řízení šířky pásma, resp. ATM, nebo MPLS sítě Signalizace (CCS 7 kanály) Médiová brána PSTN Užitečný kanál (PCM kanál) Užitečný kanál (PCM kanál) Internet Krajní směrovač (Diffserv, RSVP nebo sítě založené na ATM resp. MPLS) Krajní směrovač Obr. 3.60 Páteřní NGN Přípojky ke koncovým systémům a terminály zůstávají v PSTN. Přechod k IP síti se uskutečňuje již po první ústředně (místní). Podobně jako v PSTN jsou užitečné kanály a signalizace v dálkové síti od sebe odděleny. Užitečné kanály jsou připojeny pomocí PCM 2 Mbit.s-1 na MG. Signalizace je přes společný signalizační kanál připojena na SG. Signalizační zprávy jsou dále přenášeny přes IP síť do MGC pomocí protokolu SIGTRAN. Užitečná spojení jsou vytvořena v IP přenosové síti na základě požadavku MGC. Internet může obsahovat doplňující mechanismy pro přenos hlasu, např. Diffserv nebo RSVP, resp. užitečná spojení prochází přes Internet, který využívá ATM techniku nebo MPLS. Přechod užitečného spojení přes síť je realizován pomocí MG. 3.6.3.2 Širokopásmové sítě V tomto příkladě má uživatel přístup k ATM síti přes xDSL technologii a potom přes BRAS (Broadband Remote Access Server), který zodpovídá POP (Point of Presence) k multimediální síti založené na Internetu. S touto architekturou je možné přenášet přes Internet širokopásmový signál v reálném čase. ADSL přenos se uskutečňuje v přístupové oblasti mezi ANT (ADSL Network Termination) v části účastnické instalace a DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer) v přístupové oblasti. Z DSLAM přechází informace přes ATM spojení k BRAS. Již v ATM síti by bylo možné rozlišovat informační toky a podle jejich vlastností je přenášet s konstantní přenosovou rychlostí nebo jako Best Effort přes virtuální spojení. Výukový program: Moderní komunikační technologie 67 SIP - Proxy SIP SIP ATM - spínač IP Bandw ithBroker BRAS ATM BRAS ATM ANT ANT DSLAM DiffServ-Pipe Internet Krajní směrovač ANT BRAS DSLAM Pipi - Krajní směrovač ADSL Netw ork Termination Broadband Remote Access Server Digital Subscriber Line Access Multiplexer virtuální spojení Obr. 3.61 Širokopásmový přístup ATM vlastnosti je možné v BRAS přetransformovat na Diffserv. Pro řízení spojení můžeme použít SIP. Vlastnosti spojení musejí být v přenosové síti sjednoceny. Tyto SLAs (Service Level Agreements) se požadují mezi MGC a Bandwith Broker a v průběhu spojení jsou monitorovány. 3.6.3.3 Možná alternativa koncepce NGN podle firmy Siemens s.r.o. Na obr. 3.62 je znázorněna koncepce NGN podle firmy Siemens. K IP síti se schopností nabízet kvalitu služby (QoS) jsou připojeny následující skupiny zákazníků s příslušnými síťovými prostředky: • • • zákazníci (Voice over Cable), kteří využívají k přenosu informací distribuční kabelovou síť CATV (Cabel Television), • CMTS (Cable Modem Termination System), • MTA (Multiple Termina Access), • NCS (Network bassed Call Signalling), je VoIP protokol (základem je MGCP) určený především pro Pocket Cable zákazníky, • D QoS (Dynamic Quality of Service). zákazníci, kteří využívají k přenosu informací širokopásmové xDSL systémy (Voice over Broadband) a používají SIP protokol: • NT (Network Termination) síťové zakončení, • IAD (Integrated Access Device). Zařízení, které umožňuje přenášet jedním přenosovým médiem hlasový i datový signál s tím, že QoS hlasového signálu je dodržena. Firemní zákazníci, kteří jsou připojeni k IP síti přes pobočkové ústředny PBX (Private Branch eXchange) a přes IP PBX (Internet Protocol PBX), tj. pobočkové ústředny, které ke své činnosti využívají IP. Zákazníci jsou připojeni k IP QoS sít přes IP - IP bránu. Aby koncová zařízení pobočkových ústředen měla možnost přístupu 68 Modul 3: Telekomunikační sítě k Internetu, musejí být jejich privátní adresy vyměněny za veřejné IP adresy komunikačního serveru. Uvedenou funkci realizuje IP - IP brána. Obr. 3.62 Koncepce NGN podle firmy Siemens Výukový program: Moderní komunikační technologie 69 • IP Centrex: Název Centrex byl odvozen z názvu Central Office Exchange. • Tato technologie umožňuje nabízet účastníkovi pobočkové ústředny připojené k veřejné telekomunikační síti funkce a služby veřejné sítě. Při zavedení služby VoIP má pojem Centrex úplně nový význam. Poskytovatel internetových služeb ISP může prostřednictvím této technologie nabízet nejen přenos hlasu, ale může nabízet celé telefonní zařízení jako určitou službu. Potom mluvíme o Centrex řešení, které pracuje přes VoIP technologii a nazývá se také IP Centrex. Předností takovéhoto řešení je to, že zákazník nepotřebuje žádné konkrétní telefonní zařízení, protože toto je centrálně realizováno ISP. Především pro malá telefonní zařízení je toto řešení ekonomicky výhodné. Rovněž není zapotřebí dalších nákladů na různé servisní služby a programové rozšíření pro realizaci nových služeb. V souladu s přijatou platformou v NGN pro poskytování aplikací nové generace (NextGen Applications) je v NGN skupina serverů, ze kterých je každý využíván pro realizaci určité aplikace. NGN je schopna spolupracovat s různými již existujícími sítěmi (Network Interworking): • PSTN (Public Switched Telephone Network). • Switch - telefonní ústředna, • STP (Signalling Transfer Point) - tranzitní signalizační bod, • SS7 (Signalling System Nr. 7) - meziústřednová signalizace CCS 7. • PSTN je připojena k IP QoS síti prostřednictvím Trunk Media Gateway, která plní úlohu přechodové brány mezi existujícími digitálními TDM ústřednami a NGN. Transformuje PCM data na IP datagramy. • IP sítě, všechny podsítě, které využívají IP. • Inteligentní síť IN (Inteligent Network). • SCP (Service Control Point) - funkční blok v IN, • LNP (Local Number Portability) - přenositelnost geografického čísla (při změně poskytovatele služby), • 800: služby IN, zelené číslo (Freephone). Účastník služby (např. informační služba obchodního domu) je dosažitelný pomocí jednotného čísla a poplatek za službu a hovor směřuje na konto účastníka služby. • Other Call Agents (Softswitch). Předpokládá se, že NGN jednoho operátora bude spolupracovat s NGN jiného operátora, což vyžaduje spolupráci příslušných Softswitchs. • Softswitch - blok pro řízení různých komunikačních procesů v NGN. • I - Suite - managementový systém. • Media Server - síťový komponent pro NGN. Poskytuje kapacitu pro přenos médií v sítích s propojováním kanálů a v sítích s přepojováním paketů. Je řízen z bloku Softswitch. • Význam dalších použitých zkratek: • TCAP (Transaction Capabilities Application Part) - součást CCS 7, • ISUP (ISDN User Part) - součást CCS 7, 70 Modul 3: Telekomunikační sítě • SIP (Session Initiation Protocol) - signalizační protokol v IP sítích, • SIP - T (SIP for Telephone) - pro telefonní službu, • MGCP (Media Gateway Control Protocol) - protokol, pomocí kterého MGC (Media Gateway Controler) řídí MG (Media Gateway) a SG (Signalling Gateway), • TGCP (Trunk Gateway Control Protocol). Výukový program: Moderní komunikační technologie 71 Seznam použité literatury: [1] BLUNÁR, K., DIVIŠ, Z. Telekomunikační sítě 1. díl. Ostrava: VŠB-TUO, 2006. 630 s. ISBN 80-248-107. [2] BLUNÁR, K., DIVIŠ, Z. Telekomunikační sítě 2. díl. Ostrava: VŠB-TUO, 2006. 630 s. [3] SVOBODA, J. Telekomunikační technika 3.díl. Praha: Sdělovací technika, 1999. 136 s. ISBN 80-901936-7-6 72 Modul 3: Telekomunikační sítě Seznam použitých zkratek: ACM ANM ANS AoC API ASN.1 ATM BLO CATV CC CC CCS 7 CFB CIC CLIP CLNP CMTS CONF CoS CoS/Exp CR CUG D QoS DLCI DPC DSLAM DSS 1 DT 1 DT 2 DTMF ETSI FIN FR GMPLS HPH IAM IDN IP IP IP PBX ISDN ISUP KS LAN LDP Address Complete Message Answer Message Advanced Network and Services Advice of Charge Application Programming Interface Abstract Syntax Notation 1 Asynchrounos Transfer Mode Blocking Message Cable TeleVision Connection Confirm Cross Connect Common Channel Signaling No.7 Call Forwarding Busy Circuit Identification Code Calling Line Indentification Presentation Connectionless Network Protocol Cable Modem Termination System Conference Call Class of Service Class of Service/Experiment Connection Request Closed User Group Dynamic Quality of Service Data Link Connection Identifier Destination Point Code Digital Subscriber Line Access Multiplexer Digital Subscriber Signalling System No. 1 Data Form 1 Data Form 2 Dual Tone Multi-Frequency European Telecommun. Standards Institute Facility Information Frame Relay Generalized MPLS Zpráva o úplnosti adresy Odpověď/ zpráva o přihlášení Zdokonalená síť a služby Informace o poplatcích a.j Rozhraní pro programování aplikace Norma k popisu abstraktního syntaxu Asynchronní způsob přenosu Zpráva o blokování Kabelová televize Potvrzení spojení Digitální rozváděč Signalizace č. 7 se společným kanálem Přesměrování volání při obsazení Identifikátor užitečného kanálu Umožňuje identifikaci volajícího účast. Nespojově orientovaný síťový protokol Systém zakončení kabelov. multimédií Současná konverzace mezi více účastn. Třída služby Třída služby - experiment Žádost o spojení Uzavřená skupina uživatelů Dynamická kvalita služby Identifikace datové linky/spojení Kód cílového bodu Multiplexor digit. účast. linkového syst. Digitální účastnická signalizace č.1 Forma dat 1 Forma dat 2 Dvoutónová multifrekvenční volba Evropský standardizační telekom. ústav Informační vybavení Služba přenosu dat - přenos rámců Všeobecné MPLS Hlavní provozní hodina Initial Address Message Zpráva o počáteční adrese Integrated Digital Network Integrovaná digitální síť Informačního pole Intelligent Peripheral Inteligentní periferní zařízení Internet Protocol PBX Komunikační protokol Internetu Integrated Services Digital Network Digitální síť s integrovanými službami ISDN User Part Uživatelský blok účastníka ISDN Koncový systém Local Area Network Lokální síť Label Distribution Protocol Protokol rozdělení návěští Výukový program: Moderní komunikační technologie LRN LSP LSR MAC MG MGC MGCP MnÚ MPLS MTP MÚ NM NT OPC OSI OSS PDU PSTN QoS RAS REL RGW RLC RLSD RM OSI SAM SCP SG SIP - T SIP SLAs SMP SP SSP STP TA TCAP TE TGW TÚ UBL UNI UP VC VP WDM Z Local Reference Number Label Switched Path Label Switch Router Medium Access Control Media Gateway Media Gateway Controller Media Gateway Control Protocol Multi Protocol Label Switsching Message Transfer Part Network Management Network Termination Originating Point Code Open System Interconnection Operation Support Systém Protocol Data Unit Public Switched Telephone Network Quality of Service Remote Access Service Release Message Residental Gateway Release Complete Message Released Message 73 Lokální referenční číslo Návěští přepojované cesty Návěští přepojovaného směrovače Vrstva k řízení přístupu k přenos. médiu Médiová brána Řízení prostředků síťového přechodu Protokol MGC Mezinárodní ústředna Vícenásob. protokol pro návěští spojení Blok přenosu zpráv-přenosová část Místní ústředna Management sítě Síťové zakončení Kód výstupního bodu Propojení otevřených systémů Operačního podpůrného systému Protokolová datová jednotka Veřejná komutovaná telefonní síť Kvalita služby Zařízení pro vzdálený přístup ke službě Zpráva o vybavení Rozhraní (přístupový bod) Zpráva o vykonaném vybavení Zpráva o ukončení vybavení Referenční