Krátká slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona ze sboru
Transkript
Krátká slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona ze sboru Time Square Church, New York. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. Bylo to vyřešeno na kříži. Boží záměr pro jeho lid. Neochvějné zaslíbení. Omezování Boží moci? Nauč se poznávat jeho hlas. Stále věříš? Pokoj s Bohem. Byly to hlubiny propasti, co učinilo Davidovu modlitbu intenzivní. Pán můj pastýř. 1. BYLO TO VYŘEŠENO NA KŘÍŽI. Autor: David Wilkerson Zdroj: worldchallenge.org Musíme konečně jednou provždy pochopit, co pro nás udělal Kristus na kříži. Navždy odstranil to, co uráželo svaté Boží oko, abychom vždy měli právo přístupu do jeho přítomnosti. V Božích očích jsme přijati a neexistuje nic, co by proti nám Bůh měl! Nedělej další krok, dokud neporozumíš účinku, jaký má Kristova krev – že jsi plně ospravedlněn! Kříž nás v Božích očích očišťuje. Můžeme na to zapomenout, ale Bůh nikdy nezapomene. Byla roztržena opona, abychom mohli vstoupit a Bůh řekl: „Jsi přijat! Přistup směle k mému trůnu, neboť jsi nyní můj skrze toho Milovaného.“ Jestliže je Bůh spokojen, proč bychom neměli být my? Musí být vyřešena jediná věc. Existuje nějaká překážka mezi tebou a tvým Otcem v nebesích? Snad říkáš: „Mé srdce mne odsuzuje! Říkám a dělám věci, které zarmucují Ducha svatého. Cítím se být špatným a nebesa jsou pro mne mosazná.“ Na toto všechno můžeš odpovědět: „Ale Bůh je větší než mé srdce!“ Nenávidíš své hříchy? Vyznáváš je? Věříš, že skrze Ježíše „se zvěstuje odpuštění hříchů“ (Skutky 13:38)? kříže. V Božích očích jsou čistí, neboť je to plně uspokojeno Kristovou obětí; ale oni o tom nevědí. Neexistuje nic, co by zablokovalo přístup k němu, kromě našeho strachu a nedostatku poznání. Když byla odstraněna opona, Bůh vykročil k tobě a ke mně! My jdeme dovnitř – on vychází ven! Jak neuvěřitelné! Urážíme Boha, a on přesto touží nás ve svých vlastních očích očistit, posílá za naše hříchy svou vlastní oběť. Hřích byl odsouzen a urážka odstraněna. Nyní Bůh může říci: „Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu“ (Židům 8:12). On sám odstranil ten odstup! Bůh nás nechce obviňovat. Místo toho hledá, jak by nás se sebou usmířil. Touží po tom, abychom žili v požehnaném poznání, že otázka hříchu byla navždy vyřešena na kříži. Zde mnozí křesťané selhávají. Žijí ve zbytečném strachu a otroctví, protože nerozumí vítězství David Wilkerson Stránka 1 2. BOŽÍ ZÁMĚR PRO JEHO LID. Věřím, že Bůh má pouze jeden velký záměr pro svůj lid od té chvíle, kdy visel na kříži, a ten se nezmění, dokud se Kristus nevrátí ve slávě. Boží záměr souvisí s pochopením tajemství evangelia, které bylo poprvé zjeveno apoštolu Pavlovi. Již to není tajemstvím. Pavel řekl: „Mně skrze zjevení oznámil tajemství…které za jiných dob nebylo lidským synům oznámeno tak, jak je nyní skrze Ducha zjeveno…abych všem vysvětlil, jaká je účast na tom tajemství…“ (Efezským 3:3-9). Zjevené tajemství je prostě toto: Kristovo tělo je dosud zde na zemi! Hlava je v nebesích, ale zbytek jeho těla je zde na zemi. My, kdo ho milujeme a sloužíme mu, jsme jeho tělem, viditelnou částí, kterou lidstvo z Krista vidí. „Neboť jsme údy jeho těla, z jeho masa a kostí“ (Efezským 5:30). „On je hlavou těla církve…“ (Koloským 1:18). Celý Boží záměr pro tyto poslední dny se dá shrnout do tohoto jediného souvětí: