Daily activity rhythm and habitat use of the semi-free
Transkript
Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 199–204 Pôvodná práca – Original paper http://www.nlcsk.sk/fj/ Daily activity rhythm and habitat use of the semi-free European bison herd during the growing season Denní aktivita a využití prostředí zubrem evropským (Bison bonasus) během vegetační sezóny Jaroslav Červený1, Miloš Ježek1*, Michaela Holá1, Miloslav Zikmund1, Tomáš Kušta1, Vladimír Hanzal1, Rudolf Kropil2 Czech University of Life Sciences Prague, Faculty of Forestry and Wood Sciences, Kamýcká 129, CZ – 165 21 Praha, Czech Republic Technical University in Zvolen, Faculty of Forestry, T. G. Masaryka 24, SK – 960 53 Zvolen, Slovakia 1 2 Abstract The European bison (Bison bonasus) became extinct in the wild in the 20th century. Due to successful reintroductions of captive individuals, the free-ranging bison population has been steadily increasing. However, the population consists of small and isolated herds whose survival depends on creating larger and connected populations. Detailed knowledge of movement and habitat use in human-dominated landscape is essential for further successful reintroductions of the European bison. Therefore, we studied daily activity and habitat use of the semi-free European bison herd in the hunting enclosure of Židlov from April to September 2014. The lead cow of the herd was fitted with a GPS collar equipped with GSM module. The average home range size of the herd was 29.5 km2 and the average daily utilisation area was 0.5 km2. Forested habitats were preferred during the day (Rayleigh test: Z = 107.31; p < 0. 0001) whereas idle lands (i.e. former shooting ranges now dominated by a mixture of pioneer tree species, hawthorn and grasslands) during the night (Rayleigh test: Z = 214.451; p < 0. 0001). The bison herd did not show any clear preference for a particular forest type (i.e. coniferous, deciduous, different age classes). Additional knowledge on year-long patterns of movement and habitat use is needed to ensure the success of reintroduction programmes. Key words: Bison bonasus; GPS collar; daily moved distance; habitat preference Abstrakt Zubr evropský (Bison bonasus) vyhynul ve volné přírodě na začátku 20-tého století. Následně byl ze zajetí reintrodukován do několika oblastí střední Evropy a od té doby jeho početnost roste. Nicméně jeho současný výskyt je koncentrován pouze do malých populací a jejich další přirozený vývoj je závislý na vytvoření konceptu vzájemného propojení. Pro vytvoření a realizaci tohoto konceptu je kladen důraz na znalost prostorové aktivity zubra a jeho preference prostředí. Tyto znalosti budou esenciální zejména v oblastech uvažované reintrodukce v typech krajiny intenzivně využívaných lidskou činností. Naše studie se proto zabývá denní aktivitou a využitím území reintrodukovaného stáda zubrů v oboře Židlov ve vegetačním období (duben – září 2014). Byla sledována hlavní samice, označena GPS obojkem s GSM modulem. Domovský okrsek stáda během celého sledovaného období byl 29,5 km 2 a velikost průměrného denního využívaného území bylo 0,5 km2. Statisticky signifikantní rozdíl byl ve využívání různých typů porostů, kdy během dne zubři využívali lesní prostředí (Rayleigh test: Z = 107.31; p < 0. 0001) a během noci naopak otevřené porosity (Rayleigh test: Z = 214.451; p < 0. 0001). Zubří stádo nevykazovalo výrazné preference pro jednotlivé typy porostů (jehličnaté, listnaté, věkové třídy). Další studie zabývající se prostorovým chováním zubra a jeho variability během celého roku jsou pro další úspěšné reintrodukce tohoto druhu nezbytné. Klíčová slova: Bison bonasus; GPS obojek; denní ušlá vzdálenost; preference prostředí 1. Introduction The European bison (Bison bonasus) is the largest European free-ranging herbivore (IUCN 2014). Historically, its range covered almost all of Europe, extending from the Pyrenees through the southern Sweden to the Volga River and the Caucasus (Heptner et al. 1988). The expansion of human population, subsequent habitat loss, and overhunting drove the bison population out of the natural habitats and the species gradually became extinct throughout most of its range. The last wild animals were shot in the Białowieża Forest in 1919 and in the Caucasus in 1927 (Dostál et al. 2012). In an effort to save the species, the International Society for the Protection of European bison was established in Germany in 1923. Its first objective was to perform an inventory of all individuals still being alive in European reserves and zoos. The inventory found only 54 (29 males and 25 females) European bison with proven genetic purity (Olech 2009). Subsequent reintroductions of European bison into the wild started in the Białowieża Forest in 1952 (Krasiński 1978) and continued in other parts of Europe (Pucek et al. 2004). As a result of these reintroductions and intensive conservation management, the population of free-ranging bison has now grown to about 2,701 individuals, and further approximately 1,530 individuals live in captivity (EBCC 2014). The largest free-living populations are distributed mainly in Poland, Belarus, Ukraine, and Russia (EBCC 2014). Despite the fact that the bison population has increased during the 20th century, the species still faces an uncertain future (Pucek *Corresponding author. Miloš Ježek, e-mail: [email protected] cislo4_2014.indb 199 4.2.2015 13:30:00 J. Červený et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 199–204 et al. 2004). Low genetic diversity, geographic isolation of existing herds, and poaching are the main threats for the current population of the European bison (Olech & Perzanowski 2002; Perzanowski et al. 2004; Pucek et al. 2004). Therefore, the species is still classified as vulnerable according to the IUCN Red List (IUCN 2014). The main objective of the present conservation strategy is to create conditions suitable for the long-term survival of wild bison populations by increasing the genetic diversity of existing populations and extending their distribution range (Pucek et al. 2004; Krasińska & Krasiński 2007). The conservation success will depend on increasing the population size and linking local isolated populations into a large meta-population through natural or assisted transfers of animals (Pucek et al. 2004; Krasińska & Krasiński 2007; Ziółkowska et al. 2012). This requires increasing the connectivity of subpopulations occurring especially in Poland, Slovakia and Ukraine (Dalszcyk & Bunevich 2009), as well as extending the reintroduction attempts into other suitable habitats across Central and Eastern Europe (Pucek et al. 2004). Several studies have assessed the viability of European bison populations and identified the candidate areas suitable for reintroductions of bison herds throughout Europe (Kuemmerle et al. 2011; Ziolkowksa et al. 2012; Kerley et al. 2012; Kuemmerle et al. 2012). The need for such studies is determined by profound changes and processes undergone by European landscape during the last century. Increasing human population and agricultural intensification have resulted in substantial decrease of forest cover and landscape fragmentation (Matson et al. 1997). These changes have markedly contributed to extirpations of many large mammals, including the European bison (Stoate et al. 2001). Nowadays, forest cover has been steadily increasing in Europe (Bengtsson et al. 2000), and particularly in some rural areas of the former Soviet Union the anthropogenic pressure has decreased (Kuemmerle et al. 2008). Therefore, suitable habitats for bison reintroductions have been expanding (Kuemmerle et al. 2011). Although European bison are generally considered as forest specialists (Sztolcman 1926), several studies have suggested that they are able to adapt to more open and fragmented landscapes (Balčiauskas 1999; Pucek et al. 2004). However, for the successful conservation and further expansion of the species, additional information on detailed habitat use is needed. Suitable candidate areas (i.e. high-quality areas with low conflict in land use) for bison reintroductions were identified at a continental scale in the study of Kuemmerle et al. (2011). They evaluated the suitability of habitats using herd range maps for all 36 existing free-ranging European bison herds with the maximum entropy approach and took into account factors such as land cover, topography, and human disturbance. The most promising candidate areas for European bison meta-populations were found in Eastern Europe. In the case of suitable candidate areas in the Czech Republic, the model identified four sites covering a total area of 10,060 km2. The expected increase in the population size associated with reintroductions and expansion of existing populations substantially increases the risk of upcoming human-bison conflicts (Hofman-Kamińska & Kowalczyk 2012). However, studies evaluating environmental impacts of reintroduced bison populations and associated human dimensions are still rare (Decker et al. 2010; Hofman-Kamińska & Kowalczyk 2012; Balčiauskus & Kazlauskas 2014). Higher bison densities in forest ecosystems may result in their expansions to open habitats (i.e. mainly agricultural) and thus cause conflicts with farmers due to substantial losses of agricultural crops (Hofman-Kamińska & Kowalczyk 2012). As in the case of bison populations in Poland, the costs compensating farmers for the damage caused by bison have been increasing from year to year and reached over 90,000 Euro in 2010. Despite that, the presence of bison in Polish forests is still not fully accepted by involved local communities (Hofman-Kamińska & Kowalczyk 2012). In Germany for example, public attitudes toward reintroducing the European bison are rather positive (Decker et al. 2010). All these aspects need to be taken into account as a part of the reintroduction programmes to minimise the possible conflict between bison populations and all the stakeholders involved. Regarding the status of the European bison in the Czech Republic, there are currently 43 captive individuals held in the zoological gardens and farms (EBCC 2014). One semifree living herd can be found in the large hunting enclosure (37.95 km2) of Židlov, where 5 individuals were released in 2011. Concerning the neighboring countries of the Czech Republic, the geographically closest bison herds occur in Slovakia, where 5 individuals were reintroduced to the Poloniny National Park in 2004 and since then the herd has grown to about 20 individuals. A semi-free bison herd can also be found in Germany (Dostál et al. 2012). The long-term aim of Czech wildlife management agencies and policy decision making bodies is to have a freeranging herd of the European bison in one of the military training areas in the Czech Republic as these represent most suitable habitats for the species (Kuemmerle et al. 2011). The first step in fulfilling this aim was the reintroduction of the bison herd into the Židlov enclosure in order to get deeper knowledge of ecology of the species under controlled conditions resembling natural conditions as much as possible. The leading cow of the herd was fitted with a GPS collar to assess the spatial behavior and habitat use of the herd. In this study we examine daily activity rhythm and habitat use of the herd currently consisting of 17 individuals in the Židlov enclosure. 2. Material and Methods 2.1. Study area The hunting enclosure of Židlov (50°36'33.258"N, 14°50’33.421"E) covers nearly 38 km2 and is located in the northern part of the Czech Republic at the territory of a former military training area. The enclosure was established in 2000 and is now owned and managed by the Military Forests and Estates of the Czech Republic, s.e. Forest stands, dominated by pine, spruce, and beech, cover 55% of the enclosure. Coniferous stands cover 88% of the enclosure and deciduous stands 12%. Idle lands (i.e. former shooting ranges now being spontaneously developed and dominated by a mixture of pioneer tree species, hawthorn and grasslands) occupy 38% of the enclosure. The proportion of arable lands covered by oats and clover is 5%. 200 cislo4_2014.indb 200 4.2.2015 13:30:03 J. Červený et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 199–204 The bison herd in the Židlov enclosure was initiated in 2011 when a single male from the Kampinos National Park and four females from the Białowieża Forest were released in the area. The herd has now grown to 17 individuals (11 females and 6 males). The other species of wild ungulates occurring in the enclosure are red deer (Cervus elaphus), moufloun (Ovis musimon), wild boar (Sus scrofa), roe deer (Capreolus capreolus), and fallow deer (Dama dama). Large predators are not present in the enclosure, but a pack of wolves (Canis lupus) was spotted nearby in 2014. The average home range of the bison herd during the growing season was calculated in ArcGIS Desktop10 software (ESRI 2010) using the method of minimum convex polygon 100% (Mohr 1947). The ArcGIS Desktop 10 software was also used to determine the habitat use of the bison herd. We joined the GPS locations with the habitat model containing detailed information on land use in the hunting enclosure. We compared the habitat found at each location derived from the GPS collars with the overall habitat of the enclosure and determined the habitat preferences. 2.2. Data collection 3. Results During the growing season 2014 (from April to September), we tracked the movements of the herd by fitting a GPS collar equipped with GSM module to the lead cow. We used the collar produced by VECTRONIC Aerospace GmbH in Germany (model type GPS Plus 5D weighing 1.13 kg). The collar was set to record GPS locations (~ 10 m accuracy) at 30 min intervals. The GPS locations were transmitted daily via the GSM module to a secure online database available at http://zver.agris.cz/en/, where the data were stored and backed up without the need of retrieving the collar (Jarolímek et al. 2012; Jarolímek et al. 2014). As a measure of the accuracy of each GPS location, the collar also recorded a dilution of precision (DOP) value, i.e. a value describing the distribution of satellites in space, and their geometry. Lower DOP values indicate higher location accuracy because of a wider angular separation between the satellites (Langley 1999). During the 24-hour cycle the herd usually travelled very short distances within a 30-minute interval. More than 59% of time was spent with no substantial spatial activity of the herd (Fig. 1; categories 0–25 m and 25–50 m). The substantial movements, i.e. movements longer than 200 m within 30-min intervals, were observed only in 11% of cases (Fig. 1 category 200m+), with the longest distance being 2.2 km. 2.3. Data management and statistical analyses In order to increase the location accuracy, all location estimates with DOP > 6 were removed from the dataset (Lewis et al. 2007; Frair et al. 2010). To maintain the data homogeneity, only the GPS locations recorded every 30 minutes were used for the analysis. When the time interval between the two GPS locations was longer, the locations were removed, since in such cases the distances might be distorted. The moved distances were calculated as the shortest distance between the two GPS locations recorded at 30-minute intervals, though the real distance could have been longer. The distances walked within 30-minute intervals were then divided into the following length categories: 0–25 m (i.e. no spatial activity), 25–50 m, 50–75 m, 75–100 m, 100–150 m, 150–200 m (i.e. high spatial activity). The Oriana 4.02 software (Kovach Computing) and circular statistics were used to examine the distribution of these distances walked within 30-minute intervals during the 24-hour cycle (Lehner 1996). Significant deviations from random distributions were investigated using the Rayleigh test of circular statistics. Possible differences in the average daily moved distances between the day and night were evaluated using Student´s t-test. The Kruskal-Wallis test was used to determine possible differences in the size of daily utilisation area (DUA) between the individual months of the study (i.e. April–September). Significant results are reported for P < 0.05. Fig. 1. Distribution of distances walked by the European bison herd in a 30-minute interval within individual categories in the hunting enclosure from April to September. The difference in the average daily moved distance (hereinafter as ADMD reported as mean ± SD) within a 30-minute interval during the day (i.e. 06:00–18:00h; ADMD = 90 ± 127 m) and during the night (i.e. 18:00–06:00h; ADMD = 72 ± 127 m) was significant (Student´s t–test: t = 5.486; p < 0. 0001; Fig. 2). Fig. 2. The average daily moved distance within a 30-minute interval by the European bison herd in the day (06:00–18:00 h) and night (18:00–06:00 h). 201 cislo4_2014.indb 201 4.2.2015 13:30:10 J. Červený et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 199–204 Consequently, the bison herd was more active during the day which is also evidentfrom the distribution of moved distances throughout the 24-hour cycle (Fig. 3). In the category of 0– 25 m (i.e. no movement), there is a clear dependency with a daytime (Rayleigh test: Z = 88.296, p < 0. 0001), with the grand mean vector being at 02:43 h. Therefore, we can conclude that the herd was the least active during the second half of night (i.e. 0:00–6:00 h; Fig. 3a). On the other hand, the spatial activity on short distances (categories 25–50 m and 50–75 m, i.e. this spatial behavior can be classified as an intensive grazing) was distributed evenly during the whole day. In addition, the “real transfer”, when the herd moved more than 75 m in 30 minutes, was concentrated in two day periods, i.e. at dawn (18:00 h) and at dusk (06.00 h). Therefore, the data demonstrated a bimodal distribution of this type of spatial activity (Fig. 3d, e, f); Rayleigh test: 100–50 m category: Z = 6.013; p = 0.002; 150–200 m category: Z = 10.092; p < 0. 0001; 200 m+ category: Z = 34.855; p < 0. 0001). Fig. 4. The average size of daily utilisation area (DUA) of the European bison herd during the period April–September. The herd spent more than 58% of time in forested habitats. In 40% of time it was located in idle lands. The habitat preference was however dependent on a day time. The forest areas were preferred during the day (Fig. 5, Rayleigh test: Z = 107.31; p < 0. 0001), with the grand mean vector at 14:12 h. (QTGUVCTGC Fig. 5. Circular diagram showing the distribution of the GPS locations of the European bison herd during 24-hour cycle recorded in the forested habitat. The idle lands were, on the other hand, preferred during the night (Fig. 6, Rayleigh test: Z = 214.451; p < 0. 0001), with the grand mean vector at 02:17 h. 1RGPCTGCU Fig. 3. Circular diagrams of distribution of the moved distances by the European bison herd throughout the 24-hour cycle in different length categories. Regarding the average size of home range during the growing season (April–September), the herd used a territory of 29.5 km2 (calculated by Minimum Convex Polygon 100% method). Therefore, the herd did not use the whole area of the hunting enclosure (37.95 km2). The average daily utilisation area (DUA) was 0.5 km2. The difference between individual months was not statistically significant (Kruskal-Wallis test: H = 13.224; p = 0.7959). The lowest average DUA was recorded in June, whereas the highest average DUA was in April. The maximum DUA was recorded in April (2.34 km2), July (2.08 m2), and August (1.98 m2). In 74% of the days, DUA reached 0.5 km2, in 12% it ranged between 0.5 and 1 km2, and only in 15% of the days it was greater than 1 km2 (Fig. 4). Fig. 6. Circular diagram showing the distribution of the GPS locations of the European bison herd during 24-hour cycle recorded in idle lands. The forest areas older than 100 years were visited most frequently (44% of the time), followed by 40–60-year-old forest areas (19%), 60–80-year-old (11%), 20–40–year-old (7%) and 0–20-year-old forest areas (6%). The herd was predominantly located in coniferous stands (88%) compared to deci- 202 cislo4_2014.indb 202 4.2.2015 13:30:19 J. Červený et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 199–204 duous stands (12%), and showed the preferences for stands dominated by pine (56%), followed by spruce (33%), birch (8%), oak (2%), and larch (1%). 4. Discussion The main goal of the current conservation strategy of the European bison is to create a large and long-term viable well-connected meta-population (Pucek et al. 2004; Krasińska & Krasiński 2007). Nowadays, European bison occupy less than 1% of its former range (Pucek at al. 2004). Therefore, to fulfill the conservation goal would mean to reintroduce and substantially increase the population size in areas affected by humans. Gaps in the knowledge about detailed habitat use and preferences in human dominated landscape have been the main obstacles for present conservation planning of the European bison. Our study provides information on the daily activity rhythm and habitat use of the semi-free European bison herd consisting of 17 individuals in the large hunting enclosure in the Czech Republic during the period April– September. Our results indicate that the spatial behavior of the semi-free bison herd occupying the Central European enclosure was not substantially different compared to free-ranging herds inhabiting areas less affected by humans, i.e. the Carphatians and the Białowieża Forest (Kuemmerle et al. 2012; Kowalczyk et al. 2013). The average home range size found here was also comparable with the average home ranges of the free-ranging populations (Perzanowski et al. 2012; Kowalczyk et al. 2013). The bison herd in our study preferred forested habitats during the day and idle lands (i.e. former shooting ranges now dominated by a mixture of pioneer tree species, hawthorn and grasslands) during the night. This finding supports an assumption that the European bison occupying the Central European landscape tends to be a forest specialist (Verkaar et al. 2004). Nevertheless, previous studies have indicated that European bison prefer open habitats (Pucek et al. 2004; Krasińska and Krasiński 2007; Daleszczyk & Bunevich 2009; Kerley et al. 2012) and that the amount of time spent in forested habitats is determined by threat avoidance and not habitat preference (Drucker and Bocherens 2009). In the case of the European bison, the threat avoidance could have been caused by hundreds of years of pursuit and attempts to exterminate bison herds, which consequently retreated to large forest habitats. This theory is also supported by our results and the differences in the choice of habitats between night- and day-time. We did not find any clear preference for a particular forest type (i.e. coniferous or deciduous). Although previous studies showed that bison prefer deciduous forests (e.g. Krasińska and Krasiński 2007; Kuemmerle et al. 2011), Brandtberg and Dabelsteen (2013) reported that the reintroduced bison at a Danish island preferred coniferous forest stands during the growing season. Our results support the idea of bison reintroduction to free nature, especially to military training areas. Such areas are sufficiently large to allow natural behaviour of a herd. However, it is still necessary to perform additional research and in particular, it is essential to evaluate spatial behavior throughout the whole year and evaluate possible differences between different seasons. It is also important to test possible tools, by which it would be possible to influence spatial activity of bison herds (such as supplementary feeding). In Central European conditions such knowledge is essential to prevent potential human-bison conflicts. Acknowledgements This study was supported by the Ministry of Agriculture of the Czech Republic, Grant No. QJ1220314 and by Czech University of Life Sciences, Grant No. 11150/1313/3113. References Balčiauskas, L., 1999: European bison (Bison bonasus) in Lithuania: status and possibilities of range extension. Acta Zoologica Lituanica, 3:3–18. Balčiauskas, L., Kazlauskas, M., 2014: Forty years after reintroduction in a suboptimal landscape: public attitudes towards European bison. European Journal of Wildlife Research, 60:155–158. Bengtsson, J., Nilsson, S. G., Franc, A., Menozzi, P., 2000: Biodiversity, disturbances, ecosystem function and management of European forests. Forest Ecology and Management, 132:39– 50. Brandtberg, N. H., Dabelsteen, T., 2013: Habitat selection of two European bison (Bison bonasus) on the Danish island Bornholm. European Bison Conservation Newsletter, 6:73–80. Daleszczyk, K., Bunevich, A. N., 2009: Population viability analysis of European bison populations in Polish and Belarusian parts of Białowieża Forest with and without gene exchange. Biological Conservation, 142:3068–3075. Decker, S. E., Bath, A. J., Simms, A., Lindner, U., Reisinger, E., 2010: The Return of the King or Bringing Snails to the Garden? The Human Dimensions of a Proposed Restoration of European Bison (Bison bonasus) in Germany. Restoration Ecology, 18:41–51. Dostál, D., Jirků, M., Konvička, M., Čížek, L., Šálek, M., 2012: Návrat zubra evropského (Bison bonasus) do České republiky. Česká krajina o.p.s. Kutná Hora. Drucker, D. G., Bocherens, H., 2009: Carbon stable isotopes of mammal bones as tracers of canopy development and habitat use in temperate and boreal contexts. In: Creighton, J.D., Roney, P. J. (eds.): Forest canopies: forest production, ecosystem health and climate conditions. Nova Science Publishers, Hauppauge, NY, p. 103–109. EBCC, 2014: European Bison Conservation Center. Population size of E. bison kept in captive and free-living herds. Available at: http://www.bison-ebcc.eu/bison_data_2014.pdf. Frair, J. F., Fieberg, J., Hebblewhite, M., Cagnacci, F., Decesare, N. J., Pedrotti, L., 2010: Resolving issues of imprecise and habitat – biased locations in ecological analyses using GPS telemetry data. Philosophical Transactions of the Royal Society B-Biological Sciences, 365:2187–2200. Hofman-Kamińska, E., Kowalczyk, R., 2012: Farm Crops Depredation by European Bison (Bison bonasus) in the Vicinity of Forest Habitats in Northeastern Poland. Environmental Management, 50:530–541. Heptner, V. G., Nasimovitch, A. A., Bannikov, A. G., 1988: Wisent. 557–599, In: Heptner, V. G., Nasimovitch, A. A., Bannikov, A. G. (eds.): Mammals of the Soviet Union, I. Artiodactyla and Perissodactyla. Washington, D.C., 1147 p. 203 cislo4_2014.indb 203 4.2.2015 13:30:20 J. Červený et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 199–204 IUCN, 2014: The IUCN Red List of Threatened Species. Available at: http://www.iucnredlist.org/details/full/2814/0. Jarolímek, J., Masner, J., Ulman, M., Dvořák, S., 2012: Cloven-hoofed animals spatial activity evaluation methods in Doupov Mountains in the Czech Republic. AGRIS on-line Papers Economics and Informatics, 4:41–48. Jarolímek, J., Vaněk, J., Ježek, M., Masner, J., Stočes, M., 2014: The telemetric tracking of wild boar as a tool for field crops damage limitation. Plant, Soil and Environment, 60:418–425. Kerley, G. I. H., Kowalczyk, R., Cromsigt, J. P. G. M., 2012: Conservation implications of the refugee species concept and the European bison: king of the forest or refugee in a marginal habitat? Ecography, 35:519–529. Kowalczyk, R., Krasińska, M., Kamiński, T., Górny, M., Struś, P., Hofman-Kamińska, E. et al., 2013: Movements of European bison (Bison bonasus) beyond the Białowieza Forest (NE Poland): range expansion or partial migrations? Acta Theriologica, 58:391–401. Krasińska, M., Krasiński, Z. A., 2007: European Bison, a nature monograph. Mammal Research Institute, Polish Academy of Sciences, Bialowieza, 221 p. Krasiński, Z. A., 1978: Dynamics and structure of the European bison population in the Białowieża Primeval Forest. Acta Theriologica, 23:13–48. Kuemmerle, T., Hostert, P., Radeloff, V.C., van der Linden, S., Perzanowski, K., Kruhlov, I., 2008: Cross-border comparison of post-socialist farmland abandonment in the Carpathians. Ecosystems, 11:614–628. Kuemmerle, T., Radeloff, V. C., Perzanowski, K., Kozlo,P., Sipko, T., Khoyetskyy, P. et al., 2011: Predicting potential European bison habitat across its former range. Ecological Applications, 21:830–843. Kuemmerle, T., Hickler, T., Olofsson, J., Schurgers, G., Radeloff, V. C., 2012: Reconstructing range dynamics and range fragmentation of European bison for the last 8000 years. Diversity and Distributions, 18:47–59. Langley, R. B., 1999: Dilution of precision. GPS World 10:52–59. Lehner, P. N., 1996: Spatial orientation and time: circular statistics and spatial patterns. In: Lehner, P. N. (ed.): Handbook of ethological methods. Cambridge University Press, p. 485–521. Lewis, J. S., Rachlow, J. L., Garton, E. O., Vierling, L. A., 2007: Effects of habitat on GPS collar performance: using data screening to reduce location error. J. Appl. Ecol., 44:663–671. Matson, P. A., Parton, W. J., Power, A. G., Swift, M. J., 1997: Agricultural intensification and ecosystem properties. Science, 277:504–509. Mohr, C. O., 1947: Table of equivalent populations of North American small mammals. American Middle Naturalist, 37:223–249. Olech, W., Perzanowski, K., 2002: A genetic background for reintroduction program of the European bison (Bison bonasus) in the Carpathians. Biological Conservation, 108:221–228. Olech, W. 2009: The changes of founders’ number and their contribution to the European bison population during 80 years of species’restitution. European Bison Conservation Newsletter, 2:54–60. Perzanowski, K., Olech, W., Kozak, H. 2004: Constraints for re-establishing a meta-population of the European bison in Ukraine. Biological Conservation, 120:345–353. Pucek, Z., Belousova, I. P., Krasińska, M., Krasiński, Z. A., Olech, W., 2004: European bison. Status survey and conservation action plan. IUCN/SSC Bison Specialist Group. IUCN, Gland, Switzerland. Stoate, C., Boatman, N. D., Borralho, R. J., Rio Carvalho, C., de Snoo, G. R., Eden, P., 2001: Ecological impacts of arable intensification in Europe. Journal of Environmental Management, 63:337–365. Sztolcman, J. 1926: European bison its history habits and future. Warszawa: The Central Union of Polish Associations of Hunting. Verkaar, E. L. C., Beeke, M., Hanekamp, E., Nijman, I. J., Lenstra, J. A., 2004: Maternal and paternal lineages in interbreeding bovine species. Is wisent a hybrid species? Mol. Biol. Evol., 21:1165–1170. Ziółkowska, E., Ostapowicz, K., Kuemmerle, T., Perzanowski, K., Radeloff, V. C., Kozak, J. ,2012: Potential habitat connectivity of European bison (Bison bonasus) in the Carpathians. Biological Conservation, 146:188–196. 204 cislo4_2014.indb 204 4.2.2015 13:30:21 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 Pôvodná práca – Original paper http://www.nlcsk.sk/fj/ Similar foliage area but contrasting foliage biomass between young beech and spruce stands Porovnateľná plocha avšak kontrastná biomasa asimilačných orgánov medzi mladými porastmi buka a smreka Bohdan Konôpka1, 2 *, Jozef Pajtík1, 2 National Forest Centre-Forest Research Institute Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, Slovakia Czech University of Life Sciences, Faculty of Forestry and Wood Sciences, Kamýcká 1176, CZ – 165 21 Prague, Czech Republic 1 2 Abstract The study focuses on two young stands of European beech (Fagus sylvatica) and Norway spruce (Picea abies) of the same age (12-yearold) with similar sized trees grown at near identical sites. After performing a destructive sampling technique which included all tree compartments except fine roots; allometric equations were constructed for all tree components. Diameter at stem base (do) was utilized as an independent variable for the equations. The models expressed not only biomass of woody parts (branches, stem and coarse roots) and foliage but also foliage area and specific leaf area (SLA). Results indicate that the basic morphological properties of foliage vary in both species along the vertical crown profile. In spruce, contrasting values of needle area and SLA were recorded among needle sets (based on year of establishment). On a tree level, both spruce and beech had similar foliage areas however, beech had a larger biomass comprising of woody parts while spruce biomass was dominated by foliage. Therefore the leaf mass ratio (LMR) defined as the ratio between foliage biomass and total tree biomass, as well as leaf area ratio (LAR) defined as the ratio between leaf area and total tree biomass were much larger in spruce than in beech species. On a stand level, spruce manifested a higher value (18.64 m2.m−2) of leaf area index (LAI) than beech (12.77 m2.m−2). Moreover, while the biomass of foliage was 4.6 times higher in spruce than in beech, total biomass of woody parts were similar in both stands. These contrasts indicate very different growth strategies and biomass allocations between beech and spruce at the young growth stages. Keywords: Fagus sylvatica; Picea abies; leaf area index; specific leaf area; woody and foliage biomass Abstrakt Výskum sa zameral na mladé porasty buka lesného (Fagus sylvatica) a smreka obyčajného (Picea abies) rovnakého veku (12 rokov), veľmi podobných dimenzií stromov, rastúcich na totožnom stanovišti. Na základe odberu vzorníkov celých stromov (všetky časti okrem jemných koreňov) sme skonštruovali alometrické vzťahy pre stromové komponenty. Ako nezávislá premenná sa použila hrúbka na báze kmeňa (d0). Modely vyjadrili nielen biomasu konárov, kmeňa, hrubých koreňov a asimilačných orgánov, ale aj plochu asimilačných orgánov a špecifickú listovú plochu (specific leaf area; SLA). Zistili sme, že základné morfologické vlastnosti asimilačných orgánov varírovali pri obidvoch drevinách pozdĺž vertikálneho profilu koruny. V prípade smreka sa zistili odlišné hodnoty plochy ihlíc a SLA medzi jednotlivými ročníkmi ihlíc. Na úrovni stromu mali buky oveľa viac biomasy drevných častí ako smreky, opačná situácia bola pri asimilačných orgánoch. Preto hodnoty podielu medzi biomasou asimilačných orgánov a celkovou biomasou stromu, ako aj pomeru medzi plochou asimilačných orgánov a celkovou biomasou stromu boli výrazne vyššie pri smreku než buku. Na úrovni porastu mala smrečina vyššie hodnoty indexu listovej plochy, t. j. LAI (18,64 m2.m−2) v porovnaní s bučinou (12,77 m2.m−2). Kým biomasa asimilačných orgánov bola 4,6-krát väčšia v smrekovom než v bukovom poraste, biomasa drevných časti bola porovnateľná v obidvoch porastoch. Tieto kontrasty naznačujú výrazne odlišnú rastovú stratégiu, resp. alokáciu biomasy medzi bučinami a smrečinami v mladých štádiách. Kľúčové slová: Fagus sylvatica; Picea abies; index listovej plochy; špecifická listová plocha; biomasa asimilačných orgánov a drevných častí 1. Introduction Foliage plays a crucial role in the growth and development of woody tree parts as they are the principal photosynthesizing organs. Besides photosynthesis, leaves store carbohydrates and mineral nutrients, thus, they are an important tree compartment for carbon sequestration (Kozlowski & Pallardy 1997). Moreover, foliage is relatively short-living tree organ and in addition to photosynthetic and respiratory functions, it can contribute substantially to biochemical cycling in the forest ecosystem including carbon fluxes (Vogt 1991; Härkönen et al. 2010). At the same time, they are very responsive to external factors as well as subjected to phonological cycles and growth rhythmus (Bussoti et al. 2000). In studies by Barna (2004) and Closa et al. (2012) significant modifications on beech foliage size and mass density was identified in response to contrasting light conditions. Reich et al. (1998) explained that specific leaf area (SLA) is the most frequently used indicator of leaf structure. By definition, leaves will have a lower value of SLA if they are denser (e.g. a greater mass per volume) or thicker. Besides the morphological meaning of SLA, the indicator can serve as a conversion factor by converting foliage weight to foliage area. In general, the quantity of particular compartments of *Corresponding author. Bohdan Konôpka, e-mail: [email protected], phone: +421 45 5314 323 cislo4_2014.indb 205 4.2.2015 13:30:24 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 the tree body can be expressed by allometric equations, usually implementing tree height or diameter (often measured 130 cm from the ground level i.e. at breast height; DBH) as independent variables (West 2009). Pajtík et al. (2008) suggested that while allometric relations were frequently developed for older stands, young forests were usually omitted. This applies for both woody parts of trees and foliage. Estimates of foliage biomass in young European beech and Norway spruce on a local scale were created in the Czech Republic by Kantor et al. (2009). Xiao & Ceulemans (2004) developed allometric equations for both branch and tree levels in young Scots pine (Pinus sylvestris). The authors considered branch level and vertical position of whorl as an independent variable in the equations. In general, research that considers both foliage biomass and SLA are lacking. Information on foliage mass or more specifically foliage area, relative to the mass of woody components in trees can identify the efficiency of tree individuals (or tree species) to apply assimilatory organs for total tree growth. The leaf mass ratio (LMR); the ratio of the leaf dry mass to the total dry plant mass as well as the leaf area ratio (LAR); the ratio of the leaf area to the total dry plant mass have been used to describe the interaction between ecological structure and tree production (e.g. Pickup et al. 2005; Shipley 2006; Milla et al. 2008). Further studies use tree leaf mass or leaf area relative to production of woody compartments to estimate growth efficiency on a tree or stand level (e.g. Jack et al. 2002; Konôpka et al. 2010; Konôpka & Pajtík 2013). Leaf area index (LAI) is a stand characteristic which very closely correlates to net primary production, stand transpiration and rainfall interception of forests (e.g. Herbert & Fownes 1997; Gower et al. 1992; Van Dijk & Bruijnzeel 2001). LAI is defined as one-sided green leaf area per unit ground surface in broadleaf canopies. For coniferous species, three different definitions have been alternatively used: (i) total needle surface area per unit ground level, (ii) half of the total needle surface area per unit ground area and (iii) projected needle area per unit ground area. While definitions (i) and (ii) are reality more exact, (iii) is the most practical concept for measurements, therefore, is most frequent used. In a review by Bréda (2003) ground-based measurements of LAI were considered controversial and a basic approach for establishing LAI was suggested by measuring leaf area on a sub-sample of foliage and related to dry mass (e.g. SLA). Finally, the total dry mass of foliage collected within a known ground-surface area is converted into LAI by multiplying by SLA. However, the protocol of foliage sampling must respect the variability of leaf size and density, especially in terms of light availability (e.g. Closa et al. 2012). Most probably, light diffusion on the foliage depends mainly on the crown position in the canopy and the location of foliage along the tree crown. In fact, different foliage growth and retention strategies between species (especially evergreens versus deciduous) in relation to light availability might be important for carbon stock and cycling in forest ecosystems and should be considered in forest management. Thus, such knowledge might be implemented, for instance in creating the ideal tree species composition in forests with the aim to sequestrate carbon and mitigate climate change. The paper shows allometric equations using tree size (stem diameter) as an independent variable for both foliage and woody biomass as well as foliage area in young European beech and Norway spruce trees. The model for foliage area considers intra-stand and intra-crown variability with complexity mainly in spruce trees. The principal goal of the work is to make inter-specific comparisons in foliage mass and foliage area (i.e. LAI) between young stands of beech and spruce with regard to standing stock of woody parts. The final goal is to discuss inter-specific differences in foliage biomass (foliage area) and woody parts biomass as well as the ratio between quantities of foliage and woody components in terms of physiological and ecological aspects. 