model OSI Subsequent Address Message Následující adresa Service Control Point Funkční blok v IN Signalling Gateway Signalizační brána SIP for Telephone Pro telefonní službu Session Initiation Protocol Signalizační protokol v IP sítích, Service Level Agreements Smlouva o úrovni poskytované služby Service Management Point Řídicí bod služby Signaling Point Signalizační bod Service Switching Point Přepojovací bod služby Signaling Transfer Point Signalizační tranzitní bod Terminal Adapter Zařízení pro přizpůsobení konc. zařízení Transaction Capabilities Application Součást CCS 7 Part Terminal Equipment Koncové zařízení/terminál Trunking Gateway Přístupová brána Tranzitní ústředna Unblocking Message Zrušení blokování User Network Interface Uživat. rozhraní mezi účastníkem a sítí User Part Uživatelský blok Virtual Channel Virtuální kanál Virtual Path Virtuální cesta Wavelength Division Multiplexing Optický vlnový multiplex Záhlaví 74 Modul 3: Telekomunikační sítě Přenosový kanál Je to fyzické nebo logické (virtuální) prostředí, přes které se přenáší elektrický, resp. optický signál. Fyzické prostředí může být realizované jako dvojvodičové vedení. Logické prostředí pro realizace přenosového kanálu může být realizované pomocí frekvenčního multiplexu FDM (pro každý kanál je definovaná nosná frekvence), pomocí časového multiplexu TDM (pro každý kanál je definovaný časový kanál, ve kterém se přenáší vzorek přenášené informace), pomocí vlnového multiplexu WDM (kanály jsou rozlišené vlnovou délkou optického signálu), nebo pomocí identifikátoru (adresy) logického přenosového kanálu. Tento způsob se využívá v paketových sítích. Výukový program: Moderní komunikační technologie 75 Síťové rozhraní Definuje technické parametry, které by mělo mít koncové zařízení, aby ho bylo možné bez problémů napojit na síť. 76 Modul 3: Telekomunikační sítě Síťový přístupový bod Místo v místní ústředně, na které se připojuje metalické přípojné vedení např. telefonní účastník. Výukový program: Moderní komunikační technologie 77 Uživatelské rozhraní Definuje pro různé služby (audio a video) parametry, které ovlivňují spokojenost účastníka s poskytovanou službou. V podstatě definuje QoS (Quality of Service) pro jednotlivé služby. 78 Modul 3: Telekomunikační sítě Přiřazení kanálu č.k. 1 2 --- 7 --- Vstupní multiplexní vedení 32 Digitální spojovací pole "T" 1 2 --- 28 --- Výstupní multiplexní vedení Digitální spojovací pole typu T se nachází v telefonní ústředně, přes kterou prochází spojení. DSP dostane příkaz, aby během spojení trvale přiřadilo vstupní časový kanál, např. číslo 7, výstupnímu časovému kanálu, např. číslo 28. Výukový program: Moderní komunikační technologie 79 Maximální počet kanálu Počet kanálů mezi ústřednami (v současné telekomunikační síti, resp. v ISDN) je určován na základě velikosti telefonního provozu mezi příslušnými ústřednami. Jak projektant zjistil (z tabulek anebo výpočtem), že pro daný maximální telefonní provoz potřebuje 180 kanálů (časových), přičemž jeden kanál pracuje s přenosovou rychlostí 64 kbit/s, celková potřebná přenosová rychlost je 180 x 64 kbit/s = 11520 kbit/s. Z toho vyplývá, že přenosová kapacita použitého přenosového média musí být minimálně 11520 kbit/s. 80 Modul 3: Telekomunikační sítě Principiální schéma ústředny pro přepojování zpráv, resp. paketů 1 2 VSP VÝP VSP 1 VÝP 1 VSP 2 VÝP 2 - vstupní paměť - výstupní pamět - virtuální přiřazení 3 4 Výukový program: Moderní komunikační technologie 81 Datagramová obsluha t 2. A t B 1. 1. R 1. paket R-A-C-D-B-E 2. paket R-C-B-E 2. E C D Pakety, které patří jedné relaci, mohou přes síť přecházet různými cestami, jak je to naznačené na obrázku. Může se stát, že paket č.1 musel přecházet přes 5 úseků, aby se dostal do cíle, zatímco paket č.2 se dostal do cíle dříve, protože on procházel jen přes 3 úseky. Pakety na výstupu sítě je potřebné uspořádat do správného pořadí. Uzly sítě posílají pakety vždy nejméně zatíženým směrem. Indikátorem zatížení směru je opoždění v daném úseku sítě. Uzly se navzájem informují o opoždění pomocí relativních časových značek umístěných v záhlaví přenášeného paketu. 82 Modul 3: Telekomunikační sítě Obsluha paketu pomocí virtuálního kanálu t 3. A 2. t B 1. 3. R 2. 1. E C D Všechny pakety procházejí cestou: R-A-D-E Před tím, než se začne přenášet užitečná informace mezi volajícím a volaným terminálem, se vybuduje logické spojení přes určité síťové uzly. V etapě budování spojení se vybuduje logické spojení pro oba dva směry přenosu a všechny pakety dané relace přecházejí přes předem definované směry, které jsou jednoznačně zaznačené ve směrovacích tabulkách. Směrovací tabulka je neoddělitelná část každého síťového uzlu (směrovače) v paketové síti. Po skončení spojení se tyto údaje vymažou. Výukový program: Moderní komunikační technologie 83 Zprostředkovací (tranzitní) systémy K obr. 3.12 je možné nakreslit následující síť. Úč. A Ústředna Úč. B 84 Modul 3: Telekomunikační sítě Transportní vrstva Jak je naznačeno na obrázku, protokol transportní vrstvy kontroluje na straně volajícího a volaného terminálu kvalitativní parametry, které jsou uvedeny v textu. Tento protokol nezobrazuje to, přes které úseky v síti přecházel paket ze vstupu sítě na její výstup. Činnost protokolu transportní vrstvy PC S - směrovač S1 Paketová síť např. Internet S2 PC Výukový program: Moderní komunikační technologie 85 Uživatelský proces Je to proces, který se realizuje podle specifického uživatelského programu, např. pro bankovnictví. Z pohledu RM OSI se tento nachází nad aplikační vrstvou. Uživatelské prostředí 7. Aplikační vrstva 6. . . . . . . . 5. 86 Modul 3: Telekomunikační sítě ISDN referenční model Terminál A uživatelská část Terminál B uživatelská část Vrstva 7 Vrstva 7 Vrstva 6 Vrstva 6 Vrstva 5 Vrstva 4 Řídicí část Vrstva 3 Vrstva 3 D Vrstva 2 Vrstva 2 D Vrstva 1 B kanály D kanál ISDN ústředna Vrstva 3 D Vrstva 3 D Vrstva 3 Vrstva 2 D Vrstva 2 Vrstva 2 D Vr.1 D Vrstva 5 Řídicí část Vrstva 2 D Spojovací pole Vr. 1 B kan. Vr.1 D Vrstva 4 Vrstva 1 D kanál B kanály Výukový program: Moderní komunikační technologie 87 Signalizace D kanálu Na obrázku je znázorněn model protokolů pro základní procedury a doplňkové služby ve vztahu k řízení spojení. Řízení terminálu Protokol pro základní procedury (Q931) Protokol pro doplňkové služby Řízení ústředny Protokol pro základní procedury (Q931) Protokol pro doplňkové služby Q931 - signalizační zprávy Q931 - signalizační zprávy Q921 LAPD Q921 LAPD I.430/I.431 I.430/I.431 88 Modul 3: Telekomunikační sítě Bezporuchový přenos signalizačních zpráv Vrstva 2 - DSS 1 využívá zabezpečovací protokol D kanálu LAPD (Link Access Procedure on the D Channel), který má za úkol zabezpečit přenášená signalizační a paketizovaná data přes D kanál proti přenosovým chybám, chybám v pořadí a postarat se o jednoznačnou identitu terminálu TEI (Terminal Endpoint Identifier). Podrobný popis protokolu LAPD je v Q.920 - Q.921 (I.440 - I.441). Procedura LAPD, která je upravena pro potřeby ISDN, je odvozena od procedury používané v sítích s přepojováním paketů (X.25) a nazývá se HDLC - LAPB (High Level Data Link Control - Link Access Procedure Balanced). Výraz "Balanced" vyjadřuje to, že obě komunikující stanice (nebo síťové uzly) jsou rovnocenné z pohledu oprávněnosti vysílání, tj. nevytvářejí konfiguraci typu řídicí - řízený. HDLC princip je založen na tom, že tok dat se rozdělí do bloků, tyto se očíslují a doplní zabezpečovacími bity za účelem získání na přijímací straně možnosti rozeznání ztráty přenášených dat nebo přenosové chyby v přenášených datech a její korigování. Výukový program: Moderní komunikační technologie 89 Doplňující prvky Na obr. 3.20 jsou tyto prvky nazvané jako Informační prvky (Information Elements). Informační prvky následují po záhlaví zprávy. Každý typ zprávy (Message Type) má potřebné informační prvky buď předepsané nebo volitelné. Informační prvky obsahují informace, které jsou zapotřebí pro realizaci příkazu, resp. odpovědi, kterou v sobě obsahuje typ zprávy. 90 Modul 3: Telekomunikační sítě TUP ISDN - UP IINI UP R MSP MSC MST 3. vrstva UP 4. - 7. vrstva MTP SMS RO Management signalizační sítě RSST Jiné signalizační trasy MTP RV,VP,OP ŘP 2. vrstva KCH ŘPS RFSCH Signalizační přenosová cesta 1. vrstva GSBF Část přenosu zpráv MTP slouží pro vysílání a příjem signalizačních zpráv, korekci chyb při přenosu, pro management signalizační sítě a její synchronizaci. Jednotlivé funkce jsou rozděleny do 1., 2. a 3. vrstvy referenčního modelu CCS 7. Vysílání signalizačních zpráv Jako příklad bude popsáno vysílání signalizační zprávy MSU. Odesílaná zpráva z jedné uživatelské části do části přenosu zpráv MTP obsahuje: signalizační informaci uživatele, adresy, označení služby, označení sítě a označení délky. Zpracování vyslané uživatelské zprávy začíná ve 3. vrstvě MTP. Blok směrování zpráv SMS (3. vrstva) vyhledává signalizační trasu, přes kterou bude uživatelská signalizační informace přenášena. Z tohoto důvodu analyzuje kód cílového bodu a výběrové pole signalizační trasy v adresné části uživatelské signalizační informace a odevzdá uživatelskou informaci do příslušné signalizační trasy (2. vrstva). 2. vrstva obsahuje: • řízení vysílání RV, • vysílací paměť VP, • opakovací paměť OP. Výukový program: Moderní komunikační technologie 91 Řízení vysílání RV přidá k signalizační zprávě uživatele následující dopředné číslo a dopředný rozeznávací bit. Mimoto doplní zprávu o zpětné číslo a zpětný rozeznávací bit, jako potvrzení pro naposledy přijatou signalizační zprávu. Doposud vytvořenou vysílanou zprávu uloží řízení vysílání do vysílací paměti a současně do opakovací paměti. Všechny vysílané zprávy jsou uchovány v opakovací paměti tak dlouho, dokud není potvrzen jejich bezchybný příjem z přijímací strany 92 Modul 3: Telekomunikační sítě Další příklad výstavby spojení DPC : 23-7-18 OPC : 20-9-28 Typ zprávy : IAM Volané číslo : 935**** CIC = 37 LENA = 38 TÚ 1 TÚ 2 STP1 DPC : 20-9-28 OPC : 20-11-32 Typ zprávy : IAM Volané číslo : 935**** CIC = 15 LENA = 38 STP2 20-9-28 A SPA DPC : 23-13-30 OPC : 27-7-18 Typ zprávy : IAM Volané číslo : 935**** CIC = 53 LENA = 38 23-7-18 SPB 20-11-32 Účastník A B 935 23-13-30 Účastník B 935**** Spojovací svazek užitečných kanálů Signalizační cesta Příklad výstavby spojení pomocí CCS 7 s blokovou volbou TÚ 1 a TÚ 2 jsou tranzitní ústředny, přes které bude budované spojení procházet. Předpokladem je, že všechny ústředny jsou digitální. Ústředna B bude mít směrový znak 935, za kterým následuje vlastní číslo účastníka B. Číslo volaného účastníka je přes přípojné vedení účastníka A odesláno do ústředny A. Pro spolupráci účastníka A s ústřednou A je použitá signalizace DSS 1, tedy ne CCS 7, která zabezpečuje spolupráci jen mezi ústřednami. Požadované spojení je mezi ústřednami vždy budováno postupně (rovněž i rozpad spojení), tedy od ústředny k ústředně (Link - by - Link). Aby bylo možné realizovat určité doplňkové služby ISDN (např. změna služby během spojení, převzetí poplatku na volaného účastníka), použijí se signalizační zprávy pro spojení konec - konec (SSCP), které se vyměňují mezi