Protože jsme Kristovým tělem na zemi, Božím záměrem je, aby se každý úd stal opravdovým vyjádřením Kristovy podstaty! vidět Pána Ježíše Krista tak jasně, jako kdyby znovu kráčel tady po zemi v těle. Máme si přivlastnit tolik z jeho plnosti, z jeho slávy, aby svět v nás viděl naději a odpovědi na své potřeby. Nestačí jen znát Krista. Musíme být plní toho, kým je on! Musíme sledovat všechno, co říkáme a děláme a ptát se: „Reprezentuje to Krista? Je tohle tím, co chci, aby skrze mě poznal tento hříšník o sobě?“ Šel by Kristus ve svém fyzickém těle do obscénního divadla? Navštěvoval by pornografický koutek? Zneužíval by nějak své tělo? Zapletl by se do cizoložství, smilstva, pití? Podváděl by, pomlouval, říkal ošklivé příběhy či lhal? Žil by ve lži, a potom kázal pravdu? Pokoušel by se šířit světlo, kdyby měl ve svém srdci trochu temnoty? Říkal by druhým, aby necizoložili, a pak by to sám potají dělal? Musíme mít před očima neustále tento jeden Boží záměr – že my, jeho tělo, odrážíme věrně a čistě, kým je on! Nastav své srdce, aby pravdivě vyjadřovalo, kým je Ježíš Kristus. Bůh zamýšlí, abychom vyjádřili natolik celkovou plnost Krista, aby jakýkoli hříšník v nás mohl 3. NEOCHVĚJNÉ ZASLÍBENÍ. Bůh nám dal pro život na této zemi neochvějné zaslíbení. Říká, že když se nás pokusí náš nepřítel podvést, „Můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: Hle, jsem zde“ (Izaiáš 52:6, B21). Jinými slovy, Bůh říká: „Když budeš v nejtěžší zkoušce, já přijdu a promluvím k tobě. Uslyšíš mne, jak říkám: ‚To jsem já, Ježíš, Tvůj Spasitel. Neboj se.‘ V Matouši, ve 14.kapitole, byli učedníci v hrozné bouři na člunu. Byli zmítáni větrem a vlnami. Náhle uviděli Ježíše, jak k nim kráčí po vodě. Písmo říká: „Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy“ (Matouš 14:26, B21). Co udělal Ježíš v ten hrůzu budící okamžik? „‘Vzchopte se, to jsem já!‘, promluvil na ně hned Ježíš. ‚Nebojte se.‘“(14:27, B21, kurzíva autorova). Divil jsem se, proč Ježíš použil právě tato slova: „Vzchopte se.“ Proč by to říkal mužům, kteří si myslí, že jsou na pokraji smrti? David Wilkerson Výraz vzchopit se znamená „být osvobozen od strachu“. A zde, ve chvíli úzkosti, která na učedníky dolehla, Ježíš použil slovo označující jeho totožnost. Mějte na mysli, že tito muži jej znali osobně. A on očekával, že budou na jeho slovo reagovat vírou. Říkal: „Otec slíbil, že k tobě přijdu ve tvé bouři. Je psáno: ‚V ten den poznají, že já jsem ten, který prohlašuje: Hle, jsem zde‘(Izaiáš 52:6). Přicházím k tobě ve tvé bouři. Jsem to já, Ježíš, jsem zde s tebou uprostřed toho všeho. A tak se vzchop.“ Náš Spasitel od nás očekává, ve chvíli naší úzkosti, reakci víry. Stránka 2 4. OMEZOVÁNÍ BOŽÍ MOCI? Jsem přesvědčen, že v dnešní době omezujeme Boha svými pochybnostmi a nedůvěrou. Písmo vypovídá o lidech Izraele: „Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!“ (Žalm 78:41). Ve většině oblastí našeho života Bohu důvěřujeme, ale naše víra má vždy hranice a je omezená. Přinejmenším máme jednu malou oblast, kde Pána blokujeme a nevěříme, že se toho ujme. Kupříkladu spousta čtenářů se modlí za uzdravení mé ženy Gwen. Ale častokrát, když přijde na řadu uzdravení vlastních manželů, manželek, synů či dcer, máme tendenci Boha omezovat. Já sám nejvíce omezuji Boha v oblasti uzdravení. Modlil jsem se za fyzické uzdravení mnohých, a viděl jsem Pána činit zázrak za