2. Materials and methods 2.1. Site and stand description The site (see also Konôpka et al. 2013) is situated in the southern part of the Veporske Hills (48° 38' 55"N and 19° 36' 07" E) and belongs to the geographical unit of the Slovak Ore Mountains. The prevailing bedrock is granodiorit, soil Humic Cambisol, with low portion of skeleton, pH (in H2O) was 5.13, 5.23, and 5.38 at soil depths 0 – 10, 10 – 35, and 35 – 65 cm respectively. The altitude is 960 m a.s.l. and the annual sum of precipitation is close to 900 mm, the mean annual temperature is 5.5 °C. Two neighboring stands of nearly pure European beech (Fagus sylvatica) and pure Norway spruce (Picea abies), both naturally regenerated, with the same ages (about 12 years) were studied. The young beech forest is ca. 0.5 ha large and consists predominantly of dense stands of beech with few scattered gaps that are colonized by Calamagrostis epigejos dominating grass. The young spruce forest is ca. 0.7 ha large and has a similar spatial structure to that of the beech stand. 2.2. Measurement and sampling To measure tree heights and stem diameters d0 (on the ground level), five circle-like plots were established in both the beech and spruce stands during the early growing season in 2011. The plots, with a radius of 100 cm, were fixed in the stands and incorporated around 40 trees each. The central tree of the plot was labeled with a plastic strip. Then, all of the trees within the circle were marked with iron tags with consecutive numbers. Tree heights and diameters d0 were measured on labeled individuals. Beech (60 pieces) and spruce (80 pieces) trees were sampled outside of the circle plots in September 2011. All tree components excepting roots with diameter under 1 mm (very fine roots) were evaluated. Height and diameter d0 of the sampled trees were measured. The trees were divided into foliage and other (woody) components, i.e. branches, stem and coarse roots. Of the woody compartments, stems were exposed to the most detailed measurements. Specifically, the stems were divided into 4 or 5 length sections. Then, the volume of each section was calculated according to Newton’s formula: V = L*(Ab + 4*Am + As)/6 206 cislo4_2014.indb 206 4.2.2015 13:30:29 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 where V is the section volume, L the section length, Ab the cross-sectional area at the larger end, Am the cross-sectional area at the midpoint, As the cross-sectional area at the smaller end. Then, all tree components were oven-dried (temperature of 95 °C) for a few days and finally the dry masses of woody parts (branches, stem, coarse roots) and foliage were weighed. For additional foliage sampling extra 40 beech and 40 spruce trees were selected from the stands, outside of the circle plots. The trees were chosen to cover the entire diameter range recorded in the plots. Height and diameter d0 of the trees were measured and samples of foliage were taken from the upper, middle and lower third of the crowns. Three beech foliage and 30 spruce needles were sampled from each crown part (upper, middle and lower). As for spruce needles we sampled all needle sets, i.e. established in 2011, 2010, 2009, 2008, 2007, rarely in 2006. The individual beech leaves and groups of 10 spruce needles were scanned on the scanner EPSON Expression 10000, then, oven-dried at a temperature of 95 °C for 48 hours and weight. The areas of the foliage were measured by the “Leaf Area Measurement” software. Moreover, 16 spruce samples were selected and their needle biomass divided according to year of establishment. They were subsequently oven-dried and weighed. This measurement was required for the estimation of needle set (divided by year of establishment) as a contribution to total needle biomass. 2.3. Mathematical and statistical procedures To construct allometric relations for biomass of woody parts (branches, stem and coarse roots) and foliage against diameter d0, data originating from 80 spruce samples and 60 beech samples were implemented. Biomass of the tree components was expressed as: :L H E E OQ '$% Ȝ where Wi is the biomass of a particular component (woody parts or foliage), d0 is the diameter at stem base, b0, b1 and b2 are coefficients, λ is transformation bias. Detailed procedures for the construction of this type of relationship is given for instance in Pajtík et al. (2008). Then, total foliage area (LA) on a tree level against stem diameter d0 was expressed by using data on foliage biomass (Wf) and specific leaf area (SLA): LA = Wf * SLA where Wf is based on allometric equation: \ H E E OQ G Ȝ and similarly SLA as: \ H E E OQ G O . After implementing both relationships the following formula was devised: LA = (e(b0+b1 lnd0) λ1)(e(b2+b3 lnd0) λ2) = e(a0+a1 lnd0) λ where a0 = b0 + b2, a1 = b1 + b3 and λ = λ1 λ2. In fact, LA was expressed on a tree level by using SLA data typical for the middle part of the crown. This simplified procedure was used after finding that the foliage in the middle crown was representative as the average SLA with foliage from upper and lower portion of the crown showing extreme values. As for LAI in beech, the following approach was implemented: LA was calculated for each tree recorded on the circle plots using individual value of d0. Consequently, sum of LA for all trees on a plot represents total LA on the plot with a known area. Then, total LA on a plot divided by the plot area represents LAI on a plot base. Final (average) LAI for the beech stand was expressed as: /$, M ¦ /$ LM 6M where LAij is leaf area for i–tree on the j–plot and Sj is area on the j–plot. In case of LAI for spruce, the procedure was more difficult because of the different needle sets (divided by the year of birth) manifest contrasting values of SLA. Therefore, each needle set on a tree level was considered and expressed separately. Biomass of k-needle set for all trees on j–plot (Wjk) was as follows: : MN Q ¦: LM L 3N where n is the number of tree on the plot, Pk is the contribution of k-needle set on the total needle biomass. To evaluate the contribution of k–needle set to the total needle biomass, data from 16 spruce samples (dry masses of needle sets were measured separately with regard to year of establishment) were utilized. Since no statistical differences were found for the contributions of the needles sets to total needle biomass among trees with different sizes (i.e. diameters d0), mean values of Pk for specific needle sets were used for further calculations regardless of tree size. Calculation of SLA in spruce was done by using the same concept as in the beech stand, meaning that data was considered on needle properties from the middle part of crowns. LA for k–needle set and for j-plot was expressed as: /$ MN Q ¦ : L LM 3N 6/$LMN . Consequently LAI was calculated for j–plot as follows: S /$, M ¦ /$ N Q MN 6M S ¦¦ : L N 3N 6/$LMN LMN 6M . Then, LMR is defined as the ratio between biomass of foliages to whole-tree biomass: /05 :O :Z . Similarly, LAR is charcterized as ratio between leaf area to whole-tree biomass: /$5 73/$ :Z :O 6/$ S :Z 207 cislo4_2014.indb 207 4.2.2015 13:31:05 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 where TPLA is the total projected leaf area, Wl is the biomass of foliage, Ww is the whole-tree biomass and SLAp is onesided specific leaf area. All statistical analyses were performed by the Statistica 10 (Statsoft, Tulsa, USA) program package. 3. Results Two forest stand complexes; one comprising of beech and the other spruce trees had not only similar ages but also other similar characteristics on a stand level (Table 1). Similarities existed especially in volume of mean stem (501 cm3 and 647 cm3 in beech and spruce, respectively), and in basal area measured on the ground level (69.5 m2.ha−1 and 80.2 m2.ha−1 in beech and spruce, respectively). Certain contrasts were recorded for height to diameter ratio (125.9 cm.cm-1 and 76.3 cm.cm−1 in beech and spruce, respectively). The contrasting ratio in the stands is related to inter-specific differences between height and diameter on a tree level, which was observed for individual trees of all sizes (Fig. 1). Table 1. Stand characteristics (average ±standard error) for European beech and Norway spruce. Stand characteristics Number of trees [ths.ha−1] Mean tree height [cm] Mean diameter d0* [cm] Height to diameter d0 ratio [cm.cm−1] Volume of mean stem [cm3] Basal area* [m2.ha−1] European beech 125 ± 12 287 ± 22 2.66 ± 0.12 125.9 ± 8.5 501.1 ± 56.7 69.5 ± 7.0 Norway spruce 98 ± 7 211 ± 5 3.23 ± 0.11 76.3 ± 2.5 646.6 ± 34.5 80.2 ± 4.6 * Both diameter d0 and basal area were measured at ground level. Fig. 1. Relationship between stem diameter d0 and tree height in beech and spruce. Equations for the relationship were as follows: KE G G G in beech, and KV G G G in spruce. Large differences in SLA of foliage were observed in both tree species in terms of foliage position in crowns as well as tree size (Fig. 2a and 2b, Tables 2 and 3). While the highest values of SLA were recorded for leaves and needles in the lower portion of the crowns, the smallest values were observed in the upper part of the crowns. At the same time, value of SLA decreased with increasing tree size. The sharpest decrease of SLA with tree size was found for trees with diameter under ca. 30 mm (i.e. suppressed individuals). At the same time, while SLA of foliage in the middle crown of beech varied between ca. 150 and 500 cm2.g−1, the range for spruce needles was from ca. 70 to 120 cm2 .g−1. Differences in SLA along the crown profile are related to both foliage size Fig. 2. Relationship between diameter d0 and SLA in (a) beech and (b) spruce for upper, middle and lower part of the crowns. Table 2. Statistical characteristics for equations expressing the relationship between SLA in the upper, middle and lower part of the crown in beech, eventually spruce and diameter d0. Species Beech Spruce Part of crown Upper Middle Lower Upper Middle Lower b0 8.020 8.026 7.215 6.577 6.036 5.637 (S.E.) (0.116) (0.110) (0.118) (0.087) (0.091) (0.094) P <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 b1 −0.818 −0.757 −0.416 −0.632 −0.42 −0.281 (S.E.) (0.035) (0.033) (0.036) (0.024) (0.025) (0.026) P <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 R2 0.823 0.816 0.544 0.859 0.713 0.505 MSE 0.057 0.051 0.058 0.022 0.024 0.025 λ 1.030 1.026 1.027 1.011 1.012 1.013 S.D. 0.266 0.239 0.230 0.148 0.160 0.164 Note: abbreviations in the table captions means; b0, b1 – coefficients, S.E. – their standard errors, P – p-value, R2 – coefficient of determination, MSE – mean square error, λ – logarithmic transformation bias and S.D. – standard deviation. 208 cislo4_2014.indb 208 4.2.2015 13:31:18 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 Table 3. Statistical characteristics for equations expressing relationship between SLA in the middle part of crown in spruce by needle sets (different years of establishment) and diameter d0. b0 (S.E.) P b1 (S.E.) P R2 MSE λ S.D. 2007+ (5 + rarely 6) 4.890 (0.129) <0.001 −0.242 (0.034) <0.001 0.657 0.011 1.005 0.102 2008 (4) 2009 (3) 2010 (2) 2011 (1) 4.955 5.179 5.542 6.036 (0.119) (0.135) (0.187) (0.091) <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 −0.234 −0.263 −0.329 −0.427 (0.031) (0.035) (0.049) (0.025) <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 0.672 0.667 0.629 0.713 0.009 0.012 0.022 0.024 1.004 1.006 1.011 1.012 0.097 0.109 0.150 0.160 Birth year (age) of needle set Note: abbreviations in the table captions means; b0, b1 – coefficients, S.E. – their standard errors, P – p-value, R2 – coefficient of determination, MSE – mean square error, λ – logarithmic transformation bias and S.D. – standard deviation. Fig. 3. Relationship between diameter d0 and individual foliage area in (a) beech and eventually projected area of 10 needles in (b) spruce for upper, middle and lower part of the crowns. Table 4. Statistical characteristics for allometric relations expressing leaf area in beech, eventually spruce and diameter d0. Species Beech Spruce Part of crown Upper Middle Lower Upper Middle Lower b0 −0.175 −0.209 0.285 0.408 0.359 0.547 (S.E.) (0.016) (0.018) (0.024) (0.040) (0.047) (0.061) P <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 b1 −0.013 −0.015 0.016 0.059 0.066 0.066 (S.E.) (0.0005) (0.0005) (0.0007) (0.001) (0.001) (0.002) P <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 <0.001 R2 0.729 0.751 0.770 0.546 0.384 0.471 MSE 377400 187209 113901 1223 1082 1106 Note: abbreviations in the table captions means; b0, b1 – coefficients, S.E. – their standard errors, P – p-value, R2 – coefficient of determination, MSE – mean square error, λ – logarithmic transformation bias and S.D. – standard deviation. (Fig. 3a and 3b, Table 4) and also foliage weight (data not shown). As for foliage size (area), beech leaves in the upper part of crown were approximately twofold large than those in the lower part of crown. Contrasts between spruce needles from the upper and lower part of crown were slightly smaller than those in beech. To establish further calculations for foliage area on a tree and stand level, SLA originating from the middle part of the crown was utilized as an average value representative of the upper and lower crown. In fact, for estimating foliage area on crown level, the values from all crown parts could not be combined because contribution of foliage from upper, middle and lower portions of the crown to the total foliage biomass was not known. Moreover, it is supposed, that the main portion of foliage existed in the middle of the crown. In spruce trees, large differences in SLA were estimated between the needle sets established in the particular years (from 2007 to 2011). Values of SLA decreased with needle age (Fig. 4 and Table 3). On the other hand, all needle sets show very similar relationships in relation to tree size. Fig. 4. Relationship between diameter d0 and SLA in spruce (middle part of crown) by needle sets based on year of establishment (from 2007 to 2011). Rather surprisingly, contribution of particular needles sets (i.e. 2007, 2008, 2009, 2010, and 2011) to the total needle biomass on the crown level did not show clear con209 cislo4_2014.indb 209 4.2.2015 13:31:34 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 Fig. 5. Contribution of needle sets (established in 2011, 2010, 2009, 2008, and 2007 placed in the bars from up to down) to total needle biomass with regard to tree diameter d0 (in ascending order). trasts between trees of different sizes (Fig. 5). Thus, mean proportions of the particular needle sets were used regardless of tree size. Specifically, needle set of 2011 was 34.6%, 2010 was 31.6%, 2009 was 22.0%, 2008 was 10.3%, and 2007 was 1.5% from the total needle biomass. By combining the equations for SLA and foliage biomass, LA on a tree level (expressed on diameter d0) was calculated for beech: LA = 1.074 e(1.450+2.328 ln d0) At the same time, equations for LA of spruce by needle sets, specifically current-year needles, 2-year-old needles, 3-yearold needles, 4-year-old-needles, 5-year-old (rarely 6-yearold) were: LA1 = 0.369 e(2.957+2.005 ln d0) LA2 = 0.336 e(2.463+2.103 ln d0) LA3 = 0.247 e(2.1+2.169 ln d0) LA4 = 0.109 e(1.876+2.198 ln d0) LA5+ = 0.016 e(1.811+2.19 ln d0) Results of the evaluation on quantity of woody parts and foliage were modeled as well as foliage area with regard to diameter d0 (Fig. 6a, b and c). Here, the allometric relations for dry masses of foliage and woody parts using diameter d0 as an independent variable were implemented (Table 5). Contrasting values occurred between the species for woody parts biomass as well as for foliage biomass. On the other hand, beeches and spruces had very similar values of total foliage areas. Thus, for instance while beech trees with a diameter d0 of 60 mm recorded a dry mass of woody parts of nearly 5000 g, spruce trees of the same diameter had a dry mass of about 2100 g. At the same time, while beech trees with a diameter of 60 mm retained foliage with dry mass around 450 g, spruce trees with the same diameter recorded as much as 1050 g dry mass. Further, foliage areas on trees with diameter d0 of 60 mm appeared around 7.0 m2 and 6.5 m2 in spruce and beech, respectively. Fig. 6. Relationship between diameter d0 and biomass of (a) woody parts (branches, stem, coarse roots), (b) foliage and (c) total foliage area in beech and spruce. Interspecific difference in the proportion of foliage biomass on total tree quantity between beech and spruce are clear by using LMR (Fig. 7a). While value of LMR in beech was around 0.08 (g.g−1), in spruce value was close to 0.30 (g.g−1). In both species, the value slightly increased with increasing diameter d0. As for LAR of very small trees (i.e. diameter d0 of 10 mm), the same value (34 cm2.g−1) was recorded in both species (Figure 7b). Then, the values decreased with increasing diameter in both species, but more significantly in beech. Therefore, while beech trees with diameter of 60 mm manifest value of LAR 12 cm2.g−1, spruce trees with the same diameter had a LAR slightly over 20 cm2.g−1. 210 cislo4_2014.indb 210 4.2.2015 13:31:41 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 Table 5. Statistical characteristics for allometric relations expressing mass of foliage and woody compartments (branches, stem and coarse roots) in European beech and Norway spruce using diameter d0 as an independent variable. Species Beech Spruce Compartment Leafs Woody parts Tree together Needles Woody parts Tree together bo −6.576 −3.357 −3.318 −3.079 −1.719 −1.489 (S.E.) (0.256) (0.191) (0.188) (0.171) (0.138) (0.134) P < 0.001 < 0.001 < 0.001 < 0.001 < 0.001 < 0.001 b1 3.085 2.889 2.900 2.432 2.283 2.321 (S.E.) (0.081) (0.060) (0.060) (0.054) (0.043) (0.042) P < 0.001 < 0.001 < 0.001 < 0.001 < 0.001 < 0.001 R2 0.960 0.974 0.975 0.964 0.974 0.976 MSE 0.102 0.056 0.055 0.106 0.069 0.065 λ 1.047 1.027 1.026 1.053 1.035 1.034 S. D. 0.308 0.238 0.234 0.366 0.296 0.295 Note: abbreviations in the table captions means; b0, b1 – coefficients, S.E. – their standard errors, P – p-value, R2 – coefficient of determination, MSE – mean square error, λ – logarithmic transformation bias and S.D. – standard deviation. Fig. 7. Relationship between diameter d0 and (a) LMR and (b) eventually LAR in beech and spruce. Table 6. Characteristics of foliage and woody parts on a stand level (average ± standard error) for European beech and Norway spruce stand. Stand characteristics Weight of foliage [g.m−2] Weight of woody components [g.m−2] LAI [m2.m−2] LMR [g.g−1] LAR [cm2.g−1] European beech 603 ± 77 7195 ± 824 12.77 ± 1.7 0.069 ± 0.009 22.2 ± 2.0 Norway spruce 2773 ± 151 5980 ± 322 18.64 ± 1.08 0.290 ± 0.003 24.7 ± 0.7 Interspecific differences in biomass were clear also on a stand level (Table 6). Specifically, the beech stand maintained 4.6 times less foliage biomass than the spruce stand (603 g.m−2 versus 2773 g.m−2). On the other hand, the beech stand shows slightly more biomass stock of woody parts than the spruce stand (7195 g.m−2 against 5980 g.m−2). At the same time LAI was nearly 50% higher in the spruce stand than in the beech stand (18.64 m2.m−2 and 12.77 m2.m−2, respectively). While only little interspecific differences were recorded for LAR (22.2 cm2.g−1 for beech and 24.7 cm2.g−1 for spruce) more than four times higher values of LMR occurred in the spruce stand (0.290 g.g−1) than in the beech stand (0.069 g.g−1). 4. Discussion and conclusion 4.1. Tree level biomass estimates Biomass estimates of woody compartments were higher in beech than in spruce; however the opposite situation occurred for foliage biomass. Similar results in Pajtík et al. (2011) demonstrate that foliage of coniferous species (Nor- way spruce and Scots pine) contribute significantly more to the total tree biomass than broadleaf species (European beech and Sessile oak). This knowledge is also in accordance with Konôpka et al. (2010) who found that spruce foliage (considering it as organ of photosynthesis) of young trees produced between two and four times more biomass of woody components than that of beech. These results suggest large variability of foliage morphological properties (expressed by SLA) along tree crowns and between trees of different dimensions in both beech and spruce. This indicates that light intensity is likely to stimulate both size and tissue density. Closa et al. (2012) recorded a higher SLA for shade foliage in young European beech stands. SLA values similar to this study are recorded for beech leaves by Barna (2004). Specifically, lower values of SLA were estimated in dominant and co-dominant beech trees than in subdominant trees. In addition, value of SLA increased from the upper to lower part of the crown with values ranging from ca. 120 to 460 cm2.g−1 (Barna 2004), 180 – 480 cm 2.g −1 (Closa et al. 2012) and 190 – 240 cm 2.g −1 (Leuschner et al. 2006). Concerning SLA in spruce, our values are slightly higher than those of Hager & Sterba (1985) who recorded a range of 30 – 70 cm2.g−1 from 17-year-old stand. However, the needles in the upper and middle part of the largest trees were inside the range recorded by Hager & Sterba (1985). In spruce, SLA of needles decreased with age. Gilmore et al. (1995) suggested that current needles of Abies balsamea had an SLA approx. by 30% larger than 5-year-old needles. These results proved very different values of the SLA (ca. 3 times) between beech and spruce and suggesting that the unit of foliage beech biomass is much more efficient as for 211 cislo4_2014.indb 211 4.2.2015 13:31:45 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 size of surface area than spruce. This is further reflected in the ration between mass of foliage and total tree mass (LMR), i.e. about four times larger in spruce than beech. Besides SLA, lower efficiency of foliage biomass unit in the photosynthesis (or wood production) is most probably related to presence of older needle sets in spruce, which would be less efficient than younger spruce needles (e.g. Freeland 1952). Moreover, it is supposed that older needle sets, as well as needles in the lower part of crown could suffer from lack of light availability and contribute negligible values to tree photosynthesis. 4.2. Stand level biomass estimates The number of trees in both stands was extremely high and is related to successful natural regeneration in both European beech and Norway spruce stands. It is assumed that the extremely high number of trees alters the light conditions in the stand, especially in the spruce stand where light availability at the ground level was very low. On the other hand, both the beech and spruce stands had some tree-free patches. Even though the patches were avoided during the establishing the plots as diffused side light from the gap edges is possible. It is suggested that the side lighting could contribute to the high number of trees (especially for survivance of suppressed trees). In general, light intensity is very important for needle growth and development of structure in foliage (Kozlowski & Pallardy 1997). Gebauer et al. (2012) showed evidence of modifications of xylem structure and even function (especially hydraulic efficiency) in Norway spruce needles as response to light intensity. Moreover, these anatomical adaptations of Norway spruce needles occur for instance due to thinning of the forest stands as higher values of leaf mass per area (parameter opposite to SLA) were found for spruce needles in thinned stands compared to unthinned stands (Gebauer et al. 2011). On the stand level, an interesting result is that while standing stock of woody parts was comparable in both stands (ca. 20% higher in beech than spruce), huge differences (4.6 fold) were noted in the case of foliage biomass. Moreover, LAI was almost 50% higher in the spruce stand than in the beech stand. LAI in a variety of forest tree species is usually up to 10 m2.m−2 (e.g. Bréda 2003; Eriksson et al. 2006; Leuschner et al. 2006) but exceptionally also slightly over this value (e.g. Albrektson 1980; Ford 1982). These results are usually from older stands and often from man-made forests. On the other hand, Waring & Schlesinger (1985) explain that LAI values in some coniferous forests can be as high as 20 m2.m−2. Nock et al. (2008) found that LAI decreased with increasing tree size in Acer saccharum and Betula alleghaniensis. Thus, while trees with DBH of 30 cm had LAI of 7.5 and 8.5 m2.m−2; trees with DBH of 70 cm have a LAI of 4.0 and 6.0 m2.m-2 in Acer and Betula, respectively. It is supposed that large difference in LAI between the beech and spruce stands is related mainly to their contrasting physiological capacity (for instance low photosynthetic activity of older needle sets in spruce) and also to specific ecological demands (e.g. higher shade tolerance of beech). Moreover, it is expected that the current values of LAI estimated in both stands are close to the maximum thresholds which could be reached during the whole-life stand development on the site. Further stagnations or declines of leaf areas in the stands are very probable as a result of tree reduction (mortality due to high competition intensity) and also a gradually decreasing LMR as a natural tendency in relations to tree/ stand age (see also Konôpka et al. 2010). The conclusion that LAI in older stands are lower is in accordance with findings from comparisons between these results and other studies (e.g. Albrektson 1980; Ford 1982; Bréda 2003; Eriksson et al. 2006; Leuschner et al. 2006). This study indicates that beech and spruce, at the young growth stages, have contrasting growth strategies that results in specific biomass allocation. Much more assimilates were allocated into the woody parts in beech than in spruce while the opposite allocation pattern was evident for foliage biomass. It seems that beech foliage biomass is more efficient at producing woody tissues (components as branches, stem and coarse roots) than spruce needles. This might relate, besides other factors, to higher values of SLA recorded in beech in comparison to spruce. Moreover, this could be connected to different age structures of assimilatory organs between the tree species. While during growing season, all beech foliage are always from the current year, in our spruce stand as much as two thirds of needle biomass originated from the previous years. Acknowledgement The research activities were supported by the Slovak Research and Development Agency (projects APVV-0268-10, APVV-0273-11, APVV-0584-12) and the Ministry of Agriculture of the Czech Republic (contract No. QI102A079). Dr. Jennifer Clear is acknowledged for valuable comments and also language revison on the manuscript. References Albrektson, A., 1980: Relations between tree biomass fractions and conventional silvicultural measurements. Ecological Bulletins, 32:315–327. Barna, M., 2004: Adaptation of European beech (Fagus sylvatica L.) to different ecological conditions: leaf area size variation. Polish Journal of Ecology, 52:35–45. Bréda, N., 2003: Ground-based measurements of leaf area index: A review of methods, instruments and current controversies. Journal of Experimental Botany, 54:2403–2417. Bussoti, F., Borghini, F., Celesti, C., Leonzio, C., Bruschi, P., 2000: Leaf morphology and macronutrients in broadleaved trees in central Italy. Trees, 14:361–368. Closa I., Irigoyen, J. J., Goicoechea, N., 2012: Microclimatic conditions determined by stem density influence leaf anatomy and leaf physiology of beech (Fagus sylvatica L.) growing within stands that naturally regenerate from clear-cutting. Trees, 24:1029–1043. Eriksson, H. M., Eklundh, L., Kuusk, A., Nilson, T., 2006: Impact of understory vegetation on forest canopy reflectance and remotely sensed LAI estimates. Remote Sensing of Environment, 103:408–418. Ford, E. D., 1982: High productivity in a polestage Sitka spruce stand and its relation to canopy structure. Forestry, 55:1–17. Freeland, R. O., 1952: Effect of age of leaves on rate of photosynthesis in some conifers. Plant Physiology, 27:685–690. 212 cislo4_2014.indb 212 4.2.2015 13:31:49 B. Konôpka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 205–213 Gebauer, R. R., Volařík, D., Urban, J., Borja, I., Nagy N. E., Eldhuset, T. D. et al., 2011: Effect of thinning on anatomical adaptations of Norway spruce needles. Tree Physiology, 31:1103–1113. Gebauer, R., Volařík, D., Urban, J., Borja, I., Nagy, N. E., Eldhuset, T. D. et al., 2012: Effects of different light conditions on xylem structure of Norway spruce needles. Trees, 26:1079–1089. Gilmore, D. W., Seymour, R. S., Halteman, W. A., Greenwood, M. S., 1995: Canopy dynamics and the morphological development of Abies balsamea: effect of foliage age on specific leaf area and secondary vascular development. Tree Physiology, 15:47–55. Gower, S. T., Vogt, K. A., Grier, C. C., 1992: Carbon dynamics of Rocky Mountain Douglas-fir: influence of water and nutrient availability. Ecological Monographs, 62:43–65. Härkönen, S., Pulkkinen, M., Duursma, R., Mäkelä, A., 2010: Estimating annual GPP, NPP and stem growth in Finland using summary models. Forest Ecology and Management, 259:524–533. Hager, H., Sterba, H., 1985: Specific leaf area and needle weight of Norway spruce (Picea abies) in stands of different densities. Canadian Journal of Forest Research, 15:389–392. Herbert, D. A., Fownes, J. H., 1997: Effects of leaf aggregation in a broad-leaf canopy on estimates of leaf area index by the gapfraction method. Forest Ecology and Management, 97:277– 282. Jack, B. S., Sheffield, M. C. P., McConville, D. J., 2002: Comparison of growth efficiency for mature longleaf and slash pine trees. General Technical Reports. Kantor, P., Šach, F., Černohous, V., 2009: Development of foliage biomass of young spruce and beech stands in the mountain water balance research area. Journal of Forest Science, 55:51–62. Konôpka, B., Pajtík, J., Moravčík, M., Lukac, M., 2010: Biomass partitioning and growth efficiency in four naturally regenerated forest tree species. Basic and Applied Ecology, 11:234–243. Konôpka, B., Pajtík, J., 2013: Foliage and fine roots in terms of growth efficiency – a comparison between European beech and Norway spruce at early growth stages. Journal of Forest Science, 11:436–446. Konôpka, B., Pajtík, J., Šebeň, V., Bošeľa, M., Máliš, F., Priwitzer, T. et al., 2013: The Research Site Vrchslatina – an experimental design and the main aims. Lesnícky časopis - Forestry Journal, 59:203–213. Kozlowski, T. T., Pallardy, G., 1997: Physiology of Woody Plants. San Diego, Academic Press, 411 p. Leuschner, Ch., Voss, S., Foetzki, A., Clases, Y., 2006: Variation in leaf area index and stand leaf mass of European beech across gradients of soil acidity and precipitation. Plant Ecology, 182:247–258. Milla, R., Reich, P.B., Niinemets, U., Castro-Díez, P., 2008: Environmental and developmental controls on specific leaf area are little modified by leaf allometry. Functional Ecology, 22:565–576. Nock, C. A., Caspersen, J. P., Thomas, S. C., 2008: Large ontogenetic declines in intra-crown leaf area index in two temperate deciduous tree species. Ecology, 89:744–753. Pajtík, J., Konôpka, B., Lukac, M., 2008: Biomass functions and expansion factors in young Norway spruce (Picea abies [L.] Karst) trees. Forest Ecology and Management, 256:1096–1103. Pajtík, J., Konôpka, B., Lukac, M., 2011: Individual biomass factors for beech, oak and pine in Slovakia: a comparative study in young naturally regenerated stands. Trees, 25:277–288. Pickup, M., Westoby, M., Basden, A., 2005: Dry mass costs of deploying leaf area in relation to leaf size. Functional Ecology, 19:88–97. Reich, P. B., Walters, M. B., Ellsworth, D. S., Vose, J. M., Volin, J. C., Gresham, Ch. et al., 1998: Relationships of leaf dark respiration to leaf nitrogen, specific leaf area and life –span: a test across biomes and functional groups. Oecologia, 114:471–482. Shipley, B., 2006: Net assimilation rate, specific leaf area and leaf mass ratio: which is most closely correlated with relative growth rate? A meta-analysis. Functional Ecology, 20:565–574. Van Dijk, A. I. J. M, Bruijnzeel, L. A., 2001: Modelling rainfall interception by vegetation of variable density using an adapted analytical model. Part 1. Model description. Journal of Hydrology, 247:230–238. Vogt, K., 1991: Carbon budget of temperate forest ecosystems. Tree Physiology, 9: 69–86. Waring, R., Schlesinger, W. H., 1985: Forest ecosystems: concepts and management. Orlando, Academic Press, 340 p. West, P. W., 2009: Tree and forest measurement. Dordrecht, Springer, 191 p. Xiao, C. W., Ceulemans, R., 2004: Allometric relationships for below- and aboveground biomass of young Scots pines. Forest Ecology and Management, 203:177–186. 