koncovými ústřednami A a B. Signalizační zprávy konec - konec kladou na blok přenosu zpráv MTP z pohledu směrování signalizační zprávy a spravování signalizačního spojení vysoké nároky. Z každého signalizačního bodu SP ke každému jinému signalizačnímu bodu SP se mohou vyskytovat signalizační zprávy konec konec. To znamená, že MTP: • musí znát kódy signalizačních bodů SPC každého SP sítě, • pro každý SP musí stanovit směrovací cestu. Výukový program: Moderní komunikační technologie 93 V ústředně A je volané číslo vyslané účastníkem A přetransformováno na označení směru cesty. Toto označení směru cesty vytvoří předpoklady pro vybrání vhodného spojovacího svazku a v něm konkrétního užitečného kanálu. Protože tento kanál končí v určité ústředně, je tímto spojovacím svazkem popsán i meziústřednový provozní stav. Pro řízení přenášených informací musí být zjištěna adresa spolupracujícího SP. Toto se uskuteční pomocí očíslovacího plánu. V tomto plánu jsou uvedeny adresy SP pomocí kódu signalizačního bodu SPC. Potom, co byl určen směr, obsadí se volný užitečný kanál v příslušném spojovacím svazku. V našem případě je to spojení z ústředny A do TÚ 1. Když byl obsazen užitečný kanál, je přes signalizační kanál z ústředny A vyslána informace (požadavek na spojení) do TÚ 1. Provozní vztah mezi SPA a STP1 je vyjádřen pomocí speciálních informací: • kód vyjadřující označení použitého signalizačního kanálu SLS (Signaling Link Selection), • kód užitečného kanálu CIC (Circuit Identification Code). Tento kód vyjadřuje označení použitého vedení, spojovacího svazku a užitečného kanálu. V signalizační síti systému CCS 7 má každý SP vlastní adresu. Existuje tedy jednoznačná vazba mezi směrovým znakem ústředny (uvedeným v telefonním seznamu) a adresou příslušného k ústředně přiřazeného SP, což se nazývá očíslovací plán signalizační sítě. Vzhledem k tomu, že ve struktuře ISDN UP zprávy je pro kód (adresu) cílového SP DPC určených 14 bitů, i adresa libovolného SP je 14 bitová, a označuje se jako SPC (Signaling Point Code). Jestliže předpokládáme dvojúrovňovou strukturu ISDN (resp. IDN), např. úroveň sekundárních ústředen a podřízenou úroveň primárních ústředen, je možné SPC konkrétního SP rozdělit na tři části: SPC - 14 bitů 14 13 12 11 10 Signalizační adresa SP v dané primární oblasti (25 možností) 9 8 7 6 Signalizační adresa primární oblasti (24 možností) 5 4 3 2 1 Signalizační adresa sekundární oblasti (25 možností) Možná struktura kódu signalizačního bodu SCP • část vyjadřující označení sekundárního obvodu (např. 5 bitů), • část pro označení primárního obvodu (např. 4 bity), • část obsahující kód SP, který se nachází v příslušném primárním obvodě (5 bitů). Přes příslušný signalizační kanál se po obsazení užitečného kanálu vysílá do STP 1 signalizační zpráva IAM. Svým obsahem se vztahuje na postupnou (úsek po úseku) výstavbu 94 Modul 3: Telekomunikační sítě spojení až do cílové ústředny. V našem případě cílovou ústřednou, v této etapě výstavby, je TÚ 1. IAM zpráva, mimo jiných, obsahuje tyto informace: • kód STP1 (DPC), • kód SPA (OPC), • kód užitečného kanálu (CIC), • číslo volaného účastníka (Called Party Address), • identifikátory zpráv (volitelná část zprávy). IAM zpráva je přijata v STP1 a je vyhodnoceno číslo volaného účastníka. Na základě tohoto vyhodnocení je vybrán spojovací svazek, který vede do TÚ 2 a je vyhledán a obsazen volný užitečný kanál. Potom se vyšle s novým obsahem nová zpráva IAM do STP2. Po přijetí IAM zprávy v STP2 se procedura opakuje jako v předchozích SP. IAM zpráva je přijata v SPB . V tomto SP se podobně jako i v předchozích SP porovná adresa daného SP, v našem případě je to adresa SPB s DPC a je konstatováno, že IAM zpráva již přišla do cílového SP, který patří ústředně B, ke které je již připojen volaný účastník. Na základě vyhodnocení volaného čísla v SPB je dán příkaz do spojovacího pole ústředny, aby vybudované spojení připojila na přípojné vedení účastníka B. Současně s výstavbou spojení užitečných kanálů je v signalizační síti vybudováno spojení typu konec - konec, (End - to - End). Aby existovalo pevné přiřazení mezi obsazenými hovorovými obvody CIC a budovaným virtuálním spojením konec - konec, je tomuto spojení přiřazeno tzv. lokální referenční číslo LRN a to na straně účastníka A (LRNA) jakož i na straně účastníka B (LRNB). Virtuální signalizační spojení se vybuduje pomocí bloku SCCP, který pro výstavbu virtuálního spojení konec - konec používá signalizační zprávu CR jako požadavek na výstavbu virtuálního spojení a signalizační zprávu CC jako potvrzení vybudovaného virtuálního spojení. Uvedený případ se vztahuje na výstavbu spojení na základě blokové volby, tzn. celé volané číslo je přenášeno v jedné zprávě IAM. Druhá možnost je vyslat jednotlivé číslice volaného čísla postupně za sebou (Overlap volba). V takovémto případě je volané číslo rozděleno do několika signalizačních zpráv a to do jedné IAM a zbytek volby po jedné číslici do zprávy SAM. Do zprávy IAM se vkládá také část volby, na jejímž základě se první tranzitní ústředna správně nasměruje. Např. telefonní číslo 089-5115515 se může rozdělit na šest signalizačních zpráv: • 1. až 5. číslice je v IAM (089-51), • 6. číslice v SAM (1), • 7. číslice v SAM (5), • 8. číslice v SAM (5), • 9. číslice v SAM (1), • 10. číslice v SAM (5). Výukový program: Moderní komunikační technologie 95 V každém signalizačním bodě je vytvořena tzv. směrovací tabulka (Routing Table), na základě které se určí správný směr v signalizační síti, což je samozřejmě odvozeno od volacího čísla volaného účastníka. Směrování v signalizační síti musí být důsledně hierarchicky vybudováno (když síť užitečných kanálů je hierarchická), musí obsahovat všechny SPC s jednoznačným rozhodnutím pro určení směru a musí být přehledné. Směrovací tabulka obsahuje pro každý cílový SP základní (přímý) směr a jeden nebo více náhradních směrů, které se použijí při výpadku základního směru (ne při přetížení). Při použití náhradního směru se jedná o částečně sdružený provoz. 96 Modul 3: Telekomunikační sítě Realizace inteligentních služeb V souvislosti s IN službami je zapotřebí definovat následující pojmy: • Účastník služby je osoba nebo firma, která má dohodu s provozovatelem sítě a je registrována v databance služeb. Účastníkem služby může být např. lékařská komora, hasiči nebo policie. Jsou to tedy instituce, které pro výkon svých povinností požadují od IN realizaci určité IN služby. Účastník služby může ovlivňovat některé parametry IN služby. • Uživatel služby je volající účastník, který má zájem využívat službu IN, např. vytočením čísla, které definuje určitý druh služby IN. • Poskytovatelem služby je fyzická nebo právnická osoba, která IN službu nabízí, resp. ji i poskytuje, např. určitý podnikatel nabízí účastníkům služby různé formy služeb. • Provozovatel služby je ten, kdo síť provozuje a též připravuje v existující telekomunikační síti infrastrukturu IN pro služby IN. Inteligentní síť obsahuje tzv. Building služebně nezávislé stavební prvky SIB (Service Independent Building), kombinací kterých se vytvářejí různé vlastnosti IN služby. Rozeznáváme následující bloky SIB: • Uživatelská interakce (User Interaction) - SIB umožňuje výměnu informací mezi volající stranou a sítí. • Překladač (Translate) - SIB určuje na základě vstupních informací tvar výstupních informací a další vlastnosti odvozené od různých vstupních parametrů, např. volané číslo + denní doba a identifikace volané strany může být přeměněná na telefonní číslo místa určení. • Záznam informací o spojení (Log Call Information) - SIB zaznamenává všechny informace o spojení. Tyto informace mohou být použity v managementu služby (statistika a pod.), nejsou však využity na služby související s výstavbou spojení. • Omezení (Limit) - SIB omezuje počet spojení, která jsou dovolena přes IN, realizuje filtraci spojení v IN a to nejen z důvodů přetížení sítě. Parametry pro omezování spojení specifikuje provozovatel sítě. • Poplatek (Charge) - SIB stanovuje speciální postup tarifování ve spojeních, kde je požadováno modifikované tarifování (tarifování u volaného účastníka, dělené tarifování a pod.). • Čekací řada (Queue) - SIB zařazuje spojení, které nemůže být okamžitě dokončeno do čekací řady. • Oznámení stavu (Status Notification) - SIB poskytuje schopnost informování se o stavu nebo změnách stavu poskytovaných prostředků sítě. Jsou tři typy požadavků na oznámení stavu: výzva na oznámení stavu prostředků; monitorování změn; nepřetržité monitorování. • Porovnávání (Compare) - SIB realizuje porovnávání identifikátoru s definovanou hodnotou. Jsou možné tři výsledky: menší, větší, rovný. • Ochrana (Screen) - SIB vykonává porovnávání identifikátoru se seznamem s cílem zjistit, zda identifikátor byl nalezen v aktivním seznamu. Tento SIB může být použitý pro stanovení oprávnění dokončení spojení pro volající nebo volanou stranu. Výukový program: Moderní komunikační technologie 97 • Management dat služby (Service Date Management) - SIB má schopnost modifikovat, ukládat a opětovně získávat informace o účastníkovi. • Verifikace (Verify) - SIB dává potvrzení, že získaná informace je syntakticky shodná s předpokládaným tvarem. Může být použito např. při uživatelské interakci, adresy sítě, atd. • Algoritmus (Algorithm) - SIB aplikuje matematický algoritmus na data, a tím získá výsledek. • Distribuce (Distribution) - SIB dovoluje uživateli, aby distribuoval spojení na rozdílné logické konce SIB, závislé na parametrech specifikovaných uživatelem. SMF SMAF SCEF SDF SCF CCAF SEF SSF SSF CCF CCF CCF CCAF Řízení volání do IN Řízení služby Management služby Řízení běžného volání (ne do IN) Funkce a rozhraní CS 1 FUNKČNÍ BLOKY FE OBSAHUJÍ: • Funkci řízení volání CCF (Call Control Function) nebo zpracování volání, která poskytuje prostředky na realizaci a řízení základních služeb pro uživatele sítě. Vztahují se na řízení volání v klasickém smyslu slova (výstavba a rozpad spojení). • Funkci přepojování služby SSF (Service Switching Function), která poskytuje prostředky na rozeznání volání vyžadujících zvláštní zpracování (podle požadované služby) a pro vzájemné působení zpracování spojení a logiky žádané služby. • Funkci řízení služby SCF (Service Control Function). Obsahuje logiku služby inteligentní sítě, která poskytuje logické řízení aplikované na volání vyžadující službu od inteligentní sítě a ovládá činnosti zpracování příslušné služby (např. analýza, translace, směrování). • Funkci specializovaných prostředků SRF (Specialized Resources Function). Poskytuje všechny interakce uživatele s inteligentní sítí prostřednictvím řízení 98 Modul 3: Telekomunikační sítě prostředků, se schopností rozeznávání hovoru, konverze protokolů, hlásky a přeměny textu na řeč. • Funkci datové služby SDF (Service Data Function), která řídí přístup k síťovým datům a k databázi služeb. • Pro požadovanou součinnost SCF a SSF, SDF a SRF jsou zapotřebí příslušná rozhraní s následujícími funkcemi: • Funkce zprostředkovatele řízení spojení CCAF (Call Control Agent Function) poskytuje přístup služby k uživatelům a identifikuje je pro blok zpracování spojení. • Funkce