zázrakem. Ale když se jedná o mé vlastní tělo, tehdy Boha omezuji! Bojím se ho nechat být mi Bohem. Utápím se v lécích nebo hned běžím k lékaři ještě předtím, než se vůbec za sebe pomodlím! Neříkám, že je špatné jít k lékaři. Ale někdy na mě sedí popis toho, kdo „ve své nemoci však nehledal Hospodina, ale lékaře“ (2. Letopisů 16:12). Zeptám se takto: Modlíš se k Bohu, aby strhnul zdi v Číně nebo na Kubě – ale když se jedná o spasení ve tvé vlastní rodině, nemáš najednou ani špetku víry? Myslíš si, „Pán to možná nechce udělat. Můj milovaný je tvrdý oříšek. Nezdá se, že by mě Bůh v této záležitosti vyslyšel.” Pokud je tomu tak, pak se na něj nedíváš jako na Boha. Ignoruješ jeho způsob jednání! Božím toužebným přáním je: „učinit neskonale více, než zač prosíme nebo si dovedeme představit” (Efezským 3:20). Bůh mi řekl: „Davide, svazuješ mi ruce, brzdíš mě. Jak tě mohu uzdravit, když nevěříš, že to skutečně dokážu? Tvá pochybnost mi brání v tom, abych ti byl Bohem. Říkám ti, že mě neznáš, jinak bys věděl, že jsem ochotný ti dát více, než dostáváš.“ Izrael opakovaně reptal: „Dokáže Hospodin…? Jistě, učinil pro nás cestu přes Rudé moře, ale může nám dát chleba?“ Bůh jim dal chleba. Ve skutečnosti pro ně na poušti rozprostřel stůl. „Ale může nám dát vodu?“, ptali se. Dal jim vodu ze skály. „Ale může nám dát maso?“ Dal jim z nebe maso. „Ale může nás zachránit před nepřáteli?“ Při každé příležitosti to Bůh prokazoval a zachraňoval je. I přesto nakonec prožili čtyřicet let se slovy na rtech: „Může Bůh…? Může Bůh…?“ Milovaní, měli bychom říkat: „Bůh může! Bůh může!“ Udělal to – a učiní to! Bůh může a učiní vše, oč prosíme a čemu věříme! 5. NAUČ SE POZNÁVAT JEHO HLAS. Ti, kdo doopravdy znají Boha, se již naučili rozpoznat jeho hlas mezi všemi ostatními hlasy. On chce, abys byl naprosto přesvědčen, že s tebou touží hovořit – říci ti věci, které jsi nikdy předtím neviděl ani neslyšel. Není tomu dlouho, co mi Pán ukázal, že stále váhám, zda skutečně slyším jeho hlas, když ke mně mluví. Vím, že on mluví a že ovce potřebují znát Pánův hlas. Pochybuji ale o své schopnosti jej slyšet. Strávil jsem mnoho času „zkoumáním“ toho hlasu, který jsem slyšel. A když byl příliš silný nebo příliš tajemný, myslel jsem si: „To nemůže být Bůh. Mimo to, ďábel může také mluvit. Tělesná přirozenost mluví; lživí duchové mluví.“ Spousta hlasů k nám přichází neustále. Jak mohu poznat Boží hlas? Věřím, že od těch, kdo by slyšeli Boží hlas, jsou požadovány tři věci: David Wilkerson 1. Musíš mít neotřesitelnou důvěru, že Bůh chce s tebou hovořit. Musíš být o tom nezlomně přesvědčen. Opravdu je Bohem, který mluví. Chce, abys poznal jeho hlas, a tak mohl činit jeho vůli. To, co ti Bůh říká, nikdy nepřesáhne hranice Písma. A abys jeho hlasu porozuměl, nemusíš být nijak zvlášť pomazaný anebo mít titul. Všechno, co potřebuješ, je srdce, které říká: „Věřím, že Bůh touží se mnou hovořit.“ 2. Musíš si na to udělat čas a ztišit se. Musíš být ochoten uzavřít se uvnitř sebe sama s Bohem a nechat všechny ostatní hlasy, ať zmlknou. Popravdě, Bůh k nám hovoří po celý den. Ale kdykoli chtěl v mém životě něco vybudovat, jeho Stránka 3 hlas přišel pouze poté, co jsem nevpustil dovnitř žádný jiný hlas (kromě jeho hlasu). 3. Musíš žádat ve víře. Od Boha nic nezískáš (včetně slyšení jeho hlasu), dokud nebudeš opravdově věřit, že je schopen předat svou mysl do naší a uschopnit nás, abychom pochopili jeho dokonalou vůli. Ježíš řekl: „Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo mu dal štíra, když ho prosí o vejce?