213 cislo4_2014.indb 213 4.2.2015 13:31:51 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 Pôvodná práca – Original paper http://www.nlcsk.sk/fj/ Abiotické poškození smrkových porostů ve střední Evropě: příkladová studie sněhových polomů z let 2005–2011 v Moravskoslezských Beskydech Abiotic damage of spruce stands in central Europe: case study of snow damage from the period 2005–2011 in the Moravian-Silesian Beskids Štěpán Křístek1, 2*, Jaroslav Holuša1 Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Kamýcká 1176, CZ – 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, Nádražní 2811, CZ – 738 01 Frýdek-Místek, Česká republika 1 2 Abstract In the case study from the basin of the Šance reservoir in the Moravian-Silesian Beskids, we examined the differences in the extent of damage in individual winter seasons and differences in the quantity of snow in individual situations. The intensity of damage to predominantly spruce stands was evaluated as the ratio of the number of individual trees damaged in the particular season to the total number of trees in the study plots. The quantity of snow was measured using quantitative parameters of snow cover. The objective of this paper was to describe model scenarios characterised by the expected intensity of stand damage corresponding to the course of winter expressed in quantitative parameters of snow cover on the base of similar/dissimilar situations. Individual winter seasons were thoroughly described in the results. The output is the description of three model scenarios with different intensities of stand damage that differ in the measured values of snow quantity. Keywords: forest stand; snow damage; Norway spruce; model scenario Abstrakt Na příkladové studii v povodí vodní nádrže Šance v Moravskoslezských Beskydech byla zkoumána odlišnost rozsahu poškození v jednotlivých zimních sezónách a odlišnost množství sněhu v jednotlivých situacích. Intenzita poškození převážně smrkových porostů sněhem byla vyhodnocena jako podíl počtu v aktuální sezóně poškozených jedinců k celkovému počtu stromů na zkusných plochách. Množství sněhu bylo měřeno kvantitativními parametry sněhové pokrývky. Cílem příspěvku je na základě podobných/rozdílných situací popsat modelové situace charakterizované předpokládanou intenzitou poškození porostů odpovídající průběhu zimy vyjádřenému pomocí kvantitativních parametrů sněhové pokrývky. Ve výsledcích jsou popsány jednotlivé zimní sezóny a výstupem je charakteristika tří modelových situací s různou intenzitou poškození porostů, které se zároveň odlišují naměřenými hodnotami množství sněhu. Klíčová slova: lesní porost; škody sněhem; smrk ztepilý; modelová situace Úvod S disturbancemi lesů způsobenými abiotickými živelními faktory se lesníci setkávají od počátku cílevědomé hospodářské úpravy lesů. Poškození lesů větrem, sněhem a námrazou je častým fenoménem v lesním hospodářství založeném na umělé obnově s jednou převažující dřevinou (Spiecker 2000) při odpovídajících klimatických podmínkách – v České republice zejména v pohraničních horách, Karpatech, ale také v Brdech nebo na Českomoravské vrchovině (Tolasz et al. 2007). Živelní lesní kalamity a polomy jsou běžné nejen ve všech středoevropských zemích ale i na Britských ostrovech, v Austrálii, na Novém Zélandě, nebo v Japonsku (Slodičák 1996). V Evropě je každoročně vytěženo cca 35 mil. m3 dříví jako důsledek přirozených disturbancí, způsobených především větrem (Schelhaas et al. 2003). Také v České republice patří sníh, námraza a především vítr k nejvýznamnějším příčinám nahodilých těžeb (Rychtecká & Urbaňcová 2008). Pravděpodobnost a intenzita působení abiotických škod (vítr a sníh) může být hodnocena různými metodami. Podle použitých postupů mohou být rozděleny do tří kategorií: empirické, statistické a mechanické (Kamimura & Shirashi 2007). Empirické metody jsou založeny především na terénních pracích a (nebo) historických záznamech, ze kterých jsou vymezeny rizikové oblasti. Pro Moravskoslezské Beskydy byl empirický postup použit v Oblastním plánu rozvoje lesů (Holuša 2000). Tyto postupy předkládají snadno srozumitelné výsledky, ale nedokáží detailně statisticky zachytit způsobené škody (Gardiner & Quine 2000). Historické záznamy nejsou dostatečně podrobné a úplné (Holuša et al. 2010), terénní šetření má zase omezený prostorový a hlavně časový rozsah a naráží na velkou časovou proměnlivost obrazu poškození (Křístek et al. 2012). Statistické metody hodnotí a předpovídají škody z dlouhého časového období pomocí regresních analýz a modelů v úrovni i jednotlivých porostů (Jalkanen & Mattila 2000, Kamimura & Shirashi 2007). Použití statistických modelů je omezeno dostupností a věrohodností použitých dat (Kamimura & Shirashi 2007). Mechanické modely pohlížejí na strom jako na jednostranně vetknutý nosník resp. na porost jako soustavu jednostranně vetknutých nosníků a hodnotí odolnost této *Corresponding author. Štěpán Křístek, e-mail: [email protected], phone: +420 720504271 cislo4_2014.indb 214 4.2.2015 13:31:57 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 soustavy vůči namáhání větrem a sněhovou zátěží fyzikálními metodami technické mechaniky. Pravděpodobnost škod je pak odhadována pomocí modelů kritických rychlostí větru nebo kombinací výšky sněhu s touto rychlostí, spolu s klimatickými modely zachycujícími předpokládané rychlosti větru a výšky sněhové pokrývky ve zvoleném území. Výhodou těchto modelů je adaptabilita pro různé klimatické podmínky a charakteristiky porostů, včetně zhodnocení vlivu lesního hospodářství na stabilitu lesního ekosystému (Gardiner et al. 2000). V současnosti se používají dva mechanické modely: HWind vytvořený pro hodnocení rizika škod větrem a sněhem v jehličnatých porostech severských zemí (Peltola et al. 1999) a ForestGALES vyvinutý ve Velké Británii (Gardiner & Quine 2000). Existují i další modely pro působení větru („WINDARC“ – Lekeš & Dandul 2000), které však nezohledňují sněhovou zátěž. Päätalo et. al. (1999) kombinoval pro krátkodobou zátěž sněhem regresní statistický model se simulací mechanickým modelem HWind. Vicena (2003) navrhuje pro námrazové polomy postup empirického zjišťování rozsahu, který lze s úspěchem použít i pro sběr dat o poškození sněhem. Jeho metodou zjištěná podrobná data se mohou stát vstupem do statistického modelu. Vytvoření modelu potenciálního ohrožení smrkových porostů sněhem může být jedním z nástrojů lesního managementu pro plánování a realizaci opatření s ohledem na odolnost porostů i případnou sanaci škod. Z ekonomického hlediska narušení hospodářských lesů snižuje výnos z těžby dříví a naopak zvyšuje náklady na nahodilé těžby a obnovu a způsobuje problémy v lesním hospodářství (Savill 1983). Všechny modely potřebují podrobná data o poškození lesních porostů i jednotlivých stromů (Křístek et al. 2012, Hlásny et al. 2011) a také o parametrech škodlivého činitele (Křístek et al. 2011b, Hlásny et al. 2011). Většina studií bere v úvahu pouze poškození vedoucí k odumření stromů (např. Peltola et al. 2000; Klopcic et al. 2009; Gardiner & Quine 2000), nebo intenzitu poškození (Jalkanen & Matilla 2000) často jen na základě evidence nahodilých těžeb lesním provozem (Konôpka et al. 2007). Pro sestavení modelu je důležité vymezení modelových situací, tj. charakteristických kombinací hodnot jednotlivých veličin, které vznik poškození ovlivňují. Cílem příspěvku je popsat modelové situace (Hlásny et al. 2011) z hlediska důsledku: projevu (intenzity) poškození porostů na straně vysvětlované proměnné (receptoru) a z hlediska příčiny: (kvantitativních parametrů) sněhu na straně vysvětlující proměnné (stresoru). Údaje z jednotlivých zimních sezón a (nebo) meteorologických situací jsou roztříděny a sdruženy podle podobnosti, resp. rozdílnosti naměřených hodnot. vodní nádrže) do 1323 m n.m. (vrchol Lysé hory). Území patří k oblastem s nejvyššími srážkovými úhrny v ČR (Tolasz et al. 2007), na Lysé hoře byla zaznamenána nejvyšší sněhová pokrývka ze všech meteorologických stanic v České republice (491 cm dne 8.–9. března 1911). V dřevinné skladbě převládá z 80 % smrk Picea abies (L.) Karst., převážně na nepůvodních stanovištích (75 % – Culek 1996). Pokrývá 5. až 7. lesní vegetační stupeň (LVS) podle lesnicko-typologické klasifikace (Plíva 1971), přičemž 80 % území leží v pátém jedlobukovém LVS (Holuša 2004). Původní jedlobukové lesy byly téměř vytěženy během valašské kolonizace v 16. století (Pavelka & Trezner 2001), současné smrkové porosty jsou alochtonními (ve smyslu COUNCIL DIRECTIVE 1999/105/EC) neboli sekundárními lesy (Slodičák 1996; Slodičák & Novák 2006). Obnova lesů Beskyd smrkem v 19. století byla založena převážně reprodukčním materiálem pocházejícím z jižních Tyrol (oblast Innsbrucku; Holuša 2004), který není přizpůsoben přírodním podmínkám středoevropských Karpat. Vyznačuje se vysokou produkcí, širokou korunou a nízkou odolností vůči mechanickému poškození abiotickými činiteli – větrem, sněhem a námrazou (Nykänen et al. 1997; Rottmann 1985; Valinger et al. 1993). Obr. 1. Poloha zájmového území Fig. 1. Study area’s location. Legend: 1323 m a.s.l. Lysá hora, 508 m a.s.l. Šance reservoir, 2×2 km grid; Study plots: Snow measurement, Snow damage 2. Materiál a metody 2.1. Studované území 2.2. Poškození porostů sněhem V letech 2006–2011 bylo poškození porostů sněhem předmětem intenzivního studia v povodí přehradní nádrže Šance v Moravskoslezských Beskydech (49°23‘19“ – 49°33‘03“ N; 18°21‘50“ – 18°32‘24“ E; obr. 1). Celková plocha povodí je 14,5 tis. ha, z toho plocha lesů 12,6 tis. ha; nadmořská výška území je od 508 m n.m. (střední hladina Data o poškození porostů sněhem byla sbírána v síti studijních ploch – transektů proložených polygony porostních skupin. Design výběru studijních ploch byl stanoven kombinací systematického vzorkování a stratifikovaného náhodného vzorkování (Křístek et al. 2012). Pro výběr studijních ploch byla zájmovým územím proložena čtvercová 215 cislo4_2014.indb 215 4.2.2015 13:32:02 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 síť 2×2 km. V každém čtverci pak bylo vybráno po jedné porostní skupině z každé dvacetileté věkové třídy (zpravidla 6–8 porostních skupin na čtverec), která splňovala další výběrová kritéria (převaha zastoupení smrku ztepilého, jednoduchost vertikální struktury, výskyt na úhlopříčce proložené čtvercem). Studijní plocha byla založena jako transekt vybranou porostní skupinou; šířka transektu byla volena přímo v terénu tak, aby se na studijní ploše vyskytovalo nejméně 100 stromů (Hlásny et al. 2011). Celkem bylo vybráno 365 porostních skupin, což je přibližně 6,8 % všech porostních skupin v oblasti, a proběhlo šest opakovaných hodnocení vždy okolo 45 tis. jedinců. Stromy byly zařazovány do typů poškození (Vicena 2003, Křístek et al. 2012, viz obr. 2): zdravý, ohnutý, vrcholový zlom, korunový zlom, kmenový zlom, vývrat, pařez z asanační těžby, staré poškození sněhem a námrazou. Poškození bylo vyčísleno jako procento nově poškozených (zlomených, vyvrácených nebo ohnutých) stromů z celkového počtu stromů na transektu. Jako poškozený strom byl počítán také čerstvý pařez z asanační těžby. Obr. 2.Typy mechanického poškození stromů sněhem a námrazou (obr. převzat z Křístek et al. 2012, autorka kreseb Petra Vojtelová) Fig. 2. Types of snow and ice damage to trees (Křístek et al. 2012). Left to right, upper: Top breakage, Crown breakage, Trunk breakage; bottom: Bending, Uprooting, Stump, Without damage. 2.3. Vlastnosti sněhové pokrývky Kvantitativní parametry sněhové pokrývky byly měřeny v identické dvoukilometrové čtvercové síti: V každém z 52 čtverců byl založen nejméně jeden duplex studijních ploch pro měření sněhu – vždy jedna volná plocha mimo les a nejméně jedna plocha v přilehlém lesním porostu. Výběr studijních ploch vycházel ze stratifikace, kde na jednotlivých úrovních se uplatnily metody selektivního vzorkování, prostorového výběru (jitteringu), ale rozhodující roli hrál výběr podle přístupnosti (accessibility sampling). Na studijních plochách byla měřena výška sněhové pokrývky, objem a hmotnost odebraných vzorků sněhu. Z naměřených hodnot byly vypočteny parametry: průměrná výška sněhové pokrývky, hustota a vodní hodnota sněhu (tabuľka 1, Křístek et al. 2011b). Měření bylo opakováno několikrát během zimní sezóny, přednostně v období kulminace vodní hodnoty sněhu před začátkem jarního tání a v období, kdy docházelo ke sněhovému polomu, např. říjen 2009 (Křístek et al. 2011a). Celkově bylo provedeno 15 opakování expedičního měření na až 122 dílčích podplochách a shromážděna data o celkem 1547 případech průměrné výšky sněhové pokrývky, hustoty a vodní hodnoty sněhu. Tabulka 1. Kvantitativní parametry sněhové pokrývky Table 1. Quantitative parameters of snow cover. Parametr1) Výška sněhu Výška odebraného vzorku7) Hmotnost vzorku8) Kalibrační objem odběrného válce9) 5) Značka2) Měrná jednotka3) d cm dSn cm m kg Vk l Průměrná výška sněhové pokrývky10) SCE cm Hustota sněhu11) SHU kg.m-3 Vzorec4) přímé měření6) přímé měření6) přímé měření6) přímé měření6) Q ¦G L L Q Q ¦P L Q ¦9 L Objem odebraného vzorku12) Vodní hodnota sněhu13) V l SVH mm L L 9N G 6Q 6&( 6+8 Parameter, 2)Symbol, 3)Unit, 4)Formula, 5)Snow depth, 6)Direct measurement, 7)Depth of collected sample, 8)Sample weight, 9)Calibration volume of sampling cylinder, 10)Average snow cover depth, 11) Snow density, 12)Volume of collected sample, 13)Snow water equivalent 1) 2.4. Typizace modelových situací Modelové situace byly hledány jako skupiny výsledků, které jsou charakteristické intenzitou poškození porostů a (nebo) parametry sněhové pokrývky. Soubory hodnoty z jednotlivých let a cyklů měření byly vzájemně porovnávány a situace s podobnými středními hodnotami a variabilitou byly sdruženy do typových skupin, pro každou skupinu pak byly stanoveny typické rozsahy hodnot a tyto použity jako modelové situace. Rozdíly mezi jednotlivými situacemi byly testovány neparametrickou ANOVOU – Kruskal-Wallisovým testem (Kruskal & Wallis 1952) v software Statistica v. 12. 3. Výsledky Podle intenzity polomů byly výsledky rozděleny do tří typových skupin: (i) Jaro 2006, kdy byl zaznamenán polom ze zimy 2005/2006; (ii) listopad 2009 a jaro 2010, kdy obě měření zachytila polom způsobený sněhovou kalamitou ve dnech 13.–16. 10. 2009 a (iii) jarní měření 2008, 2009 a 2011, odpovídající zimním sezónám 2007/2008, 2008/2009 a 2010/2011, které se vyznačovaly minimálním poškozením (obr. 3, tabuľky 2 a 3). Obr. 3. Intenzita poškození smrkových porostů sněhem v letech 2006–2011 (X/2009 = sněhový polom z října 2009; v roce 2007 byly škody zanedbatelné a intenzita nebyla vyhodnocena) Fig. 3. Intensity of snow damage to Norway spruce stands during 2006–2011 (X/2009 = snow damage in October 2009; damage was negli- gible in 2007 and intensity was not evaluated). 1) Intensity of damage, 2)Median, 3)Non-outlying range, 4)Moderate outliers, 5)Extreme outliers 216 cislo4_2014.indb 216 4.2.2015 13:32:29 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 Tabulka 2. Počty hodnocených stromů podle typů poškození v jednotlivých letech (X/2009 = sněhový polom z října 2009) Table 2. Number of trees evaluated by type of damage for each year (X/2009 = snow damage in October 2009). Rok1) 2006 2008 2009 X/2009 2010 2011 Zdravý2) 29212 14415 32907 30855 29262 26238 Ohnutý3) 2420 386 626 1085 676 55 Vrcholový zlom4) 2548 38 170 2022 1755 31 Korunový zlom5) 2505 13 74 1561 1452 10 Kmenový zlom6) 1156 22 47 605 591 25 Vývrat7) 359 30 52 362 319 61 Pařez8) 303 111 239 98 370 200 Staré poškození9) 4343 7283 11457 8686 9046 16365 Year, 2)Undamaged, 3)Bending, 4)Top breakage, 5)Crown breakage, 6)Trunk breakage, 7)Uprooting, 8)Stump, 9)Old damage 1) Tabulka 3. Vícenásobné porovnání poškození smrkových porostů sněhem v jednotlivých zimních obdobích (Kruskal-Wallis test: H (5, N = 2025) = 851,25; p = 0,000; statisticky významný rozdíl: *p < 0,0001, **p < 0,05; zvýrazněny hodnoty, kde nebyl zjištěn významný rozdíl) Table 3. Multiple comparisons of damage to spruce stands for each winter (Kruskal–Wallis test: H (5, N = 2025) = 851.25; p = 0.000; statistically significant difference: *p < 0.0001, **p < 0.05; highlighted values indicate insignificant differences). 2006 2008 2009 X/2009 2010 2011 R:1561,3 R:678,6 R:705,8 R:1194,4 R:1234,3 R:560,0 2008 17,27803* 2009 19,73767* 0,53230 X/2009 8,46346* 10,10728* 11,28973* 2010 7,53252* 10,87835* 12,19481* 0,92060 2011 23,08679* 2,32434 3,36726** 14,64924* 15,54910* Obr. 4. Parametry sněhové pokrývky v zimách 2006–2011 (X/2009 = sněhová kalamita 13.–16. 10. 2009) Fig. 4. Snow cover parameters in winters of 2006–2011 (X/2009 = heavy snowfall from 13–16/10/2009). Snow cover depth, 2)Snow water equivalent, 3)Snow density, 4)Median, 5)Non-outlying range, 6)Moderate outliers, 7)Extreme outliers 1) Poškození porostů koresponduje s naměřenými parametry sněhové pokrývky (obr. 4) a lze je rovněž přiřadit ke třem typům situací zimních sezón. (i) Největší množství sněhu bylo zjištěno v zimě 2005/2006 (výška sněhové pokrývky 245 cm, dne 8. 3. 2006 na hřebeni hory Smrk, 1194 m n.m., maximum vodní hodnoty sněhu 693 mm). (ii) Ve dnech 13.–14. 10. 2009 napadla přívalová sněhová srážka na nezamrzlou půdu a nepřipravenou vegetaci před začátkem období vegetačního klidu o průměrné výšce sněhové pokrývky podle mikroklimatické situace od 26 do 88 cm. (iii) Roky 2007–2008 a 2010–2011 se vyznačovaly mírnými zimami s nízkým množstvím sněhu. Výjimkou je pouze situace v únoru–březnu 2009, kdy dosahovala výška sněhové pokrývky (maximum 248 cm, 26. 3. 2009 pod vrcholem Lysé hory, 1291 m n.m.) hodnot srovnatelných se zimou 2005/2006 (tabuľka 4). Vodní hodnota sněhu byla sice o něco nižší, než v roce 2006, přesto však signifikantně vyšší než v ostatních případech, včetně října 2009. Hustota sněhu pak byla podobná, jako v letech 2007, 2008 a říjnu 2009 (obr. 4). Podle výšky sněhové pokrývky lze naměřené sněhové situace rozdělit do tří skupin (tabuľka 4, obr. 4): (i) zima 2005/2006 + zima 2008/2009, (ii) říjen 2009 + zima 2009/2010, (iii) zima 2006/2007 + 2007/2008 + 2010/2011. Podle vodní hodnoty sněhu jsou skupiny totožné, pouze zima 2008/2009 se vyčleňuje jako samostatný typ, který je svými hodnotami nižší než hodnoty ze zimy 2005/2006, ale vyšší než všechny ostatní změřené situace (tab. 5). Nejmenší odlišnosti jsou mezi středními hodnotami hustoty sněhu (tab. 6). Statisticky zde také vyplývají tři signifikantně odlišné situace, jejich uspořádání se ale částečně liší: (i) Zima 2005/2006 zůstává jako sezóna nejbohatší na sněhové srážky a s největšími škodami, (iii) říjen 2009 se příliš neliší od ostatních sezón 2006/2007 + 2007/2008 + 2008/2009 a přiřadit sem lze i zimu 2009/2010, (ii) měření v roce 2011 se pak kromě vysokých středních hodnot (podobných zimě 2005/2006) vymyká především velkou variabilitou vypočtené hustoty sněhu (obr. 4). 217 cislo4_2014.indb 217 4.2.2015 13:32:31 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 Tabulka 4. Vícenásobné porovnání výšky sněhové pokrývky v jednotlivých zimních obdobních (Kruskal-Wallis test: H (6, N = 388) = 305,1381, p = 0,000; statisticky významný rozdíl: ***p < 0,0001, **p < 0,01; zvýrazněny hodnoty, kde nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl) Table 4. Multiple comparisons of snow cover depth for each winter (Kruskal-Wallis test: H (6, N = 388) = 305.1381; p = 0.000; statistically significant difference: ***p < 0.0001, **p < 0.01; highlighted values indicate no significant difference determined). 2006 2007 2008 2009 X/2009 2010 2011 R:351,54 R:126,87 R:82,707 R:314,14 R:232,86 R:186,68 R:84,836 2007 10,25959*** 2008 12,48726*** 2,08240 2009 1,73729 8,83007*** 11,11272* X/2009 5,369802*** 4,863978*** 7,010377*** 3,795024** 2010 7,626686*** 2,808088 4,970550*** 6,093753*** 2,147251 2011 12,38836*** 1,98200 0,10224 11,01048*** 6,91096*** 4,86875*** Tabulka 5. Vícenásobné porovnání vodní hodnoty sněhu v jednotlivých zimních obdobních (Kruskal-Wallis test: H (6, N = 388) = 264,3829, p = 0,000; statisticky významný rozdíl: ***p < 0,0001, **p < 0,01, *p < 0,05; zvýrazněny hodnoty, kde nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl) Table 5. Multiple comparisons snow water equivalent for each winter (Kruskal-Wallis test: H (6, N = 388) = 264.3829; p < 0.000; statistically significant difference: ***p < 0.0001, **p < 0.01, *p < 0.05; highlighted values indicate no significant difference determined). 2006 2007 2008 2009 X/2009 2010 2011 R:361,60 R:123,50 R:79,81 R:291,28 R:211,65 R:188,61 R:121,98 2007 10,87284*** 2008 13,08904*** 2,06006 2009 3,26607* 7,91141*** 10,15445*** X/2009 6,784186*** 4,045636** 6,155708*** 3,717915** 2010 8,002332*** 3,057366* 5,201709*** 4,908490*** 1,071284 2011 11,13013*** 0,07154 2,02501 8,12943*** 4,18670** 3,18552* Tabulka 6. Vícenásobné porovnání hustoty sněhu v jednotlivých zimních obdobních (Kruskal-Wallis test: H (6, N = 379) = 135,1488, p = 0,000; statisticky významný rozdíl: ***p < 0,0001, **p < 0,01, *p < 0,05; zvýrazněny hodnoty, kde nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl) Table 6. Multiple comparisons of snow density for each winter (Kruskal-Wallis test: H (6, N = 379) = 135.1488; p = 0.000; statistically significant difference: ***p < 0.0001, **p < 0.01, *p < 0.05; highlighted values indicate insignificant differences). 2006 2007 2008 209 X/2009 2010 2011 R:325,08 R:169,28 R:147,96 R:127,74 R:125,75 R:197,00 R:239,02 2007 7,283428*** 2009 8,082172*** 0,986311 2099 9,383691*** 2,004979 0,951116 X/2009 9,232443*** 2,044991 1,018242 0,095181 2010 6,065490*** 1,332539 2,297838 3,389656* 3,391485* 2011 4,092347** 3,366353* 4,283687** 5,469897*** 5,413808*** 2,056408 Obr. 5. Parametry sněhové pokrývky a intenzita poškození porostů, modelová situace 1; SCE = výška sněhové pokrývky, SVH = vodní hodnota sněhu, SHU = hustota sněhu Fig. 5. Snow cover parameters and intensity of snow damage, model scenario 1; X: SCE = snow cover depth, SVH = snow water equivalent, SHU = snow density. Snow cover depth, 2)Snow water equivalent, 3)Snow density; 4)Damage, 5)Intensity of damage, 6)Median, 7), non-outlying range. 1) 218 cislo4_2014.indb 218 4.2.2015 13:32:34 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 Obr. 6. Parametry sněhové pokrývky a intenzita poškození porostů, modelová situace 2; SCE = výška sněhové pokrývky, SVH = vodní hodnota sněhu, SHU = hustota sněhu Fig. 6. Snow cover parameters and intensity of snow damage, model scenario 2; X: SCE = snow cover depth, SVH = snow water equivalent, SHU = snow density. 1) Snow cover depth, 2)Snow water equivalent, 3)Snow density, 4)Damage, 5)Intensity of damage, 6)Median, 7)Non-outlying range. Obr. 7. Parametry sněhové pokrývky a intenzita poškození porostů, modelová situace 3; SCE = výška sněhové pokrývky, SVH = vodní hodnota sněhu, SHU = hustota sněhu Fig. 7. Snow cover parameters and intensity of snow damage, model scenario 3; X: SCE = snow cover depth, SVH = snow water equivalent, SHU = snow density. Snow cover depth, 2)Snow water equivalent, 3)Snow density, 4)Damage, 5)Intensity of damage, 6)Median, 7)Non-outlying range 1) Souhrnem statistického hodnocení podobnosti výsledků intenzity poškození porostů i parametrů sněhové pokrývky je rozdělení sezón do tří modelových situací (tab. 7, Hlásny et al. 2011): (i) Katastrofální poškození porostů dlouhotrvající zátěží těžkého sněhu odpovídá zimě 2005/2006 (obr. 5). (ii) Střední diferencované poškození především v nižších polohách časným sněhem odpovídá přívalové sněhové srážce 13.–14. 10. 2009. Jeho následky se promítly i do hodnocení zimy 2009/2010 (obr. 6). (iii)N o r m á l n í p r ů b ě h z i m y s p r ů m ě r n ý m a ž podprůměrným množstvím sněhu nezpůsobuje významné škody. Střední hodnota intenzity poškození nedosahuje 3 % (obr. 7). Průběh zimy odpovídá sezónám 2006/2007, 2007/2008 a 2010/2011. Tabulka 7. Multikriteriální vymezení modelových situací podle sněhových sezón 2005–2011 Table 7. Multi-criteria analysis of model scenarios by snow seasons 2005–2011. Sezóna1) 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 X/2009 2009/2010 2010/2011 Poškození2) i iii* iii iii ii ii iii Výška sněhové pokrývky3) i iii iii i ii ii iii Vodní hodnota sněhu4) i iii iii iv ii ii iii Hustota sněhu5) Celkem6) i iii iii iii iii iii ii i iii iii — ii ii iii * V roce 2007 nebylo poškození s finančních důvodů hodnoceno, protože bylo velmi nízké. Winter, 2)Damage, 3)Snow cover depth, 4)Snow water equivalent, 5)Snow density, 6)Total 1) 219 cislo4_2014.indb 219 4.2.2015 13:32:36 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 Zima 2008/2009 se vyznačovala větším množstvím převážně lehkého až středně těžkého sněhu, který nezpůsobil významné škody, a nelze ji pro vymezení modelových situací použít. 4. Diskuse Při výzkumu v povodí nádrže Šance v letech 2006–2011 byly zaznamenány dvě události s výskytem rozsáhlých sněhových polomů (obr. 3, Hlásny et al. 2011). Při hodnocení na jaře 2006 byl zachycen polom vzniklý během zimy 2005/2006, především na počátku prosince 2005 (Konôpka et al. 2007). Druhým případem byl polom způsobený sněhovou kalamitou ve dnech 13.–16. 10. 2009, který byl zaznamenán ihned při následném šetření v listopadu 2009 po odtátí většiny časného sněhu a poté znovu při pravidelném hodnocení na jaře 2010. Protože většinu polomu z října 2009 nebylo možné v krátkém meziobdobí po roztátí časného sněhu (konec října) do nástupu normální zimy asanovat a při pravidelném terénním šetření rozsahu polomů na jaře 2010 nebylo možné vizuálně odlišit škody vzniklé v říjnu 2009 od případných následných poškození vzniklých až během normální zimní sezóny, zahrnují výsledky prezentované za rok 2010 hlavně škody z října 2009. Srovnání výsledků z října 2009 s jarem 2010 (tab. 3) neukazuje statisticky významné rozdíly a napovídá, že během normální zimy 2009/2010 již k významným škodám nedošlo. Během zim 2007/2008, 2008/2009 a 2010/2011 nedošlo k vážnému poškození porostů, ¾ všech hodnocených porostů byly poškozeny s intenzitou maximálně 2 % (v roce 2011 bylo dokonce více než 80 procent smrkových porostů zcela bez známek čerstvého poškození), přičemž bylo-li v každém roce zaznamenáno několik extrémních hodnot s vyšší intenzitou poškození, jednalo se převážně o poškození mladých porostů ohybem (viz tab. 2), které má nulový hospodářský význam. V zimě 2006/2007 bylo poškození porostů tak malé (srovnatelně s rokem 2011), že v roce 2007 se terénní šetření neuskutečnilo, a škody ze zimy 2006/2007 můžeme považovat za prakticky nulové. Kvantifikované parametry sněhové pokrývky jsou měřítkem množství sněhu jako škodlivého činitele v ochraně lesů (Stolina 1985), který je v kauzálním pojetí příčinou výše popsaných následků – poškození porostů. Mezi vodní hodnotou sněhu, výškou sněhové pokrývky a hustotou sněhu je vztah, který lze vyjádřit matematickou funkcí SVH = 0,01 * SCE * SHU, kde SVH je vodní hodnota sněhu v mm, SCE je výška sněhové pokrývky v cm a SHU je hustota sněhu v kg*m−3; 0,01 je přepočtový koeficient použitý pro přepočet rozdílných jednotek, ve kterých jsou jednotlivé veličiny měřeny. Množství sněhu v jednotlivých zimních situacích dobře vyjadřuje výška sněhové pokrývky i vodní hodnota sněhu; nejlépe je množství sněhu vyjádřeno právě vodní hodnotou (Lehtonen et al. 2014), v praxi se však častěji používá výška sněhové pokrývky, neboť její měření je technicky výrazně méně náročné (odpadá složité zjišťování objemu a hmotnosti vzorků, Křístek et al. 2011b) a přitom dobře koreluje s vodní hodnotou sněhu (r = 0,93 podle výsledků 2006–2011). Ačkoliv hustota sněhu je významnou vlastností, která by mohla mít klíčový význam pro vznik poškození (viz např. Stolina 1985, Konôpka et al. 2008, Vicena et al. 1979), naměřené hodnoty tomu příliš nenasvědčují. Problematická je zejména velká variabilita naměřených hodnot hustoty při nízkých výškách sněhové pokrývky (variační koeficient hustoty negativně koreluje s průměrnou výškou sněhové pokrývky r = −0,373 – srovnej výsledky z roku 2011, kdy byla výška sněhové pokrývky extrémně nízká), což je způsobeno zejména sníženou přesností měření při malých objemech odebíraných vzorků profilu sněhové pokrývky (podrobněji Křístek et al. 2011a,b). Modelové situace vybrané z let 2006–2011 na základě pozorovaného poškození porostů kvantifikovaného podílem poškozených jedinců k celkovému počtu jsou popsány také z hlediska klimatických podmínek: množství sněhu vyjádřeného výškou sněhové pokrývky (nad 100 cm v roce 2006, 40 a více cm při jednorázové srážce 13.–15. října 2009, srovnej Lehtonen et al. 2014), vodní hodnotou a hustotou sněhu. Podle Lehtonena et al. (2014) začíná poškození nevychovávaných porostů při sněhové zátěži mezi 20 až 30 kg*m−2, ale velikost zátěže potřebné ke vzniku poškození se podstatně liší podle typu (kvality) sněhu v korunách stromů a je podstatný rozdíl mezi zatížením sněhem (suchým, mokrým nebo přemrzlým) a námrazou. Statistické testy v naší studii potvrzují návaznost poškození na klimatické situace (výšku sněhové pokrývky) v roce 2006, říjnu 2009 i v letech 2007–2008 a 2010–2011. Výjimkou je zima 2008/2009, kdy i přes velké množství sněhu (srovnatelné s rokem 2006), k významnému poškození porostů nedošlo. To naznačuje závislost poškození i na dalších faktorech (Konôpka et al. 2007, 2008, Lehtonen et al. 2014), včetně klimatických, jako např. na nástupu zimy a sněžení: 13. 10. 2009 začalo sněžit v nižších polohách z nízké oblačnosti (do 900 m n.m.) a teprve postupně do 15. 10. 2009 sněžení nastupovalo výše spolu se vzestupem oblačnosti a poklesem teploty vzduchu, takže rozložení sněhové pokrývky 16. 10. 2009 mělo výrazně nelineární charakter: do 900 m n.m. stoupala vrstva sněhu s nadmořskou výškou, ale nad 900 m n.m. již byla více méně rovnoměrná. Nástupu a průběhu přívalové srážky časného sněhu pak odpovídalo i poškození porostů. Do 670 m n.m. byly poškozeny všechny porosty a rozsah kalamity byl přibližně stejný jako v roce 2006, ale nad touto hranicí postupně přibývalo zcela nepoškozených porostů, přičemž nad 900 m n.m. se poškození vyskytovalo již jen ojediněle (Hlásny et al. 2011). 5. Závěr Výsledky ukazují, že se průběh zimy z pohledu nástupu a množství sněhových srážek promítá do poškození porostů. V zimách s průměrnými nebo podprůměrnými sněhovými srážkami k významnému poškození porostů sněhem nedošlo. Byly však zaznamenány dvě odlišné situace rozsáhlých škod: zima 2005/2006 s velkým (nadnormálním) množstvím středně těžkého až těžkého sněhu a přívalová sněhová srážka časného sněhu 13.–15. 10. 2009, která poškodila nepřipravené porosty před ukončením vegetačního období. Na základě dat o sněhu a poškození porostů byly jednotlivé sezóny rozděleny do tří typických modelových situací. Ty nepostihují všechny možné situace, které mohou v zájmovém území z hlediska poškození porostů sněhem vzniknout, ani nemohou podchytit všechny klimatické faktory, které vznik 220 cislo4_2014.indb 220 4.2.2015 13:32:37 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 poškození podmiňují. Popis modelových situací z hlediska příčiny (množství sněhu) a následku (poškození porostů) je podmínkou nutnou, ale nikoli dostačující, pro vytvoření modelu potenciálního ohrožení porostů sněhem. Tím nelze mít vývoj za dokončený, ale prezentované výsledky dávají dobrý předpoklad pro další rozvoj práce na vytvoření modelu. Poděkování Článek vznikl v rámci projektu č. A01/14 financovaného Interní grantovou agenturou FLD ČZU Praha a na základě výsledků projektu NAZV č. QH81334 „Geoprostorové modelování potenciálního ohrožení lesních porostů“ financovaného Ministerstvem zemědělství ČR – Národní agenturou pro zemědělský výzkum. Literatura COUNCIL DIRECTIVE 1999/105/EC of 22 December 1999 on the marketing of forest reproductive material. Official Journal of the European Communities. 245 p. Culek, M. (ed.), 1996: Biogeografické členění České republiky. Praha, Enigma, 347 p. Gardiner, B. A., Peltola, H., Kellomäki, S., 2000: Comparison of two models for predicting the critical wind speeds required to damage coniferous trees. Ecol. Model., 129:1–23. Gardiner, B. A., Quine, C. P., 2000: Management of forests to reduce the risk of abiotic damage – a review with particular reference to the effects of strong winds. For. Exil. Manage., 135:261–277. Hlásny, T., Křístek, Š., Holuša, J., Trombik, J., Urbaňcová, N., 2011: Snow disturbances in allochtonous Norway spruce forests: an application of Neural Networks based regression modeling. Forest ecology and Management, 262(12):2151–2161. Holuša, J. (ed.), 2000: Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 40. Moravskoslezské Beskydy. Textová část. Platnost 2000–2019. Frýdek-Místek, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 225 p. Holuša, J., 2004: Health condition of Norway spruce Picea abies (L.) Karst. stands in the Beskid Mts. Dendrobiology 51 (Suppl.):11– 17. Holuša, J., Křístek, Š., Trombik, J., 2010: Stability of spruce forests in the Beskids: an analysis of wind, snow and drought damages. Beskydy, 3(1):43–54. Jalkanen, A., Mattila, U., 2000: Logistic regression models for wind and snow damage in northern Finland based on the National Forest Inventory data. Forest Ecology and Management, 135:315–330. Kamimura, K., Shirashi, N., 2007: A review of strategies for wind damage assessment in Japanese forests. J. For. Res., 12:162– 176. Klopcic, M., Poljanec, A., Gartner, A., Boncina, A., 2009: Factors related to natural disturbances in mountain Norway spruce (Picea abies) forests in the Julian Alps. Ecosience 16(1):48–57. Konôpka, J., Konôpka, B., Nikolov, CH., Raši, R., 2007: Damage to forest stands by snow with regard to altitute in Orava, Pohronie and Kysuce regions. Lesn. Čas. – Forestry Journal, 53(3):173–190. Konôpka, J., Konôpka, B., Nikolov, CH., 2008: Sněhové polomy v lesných porastoch na Slovensku. Analýza kalamity zo zimy 2005/2006. Lesnícke štúdie č. 59. Zvolen. Národné lesnícke centrum, Lesnícky výskumný ústav Zvolen, 65 p. KruskaL, W., Wallis, W., A., 1952: Use of ranks in one-criterion variance analysis. Journal of the American Statistical Association, 47(260):583–621. Křístek, Š., Holuša, J., Urbaňcová, N., Trombik, J., Drápela, K., 2011a: Expeditionary measurements of snow in extensively forested Carpathian mountains: evaluating parameters variability. Carpathian Journal of Earth and Environmental Sciences, 6(2):45–58. Křístek, Š., Urbaňcová, N., Holuša, J., Tomeček, P., 2011b: Měření vlastností sněhové pokrývky v lese a mimo les. Certifikovaná metodika. Lesnický průvodce 2/2011. Jíloviště-Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., 73 p. Křístek, Š., Urbaňcová, N., Holuša, J., 2012: Hodnocení škod způsobených sněhem na lesních porostech. Certifikovaná metodika. Lesnický průvodce 7/2012. Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., 40 p. Lehtonen, I., Hoppula, P., Pirinen, P., Gregow, H., 2014: Modelling crown snow loads in Finland: a comparison of two methods. Silva Fennica, 48(3):1120. Dostupné na internete: http:// dx.doi.org/10.14214/sf.1120] Lekeš, V., Dandul, I., 2000: Using airflow modeling and spatial analysis for defining wind damage risk classification (WINDARC). Forest Ecology and Management 135:331–344. Lipina, P., 2014: 491 cm celkové sněhové pokrývky na Lysé hoře v Beskydech v zimní sezóně 1910–11. Infomet. Český hydrometeorologický ústav. Dostupné na internete: http://www. infomet.cz/index.php?id=read&idd=1394453361] Nykänen, M. L., Peltola, H., Quine, C. P., Kellomäki, S., Broadgate, M., 1997: Factors affecting snow damage of trees with particular reference to European conditions. Silva Fennica, 31:193–213. Päätalo, M. J., Peltola, H., Kellomäki, S., 1999: Modelling the risk of snow damage to forests under short-term snow loading. Forest Ecology and Management, 116: 51–70. Pavelka, J., Trezner, J. (eds.), 2001: Příroda Valašska. Vsetín, Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, 568 p. Peltola, H., Kellomäki, S., Vaisanen, H., Ikonen, V. P., 1999: A mechanistic model for assessing the risk of wind and snow damage to single trees and stands of Scots pine, Norway spruce, and birch. Can. J. For. Res., 29:647–661. Peltola, H., Kellomäki, S., Hassinen, A., Granander, M., 2000: Mechanical stability of Scots pine, Norway spruce and birch: an analysis of tree-pulling experiments in Finland. Forest Ecology and Management, 135:143–153. Plívs, K., 1971: Typologický systém ÚHÚL. Brandýs nad Labem, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 90 p. Rottmann, M., 1985: Schneebruchschäden in Nadelholzbeständen. Beiträge zur Beurteilung der Schneebruchgefährdung, Zur Schadensvorbeugung und Zur Behandlung schneegeschädigter Nadelholzbestände. Frankfurt am Main, J. D. Sauerlander’s Verlag, 159 p. Rychtecká, P., Urbaňcová, N., 2008: Škodliví činitelé lesa v letech 1996–2006 – I. část Abiotičtí a antropogenní činitelé. Lesnická práce, 6:14–15. Savill, PS., 1983: Silviculture in windy climate. For. Abs., 44:473– 488. Schelhaas, M. J., Nabuurs, G. J., Schuck, A., 2003: Natural disturbances in the European forests in the 19th and 20th centuries. Global Change Biology, 9:1620–1633. Slodičák, M., 1996: Stabilizace lesních porostů výchovou. Lesnický průvodce, Jíloviště-Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, 52 p. Slodičák, M., Novák, J., 2006: Silvicultural measures to increase the mechanical stability of pure secondary Norway spruce stands before conversion. Forest Ecology and Management, 224:252–257. 221 cislo4_2014.indb 221 4.2.2015 13:32:37 Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222 Spiecker, H., 2000: The growth of Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.) in Europe within and beyond its natural range. In: Hasenauer, H. (ed.): International Conference on Forest Ecosystem Restoration. Ecological and Economic Impacts of Restoration Processes in secondary coniferous Forests. Proceedings of the International Conference held in Vienna, Austria, 10–12 April 2000, p. 247–256. Stolina, M. (ed.), 1985: Ochrana lesa. Bratislava, Príroda, 480 p. Tolasz, R., Brázdil, R., Bulíř, O., Dobrovolný, P., Dubrovský, M., Hájková, L. et al., 2007: Atlas podnebí Česka. 