managementu služby SMF (Service Management Function) řídí provoz IN, umožňuje přístup ke všem funkčním blokům IN k přenosu informací týkajících se logiky služby a dat požadované služby. • Funkce vytvoření prostředí služby SCEF (Service Creation Environment Function) poskytuje prostředí na vytvoření, verifikaci a testování nové služby IN. Výstupem této funkce je definovaná struktura logiky služby a dat služby. • Funkce přístupu k managementu služby SMAF (Service Management Access Function) poskytuje rozhraní k funkcím managementu služby a kontroluje oprávnění přístupu k funkcím managementu. Vlastnosti inteligentních sítí jsou určované architekturou funkčních bloků. Fyzickou strukturu IN vytvářejí konkrétní zařízení, která realizují činnosti už vzpomínaných funkčních bloků. Výukový program: Moderní komunikační technologie SMAF 99 SCEF SMAF SMF SCEF SMP SMAP SCEP X.25 SCF SDF SDF SDP SCP Signalizační síť CCS 7 SRF SCF IP SDF SRF SCF SCF SSF SSF CCF CCF CCF SDF SDF CCAF SRF SN AD CCAF SSP NAP AD - Adjunct SMAP - Service Management Access Point IP - Intelligent Peripheral SMP - Service Management Point NAP - Network Access Point SN - Service Note SCP - Service Control Point SSP - Service Switching Point SCEP - Service Creation Environment Point SRF - Special Resource Function SDP - Service Data Point Přenos Signalizace Management, příprava, řízení - FE (Functional Entity) - volitelné FE Přiřazení funkčních bloků IN architektury k fyzickým jednotkám IN 100 Modul 3: Telekomunikační sítě Fyzická architektura IN je vytvořena na základě telefonní IDN, do které se vkládají fyzické entity PE, tj. síťové komponenty IN. Dále budou popsány základní úlohy jednotlivých fyzických síťových komponent, uvedených na obr. viz výše Blok přepojování služby SSP (Service Switching Point) SSP se též nazývá IN ústředna a budeme pod ním rozumět programově řízenou ústřednu, která zabezpečuje službu přepojovací funkce SSF a službu řízení volání CCF. Její základní úlohou je: • rozeznání volání, pro které musí být uskutečněny dotazy do bloku řízení služby SCP, za účelem jeho dalšího zpracování, • výstavba a rozpad celého nebo části spojení, • zpracování informací vztažených k volání a služby a jejich vyhodnocování pro účely řízení průběhu služby, • SSP na základě přijatých informací z SCP ovlivňuje příslušné technické prostředky s cílem vytvoření spojení pro poskytnutí žádané IN služby. Signalizační síť CCS 7 Tato síť realizuje, na základě paketového přepojování, přenos signalizačních značek adresátovi. Existence signalizační sítě CCS 7 v základní integrované digitální síti je nevyhnutelným předpokladem pro vytvoření IN. Blok řízení služby SCP (Service Control Point) SCP realizuje a obsahuje funkci řízení služby SCF. Je nepřepojující prvek IN a jeho funkce spočívá ve zpracování síťových operací a v realizaci žádané logiky služby. Blok řízení služby poskytuje na základě příkazů z SSP pro žádanou službu specifická data. Patří mezi síťové komponenty, ve kterých se realizuje centralizovaná příprava služby. SCP je zařízení určené především ke zpracování dat a je doplněné o speciální komunikační jednotky. Pracuje v reálném čase. SCP má rovněž své alternativní řešení v podobě SCP AP (Service Control Point Adjunct Processor). SCP AP je připojen na SSP přes rozhraní s přenosovou rychlostí 40 Mbit.s-1 (CCS 7 je velmi pomalý). Je určen pro speciální aplikace, které vyžadují zrychlení nebo rozšíření systémových funkcí, např. mód grafiky. Pro toto rozhraní se používají speciální protokoly navazující na uživatelské protokoly jako je ACSE a ROSE. Možnost částečné decentralizace SCP je v použití bloku služby spojování a řízení SSCP (Service Switching and Control Point). SSCP je další rozšiřující možnost pro IN. Pomocí SSCP je možné IN platformu lokalizovat nejen na centralizované SCP, ale také na lokální a tranzitující ústředny, které na základě dodatečného programového vybavení mohou vykonávat funkce centralizovaného SSP. Touto decentralizovanou konfigurací se vyhneme externímu zpracování volání v SSP. Řízení služby pomocí SSCP je rychlejší. Jiné řešení se nabízí především pro malé sítě. Při budování IN se může ušetřit na nákladech tím, že SMP funkce jsou implementovány do bloků SCP. Blok managementové služby SMP (Service Management Point) Realizuje funkce síťového managementu. Provoz a údržba IN je realizována pomocí jednoho nebo několika systémů managementu. SMP umožňuje provozovateli sítě realizovat přípravu a řízení služeb v IN. Blok datových služeb SDP (Service Data Point) Výukový program: Moderní komunikační technologie 101 SDP vytváří logické prostředí pro realizaci služeb datových funkcí SDF a to především tehdy, když SSP a SCP neobsahují službu datových funkcí. Bod pro vytvoření prostředí služby SCEP (Service Creation Environment Point) SCEP poskytuje IN schopnost definování služby, její verifikaci a testování. Inteligentní periférie IP (Intelligent Peripheral) IP je fyzické inteligentní zařízení, které realizuje funkce speciálních zařízení SRF (Specialized Resources Function), které mohou být poskytovány i v SSP. Může být přiřazena jedné nebo více SSP. Nabízí speciální telekomunikační funkce, které současné ústředny nemají, např. speciální odpovídače, rozeznávání řeči, přeměnu textu na řeč. Uzel služeb SN (Service Node) SN může realizovat funkce řízení, funkce speciálních zařízení a služby datových funkcí. SN může řídit služby IN a pro interakci s uživatelem připravovat flexibilní informace. SN je chápán jako soukromá ústředna služeb a v koncepci IN je především z důvodů vytvoření otevřené síťové architektury (pro služby s přidanou hodnotou). Z funkčního hlediska je to vlastně SCP. Pomocná ústředna AD (Adjunct) Pomocná entita SSP je se svými funkcemi podobná SSP. Na obrázku je uvedený příklad realizace služby Freephone, jako kombinace různých SIB bloků. Freephone Service Charge Service Data Management Verify Translate Limit Log Call Information Distribution Status Notification Screen Queue User Interaction 102 Modul 3: Telekomunikační sítě Spojení mezi volajícím a volaným terminálem Na obrázku je příklad přenosového řetězce ATM sítě. PC ATM-Ú DSS 2 ATM-Ú ATM-Ú B-ISUP PC DSS 2 Vybudování a rozpad ATM spojení se taktéž realizuje pomocí signalizace, která je velmi podobná signalizačním procedurám v ISDN. V úseku mezi PC a zdrojovou ústřednou, cílovou ústřednou a volaným PC se používá signalizace DSS 2 (Digital Subscriber Signalling System No.2). Mezi ATM ústřednami se pro vybudování ATM spojení používá signalizace B-ISUP (Broadband – ISDN User Part). Na předváděcím animovaném modelu AM4 je naznačený postup výměny signalizačních zpráv při budovaní ATM spojení. Na předváděcím animovaném modelu AM5 je výměna signalizačních zpráv při rozpadu spojení. Jednotlivé signalizační zprávy mají následný význam: DSS2 - výstavba SETUP Od terminálu k ústředně. Význam: Terminál inicializuje výstavbu spojení. Při blokové volbě SETUP obsahuje všechny informace, potřebné pro výstavbu spojení. V jiných případech obsahuje pouze část (nebo vůbec neobsahuje) adresné informace. Od ústředny k terminálu. Význam: Terminálu, nebo skupině terminálů je oznamován příchod volání. Společně s touto zprávou jsou přenášeny informace, které má síť k dispozici pro výběr terminálu, přezkoušení kompatibility a oprávnění (např. subadresa, služba). SETUP ACKNOWLEDGE Od terminálu k ústředně. Význam: Pouze u pobočkových ústředen. Vysílá se, pokud je volba neúplná nebo PbÚ nedokáže určit, zda volící informace obsažená v SETUP je kompletní. Od ústředny k terminálu. Význam: Je vysílána jako potvrzení SETUP v tom případě, kdy volba je neúplná nebo ústředna nedokáže určit, zda volící informace obsažené v SETUP byly kompletní. ALERTING Od terminálu k ústředně. Význam: Cílový terminál je ve stavu přijmout volání, účastník je volaný (také např. otevření okna na PC, aby ohlásilo přicházející spojení). Všechny zkoušky na kompatibilitu a oprávnění volaného terminálu jsou pozitivní. Od ústředny k terminálu. Výukový program: Moderní komunikační technologie 103 Význam: Ze strany sítě bylo spojení k cíli vybudováno. Volaný terminál je schopen přijmout volání. CALL PROCESING Od terminálu k ústředně. Význam: Pouze u soukromých sítí. Zpráva signalizuje, že privátní síť již nepotřebuje další volicí informace na vybudování vnitřního spojení. Od ústředny k terminálu. Význam: Ústředna již nepotřebuje na vybudování spojení žádnou volicí informaci. Při blokové volbě je společně s touto informací terminálu oznámeno, které VPI/VCI byly ústřednou obsazeny. CONNECT Od terminálu k ústředně. Význam: Přicházející volání bylo volaným terminálem převzato. Automaticky odpovídající terminály vysílají místo ALERTING hned CONNECT, přičemž tato zpráva obsahuje informace o pozitivní kompatibilitě a oprávnění. Od ústředny k terminálu. Význam: Přes síť je propojeno užitečné spojení. V okamžiku příjmu této zprávy se začíná tarifikace spojení. CONNECT ACKNOWLEDGE Od terminálu k ústředně. Význam: žádný (zpráva však může být vyslána). Od ústředny k terminálu. Význam: Potvrzení volanému terminálu, že síť mu vybudované spojení přidělila. DISCONNECT Od terminálu k ústředně. Význam: Požadavek na zrušení vybudovaného spojení (možná z obou stran). Od ústředny k terminálu. Význam: Síť požaduje zrušení spojení, současně ústředna oddělí použitý virtuální kanál (VPI a VCI nejsou zatím uvolněny). RELEASE Od terminálu k ústředně. Význam: Bezprostředně nebo jako reakce na DISCONNECT uvolňuje terminál se zprávou RELEASE VPI a VCI a iniciuje uvolnění Call Reference. Pomocí této zprávy ústředna ruší i ta spojení, která ještě nebyla celkem vybudována. Od ústředny k terminálu. Význam: Bezprostředně nebo jako reakce na DISCONNECT ústředna iniciuje uvolnění VPI, VCI a Call Reference. 