“ (Lukáš 11:1112). Jinak řečeno: „Jestliže požádáte vašeho nebeského Otce o slovo – jasný směr, božskou opravu nebo konkrétní potřebu – pomyslíte si, byť jen na chvíli, že by místo toho nechal ďábla, aby přišel a podvedl vás?“ Bůh není šprýmař! Nedovolí ďáblu, aby tě podvedl. Když mluví Bůh, přichází pokoj! A satan nemůže tento pokoj zfalšovat. Pokud jsi na tichém místě spočinutí a přesvědčen, že Bůh může k tobě mluvit, potom máš jistotu, která nikdy nepodlehne změně. Můžeš jít tisíckrát zpět k Bohu a obdržíš to samé slovo – protože je to pravda. 6. STÁLE VĚŘÍŠ? Nedávno jsem měl neobvyklý zážitek během meditace s Pánem. Jeho tichý hlas se mne optal: „Stále věříš?“ „Věříš, že tě stále miluji bezpodmínečně – že jsi právě teď veden Duchem svatým – že vím o každé tvé slze – že právě teď na tomto místě a v tuto hodinu jsi v dokonalé vůli Boží?“ „Věříš, že všechny věci napomáhají k dobrému těm, kdo mne milují – že slyším tvé modlitby, i když je neříkáš nahlas, i když se všechno zdá být temné a přemáhá tě to – když strach zaplaví tvou mysl i duši – když se zdá, že jsem ti zavřel nebesa?“ „Davide, stále věříš, že poskytuji potravu všem živým tvorům: rybám v moři, dobytku, drůbeži, všem lezoucím tvorům? Stále věříš, že mám spočteny všechny vlasy na tvé hlavě – že si všímám každého ptáka, který spadne na zem? Opravdu tomu věříš?“ „Stále věříš – když přichází smrt ke tvým milovaným? Stále věříš, jak vypovídáš, že dávám pokoj a sílu čelit i smrti?“ „Stále věříš, že tě miluji – odpouštím ti všechny tvé hříchy spáchané v minulosti a v přítomnosti – a odpustím ti všechny hříchy v budoucnosti, pokud ve mně spočineš a budeš mi důvěřovat? Věříš, že jsem informován, když satan posílá své posly, aby ti vštěpovali lži, pochybnosti, rouhání, obavy, beznaděj?“ „Stále věříš, že jsi v mé ruce – že jsi pro svého Spasitele vzácnější než zlato – že tvou budoucností je věčný život – že neexistuje žádná moc, která by tě vyrvala z mé ruky – že se mne dotýká každá ochablost a každé soužení, které zakoušíš? Stále věříš, že tyto věci jsou pravdivé?“ Mou odpovědí je důrazné ANO! Ano, Pane, stále tomu všemu věřím – a věřím o hodně víc! Přečti si celý 103. Žalm a zeptej se sám sebe: „Stále tomu věřím? Všemu?“ 7. POKOJ S BOHEM. Ježíš zemřel na kříži, aby mi zařídil pokoj s Bohem – a nyní je v nebi, aby tento pokoj pro mne a ve mně udržoval. Pokoj, který máme s Bohem skrze Krista, odlišuje naši víru od všech ostatních náboženství. Ve všech ostatních náboženstvích není nikdy uspokojena otázka hříchu. Nadvláda hříchu nemůže být jednoduše zničena. A tak tam nemůže být žádný pokoj: „Hospodin praví: Není pokoje pro ničemy!“ (Izajáš 48:22, B21). Ale my máme Boha, který poskytuje pokoj, když odpouští hřích. David Wilkerson To je tím důvodem, proč Ježíš přišel na zem: přinést pokoj ustaranému a vyděšenému lidstvu. Jak mi Ježíš poskytuje Boží pokoj? Činí tak třemi způsoby: Stránka 4 Zaprvé, Kristova krev odstranila vinu mého hříchu. V tomto smyslu říká Pavel: „On sám je náš pokoj“ (Efezským 2:14, B21). Ježíš pro mne zajistil pokoj skrze svou krev. Zadruhé, Kristus udržuje můj pokoj a radost ve víře: „Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc“ (Římanům 15:13, B21). Zatřetí, Ježíš mi dává důvod se