1. vydání. Praha, Olomouc, Český hydrometeorologický ústav, Universita Palackého, 255 p. Valinger, E., Lundqvist, L., Bondesson, L., 1993: Assessing the risk of snow and wind damage from tree physical characteristics. Forestry, 66:249–260. Vicena, I., Pařez, J., Konôpka, J., 1979: Ochrana lesů proti polomům. Praha, SZN, 244 p. Vicena, I., 2003: Námraza v našich lesích. Písek, Matice lesnická, 129 p. Summary During 2006–2011, snow damage to artificial spruce stands in the basin of the Šance reservoir (about 14,500 ha, Fig. 1) was monitored. Repeated measurements of snow and evaluation of damage to stands were performed in 364 experimental plots. In every year, damage to about 45,000 trees was evaluated. The comparison of the extent of damage to spruce stands in individual winter seasons using the Kruskal-Wallis test (Table 3) indicates differences in damage intensity: while in the winters of 2007–2009 and 2010/2011 damage was negligible, in the winter of 2005/2006 a snowfall of calam- ity proportions occurred, and in autumn 2009 snowfall was recorded during 13–16 October with corresponding damage intensity in spring 2010 (Fig. 3). The Kruskal-Wallis test also confirmed significant differences in the quantitative parameters of snow cover between individual snow situations, even though the values of snow cover depth (Table 4), snow water equivalent (Table 5), and snow density (Table 6) differed only partially: the “catastrophic” winter of 2005/2006 differed in all parameters, while in the remaining situations snow density was not entirely informative, and mainly its variability changed, reaching its maximum at minimum snow cover depths (Fig. 4). The difference between the winters of 2005/2006 and 2008/2009 is seen mainly in snow water equivalent (Table 5). The torrent of early snow on 13–15 October 2009 was only slightly above-average from the perspective of quantitative parameters of snow cover. At first glance (Fig. 4) it was not an exception to the normal winters of 2007–2008 and 2010–2011, even though the differences in snow cover depth (Table 4) and snow water equivalent (Table 5) were revealed. In evaluating the intensity of stand damage and quantitative snow parameters, three different scenarios were characterised (Table 7): (i) catastrophic damage caused by heavy snow in the winter of 2005/2006 (Fig. 5), (ii) damage caused by a torrential fall of early snow in October 2009 (Fig. 6), and (iii) the “normal” course of winter with minimal damage in the remaining cases (Fig. 7). Different intensities of stand damage and different amounts of snow expressed in quantitative parameters of snow cover corresponded to these model scenarios. 222 cislo4_2014.indb 222 4.2.2015 13:32:38 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 Pôvodná práca – Original paper http://www.nlcsk.sk/fj/ Ekonomická doba obmýtní Economic rotation period Karel Pulkrab1*, Miroslav Sloup2, Roman Sloup1 Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Kamýcká 129, CZ – 165 21 Praha 6 - Suchdol, Česká republika Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň, Náměstí Generála Píky 8, CZ – 301 58 Plzeň-Slovany, Česká republika 1 2 Abstract The article presents selected results of the project of the Czech National Agency for Agricultural Research, “Differentiation of intensities and management practices in relation to forest biodiversity and economic sustainability of forestry” executed at the Department of Forest Economy and Forestry Management, Faculty of Forestry and Wood Sciences, Czech University of Agriculture in Prague. The results included the quantification of forest rotation periods derived from total mean increment, total mean value increment, and annual gross profit of forest production. Significant differences between the rotation period currently recommended and the rotation period relevant to economic optimum (maximum) were observed. The better the forest site (site quality class), the bigger is the difference. Keywords: felling maturity; rotation age; rotation period; maturity of non-market forest functions; economic maturity Abstrakt Příspěvek uvádí vybrané výsledky projektu NAZV „Diferenciace intenzit a postupů hospodaření ve vztahu k zajištění biodiverzity lesa a ekonomické životaschopnosti lesního hospodářství“, který je řešen na katedře ekonomiky a řízení lesního hospodářství Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Byla provedena kvantifikace doby obmýtní, stanovená na základě celkového průměrného přírůstu, celkového průměrného přírůstu hodnotového a na základě čistého důchodu lesní výroby (hrubého zisku lesy výroby). Byla zjištěna značná diference mezi dobou obmýtní, v současnosti doporučovanou a dobou obmýtní, odpovídající ekonomickému optimu (maximu). Tato diference se zvyšuje od méně kvalitních směrem ke kvalitnějším stanovištím (bonitním stupňům). Klíčová slova: mýtní zralost; mýtní věk; doba obmýtní; mimoprodukční zralost; ekonomická zralost 1. Úvod 1.1. Mýtní zralost Mýtní zralost se definuje jako stav porostů, optimální pro těžební zásah. Vztahuje se buď na jednotlivé porosty, kde se vyjadřuje mýtním věkem, nebo na hospodářské soubory, kde se vyjadřuje dobou obmýtní. Pro lesní hospodářství to jsou velmi závažná hospodářsko-úpravnická kritéria, základ pro časovou a těžební úpravu lesa, které rozhodujícím způsobem ovlivňují výšku mýtní těžby. Odborná literatura definuje tyto druhy doby obmýtní (Halaj 1990): 1.2. Kvantitativní zralost (nejvyšší objemové produkce) Kvantitativní mýtní zralost je stav, ve kterém porosty dosahují maximální průměrné roční objemové produkce. To odpovídá věku kulminace průměrného přírůstku celkové produkce. Současně v tomto věku nastává rovnost přírůstu CPP (celkový průměrný přírůst) a CBP (celkový běžný přírůst). Tato zralost představuje spodní hranici mýtní zralosti dřevin. Při nižším mýtním věku by se nevyužívaly potenciální produkční možnosti lesa, vznikaly by tedy přírůstové ztráty. Výhodou kvantitativní zralosti (v porovnání s jinými druhy zralosti, např. hodnotovou, ekonomickou) je to, že je charakterizovaná jenom zákonitostmi růstového procesu – kulminací objemového CPP. Závisí na dřevině, bonitě a zakmenění. Nepodléhá tedy cenovým, nákladovým a jiným změnám. Určuje se podle růstových tabulek. Kvantitativní mýtní zralost má své oprávnění tehdy, jestliže se ze surových kmenů vyrábí jeden sortiment, např. dřevo na chemické zpracování (vláknina), palivo apod. 1.3. Hodnotová zralost Hodnotová zralost je stav, ve kterém porosty dosahují nejvyšší průměrný roční přírůstek hodnoty celkové produkce. Jde o věk kulminace celkového průměrného hodnotového přírůstu. Hodnota se odvozuje na základě peněžního vyjádření celkové produkce. Celková produkce dřevin se pro bonity rozčlení podle sortimentačních tabulek na sortimenty surového dříví, které se ocení pomocí tržních cen. Proto hodnota produkce obsahuje objemovou (m3), kvalitativní (sortimenty) a užitkovou (cena dřeva) stránku surového dříví. 1.4. Technická zralost Technická zralost se definuje jako věk, ve kterém se dosahuje maximální průměrná roční produkce cílového sortimentu, *Corresponding author. Karel Pulkrab, e-mail: [email protected], phone: +420 224 383 705, mobil +420 224 383 703 cislo4_2014.indb 223 4.2.2015 13:32:38 K. Pulkrab et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 resp. skupiny cílových sortimentů, přijatých za produkční cíl. Nastává ve věku kulminace CPP cílového sortimentu. Někteří autoři definují technickou zralost na základě objemu celkové produkce nebo zásoby hlavního porostu cílového sortimentu, jiní zase na základě hodnoty. Definice technické zralosti na základě objemu má oprávnění v tom případě, když záleží pouze na kvalitě dřeva cílového sortimentu. Často se technická zralost určuje na základě hodnoty produkce cílových sortimentů. V souladu s definicí základního druhu zralosti, tj. hodnotové, jako základ k odvození technické zralosti použijeme hodnotu celkové produkce cílového sortimentu. Rozdíl mezi technickou a hodnotovou zralostí je pouze v tom, že hodnotová zralost se odvozuje ze všech základních sortimentů, technická zralost pouze z cílových sortimentů. 1.5. Ekonomická zralost K odvození ekonomické mýtní zralosti se používají v literatuře tato hlavní kritéria: –– výnosy (tržby) z těžební činnosti lesní výroby, tj. z mýtní a předmýtní těžby, –– vlastní náklady lesní výroby (pěstební a těžební činnosti), –– čistý důchod (hrubý zisk lesní výroby). 1.6. Mimoprodukční zralost Syntézou současných vědeckých poznatků (viz Halaj 1990) o vlivu věku porostů na plnění mimoprodukčních funkcí se odvodily rámcové údaje věku mimoprodukční zralosti. Při vodohospodářské funkci je doba zralosti: smrk 100–140 roků, jedle 110–130, borovice 90–120, buk 110–150, dub 110–190 roků. Při půdoochranné funkci je doba zralosti: smrk, jedle a borovice 80–100 roků, buk a dub 100 roků. Pro rekreační funkci je doba zralosti blízká jejich fyzické zralosti. 1.7. Kombinovaná (komplexní) zralost Je to optimální věk mýtní zralosti, odvozený integrací hodnotové, technické a ekonomické zralosti. Definuje se jako věk, ve kterém je úhrn ztrát vůči maximálním hodnotám všech uvažovaných kritérií mýtní zralosti minimální. Určení kombinované zralosti je složitá optimalizační úloha. 2. Materiál a metodika Základním informačním vstupem pro kalkulaci efektivnosti jsou výsledky řešení projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum „Diferenciace intenzit a postupů hospodaření ve vztahu k zajištění biodiverzity lesa a ekonomické životaschopnosti lesního hospodářství“, koordinovaného v rámci Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Kalkulace vychází z následujících předpokladů: 1) z ekologických limitů, které vyplývají z typologického systému České republiky a příslušné legislativy. V analýze bylo zohledněno zejména doporučené zastoupení dřevin, podíl melioračních a zpevňujících dřevin, doba obmýtní a cílové hospodářství (smrkové, borové, dubové a bukové); 2) byla navržena optimální hospodářská opatření pěstební a těžební činnosti; 3) potenciální výnosy lesní výroby byly vykalkulovány na základě růstových tabulek; 4) sortimentace byla provedena podle tabulek (Pařez 1987a,b) pro kvalitu „N“ – zdravé nepoškozené rovně rostlé kmeny; 5) v každé tloušťkové třídě (6+ až 1) byly zohledněny hlavní sortimenty, které jsou aktuálně obchodovány v podmínkách České republiky a oceněny tržními cenami, které publikoval Český statistický úřad pro rok 2012; 6) výpočet přímých nákladů pěstební a těžební činnosti vychází z výkonových norem (Nouza, Nouzová 2003) za těchto předpokladů: započítáním průměrné a jednotné přirážky k základní normě ve výši 15 %, uvažováním jednotného mzdového tarifu ve výši 65,00 Kč/Nh v pěstební činnosti a ve výši 80,00 Kč/Nh v těžební činnosti (odhadnutý republikový průměr, jeho hodnota může regionálně kolísat), započtením jednotné výše sociálního a zdravotního pojištění (34 % ke mzdovým nákladům), jednotným započtením náhrad (ve výši 39 % k vynaloženým mzdovým nákladům); 7) základní prostorovou jednotkou hodnocení byl soubor lesních typů (SLT); 8) kardinálním syntetickým ukazatelem efektu hodnocení byl hrubý zisk lesní výroby (HZLV), který je definován jako rozdíl výnosů a úplných vlastních nákladů. Příklad výpočtu uvedených ekonomických parametrů pro SLT 6B je patrný z tabulky 1. 3. Výsledky Výsledky provedených kalkulací jsou patrné z tabulek 2 a 3. Tabulka 2: Varianty doby obmýtní podle souborů lesních typů v ekologické síti typologického systému České republiky. Tabulka uvádí: cílové hospodářství (SM – smrkové, BO – borové, BK – bukové, DB – dubové) a čtyři varianty doby obmýtní: –– průměrnou doporučenou dobu obmýtní v souladu s příslušnou legislativou, –– dobu obmýtní v ekonomickém maximu (v maximu hrubého zisku lesní výroby), –– dobu obmýtní v maximu celkového průměrného přírůstu hodnotového, –– dobu obmýtní v maximu celkového průměrného přírůstu. 4. Diskuze a závěr Z výstupů tabulky 2 a 3 je možno učinit několik závěrů, využitelných pro další optimalizaci jednoho z nejzávažnějších hospodářských opatření, které je v rámci vymezených limitů v kompetenci každého vlastníka či hospodáře: –– Nejmarkantnější je zřejmě značná diference mezi dobou obmýtní, v současnosti doporučovanou, a dobou obmýtní, odpovídající ekonomickému optimu (tato diference za odvětví lesního hospodářství činí ročně 1,03 mld. Kč). Tato diference se zvyšuje od méně kvalitních směrem ke kvalitnějším stanovištím. 224 cislo4_2014.indb 224 4.2.2015 13:32:39 K. Pulkrab et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 Tabulka 1. Příklad výpočtu ekonomických parametrů pro SLT 6B Cílové hospodářství: smrkové Doporučená doba obmýtní: 120 let Table 1. Example of calculation of economic parameters for GFT 6B. Target management: spruce Recommended rotation period: 120 years Věk porostu1) PMP2) [roky] CPP3) Náklady pěstební činnosti4) Náklady těžební činnosti5) Náklady celkem6) 9,34 9,12 9,45 9,20 9,38 9,08 9,16 8,89 8,64 8,37 8,12 7,88 7,65 7,42 7,21 6,92 6,66 6,41 6,18 5,97 5,77 5,58 5,41 4 558 4 143 3 798 3 506 3 255 3 038 2 849 2 681 2 532 2 399 2 279 2 170 2 072 1 982 1 899 1 823 1 753 1 688 1 628 1 572 1 519 1 470 1 424 6 327 6 221 6 261 6 133 6 124 5 959 5 902 5 752 5 618 5 458 5 313 5 164 5 029 4 887 4 757 4 567 4 391 4 229 4 078 3 937 3 806 3 683 3 568 10 885 10 364 10 059 9 639 9 379 8 997 8 751 8 433 8 150 7 856 7 592 7 335 7 101 6 869 6 656 6 390 6 144 5 917 5 705 5 509 5 325 5 153 4 992 [m3/ha] 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100 105 110 115 120 125 130 135 140 145 150 155 160 7,38 7,34 7,31 7,23 7,15 7,01 6,88 6,74 6,61 6,45 6,30 6,14 5,99 5,83 5,69 5,46 5,25 5,06 4,88 4,71 4,55 4,41 4,27 Výnosy těžby výchovné7) [Kč/ha/r] 2 352 2 138 2 717 2 508 2 981 2 782 3 199 3 010 2 843 2 694 2 559 2 437 2 326 2 225 2 132 2 047 1 968 1 895 1 828 1 765 1 706 1 651 1 599 Výnosy těžby obnovní8) CPPh9) HZLV10) 11 701 12 024 12 440 12 182 12 288 12 220 12 133 11 902 11 825 11 525 11 338 11 136 10 877 10 612 10 353 9 939 9 557 9 203 8 874 8 568 8 283 8 015 7 765 14 053 14 162 15 157 14 690 15 269 15 001 15 332 14 913 14 668 14 219 13 897 13 573 13 203 12 837 12 486 11 986 11 525 11 098 10 702 10 333 9 989 9 666 9 364 3 168 3 797 5 099 5 051 5 889 6 004 6 581 6 480 6 518 6 362 6 305 6 238 6 103 5 968 5 829 5 596 5 381 5 182 4 997 4 824 4 664 4 513 4 372 Vysvětlivky – Explanatory notes: SLT = soubor lesních typů – GFT = group of forest types. Stand age [years), 2)PMP = průměrný mýtní přírůst – MRI = mean rotation increment, 3)CPP = celkový průměrný přírůst – TMI = total mean increment, 4)Costs of silvicultural operations [CZK/ha/year], 5) Costs of felling operations [CZK/ha/year], 6)Total costs [CZK/ha/year], 7)Income from tending cuts [CZK/ha/year], 8)Income from regeneration felling [CZK/ha/year], 9)CPPH = celkový průměrný přírůst hodnotový – TMVI = total mean value increment [CZK/ha/year], 10)HZLVr = roční hrubý zisk lesní výroby – AGPFP = annual gross profit of forest production [CZK/ha/year] 1) Tabulka 2. Varianty doby obmýtní podle souborů lesních typů v ekologické síti typologického systému České republiky Table 2. Rotation periods variants by groups of forest habitat types in the ecological network of the type system of the Czech Republic. řada lvs11)/ kat.12) 2) Přechodná Extrémní 3) W C X Exponovaná 4) Z Y 5) J A F N Soubory lesních typů1) Kyselá6) Živná7) M K I S B Oglejená8) H D V O P Podmáčená9) Q T G R Lužní10) L U 9 kleč 8 SM 7 bkSM 6 smBK 5 jdBK SM 90 90 80 65 BK 130 85 85 70 SM SM SM SM SM SM 300 300 140 140 140 130 90 80 95 85 85 85 80 80 80 75 85 75 70 70 70 70 70 75 SM SM SM SM SM 140 140 130 300 300 95 80 80 85 80 85 80 80 75 80 70 70 75 75 80 SM SM SM SM SM 300 130 130 130 120 95 80 80 90 90 75 80 80 75 80 70 65 65 75 80 SM BK SM SM SM BK 300 250 90 130 130 130 95 75 80 80 75 95 80 75 80 80 75 80 70 70 65 65 75 70 SM SM 130 130 85 85 85 80 80 80 SM SM SM 130 130 130 80 80 80 80 80 70 65 65 65 SM SM SM SM SM SM 120 120 120 120 120 120 85 80 80 80 80 80 80 80 80 70 80 80 60 65 60 60 60 60 SM SM SM SM SM SM 120 120 120 120 110 120 80 80 80 80 80 80 80 80 80 80 80 80 65 65 60 60 60 60 SM SM SM SM SM 130 120 120 120 120 80 90 80 90 85 75 80 80 80 80 75 75 70 75 70 SM SM SM SM SM SM SM 130 130 130 130 120 120 120 80 80 80 85 85 80 85 80 80 80 75 75 80 75 65 65 80 75 60 65 75 SM SM SM SM SM SM 120 120 120 120 120 120 80 80 80 80 90 80 80 80 70 80 80 80 65 65 60 65 60 65 SM SM SM SM SM SM 110 120 120 120 120 100 80 80 80 95 85 80 80 80 80 80 80 80 65 75 60 65 70 65 SM 120 80 80 65 225 cislo4_2014.indb 225 4.2.2015 13:32:42 K. Pulkrab et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 Pokračovanie tabuľky 2 – Continuation of the table 2 řada2) lvs11)/ kat.12) 4 BK 3 dbBK 2 bkDB Přechodná3) W C BK 130 90 70 70 BK 130 85 85 70 DB 160 105 80 65 BO 120 90 80 60 BK 130 90 70 70 DB 130 115 85 60 BO 130 105 80 60 BO 130 75 65 60 1 DB 0 BOR Extrémní4) X Z Y BO 300 70 70 60 BO 300 75 75 60 DB 300 85 70 60 DB DB 300 300 80 85 80 75 60 60 BO 300 80 70 70 Soubory lesních typů1) Kyselá6) Živná7) Exponovaná5) J A SM 90 80 75 60 BK SM 250 90 85 75 80 75 70 60 DB 130 80 80 60 DB DB 300 130 80 115 80 85 70 60 BO 300 85 70 60 Oglejená8) Podmáčená9) F N M K I S B H D V O P Q SM 110 110 80 65 SM 110 90 80 65 SM 110 80 80 75 SM 110 90 75 60 DB 130 115 85 60 DB 130 110 80 60 BO 130 85 80 60 DB 130 120 80 60 DB 130 115 80 60 DB 130 105 80 60 BO 130 85 65 65 BO 130 85 80 60 SM 110 80 80 65 BK 130 70 70 70 DB 130 115 80 65 DB 130 105 80 65 BO 130 85 80 65 SM 110 80 80 65 SM 110 85 80 65 DB 130 105 80 65 DB 130 115 80 65 SM 110 80 80 65 SM 110 80 80 65 BO 110 80 80 65 DB 130 85 80 65 SM 110 80 80 60 SM 110 80 80 60 DB 160 95 90 70 DB 160 85 70 70 SM 110 80 70 60 SM 110 80 80 60 DB 160 90 85 60 DB 160 120 85 60 SM 110 85 80 60 SM 110 80 80 65 DB 160 120 85 60 DB 160 120 85 60 SM 110 80 80 60 SM 110 80 80 60 DB 160 120 85 70 DB 160 120 85 70 SM 110 80 75 50 DB 120 90 85 60 DB 160 95 85 70 DB 160 90 85 70 BO 130 80 65 50 SM 110 90 80 65 BO 120 90 80 60 BO 120 85 65 50 BO 120 90 65 50 BO 130 80 80 60 BO 120 90 80 60 BO 120 90 80 60 BO 120 95 80 60 T BO 120 70 60 55 G R SM 110 85 80 65 SM 110 80 80 65 SM 110 80 80 65 BO 120 80 80 50 Lužní10) L U OL 90 70 70 70 DB 150 95 95 50 DB 150 100 90 50 SM 100 80 80 65 DB 100 120 80 50 BO 120 80 70 70 Group of forest types, 2)Series, 3)Transitional, 4)Extreme, 5)Exposed, 6)Acid, 7)Nutritious, 8)Gleyed, 9)Waterlogged, 10)Alluvial, 11)lvs = lesní vegetační stupeň – faz = forest altitudinal zone, 12)kat. = kategorie – cat. = category 1) Tabulka 3. Roční hrubý zisk lesní výroby v doporučené a ekonomické době obmýtní podle souborů lesních typů za odvětví lesního hospodářství České republiky Table 3. Annual gross profit of forest production in the recommended and economic rotation period by groups of forest habitat types in forestry of the Czech Republic. Označení SLT1) 1X 0Z 1Z 2Z 7Z 8Z 0Y 3Y 4Y 5Y 6Y 7Y 8Y 0M 1M 2M 3M 4M 5M 6M 7M 8M 0K 1K 2K Cílové hospodářství2) Zastoupení SLT [%]3) Zastoupení SLT [ha]4) DB BO DB DB SM SM BO BO BO SM SM SM SM BO BO DB DB DB BK SM SM SM BO DB DB 0,1 + 0,3 0,1 0,1 0,3 + 0,1 + 0,1 0,2 + + 0,8 0,6 0,9 1,1 0,1 2,2 0,4 0,1 0,2 1,3 0,8 4 2 660 0 7 980 2 660 2 660 7 980 0 2 660 0 2 660 5 320 0 0 21 279 15 959 23 939 29 258 2 660 58 516 10 639 2 660 5 320 34 578 21 279 106 393 HZLVr v doporučené době obmýtní [Kč/r/ha] 5) 429 258 358 355 1 010 845 349 556 669 896 1 074 1 192 1 192 228 1 272 301 309 490 590 2 190 2 163 2 328 769 388 705 HZLVr v ekonomické době obmýtní [Kč/r/ha]6) 1 150 785 1 049 1 073 2 882 2 347 1 043 1 710 2 051 2 444 2 956 3 398 3 398 255 1 541 326 335 531 656 2 332 2 570 2 808 903 421 772 HZLVr za ČR v doporučené době obmýtní [tis. Kč/r]7) 1 141 0 2 857 944 2 686 6 743 0 1 479 0 2 383 5 713 0 0 4 852 20 300 7 205 9 041 1 303 34 525 23 300 5 753 12 384 26 590 8 256 75 007 HZLVr za ČR v ekonomické době obmýtní [tis. Kč/r]8) 3 059 0 8 371 2 854 7 666 18 728 0 4 548 0 6 501 15 725 0 0 5 426 24 593 7 804 9 801 1 412 38 387 24 811 6 836 14 938 31 224 8 958 82 136 226 cislo4_2014.indb 226 4.2.2015 13:32:45 K. Pulkrab et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 1. Pokračovanie tabuľky 3 – Continuation of the table 3 Označení SLT1) 3K 4K 5K 6K 7K 8K 1I 2I 3I 4I 5I 6I 0N 1N 2N 3N 4N 5N 6N 7N 8N 1S 2S 3S 4S 5S 6S 7S 8S 0C 1C 2C 3C 4C 5C 3F 4F 5F 6F 7F 8F 1H 2H 3H 4H 5H 6H 1B 2B 3B 4B 5B 6B 7B 2W 3W 4W 5W Cílové hospodářství2) Zastoupení SLT [%]3) Zastoupení SLT [ha]4) BK SM SM SM SM SM DB DB SM SM SM SM BO DB DB SM SM SM SM SM SM DB BO SM SM SM SM SM SM BO BO DB BK BO BK SM SM SM SM SM SM DB DB SM SM SM SM DB DB SM SM SM SM SM DB BK BK SM 4,6 1,5 9,7 6 2,2 0,6 0,7 1,8 1,7 0,1 0,6 0,1 0,4 + 0,1 0,3 0,1 0,7 0,7 0,2 0,1 0,4 0,8 3,2 1,5 5,7 2,1 0,5 0,2 0,1 0,5 0,7 0,2 0,1 + 0,1 0,1 0,5 0,1 + + 0,1 1,1 2,4 0,3 0,9 0,1 0,7 0,7 1,7 0,7 2,8 0,1 + 0,1 0,3 0,1 + 122 353 39 898 258 004 159 590 58 516 15 959 18 619 47 877 45 217 2 660 15 959 2 660 10 639 0 2 660 7 980 2 660 18 619 18 619 5 320 2 660 10 639 21 279 85 115 39 898 151 611 55 857 13 299 5 320 2 660 13 299 18 619 5 320 2 660 0 2 660 2 660 13 299 2 660 0 0 2 660 29 258 63 836 7 980 23 939 2 660 18 619 18 619 45 217 18 619 74 475 2 660 0 2 660 7 980 2 660 0 HZLVr v doporučené době obmýtní [Kč/r/ha] 5) 2 481 3 339 3 256 3 206 3 002 2 706 721 952 3 359 3 339 3 256 3 232 941 591 805 3 360 3 397 3 242 3 023 2 855 3 057 2 496 1 941 4 031 4 080 5 250 5 110 3 239 2 695 1 465 566 805 1 278 1 248 1 577 3 811 4 627 4 442 4 442 3 903 3 072 1 233 3 639 5 464 5 447 3 007 5 203 1 856 2 578 5 447 5 447 5 815 5 829 3 269 1 192 1 812 1 587 4 514 HZLVr v ekonomické době obmýtní [Kč/r/ha]6) 3 463 3 485 3 485 3 479 3 454 3 219 789 1 031 3 463 3 485 3 485 3 462 1 090 648 883 3 569 3 600 3 879 3 569 3 732 4 044 2 865 2 044 4 137 4 183 5 886 5 743 3 789 3 208 1 868 622 883 1 458 1 249 1 773 4 514 4 866 5 229 5 229 5 128 4 057 1 644 4 983 5 909 5 886 3 141 5 850 3 073 3 568 5 886 5 886 6 558 6 581 3 790 1 589 2 016 1 757 4 514 HZLVr za ČR v doporučené době obmýtní [tis. Kč/r]7) 303 557 133 218 840 062 511 646 175 666 43 185 13 424 45 579 151 885 8 881 51 963 8 597 10 012 0 2 141 26 811 9 035 60 362 56 285 15 188 8 131 26 556 41 302 343 098 162 782 795 956 285 427 43 076 14 337 3 897 7 527 14 988 6 799 3 319 0 10 137 12 307 59 075 11 815 0 0 3 280 106 471 348 800 43 464 71 983 13 839 34 557 47 999 246 298 101 417 433 075 15 504 0 3 171 14 459 4 221 0 HZLVr za ČR v ekonomické době obmýtní [tis. Kč/r]8) 423 707 139 043 899 145 555 214 202 116 51 372 14 690 49 361 156 587 9 270 55 617 9 208 11 597 0 2 349 28 479 9 575 72 223 66 451 19 853 10 756 30 482 43 494 352 120 166 891 892 381 320 784 50 391 17 066 4 969 8 272 16 440 7 756 3 322 0 12 007 12 943 69 541 13 908 0 0 4 373 145 794 377 207 46 967 75 191 15 560 57 216 66 432 266 149 109 591 488 410 17 504 0 4 226 16 087 4 673 0 227 cislo4_2014.indb 227 4.2.2015 13:32:48 K. Pulkrab et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 2. Pokračovanie tabuľky 3 – Continuation of the table 3 Označení SLT1) 1D 2D 3D 4D 5D 6D 1A 2A 3A 4A 5A 6A 8A 1J 3J 5J 1L 2L 3L 1U 3U 5U 1V 2V 3V 4V 5V 6V 7V 8V 0O 1O 2O 3O 4O 5O 6O 7O 0P 1P 2P 4P 5P 6P 7P 0Q 1Q 2Q 4Q 5Q 6Q 7Q 8Q 0T 7T 8T 0G 3G Cílové hospodářství2) Zastoupení SLT [%]3) Zastoupení SLT [ha]4) DB DB SM SM SM SM DB DB SM SM SM SM SM DB BK BK DB DB OL SM SM SM DB DB SM SM SM SM SM SM BO DB DB DB SM SM SM SM BO BO BO SM SM SM SM BO BO BO BO SM SM SM SM BO SM SM BO SM 0,2 0,2 0,7 0,7 1,1 0,1 + 0,2 0,5 0,2 0,7 0,3 + 0,1 0,2 0,2 1 0,2 0,4 0,1 0,2 0,2 0,2 0,1 0,2 0,1 0,7 0,8 0,1 + + 0,7 0,3 1 0,9 1,3 0,7 0,2 0,2 0,3 0,4 1,5 1 1,2 0,2 0,3 0,2 0,1 0,5 0,2 0,1 + 0,1 0,1 0,1 + 0,3 + 5 320 5 320 18 619 18 619 29 258 2 660 0 5 320 13 299 5 320 18 619 7 980 0 2 660 5 320 5 320 26 598 5 320 10 639 2 660 5 320 5 320 5 320 2 660 5 320 2 660 18 619 21 279 2 660 0 0 18 619 7 980 26 598 23 939 34 578 18 619 5 320 5 320 7 980 10 639 39 898 26 598 31 918 5 320 7 980 5 320 2 660 13 299 5 320 2 660 0 2 660 2 660 2 660 0 7 980 0 HZLVr v doporučené době obmýtní [Kč/r/ha] 5) 1 656 1 656 4 566 6 103 5 829 5 829 812 2 033 4 313 4 935 5 335 4 313 2 569 492 10 604 3 762 4 612 2 429 4 445 6 709 4 909 2 222 2 222 5 995 6 054 5 783 5 745 5 050 3 090 2 366 2 601 3 024 4 791 5 082 4 410 4 370 4 020 2 401 1 321 1 127 3 584 3 735 2 960 3 772 441 759 759 759 2 724 2 680 3 075 2 761 2 010 3 347 2 125 2 395 5 037 HZLVr v ekonomické době obmýtní [Kč/r/ha]6) 2 208 2 208 4 755 6 581 6 581 6 581 891 2 375 4 375 4 940 5 382 5 086 3 359 1 284 20 1 284 4 703 5 830 2 471 4 904 7 240 5 693 2 963 2 963 6 477 6 545 6 545 6 500 6 066 3 748 3 074 3 624 4 127 4 910 5 427 4 742 4 703 4 682 3 175 1 350 1 127 3 759 4 028 3 075 4 477 441 791 791 791 2 778 2 810 3 732 3 061 2 487 3 748 2 379 3 065 5 282 HZLVr za ČR v doporučené době obmýtní [tis. Kč/r]7) 8 809 8 809 85 014 113 631 170 546 15 504 0 10 815 57 359 26 253 99 332 34 416 0 1 309 53 3 213 100 063 24 534 25 843 11 823 35 690 26 114 11 820 5 910 31 891 16 103 107 673 122 246 13 432 0 0 48 428 24 130 127 433 121 656 152 488 81 364 21 385 12 773 10 541 11 991 142 993 99 345 94 477 20 066 3 519 4 038 2 019 10 094 14 491 7 128 0 7 344 5 346 8 902 0 19 111 0 HZLVr za ČR v ekonomické době obmýtní [tis. Kč/r]8) 11 746 11 746 88 533 122 531 192 548 17 504 0 12 634 58 184 26 279 100 207 40 584 0 3 415 106 6 830 125 092 31 014 26 290 13 044 38 514 30 285 15 762 7 881 34 456 17 409 121 860 138 312 16 135 0 0 67 475 32 931 130 598 129 914 163 968 87 564 24 907 16 890 10 772 11 991 149 975 107 138 98 148 23 816 3 519 4 208 2 104 10 520 14 778 7 474 0 8 142 6 615 9 969 0 24 457 0 228 cislo4_2014.indb 228 4.2.2015 13:32:50 K. Pulkrab et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 3. Pokračovanie tabuľky 3 – Continuation of the table 3 Označení SLT1) Cílové hospodářství2) Zastoupení SLT [%]3) Zastoupení SLT [ha]4) HZLVr v doporučené době obmýtní [Kč/r/ha] 5) 5 377 HZLVr v ekonomické době obmýtní [Kč/r/ha]6) 5 727 HZLVr za ČR v doporučené době obmýtní [tis. Kč/r]7) 28 604 HZLVr za ČR v ekonomické době obmýtní [tis. Kč/r]8) 30 466 4G SM 0,2 5 320 5G SM 0,2 5 320 5 394 5 741 28 694 30 540 6G SM 0,4 10 639 4 812 5 327 51 197 56 676 7G SM 0,5 13 299 4 782 5 292 63 597 70 379 8G SM 0,3 7 980 4 593 5 161 36 650 41 182 0R BO 0,1 2 660 645 785 1 716 2 088 4R SM 0,1 2 660 5 095 5 342 13 552 14 209 2 761 3 049 7 344 8 110 5R SM 0,1 2 660 6R SM 0,1 2 660 4 824 5 342 12 831 14 209 7R SM 0,2 5 320 3 347 3 748 17 805 19 938 8R SM 0,2 5 320 2 125 2 379 Celkem 11 304 12 656 8 551 586 9 585 763 GFT symbols, 2)Target management, 3)GFT share [%], 4)GFT share [ha], 5)Annual gross profit of forest production in the recommended rotation period [CZK/ha/y], 6)Annual gross profit of forest production in the economic rotation period [CZK/ha/y], 7)Annual gross profit of forest production in the Czech Republic in the recommended rotation period [thous. CZK/y], 8)Annual gross profit of forest production in the Czech Republic in the economic rotation period [thous. CZK/y] 1) –– Pokud se bude perspektivně plnit prognóza dalšího růstu zásob, uvedená v růstových tabulkách jako predikovaný vývoj, bude se současná diference zkoumaných dob obmýtních zvětšovat. –– Dalším nesmírně vážným faktorem, který ovlivňuje dobu obmýtní, je vliv škodlivých činitelů. Zejména vítr a sníh soustavně prořeďují porosty, snižují podíl kvalitních sortimentů a zvyšují podíl paliva. Je však třeba konstatovat, že plnému využití ekonomické doby obmýtní brání zejména požadavek na trvale udržitelné, stanovišti odpovídající hospodaření v lesích, které je definováno (Helsinská konference 1993) jako „Správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnost, regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající ekologické a sociální funkce, které tím nepoškozují ostatní ekosystémy“. Hospodaření se zaměřuje na integraci funkce produkční a ekologické. Základní aspekty ekosystému – produkce a ekologická stabilita – vymezují intenzitu lesního hospodářství (stupeň intenzity). Typ hospodářství (cílový, alternativní), označovaný hlavní dřevinou vychází především z cílové skladby (zastoupení dřevin), zajišťující ekologickou stabilitu (přípustnou nestabilitu) ekosystému a z odvozeného stupně intenzity (Plíva 2000). Ekologická hlediska pro volbu dřevin vychází z přirozeného výskytu dřevin v určitém typu lesa, přitom je třeba dále posoudit možnosti úpravy přirozené kombinace pro zvýšení produkce, aniž by přitom došlo k ohrožení trvalosti a bezpečnosti produkce (Poleno, Vacek a kol. 2009). Potřebná doba obmýtní nezahrnuje pouze hledisko ekonomické, ale vychází i z vývoje a dynamiky přírodních lesů. Vychází ze střídání tří základních vývojových stadií (malý vývojový cyklus – Míchal 1992). Stadium dorůstání (vzestupná etapa) se vyznačuje vysokou vitalitou stromů a maximální výškovou, tloušťkovou a věkovou diferenciací. Stadium optima, ve kterém dochází při ustrnutí výškového růstu a snížení běžného přírůstu objemového ke kulminaci dřevních zásob. Na hranici věku fyzického stáří dochází k postupnému odumírání – stadium rozpadu (Plíva 2000). U dubu trvá celý cyklus průměrně asi 300 let (vydrží i 500 let), stádium dorůstání cca 100 let. U buku trvá celý cyklus 230 – 250 let, fáze dorůstání cca 100 let. U smrku celý vývojový cyklus v závislosti na nadmořské výšce a stanovišti trvá 300 – 400 let, fáze dorůstání 80 – 130 let. U borovice celý cyklus trvá 300 – 350 let, stadium dorůstání 70 – 80 let. V lese hospodářském je porovnatelné jen stadium dorůstání a počátek stadia optima, kam je umístěna mýtní zralost porostu. Chybí tedy v lese hospodářském nejen stadium rozpadu, male i velká část stadia optima. Má-li se v porostech trvale udržitelného obhospodařování lesa ponechat větší prostor pro přirozený vývoj, je nutno využít poznatky z přírodního lesa o časovém trvání vývojových fází, aby pojem „autoregulace“ byl spojen s konkrétnější představou o životnosti hospodářských porostů (Plíva 2000). Mýcení každého porostu v době finančně nejvýhodnější je blízké programu školy nejvyššího čistého výnosu z půdy (druhá polovina 19. století). U tohoto pojetí obvykle nepřicházejí v úvahu environmentální zájmy, vede k příliš nízkým obnovním dobám a nezaručuje trvalost výtěže ani vyrovnanost výnosu (Lesnický naučný slovník 1995). Dnešní trvale udržitelné, stanovištně odpovídající hospodaření nehledá maximální výnos z lesa, i když dosažení optimálního výnosu při plnění ostatních funkcí je základním hospodářským cílem. Obmýtí je stanoveno například i z hlediska naplnění bohatější biodiverzity (ochrana a údržba různorodosti rostlin, živočichů, mikroorganismů a jejich genetických informací ve vhodných lokalitách - Lesnický naučný slovník 1995), která je specifická pro každé stanoviště i růstové fáze, nebo i z hlediska možného vlivu na půdu (vrstva povrchového humusu, podléhající změnám vlivem složení lesního porostu, stáří i vlivem hospodářských zásahů). I tak zůstává aktuální kalkulace ekonomické doby obmýtí pro jednotlivé dřeviny významným faktorem pro dosažení 229 cislo4_2014.indb 229 4.2.2015 13:32:52 K. Pulkrab et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 223–230 ekonomické konkurenceschopnosti lesnického hospodaření. Plně je akceptovatelný u dnešních smrkových nebo borových monokultur, kde je potřebná přeměna (změna druhové skladby). Významným vodítkem může být u SLT, kde jsou přípustná alternativní hospodaření (například SLT 3K, kde se předpokládá možnost jak borového tak smrkového hospodářství, SLT 5S, kde je alternativní smrkové i bukové hospodářství atd.). Svoji úlohu má i všude tam, kde lze volit určitou míru destability; oproti přirozené druhové skladbě, konkrétně volit případně ekonomicky výhodnější cílovou skladbu danou lesnickou typologií pro jednotlivé SLT. Poděkování Příspěvek vznikl díky podpoře projektu NAZV č. QJ1220313 „Diferenciace intenzit a postupů hospodaření ve vztahu k zajištění biodiverzity lesa a ekonomické životaschopnosti lesního hospodářství“ a projektu Technologické agentury ČR TB010MZP050 „Odvození a praktická aplikace metodiky ke zjišťování ekonomické efektivity nepasečných přírodě bližších způsobů obhospodařování lesů v porovnání s hospodařením pasečným“. Literatura Halaj, J., 1990: Rubná zrelosť drevín. Lesnícke štúdie č. 48, 115 s. Nouza, J., Nouzová, J., 2003: Výkonové normy v lesním hospodářství. LČR, s. p. Pařez, J., 1987a: Sortimentační tabulky pro smrkové a borové porosty různé kvality. Lesnictví 33(10):919–944. Pařez, J., 1987b: Sortimentační tabulky pro bukové a dubové porosty s kmeny různé kvality. Lesnictví 33(12):1075–1090. Plíva, K., 2000: Trvale udržitelné obhospodařování lesů podle souborů lesních typů. Brandýs nad Labem, ÚHÚL. Poleno, Z., Vacek, S. a kol., 2009: Pěstování lesů III. – Praktické postupy pěstování lesů. Lesnická práce, 952 s. Míchal, I. et al., 1992: Obnova ekologické stability lesů. Praha, Lesnický naučný slovník, 1995. Summary Fundamental information input for economic potential calculation are results of the project of Czech National Agency for Agricultural Research, “Differentiation of intensities and management practices in relation to forest biodiversity and economic sustainability of forestry”, coordinated by Faculty of Forestry and Wood Sciences. The calculation is based on the following prerequisites: 1) ecologic limits given by type system of Czech Republic and its legislation. The analysis takes account especially of recommended species composition, share of soil-improving species, rotation period and target management (Norway spruce, Scots pine, oak and European beech); 2) proposal of optimum economic measures of silvicultural and felling operations; 3) calculation of forest production potential yield was based on yield tables (Yield and mensurational tables of the principal tree species of the Czech Republic, Yield and mensurational tables of tree species of the Czech Republic); 4) sorting was based on tables (Pařez 1987a,b) for “N” quality – healthy, undamaged, straight stems; 5) considering main collections in each girth class (6+ to 1), currently traded in CR and evaluated in market prices published by the Czech Statistical Office for year 2012; 6) calculation of direct cost of silvicultural and felling operations is based on performance standards (Nouza & Nouzová 2003); 7) the basic space unit for evaluation was a group of forest habitat types (GFHT); 8) the principal synthetic indicator of evaluation effect was gross yield of forest production (GPFP) defined as the difference between yields and full standard costs. Tables 2 and 3 offer several conclusions for further optimization of one of the most important management measures within competence of each owner or manager: –– A considerable difference between the rotation period (recommended nowadays) and the economic optimum rotation period (maximum) is the most noticeable. The difference increases from the poorer to high-quality sites. –– In case the timber supply keeps increasing as predicted (in yield tables), the present difference of the studied rotation periods will grow. –– Damaging factors also affect the rotation period significantly. Wind and snow constantly thin down the stands, lower the share of high-quality assortment and increase the share of fuel-wood. It is necessary to say, though, that full utilization of the economic rotation period is prevented by the demand of the sustainable, site-appropriate forest management defined (Helsinki conference 1993) as “Management and utilisation of forests with the regard to maintain biodiversity, production abilities, regeneration abilities, vitality and the ability to fulfil ecological and social functions at present as well as in the future, whilst not damaging other ecosystems.” The forest management focuses on integration of the production and ecological functions. Basic aspects of the ecosystem – production and ecological stability – limit the intensity of forest management (intensity degree). The type of management (target, alternative), labelled by the main tree species, is based on the target species composition, ensuring ecological stability (tolerable instability) of the ecosystem, and on the derived degree of intensity (Plíva 2000). 