104 Modul 3: Telekomunikační sítě RELEASE COMPLETE Od terminálu k ústředně. Význam: S touto zprávou je potvrzena zpráva RELEASE, která uvolní Call Reference a případně použitý VPI a VCI. VPI, VCI a Call Reference mohou být opět použity pro jiné spojení. Od ústředny k terminálu. Význam: Jako v opačném směru. B-ISUP - výstavba IAM Initial Address Message V signalizační zprávě IAM jsou standardně obsaženy všechny volicí číslice, které identifikují cílovou ústřednu a přípojné vedení volaného účastníka. Mimo toho jsou tam požadavky volajícího účastníka (tj. požadavky na žádanou službu, přenosovou rychlost a pod.) IAA Initial Address Acknowledgement Touto zprávou se oznamuje, že požadované vlastnosti (např. buňková přenosová rychlost) pro spojení byly cílovou ústřednou akceptovány. ACM Address Complete Volaný účastník je volný (kompatibilní pro dané volání) a potvrdil volání řídicí značkou DSS 2 Alerting. ANS Answer Signalizuje přihlášení se volaného účastníka řídicí značkou DSS 2 Connect. Pro rozpad ATM spojení: B-ISUP – rozpad REL Release S REL zahájí jedna nebo druhá koncová ústředna rozpojení ATM užitečného spojení, jen co to účastník vyjádří značkou DSS 2 Disconnect. Při příjmu REL dochází v tranzitní ústředně a koncových ústřednách k rozpojení užitečného ATM spojení. RLC Release Complete Po vyslání, resp. přijetí RLC jsou uvolněny použité VP/VC a jsou připraveny k novému obsazení. Statický obrázek modelu AM4 a AM5 je na následujícím obrázku. Výukový program: Moderní komunikační technologie Účastník A ATM - Ú 105 ATM - Ú Účastník B SETUP IAM CALL PROC SETUP IAA ALERT ACM ALERT CONN ANM CONN CONN ACK CONN ACK Spojení mezi účastníkem A a účastníkem B DISC REL DISC REL RLC REL REL COM REL COM Výsledkem procedury „výstavba spojení„ v ATM síti je to, že pomocí směrovacích tabulek síťových uzlů (ATM CC a ATM ústředna) se definuje cesta, po které budou ATM buňky při výměně informací mezi volajícím a volaným terminálem přecházet. Při „rozpadu spojení„ se tyto údaje ze směrovacích tabulek vymažou. Tyto procedury jsou animované na modelu AM6, nazvaném jako „přenos buněk. Na tomto modelu je animovaný proces: • Výstavba spojen, jako přenos signalizačních ATM buněk přes signalizační síť. Výsledkem této procedury je definování cesty pro přenos ATM buněk pomocí údajů vložených do příslušných směrovacích tabulek. • Přenos ATM buněk už po vybudovaném spojení. • Výstavba dalšího spojení, které patří dvěma různým ATM spojením, s tím, že po jeho vybudování prochází sítí tok ATM buněk. • Činnost sítě při přerušení naznačené přenosové trasy. Provoz ATM sítě nebude přerušená, protože pomocí ATM CC 2 se havarovaná trasa bude obcházet. Poznámka: V ATM síti se na přenos ATM signalizačních buněk používají předem definované virtuální kanály např. VC I = 5. 106 Modul 3: Telekomunikační sítě ATM ústředna ATM ústředna obsahuje pro přepojování virtuálních kanálů VC a virtuálních cest VP ATM spojovací pole. Spojovací pole má svoje vstupy a výstupy a na základě směrovacích tabulek přenáší ATM buňky z určitého vstupu na určitý výstup. Protože ATM ústředna pracuje s vysokou přenosovou rychlostí, ATM spojovací pole je vytvořené z rychle pracujících polovodičových spínacích prvků, které jsou schopné obsloužit i tok s gigabitovými přenosovými rychlostmi. Podle toho jak je ve spojovacím poli umístěná vyrovnávací paměť, rozdělujeme ATM spojovací pole na: • spojovací pole se vstupní pamětí, • spojovací pole s výstupní pamětí, • spojovací pole s centrální pamětí. ATM spojovací pole se vstupní pamětí Základní vlastnosti jsou vysvětlený na předváděcím animovaném modelu AM 1. Předpokládá se, že vstupní a výstupní přenosová rychlost je 600 Mbit/s a taktéž spojovací pole pracuje s přenosovou rychlostí 600 Mbit/s. Předpokládejme, že na všechny tři vstupy, vstupují buňky (zelené x,k,m), které jsou nasměrovány na stejný výstup (2). Vzhledem k tomu, že spojovací pole pracuje se stejnou přenosovou rychlostí jako vstupní toky, obslouží tyto tři buňky postupně, nejdříve první, potom v dalším taktu druhou a nakonec třetí. Nevýhoda je v tom, že následující buňky (y,l,n) jdoucí do jiných směrů musí čekat na zpracování předcházejících buněk. ATM spojovací pole s výstupní pamětí Základní vlastnosti jsou vysvětleny na předváděcím animovaném modelu AM 2. Předcházející nevýhoda se odstraní tím, že paměti jsou na výstupu spojovacího pole a samostatné spojovací pole pracuje s trojnásobnou přenosovou rychlostí jako tři vstupní toky. To znamená, že všechny tři zelené buňky jdoucí do jednoho směru jsou zpracovány v jednom ATM taktu a tak nedochází k opožděnému zpracování u následných buněk. ATM spojovací pole s centrální pamětí Přicházející buňky jsou ukládány do centrální paměti. Adresa uložení buňky v centrální paměti je uvedená v registrační paměti na výstupu ATM spojovacího pole. Blok řízení spojovacího pole na základě této adresy vybírá buňky z centrální paměti a vysílá do příslušných směrů. Výukový program: Moderní komunikační technologie 107 ATM síť Na obr. 3.38 se nachází blok IWU (Inter Working Unit), nazvaný jako přizpůsobovací blok. Vzhledem k tomu, že ATM síť přenáší informace jen v tvaru ATM buňky, musí být všechny informace, které mají jiný tvar než buňky, upravené na předepsaný tvar ATM buňky. Tuto úlohu plní IWU. Samozřejmě, že IWU mění také ATM buňku na původní tvar datového bloku. Na obr. 3.38 je taktéž blok označený jako Server (CLS) – Connectionless Server. Jeho úlohou je, vytvořit v ATM síti, která je spojově orientovaná, podmínky na přenos paketů datagramovým způsobem. 108 Modul 3: Telekomunikační sítě ATM buňka VÝSTAVBA A POUŽITÍ ATM BUNĚK Buňka se skládá z: • Informačního pole o délce 48 oktetů. Přenášejí se v něm užitečné nebo signalizační informace a informace pro řízení provozu a údržby OAM (Operation, Administration & Maintenance). • Záhlaví má délku 5 oktetů a slouží pro řízení buněk přes ATM síť (nezaměňovat toto se signalizací). Na obr. je zobrazena vnitřní struktura záhlaví pro rozhraní účastník - síť UNI (User Network Interface). Pole záhlaví GFC VPI buňky VPI VCI 5 oktetů VCI VCI PT HEC 48 oktetů Prvky záhlaví: GFC VCI VPI PT HEC C C ATM - buňka Informační pole - Generic Flow Control Virtual Channel Identifier Virtual Path Identifier Payload Type Header Error Control CLP Cell Loss Priority Výstavba ATM buňky Význam jednotlivých parametrů: • VCI (Virtual Channel Identifier). Jeho délka je 16 bitů. Slouží k rozlišení různých současných spojení. Buňky patřící k jednomu spojení mají stejné VCI. VCI je pouze pro jeden přenosový úsek. Jeden přenosový úsek je mezi dvěma po sobě následujícími ATM ústřednami. VCI je pro oba směry přenosu ve vybudovaném spojení stejný. • VPI (Virtual Path Identifier). Jeho velikost na UNI je 8 bitů a pro rozhraní mezi ústřednami NNI (Network Node Interface) má velikost 12 bitů. VP je skupina VC vedoucích do jednoho směru. Výukový program: Moderní komunikační technologie 109 • GFC (Generic Flow Control) - 4 bity. Základní řízení toku k řízení provozu UNI, tedy na rozhraní SB jakož i na rozhraní SSB, které je definováno pro připojitelnou konfiguraci B-ISDN se společným přenosovým médiem. • V případě, kdy ATM buňka prochází rozhraním NNI umístěným mezi ústřednami, je procedura GFC bezpředmětná a čtyři bity pro GFC rozšíří počet bitů určených pro VPI. • PT (Payload Type). Rozlišuje užitečné informace a řídicí informace (OAM informace). • HEC (Header Error Control) je 8 bitová zkušební sekvence zabezpečující bezchybný přenos buňkového záhlaví (1. až 4. oktet záhlaví). • C - CLP (Cell Loss Priority). Má k dispozici 1 bit a vyjadřuje prioritu buněk. 110 Modul 3: Telekomunikační sítě HDLC protokol HDLC (High Level Data Link Control) je protokol 2 vrstvy RM OSI a jeho úlohou je zabezpečit bezchybný přenos (přenosové chyby a chyby v pořadí paketů) zpráv vrstvy 3. Všechny rámce HDLC mají strukturu podle obrázku. Ohraničení rámce Adresné pole Řídicí pole OR AP ŘP Zkušební sekvence Užitečná informace 1 oktet 1 oktet 1oktet 0 - 131 oktetů ZS OR 2 oktety 1 oktet Výstavba rámce HDLC Protokol X.25 nazývá datové jednotky vrstvy 2 rámce (Frames). Všechny rámce HDLC mají strukturu podle obr. Jednotlivé části rámce mají následující význam: Ohraničení rámce OR. Každý rámec začíná a končí jedním ohraničením ve tvaru 01111110. Pokud následují dva rámce za sebou, je mezi nimi potřebné jen jedno ohraničení, které pro předchozí blok je koncovým a současně je počátečním pro následující rámec. Pořadí bitů odpovídající OR se nesmí vyskytovat v přenášeném datovém toku, protože by mohlo být vyhodnoceno jako nesprávné OR. Aby data vrstvy 3 přes vrstvu 2 procházela transparentně, je do bitového toku vysílané zprávy s pěti "1" za sebou zasunuta jedna "0". Přijímač vrstvy 2 z přijatého toku bitů tuto "0" vybere. Když přijímač identifikuje šest "1" za sebou, konstatuje přijetí OR, čímž byl rozeznán začátek resp. konec tohoto rámce. Vysílač Přijímač 01111110 01011110 01011110 01111110 Vysílaná zpráva Vložený "0" bit OR 01111110 OR 01111110 Vybraný "0" bit Procedura zabraňující nesprávnému vyhodnocení OR Výukový program: Moderní komunikační technologie Stanice s adresou A Stanice s adresou A Příkaz Adresa = B 111 Stanice s adresou B Odpověď Adresa = B Příkaz Adresa = A Stanice s adresou B Odpověď Adresa = A Vazba mezi příkazem a odpovědí v HDLC. Adresy. Rozlišuje se adresné pole příkazu (Command) a odpovědi (Response): • příkaz vždy obsahuje adresu stanice, pro kterou je příkaz určen, • odpověď obsahuje vždy vlastní adresu, obr.. Řídicí pole ŘP. Řídicí pole (Control Feld) označuje typ bloku, typ příkazu a sdělení. Rozlišují se tři typy bloků: I, S, U. "I" bloky transportují data vrstvy 3. "S" bloky slouží k řízení přenosu dat, "U" bloky jsou použity pro výstavbu a rozpad logického spojení mezi vrstvami 2. Jednotlivé typy bloků budou později podrobněji popsány. Pole užitečných informací. Obsahuje data vrstvy 3 jako tok bitů s maximální délkou 131 oktetů. Zkušební sekvence ZS, FCS (Frame Checking Sequence). Skládá se ze dvou oktetů. V tomto poli je přenášeno 16 bitů, na základě kterých lze na přijímací straně konstatovat, zda přenesený blok je bez chyby. Zkušební sekvence je generována ve vysílači podle určité matematické operace. Zdrojový polynom má definovaný tvar: x16 + x12 + x5 + 1. Přijímač vypočítá FCS stejným způsobem jako ve vysílači a aplikuje ho na přijatý blok (blok, který prošel přenosovou cestou) a porovná přijaté a vypočítané FCS. Při rozdílu porovnávaných FCS přijímač daný blok odmítne. FCS se vztahuje na pole adresné, řídicí a informací. Formáty rámců HDLC protokol rozeznává pro svoji realizaci tři formáty rámců, "I", "S" a "U". Jednotlivé typy bloků jsou definovány pomocí řídicího pole (3. oktet rámce vrstvy 2), obr. . 7 6 5 4 3 2 1 0 Oktet v rámci 0 3 Řídicí pole I-rámec N(R) P S-rámec N(R) P/F S S 0 1 3 Řídicí pole P/F M M 1 1 3 Řídicí pole U-rámec M N(S) N(R) P/F S M - M M N(S) Vysílací pořadové číslo Přijímací pořadové číslo Výzva(Pool)/konec(Final) Specifikace řídicích funkcí Specifikace funkcí U rámce Řídící pole I, S a U rámce. 