radovat z naděje věčné slávy: „Radujeme se nadějí Boží slávy“ (Římanům 5:2). Stručně řečeno, pokoj je nepřítomnost strachu. A život beze strachu je životem plným pokoje. Když Ježíš vystoupil do nebe, netěšil se jenom ze slávy, kterou mu Bůh udělil. Ne, šel k Otci, aby udržoval těžce získaný pokoj, který pro nás vydobyl na Kalvárii. Náš Spasitel je právě teď živý a ve slávě. A je jak plně Bohem, tak je i plně člověkem s rukama, nohama, očima, vlasy. Též má na svých nohách a rukách jizvy po hřebech a ránu ve svém boku. Nikdy neodkládá svou lidskost; stále je člověkem ve slávě. A právě teď tento náš člověk na věčnosti pracuje, aby nás ujistil, že nikdy nebudeme okradeni o pokoj, který nám dal, když odcházel. Slouží jako náš velekněz a aktivně se podílí na udržování svého těla na zemi v plnosti svého pokoje. A až přijde opět, chce nás zastihnout v pokoji (2.Petr 3:14). Když hřeším, je můj pokoj přerušen ve dvou oblastech. Zaprvé, mé svědomí je znepokojené a obviňuje mne a to právem. Ale zadruhé, satanova obviňování ve mne vyvolávají strach. Věřím, že toto jsou dvě primární oblasti, kde se Kristus za nás přimlouvá. Zaprvé, můj velekněz nedovolí mému svědomí, aby mne vedlo do zajetí. Ani nedovolí satanovým obviněním proti mně, aby prošla bez námitek. Kristus je mým advokátem a s Otcem odstraňuje každé obvinění, které přichází z pekla. Co je to advokát? Je to prostě „můj přítel u soudu“. Pro křesťany je tento přítel u soudu také synem soudce. Navíc je naším bratrem. Ve skutečnosti máme zdědit spolu s ním soudcovství. 8. BYLY TO HLUBINY PROPASTI, CO UČINILO DAVIDOVU MODLITBU INTENZIVNÍ. V zoufalství volal David: „Pane, slyš můj hlas: kéž jsou tvé uši pozorné k mým prosbám“ (Žalm 130:2). Připadá mi to jako prosba umírajícího muže. David evidentně nepronášel „promyšlené modlitby“. Byl tváří k zemi – zlomený, zkroušený, kající se, úpěnlivý k Bohu z velké hloubky svého srdce, „Ó svatý Bože Jehovo, musíš slyšet mé volání! Já už nemohu dál. Můj hřích je stále přede mnou a klesám hlouběji plný strachu a hrůzy. Prosím, Bože, měj se mnou slitování.“ David věděl, že jeho duše potřebuje uvolnění. Obrátil se na samotného Boha, aby toto osvobození nalezl. Došel k přesvědčení, „ Jsem v tak strašném stavu, že jenom Pán mi nyní může pomoci. Nemohu spoléhat na rádce, přátele, dokonce ani na rodinu. Moje jediná naděje je v modlitbě. Tak budu volat dnem i nocí, dokud Bůh nevyslyší moji prosbu!“ Pánem, padl na tvář a volal k Němu? Mdlá, tichá, líná modlitba nevykoná nic. Pokud neotvíráš svoji duši (svoje srdce) Bohu, tak skutečně uzdravení nechceš – chceš pouze ven z té situace! David dosvědčuje: „Křičel jsem z neklidu svého srdce... a můj nářek není před Tebou skryt“ (Žalm 38:89). Musíš volat hlasitě, jako volal David, „Pane, slyš mou prosbu! Neodejdu od Tebe, dokud neodpovíš!“ David Wilkerson | January 21, 2011 Už ses někdy ocitnul v takové beznaději jako David? Už ses někdy zamknul (zavřel) sám s David Wilkerson Stránka 5 9. PÁN MŮJ PASTÝŘ. Všichni dobře známe 23. Žalm. Utěšující poselství - proslulé i mezi nevěřícími. Tento věhlasný Žalm byl napsán králem Davidem a nejslavnější pasáž je obsažena hned v úvodním verši: „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.“ Hebrejské slovo, které David použil v tomto verši, naznačuje nedostatek. Jinými slovy David říká „nic mi neschází“. Když skloubíme tento výraz s první částí verše, David tak vyjadřuje: „Pán mě vede, pomáhá mi a vyživuje mě. A díky tomu mi nic neschází.