230 cislo4_2014.indb 230 4.2.2015 13:32:52 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 Pôvodná práca – Original paper http://www.nlcsk.sk/fj/ Porovnanie kvalitatívnej produkcie dvoch bukových (Fagus sylvatica L.) porastov na kyslom stanovišti A comparison of qualitative production of two beech (Fagus sylvatica L.) stands growing at acid sites Igor Štefančík1, 2 1 2 Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, Slovenská republika Česká zemědělská universita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Kamýcká 129, CZ – 165 21 Praha 6 - Suchdol, Česká republika Abstract In this paper, a beech thinning experiment aimed at qualitative production issues was analysed. Two beech stands (93- and 105-year-old), growing at acid sites with similar ecological conditions were compared. The stands differ in the stand age, when their tending started (at the age of 40 years in one experiment versus 60 years for the second one). In the first stand, the thinning interventions were carried out during last 45 years, while in the second stand a 53-year-long period of investigation was recorded. The research was conducted in four treatment plots: (i) heavy thinning from below (C degree according to the German forest research institutes from 1902), (ii) free crown thinning with thinning intervals of 5 years, (iii) free crown thinning with thinning intervals of 10 years, and (iv) control plot (without thinning). The stand qualitative parameters (stem and crown quality, proportion of the best quality assortment and share of crop trees) were evaluated. From the point of qualitative production, the best results were most frequently obtained at the plots with the free crown thinning followed by heavy thinning from below. The worst parameters were found at the control plot. Key words: beech; different tending; qualitative production Abstrakt Práca analyzuje kvalitatívnu produkciu prebierkového pokusu v bukovom poraste. Porovnali sa 2 bukové porasty (93 a 105 ročný) na kyslom stanovišti s podobnými ekologickými podmienkami. Porasty sa odlišovali vekom, kedy sa začalo s ich výchovou (jeden vo veku 40 rokov a druhý vo veku 60 rokov). V prvom poraste sa zásahy vykonávali počas ostatných 45 rokov, kým v druhom poraste sa sledovalo obdobie 53 rokov. Výskum pozostával zo štyroch sledovaných variant: (i) silná podúrovňová prebierka (C stupeň podľa Nemeckých výskumných ústavov lesníckych z roku 1902), (ii) úrovňová voľná prebierka s intervalom 5 rokov, (iii) úrovňová voľná prebierka s intervalom 10 rokov, (iv) kontrolná plocha (bez prebierok). Hodnotili sa kvalitatívne parametre porastu (kvalita kmeňa a koruny, podiel najkvalitnejších sortimentov a zastúpenie cieľových stromov). Najlepšie výsledky sa z hľadiska kvalitatívnej produkcie dosiahli na plochách s úrovňovou voľnou prebierkou a potom na ploche so silnou podúrovňovou prebierkou. Najhoršia kvalitatívna produkcia sa zistila na kontrolných plochách (bez výchovy). Kľúčové slová: buk; rozdielna výchova; kvalitatívna produkcia 1. Úvod a problematika Buku, ako najviac zastúpenej drevine v slovenských lesoch sa venovala v ostatných desaťročiach značná pozornosť z viacerých aspektov. Množstvo prác sa zaoberalo hlavne výchovou bukových porastov a jej účinkov na kvantitatívne parametre a produkciu pri aplikácii rôznych metód a postupov (Réh 1968, 1969; Šebík 1971, 1983; Štefančík 1968, 1974, 1984; Šebík & Polák 1990; Štefančík 2013). Podobne tomu bolo aj v zahraničí, hlavne v Nemecku a Francúzsku (Assmann 1968; Kennel 1972; Polge 1981; Pardé 1981; LeGoff & Ottorini 1993; Dhôte 1997; Pretzsch 2005). Výchova bukových porastov sa zameriava predovšetkým na vypestovanie dostatočného počtu najkvalitnejších stro- mov. Tieto predstavujú kvalitatívnu produkciu, ktorá zabezpečuje vysokú hodnotovú produkciu porastov v rubnom veku. Preto značná pozornosť sa venovala tiež sledovaniu vplyvu výchovy na kvalitatívnu produkciu (Réh 1968, 1994; Šebík 1970; Štefančík 1974, 1975, 1976; Keller et al. 1976; Ferrand 1982; Kató & Mülder 1983; Korpeľ 1988; Mlinsek & Bakker 1990; Hein et al. 2007; Štefančík & Bolvanský 2011; Poljanec & Kadunc 2013). Problematikou zisťovania kvality porastov z hľadiska hospodárskej úpravy lesov sa zaoberali Priesol (1971) a Polák (1971). Kvalitu (akostný stav) lesných porastov môžeme posudzovať dvoma spôsobmi. Pri prvom hodnotíme akosť kmeňa a koruny pri všetkých stromoch sledovaného porastového súboru, čiže hovoríme o hromadnej kvalite porastu, ktorou *Corresponding author. Igor Štefančík, e-mail: [email protected], phone: +421 45 5314 234 cislo4_2014.indb 231 4.2.2015 13:32:57 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 je napr. pestovná a hospodárska kvalita porastu. V druhom prípade, keď sú predmetom hodnotenia len také stromy, ktoré dosahujú vymedzené stupne akosti kmeňa a koruny zase hovoríme o vymedzenej kvalite porastu, ktorú reprezentujú akostné a nádejné (cieľové) stromy, t. z. výberová kvalita porastu (Štefančík 1976). Vzhľadom k uvedenému je cieľom tohto príspevku zhodnotiť a porovnať kvalitatívnu produkciu (hromadnú i výberovú) na dvoch lokalitách v nezmiešaných bukových porastoch, ktoré sa dlhodobo (45 a 53 rokov) vychovávali rozdielnymi prebierkovými metódami. 2. Materiál a metodika Objektmi výskumu boli dve série trvalých výskumných plôch (TVP) Zlatá Idka a Cigánka, ktoré vznikli z prirodzenej obnovy, veľkoplošným clonným rubom. Obidve série výskumných plôch majú takmer rovnaké stanovištné a ekologické podmienky, ale rozdielny vek o 20 rokov. Podrobnú charakteristiku plôch uvádza tabuľka 1. Tabuľka 1. Základné charakteristiky trvalej výskumnej plochy (TVP) Zlatá Idka a Cigánka Table 1. Basic characteristics of Zlatá Idka and Cigánka permanent research plots (PRP). Charakteristika1) Založenie TVP2) Vek porastu [roky]3) Absolútna bonita4) Geomorfologický celok5) Expozícia6) Nadmorská výška [m]9) Sklon [stupeň]10) Geologický podklad11) Pôdny typ14) Lesný vegetačný stupeň16) Hospodársky súbor lesných typov18) Skupina lesných typov20) Lesný typ21) Priemerná ročná teplota [oC]24) Priemerný ročný úhrn zrážok [mm.rok−1]25) TVP Zlatá Idka TVP Cigánka 1959 1967 40 60 24 28 Volovské vrchy Stolické vrchy SSV7) SZ8) 700 560 19 20 prekremenené chloriticko- ortorula (dvojsľudná -sericitické fylity12) biotitická)13) kambizem typická, nenasýtená15) 4. bukový17) 405 – kyslé bučiny19) Fagetum abietinum (Fa) 4121 metlicová jedľová bučina22) Fagetum pauper (Fp) v.st. 4301 chlpaňová bučina v.st.23) 6,7 5,5 780 918 1) Characteristic, 2)Establishment of PRP, 3)Stand age [years], 4)Height site index, 5)Geomorphological unit, 6)Aspect, 7)North-north-east, 8)North-west, 9)Altitude [m], 10)Slope inclination [degree], 11)Parent rock, 12)Chloritic-sericitic phyllites, 13)Gneiss (biotitic), 14)Soil type, 15)Haplic Cambisol (Dystric), 16) Forest altitudinal zone, 17)Beech, 18)Management complex of forest types, 19)Acid beech wood, 20) Forest type group, 21)Forest type, 22)Hair-grass fir beech wood, 23)Hairy wood rush beech wood (higher tier), 24)Average annual temperature [oC], 25)Average annual precipitation total [mm.year−1] Predmetné série TVP sa skladajú z troch, resp. v prípade TVP Cigánka štyroch čiastkových plôch (C, H, H2, 0), každá s výmerou 0,25 ha. Na ploche (označenej ako C) sa realizuje silná podúrovňová prebierka (C – stupeň podľa Nemeckých výskumných ústavov lesníckych z roku 1902). Na plochách označených ako H a H2 sa uskutočňujú zásahy metódou úrovňovej voľnej prebierky v zmysle Štefančíka (1984), ktorá sa zameriava na individuálnu výchovu stromov výberovej kvality (nádejné a cieľové stromy). Na ploche H je prebier- kový interval 5 rokov, resp. na ploche H2 je 10 rokov. Na obidvoch sériách, resp. plochách (C, H) bol pri prvých troch zásahoch prebierkový interval 4 roky, neskôr až doteraz sa všade aplikuje 5-ročný interval meraní a v prípade potreby aj zásahov. Plocha s označením 0 je kontrolná, bez zásahov. Do založenia sérií TVP sa na výskumných plochách nevykonali žiadne úmyselné výchovné zásahy, pričom doteraz sa na nich realizovalo 12 biometrických meraní na TVP Zlatá Idka a 10 meraní na TVP Cigánka. Na všetkých čiastkových plochách sa číslovaním registrovali všetky živé stromy s hrúbkou d1,3 3,6 cm a väčšou. Hodnotili sa znaky kmeňa a koruny, v rámci ktorých sa klasifikovali stromy podľa pestovnej a hospodárskej klasifikácie. Pestovná klasifikácia zahŕňa: a) spoločenské postavenie stromov podľa vzrastových tried (Štefančík 1984); 1. nadúrovňový strom 2. úrovňový strom 3. medziúrovňový strom 4. podúrovňový strom ustupujúci 5. podúrovňový strom potlačený b) stupne akosti kmeňa; 1. tvárny – priamy, veľmi kvalitný kmeň, bez hrčí 2. priemerný – priemerne kvalitný kmeň, zakrivený iba v hornej tretine, s malým počtom hrčí 3. netvárny – nekvalitný kmeň s veľkým počtom hŕč, veľmi zakrivený c) stupne akosti koruny: Podľa typu (spôsobu vetvenia a tvaru) 1. s priebežnou osou kmeňa k vrcholu stromu; 2. kyticovitú; 3. metlovitú; 4. vidlicovitú. Podľa veľkosti: 1. obojstranná, primeranej veľkosti; 2. menšia, stiesnená, ale schopná regenerácie; 3. nadmernej veľkosti; 4. malá, neschopná regenerácie. Podľa hustoty (dostatku asimilačných orgánov) 1. veľmi hustá s úplným olistením aj vnútri koruny; 2. dosť hustá, olistenie len v korunovom plášti; 3. redšia, olistenie ešte dobré; 4. veľmi riedka, nedostatočné olistenie. Pri stromoch v podúrovni porastu (3. až 5. vzrastová trieda) sa hodnotia koruny stromov iba podľa troch stupňov akosti koruny: 1 – dobrá, 2 – priemerná, 3 – zlá. V rámci hospodárskej klasifikácie sa hodnotil len kmeň po nasadenie koruny, a to osobitne dolná a osobitne horná polovica kmeňa. Akostné triedy: 1 – vysoká (A), 2 – priemerná (B), 3 – horšia akosť, ale úžitkové drevo (C), 4 – palivo (D). Zo získaných údajov sa vypočítala pestovná kvalita osobitne pre kmeň a korunu ako aritmetický priemer akostných znakov. Zmeny priemernej pestovnej kvality dvoch časových období (pri prvom a poslednom časovom období) sa porovnali indexom „pom“, ktorý vyjadruje dynamické zmeny pestovnej kvality (Štefančík 1974). SRP .Y NY kde Kv – priemerná kvalita na začiatku porovnávaného časového obdobia, kv – priemerná kvalita na konci porovnávaného časového obdobia. Ak sa priemerná kvalita za sledované obdobie zlepšila platí, že hodnota pom > 100, resp. ak sa kvalita zhoršila pom < 100. Priemerná kvalita kmeňa i koruny bola vypočítaná za celý 232 cislo4_2014.indb 232 4.2.2015 13:33:04 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 porast, a tiež osobitne pre úroveň porastu (1. a 2. vzrastová trieda), resp. podúroveň porastu (3. až 5. vzrastová trieda). Podobný postup bol aj pri hodnotení hospodárskej kvality, pričom podkladový materiál bol spracovaný podľa metodiky Štefančíka (1974, 1976). Okrem hodnotenia kvalitatívnych znakov sa súčasne vykonávali aj štandardné biometrické merania (hrúbka d1,3 s presnosťou na 1 mm, výška stromov a nasadenia koruny s presnosťou na 0,5 m, šírka korún s presnosťou na 0,1 m), resp. technológiou Field-Map sa zisťovali pozície živých stromov v polárnom súradnicovom systéme (x, y). 3. Výsledky 3.1. Pestovná kvalita Pestovnú kvalitu celého porastu, porastovej úrovne (1. + 2. vzrastová trieda) i podúrovne (3. až 5. vzrastová trieda) na TVP Zlatá Idka aj TVP Cigánka prezentujú tabuľka 2 a 3. Na začiatku výskumu platilo pre všetky plochy oboch porovnávaných sérií zistenie, že kvalita kmeňa i koruny úrovňových stromov bola lepšia ako podúrovňových jedincov. Na TVP Zlatá Idka sa pohybovali priemerné hodnoty celého porastu pre kmeň od 2,52 do 2,79, resp. pre korunu to bolo od 2,25 do 2,38. Na TVP Cigánka sme zistili pre kmeň priemernú kvalitu v rozpätí 2,46 – 2,54, kým pre priemernú kvalitu koruny 2,61 – 2,71. Ak porovnávame iba úroveň porastu, tak na začiatku výskumu sme lepšie hodnoty zistili na TVP Cigánka, kde kvalita kmeňa dosiahla hodnoty 1,87 – 2,29 a kvalita koruny 1,43 – 2,03. Na TVP Zlatá Idka to bolo pre kmeň 2,20 až 2,62, kým pre kvalitu koruny 1,70 až 1,90. Tabuľka 2. Pestovná kvalita na TVP Zlatá Idka za obdobie 53 rokov Table 2. Silvicultural quality at Zlatá Idka PRP during the period of 53 years. Plocha1) Vek2) [r.] Pestovná kvalita3) Úroveň4) Podúroveň5) 2,618 2,877 Kmeň7) 100 100 pom8) 40 1,901 2,626 Koruna9) 100 100 pom8) 0 2,565 2,806 Kmeň7) 102,1 102,5 pom8) 93 1,880 2,918 Koruna9) 101,1 90,0 pom8) 2,197 2,667 Kmeň7) 100 100 pom8) 40 1,702 2,567 Koruna9) 100 100 pom8) H 2,189 2,726 Kmeň7) 100,4 97,8 pom8) 93 1,432 2,726 Koruna9) 118,9 94,2 pom8) 2,409 2,819 Kmeň7) 100 100 pom8) 40 1,735 2,529 Koruna9) 100 100 pom8) C 2,458 2,750 Kmeň7) 98,0 102,5 pom8) 93 1,896 2,917 Koruna9) 91,5 86,7 pom8) Celý porast6) 2,790 100 2,383 100 2,721 102,5 2,553 93,3 2,521 100 2,300 100 2,456 102,6 2,075 110,8 2,674 100 2,248 100 2,491 107,3 2,009 111,9 0 – kontrolná plocha – control plot, H – plocha s úrovňovou voľnou prebierkou (prebierkový interval 5 rokov) – plot with free crown thinning (thinning interval 5 years), C – plocha so silnou podúrovňovou prebierkou – plot with heavy thinning from bellow 1) Plot, 2)Stand age (years), 3)Silvicultural quality, 4)Crown level of the stand, 5)Suppressed level of the stand, 6)Total stand, 7)Stem, 8Index, 9)Crown Tabuľka 3. Pestovná kvalita na TVP Cigánka za obdobie 45 rokov Table 3. Silvicultural quality at Cigánka PRP during the period of 45 years. Plocha1) Vek2) [r.) Pestovná kvalita3) Úroveň4) Podúroveň5) 1,955 2,658 Kmeň7) 100 100 pom8) 60 1,823 2,949 Koruna9) 100 100 pom8) 0 2,514 2,872 Kmeň7) 77,8 92,5 pom8) 105 2,338 2,989 Koruna9) 78,0 98,7 pom8) 2,288 2,645 Kmeň7) 100 100 pom8) 60 2,031 2,985 Koruna9) 100 100 pom8) H 2,111 2,843 Kmeň7) 108,4 93,0 pom8) 105 1,667 2,675 Koruna9) 121,8 111,6 pom8) 2,250 2,593 Kmeň7) 100 100 pom8) 60 1,984 2,980 Koruna9) 100 100 pom8) H2 2,180 2,897 Kmeň7) 103,2 89,5 pom8) 105 1,500 2,841 Koruna9) 132,3 104,9 pom8) 1,873 2,696 Kmeň7) 100 100 pom8) 60 1,429 2,968 Koruna9) 100 100 pom8) C 2,482 2,750 Kmeň7) 75,5 98,0 pom8) 105 2,357 3,083 Koruna9) 60,6 96,3 pom8) Celý porast6) 2,469 100 2,628 100 2,767 89,2 2,798 93,9 2,541 100 2,708 100 2,555 99,5 2,277 118,9 2,491 100 2,682 100 2,693 92,5 2,460 109,0 2,459 100 2,612 100 2,529 97,2 2,485 105,1 0 – kontrolná plocha – control plot, H – plocha s úrovňovou voľnou prebierkou (prebierkový interval 5 rokov) – plot with free crown thinning (thinning interval 5 years), H2 – plocha s úrovňovou voľnou prebierkou (prebierkový interval 10 rokov) – plot with free crown thinning (thinning interval 10 years), C – plocha so silnou podúrovňovou prebierkou – plot with heavy thinning from bellow Vysvetlivky ako pri tabuľke 2 – For explanation of notes see Table 2. Po dlhodobej výchove, resp. sledovaní (45 rokov na TVP Cigánka a 53 rokov na TVP Zlatá Idka) sa prejavili určité zmeny. Kvalita kmeňa pre celý porast sa na TVP Zlatá Idka zlepšila, pričom o málo viac na ploche C (silná podúrovňová prebierka) ako na kontrolnej ploche a ploche H (úrovňová voľná prebierka), ktoré dosiahli rovnaké zlepšenie. To isté bolo aj zistenie pri kvalite koruny na tejto sérii TVP, keď najväčšie zlepšenie sme zaznamenali na vychovávaných plochách (C a H), kým na kontrolnej ploche došlo k zhoršeniu. Na TVP Cigánka sa kvalita kmeňa pre celý porast naopak zhoršila, pritom najviac na kontrolnej ploche a najmenej na ploche s úrovňovou prebierkou (5-ročným prebierkovým intervalom), kde sa prakticky za 45 rokov nezmenila. Pri kvalite koruny došlo k zhoršeniu iba na ploche bez výchovy. Najviac sa zlepšila priemerná kvalita koruny na oboch plochách s úrovňovou voľnou prebierkou (plocha H a H2). Pri porovnaní zmien v rámci porastovej úrovne sme na TVP Zlatá Idka zaregistrovali zhoršenie kvality kmeňa aj koruny iba na ploche s podúrovňovou výchovou, hoci na ostatných dvoch plochách došlo iba k minimálnemu zlepšeniu. Najviac (o 18,5 %) sa zlepšila kvalita korún úrovňo233 cislo4_2014.indb 233 4.2.2015 13:33:53 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 vých stromov na ploche s úrovňovou výchovou (plocha H). Na TVP Cigánka v rámci úrovne porastu došlo k zhoršeniu kvality kmeňa na kontrolnej ploche o 22,2 %, resp. na ploche s podúrovňovou výchovou o 24,4 %. Na plochách s úrovňovou voľnou prebierkou (plochy H a H2) sa kvalita kmeňa zvýšila (o 8,4 % a 3,2 %). Čo sa týka kvality koruny, výsledky boli jednoznačne lepšie v prospech plôch s úrovňovou voľnou prebierkou. Na ploche H došlo k zlepšeniu o 21,8 % a na ploche H2 o 32,3 %, kým na ploche kontrolnej sme naopak zistili zhoršenie o 22 % a na ploche s podúrovňovou výchovou dokonca o takmer 40 %. Tabuľka 5. Hospodárska kvalita na TVP Cigánka za obdobie 45 rokov Table 5. Commercial quality at Cigánka PRP during the period of 53 years. Plocha1) Vek2) [r.] 60 0 105 3.2. Hospodárska kvalita Hospodársku kvalitu celého porastu, porastovej úrovne (1. + 2. vzrastová trieda) i podúrovne (3. až 5. vzrastová trieda) na TVP Zlatá Idka aj TVP Cigánka uvádzajú tabuľka 4 a 5, pričom osobitne sme vypočítali hospodársku kvalitu pre dolnú a hornú polovicu kmeňa. Na začiatku výskumu pre všetky plochy na oboch sériách platilo, že kvalita kmeňa (dolná aj horná) úrovňových stromov bola lepšia v porovnaní s podúrovňovými jedincami. Na TVP Zlatá Idka boli priemerné hodnoty pre celý porast od 2,01 do 2,36 pre dolnú polovicu kmeňa, resp. pre hornú polovicu kmeňa od 2,56 do 2,96. Na TVP Cigánka to bolo pre dolnú polovicu kmeňa 1,70 – 2,10 a pre hornú polovicu kmeňa 2,35 až 2,52. Ak porovnáme iba úroveň porastu zistíme na začiatku výskumu lepšie hodnoty na TVP Cigánka, a to tak pre dolnú i hornú polovicu kmeňa. Tabuľka 4. Hospodárska kvalita na TVP Zlatá Idka za obdobie 53 rokov Table 4. Commercial quality at Zlatá Idka PRP during the period of 53 years. Plocha1) Vek2) [r.] 40 0 93 40 H 93 40 C 93 Hospodárska kvalita3) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Úroveň4) Podúroveň5) Celý porast6) 1,888 100 2,559 100 1,576 119,8 2,467 103,7 1,403 100 2,083 100 1,122 125,0 2,135 97,6 1,478 100 2,344 100 1,198 123,4 2,365 99,1 2,601 100 3,164 100 2,282 114,0 2,747 115,2 2,278 100 2,780 100 2,096 108,7 2,534 109,7 2,332 100 3,138 100 1,250 186,6 2,667 117,7 2,362 100 2,962 100 2,034 116,1 2,649 111,8 2,008 100 2,564 100 1,605 125,1 2,333 109,9 2,030 100 2,857 100 1,204 168,6 2,398 119,1 Plot, 2)Stand age (years), 3)Commercial quality, 4)Crown level of the stand, 5)Suppressed level of the stand, 6)Total stand, 7)Bottom half of the stem, 8Index, 9)Upper half of the stem 1) 60 H 105 60 H2 105 60 C 105 Hospodárska kvalita3) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Dolná7) pom8) Horná9) pom8) Úroveň4) Podúroveň5) Celý porast6) 1,512 100 1,938 100 1,554 97,3 2,324 83,4 1,267 100 2,215 100 1,222 103,7 1,852 119,6 1,297 100 2,115 100 1,120 115,8 2,000 105,8 1,205 100 1,765 100 1,536 78,5 2,321 76,0 2,331 100 2,610 100 2,251 103,6 2,654 98,3 1,904 100 2,651 100 2,337 81,5 2,771 95,7 1,876 100 2,453 100 2,365 79,3 2,817 87,1 1,983 100 2,781 100 1,667 119,0 2,583 107,7 2,098 100 2,419 100 2,047 102,5 2,557 94,6 1,719 100 2,524 100 1,898 90,6 2,409 104,8 1,702 100 2,352 100 2,011 84,6 2,585 91,0 1,759 100 2,489 100 1,559 112,8 2,368 105,1 Vysvetlivky ako pri tabuľke 4 – For explanation of notes see Table 4. Po 45 rokoch na TVP Cigánka, resp. 53 rokoch na TVP Zlatá Idka sme zistili zlepšenie kvality celého porastu na TVP Zlatá Idka, tak pre dolnú i hornú polovicu kmeňa. Avšak na TVP Cigánka, sme zlepšenie pri dolnej polovici kmeňa zaznamenali iba na ploche kontrolnej a ploche so silnou podúrovňovou prebierkou. Pri hornej polovici kmeňa došlo k zlepšeniu iba na ploche s úrovňovou voľnou prebierkou s 5-ročným prebierkovým intervalom (plocha H) a ploche so silnou podúrovňovou prebierkou. Z hľadiska kvalitatívnej produkcie, resp. následnej sortimentácie je rozhodujúca dolná polovica kmeňa najhrubších stromov, preto bolo zaujímavé porovnať dosiahnuté výsledky pre hospodársku kvalitu dolnej polovice kmeňov úrovne porastu po dlhodobej výchove. Na TVP Zlatá Idka došlo k zlepšeniu kvality v porovnaní so začiatkom výskumu, pritom najviac na ploche s úrovňovou voľnou prebierkou a najmenej na kontrolnej ploche, aj keď rozdiel bol minimálny (5,2 %). Iná bola situácia na TVP Cigánka, kde k zlepšeniu došlo iba na plochách s úrovňovou voľnou prebierkou (plocha H a H2). Najhoršou tu bola plocha so silnou podúrovňovou prebierkou, kde došlo k zhoršeniu o 21,5 % oproti východiskovému stavu. 234 cislo4_2014.indb 234 4.2.2015 13:33:59 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 V rámci analýzy sme tiež zisťovali, že akým percentom sa podieľa iba dolná polovica kmeňa úrovňových stromov v jednotlivých akostných triedach z celkovej kruhovej základne porastu (obr. 1 a 2). Vidno, že na oboch porovnávaných sériách bol (podľa kruhovej základne) najväčší podiel v 1. akostnej triede na plochách s úrovňovou voľnou prebierkou a najmenší na kontrolných plochách bez výchovy. Obr. 3. Podiel kmeňov vhodných na výrobu dýhy podľa objemu hrubiny Fig. 3. The proportion of the stems suitable for veneer production calculated from the volume of the timber with the minimum top diameter of 7 cm over bark. 3.3. Vymedzená (výberová) kvalita Obr. 1. Podiel dolnej polovice kmeňa úrovňových stromov v akostných triedach podľa kruhovej základne na TVP Zlatá Idka Fig. 1. The proportion of the bottom half of the stems from the crown level of the stand at Zlatá Idka PRP in quality classes calculated from the basal area . Obr. 2. Podiel dolnej polovice kmeňa úrovňových stromov v akostných triedach podľa kruhovej základne na TVP Cigánka Fig. 2. The proportion of the bottom half of the stems from the crown level of the stand at Cigánka PRP in quality classes calculated from the basal area. Z hľadiska sortimentácie je dôležitá okrem kvality dolnej časti kmeňa aj jeho hrúbková dimenzia, lebo od toho záleží aj jeho zaradenie do jednotlivých kvalitatívnych tried (podľa STN 48 0056 „Kvalitatívne triedenie listnatej guľatiny“), resp. v konečnom dôsledku aj jeho speňaženie (finančný efekt). V rámci uvedenej normy možno sortimenty zaradené do I. a II. kvalitatívnej triedy použiť na výrezy pre výrobu dýh. Vidno, že aj tu sa prejavila lepšia kvalita na plochách s úrovňovou výchovou, hoci na TVP Cigánka sme zistili o málo vyššie percento na ploche C, t. z. so silnou podúrovňovou prebierkou (obr. 3). Túto kategóriu predstavujú najkvalitnejšie stromy porastu, ktoré sa vyberajú v určitom veku podľa stanovených kritérií. V bukových porastoch ich reprezentujú stromy výberovej kvality (nádejné a cieľové stromy), ktoré predstavujú kvalitatívnu (hodnotovú) produkciu a sú aj stabilizačnou zložkou porastov. Údaje o vývoji cieľových (nádejných) stromov uvádzame v tabuľke 6 a 7. Na začiatku výskumu boli na oboch lokalitách z hľadiska kvalitatívnych (aj kvantitatívnych) parametrov najvyššie hodnoty na plochách s neskôr uskutočňovanou silnou podúrovňovou prebierkou (plochy C). Počet stromov výberovej kvality (SVK) sa pohyboval od 176 do 208 ks.ha−1 na TVP Cigánka, resp. 356 až 488 ks.ha−1 na TVP Zlatá Idka. Za obdobie výchovy 53, resp. 45 rokov sa situácia zmenila jednoznačne v prospech plôch s úrovňovou voľnou prebierkou (H a H2). Na týchto plochách sa podarilo vypestovať najvyšší počet SVK v porovnaní s ostatnými plochami (plochy C a 0). Rovnako aj produkčné parametre (kruhová základňa, objem hrubiny) tu dosiahli najvyššie hodnoty. Významným ukazovateľom je tiež podiel SVK z hlavného porastu, ktorý podľa kruhovej základne aj podľa objemu hrubiny vždy prevýšil kontrolnú plochu i plochu s podúrovňovou výchovou. 4. Diskusia Pri porovnávaní kvalitatívnej produkcie predmetných sérií treba podotknúť, že na začiatku výskumu bol medzi nimi vekový rozdiel 20 rokov, čo je najmä z pohľadu výchovy veľmi dôležité. Vplyv včasnej výchovy na kvalitatívnu produkciu bukových porastov je totiž všeobecne známy, resp. dostatočne preukázaný aj množstvom prác na Slovensku (napr. Šebík 1970; Štefančík & Štefančík & Cicák 1991; Štefančík 1975, 1976, 2013), ale aj v zahraničí (Lüpke 1986; Utschig & Küsters 2003). Na TVP Zlatá Idka sa začalo s výchovou vo veku 40 rokov (vo fáze žŕdkovín), ale na TVP Cigánka to bolo až vo veku 60 rokov (vo fáze žrďovín), čo je dosť neskoro. Takže kým sa na sérii TVP Cigánka začalo s výchovou, na porovnávanej TVP Zlatá Idka sa dovtedy vykonalo už 5 zása- 235 cislo4_2014.indb 235 4.2.2015 13:34:02 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 Tabuľka 6. Vývoj stromov výberovej kvality na TVP Zlatá Idka Table 6. Development of the trees of superior quality at Zlatá Idka PRP. Plocha 1) 0 H C Vek2) [r.] 40 93 40 93 40 93 Kruhová základňa4) Počet stromov3) [ks.ha ] [m .ha ] % z hlavného porastu 436 112 356 184 488 164 5,2 10,3 4,3 24,5 6,6 17,7 22,5 22,2 19,0 61,7 32,1 43,6 −1 2 −1 Objem hrubiny5) 6) [m .ha ] % z hlavného porastu 29,6 144,0 24,2 373,8 38,8 268,2 29,2 24,8 24,8 66,1 37,5 44,1 3 −1 6) Stredná výška8) [m] hrúbka7) d1,3 [cm] (dg) (hg) 12,4 12,9 34,2 28,8 12,4 12,9 41,2 31,2 13,2 13,2 37,1 31,2 Plot, 2)Stand age (years), 3)Number of trees, 4)Basal area, 5)Volume of the timber with the minimum top diameter of 7 cm over bark, 6)Percentage out of the main stand, Mean diameter at breast height, 8)Mean height 1) 7) Tabuľka 7. Vývoj stromov výberovej kvality na TVP Cigánka Table 7. Development of the trees of superior quality at Cigánka PRP. Plocha1) 0 H H2 C Objem hrubiny5) Kruhová základňa4) Vek2) [r.] Počet stromov3) [ks.ha−1] [m2.ha−1] % z hlavného porastu6) [m3.ha−1] % z hlavného porastu6) 60 105 60 105 60 105 60 105 200 108 188 124 176 132 208 68 6,7 11,4 6,4 18,3 6,5 16,7 10,4 13,3 19,2 26,0 25,2 53,2 24,0 52,6 38,3 34,3 81,0 191,0 79,3 321,0 81,3 282,4 138,6 277,6 24,0 30,3 29,1 59,3 29,4 60,3 40,1 35,6 Stredná výška8) [m] hrúbka7) d1,3 [cm] (dg) (hg) 20,6 25,4 36,7 32,4 20,9 25,6 43,4 33,5 21,7 26,0 40,2 32,7 25,2 27,5 49,9 40,0 Vysvetlivky ako pri Tabuľke 6 – For explanation of notes see Table 6. hov, čo sa prejavilo hlavne na kvalite koruny celého porastu (nižšie hodnoty v rozpätí 2,25 – 2,38) v porovnaní s TVP Cigánka (2,61 – 2,71). Poznatok, že z aspektu kvality kmeňa a koruny je žiaduce s výchovou začať čo najskôr a miernymi zásahmi potvrdili aj výsledky Korpeľa (1988), ktorý zistil vo veku približne 40 rokov pri systematickej a intenzívnej výchove od fázy mladín signifikantne väčší počet najkvalitnejších jedincov v porovnaní s porastom s oneskorenou (zanedbanou) výchovou. Podobné sú aj závery Mlinšeka a Bakkera (1990), ktorí analyzovali 50 cieľových stromov buka vo veku 140 – 150 rokov na dvoch stanovištiach v Slovinsku. Výsledky ukázali, že stromy s rovnomerným a miernym radiálnym rastom produkovali najviac bezhrčatého dreva. Stromy, ktoré mali úzke letokruhy v mladom veku a neskôr náhle produkovali široké letokruhy mali síce vynikajúci tvar kmeňa, ale menej bezhrčatého dreva v porovnaní s jedincami s miernym radiálnym rastom. Preto odporúčajú v mladom veku zásahy obmedziť na negatívny výber odstraňovaním predrastlíkov a rozrastlíkov. Skutočnosť oneskorenej výchovy sa prejavila aj pri porovnávaní kvality kmeňa celého porastu po dlhodobej výchove, keď na TVP Cigánka na rozdiel od TVP Zlatá Idka došlo k zhoršeniu v porovnaní s východiskovým stavom. Podobná situácia bola pri porovnaní kvality koruny, keď na oboch sériách došlo k zlepšeniu iba na vychovávaných plochách, pričom najviac na plochách vychovávaných úrovňovou voľnou prebierkou. Tieto výsledky potvrdili známu skutočnosť, že buk má „plastickú korunu“, t. z., že dokáže reagovať na jej uvoľnenie aj vo vyššom veku (Assmann 1968; Šebík & Polák 1990; Štefančík 1984; Polge 1981; Pardé 1981; LeGoff & Ottorini 1993; Dhôte 1997; Utschig & Küsters 2003). Okrem toho sa tiež potvrdilo, že kvalitu kmeňa nemožno výraznejšie ovplyvniť výchovou vo vyššom veku. Dôležitou otázkou pri hodnotení vplyvu výchovy na kvalitu kmeňa i koruny je okrem včasnosti výchovy, resp. veku porastu, kedy sa začalo s výchovou tiež intenzita výchovy. V tejto súvislosti Utschig & Küsters (2003) konštatujú na základe zhodnotenia 130 ročného pokusu na TVP Elmstein 20 (Nemecko), že finálne ekonomické zhodnotenie ukázalo väčšie množstvo cenných sortimentov pri aplikovaní silnejších prebierok. To viac-menej kompenzovalo vyššiu produkciu dreva, ktorá sa dosiahla aplikovaním miernych zásahov. Podobne Badoux (1939) hodnotil kvalitu kmeňa v porastoch buka vo veku 20 až 85 rokov, kde sa realizovali 4 druhy prebierok (slabá, mierna a silná) podúrovňová, resp. úrovňová prebierka. V rámci porastovej úrovne zistil 28 – 35 % kmeňov s najvyššou kvalitou na ploche s úrovňovou prebierkou. Pre porovnanie uvádzame, že na našich ďalších sériách TVP Jalná to bolo vo veku 89 rokov 44 až 75 %, resp. na TVP Koňuš vo veku 83 rokov 48 – 64 %. Pritom tiež najlepšie výsledky sa dosiahli pri úrovňovej voľnej prebierke. Ak porovnávame iba úroveň porastu, ktorá je kostrou stability i nositeľom kvantitatívnej a hodnotovej produkcie (Štefančík 1984) znova sa ukázali najlepšie výsledky na oboch lokalitách pre plochy vychovávané úrovňovou voľnou prebierkou, pričom na TVP Cigánka sa kvalita koruny porastovej úrovne zlepšila na týchto plochách (H a H2) o 22 %, resp. o 32 %. Naopak na kontrolnej ploche a ploche s podúrovňovou výchovou došlo k zhoršeniu, a to o 22 %, resp. až o 40 %. Tieto výsledky dokazujú z hľadiska vývoja a kvality korún v bukových porastoch jednoznačné prednosti úrovňovej výchovy pred podúrovňovou, čo vyplýva z koncepcie uvedených dvoch druhov prebierky. Kým úrovňová voľná prebierka pozitívnym výberom v úrovni podporuje rast a vývoj korún, podúrovňovou výchovou sú prakticky bez ovplyvnenia. 236 cislo4_2014.indb 236 4.2.2015 13:34:04 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 Pri hospodárskej kvalite je rozhodujúca dolná polovica kmeňa podľa ktorej možno predpokladať zaradenie kmeňov do jednotlivých sortimentov, resp. určiť hodnotovú produkciu celého porastu. Aj tu sa prejavili výsledky v prospech úrovňovej výchovy, keď na TVP Zlatá Idka aj TVP Cigánka došlo k zlepšeniu kvality v porovnaní so začiatkom výskumu, a to najviac na plochách s úrovňovou voľnou prebierkou. Najhoršou bola plocha so silnou podúrovňovou prebierkou, kde došlo k zhoršeniu dolnej polovice kmeňa o 21,5 % oproti východiskovému stavu. Z hľadiska hodnotovej produkcie, resp. finančného efektu dlhodobej výchovy je významným ukazovateľom podiel kmeňov vhodných pre piliarske výrezy. V tejto súvislosti Poljanec & Kadunc (2013) analyzovali kvalitu kmeňa 7 154 bukov na 2 088 trvalých pokusných plochách. Najvyššiu kvalitu zistili pri hrúbke bukov dbh = 50 – 55 cm. ritom podiel kmeňov vhodných pre dýhy alebo piliarske výrezy tvoril iba 1 %, resp. 1,6 %. V tejto súvislosti uvádzajú pokles kvality v porastoch prevyšujúcich kruhovú základňu 60 – 65 m2.ha−1. Oveľa lepšie výsledky sa zistili na oboch sledovaných TVP Zlatá Idka a Cigánka z aspektu sortimentácie, keď podľa STN 48 0056 možno predpokladať, že na TVP Zlatá Idka 25,8 % z produkcie objemu hrubiny by mohlo byť využité na dýharenské výrezy, teda najcennejšie sortimenty, kým na kontrolnej ploche a ploche s podúrovňovou výchovou to činí iba 5,3 %, resp. 14 %. Na TVP Cigánka vzhľadom k oneskorenej výchove (až vo veku 60 rokov) bolo aj poškodenie v dôsledku menšieho počtu ťažbových zásahov nižšie, čo sa prejavilo o niečo vyššími hodnotami v porovnaní s TVP Zlatá Idka. Na ploche s úrovňovou výchovou (5-ročným prebierkovým intervalom) to bolo 39,1 % a na ploche s podúrovňovou výchovou 47,1 %. Najvyššiu výberovú kvalitu (hodnotovú produkciu) predstavujú stromy výberovej kvality (nádejné a cieľové). Skutočnosť, že na plochách s úrovňovou voľnou prebierkou sa ich podarilo vypestovať najviac a zároveň s najlepšími kvantitatívnymi parametrami korešponduje so všetkými TVP, kde sa porovnávali tieto rozdielne metódy výchovy (Štefančík & Štefančík & Cicák 1991; Štefančík 1984, 2013). Prednosti metódy cieľových stromov potvrdili aj Hein et al. (2007), ktorí na základe 35 ročného výskumu zistili vyššiu kvalitu kmeňa, resp. čistú hodnotovú produkciu na plochách s prebierkami, kde boli vybrané cieľové stromy v porovnaní s plochami, kde sa zasahovalo podľa Assmannovej teórie optimálnej kruhovej základne. Štefančík (1984) vytvoril model budúceho rubného porastu v ktorom predpokladal vo veku 110 až 130 rokov, pre bukové porasty na živnom stanovišti objem hrubiny 500 m3.ha−1. Počet cieľových stromov predpokladá v rozpätí 121 – 180 ks na 1 hektár, priemerná hrúbka d1,3 43 – 50 cm a objem hrubiny cieľových stromov 397 – 425 m3.ha−1. Pritom z objemu hrubiny hlavného porastu by mal tvoriť 79 – 85 %. Taktiež sa predpokladalo, že podľa tohto modelu pripadne na dýharenské výrezy 48 až 51 % z objemu hrubiny. Vidno, že na TVP Jalná aj TVP Koňuš iba na plochách s úrovňovou voľnou prebierkou je predpoklad splnenia prezentovaného modelu, a to možno skôr ako v predpokladanom veku 110130 rokov. Výsledky zo sledovaných plôch ukázali, že vo veku porastu 105 rokov sa na TVP Cigánka tento cieľ približuje stanovenému modelu. Počet cieľových stromov je síce oveľa nižší, ale možno predpokladať, že všetky ostatné kvantitatívne ukazovatele budú na plochách s úrovňovou výchovou (najmä 5-ročným prebierkovým intervalom) splnené. Na ploche s podúrovňovou výchovou a kontrolnou plochou je to viac ako otázne. Je to spôsobené oneskorenou výchovou, ktorá začala až vo veku 60 rokov. Známa je totiž skutočnosť, že s výchovou je potrebné začať vo veku 20 – 30 rokov (Štefančík 1974, 1984). Ako vidno na výsledkoch z TVP Cigánka, aj keď oneskorenou, ale systematickou a intenzívnou úrovňovou výchovou (najmä s 5-ročným prebierkovým intervalom) možno viac alebo menej dosiahnuť požadovanú kvalitatívnu produkciu (okrem počtu cieľových stromov) na rozdiel od plôch bez výchovy a plôch s podúrovňovou výchovou. Na TVP Zlatá Idka sú tieto kvantitatívne ukazovatele cieľových stromov oveľa priaznivejšie (opäť na ploche s úrovňovou výchovou), čo vytvára predpoklady splnenia predmetného modelu pre bukové porasty možno aj skôr ako vo veku 110 až 130 rokov. To potvrdzujú tiež konštatovania viacerých autorov uvedených v predchádzajúcom texte o potrebe začatia výchovy v bukových porastoch oveľa skôr ako v rastovej fáze žrďovín. 5. Záver Výsledky dlhodobého (45 a 53-ročného) sledovania kvalitatívnej produkcie (hromadnej i výberovej) dvoch bukových porastov na kyslom stanovišti potvrdili priaznivý účinok výchovy na kvalitu kmeňa (pestovnú aj hospodársku) a koruny bukových porastov. Ukázalo sa, že dôležitým faktorom je včasnosť uskutočňovania výchovy, resp. jej začiatok. Lepšie výsledky sa z tohto aspektu dosiahli na TVP Zlatá Idka, kde sa z výchovou začalo o 20 rokov skôr (vo veku 40 rokov) v porovnaní s TVP Cigánka, kde to bolo až vo veku 60 rokov. Z hľadiska porovnávaných dvoch rozdielnych druhov prebierky vyšla jednoznačne lepšie úrovňová voľná prebierka v porovnaní so silnou podúrovňovou prebierkou. Kontrolné plochy (bez výchovy) vykazovali vo väčšine prípadov najhoršie výsledky. Poďakovanie Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja Slovenskej republiky na základe zmluvy č. APVV-0262-11“ a vznikla tiež v rámci riešenia projektu NAZV QI102A085 „Optimalizace pěstebních opatření pro zvyšování biodiverzity v hospodářských lesích“. Literatúra Assmann, E., 1968: Náuka o výnose lesa. Bratislava, Príroda, 488 s. Badoux, E., 1939: De l´influence de divers modes et degres d´eclaircie dans les hetraies pures. Mitteilungen der Schweizerischen Anstalt für das forstliche Versuchswesen, 21:59–146. Dhôte, J. F., 1997: Effets des sclaircies sur le diametre dominant dans des futaies regulieres de hetre ou de chene sessile. Revue Forestiere Francaise, 49:557–578. Ferrand, J. C., 1982: Variabilité en forêt des contraintes de croissance du hêtre (Fagus sylvatica L.). Ann. Sci. Forest., 39:187–218. 