112 Modul 3: Telekomunikační sítě I rámce slouží k přenosu dat vrstvy 3. Když je v I rámci bit P = 1, vysílací stanice žádá přijímací stanici, aby bezprostředně po přijetí I bloku vyslala potvrzení pomocí S rámce s F = 1. Když v I bloku je bit P = 0, přijímací stanice může potvrzení vyslat buď pomocí S rámce nebo pomocí I rámce vysílaného opačným směrem. S rámce slouží k řízení přenosu dat, a proto obsahují jen přijímací pořadové číslo. Pomocí 2. a 3. bitu se vyjadřuje úloha S rámce při řízení toku dat (např. RR, RNR). Když v S rámci je bit P = 0, v příslušné odpovědi musí být F = 0. Když bit P = 1, příslušný Final bit musí být F = 1. Rámce U se používají pro nezabezpečený (žádná kontrola toku, protože nejsou pořadová čísla) transport informací nebo řídicích značek. Rámce U jsou používány pro inicializaci přenosového úseku, ukončení vybudovaného logického spojení a k vynulování čítačů stanice. P/F bit má stejný význam jako při S blocích, potvrzení mohou být pomocí S nebo U rámců. Pořadová čísla Pro zabezpečený přenos rámce vrstvy 2 jsou rámce typu I číslovány pomocí vysílacího pořadového čísla N(S). Pro potvrzování nebo pro příslušné odstraňování chyb se používají přijímací pořadová čísla N(R). Vysílací pořadové číslo N(S) (Send Sequence Number): • průběžné číslování I rámců, • číslování je v rozsahu 0 až 127 cyklicky (modulo 8). Přijímací pořadové číslo N(R) (Receive Sequence Number): • potvrzení přijímače směrem k vysílači, že byl přijatý I blok se správným pořadím a bez chyby, • N(R) potvrzuje všechny I bloky až po N(S) - 1, • N(R) sděluje vysílači číslo nejbližšího, očekávaného I rámce, • číslování je v rozsahu 0 až 127, • N(R) obsahují I rámce a S rámce. Oknový mechanismus Stanice si musí pamatovat všechny I rámce, které vyslala, tak dlouho, dokud nedostane o nich potvrzení z protilehlé stanice. Vysílající stanice musí vysílání I rámců přerušit, když se dosáhne určitý počet nepotvrzených rámců, vyjádřený číslem w. Toto číslo se nazývá okno. Okno w je pro každou síť určeno individuálně. Může být např. w = 7. Když je vyslaných "w" rámců, další I rámec se nesmí vyslat. Ten je možné vyslat až po příchodu potvrzení v N(R) poli I nebo S rámce. Potvrzení je tvořeno z přijímacího pořadového čísla N(R) posledního správně přijatého rámce zvýšeného o jeden a tak uzavírá do okna všechny doposud nepotvrzené rámce jako správně přijaté. Tento mechanismus realizuje zabezpečení přenosu rámců, současně je však důležitým prvkem pro řízení toku s cílem zabránit, aby přijímač nebyl přetížen daty. Pomocí přijímače je možné určit i vážné poruchy při přenosu. Když např. I rámec je při přenosu tak porušen, že neobsahuje počáteční OR, pak takovýto rámec přijímač nerozezná. Další nejbližší bezporuchový rámec obsahuje správné vysílačem přidělené vysílací pořadové číslo, které je Výukový program: Moderní komunikační technologie 113 přijímačem vyhodnocováno jako nesprávné, protože mu chybí číslování jednoho nebo několika rámců. Podle X.25 procedury správné pořadí rámců musí být vždy zachováno. Vysílač je o tomto stavu informován, a proto musí ještě jednou již vyslané bloky, ale nepotvrzené, zopakovat. Úsekové HDLC potvrzování . HDLC protokol předpokládá, že každý síťový uzel, který přijal HDLC rámec z předcházejícího síťového uzlu, musí zpětně potvrdit, zdali rámec byl přijatý bezchybně nebo s chybou. Až po obdržení tohoto potvrzení, se může vyslat další HDLC rámec. Příklad úsekového HDLC potvrzování je na obrázku. Táto procedura značně snižuje výkonnost sítě, protože část přenosové kapacity sítě se využívá na přenos potvrzovacích informací. Procedura na 3. vrstvě Potvrzení konec - konec HDLC rámec DTE HDLC rámec SU1 HDLC rámec Potvrzení SU - Síťový uzel HDLC rámec SU2 HDLC rámec SU3 HDLC rámec DTE SU4 HDLC rámec HDLC rámec HDLC rámec HDLC rámec Potvrzení Potvrzení Potvrzení Potvrzení Procedura na 2. vrstvě úsekové potvrzování 114 Modul 3: Telekomunikační sítě Využití techniky IN doma Telefon pevné sítě Pevná síť INAP Bezšňůrový telefon v práci IN služby ISUP INAP MAP GSM Mobilní síť na cestě INAP (Intelligent Network Application Protocol) MAP (Mobil Application Protocol) Oba dva protokoly slouží ke spolupráci pevné a mobilní sítě s inteligentní sítí. Jak je vidět z obrázku, služby inteligentní sítě jsou využívané účastníky pevné i mobilní sítě. Je to klasický příklad konvergence služeb. Výukový program: Moderní komunikační technologie 115 Softswitch Softswitch jako centralizovaný programově řízený řídicí blok ke své činnosti potřebuje následující systémové komponenty: MG (Media Gateway), SG (Signalling Gateway), MGC (Media Gateway Controller). MGC řídí pomocí protokolu MEGA- COP (Media Gateway Control Protocol), resp. H.248 činnost MG a SG. Jedná se o jeden protokol, který se podle IETF nazývá MEGACOP a podle ITU-T H.248. MG se používá jako přechod ke konkrétní přípojce nebo síti, např. k B kanálům ISDN, primární přípojce ISDN, přímé rozhraní VoIP koncového zařízení, xDSL rozhraní, Ethernet a pod. Signalling Gateway Zakončuje přenos signalizačních zpráv CCS 7, DSS 1 a jiných, ale ne samotnu signalizaci. Media Gateway Controller Spravuje a řídí spojení v Internetu. MGC je název ETSI, CA (Call Agent) je název pro stejné zařízení a pochází od IETF. Na obrázku jsou znázorněny funkční vazby mezi jednotlivými síťovými komponenty Softswitch. Analogová přípojka Signalizace (CCS 7 kanál) Médiová brána -řízení Signalizační brána Médiová brána Médiová brána Užitečný kanál (PCM kanál) MEGACOP RTP Médiová brána Bránové funkce Obrázek uvádí příklad, ve kterém MGC řídí několik MG. Pro přechod signalizace z Internetu do ISDN je použitá SG na přenos signalizace CCS 7. Pomocí MGC může provozovatel IP sítě řídit a spravovat hlasovou komunikaci ve své síti. Signalizace CCS 7 116 Modul 3: Telekomunikační sítě není ukončena v SG, je zde však ukončen přenos signalizačních zpráv (ISUP) pomocí MTP. Prostřednictví IP sítě jsou přenášeny jako IP pakety. Spravování signalizačních správ (ISUP) se uskuteční v MGC. Z uvedeného příkladu je zřejmé, že Softswitch jednoznačně odděluje přenos užitečných informací a signalizačních zpráv. Přenos užitečných informací přes IP síť se uskutečňuje pomocí RTP protokolu, který využívá k přenosu svých rámců UDP. ISUP založená na MTP Signalizace Signalizační brána ISUP přes IP Signalizace Médiová brána kontroléru (Call Agent) Užitečná 64 kbit/s kanály (PCM) data (hlas) IP + H.323 - Protokoly nebo SIP Médiová brána Užitečná data (hlas) RTP Funkce Media-Gateway-Controller Na obrázku je funkční model MGC. Signalizační zprávy ISUP (CCS 7) jsou z ISDN do SG přenášeny pomocí MTP. Z SG do MGC se signalizační zprávy ISUP přenášejí pomocí IP paketů (Tunneling ISUP signalizačních zpráv). Z MGC, který řídí spojení v IP síti, jsou signalizační zprávy signalizačních protokolů H.323 nebo SIP (Session Initiation Protocol) přenášeny pomocí IP paketů. MG transformuje PCM vzorky ISDN na rámce RTP protokolu a opačně. Rozhraní a signalizační protokoly Na obrázku je uveden příklad uspořádání Softswitch síťových komponent a jejich vzájemné funkční vazby. Media-Gatew ay-Controller SCP IN - služby Signalizační brána Signalizační brána Médiová brána Médiová brána Médiová brána Úloha Media-Gateway-Controllers Výukový program: Moderní komunikační technologie 117 Dále budou stručně popsány signalizační protokoly, které se používají na rozhraních mezi jednotlivými síťovými komponenty. • Rozhraní mezi SG - MGC Pro přenos signalizačních zpráv se používá protokol SIGTRAN (Signalling Transport Protocol). Přenášejí se zprávy CCS 7 ISUP. Protokol SIGTRAN zabezpečí jejich transparentní přenos (Tunneling). • Rozhraní mezi MGC - MGC Pro přenos signalizačních zpráv se používá SIGTRAN. Signalizační zpráva mezi dvěma MGC je složena z obsahu ISUP signalizační zprávy a parametrů IP paketu. ISUP signalizační zpráva je implementována do IP paketů. • Rozhraní mezi SG - SG Pro přenos signalizačních zpráv se používá SIGTRAN. Signalizační zprávy ISUP mezi dvěma SG se přenášejí transparentně s tím, že pro jejich přenos se v IP síti nepoužívá MTP ale IP protokol s příslušnými funkcemi nižších vrstev. • Rozhraní mezi MG - MGC Přenos signalizačních zpráv se může realizovat pomocí TCP, UDP resp. SIGTRAN. Přenášejí se signalizační zprávy MEGACO/H.248 protokolu. V některé literatuře se tento protokol nazývá jako MGCP (Media Gateway Control Protocol). MEGACO protokol se přes IP síť přenáší pomocí TCP nebo UDP. Ve speciálních případech se může použít protokol SCTP (Strea- ming Control Transmission Protocol). MEGACOP není signalizační proto- kol, využívá se pouze k řízení spojení. Jako signalizační protokoly je možné použít H.323 protokol nebo SIP. MEGACOP doplňuje tyto signalizační protokoly. 118 Modul 3: Telekomunikační sítě Přístup veřejných telefonních sítí PSTN V současnosti je pro přenos hovorového provozu v PSTN mezi tranzitními obvody využívána tranzitní síť. Implementací NGN by mohl být v budoucnosti zabezpečený přesun tranzitního provozu do NGN sítě. Mezinárodní síť TP LE IG PSTN Jiný operátor LE TP TGW IP TP ESE RSP Softsw itch NGN (internet) TGW RSP ESE IP TP RSP TP - telefonní přístroj (PSTN/ISDN) IP TP - IP telefonní přístroj ESE - Edge Service Extende RSP - Routing Switch Platform (internet) LE - Local Exchange (místní ústředna) IG - International Gateway Obr.A Logická struktura smíchané PSTN – NGN sítě ESE slouží na agregaci provozu z více přístupových systémů (ISDN základní, resp. primární přístup, ADSL) a realizuje spojení do RSP. RSP vyjadřuje přepojovací (spínací) možnosti internetu. Na obrázku B je naznačený průběh spojení mezi IP TP. Při tomto druhu volání je celý průběh spojení (všechny signalizační fáze) uskutečněné v IP, resp. NGN síti. Požadavek na vybudování spojení je na vstupu do NGN sítě přetransformované na IP pakety, které jsou následně přenášeny přes NGN síť pomocí protokolu RTP k cílovému přístupovému systému. Hlavní zásada je, že spojení nesmí opustit síť NGN, aby nedošlo k nežádoucímu nárůstu provozu v PSTN. Výukový program: Moderní komunikační technologie 119 Mezinárodní síť TP LE IG PSTN Jiný operátor LE TP TGW Softsw itch TGW NGN (internet) IP TP ESE RSP RSP ESE IP TP RSP Obr. B Směrování volání v rámci sítě NGN Při realizaci spojení dochází nejdříve k identifikaci zdroje volání v EPX (Extend Proxy Server). Tento proces je realizovaný V RGC (Residental Gateway Controler), který je součástí bloku Softswitch. Následně se na základě volaného čísla určí směr budování spojení. EPX má za úlohu směrování spojení, jako i registraci účastníka. RGC na základě volaného čísla řídí výstavbu spojení. Na obr. C je znázorněné směrování volání z NGN do PSTN a opačně. Mezinárodní síť TP LE IG PSTN Jiný operátor LE TP TGW IP TP ESE RSP Softsw itch NGN (internet) TGW RSP ESE RSP Obr. C Směrování volání z PSTN do NGN a opačně IP TP 120 Modul 3: Telekomunikační sítě Volání, která vzniknou v síti NGN a končí v PSTN jsou směrována přes TGW, která je umístěná nejblíže k lokalitě vzniku volání (V NGN). Pro opačný směr je tato zásada taktéž zachovaná. Při spojení do a nebo z mezinárodní sítě se prochází přes IG a příslušnou tranzitní ústřednu, která má vazbu na mezinárodní ústřednu. Výukový program: Moderní komunikační technologie 121 Protokol SIGTRAN Přenos signalizace přes Internet Přenos signalizačních zpráv ISUP mezi SG a MGC musí být zabezpečen proti chybám a spojově orientovaný. Tuto vlastnost má pouze TCP, ale UDP ji nemá. Při použití TCP může vzniknout problém s opakováním signalizačních zpráv, a tím ke zdvojení signalizační zprávy. Uvedené problémy odstraňují následující protokoly. Pro zabezpečený přenos signalizačních zpráv např. CCS 7, DSS 1 přes IP spojení byl definován protokol SIGTRAN. Signalizační zprávy jsou transparentně přenášeny přes IP síť. Přenosový mechanismus je např. použitý mezi SG a MGC. Vlastní přenos pomocí SIGTRAN je založen na následujících komponentech, obr. • Adaptační podvrstva určená pro managementové informace, • SCTP pro vlastní přenos zpráv, • nezměněný IP protokol. Transportovaný protokol (např. Q.931) Přizpůsobení SCTP TCP UDP IP SCTP je zapotřebí k tomu, aby zabránil naznačeným problémům. Mezi nejdůležitější úlohy SCTP patří: • řízení toku, • zabezpečení správného pořadí signalizačních zpráv, • logická identifikace zdroje a cíle signalizačních zpráv, • odstranění chyby, • v případě poruchy opakování vysílání zprávy, • multiplexování několika signalizačních spojení. 