“ V tomto krátkém verši odráží David charakter a přirozenost našeho Pána. Doslovný hebrejský výraz první části tohoto verše je Jehovah Rohi (vyslovujeme JE-HO-VA-RO'-EE), což znamená: „Pán, můj pastýř.“ Jehovah Rohi není jen nějaký laskavý a netečný pastýř. Není žádným najatým nádeníkem, který nám poskytne něco víc nad rámec potravy a vedení. Že by nás s výrokem – „tady je to co potřebujete. Jděte a vezměte si to.“ navedl přímo k travnatým pastvinám či bazénu s vodou. Nezavírá ale ani oči před našimi potřebami. Neběží na opačnou stranu, když slyší naše volání o pomoc a vidí nás v nesnázích. Zná totiž každou bolest, kterou zakoušíme, každou prolitou slzu, každičké prožité příkoří. On ví, kdy jsme příliš unaveni na to, abychom učinili další krok. Ví také, kolik můžeme ještě snést. Ale nejvíc ze všeho si je vědom, jak nás zachránit a přivést k místu uzdravení. Čas od času nás náš pastýř pronásleduje, uchopí nás a odnese do místa odpočinku. Neustále se snaží, abychom odpočívali a měli čas na uzdravení a obnovu. odpočinku, aby mohl být „Shekinah“ uprostřed nás. V Exodu 29:45 Pán říká: „Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem.“ „Shekinah“ - anglické hláskování hebrejského slova, které vyjadřuje „trvale přebývat v nás“. Neznamená to tedy ledajakou pomíjivou přítomnost, ale stálou blízkost, která nikdy neodejde. Stručně řečeno, Boží sláva není blednoucí otisk, který vymizí z našich srdcí jako neviditelný inkoust. Ne, je to něco, co Bůh trvale vyryl do našich duší. Je to jeho blízká a věčná přítomnost. Jak nádherná představa: Náš pastýř nám nabízí, že přijde uprostřed našich strastí a depresí, a usedne vedle nás. Slibuje obvázat naše rány a zpevnit naše bolavé a nemocné údy nebo jiné části těla. A to je tou Boží zářivou slávou - nepomíjející a věčná přítomnost Pána. Velmi často ji zakoušíme uprostřed našich potíží. Náš velký pastýř nám říká: „Chci tě obnovit. A udělám to tak, že budu stále s tebou, projdu třeba i údolím a stínem smrti. Projdu s tebou skrze vše, co na tebe ďábel nachystá. Dokonce, i když se pokusíš ode mě utéct, budu tě pronásledovat. A když tě dohoním, vezmu tě do náručí a přenesu tě zpět do mého odpočinku. Potom ti obvážu rány a vyléčím každou tvou nemoc.“ David Wilkerson | January 11, 2011 Jehovah Rohi - Pán, náš pastýř – se nás snaží přimět, abychom jej následovali do jeho David Wilkerson Stránka 6
Podobné dokumenty
Pdf soubor ke stažení.
její matinka Žofie čarovaly, vodník Bubla Zahradnická), který se nevzdá ani ve chvíli,
OBR DOBR
se staral o dušičky a víla Jitřenka si tančila kdy už nemá před sebou prakticky žádnou
3. - 4. 9. So ...
Svrablavé uši
vysokého sebehodnocení napsal, že „nejvážnějším hříchem je ten, který mě
vede k tomu, abych řekl: ,Jsem nehodný. Možná, že kdybych zkoumal, co je
na mně nejhorší, nemohl bych o sobě prohlašovat, že...
2. část
Ježíš přišel, aby přebýval mezi námi. Zůstává mezi námi i nadále skrze
Ducha Svatého – a už nikdy neodejde! Ježíš prohlásil: „A hle, já jsem s vámi po
všechny dny až do skonání tohoto věku” (Matouš...
Časopis: 2/2015 - Křesťanský Sbor Vimperk
mimo Hospodina. A tento svatý Bůh požaduje svatost od každého z nás. Přikazuje
nám: Svatí buďte, neboť já jsem svatý.
Bůh je spravedlivý. Bible říká, že Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho
o...