237 cislo4_2014.indb 237 4.2.2015 13:34:05 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 Hein, S., Lenk, E., Klädtke, J., Kohnle, U., 2007: Effect of crop tree selective thinning on beech (Fagus sylvatica L.) Allgemeine Forst- und Jagdzeitung, 178:8–20. Kató, F., MüLder, D., 1983: Qualitative Gruppendurchforstung der Buche. Allgemeine Forst- und Jagdzeitung, 154:139–145. Keller, R., Le Tacon, F., Timbal, J., 1976: La densité du bois de hêtre dans le nord-est de la France. Influence des caractéristiques du milieu et du type de sylviculture. Ann. Sci. Forest., 33:1–17. Kennel, R., 1972: Die Buchendurchforstungsversuche in Bayern von 1870 bis 1970. Forstliche Forschungsberichte München, 7:264 p. Korpeľ, Š., 1988: Dynamika rastu a vývoja bukových porastov vo fáze mladiny až žrďoviny vplyvom pestovnej techniky. Acta Facultatis Forestalis Zvolen, 30:9–38. Le Goff, N., Ottorini, J. M., 1993. Thinning and climate effects on growth of beech (Fagus sylvatica L.) in experimental stands. Forest Ecology and Management, 62:1–14. Lüpke, B., 1986: Thinning, especially early thinning, og pure beech stands. Forst- und Holzwirtschaft, 41:54–61. Mlinšek, D., Bakker, A., 1990: Jugendwachstum und Holzqualität bei der Buche. Forstwissenschaftliches Centralblatt, 109:242– 248. Pardé, J., 1981: De 1882 á 1976/80 les places d´expérience de sylviculture du hêtre en forêt domaniale de Haye. Revue Forestiere Francaise, 33:41–64. Polák, L., 1971: Uplatnění dynamické a kvalitativní inventury dřevných zásob porostů v současné praxi hospodářské úpravy lesů v ČSSR. In: Metódy zisťovania prírastku, zásob a kvality porastov. Zv. II. Bratislava, SAV, s. 269–281. Polge, H., 1981: Influence des éclaircies sur les contraintes de croissance du hêtre. Annals Sci. Forest., 38:407–423. Poljanec, A., Kadunc, A., 2013: Quality and timber value of European beech (Fagus sylvatica L.) trees in the Karavanke region. Croatian Journal of Forest Engineering, 34:151–165. Pretzsch, H., 2005: Stand density and growth of Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.) and European beech (Fagus sylvatica L.): evidence from long-term experimental plots. European Journal of Forest Research, 124:193–205. Priesol, A., 1971: K problematike zisťovania kvality porastov a metódy stromových rozstupov. In: Metódy zisťovania prírastku, zásob a kvality porastov. Zv. II. Bratislava, SAV, s. 253–268. Réh, J., 1968: Štúdium štruktúry bukovej húštiny. Lesnícky časopis 14:651–671. Réh, J., 1969: Príspevok k poznaniu vývoja a niektorých morfologických znakov buka v húštinách. In: Zborník vedeckých prác LF VŠLD vo Zvolene, 11:67–82. Réh, J., 1994: Vplyv systematickej a oneskorenej výchovy v bukových porastoch na niektoré biometrické a morfologické znaky porastu a budúcich rubných stromov. Lesnícky časopis Forestry Journal, 40:409–419. Šebík, L., 1970: Kvalita a vplyv prvých úrovňových prebierok na kvalitu predrubných bukových porastov. In: Zborník prác LF vo Zvolene, 12:31–50. Šebík, L., 1971: Vplyv miernej podúrovňovej a akosťovej úrovňovej prebierky na štruktúru a produkciu predrubných bukových porastov. In: Zborník vedeckých prác LF VŠLD vo Zvolene, 13:63–91. Šebík, L., 1983: Nové poznatky z pozorovania vplyvu úrovňovej a podúrovňovej prebierky na výškový rast bukových porastov. Acta Facultatis Forestalis Zvolen, 25:157–177. Šebík, L., Polák, L., 1990: Náuka o produkcii dreva. Bratislava, Príroda, 322 s. Štefančík, I., 2013: Development of target (crop) trees in beech (Fagus sylvatica L.) stand with delayed initial tending and managed by different thinning methods. Journal of Forest Science, 59(6):253–259. Štefančík, I., Bolvanský, M., 2011: Pestovanie bukových porastov. In: Barna, M., Kulfan, J., Bublinec, E. (eds.): Buk a bukové ekosystémy Slovenska. Bratislava, Veda, s. 431–452. Štefančík, L., 1968: Zmeny bukovej žrďoviny vplyvom prebierky a prirodzeného vývoja na výskumnej ploche Zlatá Idka. In: Vedecké práce VÚLH vo Zvolene, 10:133–166. Štefančík, L., 1974: Prebierky bukových žrďovín. Lesnícke štúdie, 18, Bratislava, Príroda, 141 s. Štefančík, L., 1975: Pestovanie akostnej produkcie v bukových porastoch. Lesnictví, 21(8–9):749–766. Štefančík, L., 1976: Hromadná kvalita bukového porastu a jej zmeny vplyvom prirodzeného vývoja a prebierky. Lesnícky časopis, 22(2):141–157. Štefančík, L., 1984: Úrovňová voľná prebierka – metóda biologickej intenzifikácie a racionalizácie selekčnej výchovy bukových porastov. In: Vedecké práce VÚLH vo Zvolene, 34:69–112. Štefančík, L., Štefančík, I., Cicák, A., 1991: Zhodnotenie výskumu prebierok a zdravotného stavu nezmiešanej bučiny v imisnej oblasti. In: Vedecké práce VÚLH vo Zvolene, 40:213–238. Utschig, H., Küsters, E., 2003: Growth reactions of common beech (Fagus sylvatica L.) related to thinning – 130 years observation of the thinning experiment Elmstein 20. Forstwissenschaftliches Centralblatt, 122:389–409. Summary The aim of this paper was to assess and compare the qualitative production (mass and selective), in pure beech stands at two localities. The stands were long-term (45 and 53 years) tended by different thinning methods. The research was conducted on two series of permanent research plots (PRP) Zlatá Idka and Cigánka. The plots are characterised by very similar site and ecological conditions, but different (20-years difference) stand age. The effects of different thinning methods were investigated for a long time on each series. On plot C, heavy thinning from bellow (C degree according to the German research institutes from 1902) was realised. On the plots marked as H and H2, free crown thinning was carried out, with the thinning interval of 5 and 10 years, respectively. The plot marked as 0 was a control plot (with no treatment). Within the framework of the classification scale, stem and crown quality were assessed following the silvicultural and commercial evaluation. The assessment of silvicultural quality affected by longterm tending (53 years on Zlatá Idka PRP, and 45 years on Cigánka PRP) revealed the following results: –– Both stem and crown quality of the total stand improved on Zlatá Idka PRP, while the best results were recorded on tended plots (C and H), contrary to control plots, where worsening of the status was observed. On the contrary, worse quality was observed in all plots of Cigánka PRP. Crown quality worsenedonly on the plot with no tending. The best results in crown quality were obtained on the plots with free crown thinning (H and H2 plots). –– The comparison of the changes at a crown level of the stand revealed worsening of both stem and crown quality at Zlatá Idka PRP only on the plot with heavy thinning from bellow. On the plot with free crown thinning, the crown quality improved by 18.5%. On Cigánka PRP, stem quality improved only on the plots managed by free crown thinning (H and H2 plots), by 8.4% and 3.2%, respectively. As for the crown quality, unambiguously 238 cislo4_2014.indb 238 4.2.2015 13:34:06 I. Štefančík / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 231–239 better results were found on the plots with free crown thinning. The assessment of commercial stand quality showed the improvement of total stand quality on Zlatá Idka PRP in both bottom and upper halves of stems: –– The assessment of the bottom half of the stem at a crown level of the stand showed improvements on all plots of Zlatá Idka PRP, while on Cigánka PRP the improvements were observed only on the plots with free crown thinning (H and H2 plots). The worst results were obtained on the plots with heavy thinning from bellow, where worsening by 21.5% in comparison to the initial stage of the stand was revealed. –– When comparing the basal area, the highest proportion in the first (the best) quality class was found on the plots managed by free crown thinning and the lowest one on the control plots with no tending. Selective quality assessment showed the following results: –– During the period of 53 and 45 years of tending, the situation unambiguously changed in favour of the plots with free crown thinning (H and H2 plots). On the mentioned plots, the highest number of crop trees was cultivated compared to the other ones (plots C and 0). Production parameters (basal area, timber volume) of the plots with free crown thinning were also the highest. The results of long-term investigation on quality production (mass and selective), carried out in two beech stands located at acid sites confirmed the effect of tending on stem (silvicultural and commercial) and crown quality. Better results were clearly found for free crown thinning in comparison with heavy thinning from bellow. Control plots (with no tending) showed the worst results in most of the cases. 239 cislo4_2014.indb 239 4.2.2015 13:34:07 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 240–243 Pôvodná práca – Original paper http://www.nlcsk.sk/fj/ Foretičtí roztoči lýkožrouta smrkového Ips duplicatus (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae) z oblasti recentní gradace ve střední Evropě Phoretic mites (Mesostigmata) on double-spined spruce bark beetle Ips duplicatus (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae) in recent oubreak area in the central Europe Martin Čejka*, Jaroslav Holuša Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Kamýcká 129, CZ – 165 21 Praha 6 - Suchdol, Česká republika Abstract Phoretic mites can be predators of eggs and larvae of bark beetles. Phoretic mites associated with Ips duplicatus have not been systematically studied so far. Therefore, we studied the spectrum and abundance of phoretic mites associated with this species in the eastern part of the Czech Republic. Beetles were sampled with pheromone traps. In total, 500 beettle individuals were captured. From their bodies and the sediment of collecting bottles, 292 mite individuals were collected, and three species of phoretic mites (Mesostigmata) were identified. The most numerous species was Dendrolaelaps quadrisetus. This mite species as well as the other identified species Uroobovella ipidis were not known as phoretic on I. duplicatus before. The second most numerous species was Trichouropoda polytricha known from galleries of I. duplicatus. Total abundance and the number of phoretic mites per beetle as well as the species spectrum significantly differed between localities. The values of abundance and species spectrum were similar to I. typographus. Key words: Ips duplicatus; Mites; Mesostigmata; Central Europe; Phoresy Abstrakt Foretičtí roztoči u lýkožroutů mohou predovat na jejich vajíčkách či larvách. U druhu Ips duplicatus nebyli foretičtí roztoči systematicky studováni. Proto jsme studovali spektrum a abundanci foretických roztočů u tohoto druhu ve východní části České republiky. Pomocí metody feromonových lapačů jsme odchytili celkově 500 jedinců Ips duplicatus a z jejich těl a sedimentu odběrových nádob získali 292 foretických roztočů (Mesostigmata). Byly nalezeny tři foretické druhy roztočů z řádu Mesostigmata. Nejpočetnějším byl Dendrolaelaps quadrisetus. Tento druh roztoče ještě nebyl u I. duplicatus znám stejně jako další zjištěný druh Uroobovella ipidis. Druhým nejpočetnějším druhem byla Trichouropoda polytricha, známý z požerků I. duplicatus. Celková abundance a počet foretických roztočů na jednoho brouka se mezi lokalitami signifikantně lišila, stejně tak jako druhové spektrum. Hodnoty však byly plně v intencích početností a druhového spektra jako u I. typographus. Klíčová slova: Ips duplicatus; roztoči; Mesostigmata; střední Evropa; forézie 1. Úvod Hostitelskými dřevinami Ips duplicatus (Sahlberg, 1836) jsou na území severské tajgy Evropy a Sibiře Picea obovata (Ledeb., 1833) a na území Sachalinu Picea jezoensis (Sieb., Zucc., 1842). Ojediněle se může vyskytovat také na borovicích Pinus sylvestris (Linnaeus, 1753) a Pinus sibirica (Du Tour, 1803), ale v podmínkách střední Evropy je znám zejména ze smrku Picea abies ([L.] Karst., 1881) (Holuša & Grodzki 2008). Brouci se vyskytují převážně ve střední a horní části kmenu stromů (Pfeffer & Knížek 1995). Původně se I. duplicatus vyskytoval V Evropě nejjižněji v Bialowieza Primeval Forest v současném severním Polsku. V první polovině 20. století došlo ke změně původního životního prostředí I. duplicatus. V oblasti borovice P. sylvestris, která oddělovala severskou tajgu od střední Evropy, a v pásmu bučin na severních svazích Slezských Beskyd dorůstaly nově založené porosty nepůvodního smrku P. abies. Odtud začal lýkožrout I. duplicatus expandovat na jih do uměle založených smrčin v nížinách a pahorkatinách (Mrkva 1994; Pfeffer & Knížek 1995). To vysvětluje umístění těžiště rozšíření v České republice právě na severovýchodě území (Holuša et al. 2010). Na konci 20. století se I. duplicatus početně rozšířil na Slovensku (Turčáni et al. 2001), v Německu (Bussler & Bense 2003) a Rakousku (Holzschuh 1989). V současnosti se intenzívně rozšířil v Rumunsku (Duduman et al. 2011). Intenzitu šíření I. duplicatus umocňuje fakt, že tento druh pozitivně reagoval na mírnější klima ve střední Evropě. Zatímco I. duplicatus má v severním Polsku jen jednu generaci do roka, ve středoevropských podmínkách má zpravidla dvě nebo tři generace (Grodzki 1997; Holuša et al. 2003). Roztoči z řádu Mesostigmata jsou jednou z nejpočetnějších skupin v rámci roztočů. Jedná se o velkou skupinu, jejíž zástupci obývají mnoho různých habitatů a vyskytuje se u nich celá řada životních strategií. Většina druhů jsou volně žijící predátoři, dále parazité nebo symbionti savců, ptáků, plazů nebo členovců (Krantz & Walter 2009). Velmi hojně se u nich vyskytují vztahy s dalšími bezobratlými živočichy a nejčastěji se zástupci různého hmyzu (Hunter & Rosario *Corresponding author. Martin Čejka, e-mail: [email protected], phone: +420728751244 cislo4_2014.indb 240 4.2.2015 13:34:08 M. Čejka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 240–243 1988). Jednou z těchto skupin hmyzu jsou i kůrovcovití brouci (Kiełczewski et al. 1983). Kůrovcovití brouci vytvářejí pod kůrou stromů specifické požerky, které slouží jako životní prostor pro mnoho druhů roztočů, velmi často jsou tyto druhy foretické a využívají právě kůrovce k přenosu na nová stanoviště. Foretické druhy se totiž nejčastěji vyskytují na periodických stanovištích, jakým jsou právě i požerky kůrovcovitých brouků (Hunter & Rosario 1988). Nejčastěji jsou popisováni foretičtí roztoči u různých rodů kůrovců, jako jsou Dendroctonus Erichson, 1836 (Moser & Roton 1971), Pityokteines Fuchs, 1911 (Pernek et al. 2008), Scolytus Geoffroy, 1762 (Moser et al. 2005) a také u rodu Ips De Geer, 1775 (Moser & Bogenschütz 1984; Vrabec et al. 2012). Velmi dobře je tato problematika zpracována v Polsku (Gwiazdowicz 2008). Kiełczewski et al. (1983) popsali 181 druhů roztočů z různých řádů u velkého množství kůrovcovitých z celého Polska. U druhu I. duplicatus bylo zatím popsáno jen málo druhů asociovaných roztočů a jedná se pouze o druhy, které byly nalezeny v požercích tohoto brouka (Michalski & Ratajczak 1994). V oblasti nového výskytu I. duplicatus ve střední Evropě nebylo zatím spektrum foretických roztočů z řádu Mesostigmata u tohoto druhu lýkožrouta popsáno. Cílem této práce je: –– zjistit početnost a druhové spektrum foretických roztočů z řádu Mesostigmata v oblasti recentní gradace I. duplicatus ve střední Evropě –– porovnat druhové spektrum a početnosti foretických roztočů s druhem Ips typographus (Linné, 1758), který se běžně vyskytuje na stejné hostitelské dřevině ve stejné oblasti. 2. Metodika a materiál Brouci byli odebráni ze dvou lokalit ve východní části České republiky u obce Pustá Polom (49°50‘48.410“N, 18°1‘41.311“E) (400 m n. m.) a obce Bystřice (49°36’54.507”N, 18°41’44.983”E) (420 m n. m.). Jednalo se o hospodářské lesy, kde dominoval smrk obecný (Picea abies) a byl zde v posledních letech zvýšený výskyt druhu I. duplicatus (Holuša et al. 2003; Holuša et al. 2010). Na obou lokalitách byli brouci odebráni z pěti feromonových pastí typu Theysohn®, které byly navnazeny feromonovými odparníky ID Ecolure (http://www.fytofarm.cz/). Pasti byly na lokalitě instalovány od dubna do září a vzorky byly odebírány každý týden. Námi byl analyzován jeden odběr a to z 10.5.2012 na lokalitě Pustá Polom a 11.5.2012 na lokalitě Bystřice, tzn. generace přezimujících brouků. Z každé pasti bylo odebráno 50 jedinců druhu I. duplicatus, kteří byli ihned po odebrání vloženi do 70% roztoku etanolu. V laboratoři byli z těl brouků a odběrových nádob odebráni roztoči z řádu Mesostigmata. Byla zaznamenána část těla, na které se jedinci nacházeli (na krovkové prohlubni, pod krovkami) a jejich počet. Poté byli roztoči umístěni do 70% roztoku etanolu. Pro determinaci z nich byly vytvořeny dočasné preparáty, kde jako fixačního média bylo použito 80% kyseliny mléčné. Všechny exempláře roztočů z řádu Mesostigmata byly determinovány do druhu. K determinaci byly použity taxonomické klíče (Hirschmann & Wisniewski 1982; Mašán 2001). Pomocí χ2 testu bylo porovnáno, zda se liší mezi lokalitami procento brouků, kteří na svých tělech nesou foretické roztoče. Dále bylo srovnáno, zda se od sebe liší jednotlivé lokality v početnosti foretických roztočů na broucích pomocí Wilcoxonova testu. Statistické vyhodnocení bylo provedeno v programu R. Do analýz nebyli započítáni roztoči, kteří byli nalezeni v sedimentu odběrových nádob. 3. Výsledky Celkově bylo na obou lokalitách odebráno z feromonových lapačů 500 exemplářů druhu Ips duplicatus. Z jejich těl a sedimentu odběrových nádob bylo celkem odebráno 292 exemplářů roztočů z řádu Mesostigmata (Tabulka 1). Na lokalitě Pustá Polom bylo odebráno 250 exemplářů I. duplicatus a 190 exemplářů foretických roztočů z řádu Mesostigmata z jejich těl a odběrových nádob. Z celkového počtu odchycených brouků mělo 44,0 % na svém těle alespoň jednoho roztoče. Na lokalitě Bystřice bylo odebráno 250 exemplářů I. duplicatus a 102 exemplářů foretických roztočů z řádu Mesostigmata z jejich těl a odběrových nádob. Z celkového počtu odchycených brouků mělo 28,8 % na svém těle alespoň jednoho roztoče. Procento brouků, kteří na svém těle nesli foretické roztoče se mezi lokalitami signifikantně liší (χ2 = 5,83, df = 1, P < 0,05). Stejně tak počet foretických roztočů na jednoho brouka se mezi lokalitami signifikantně liší (Wilcoxonův test, W = 24, P < 0,05) (Obr. 1). Celkově byly nalezeny tři druhy foretických roztočů z řádu Mesostigmata. Lokality se od sebe lišily v počtu nalezených druhů (dva druhy na lokalitě Pustá Polom a tři druhy na lokalitě Bystřice) (Tabulka 1). Nejpočetnějším druhem byl Dendrolaelaps quadrisetus (Berlese, 1920), který představoval 83,9 % ze všech nalezených exemplářů foretických roztočů. Druhým nejpočetnějším druhem byl Trichouropoda polytricha (Vitzthum, 1923) (14,7 % z celkového počtu foretických roztočů). Posledním nalezeným druhem byl Urobo- Tabulka 1. Roztoči nalezení na Ips duplicatus ve východní části České republiky Table 1. Mites found on Ips duplicatus beetles in the eastern part of the Czech Republic. Druh roztoče/Lokalita1) Pozice na těle2) Dendrolaelaps quadrisetus Trichouropoda polytricha Uroobovella ipidis Celkem3) KP (ED) Pustá Polom PK (UE) 152 35 35 152 S 2 1 3 KP (ED) 6 4 10 Bystřice PK (UE) 90 90 S 1 1 2 Celkem3) 245 43 4 292 D [%] 83,9 14,7 1,4 100 (KP – krovková pruhlubeň – elytral declivity (ED), PK – pod krovkami – under elytra (UE), S – sediment – sediment, D – dominance – dominance) Mite species/Locality, 2)Position on body, 3)Total 1) 241 cislo4_2014.indb 241 4.2.2015 13:34:09 M. Čejka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 240–243 Obr. 1. Počet foretických roztočů na jednoho brouka Ips duplicatus ze dvou lokalit z východní části České republiky z roku 2012 Fig. 1. Number of phoretic mites per one beetle of Ips duplicatus from two localities in the eastern part of the Czech Republic in 2012 Běžně je ovšem popisován jako foretik I. typographus (Gwiazdowicz et al. 2011). Posledním nalezeným druhem byl U. ipidis. Tento druh roztoče nebyl doposud u I. duplicatus popsán jako jeho foretik, ale také bývá běžně nalézán u I. typographus (Moser & Bogenschütz 1984). Zjištěné druhové spektrum foretických roztočů u I. duplicatus se nijak neliší od druhového spektra, které je nalézáno u I. typographus a jedná se o tři nejčastěji nalézané druhy vůbec (Čejka & Holuša 2013). Druh D. quadrisetus se vyskytoval nejčastěji pod krovkami brouků, jen několik jedinců bylo nalezeno v sedimentu odběrových nádob. Druhy T. polytricha a U. ipidis se vyskytovaly nejčastěji na tělech brouků a to na krovkové prohlubni. Pouze pár jedinců T. polytricha bylo nalezeno v sedimentu odběrových nádob. Na stejných polohách na těle můžeme tyto roztoče nalézt i u I. typographus (Moser & Bogenschütz 1984; Feketeová 2011b; Vrabec et al. 2012). (úsečka – medián – line – median, krabice – 25% a 75% kvantil – box – 25% and 75% quantile, tečkovaně – minimum a maximum – dotted line – minimum and maximum) Number of mites per beetle 1) vella ipidis (Vitzthum, 1923) zjištěný jen na lokalitě u Bystřice (1,4 % z celkového počtu foretických roztočů (Tabulka 1). U všech jedinců nalezených druhů se jednalo o nedospělá stádia – deutonymfy. Co se týká polohy na tělech brouků, vyskytovali se roztoči nejčastěji pod krovkami. Pod krovkami bylo nalezeno 83,9 %, druhým nejčastějším místem byla krovková prohlubeň (15,4 %) a zbytek jedinců byl nalezen v sedimentu odběrových nádob (1,7 %). Pod krovkami se vyskytoval pouze druh D. quadrisetus, na krovkové prohlubni byl dominantní druh T. polytricha (Tabulka 1). 4. Diskuze Ve východní části České republiky byly na dvou lokalitách s dlouhodobě přemnoženými populacemi I. duplicatus nalezeny tři druhy foretických roztočů. Mezi lokalitami se signifikantně lišilo procento brouků, které na svých tělech nesou alespoň jednoho foretického roztoče, stejně tak se liší v počtu foretických roztočů na jednoho brouka. Zjištěné hodnoty se ovšem nijak neliší od těch, které byly nalezeny na dalších lokalitách ve východní části České republiky u druhu I. typographus (Čejka & Holuša 2014). Nejpočetnějším roztočem byl D. quadrisetus. Tento druh roztoče ještě nebyl u I. duplicatus popsán jako jeho foretik a nebyl ani znám z chodeb tohoto druhu. Jedná se však o druh, který je velice často a ve velkých abundancích popisován u druhu I. typographus (Moser & Bogenschütz 1984; Gwiazdowicz et al. 2011) a byl nalezen i ve spojení s dalšími druhy kůrovců (Pernek et al. 2008). Jedná se o dravý druh roztoče, který může být považován za predátora vajíček a larev svého hostitele, protože v požercích I. typographus byly pozorovány samice D. quadrisetus, jak vysávají obsah vajíček tohoto druhu lýkožrouta (Kiełczewski & Bałazy 1966) a také jak tento druh napadá larvy Ips confusus (LeConte, 1876) (Kinn 1967). Druhým nejpočetnějším druhem byl T. polytricha, který je však znám z požerků I. duplicatus (Michalski & Ratajczak 1994). Z těla tohoto lýkožrouta byl popsán až v této práci. 5. Závěr Celkově je počet foretických roztočů na jednoho brouka i procento brouků, kteří nesou alespoň jednoho foretického roztoče a druhové spektrum i pozice roztočů na těle velice podobná jako u druhu I. typographus (Moser & Bogenschütz 1984; Feketeová 2011a; Čejka & Holuša 2014). Je to způsobeno tím, že se na studovaných lokalitách I. duplicatus vyskytuje na stejné hostitelské dřevině, jako se běžně vyskytuje I. typographus, bionomie obou druhů je velice podobná a proto je sdílení stejného druhového spektra roztočů zřejmé. Poděkování Tato práce vznikla za podpory projektu č. B0118 Interní grantové agentury České zemědělské univerzity v Praze. Reference Bussler, H., Bense, U., 2003: Rote Liste gefährdeter Borkenkafer (Coleoptera: Scolytidae), Breitrussler (Anthribidae) und Kernkafer (Platypodidae) Bayerns. Bayer Landsamt fur Umweltschutz, 166:172–173. Čejka, M., Holuša, J., 2013: Roztoči řádu Mesostigmata u kůrovců (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae) – review. Zprávy lesnického výzkumu, 58:353–359. Čejka, M., Holuša, J., 2014: Phoretic mites in uni- and bivoltine populations of Ips typographus: one-year case study. Turkish Journal of Zoology, 38:569–574. Duduman, M. L., Isaia, G., Olenici, N., 2011: Ips duplicatus (Sahlberg) (Coleoptera: Curculionidae, Scolytinae) distribution in Romania-preliminary results. Bulletin of the Transilvania University of Brasov, Series II – Forestry, Wood Industry, Agricultural Food Engineering 53: 19-26. Feketeová, Z., 2011a: Lykožrút smrekový (Ips typographus) a jeho úloha vo forézii uropodných roztočov (Acari:Uropodina). Entomofauna carpathica, 23:23–30. Feketeová, Z., 2011b: Význam uropodných roztočov (Acari: Uropodina) v ekológii lykožrúta smrekového (Ips typographus). Entomofauna carpathica, 23:11–19. Grodzki, W., 1997: Possibilities of the control of the double-spined bark beetle Ips duplicatus C.R.Sahlb in the Southern Poland. Sylwan, 11:25–36. 242 cislo4_2014.indb 242 4.2.2015 13:34:10 M. Čejka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 240–243 Gwiazdowicz, D. J., 2008: Mesostigmatid mites associated with Scolytidae in Poland. In: Gwiazdowicz, D. J. (ed): Selected problems of acarological research in forests. Poznaň, Wydawnictwo Uniwersytetu Przyrodniczego w Poznaniu, p. 59–95. Gwiazdowicz, D. J., Kamczyc, J., Błoszyk, J., 2011: The diversity of phoretic Mesostigmata on Ips typographus (Coleoptera: Scolytinae) caught in the Karkonosze forest. European Journal of Entomology, 108:489-491. Hirschmann, W., Wisniewski, J., 1982: Weltweite Revision der Gattungen Dendrolaelaps Halbert 1915 und Longoseius Chant 1961 (Parasitiformes). Nürnberg: Acarologie, 190 p. Holuša, J., Grodzki, W., 2008: Occurrence of Ips duplicatus (Coleoptera: Curculionidae, Scolytinae) on pines (Pinus sp.) in the Czech Republic and southern Poland – Short communication. Journal of Forest Science, 54:234–236. Holuša, J., Zahradník, P., Knižek, M., Drápela, K., 2003: Seasonal flight activity of the double-spined spruce bark-beetle Ips duplicatus (Coleoptera, Curculionidae, Scolytinae) in Silesia (Czech Republic). Biológia, 58:935–941. Holuša, J., Lubojacký, J., Knížek, M., 2010: Distribution of the double-spined spruce bark beetle Ips duplicatus in the Czech Republic: spreading in 1997–2009. Phytoparasitica, 38:435– 443. Holzschuh, C., 1989: Wurde Ips duplicatus Sahlberg durch Importholz nach Osterreich verschleppt? Forstschutz- Aktuell, 2:4. Hunter, P. E., Rosario, R. M. T., 1988: Associations of Mesostigmata with other arthropods. Annual Rewiev of Entomology, 33: 393–417. Kiełczewski, B., Bałazy, S., 1966: Zagadnienie drapieźnictwa roztoczy (Acarina) na jajach korników (Scolytidae, Coleoptera). Ekologia Polska, 12:161–163. Kiełczewski, B., Moser, J. C., Wiśniewski, J., 1983: Surveying the acarofauna associated with Polish Scolytidae. Bulletin de la Société des Amis des Science et des Lettres de Poznan, 22:1–10. Kinn, D. N., 1967: Notes on the life cycle and habits of Digamasellus quadrisetus (Mesostigmata: Digamasellidae). Annals of the Entomological Society of America, 60:862–865. Krantz, G. W., Walter, D. E., 2009: A manual of acarology. Lubbock,(TX), Texas Tech. University Press, 807 p. Mašán, P., 2001: Roztoče kohorty Uropodina (Acarina, Mesostigmata) Slovenska. Annotationes Zoologicae et Botanicae, 223, 320 p. Michalski, J., Ratajczak, E., 1994: Korniki (Coleoptera: Scolytidae) wraz z fauną towarzyszącą w Roztoczańskim Parku Narodowym. Fragmenta Faunistica, 37:291–313. Moser. J. C., Bogenschütz, H., 1984: A key to the mites associated with flying Ips typographus in South Germany. Zeitschrift für angewandte Entomologie, 97:437–450. Moser, J. C., Roton, L. M., 1971: Mites associated with southern pine bark beetles in Allen Parish, Louisiana. Canadian Entomologist, 103:1775–1798. Moser, J. C., Konrad, H., Kiristis, T., Carta, L. K., 2005: Phoretic mites and nematodes associates of Scolytus multistriatus and Scolytus pygmaeus (Coleoptera: Scolytidae) in Austria. Agricultural and Forest Entomology, 7:169–177. Mrkva R., 1994: Příčiny vzniku kůrovcových kalamit ve světle nových poznatků o chřadnutí dřevin a jejich rezistenci. In: Sborník referátů z celostátní konference „Kůrovcová kalamita: příčiny, rozsah, ochrana“, Brno, 17. února 1994. Brno. Vysoká škola zemědělská, 188, 4–16. Pernek, M., Hrasovec, B., Matosevic, D., Pilas, I., Kirisits, T., Moser, J. C., 2008: Phoretic mites of three bark beetles (Pityokteines spp.) on Silver fir. Journal of Pest Science, 81:35–42. Pfeffer A., Knížek M., 1995: Expanze lýkožrouta Ips duplicatus (Sahlb.) ze severské tajgy. Zpravodaj Ochrany Lesa, 2:8–11. Turčáni, M., Csoka, G., Grodzki, W., Zahradník, P., 2001: Recent invasions of exotic forest insects in Eastern Central Europe. IUFRO World Series, Vienna (AT), 11:99–106. Vrabec, M., Kalúz, S., Ferencík, J., 2012: Foretické roztoče na lýkožrútovi smrekovom (Ips typographus) na vybraných lokalitách vo Vysokých Tatrách. Entomofauna Carpathica, 24:1–14. Summary The natural distribution of the double-spined spruce bark beetle Ips duplicatus includes the Palearctic region in Scandinavia through some parts of the north-eastern and Central Europe to the north-eastern Asia. It is listed as a quarantine pest by the European Union and the European and Mediterranean Plant Protection Organisation. In general, bark beetles live in connections with different groups of organisms. Some of them such as mites use beetles for their reproduction. The species spectrum and abundance of phoretic mites from the order Mesostigmata associated with I. duplicatus is poorly known. Therefore, we studied the spectrum and abundance of phoretic mites associated with this species in the eastern part of the Czech Republic. The beetles were collected from two localities. At each locality, the beetles were collected from five pheromone Theysohn traps. We analysed one sample collected at the peak of bark beetle flight activity in both localities. Mite specimens of the order Mesostigmata were collected from these beetles and collection bottles in the laboratory. The collected mites were placed in 70% ethanol and then temporarily mounted in 80% lactic acid. All mite specimens of the order Mesostigmata were subsequently identified to species. A chi-square test was used to determine whether the percentage of beetles with phoretic mites differed between the localities. The Wilcoxon signed-rank test was performed using the R programming language to compare whether the number of phoretic mites per beetle differed between the localities. A total of 500 I. duplicatus beetles were collected, and a total of 292 mite specimens of the order Mesostigmata were collected from their bodies and from the sediment in the collection bottles. The overall percentage of beetles carrying phoretic mites (44 % and 28.8 %) significantly differed between the two localities. The number of phoretic mites per beetle also significantly differed between the two localities. In total, three species of phoretic mites were identified from the two localities. There was a difference in their species composition because Uroobovella ipidis species was missing at one locality. The mite Dendrolaelaps quadrisetus was the most abundant. The second most numerous species was Trichouropoda polytricha and the third was Uroobovella ipidis. With respect to their position on the beetle, mites were most abundant under the elytra. Overall, the phoretic mites and their position on the body of I. duplicatus matched the mite species associated with I. typographus. This can be explained by the fact that I. duplicatus occured on such host trees on localities studied, as I. typographus commonly occurs. Bionomics of both species are very similar and therefore sharing the same spectrum of mite species is expected. 243 cislo4_2014.indb 243 4.2.2015 13:34:11 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 244–249 Referát – Discussion paper http://www.nlcsk.sk/fj/ Importance of automatic threshold for image segmentation for accurate measurement of fine roots of woody plants Význam automatického prahovania na obrazovú segmentáciu pre presné merania jemných koreňov drevín Peter Surový1*, Cati Dinis2, Róbert Marušák1, Nuno de Almeida Ribeiro2 Czech University of Life Sciences Prague, Faculty of Forestry and Wood Sciences, Kamýcká 129, CZ – 165 21 Praha 6 – Suchdol, Czech Republic 2 Institute of Mediterranean Agricultural and Environmental Sciences (ICAAM), Universidade de Évora - Pólo Da Mitra Apartado 94, 7002-554, Évora, Portugal 1 Abstract The fine roots are considered the key organs for plant survival, growth and productivity. Measurement of fine roots variables is easily and conveniently achieved by means of digital image. The descriptive variables like root area, surface, total length and diameter distribution may be obtained from the image. Analysis of digital image consists from several steps, each of them represents potential source of the error. In this article we want to evaluate the automatic thresholding and its impact on principal variables obtainable from digital scans of the fine roots. We compare 16 different thresholding methods and compare them with the human processed binary images of roots of cork oak (Quercus suber L.). We found some of the thresholding methods perform significantly better than others in the estimation of total projected area however the length estimation error points out a little different order of accuracy. Keywords: fine roots; digital image; automatic thresholding; comparison of methods Abstrakt Jemné korene sú považované za kľúčové orgány zabezpečujúce prežitie rastliny, jej rast a produkciu. Merania jemných koreňov sú ľahko a pohodlne vykonávateľné pomocou digitálneho obrazu. Popisné veličiny ako plocha koreňov, ich povrch, celková dĺžka či hrúbková štruktúra sa dajú získať z digitálneho obrazu. Analýza digitálneho obrazu pozostáva z niekoľkých krokov, z ktorých každý predstavuje potenciálny zdroj chyby merania. V tomto článku sa zameriavame na automatickú segmentáciu prahovaním a jej vplyv na veličiny získavané z digitálnych skenov jemných koreňov korkového duba (Quercus suber L.). Porovnávame 16 rôznych prahovacích metód a ich správnosť v porovnaní s binárnymi obrazmi vytvorenými ľudským hodnotiteľom. Zistili sme, že niektoré prahovacie metódy dávajú lepšie výsledky ako ostatné v odhade plochy koreňov, ale pred odhad dĺžky koreňov je poradie metód podľa ich správnosti len mierne odlišné. Kľúčové slová: jemné korene; digitálny obraz; automatické prahovanie; porovnanie metód 1. Introduction The roots are important organ of the tree since they provide the access to the nutrients, water and in elder age they provide stability and resistance against mechanical imbalance (Kozlowski & Pallardy 1997). The fine roots, despite their short longevity are considered the most essential part of the chemical cycles and beside that, also for example, they significantly contribute to the carbon balance of the tree (Konôpka et al. 2013). In literature huge interest is demonstrated in image analysis techniques for evaluation of fine roots (Kimura et al. 1999; Bouma 2000). There exist a set of commercial software (Delta-T-Scan; RooTracker; WinRHIZO) or freeware and open source software (ImageJ; NIHImage; Object-Image; ObjectJ; EZ-Rhizo; Root Image Analyzer) for analysis of digitized (scanned) samples of fine roots. Also for minirhizotron image analysis (RMS; MR-RIPL 2.0 & 3.0; MSU ROOTs Tracer; Rootfly; RootView; WR-RIPL 2.0; see Le Bot et al. 2010). Despite the existence of this software, it continues to exist the necessity of giving better responses to new challenges and new imaging techniques for root assessment continues to be developed (French et al. 2009) so new software as well as new software for analysis of root images (DART, SIARCS) (Le Bot et al. 2010). The measurement of root characteristic can be performed manually or semi-manually, but development of automatized algorithms is an issue which many root researchers try to evaluate, in order to reduce the time necessary for image processing and also to avoid the subjective human decisions during measurements process (Ewing & Kaspar 1995; Vamerali et al. 2003). From the available software on the market the software WinRHIZO (Regent instruments, Quebec, Canada) is currently the most used and is considered the most sophisticated root analysis software (Himmelbauer et al. 2004; Zobel 2008). On the other hand the demonstrated set of non commercial software makes it possible to incorporate most of the algorithms necessary to obtain the root characteristics (Kimura et al. 1999; Kimura & Yamasaki 2001, 2003). *Corresponding author. Peter Surový, e-mail: [email protected], phone: +420 22438 3871 cislo4_2014.indb 244 4.2.2015 13:34:12 P. Surový et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 244–249 Importance of thresholding: The digitalization of root sample is a performed by normal desktop scanner or by scanner with additional TPU unit allowing the illumination from above. The sample preparation and scanning protocol has been discussed in Bouma et al. (2000). Afterwards the segmentation of root image by thresholding has been indicated as key step in precise root measurements (Himmelbauer et al. 2004). The choice of the proper threshold value is crucial for the image evaluation, since it separates the pixels belonging to roots from background and in such way influences all subsequent measurements. In WinRhizo software for instance, it is possible to choose option of automatic thresholding which has been established as an appropriate choice for the root morphological evaluation (Bauhus & Messier 1999; Bouma et al. 2000; Himelbauer et al. 2004). Bouma et al. (2000) refers that a proper scanning protocol is much more important than the software used, and that the protocol should thus always be listed; however the authors also stress the importance of proper threshold selection, suggesting that higher threshold values can cause more appropriate length estimation though causing incorrect diameter measurements. Zobel (2008) mentioned that threshold is the key factor when determining the size of an object in grey levelled images, concluding that none of existing software is capable of adequate analysis of different type of digital images representing the fine roots. Smit et al. (1994) developed automated 3d measurement technique of fine roots. He suggested using histogram based segmentation of roots from background. Richner et al. (2000) demonstrated for the segmentation of washed root samples, the grey-level thresholding technique is used most frequently. When using thresholding, the most critical step is to define (to set) the grey-level threshold. In a few cases, two threshold grey-levels are used instead of just one (Smit et al. 1994; Kaspar & Ewing 1997). The two threshold levels define the upper and the lower limit of the range of grey-levels belonging to the roots. When decreasing the threshold grey-level to resolve the thinnest roots in a sample, more background pixels along the root boundaries are classified as object pixels and, thus, the contours of thicker roots will blur and expand. In addition, a great deal of noise may occur in the image as a result of a too low grey-level threshold. Staining roots may eliminate some of the problems involved in thresholding, though not completely. In summary, simple grey-level thresholding is appropriate only if there is a good contrast between roots and background and a uniform lighting of the whole scanning area. Because these requirements are most often not met, it is difficult to visually determine the optimal threshold value (Tollner et al. 1994). Apart from grey-level thresholding, however, only a very limited number of sophisticated segmentation techniques have been applied in the analysis of washed root systems. Smit et al. (1994) first estimated the background, using local maximum and minimum filters. Before the final histogram-based grey-level thresholding, they applied a Laplacian-like sharpening filter. Sumcker et al. (1987) used a combination of edge enhancement and grey-level thresholding. Koller et al. (1995) proposed a new algorithm for the segmentation and local description of elongated, symmetric line-like structures using a non-linear combination of linear filters. They adapted and implemented this algorithm into a program which provides local shape attributes (position, width and direction of the centre line) that are necessary for the morphological description of root segments directly during the detection of curvilinear objects, i.e., roots. The segmentation of images with low contrast or images that contain very thin roots may result in root objects that are not completely resoled. If these fragmented roots are measured, length and area is underestimated. In addition, some of these root fragments may not satisfy the length-to-width criteria that are used to eliminate extraneous objects from the image. If root fragments are excluded from the measurements in this way, measurement errors increase even more. Therefore image-processing algorithms (Russ 1990) can be applied to improve the segmented images prior to morphological measurements. Kaspar & Ewing (1997) used so called closing to reduce fragmentation of root objects and to smooth object edges without deleting the small objects fragments. Closing involves dilation followed by erosion, which is the reverse of dilation. It can be generally said that no information can be given on the comparative accuracy of the different systems, because there are no data on comparisons between image analysis systems or programs. In this article we compare 15 different thresholding methods available in ImageJ and compare with the manually segmented images. The error of under estimation and overestimation is discussed and we also study its impact on root length measurements. 