122 Modul 3: Telekomunikační sítě ISDN - ústředna STP CCS - 7 Signalizační brána CCS - 7 IP ISDN Internet Media-Gatew ayController ISUP MTP 1-3 ISUP MTP 1-3 MTP 1-3 SCTP SCTP IP IP STP - Signaling Transfer point SCTP - Streaming Control Transport Protokol Přenos signalizačních zpráv CCS 7 Výukový program: Moderní komunikační technologie 123 Výpočet telekomunikační sítě s propojováním kanálů Současná telekomunikační síť je síť s propojováním kanálů. V této síti jsou jednotlivé ústředny propojené spojovacími svazky kanálů (časových), jejichž počet má být takový, aby přenesl maximální zatížení mezi dvěma ústřednami. Pod výpočtem telekomunikační sítě se z hlediska spojovací sítě (síť, která propojuje jednotlivé ústředny) rozumí, výpočet potřebného počtu kanálů na přenos daného provozního zatížení mezi telefonními ústřednami. Za tímto účelem byla na začátku minulého století (okolo r. 1920) dánským matematikem Erlangem odvozená 1. Erlangová formule (1.EF). Tato formule jednoznačně definuje matematický vztah mezi: pravděpodobností vzniku ztrát PN, počtem kanálů N a nabízeným zatížením A. PN udává pravděpodobnost toho, že při daném A a N budou všechny kanály ve spojovacím svazku obsazené, to znamená, že pro budované spojení se v tomto svazku nenašel volný kanál a účastník dostane obsazovací tón. Pokud známe ze tří proměných dvě, třetí je možné vypočítat. Protože 1.EF je poměrně složitý matematický vzorec, byl zpracován do tabulek. Z tabulek je možné, např. pro dané A a N, vyčíst příslušnou PN , a nebo pro dané A a PN vyčíst potřebný počet kanálů. Jednotkou provozního zatížení (někdy jen zatížení) je ERLANG. Jestli např. A = 5 Erlangům, to znamená, že svazek byl pozorovaný 60 min (pozorovací doba je vždy 60 min) a během této pozorovací doby je součet dob obsazení jednotlivých kanálů 300 min. A= 300 min = 5 Erlangů 60 min ( pozorovací doba ) Příklad. Pro danou spojovací síť navrhněte potřebný počet kanálů mezi ústřednami za předpokladu, že všechny spojovací svazky budou pracovat se ztrátami PN = 0,1 ,tj. 10 %, to znamená, že v průměru ze 100 volání bude 10 neúspěšných pro obsazení všech kanálů. 1 2 3 4 124 Modul 3: Telekomunikační sítě Jednotlivé ústředny jsou propojeny spojovacími svazky kanálů. Zatížení mezi ústřednami je dané tzv. maticí zatížení a v Erlanzích. 1 2 3 4 1 0 30 10 100 2 10 0 20 200 3 20 40 0 250 4 30 50 60 0 Např. z ústředny 1 se do ústředny 2 přenáší 30 Erl. Z ústř. 2 do ústř. 1 10Erl. Příslušná matice kanálů obsahuje následující počty kanálů: 1 2 3 4 1 0 32 12 97 2 13 0 22 188 3 22 41 0 232 4 32 50 60 0 Interpretace: např. zatížení 30 Erlangů z ústředny 1 do ústředny 2 přenese se ztrátou 10% spojovací svazek s počtem 32 kanálů, atd. Je třeba si uvědomit, že se jedná o zatížení, které se nabízí svazku na obsloužení. Výukový program: Moderní komunikační technologie 125 Služby ISDN Technologie ISDN je zajímavá pro uživatele nejen možností připojit na účastnickou linku různá zařízení (telefon, fax, modem, PC, videotelefon, atd.), dosáhnout vysokou kvalitu digitálního připojení a rychlost přenosu, ale zejména službami, které zvyšují komfort používání této technologie. Vyspělé telekomunikační společnosti se zaměřují právě na poskytování co nejkvalitnějších, nejkomfortnějších a uživatelsky zajímavých služeb. Problematice služeb ISDN je věnována skupina doporučení ITU-T (předtím CCITT) série I.200, která představuje 12 dílčích doporučení (I.200 - I.251). Podle těchto doporučení se služby rozdělují na tyto skupiny: • Základní služby o Nosné služby o Teleslužby • Doplňkové služby Nosné služby (Bearer services) Nosné služby definují přenosové charakteristiky sítě nabízející provozovatelům sítě na rozhraní koncové zařízení účastníka a síť. Vyjadřují přenosový mód a kvalitativní podmínky přenosu informací a tvoří podpůrnou část pro ostatní typy služeb. Nosné služby se dále rozdělují na okruhově orientované a paketově orientované. Okruhově orientované služby: • Okruhový mód 64 kbit/s se strukturou 8 kHz bez obmezení, • Okruhový mód 64 kbit/s se strukturou 8 kHz s kvalitou hovoru, • Okruhový mód 64 kbit/s se strukturou 8 kHz pro 3,1 kHz audio. Okruhový mód 64 kb/s se strukturou 8 kHz bez omezení Podporuje přenos informace bez omezení a tedy i různé uživatelské aplikace (přenos datových souborů, přenos uživatelských informačních toků s různými rychlostmi multiplexovanými do signálu 64 kbit/s, transparentní přístup do veřejné datové sítě s přepojováním paketů, přenos hovorové informace, přenos audio informací se šířkou pásma 3,1 kHz). Označení "bez omezení" znamená, že informace je přenášená bez modifikace bitů, co zachovává bitovou integritu. Okruhový mód 64 kbit/s se strukturou 8 kHz s kvalitou hovoru Definuje přenosovou kvalitu a je určeno jen pro přenos digitalizované hovorové informace. V síti se mohou použít různé způsoby zpracování hovorové informace (analogový přenos, zábrany ozvěn, kódování hovorové informace pomocí metod používajících nižší bitové rychlosti). Při použití těchto metod není zachována bitová integrita. Služba proto není určená na podporu modemů realizujících přenos informací v telefonním kanále (audiopásmo se šířkou 3,1 kHz). Okruhový mód 64 kbit/s se strukturou 8 kHz pro 3,1 kHz audio Podporuje přenos hovoru a audioinformací se šířkou pásma 3,1 kHz, jako jsou přenos dat prostřednictvím modemů a faxový přenos skupiny 2/3. Pojem "3,1 kHz audio" znamená, že všechny aplikace využívající uvedenou nosnou službu mohou být podobně poskytované v analogové telefonní síti v hovorovém pásmu 300 - 3400 Hz. 126 Modul 3: Telekomunikační sítě Paketově orientované služby: • Paketový přenos po B kanále, • Paketový přenos po D kanále. Paketový přenos po B-kanále Umožňuje uživatelům digitální přenos informací sítí ISDN mezi referenčními body S/T ve formě paketů podle protokolu X.25 prostřednictvím virtuálního spojení (ISDN Virtual Call - VC) nebo pevného virtuálního okruhu (Permanent Virtual Circuit - PVC) prostřednictvím Bkanálu. Paketový přenos po D kanále Umožňuje uživatelům digitální přenos informací ISDN sítí mezi referenčními body S/T ve formě paketů podle protokolu X.25 prostřednictvím virtuálního spojení (ISDN Virtual Call, VC) nebo pevného virtuálního okruhu (Permanent Virtual Circuit, PVC) prostřednictvím D-kanálu bez ovlivňování signalizace. Služba je dostupná pro BRA - Basic Rate Access (Dkanál 16 kbit/s), také pro PRA – Primary Rate Access (D-kanál 64 kbit/s). Teleslužby (Teleservices) Teleslužby jsou služby, které přímo určují typ použitého terminálu ISDN, a jejichž použití je přímo závislé na použité nosné službě. Teleslužby jsou tvořené následujícími službami: • Telefonie 3,1 kHz, • Telefonie 7 kHz, • Telefax skupiny 4, • Videotex syntaxně orientovaný, • Videotelefonie, • Teletex, • Smíšený mód, • Telefax skupiny 2/3. Telefonie 3,1 kHz Tato služba definuje charakteristiky koncového zařízení ISDN podporujícího přenos hovoru se šířkou pásma 3,1 kHz (300-3400 Hz). Komunikace je obousměrná, uskutečňuje se v reálném čase a během hovoru jsou oba směry komunikace současně aktivní. Telefonie 7 kHz Služba Telefonie 7 kHz definuje charakteristiky koncového zařízení ISDN podporujícího přenos hovoru nebo jiné zvukové informace ve formě audiosignálů s vyšší kvalitou, jakou poskytuje standardní telefon 3,1 kHz. Použitelná šířka pásma je 50 - 7000 Hz. Komunikace je obousměrná, uskutečňuje se v reálném čase, během hovoru jsou oba směry komunikace aktivní současně. Telefax skupiny 4 Telefax skupiny 4 definuje charakteristiky koncového zařízení ISDN pro faximilní přenos skupiny 4, který nabízí vyšší přenosovou rychlost a lepší kvalitu jako konvenční Výukový program: Moderní komunikační technologie 127 faximilní terminály skupiny 2/3. Terminály komunikují po 64 kbit/s B kanále, používají standardní kódování přenášených dokumentů a standardní komunikační protokoly. Videotex syntaxně orientovaný Služba Videotex syntaxně orientovaný definuje charakteristiky koncového zařízení ISDN podporujícího syntaxně orientovanou videotextovou službu. Jde o interaktivní službu, která umožňuje uživatelovi komunikovat s videotextovou databází, přístupovým bodem nebo jinou počítačovou aplikací přes ISDN. Videotextová služba může být provozovaná buď v okruhovém nebo v paketovém módě. Videotelefonie Služba Videotelefonie definuje charakteristiky koncového zařízení ISDN podporujícího videotelefonní službu. Jde o audiovizuální službu, ve které jsou hovorové a obrazové informace v reálném čase přenášeny po jednom nebo dvou 64 kb/s B-kanálech v rámci ISDN. Teletex Teletex je mezinárodní služba umožňující účastníkům výměnu korespondence ve formě dokumentů obsahujících textové informace. Služba zabezpečuje komunikaci mezi teletexovými terminály, které umožňují přípravu, editaci a tisk textových dokumentů při použití standardního souboru znaků. Smíšený mód Smíšený mód zabezpečuje kombinovanou textovou a faximilní službu mezi terminály. Umožňuje přenos dokumentů obsahující smíšenou informaci (text a nepohyblivé obrazy). Telefax skupiny 2/3 Telefax skupiny 2/3 umožňuje uživatelům výměnu korespondence manuálně nebo automaticky přes telekomunikační síť, přičemž pro její realizaci není nutné použití sítě ISDN. V případě provozování této služby na síti ISDN terminály komunikují po 64 kbit/s B kanálu a účastnická signalizace je realizovaná prostřednictvím D-kanálu. Závěrem je třeba poznamenat, že nosné služby a teleslužby vystupují pod společným názvem základní služby ISDN proto, jelikož nosné služby a teleslužby jsou na sobě vzájemně závislé. Vždy konkrétní nosná služba zabezpečuje realizaci některé nebo některých teleslužeb a opačně. Doplňkové služby (Supplementary services) Doplňkové služby ISDN se podle doporučení ITU-T rozdělují do následujících skupin: • identifikační doplňkové služby, • přesměrovávací doplňkové služby, • doplňkové služby dokončující volání, • doplňkové služby zahrnující víc účastníků, • doplňkové služby společného zájmu, • doplňkové služby zpoplatňování, • doplňkové služby dodatečného přenosu informací, • ostatní doplňkové služby. 128 Modul 3: Telekomunikační sítě Samotné názvy skupin doplňkových služeb výstižně charakterizují, jaké služby se budou ve skupině vyskytovat. S používáním doplňkových služeb se uživatel terminálu ISDN setkává nejčastěji. Některé doplňkové služby zvyšují komfort hlasové služby, jiné datových aplikací. Vhodné nastavení a výběr konkrétní doplňkové služby na konkrétní aplikaci umožní uživateli zvýšit kvalitu, rychlost přenosu a možnosti používaného terminálu. Identifikační doplňkové služby (Number Identification Supplementary Services) Předvolba – DDI (Direct Dialling In - DDI) Služba umožňuje volat přímo přes veřejnou síť ISDN, s využitím jejího číslovacího plánu, účastníka připojeného na soukromou síť ISDN bez spolupráce operátora této sítě. Službu je možné poskytnout, jestli je k veřejné ústředně připojená automatická pobočková ústředna. Vícenásobné účastnické číslo – MSN (Multiple Subscriber Number - MSN) ) Služba umožňuje přiřadit několik čísel ISDN jednomu základnímu přístupu ISDN v konfiguraci bod-multibod za účelem rozlišení více připojených terminálů. MSN může mít tvar úplného čísla ISDN nebo jeho časti, která postačuje k jednoznačnému výběru koncového zařízení. Zobrazení čísla volajícího účastníka.- CLIP (Calling Line Identification Presentation - CLIP) Služba umožňuje volanému účastníkovi identifikovat číslo volajícího účastníka. Koncové zařízení ISDN musí být schopné rozlišit vnitrostátní a mezinárodní volání. Zamezení zobrazení čísla volajícího účastníka CLIR (Calling Line Identification Restriction - CLIR) ) Služba umožňuje volajícímu účastníkovi, aby zabránil volanému účastníkovi identifikovat svoje ISDN číslo a subadresu. Při voláních na určené kategorie účastníků (požárníci, policie...) není možné tuto službu použít. Zobrazení čísla spojeného účastníka – COLP (Connected Line Identification Presentation - COLP)) Služba umožňuje volajícímu účastníkovi identifikovat číslo ISDN účastníka po jeho přihlášení. Zamezení zobrazení čísla spojeného účastníka – COLR (Connected Line Identification Restriction - COLR) Služba umožňuje, aby spojený účastník zamezil volajícímu účastníkovi identifikovat ISDN číslo a subadresu spojeného účastníka. Identifikace zlomyslného volání – MCID (Malicious call identification - MCID) Služba umožňuje volanému účastníkovi zjistit původce zlomyslného volání, který je identifikovaný a registrovaný sítí. Při aktivovaní této služby jsou zaregistrované následující informace: • číslo volaného účastníka, • číslo volajícího účastníka, • subadresa volajícího účastníka, pokud je k dispozici ze strany volajícího účastníka, Výukový program: Moderní komunikační technologie 129 • datum a čas identifikace zlomyslného volání. Subadresace – SUB (Sub-addressing –SUB) Služba umožňuje volanému účastníkovi rozšířit adresovací kapacitu přiděleného čísla ISDN. Subadresa vyslaná volajícím účastníkům není sítí upravovaná a je beze změny přenášená sítí ISDN k volanému účastníkovi, kde ji vyhodnocuje samotné koncové zařízení. Přesměrovávací doplňkové služby (Call Offering supplementary services) Přesměrování volání při obsazení účastníka – CFB (Call Forwarding Busy - CFB) Služba umožňuje účastníkovi přesměrovat přicházející volání na jiné účastnické číslo, pokud je jeho terminál obsazený. Přesměrovaní volání při nepřihlášení – CFNR (Call Forwarding No Reply – CFNR) Služba umožňuje přesměrovat přicházející volání na jiné účastnické číslo, pokud volání není uživatelem akceptované v rámci definovaného časového intervalu (nastaveného na ústředně 15 s). Nepodmíněné přesměrování volání– CFU (Call Forwarding Unconditional - CFU) Služba umožňuje účastníkovi přesměrovat přicházející volání na jiné účastnické číslo. Pokud je služba aktivovaná, všechna volání jsou přesměrována nezávisle na stavu terminálu uživatele. Služba se může využívat na základním ISDN (MSN) čísle buď pro všechny přicházející volání nebo pro vybrané základní služby, specifikované uživatelem. Doplňkové služby dokončující volání (Call Completion supplementary services) Čekající volání – CW (Call Waiting - CW) Služba umožňuje informovat volaného účastníka o přicházejícím volání, pro které není volný žádný B kanál. Volaný účastník může čekající volání akceptovat, zamítnout a nebo ignorovat. Přidržení volání – HOLD (Call Hold - HOLD) Služba umožňuje uživatelovi přerušit komunikaci na sestaveném spojení a následně ji obnovit. Doplňkové služby zahrnující víc účastníků (Multiparty Supplementary Services) Konference s postupným přidáváním účastníků – CONF (Conference Calling CONF) Služba umožňuje vícerým aktivovaným účastníkům komunikovat navzájem. Účastníci mohou být do konference připojeni a odpojeni postupně. Připojení účastníků do konference realizuje uživatel služby. Služba tří účastníků - 3PTY (Three Party Service - 3PTY) Služba umožňuje volajícímu účastníkovi přidržet existující spojení a navázat spojení se třetím účastníkem, přecházet podle potřeby z jednoho spojení na druhé a realizovat trojstrannou konferenci, t.j. současnou komunikaci mezi uživatelem služby a dvěma vzdálenými stranami. Doplňkové služby pro zájmové společnosti (Community of Interest Supplementary Services) Uzavřená uživatelská skupina - CUG (Closed User Group - CUG)) 130 Modul 3: Telekomunikační sítě Služba umožňuje vytvářet uživatelské skupiny s definovanými vlastnostmi. Členové CUG mohou komunikovat každý s každým, avšak ve všeobecnosti ne s účastníky mimo skupinu. Doplňkové služby zpoplatňování (Charging Supplementary Services) Informace o poplatcích –AOC (Advice of Charge - AOC): Informace o poplatcích na začátku spojení - AOC-S (Advice Of Charge: charging information at call set up time - AOC-S) Služba poskytuje uživatelovi informaci o poplatcích za volání na začátku spojení. Uživatel přijímá údaje o počtu tarifních jednotek (cena za časovou jednotku), jako i informaci o možných tarifech uplatněných během trvání spojení. Informace o poplatcích během spojení - AOC-D information during the call - AOC-D) (Advice Of Charge: charging Služba poskytuje uživatelovi informaci o poplatcích za volání během trvání spojení (přijímá během trvání spojení údaje o počtu tarifních jednotek). Informace se realizuje při započítání nové tarifní jednotky, resp. každých 5 sekund, jestli je perioda tarifních jednotek kratší než tento časový interval. Informace o poplatcích na konci spojení - AOC-E (Advice Of Charge: charging information at the end of the call - AOC-E) Služba poskytuje informace o poplatcích na konci spojení. Informace je ve formě počtu tarifních jednotek za spojení. Doplňkové služby přenosu (Transfer Supplementary Service) Signalizace účastník- účastník - UUS (User-to-User Signalling - UUS) Služba umožňuje uživatelovi výměnu omezeného množství informací s účastníkem sítě ISDN. Informace jsou sítí přenášené transparentně kanálem určeným pro přenos signalizace. Ostatní doplňkové služby (Other Supplementary Services) Přenositelnost terminálu - TP (Terminal portability - TP) Služba umožňuje uživatelovi během sestaveného spojení odpojit, přemístit a znovu připojit aktivně koncové zařízení k tomu stejnému síťovému ukončení bez toho, aby sestavené spojení bylo v čase přesunu zrušené. Služby založené na VOIP (Voice over IP Services – VOIP) Služby v této kategorii patří mezi jednodušší, v hlavní míře hlasové služby, které jako přenosové medium nepoužívají klasické TDM, ale využívají principy přenosu hlasu pomocí IP protokolu přes paketové sítě. K paketizaci hlasu dochází na branách médií nebo branách VoIP, které slouží právě na transformaci vzpomínaných medií. Samotná logika jednotlivých služeb je implementovaná na aplikačních servrech. Služby mohou mít k dispozici i webové rozhraní, které umožňuje uživateli služby měnit svoje nastavení služby stejně jako svůj profil uživatele. Četuj a hovoř (Chat-and-Talk) Tato služba umožňuje dvěma (potencionálním i vícerým) uživatelům, kteří komunikují přes CHAT (služba okamžité internetové textové komunikaci) sestavit audiokonferenci. Výukový program: Moderní komunikační technologie 131 Umístění a identifikace uživatelů zůstává utajená. Tato služba se může považovat za specializaci služeb „klikni a volej“ (clik-to-dial). Virtuální druhá linka (Virtual Second Line) Tato služba umožňuje předplatiteli odpovědět na přicházející telefonní volání, zatím co jeho jednoduchá telefonní přípojka je obsazená probíhajícím internetovým spojením. Brána médií (Media Gateway) se může použít na transformaci přicházejícího PSTN volání na tok VoIP směrovaný přímo na jeho terminál připojený k internetu. Tímto způsobem si terminál může řídit IP tok přenášeného hlasu současně s tokem vzniklým surfovaním na webu. Klikni a volej (Click to Dial) V rámci této služby je uživatel schopný iniciovat telefonické volání kliknutím na tlačítko během webového spojení. Adresa volaného (podobně jako adresa volajícího) je buď IP adresa nebo telefonní číslo. Zpoplatňování hovoru může být uskutečněné buď na účet iniciátora, nebo na účet jedné z volajících stran. Čekající internetové volání (Internet Call Waiting - ICW) Služba čekající internetové volání (ICW - Internet Call Waiting) je služba, která umožňuje upozornit uživatele zaneprázdněného internetovou komunikací, když má přicházející volání. Potom, když je uživatel internetu upozorněný, je vícero různých možností jak zpracovat volání (např., přesměrovat ho, poslat obsazovací tón, akceptovat volání a pozastavit internetové spojení, a nebo volání ignorovat). Když se uživatel rozhodne odpovědět, volání je přesměrované přes tradiční PSTN, zatím je internetové spojení zrušené nebo pozastavené. Hlasové portály (Voice Portals) Platforma pro hlasový portál umožňuje použivateli přistupovat k informacím z webových informačních zdrojů přes telefonní rozhraní. Technologiemi pro automatické rozpoznávání řeči (ASR - Automatic Speech Recognition) a transformace psaného textu do lidské řeči (TTS - Text to Speech) umožňuje hlasový portál realizovat konverzaci mezi systémem a uživatelem přes hlasové uživatelské rozhraní. Co dovoluje systému navigovat uživatele přes „hlasové webové stránky“ s použitím telefonu a hlasových příkazů ve stejné podobě jako je to při interaktivním hlasovém odpovídači (IVR - Interactive Voice Response). Navigační strom IVR a obsah hlasového portálu může být přístupný a změnitelný uživatelem pomocí webu nebo hlasového rozhraní. Hlavní idea hlasových portálů spočívá v umožnění uživatelovi přistupovat kdykoliv a kdekoliv k informacím z internetu jen za použití svého hlasu a telefonu. Operátoři mohou nasadit hlasový portál jako alternativu k webovému rozhraní na samokonfiguraci služeb uživatelem 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, případně k přístupu o výšce jejich poplatků kdykoliv. Typickým využitím jsou služby, kde se přistupuje k informacím (jako náhrada infolinek s operátorkou), jako například: • zprávy, • počasí, • informace pro řidiče, • informace o dopravě, • horoskopy, 132 Modul 3: Telekomunikační sítě • program kin a divadel, • restaurace, • cestovatelské informace, • výsledky loterie, • měnové kurzy, • novinky z hudby, • sportovní výsledky, • hlasový přístup k e-mailu.
Podobné dokumenty
Informační magazín k diagnostickému přístroji
na K__.
● BSI od dodavatele Valeo
BSI Valeo transgammes a évolué se
od sebe fyzicky liší. BSI évolué jsou
zabudovány v podstatně tenčí skříňce
než BSI transgamme (viz fotografie).
Je rovněž možno j...
emc
letech věnována celosvětově stále rostoucí pozornost. Zvyšující se počet elektrických a elektronických zařízení spolu s rozšiřováním všech typů telekomunikačních a radiokomunikačních
služeb má za n...
FACT Fidelity Scale
IPS (Individual Placement Support) je metoda podpory v zaměstnávání, která je založena na co
nejrychlejším vyhledání pracovního místa na volném trhu práce pro klienta a podpoře klienta přímo v...
Meziměstské spojovací systémy
přenos obrazu, kanál D může posloužit k dálkovému ovládání kamery během spojení);
videotex (přenos textu, výkresů, obrazu, zvuku z centrální databáze na koncové zařízení při
použití obvodově spínan...
business_presentation_cz
Ulož
si
svoje
údaje
na
Future-‐Cloud
a
měj
k
nim
přístup
ze
všech
přístrojů,
které
máš.
Sdílej
své
údaje
s
druhými.
Popis systému - OmniPCX 4400
proti zablokování, takže i v případě velmi silného provozu (např. u videopřenosů) neexistuje
riziko selhání systému.
Jádrem komunikačního mechanismu systému je procesorově řízený obvod C1, který je...