2. Methods Root samples: The roots of 7 young cork oak (Quercus suber L.) plants were separated from soil, cut into similar diameter classes and divided into fine and structural roots. The diameter division threshold used was 2 mm. The fine roots were washed in water and stored in plastic bottles in low concentration of ethanol. Scanning: EPSON Expression 10000 XL 3.4 scanner was used with the TPU option. This illumination has proven to be better since no shadows are created and also the thresholding is easier due to the clear. The chosen sampling DPI was 400. Images were stored in bitmap format, RGB 24 bits depth. Fig. 1. Scanner EPSON Expression 1000XL with TPU in the lid (left), digital image of scanned roots of cork oak. Image processing: We use ImageJ software to process images stored in common folder. Each image is converted into grey level through Menu: Image-Type-8bit, than one of the 16 thresholding methods is applied. The methods are described in ImageJ pages (Landini 2011). Following threholding methods are implemented: 245 cislo4_2014.indb 245 4.2.2015 13:34:14 P. Surový et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 244–249 0 – Default method: a method similar to IsoData Method, 1 – Huang method (Huang & Wang 1995). It is based on uniformity shape measure and evaluates the fuzziness of the image to determine value for threshold. 2 – Intermodes method: (Prewitt & Mendelsohn 1966). The threshold is found as minimum (valley) in bimodel or multimodal histogram. It is supposed that each object to be segmented creates a clear peak around the most frequent grey level value. 3 – IsoData method: (Ridler & Calvard 1978 in Landini 2011). The threshold is defined as a value larger than composite average of background and object’s averages. 4- IJ_IsoData method: this method is a different implementation of the previous method (Ridler Calvard 1978 in Landini 2011). The method 3 (IsoData) implements the threshold as threshold = (average background + average objects)/2 while this one uses the average of values above and below G (where G is the searched value). The detailed description of the implementation of this method can be found in source code of ImageJ software. 5 – Li method (Li & Tam 1998). It is based on iterative method for minimization of cross-entropy between segmented and original image. Cross-entropy is understood as a measure alternative to alternative squared error. 6 – MaxEntropy (Kapur et al. 1985) the method is based on original method of enthropy consideration proposed by Pun (1980) (in Kapur et al. 1985) while in Kapur et al. 1985 numerical errors in his formulation were rectified and examples presented. 7 – Mean (Glasbey 1993), the threshold is set as a mean of grey values, this method is sometimes used as a starting threshold value in other methods. 8 – MinError (I) based on Kittler & Illingworth (1986). The value of threshold is derived under assumption of normal distribution of grey level values. It is mostly suitable in multithreshold images. 9 – Minimum (Prewitt & Mendelsohn 1966) This method similarly to the internodes method assumes a bimodal histogram. The histogram is smoothed until only two local maxima remain. 10 – Moments (Tsai 1985). A method which estimates the threshold in a way that the moments of the input image are preserved in an output image. 11 – Otsu (1979) searches for the threshold that minimizes intra-class variance. 12 – Percentile (Doyle 1962), method assumes the foreground pixels to be 0.5 13 – RenyiEntropy (Kapur et al. 1985) uses Renyi Entropy, otherwise similar to Max Entropy method. 14 – Shanbhag (Shanbhag 1994) modification of Kapur (1985) method with a more focus on resulting image. 15 – Triangle (Zack 1977) geometric method which assumes one peak of histogram in near one end and search toward the other end. 16 – Yen (Yen et al. 1995) takes to account two factors, the discrepancy between thresholded and original image and the number of bits required to represent thresholded image. More detailed description can be found in http://fiji.sc/wiki/ index.php/Auto_Threshold Projected area measurement: The root area is measured as amount of pixels belonging to the thresholded region. It is based on formula: area = (1/dpi)^2, where dpi is value of dots per inch used in scanning in mm. The ImageJ software offers direct calculation of area, after the correct scale setting. Length measurements: Several methods for root length estimation can be found in literature. For example (Vamerali et al. 2003) used Fibrelength (FbL) algorithm, which proved to be significantly faster than commonly used skeletonization, however it only provided reliable results with small densities of roots with no overlapping. Probably the most common and easiest method is before the skeletonization of binary image decribed for example in (Berntson 1992) the program presented here processes images by first converting digitized root images into a binary tree data structure which can be analyzed in a variety of ways to characterize the branching patterns and the distribution of link size within root systems. This allows quantification total root length and patterns of branching within root systems using analytical techniques from the analysis of stream drainage networks. The simple counting of pixels remaining after skeletonization can only provide reliable results if the roots are horizontally or vertically aligned (Vamerali et al. 2003). In case of diagonally or randomly aligned roots the coefficient of certain value may be applied, for example Smit et al. 1994 proposed value of 1.12. Later Kimura & Yamasaki (2001; 2003) introduced the method for estimation of root length together with Here we propose modified algorithm for length estimation which provide similar results and can be easily implemented in ImageJ macro language. The main idea of using skeleton binary image is to count pixels which remain after skeletonization (black pixels). However not each pixel can be counted by the same weight as already mentioned by Smit et al. (1994). On the other hand simple correction coefficient may be too simple to describe all possible situations where the correction is necessary. In Figure X are displayed six possible scenarios of central pixel and possible skeleton neighbours. Using Pythagoras theorem we can estimate the length for each situation: 1 2 3 4 5 6 Situation 1, 3 and 4 the length value will be determined as full horizontal (or vertical) size of the pixel. E.g. if scanning dpi is 300, the length will be 25.4/300 = 0.0847 mm. In situations 2 and 5 the length value will be calculated as = 1.118 (* 0.0847 to convert to mm) = 0.0947. For the situation 6 the length will be calculated as = 1.414 (* 0.0847 to convert to mm) = 0.1197 mm. For the statistical analysis we used software SPSS 20. 3. Results The absolute values of results are displayed in Figure 1. In the left part are shown mean errors for area estimations and in the right part it is displayed the error for length estimation based on above mentioned algorithm. The “true” length is estimated from binary images created by human operator. 246 cislo4_2014.indb 246 4.2.2015 13:34:17 P. Surový et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 244–249 more balanced over and underestimation which is possibly correlating with the precise length estimation (however it does not mean the correct position of the root was found it might have been displaced equally so the over and underestimation are similar). Table 2. Ratio between over- and under-estimation (the default ImageJ method marked in bold). Fig. 2. Boxplot of mean error for area estimation (left), and the mean error of length estimation compared to manually segmented images (right). The value for method 12 is out of the scale for axis Y. We use Friedman Test to calculate the ranking for the individual methods; the resulting order is displayed in Table 1. Table 1. Friedman ranking of individual thresholding method (the default ImageJ method marked in bold). Error by Method type AreaErr_2 (Prewitt & Mendelsohn 1966) AreaErr_10 (Tsai 1985) AreaErr_3 (Ridler & Calvard 1978) AreaErr_11 (Otsu 1979) AreaErr_9 (Prewitt & Mendelsohn 1966) AreaErr_d (default method) AreaErr_4 (Ridler & Calvard 1978) AreaErr_5 (Li & Tam 1998) AreaErr_1 (Huang & Wang 1995) AreaErr_13 (Kapur et al. 1985) AreaErr_6 (Kapur et al. 1985) AreaErr_16 (Yen et al. 1995) AreaErr_8 (Kittler & Illingworth 1986) AreaErr_7 (Glasbey 1993) AreaErr_15 (Zack 1977) AreaErr_14 (Shanbhag 1994) AreaErr_12 (Doyle 1962) Ranks 3.69 4.45 4.47 4.61 4.63 4.73 4.73 4.97 9.11 10.59 10.67 12.19 13.13 14.50 14.69 14.84 17.00 We use the K-means cluster technique to divide the data into two groups which may be interpreted as a classification into “good” and “bad” thresholding techniques classes. The “bad” group starts with AreaErr_1 the error in area estimation by method 1. The accuracy of each method is composed of two principal errors: 1 – over estimation: the pixel is defined as the root pixel in analysed image, but in true image it is background 2 – under estimation: pixel is defined as background image, though in true image it is root. Both errors may be considered incorrect though in case of equivalent over and under estimation the area may be OK The best indicator of this error is ratio over/under estimation displayed in table 2. The value above 1 indicates that the method produce more overestimation pixels than underestimation pixels. The value close to 1 indicates the equal production of these two errors, while values under one indicate that the underestimation prevails. We calculate the ranking based on this index. The interpretation of this value should be in a sense that the highest the position the more the underestimation prevails and the opposite. The methods positioned in the middle of the table are those with Error by Method type index15 (Zack 1977) index7 (Glasbey 1993) index12 (Doyle 1962) index16 (Yen et al. 1995) index8 (Kittler & Illingworth 1986) index6 (Kapur et al. 1985) index13 (Kapur et al. 1985) index1 (Huang & Wang 1995) index10 (Tsai 1985) indexD (default method) index4 (Ridler & Calvard 1978) index11 (Otsu 1979) index3 (Ridler & Calvard 1978) index2 (Prewitt & Mendelsohn 1966) index9 (Prewitt & Mendelsohn 1966) index5 (Li & Tam 1998) index14 (Shanbhag 1994) Ranks 2.38 2.59 3.13 4.47 5.69 5.95 6.03 7.48 10.36 10.70 10.70 11.08 11.22 14.16 14.97 15.69 16.41 Mean 0.013 0.014 0.034 0.042 8.313 0.051 0.051 0.235 1.648 2.038 2.038 2.056 2.086 4.189 6.041 7.867 — Length estimation and impact of thresholding on correct length estimation. One of the most important variables for root studies is the total length of the sample. The accuracy of length estimation depends on correct shape extraction by thresholding. While during area estimation (especially when under and over estimation is balanced) the accuracy may be good, compared to human observer, in case of length there is necessity for the shape to be as much similar as possible to the real one. Table 3 shows the rankings for individual methods calculated by Friedman test. It is possible to observe that the method 10 is considered as the best method in error estimation. Table 3. Ordering of methods by ranking estimation for length measurements (the default ImageJ method marked in bold). Error by Method type Len_err_10 (Tsai 1985) Len_err_d (default method) Len_err_4 (Ridler & Calvard 1978) Len_err_11 (Otsu 1979) Len_err_3 (Ridler & Calvard 1978) Len_err_1 (Huang & Wang 1995) Len_err_2 (Prewitt & Mendelsohn 1966) Len_err_9 (Prewitt & Mendelsohn 1966) Len_err_5 (Li & Tam 1998) Len_err_13 (Kapur et al. 1985) Len_err_6 (Kapur et al. 1985) Len_err_16 (Yen et al. 1995) Len_err_8 (Kittler & Illingworth 1986) Len_err_14 (Shanbhag 1994) Len_err_7 (Glasbey 1993) Len_err_15 (Zack 1977) Len_err_12 (Doyle 1962) Ranks 3.73 3.92 3.92 4.05 4.19 4.61 6.50 7.44 8.03 10.16 10.17 12.19 13.31 14.41 14.63 14.75 17.00 247 cislo4_2014.indb 247 4.2.2015 13:34:19 P. Surový et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 244–249 4. Discussion and conclusions The automatic image analysis methods for root studies are of essential importance due to the large amount of samples usually being evaluated in the studies. The target variables to be measured are the root area, root length, the classification of roots into diameter classes, the amount of root tips, forks and other. The first two mentioned variables (area and length) are the main aim of this study and especially the automatic estimation of them. In order to automatically estimate the values the following steps need to be executed: digitization of roots into raster image, segmentation by threshold, counting the pixels belonging to roots, skeletonization and estimation of length. The digitization is done by a scanner in which the sample is spread on the plate, if necessary in the water. The illumination of the roots may be from the bottom (the position of sensor), but it has been demonstrated that more reliable results are obtained if the light source is above the sample, e.g. in the upper lid of scanner. Such scanners are commercially available, and usually they are used for scanning of negative film material. The main advantage of illumination from above is that the root colour is not taken to account for the automatic image analysis, and the only values coming from scan are the levels of grey and that the shadow is not present. The advantage of colours is that they can be used when working with small plants whose roots are white or transparent and they are difficult to distinguish if they are illuminated from above. The roots of woody plants are usually dark and the root skin (especially when wet) may reflect the light (causing white shiny artefacts) confusing the automatic detection. Therefore for the acquisition of digital images of woody roots the above light is more suitable. The next step for automatic analysis of roots is the automatic segmentation of the images into roots and background. This problematic (the problematic of automatic thresholding) is the main purpose of this study. The following procedures, after segmentation, are area assessment which is the sum of pixels defined as roots, then morphological analysis: length estimation and others. We compare the automatically calculated threshold levels to human processed binary images e.g. images which were manually segmented into roots and background, not using threshold but manual pixel identification. The operators were asked to paint the roots on the image by black colour and the rest (background) was filled by white colour. The main reason for this kind of process was to avoid possible errors caused by the thresholding method itself. As it can be seen from tables 1–3 the two best methods considered for area estimation are methods 2 (Prewitt & Mendelsohn 1966) and 10 (Tsai 1985). The K–means clustering into two groups (better and worse) indicates that several methods are suitable for area estimation including 2 (Prewitt & Mendelsohn 1966), 10 (Tsai 1985), 3 (Ridler & Calvard 1978), 11 (Otsu 1979), 9 (Prewitt & Mendelsohn 1966), default, 4 (Ridler & Calvard 1978) and 5 (Li & Tam 1998). All these methods provide reliable estimates of projected area of roots compared with the human observer. The principal danger, especially when using the global threshold values, which is kind of context unaware, is that the area may be dis- placed to the shadow or blurry parts and in such way the total area value may be correct, however its incorrect positioning may cause errors in subsequent processing. Therefore the error of over and underestimation was evaluated pixel by pixel in table 2. The error is displayed in column Mean. Closer the value is to number 1, the better is the fit of the pixels estimated by automatic procedure and those marked by the human observer. The values below 1 indicates that there is the underestimation e.g. the values are marked as the background however they should be marked as the roots. The values over 1 indicates opposite of this situation, e.g. the pixels are marked as the roots however they should be marked as the background. It can be observed that the method 10 (Tsai 1985) is the one closest to the value of 1 so its accuracy in terms of over and under estimation is most likely the best. The mentioned result is also reflected in the table 3 where the length error estimation is displayed. The method number 10 (Tsai 1985) is the best method for assessment of length from binary images and other methods from the upper half of the table (methods default, 4 (Ridler & Calvard 1978), 11 (Otsu 1979), 3 (Ridler & Calvard 1978), 1 (Huang & Wang 1995), 2 (Prewitt & Mendelsohn 1966), 9 (Prewitt & Mendelsohn 1966) and 5 (Li & Tam 1998)) are considered better (more recommended) as the other half. We used approximate estimation of the length from skeletonized images. We found out that some method perform better than others and clustered them into two groups which may be interpreted as good and bad methods for root image thresholding. The one method which appears to be the most accurate (however not significantly more than the other methods in the “good” group) is the method of moments described in Tsai (1985). As already mentioned by Bouma et al. (2000) the scanning protocol is very important to avoid subjective decisions during the root measurement process. The root staining, following (Tollner et al. 1994) may enhance the visibility of roots, though nowadays the most common technique to improve the contrast between roots and background is the use of above light, so called TPU (transparency unit). This kind of scanner is common on the market. We showed that even when using TPU however, the values of automatic threshold will vary based on the method used to calculate it and so it is important to choose the most suitable one. The evolution of devices for image acquisition nowadays, and the simultaneous advances in computer vision (with other algorithms for automatic image analysis) suggest that the use of digital images for measurements is promising and its potential will increase very probably in the near future. References Ansari, S., A., Kumar., P., Gupta., B. N., 1995: Root surface area measurements based on adsorption and desorption of nitrite. Plant and Soil, 175:133–137. Bauhus, J., Messier, C., 1995: Evaluation of Fine Root Length and Diameter Measurements Obtained Using RHIZO Image Analysis. Agronomy Journal, 28:142–147. Berntson, G. M., 1992: A computer program for characterizing root system branching patterns. Plant and Soil, 140:145–149. 248 cislo4_2014.indb 248 4.2.2015 13:34:20 P. Surový et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 244–249 Bouma, T. J., Nielsen, K. L., Koutstaal, B., 2000: Sample preparation and scanning protocol for computerised analysis of root length and diameter. Plant and Soil, 218:185–196. Costa, C., Dwyer, L., M., Hamilton, R. I., Hamel, C., Nantais, L., Smith, D. L., 2000: A Sampling Method for Measurement of Large Root Systems with Scanner-Based Image Analysis. Agronomy Journal, 4:621–627. Doyle, W., 1962: Operation useful for similarity-invariant pattern recognition. Journal of the Association for Computing Machinery, 9:259–267. Ewing, R. P., Kaspar, T. C., 1995: Accurate perimeter and length measurement using an edge chord algorithm. Journal of Computer-Assisted Microscopy, 7:91–100. French, A., Úbeda-Tomás, S., Holman, T. J., Bennett, M. J., Pridmore, T. P., 2009: High throughput quantification of root growth using a novel image analysis tool. Plant Physiology, 150:1784–1795. Glasbey, C. A., 1993: An analysis of histogram-based thresholding algorithms, CVGIP: Graphical Models and Image Processing, 55:532–537. He, W., Nakayama, K., Yu, G., 1998: The effect of root surface area on the water uptake and transpiration rate of maize plants. Technical bulletin- faculty of horticulture Chiba University, 52:157–164. Himmelbauer, M. L., Loiskandl, W., Kastanek, F., 2004: Estimating length, average diameter and surface area of roots using two different Image analyses systems. Plant and Soil, 260:111–120. Huang, L. K., Wang, M. J. J., 1995: Image thresholding by minimizing the measures of fuzziness. Pattern recognition, 28:41–51. Jackson, R. B., Mooney, H. A., Schulze, E. D., 1997: A global budget for fine root biomass, surface area, and nutrient contents. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 94:7362–7366. Kapur, J.N., Sahoo, P. K., Wong, A. C. K., 1985: A New Method for Gray-Level Picture Thresholding Using the Entropy of the Histogram. Graphical Models and Image Processing, 29:273–285. Kaspar, T. C., Ewing, R. P., 1997: ROOTEDGE: software for measuring root length from desktop scanner images, Agronomy Journal, 89:932–940. Kimura, K., Kikuchi, S., Yamasaki, S., 1999: Accurate root length measurement by image analysis. Plant and Soil, 216:117–127. Kimura, K., Yamasaki, S., 2001: Root length and diameter measurement using NIH Image: application of the line-intercept principle for diameter estimation Plant and Soil, 234:37–46. Kimura, K., Yamasaki, S., 2003: Accurate root length and diameter measurement using NIH Image: use of Pythagorean distance for diameter estimation Plant and Soil, 254:305–315. Kittler, J., Illingworth, J., 1986: Minimum error thresholding, Pattern Recognition. 19:41–47. Konôpka, B., Pajtík, J., Maľová, M., 2013: Fine root standing stock and production in young beech and spruce stands. Lesnícky časopis - Forestry Journal, 59:163–171. Kozlowski, T. T., Pallardy, S. G., 1997: Physiology of Woody Plants. San Diego, Academic Press, 411 p. Landini, G., 2011: AutoThreshold pluging for ImageJ. Availabe at: http://fiji.sc/wiki/index.php/Auto_Threshold (accessed online 7.11.2014) Li, C. H., Tam, P. K. S., 1998: An iterative algorithm for minimum cross entropy thresholding. Pattern Recognition Letters. 19:771–776. Le Bot, J., Serra, V., Fabre, J., Draye, X., Adamowicz, S., Pagès, L., 2010: DART: a software to analyse root system architecture and development from captured images Plant and Soil, 326:261–273. Otsu, N., 1979: A threshold selection method from gray-level histograms, IEEE Transactions on Systems, Man, and Cybernetics, 9:62-66. Pregitzer, K. S., Deforest, J. L., Burton, A., J., Allen, M. F., Ruess, R. W., 2002: Fine Root Architecture of Nine North American trees Ecological Monographs, 2:293–309. Prewitt, J. M. S., Mendelsohn, M. L., 1966: The analysis of cell images. Annals of the New York Academy of Sciences, 128:1035– 1053. Regent Instuments, 1996: WinRHIZO V3.9 Reference. Regent Instruments Inc., Quebec, Canada. Richner et al., 2000: Root image analysis and interpretation In: Smit et al (ed.): Root methods a Handbook, p. 305–341. Shanbhag, Abhijit, G., 1994: Utilization of information measure as a means of image thresholding, CVGIP: Graphical Models and Image Processing, 56: 414–419. Simojoki, A., 2000: Calibration of a desktop scanner and digital image analysis procedure for quantification of root morphology Agricultural and Food Science, 9:223–230. Smit, A. L., Sprangers, J. F. C. M., Sablik, P. W., Groenwold, J., 1994: Automated measurement of root length with a three-dimensional high-resolution scanner and image analysis Plant and Soil, 158:145–149. Tanaka, S., Yamauchi, A., Kono, Y., 1995: Easily accessible method for root length measurement using an image analysis system, Japanese Journal of Crop Science, 1:144–147. Tsai, W., 1985: Moment-preserving thresholding: a new approach, Computer Vision, Graphics, and Image Processing, 29:377– 393. Vamerali, T., Guarise, M., Ganis, A., Bona, S., Mosca, G., 2003: Analysis of root images from auger sampling with a fast procedure: a case of application to sugar beet. Plant and Soil, 255: 387–397. Yen, J. C., Chang, F. J., Chang, S., 1995: A New Criterion for Automatic Multilevel Thresholding, IEEE Transactions on Image Processing, 4:370–378. Zack, G. W., Rogers, W. E., Latt, S. A., 1977: Automatic measurement of sister chromatid exchange frequency, Journal of Histochemistry & Cytochemistry, 25:741–53. Zobel, R. W., 2008: Hardware and software efficacy in assessment of fine root diameter distributions Computers and Electronics in Agriculture, 60:178–189. 249 cislo4_2014.indb 249 4.2.2015 13:34:20 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 250–254 Správy – Reports http://www.nlcsk.sk/fj/ Výročná konferencia Európskeho lesníckeho inštitútu Výročná konferencia Európskeho lesníckeho inštitútu (EFI) spojená so seminárom „Budúcnosť bioekonomiky v Európe“ sa uskutočnila v 10. – 12. septembra 2014 v Bilbao, ktoré je hlavným meste autonómnej oblasti Baskicko v Španielsku. Výročnej konferencie sa zúčastnilo vyše 200 účastníkov z 27 krajín. Konferenciu viedol Andreas Kleinschmit von Lengefeld z Inštitútu technológií FCBA (Francúzsko). Zástupcovia členských organizácií EFI rokovali o strategickom smerovaní inštitútu. Členské organizácie vyslovili požiadavku na zvýšenie úlohy EFI a na zvýšenie pridanej hodnoty pre členské organizácie prostredníctvom mechanizmov a riešenia problémov, ktoré nie je možné riešiť na vnútroštátnej úrovni. Takými sú napríklad účasť na syntetizujúcich prácach alebo účasť vo výskumných konzorciách vedených EFI. Účastníci tiež požadovali, aby orientácia EFI na podporu lesníckej politiky neviedla k tomu, že ohrozí postavenie vedy a výskumu ako priorít EFI. V úvodnom príhovore „EFI ako sieť organizácií – hlavné myšlienky a nové príležitosti“ prezentoval Marc Palahí (interný riaditeľ) predstavu o budúcom smerovaní EFI. Víziou EFI je pôsobiť v európskom výskumnom priestore ako katalyzátor inovácií a nových poznatkov a ako poskytovateľ a tvorca lesníckej politiky. Načrtol cestu k riešeniu zložitej finančnej situácie EFI (TrustFund) a získavanie zdrojov cez paneurópsku spoluprácu lesníckeho sektoru v rámci programov Výskumu a inovácií najmä HORIZON 2020. V doobedňajšom bloku „Dialóg členov“ vystúpili prezentujúci k 3 okruhom. K problematike trvalej udržateľnosti v podmienkach klimatickej zmeny vystúpil Dr. Marcus Lindner (vedúci EFI programu „Udržateľnosť a klimatická zmena“). Na príkladoch projektu VOLANTE predstavil víziu využívania krajiny a manažovania jej zdrojov v kontexte klimatickej zmeny, založenú na: • Využití strategických nástrojov pre modelovanie – „Open Source“ modely pre vedeckú komunitu (napríklad model EFISCEN). • Posúdení udržateľnosti biohospodárstva a podpore rozhodovania vo všetkých otázkach súvisiacich so zmenou klímy, prírodných katastrof, poskytovaní ekosystémových služieb (podporný rozhodovací systém ToSIA). • Medzisektorových štúdiách (príklady štúdií zameraných na vodu-BEWATER; agrolesníctvo-AGFORWARD; biodiverzitu-INTEGRATE a ekosystémové službyOPERAs) Na príklade projektu FORESTING (Horizont 2020), v ktorom sa prepája monitorovanie lesov, experimentálny výskum, modelovania a zdieľania infraštruktúry, prezentoval možnosti kvalitatívne lepšej podpory rozhodovania pri manažmente lesov v kontexte zmeny klímy, pri zvyšovaní odolnosti lesov a pri využívaní lesných zdrojov v biohospodárstve. Na projekte FORESTING participuje aj NLC Zvolen. Naším zámerom je nadviazať na projekt Centra excelentnosti pre podporu rozhodovania v lese a krajine (Aktivita 3–4) a zabezpečiť udržateľnosť výskumných aktivít nášho národného centra excelentnosti. cislo4_2014.indb 250 Dr. Robert Mavsar (vedúci EFI programu „Lesy pre spoločnosť“) vystúpil s prezentáciou, v ktorej zhodnotil výskum EFI v oblasti lesníckej politiky a ekonómie. Najväčší dôraz je venovaný hodnoteniu (i) ekosystémových služieb a lesníckemu účtovníctvu, (ii) lesníckej politike a governancii, (iii) obchodným tokom s drevom a biomasou, (iv) trhom s biomasou a (v) výskum preferencií zúčastnených strán ako aj ziskovosti a obchodnému modelovaniu. Prof. Dr. Lauri Hetemäki, vedúci EFI programu „Vizia & politická podpora“ prezentoval obsah, formy a nástroje, ktorými EFI realizuje uvedený program. Cieľom je podpora členských krajín a organizácií pri presadzovaní lesníckej agendy na európskej úrovni. Realizácia programu je postavená na nasledovných oblastiach a aktivitách: –– Vízia a politická podpora – koordinácia recenzií a syntetických štúdií na vedeckom základe a šírenie výstupov v užívateľsky vhodnej podobe (WSCTU – What Science Can Tell Us, politické súhrny, ThinkForest atď.) –– Zvyšovanie povedomia o nových politikách, ktoré reagujú na novovznikajúce problémy na základe vedec kých dôkazov (napríklad SUMFOREST ERANET Foresight Panel). –– Napomáhanie vedecko-politickému dialógu medzi tvorcami politík, zainteresovanými stranami a vedcami (iniciatíva ThinkForest, výročné konferencie, stretnutia atď). –– Zvýšenie záujmu a možností pre európske výskumné organizácie, aby sa viac venovali podpore lesníckej politiky, presadzovaniu lesníckych priorít v Európskom parlamente a ďalších rozhodovacích fórach. Popoludňajšie rokovanie prvého dňa bolo venované administratívnym a finančným náležitostiam, odpočtu činnosti EFI za rok 2013 a plánu práce na rok 2015. Osobitné rokovania vo forme dialógu bolo venované úlohe regionálnych centier EFI v kontexte prekonania roztrieštenosti európskeho lesníckeho výskumu. Druhý deň sa konal vedecký seminár „Budúcnosť bio ekonomiky v Európe“. Göran Persson, prezident EFI iniciatívy ThinkForest a bývalý švédsky premiér ponúkol politický pohľad na ekonomickú situáciu a ekonomickú stagnáciu v Európe v širších súvislostiach nedostatku prírodných zdrojov a načrtol riešenia prostredníctvom rozvoja bioekonomiky založenej na vlastných obnoviteľných zdrojoch. Peio Gorroño, manažér spoločnopsti EGOIN (rodinný podnik zameraný na spracovanie dreva) zameral svoj príspevok na udržateľné obchodné príležitosti pre lesníctvo ako priemyselné odvetvie. Hans Bruyninckx, výkonný riaditeľ Európskej enviromentálnej agentúry v prezentácii „Smerom k enviromentálne udržateľnej ekonomike“ zdôraznil enviromentálny aspekt rozvoja ekonomiky na báze zelenej ekonomiky. Táto je ponímaná ako variant trhovej ekonomiky, ktorý sa snaží teoreticky a prakticky zosúladiť ekologické a ekonomické postupy, racionálne využívanie obnoviteľných prírodných zdrojov bez porušenia trvalej schopnosti ich obnovy a dodržania podmienok zachovania biodiverzity. 4.2.2015 13:34:21 Za najviac inšpiratívne považujem vystúpenie Lauri Hetemäki (vedúho EFI programu Vízia & politická podpora) s príspevkom „Budúcnosť lesnícko-drevárskeho komplexu v Európe“, v ktorom poukázal na potrebu realizácie štrukturálnych zmien lesnícko-drevárskeho sektoru smerom k bioekonomike. Východiskom je správa EFI – Čo nám môže povedať veda, ktorá bude v novembri 2014 predstavená novej Európskej komisii v rámci EFI seminára ThinkForest. Z kľúčových myšlienok tejto správy vyberáme: Lesníckemu sektoru nestačí orientovať sa len na les samotný. Akútne potrebná je zmena a sústredenosť na produkty a služby z lesa. Európska produkcia energie z dreva sa v období 2010– 2030 zdvojnásobí. Očakáva sa, že požiadavka Únie na biomasu bude v r. 2030 o 1/3 vyššia ako dodávky. Z uvedeného vyplýva, že zásoby dreva nebudú dostatočné pre naplnenie cieľov Únie v oblasti produkcie energie z obnoviteľných zdrojov. Napriek neistote sa očakáva, že význam lesnej biomasy pre energetické účely bude do roku 2030 väčší ako v súčasnom období. Je potrebné využiť tento potenciál a prijať opatrenia pre zabezpečenie požadovaných dodávok drevnej suroviny. Perspektívne sú aj možnosti produkcie nových bioproduktov na báze spracovania drevnej suroviny: viskózne vlákna – väzba na priemysel textilu; biopalivá – sektor dopravy, vrátane leteckej a konštrukčné materiály – sektor stavebníctva. Vo výhľade nových produktov poukazuje na diverzifikáciu a ekonomickú efektívnosť produkcie v oblasti bioenergie (objemová produkcia) a produkcie s vysokou pridanou hodnotou pri nízkej objemovej produkcii (napríklad nanomateriály). Tento posun by sa mal prejaviť aj v terminológii pomenovania odvetvia, kde naznačuje posun od „odvetvia lesného hospodárstva“ smerom k odvetviu biohospodárstva. Súčasťou tohto procesu je vstup nových subjektov na trh z oblasti energetiky, potravinárskeho a chemického priemyslu a investičných skupín – napr. fondy investujúce do plantáži na zhodnotenie vkladov. V správe sa konštatuje, že množstvo (kvantita) nových produktov je v EÚ limitovaná zdrojmi. Pridaná hodnota preto nebude v objemovej produkcii, ale v službách súvisiacich s novými produktmi a v súvisiacej zamestnanosti. Zadefinované sú 3 potenciálne rastúce skupiny služieb: 1. Priemyselne orientované služby: Koordinačná funkcia (lokalizácia ústredí nadnárodných spoločností), technológie a programovanie, servis a údržba, patenty a licencie, výskum & vývoj, poradenstvo; 2. Lesnícky orientované služby: vzdelávania, výskum a vývoj, inventarizácie a plánovanie, správa a riadenie, poradenstvo; 3. Ekosystémové služby: priamo vztiahnuté k lesnému ekosystému: príroda cestovný ruch a rekreácia, poľovníctvo, hubárčenie, sekvestrácie uhlíka v lesoch atď. V záveroch z prezentácie sa konštatuje, že Európske odvetvie lesníctva je vo fáze tvorivej deštrukcie: 1. V nadchádzajúcich dvoch desaťročiach sa bude meniť oveľa viac, ako sa zmenilo v priebehu posledných dvoch desaťročí. 2. Objem produkcie niektorých tradičných výrobkov bude klesať (deštrukcia), naopak existuje veľký potenciál pre vznik nových produktov a služieb (tvorivosť). 3. Lesnícky sektor bude oveľa rozmanitejší a závislejší na poskytovaní služieb ako dnes. 4. Je pravdepodobné, že sektor bude cennejší. Z uvedeného vyplývajú nasledovné politické implikácie: 1. Politiky by mali zabezpečiť koherentné, predvídateľné a dlhodobo funkčné prostredie pre lesnícke podniky a spoločnosti pre prechod ku bioekonomike. 2. Nevyhnutná je podpora rizík, odvážnych experimentov a prekonávania hraníc medzi sektormi. 3. Žiaduce sú väčšie investície do výskumu, vzdelávania a odbornej prípravy napriek hospodárskej kríze. 4. Udržateľnosť životného prostredia je najvyššou prioritou a nevyhnutnosťou. V následnej panelovej diskusii „Nové príležitosti lesnícko-drevárskeho sektora: produkty a služby na báze bioekonomiky“ účastníci panelovej diskusie vyjadrili svoje pohľady a názory na problematiku a vnímanie bioekonomiky ako nového ekonomického sektoru, novej stratégie udržateľnosti či novej éry postfosilnej ekonomiky. V poslednej prezentácii „Implikácie bioekonomiky v manažmente lesov“ prof. Margarida Tomé, poukázala na zvyšovanie potreby drevnej suroviny; potrebu eliminovania enviromentálnych dopadov; rast komplexnosti požiadaviek na lesné hospodárstvo a potrebu výskumu nových výziev, ktoré prináša bioekomika (lesníctvo je veda); potrebu dosahovania rentability a ziskovosti vlastníkov lesov (lesníctvo je biznis a priemyselné odvetvie) a potrebu trvalo udržateľného obhospodarovania lesov, certifikácií a monitoringu (lesníctvo je súčasťou životného prostredia). Posledný deň konferencie sa tradične uskutočnila exkurzia, v ktorej delegáti mali možnosť oboznámiť sa s lesnícko-drevárskym komplexom v regióne Baskicka. Navštívili sme prevádzku na primárne spracovanie dreva Maderas Torresar, a. s. Prevádzka sa z hľadiska metód spracovania zaoberá najmä piliarskym spracovaním – produkcia reziva, paliet a tvorbu polotovarov pre nábytok a drevostavby a na zákazkovú tvorbu nábytku. Druhou navštívenou prevádzkou bola spaľovňa štiepok (500 kW bojler), ktorá vykuruje a zásobuje teplou vodou 8 novopostavených domov s asi 100 bytmi. Očakávaná návratnosť investícia 350 tisíc eur sa v dôsledku krízy posunula z 10 na 15 rokov. Dodávky peliet sa realizujú z píl v okruhu 60 km. Ďalším príkladom prepojenia vlastníkov lesov s obcou (samosprávou) je výstavba spoločenských, kultúrnych a športových objektov na báze využitia s drevených konštrukcií z dreva dodávaných z lesov lokálnych vlastníkov a spracovaných v miestnych prevádzkach. Viaceré objekty sme navštívili a potvrdili si ako reálne funguje podpora rozvoja vidieka na báze lokálnych zdrojov dreva a spolupráca vlastníkov lesa s podnikateľmi a samosprávou. V druhej časti exkurzie sme navštívil drevársky podnik Maderas de Llodio. Ide o podnik s výrazne pridanou hodnotou vyrábaných produktov (výroba veľkoplošných materiálov pre produkciu polotovarov ako preglejky a kompozitné materiály). Zaujímavosťou je, že podnik pre zabezpečenie výroby využíva ihličnaté introdukované dreviny, najmä Pinus radiata, vo veľkej miere pestované aj v okolitých lesov. Pre Národné lesnícke centrum a lesnícky výskum na Slovensku je dôležité orientovať sa v súčasných trendoch európskej lesníckej politiky, ako aj v jednotlivých národných prístupoch k horúcim témam lesníckej praxe. Účasť 251 cislo4_2014.indb 251 4.2.2015 13:34:22 na výročnej konferencii EFI je mimoriadnou príležitosťou získať esenciálne poznanie o aktuálnom dianí a procesoch, ktoré určujú smerovania lesníctva v európskom kontexte. Pochopenie a prijatie naznačených výziev v oblasti lesníckeho výskumu umožní aj NLC adekvátne reagovať na podnety prostredníctvom ďalších projektov a rozvíjaním medzinárodných kontaktov. Pracovná cesta sa uskutočnila s podporou Agentúry MŠVVŠ SR pre štrukturálne fondy EÚ z operačného programu Výskum a vývoj v rámci projektu ITMS: 26220120069 „Centrum excelentnosti pre podporu rozhodovania v lese a krajine“. Tomáš Bucha Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, e-mail: [email protected] Stretnutie slovenských a českých pestovateľov lesa vo Vysokých Tatrách V atraktívnom prostredí Vysokých Tatier sa dňoch 9. až 10. septembra 2014 v hoteli Panoráma na Štrbskom Plese konalo už jubilejné 15. stretnutie slovenských a českých odborníkov v problematike pestovania lesa. Toto podujatie sa uskutočňuje od roku 1999, pričom každoročne je jeho organizátorom jedno z piatich pracovísk z Českej republiky alebo Slovenska. Sú to nasledujúce pedagogicko-vedecké, resp. vedeckovýskumné pracoviská: Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Prahe, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovej univerzity v Brne, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Výzkumná stanice Opočno, Lesnícka fakulta TU vo Zvolene a Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen. Tohoročné stretnutie zorganizovali pracovníci Odboru pestovania a produkcie lesa NLC Zvolen. Cieľom týchto stretnutí, ktoré majú vždy charakter medzinárodnej vedeckej konferencie už tradične býva výmena poznatkov, resp. oboznámenie sa s výsledkami dosiahnutými pri riešení vedeckých projektov na uvedených pedagogickovedeckých, resp. vedeckovýskumných pracoviskách za ostatný rok. Na podujatí sa zúčastnilo vyše 50 pracovníkov (s početným zastúpením mladých pracovníkov – doktorandov), ktorí predniesli svoje referáty v piatich blokoch podľa jednotlivých pracovísk v Českej republike a na Slovensku. Podujatie otvoril Ing. Jaroslav Jankovič, CSc., vedúci odboru pestovania a produkcie lesa NLC-LVÚ vo Zvolene (obr. 1), ktorý okrem privítania všetkých účastníkov vyzdvihol zachovanie tradície vzájomného stretávania sa uvedených pracovísk pôsobiacich v odbore pestovania lesa. Obr. 1. Stretnutie slovenských a českých odborníkov v pestovaní lesa otvoril Ing. Jaroslav Jankovič, CSc., vedúci odboru pestovania a produkcie lesa (Foto: Ing. Anna Túčeková, PhD.) Po tomto úvode nasledoval blok referátov podľa jednotlivých pracovísk. V rámci neho vždy vedúci organizačných jednotiek uvedených inštitúcií (prof. Ing. Ivo Kupka, CSc. v zastúpení prof. Ing. Viléma Podrázského, CSc.; doc. Ing. Radek Pokorný, PhD.; prof. Ing. Milan Saniga, DrSc.; doc. Ing. Antonín Jurásek, CSc. a Ing. Jaroslav Jankovič, CSc.) predniesli najskôr personálne obsadenie svojich materských pracovísk, resp. riešiteľských tímov a oboznámili prítomných s vedeckými projektmi, ktoré sa na konkrétnom pracovisku riešia (obr. 2). Obr. 2. Katedru pestovania lesov FLD ČZU v Prahe predstavil v zastúpení vedúceho katedry prof. Ing. Ivo Kupka, CSc. (Foto: Ing. Anna Túčeková, PhD.) Z podujatia bol vydaný aj zborník, resp. publikácia s recenzovanými príspevkami: Štefančík, I. (ed.): Proceedings of Central European Silviculture. Zvolen, NLC, 2014, 219 s. ISBN 978-80-8093-187-2, ktorý obsahuje celkovo 28 príspevkov, ktoré sú rozdelené do 4 blokov, podľa ich zamerania (Obnova, Štruktúra lesa, Produkcia, Lesy a prostredie). Druhý deň stretnutia bol venovaný exkurzii, ktorú odborne zabezpečila Výskumná stanica Štátnych lesov TANAP-u (doc. Ing. Peter Fleischer, PhD.) v spolupráci so Štátnymi lesmi TANAP-u (Ing. Ján Marhefka). Cieľom exkurzie bolo oboznámiť účastníkov konferencie s vývojom pomerov a stavom obnovy v porastoch postihnutých ničivou víchricou v roku 2004 na trvalých výskumných plochách v okolí Vyšných Hágov a Novej Polianky v TANAP-e a tiež s dôsledkami víchrice z mája 2014 na zvyšky dospelých i obnovujúcich sa mladých lesných porastov. 252 cislo4_2014.indb 252 4.2.2015 13:34:25 Na prvej exkurznej zastávke mali účastníci možnosť vidieť revitalizáciu lesných porastov po 10 rokoch, ktoré uplynuli od veternej smršti „Alžbeta“, ktorá 19. 11. 2004 postihla územie na výmere vyše 12 tis. hektárov. Okrem toho bola prezentovaná tiež ukážka výskumných aktivít a prístrojového vybavenia, ktoré boli zamerané na monitorovanie zmien prostredia po spomínanej veternej kalamite (obr. 3). V rámci výskumu sa tu sledujú mikroklimatické parametre (teplota a vlhkosť vzduchu a pôdy, slnečná radiácia, bilancia žiarenia, fotosynteticky aktívne žiarenie, tok tepla do pôdy, úhrn zrážok, rýchlosť a smer vetra). Na výskumných plochách sa tiež sledujú toky látok (atmosférická depozícia, chemické zloženie pôdnych vôd, obsah látok v povrchových vodách, pôdna respirácia a hrubá primárna produkcia). Ďalej sa sledujú aj sukcesné zmeny vegetácie (druhové zloženie, biomasa, listová plocha, biometrické parametre drevín), pôdne vlastnosti (pH, C/N, mikroorganizmy a biologická aktivita), fauna (hmyz, drobné cicavce a škody zverou na lesných drevinách). Druhým exkurzným objektom bola monitorovacia výskumná plocha, ktorá slúžila za účelom sledovania stavu a procesov v nepoškodených lesných ekosystémoch. Na tejto ploche sa okrem mikroklimatických a geobiochemických parametrov sleduje aj transpirácia stromov, okamžité hrúbkové zmeny a potenciál pôdnej vody. Táto plocha bola postihnutá tohoročnou víchricou „Žofia“ z 15. 5. 2014, ktorá ju rozvrátila, pričom monitorovacie zariadenia ostali nepoškodené. Tým sa vytvorili jedinečné podmienky na sledovanie zmien ekologických procesov po rozvrate porastov na rovnakých plochách. Podrobnejšie informácie o objektoch terénnej exkurzie boli k spracované v „Exkurznom sprievodcovi“. Obr. 3. Odborný výklad doc. Ing. Petra Fleischera, PhD. z Výskumnej stanice Štátnych lesov TANAPu na exkurznej zastávke (Foto: Ing. Anna Túčeková, PhD.) Záverom možno konštatovať, že jubilejné 15. československé stretnutie pracovníkov v problematike pestovania lesa bolo zorganizované na vysokej odbornej i spoločenskej úrovni, na čom sa zhodli všetci zúčastnení, ktorí zároveň ocenili konanie takýchto stretnutí ako veľmi efektívneho i po spoločenskej stránke žiaduceho spôsobu získavania a výmeny najnovších vedeckých poznatkov na medzinárodnej úrovni. Igor Štefančík Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, e-mail: [email protected] 253 cislo4_2014.indb 253 4.2.2015 13:34:29 Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 255–259 Kronika – Chronicle http://www.nlcsk.sk/fj/ Príhovor k jubileu doc. Ing. Jána Račka, CSc. Takmer presne pred 25 rokmi v novembri 1989 ma doc. Ing. Ján Račko, CSc. privítal vo svojej kancelárii, podal mi knihu s názvom Fotogrametria a prívetivo mi poradil: „Preštudujte si toto, pán inžinier“. Keďže pracovný stôl som dostal oproti nemu, zoči-voči autorite som študoval knihu plnú vzorcov a cez ne pomaly objavoval nové, dovtedy nepoznané súvislosti so svetom vtedy sa formujúceho vedného odboru diaľkového prieskumu Zeme (DPZ). Dnes je mi veľkou cťou a potešením vysloviť pár viet pri príležitosti významného životného jubilea človeka, ktorého považujem za svojho učiteľa. Doc. Ing. Ján Račko, CSc. sa narodil 16. novembra 1934 v Očovej. Po maturite na gymnáziu vo Zvolene študoval v rokoch 1954 – 1959 na Lesníckej fakulte Vysokej školy lesníckej a drevárskej (LF VŠLD) vo Zvolene. Po ukončení vysokoškolských štúdii a absolvovaní základnej vojenskej služby nastúpil do Lesoprojekt-u – Ústav pre hospodársku úpravu lesov vo Zvolene, kde pracoval spočiatku vo funkcii inžinier – technik fotogrametrie a neskoršie ako samostatný inžinier fotogrametrie. Vykonával fotogrametrické terénne práce na území lesných závodov Lučenec, Giraltovce, Rajecké Teplice a v Školskom lesnom podniku VŠLD vo Zvolene. V rámci lesníckej administratívnej agendy sa podieľal na výpočtových prácach a vyhodnotení leteckých snímok pri tvorbe základnej lesníckej mapy uvedených závodov. V roku 1964 bol na základe konkurzu prijatý za odborného asistenta na Katedru hospodárskej úpravy lesov VŠLD vo Zvolene. Na tejto katedre mu v roku 1971 bola udelená hodnosť kandidáta poľnohospodársko-lesníckych vied (CSc.). Ako pedagóg viedol cvičenia z predmetov štatistické metódy v lesníctve a dendrometria. Vo vedeckovýskumnej práci na LF VŠLD sa zaoberal riešením problematiky diaľkového prieskumu územia a fotogrametriou v lesníctve. Počas pôsobenia na LF VŠLD vo Zvolene publikoval 16 pôvodných vedeckých prác, 8 výskumných správ a štúdií a 9 ďalších odborných prác. Viedol dvoch ašpirantov vo vedeckej výchove, usmerňoval 30 diplomových prác a 15 prác ŠVOČ. Počas svojho pôsobenia vypracoval aj viaceré študijné materiály, najmä Návody na cvičenia zo štatistických metód v lesníctve (vyšli v dvoch vydaniach 1977, 1981) a Návody na cvičenia z dendrometrie (1979). V roku 1982 presadil zaradenie nového predmetu DPZ v lesníctve do učebných osnov LF VŠLD ako výberový predmet. Tento predmet zabezpečoval prednáškami a cvičeniami aj po zmene pracoviska – Výskumný ústav lesného hospodárstva Zvolen (VÚLH Zvolen) ako externý pracovník LF. Absolvoval viaceré zahraničné stáže v NDR, ZSSR, 2-krát v NSR. Znalosť cudzích jazykov (nemeckého, ruského a anglického) mu umožnila študovať a prednášať najnovšie poznatky zo zahraničných výskumných pracovísk do slovenského výskumu a praxe. cislo4_2014.indb 255 S odstupom času je obdivuhodné, že sa mu podarilo uskutočniť viaceré experimenty pri získavaní snímok veľkých mierok použitím vtedy dostupných nosičov snímacej techniky, akými boli meteorologický balón, rádiom riadený model lietadla a neskôr aj vrtuľník so zabudovanou fotokomorou na stereoskopické snímkovanie. Priekopníckym bol aj experiment s identifikáciou a monitorovaním populácie lesnej zveri termálnym snímaním (termovíziou). Do VÚLH Zvolen nastúpil 1. októbra 1985 ako vedecký pracovník. Venoval sa najmä problematike monitoringu lesných ekosystémov, detekcie a stanovenia diagnózy poškodzovania lesného prostredia metódami DPZ. Koordinoval 6 vedecko-technických projektov, z ktorých publikoval 6 výskumných správ. Participoval na riešení ďalších 14 úloh výskumu a vývoja. Publikoval 15 odborných článkov z toho 5 ako pôvodné vedecké práce. Vyšli mu 3 knižné publikácie a na jednej sa podieľal ako spoluautor. Spomedzi najvýznamnejších prác treba spomenúť monografie publikované v Lesníckych štúdiách č. 43/1987 Zisťovanie drevných zásob, prírastku a kvality porastov metódou blízkej stereofotogrametrie, v čísle 52/1994 Monitoring zdravotného stavu lesov na Slovensku a čísle 54/1996 Fotoletecký monitoring zdravotného stavu lesov. V tom čase aktívne pracoval v celoštátnej koordinačnej skupine pre DPZ. Vo VÚLH Zvolen zároveň s výskumnou a publikačnou činnosťou systematicky formoval pracovisko DPZ po personálnej aj technickej stránke. J. Račko dokázal vybaviť pracovisko špičkovou prístrojovou technikou, čo bolo kľúčovým predpokladom pre rozvoj DPZ v lesníctve a uplatnenie tejto progresívnej technológie aj v lesníckej praxi na Slovensku. Práve zásluhou predvídavosti, erudovanosti a medzinárodných kontaktov doc. J. Račka sa nášmu lesníckemu výskumu od počiatku (r. 1986) podarilo sa zachytiť rozvíjajúce sa celoeurópske programy v oblasti monitoringu zdravotného stavu lesov (program UN ECE ICP Forests). Rozhodne nešlo o mechanické prebranie európskych myšlienok a tendencií. Doc. J. Račko vložil do monitorovacieho systému na tú dobu v európskom meradle nový a objavný rozmer – aplikáciu diaľkového prieskumu Zeme. Trúfam si tvrdiť, že keby nebolo tejto aplikácie, tak by sa unikátne spojenie ekologického a environmentálneho prístupu k lesom s rozvíjajúcimi sa informačnými technológiami a DPZ u nás nerozvinulo alebo by prišlo okľukou a so značným oneskorením. Práve rozsiahla báza jeho znalostí a predvídavosti umožnila urobiť náš národný monitoring v celoeurópskom meradle v aktuálnom čase niečím výnimočným. Vyvrcholením jeho tvorivej vedeckovýskumnej činnosti bolo obhájenie habilitačnej práce na tému Zisťovanie stavu lesa z pozemných a leteckých snímok na LF VŠLD Zvolen a menovanie docentom pre odbor Hospodárska úprava lesov s účinnosťou od 1. marca 1991. Ani po odchode do dôchodku v roku 1996 sa doc. J. Račko neprestal aktívne zaujímať o napredovanie nášho domáceho výskumu nielen v oblasti DPZ, ale aj o dianie v oblasti lesníc- 4.2.2015 13:34:30 tva. Dnes už s dostatočne objektívnym nadhľadom aj odstupom môžem povedať, že esencia nášho súčasného výskumu v tejto oblasti stojí práve na dvoch pilieroch (monitoringu a DPZ), ktoré doc. J. Račko položil koncom 80. rokov na našom ústave. Veď program monitoringu lesov, ktorého bol doc. J. Račko na Slovensku zakladateľom (vypracoval rámcový návrh, metodiku výskumu aj realizácie monitoringu a zabezpečoval samotnú realizáciu výskumu a monitoringu) kontinuálne trvá dodnes. Na Slovensku v tomto výskume pokračuje Národné lesnícke centrum Zvolen v programoch, ako je napr. Čiastkový monitorovací systém lesy, ktorý sa stal súčasťou Informačného systému monitoringu životného prostredia a Paneurópskeho monitoringu ICP Forest. Pri detailnejšom približovaní osobnosti jubilanta nemôžem nespomenúť jeho významnú občiansku angažovanosť. Ťažisko jeho činnosti bolo v kultúrno-výchovnej práci s mladými ľuďmi. Takmer 25 rokov venoval veľa svojho voľného času slovenskému folklóru. V rokoch 1950 – 1955 účinkoval vo folklórnom súbore Očovan, na VŠLD vo Zvolene založil folklórny súbor Poľana, v ktorom pôsobil 20 rokov ako choreograf a ako umelecký vedúci. Využívam túto príležitosť, aby som v mene svojom, ako aj v mene kolegov, ktorí pracovali a pracujú na pracoviskách Národného lesníckeho centra, poďakoval doc. J. Račkovi za dlhoročnú pedagogickú, vedeckú, výskumnú a realizačnú činnosť v oblasti fotogrametrie, zisťovania stavu lesa z pozemných a leteckých snímok a uplatnenia diaľkového prieskumu Zeme v lesníctve a monitoringu lesov v národnom aj európskom meradle. Chcel by som nášmu milému jubilantovi zaželať veľa zdravia, sily a elánu do ďalších rokov. A nech mu priebežný monitoring života stále prináša pocit satisfakcie z pokroku v oblasti výskumu, ktorý zakladal, ale aj dobré správy z ostatných sfér svojho pôsobenia medzi ľuďmi blízkymi rodom, záujmami či profesiou. Ad multos annos! Tomáš Bucha Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, e-mail: [email protected] 95 rokov od narodenia prof. Dr. techn. Ing. Ing. Ing. Jána Halaja, DrSc. Profesor Ján Halaj sa narodil 7. 9. 1919 v rumunskej obci Petrila v rodine baníka. Onedlho sa aj so svojimi rodičmi vrátil do svojej domovskej obce Voznica pri Žarnovici. Absolvoval štátne gymnázium v Banskej Bystrici, kde maturoval v roku 1940. Pokračoval na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislave. Tu absolvoval najprv lesné inžinierstvo (1944) potom zememeračstvo (1946), a napokon staviteľstvo (1948). V roku 1948 obhájil na Lesníckej fakulte Vysokej školy zemědělskej v Brne dizertačnú prácu Príspevok k odhadu drevnej hmoty z leteckej snímky a získal doktorát technických vied. Prvé zamestnanie získal ako asistent v Ústave vyššej geodézie Slovenskej vysokej školy technickej v Bratislave a neskoršie v Ústave užitej geodézie Vysokej školy poľnohospodárskeho a lesného inžinierstva v Košiciach. V geodetickej profesii pokračoval v rokoch 1950 – 1964 ako vedúci odboru fotogrametrie v Ústave hospodárskej úprave lesov vo Zvolene. Od roku 1964 až do odchodu na dôchodok v roku 1993 pracoval vo Výskumnom ústave lesného hospodárstva vo Zvolene. Bol tu vedúci oddelenia, neskoršie odboru hospodárskej úpravy lesov. Riešil a koordinoval najzávažnejšie (štátne) výskumné úlohy hospodárskej úpravy lesov v rámci bývalej Československej republiky. V roku 1951 sa na Vysokej škole poľnohospodárskeho a lesného inžinierstva v Košiciach habilitoval na docenta v odbore hospodárskej úpravy lesov a dendrometrie. V roku 1964 získal doktorát poľnohospodársko-lesníckych vied na Lesníckej fakulte Vysokej školy zemědělskej v Brne. V roku 1966 ho na Vysokej škole lesníckej a drevárskej vo Zvolene menovali profesorom hospodárskej úpravy lesov a dendrometrie. Profesor Ján Halaj zomrel 6. februára 1997 vo veku 77 rokov vo Zvolene, kde je aj pochovaný na mestskom cintoríne. Ako z uvedeného stručného životopisu vyplynulo profesor Ján Halaj pôsobil na viacerých pracoviskách. Zo širokej jeho vedeckovýskumnej činnosti treba uviesť jeho zásluhy o rozvoj lesníckej fotogrametrie. Ďalej významne ovplyvnil metódy zisťovania zásob a prírastku lesných porastov. Vyhotovil originálny systém jednotných výškových a objemových kriviek a taríf pre rovnoveké i nerovnoveké porasty a vypracoval viaceré varianty stanovenia objemového prírastku na princípe tarifových diferencií. Preskúmal možnosti uplatnenia matematicko-štatistickej inventarizácie lesa, najmä kruhových skusných plôch v slovenských porastových pomeroch. Veľkú pozornosť venoval štúdiu hrúbkovej a výškovej štruktúry lesných porastov a odvodil tabuľkové i grafické modely tejto štruktúry. So zreteľom na to, že počas jeho tridsaťročného pôsobenia vo Výskumnom ústave lesného hospodárstva vo Zvolene sa najviac zaslúžil o rozvoj lesníckej vedy a výskumu uvedieme výber z výskumných správ, ktorých bol autorom, alebo ich spracoval spolu s ďalšími riešiteľmi tohto ústavu. –– Metodika vypracovania rastových tabuliek pre hlavné dreviny ČSSR. 1968, 109 s. –– Výskum základných zákonitostí rastu a produkcie porastov. 1972, 271 s. –– Produkcia a stanovište duba zimného v oblasti „kokošovského duba“, osobitne v chránenom území“ Kokošovská dubina“. 1973, 125 s. –– Štúdium rastu a prírastku lesných stromov a porastov. 1975, 214 s. –– Výskum a konštrukcia rastových tabuliek hlavných drevín ČSSR. 1980, 242 s. 256 cislo4_2014.indb 256 4.2.2015 13:34:31 –– Rozbor rastových procesov rovnovekých nezmiešaných porastov. 1980, 48 s. –– Rozbor zásobovej úrovne rovnovekých nezmiešaných porastov. 1981, 55 s. –– Úprava rastových tabuliek pre drevinu douglaska , breza, topoľ, agát. 1981, 111 s. –– Odvodenie percent predrubných ťažieb pre smrek a jedľu. 1982, 104 s. –– Zásobové úrovne drevín sm, jd, db, bk pre orografické oblasti SSR. 1982, 54 s. –– Meranie a hodnotenie drevnej produkcie porastov a stromov. 1980, 48 s. –– Výskum rastového procesu drevín pre konštrukciu rastových tabuliek drevín smrek, borovica a buk. 1984, 67 s. –– Prieskum sortimentačnej štruktúry rubných porastov buka v ZaŠL, SeŠL a StŠL. 1986, 33 s. –– Rubná zrelosť hlavných drevín so zreteľom na produkciu, mimoprodukčné funkcie lesa a hospodárnosť. 1986, 127 s. Ide o širokú problematiku týkajúcu sa hospodárskej úpravy lesov, rastu a produkcie lesa a dendrometrie. Osobitne treba vyzdvihnúť podiel profesora Jána Halaja na konštrukcii domácich rastových tabuliek. Bol vedúcim riešiteľom tohto veľmi dôležitého a dlhodobého výskumného projektu na celoštátnej úrovni bývalej ČSSR, ktorý sa riešil v rokoch 1965 až 1990. Profesor Š. Šmelko v nekrológu „Za profesorom Dr. Ing. Jánom Halajom, DrSc.“ (Lesnícky časopis č. 1/1997), napísal, že menovaný v rámci tohto projektu zorganizoval úzku a efektívnu spoluprácu hospodársko-úpravníckej a prevádzkovej praxe, lesníckych vedeckovýskumných a vysokoškolských pracovísk. Išlo o spoluprácu pri tvorbe metodiky, založení a periodicky opakovanom meraní na vyše 4 000 výskumných plochách v bývalom Československu, ako aj pri overovaní tabuliek pred ich zavedením do praxe. Sám vyriešil celý rad zložitých problémov rastu a produkcie lesných porastov, ako boli systémy bonitovania, merania hustoty a zakmenenia porastov, definovanie sily prebierok, produktívnosť nezmiešaných a zmiešaných porastov a i. S jeho menom sa spája nový typ rastových tabuliek diferencovaných podľa zásobovej úrovne porastov. Získané výsledky priebežne publikoval individuálne i so svojimi spolupracovníkmi. Zhrnuté sú v 12 knižných publikáciách a vo viac ako 60 vedeckých a odborných prácach. V roku 1992 sa rastové tabuľky zaviedli do praxe hospodárskej úpravy lesov na Slovensku. V súčasnosti si už ani nevieme predstaviť ako by bez nich existovala hospodárska úprava lesov na Slovensku. Pritom využiteľnosť rastových tabuliek je veľmi široká. Teda nielen v hospodárskej úprave lesov, ale aj v ďalších oblastiach lesníctva, a to tak vo vedeckovýskumnej činnosti ako aj v bežnej praxi. Pri hodnotení vedeckých prínosov profesora Jána Halaja treba zvlášť vysoko oceniť jeho osobné vlastnosti. Ako vedecký pracovník sa vždy orientoval na problematiku, ktorá bola aktuálna a v popredí záujmu z hľadiska domácich potrieb i celosvetového vývoja. Úlohy riešil komplexne – do úvahy bral všetky hospodársky dôležité skutočnosti. Popri vysokej vedeckej a metodologickej úrovni venoval veľkú pozornosť praktickej upotrebiteľnosti výsledkov výskumu v praxi. Podporoval prácu v kolektíve. Profesor Halaj taktiež pôsobil ako vysokoškolský učiteľ na Lesníckej fakulte bývalej Vysokej školy lesníckej a dre- várskej vo Zvolene. Prednášal najprv štatistické metódy v lesníctve, dendrometriu a hospodársku úpravu lesov. Neskôr vybraté tematické okruhy súvisiace s jeho vedeckým zameraním, viedol diplomantov, predsedal komisiám pre štátne záverečné skúšky a spolupracoval na riešení výskumných úloh. Vyškolil 8 vedeckých ašpirantov a aj inými formami výrazne ovplyvnil tvorivý rast mladšej generácie svojich následníkov. Profesor Ján Halaj od roku 1959 aktívne pracoval v bývalej Československej akadémii zemědělských vied. Okrem iného bol podpredsedom Komisie pre udeľovanie Zlatých plakiet Československej akadémie zemědělskej. Účinne sa podieľal na metodickom riadení lesníckeho výskumu. Po vytvorení Slovenskej akadémie pôdohospodárskych vied v roku 1993 ho zvolili za jej čestného člena. Taktiež patril medzi zakladajúcich členov Slovenskej spoločnosti pre poľnohospodárske, lesnícke, potravinárske a veterinárne vedy pri Slovenskej akadémie vied, bol podpredsedom jej Lesníckej sekcie. Počas pôsobenia na Lesoprojekte bol predsedom vedecko-technickej rady. Bol tiež členom komisií pre obhajoby kandidátskych a doktorských dizertácií na Slovensku i v Českej republike, členom vedeckých rád a odborných komisií v rôznych inštitúciách. Ako uznávaná vedecká autorita často lektorsky posudzoval vydanie knižných publikácií, vysokoškolských učebníc a vedeckých článkov a bol oponentom výskumných správ, dizertačných a habilitačných prác a kvalifikačných postupov. Od roku 1968 do 1988 bol predsedom redakčnej rady a vedeckým redaktorom Lesníckeho časopisu. Má veľkú zásluhu na tom, že tento časopis mal náležitú vedeckú úroveň a že aj v súčasnosti (v roku 2014) vychádza už jeho šesťdesiaty ročník. Ďalej bol členom redakčnej rady vedeckého časopisu Lesnictví a člen vydavateľstva Veda Slovenskej akadémie vied. K tejto činnosti pristupoval veľmi zodpovedne a svojou odbornosťou i náročnosťou pozitívne pôsobil na úroveň publikačnej a vedeckej činnosti v slovenskom lesníctve. Profesor Ján Halaj obdržal za svoju vynikajúcu prácu rad vyznamenaní. Okrem iných spomenieme, že prezident republiky mu za vynikajúce tvorivé výsledky v oblasti hospodárskej úpravy lesov udelil vysoké štátne vyznamenanie Laureát štátnej ceny Klementa Gottwalda. Profesor Ján Halaj bol v povojnovom období významnou vedeckou osobnosťou v lesníctve nielen v bývalom Československu, ale aj v európskom a svetovom merítku. Bol známou osobnosťou tak medzi lesníkmi ako aj v celej vedeckej komunite. Tí, ktorí sme ho osobne poznali vysoko hodnotíme aj jeho osobné či charakterové vlastnosti. Bol mimoriadne skromným a priateľským človekom ku svojim spolupracovníkom. Vynikal veľmi vysokou pracovitosťou, čestnosťou a zmyslom pre spravodlivosť. Ochotný bol vždy pomôcť každému ak to potreboval. Profesor Ján Halaj veľmi významne obohatil všetky oblasti, na ktorých pracoval. Dielo, ktoré vytvoril zostane navždy živé v jeho publikáciách i v práci jeho žiakov a spolupracovníkov, ktorí naňho nadväzujú. Jozef Konôpka Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, e-mail: [email protected] 257 cislo4_2014.indb 257 4.2.2015 13:34:31 K nedožitým 85. narodeninám prof. Ing. Ladislava Štefančíka, DrSc. Narodil sa 4. 4. 1929 vo Vinnom, okres Michalovce. Ľudovú školu navštevoval v Strážskom, stredoškolské štúdium absolvoval na gymnáziu v Michalovciach. V roku 1955 ukončil štúdium na Lesníckej fakulte VŠLD vo Zvolene. V roku 1965 obhájil kandidátsku dizertačnú prácu na tému Statické a dynamické zmeny v bukovej žrďovine vplyvom prirodzeného vývoja a úrovňovej i podúrovňovej prebierky. V roku 1971 mu Komisia SAV priznala vedecký kvalifikačný stupeň samostatný vedecký pracovník a v roku 1984 vedúci vedecký pracovník. V tom istom roku obhájil doktorskú dizertačnú prácu na tému Prebierky v bučinách s osobitným zameraním na pestovanie stromov výberovej kvality a získal vedeckú hodnosť doktora poľnohospodársko-lesníckych vied (DrSc.). V roku 1991 obhájil habilitačnú prácu na tému Výskum pestovno-produkčných otázok prebierok v bučinách a získal pedagogickú hodnosť „docent“ pre odbor „Pestovanie lesa“. Po inauguračnej prednáške na tému Diferencované pestovanie lesov v normálnych a meniacich sa ekologických podmienkach bol v roku 1993 prezidentom SR menovaný profesorom pestovania lesa. Od roku 1955 nepretržite až do roku 1994 pracoval vo Výskumnom ústave lesného hospodárstva (terajší Lesnícky výskumný ústav) vo Zvolene, vo vednom odbore pestovanie lesov. V rokoch 1976 – 1990 vykonával funkciu vedúceho oddelenia, resp. odboru pestovania lesov, kde bol známy zodpovedným a ľudským prístupom k svojim podriadeným. Rozsiahla a významná bola jeho činnosť najmä v oblasti výskumu a vedeckej práce. Pre účely výskumu založil rozsiahlu sieť 112 trvalých výskumných plôch na Slovensku. Od roku 1971 bol koordinátorom hlavných úloh rezortného výskumu a štátnych programov, ktoré boli zamerané na komplexné riešenie otázok z problematiky pestovania lesa a súvisiacich vedeckých disciplín. Osobitne sa zameriaval na syntézu poznatkov o zmenených ekologických pomeroch s ich dopadom pre realizáciu pestovných opatrení v lesníckej praxi. Za jeho najvýznamnejší prínos pre vedu a prax možno považovať vyriešenie problematiky voľby (kritérií) stromov výberovej kvality a vypracovanie koncepcie úrovňovej voľnej prebierky (tzv. Štefančíkovej), vhodnej pre pestovanie v počiatočných rastových fázach nevychovávaných listnatých a zmiešaných porastov v meniacich sa ekologických podmienkach. Bol uznávanou vedeckou autoritou doma i v zahraničí, pričom aktívna bola i jeho medzinárodná spolupráca, v rámci ktorej absolvoval aj ročnú stáž na Ústave pre náuku a produkciu lesa v Mníchove u prof. E. Assmanna, resp. zahraničné cesty (Rakúsko, Rumunsko, Bulharsko, Poľsko, Nemecko, Ukrajina, Rusko), kde prednášal na vedeckých konferenciách a sympóziách. V rámci vedecko-technickej spolupráce bol aktívnym členom i v niekoľkých pracovných skupinách IUFRO. Dosiahnuté vedecké výsledky, odborné a praktické poznatky spracoval v 33 záverečných výskumných správach, v 5. štúdiách a publikoval v 211. prácach. Z nich bolo 15 knižných publikácií, resp. učebníc, 81 pôvodných vedeckých prác, 77 odborných prác, vrátane referátov na domácich a zahraničných konferenciách a 38 iných príspevkov. Okrem toho svoje poznatky v širokej miere aplikoval i v lesníckej praxi v rámci inštruktáží, pri prednáškach na konferenciách a rôznych podujatiach doma i v zahraničí a tiež vo výučbe na stredných lesníckych školách a Lesníckej fakulte TU vo Zvolene. Popri svojej vedeckej zanietenosti veľa pozornosti venoval i výchove svojich nasledovníkov. Bol školiteľom viacerých vedeckých ašpirantov v odbore Pestovanie lesa. Pracoval v komisiách SAV, ČSAV, ČAZV, LF MZLU Brno, LF TU Zvolen, SAPV a LVÚ vo Zvolene. V rokoch 1976 – 1991 bol členom a v ďalších rokoch až do roku 1995 bol predsedom Vedeckej rady pri LVÚ vo Zvolene. V rokoch 1981 – 1990 bol členom komisie pre obhajoby kandidátskych dizertačných prác na VÚLHM Jíloviště-Strnady, podobne v rokoch 1984 – 1995 na LF TU vo Zvolene a v rokoch 1985 – 1989 i na ČSAV – vedecké kolégium zemědělské v Prahe. V rokoch 1984 – 2000 bol členom komisie pre obhajoby doktorských dizertačných prác pri Slovenskej komisii pre vedecké hodnosti. Od roku 1985 až do svojej smrti v roku 2002 bol členom redakčnej rady Lesníckeho časopisu - Forestry Journal. Jeho pracovné výsledky boli ocenené viacerými vyznamenaniami. V roku 1981 to bola Cena A. Zápotockého (člen kolektívu), v r. 1983 cena ČSAZV (vedúci kolektívu a v rokoch 1986, 1987 ako člen kolektívu. Okrem toho obdržal rad ďalších rezortných vyznamenaní, pamätných medailí a čestných uznaní (LVÚ Zvolen, VÚLHM Jíloviště-Strnady, ČSAZ Praha, Východoslovenské štátne lesy Košice). K jeho významnému životnému jubileu – 65 rokov – mu bolo za celoživotné tvorivé dielo v oblasti výskumu a zveľaďovania lesníctva v roku 1994 udelené najvyššie lesnícke vyznamenanie na Slovensku – Medaila Jozefa Dekreta Matejovie. Prof. Ing. Ladislav Štefančík, DrSc. patril k najvýznamnejším osobnostiam v odbore pestovania lesa uznávaných vo vedeckých kruhoch doma i v zahraničí. Výsledkami svojej práce sa nezmazateľne zapísal do histórie slovenskej lesníckej vedy i praxe. Jaroslav Jankovič Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, e-mail: [email protected] 258 cislo4_2014.indb 258 4.2.2015 13:34:32 Nekrológ k úmrtiu prof. Libora Janského Dňa 31. októbra 2014 vo veku 57 rokov náhle zomrel prof. Ing. Libor Janský, CSc. Slovensko takto prišlo o významného pedológa, hydrológa, ale aj lesnícka. Svet stratil človeka, ktorý prerástol malosť svojej krajiny a ako pracovník Univerzity Organizácie spojených národov pomáhal rozvojovým krajinám v otázkach prírodného prostredia, pôdohospodárstva a hydrológie. Prof. Libor Janský, rodený Bratislavčan, ukončil vysokoškolské štúdium na VŠLD Zvolen - Lesníckej fakulte v 1981. Tu v roku 1989 obhájil vedecký titul CSc. a v roku 1997 habilitoval. V roku 2004 obhájil profesúru na Mendělovej zemědědelskej a lesnickej univerzite v Brne. Dlhé roky učil na Prírodovedeckej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V pedagogickej činnosti sa zameriaval hlavne na predmety Pedofyzika; Ekologické aspekty zúrodňovania pôdy; Lesy sveta; Erózna degradácia pôdy a Špeciálna pedofyzika. Vypravoval viaceré skriptá týkajúce sa prevažne fyzikálnych vlastností pôdy a fyzikálnych procesov v pôdnom prostredí. Jeho osobnostné a odborné kvality zdokonaľoval v rámci niekoľkých výskumných pobytov hlavne vo Veľkej Británii (1989 a 1995) a Japonsku (1991 a 1994). Japonsko sa mu stalo druhou rodnou krajinou, kde na rôznych významných postoch uplatnil svoje odborné a organizačné schopnosti. Tu sa po rozdelení Československa podieľal na zriadení Slovenského veľvyslanectva v Tokiu, neskôr v rokoch 1999 – 2007 zastával post vysokopostaveného manažéra na Univerzite Organizácie spojených národov. Na starosti mal úlohy spojené s podpornými programami pre rozvojové krajiny. Išlo o otázky trvalo udržateľného rozvoja v pôdohospodárstve a vodnom hospodárstve s uplatnením ekologických aspektov. V tomto období navštívil mnohé rozvojové krajiny s poslaním konzultovať naliehavé problémy v danej oblasti, organizovať implementáciu programov, resp. zabezpečiť odborné konferencie a porady. V roku 2007 sa presunul na pobočku Univerzity Organizácie spojených národov v Bonne, kde pracoval až do roku 2010. Z rodinných príčin, a to najmä z dôvodu starostlivosti o chorú matku, sa vrátil na Slovensko. Tu pokračoval vo svojej pedagogickej činnosti až do svojej tragickej smrti. Prof. Libor Janský bol autorom mnohých vedeckých prác a monografií, resp. editorom vedeckých zborníkov. Významná je napríklad monografia The Danube – Environmental Monitoring of an International River z roku 2004. Publikácia sa týka rieky Dunaj z rôznych, ale najmä medzinárodných a geopolitických aspektov. V tej dobe (po výstavbe vodného diela Gabčíkovo) išlo o veľmi citlivú otázku, pritom prof. Janský s nadhľadom a maximálnou objektivitou pomenoval hlavné problémy v tejto oblasti. Ako editor zostavil rozsiahly súbor prác Forests in Transition diely I a II (2003, 2004). V nich sa zhodnotil stav lesov a lesného hospodárstva v postkomunistických krajinách. Navrhli sa možné východiská z krízového stavu v jednotlivých krajinách. Prof. Libor Janský bol členom mnohých slovenských ale najmä medzinárodných odborných, resp. vedeckých organizácií a komisií. Išlo prevažne o inštitúty týkajúce sa trvale udržateľného rozvoja, poľnohospodárstva, lesníctva a hydrológie. Asi najvýznamnejším bolo členstvo v Svetovej asociácii pre ochranu pôdy a vody (USA). Taktiež pracoval v redakčných radách niekoľkých domácich a medzinárodných časopisov. Z tých zahraničných spomeniem, napríklad Journal of Mountain Science a Journal of Mountain Research and Development. Tu treba pripomenúť, že prof. Janský bol niekoľko rokov aj členom redakčnej rady Lesníckeho časopisu - Forestry Journal. V tejto pozícii svojim aktívnym prístupom prispel k postupnému skvalitňovaniu nášho časopisu. Na Libora si musím spomenúť hlavne ako na svojho dobrého priateľa. Mal som šťastie sa s ním stretávať prevažne počas môjho pobytu v Japonsku. Otváral mi oči vo vzťahu k japonskej kultúre, tradíciám, ale aj k princípom (niekedy pre Európana ťažko pochopiteľným) spoločenského správania v modernom Japonsku. Bol mi príkladom tolerancie, prajnosti a diplomatického správania. Mal som pocit, že princípy slušnosti v medziľudských vzťahoch boli jeho vnútorným presvedčením, ale možno čiastočne aj zásad prebraných z japonského prostredia. Spájala nás veľká úcta k tejto krajine a japonskému národu. A asi aj pomerne ťažké (pre „našinca“ už zvyknutého na slušnú a zabehnutú spoločnosť) návraty na Slovensko. Rovnako nás trápil stav slovenskej vedy a školstva. Libor odišiel v najnevhodnejšej chvíli, keď to nikto nečakal. Symbolickým je náš vedecký článok, ktorý bol po pomerne dlhej tortúre prijatý do medzinárodného časopisu. Libor sa už vydania spoločného diela nedožil, aj keď v ňom figuruje ako spoluautor. S Liborom som sa stretol pár týždňov pred jeho smrťou. Veľmi sa ponáhľal, tak sme mali možnosť porozprávať sa iba v krátkosti. Do ruky som mu vtedy odovzdal najnovšie číslo Lesníckeho časopisu - Forestry Journal. V daždivom septembrovom dni sme sa rozlúčili s prísľubom, že v zimnom období dáme dokopy ďalší vedecký článok. Osud však rozhodol inak… Bohdan Konôpka Národné lesnícke centrum - Lesnícky výskumný ústav Zvolen, T. G. Masaryka 2175/22, SK – 960 92 Zvolen, e-mail: [email protected] 259 cislo4_2014.indb 259 4.2.2015 13:34:34
Podobné dokumenty
pestovanie lesa v strednej európe silviculture in central europe
Emergence rate of three Douglas fir seed lots from Czech Republic and two seed lots from
France was determined. Test of laboratory germination capacity shows that seed lots are in certain
stage of ...
aktuálne problémy v zakladaní a pestovaní lesa
Abstract: The paper deals with comparison of non-whole beech planting and
whole beech planting within the windthrow area. The windthrow area originates
within old broadleaves stands in 2010. A cont...
Abiotické poškození smrkových porostů ve střední Evropě
Š. Křístek et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 214–222
proceedings of central european silviculture
Lesní školky Ing. Pavel Burda, Ph.D., Milevsko
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Strnady, Výzkumná stanice Opočno
Časopis Meteorologické zprávy - Český hydrometeorologický ústav
Trendy klimatických prvků (denní průměrná teplota, maximální a minimální teplota, denní amplituda teploty,
relativní vlhkost vzduchu, oblačnost, délka slunečního svitu, rychlost větru, denní úhrn s...
zodop
příslušný obrazový bod (pixel) se zobrazí v páté barvě z palety (jsou číslované od nuly). Pokud mají
pro index i v paletě všechny tři základní barvy hodnotu i a to pro všechny indexy, jedná se o če...
Foretičtí roztoči lýkožrouta severského Ips duplicatus
M. Čejka et al. / Lesn. Cas. For. J. 60 (2014) 240–243