zde - Národní památkový ústav

Barocke Bildhauerei aus dem Iser-Sandstein
Bnátky nad Jizerou
Mladá
•
Boleslav
••Lysá nad Labem
Barokní sochařství z pojizerského pískovce
Die barocke Kunst ist aus bedeutenden Städten und Kulturzentren aufgegangen, aber durch die Vermittlung von Besitzern der feudalen Herrschaften oder der Kirche
und Kircheninstitutionen ist sie seit dem Anfang des 18. Jahrhunderts auch in kleinere Städte und in das ländliche Milieu durchgedrungen. Die Menge von Bildhauerwerken
in der Umgebung der Stadt Mladá Boleslav/Jungbunzlau verbindet außer anderem das gleiche Material, der sogenannte Iser-Sandstein (nach dem Fluss Jizera/Iser, dem
rechtsseitigen Nebenfluss von Labe/Elbe). Die Ebenen des nördlichen Elbetales sind ein Bestandteil des Böhmischen Kreidebeckens, einer ausgedehnten geologischen
Formation, die von Dresden über den nördlichen Teil von Böhmen bis das nordwestliche Mähren reicht, gebaut von bis 700 Meter mächtigen mesozoischen überwiegend
Meerablagerungen.
Die barocke Bildhauerei auf dem Gebiet von Mladá Boleslav umfasst Arbeiten der örtlichen handwerklichen Werkstätten, aber auch der bedeutsamen Künstler des
böhmischen Barocks. Die Bildhauerei des ganzen nordöstlichen Böhmens wurde im 18. Jahrhundert von dem Werk von Mathias Bernhard Braun (1684–1738), dem Hauptdarsteller der radikalen Richtung des böhmischen Barocks und einem der größten böhmischen Bildhauer überhaupt beeinflusst. In die Region ist er durch die Vermittlung
des Grafen František Antonín Špork (1662–1739) gekommen, des Besitzers der Herrschaft Lysá nad Labem/Lissa an der Elbe, der ein großer Mäzen der Kunst und in vielen
Hinsichten eine bedeutende Persönlichkeit war. Die Braun-Werkstatt hat sich an der Bildhauerverzierung um die Kirche und das Schloss in Lysá nad Labem beteiligt und
sein Werk ist auch das Denkmal des Kaisers Karl VI. in dem nahen Hlavenec/Hlawenetz. In der Region Mladá Boleslav haben dann einige örtliche Werkstätten geschaffen,
deren Werke im breiteren Maßstab wirkten und einige Formen und Motive auch in das Volksschaffen übergingen. An der Verzierung des Schlossparks und der Pfarrkirche
in Lysá nad Labem hat sich František Adámek (1713–1779) aus Nové Benátky/Neubenatek beteiligt, der das Beispiel von Braun in eine illustrative Genreauffassung, voll
von der zarten Anmut überführte. In der Familienbildhauertradition hat der Adámeks Sohn František Josef fortgesetzt, der sich mit seinem Werk schon dem Klassizismus
näherte. Josef Jiří Jelínek (1698–1776), ein Angehöriger der bedeutungsvollen Bildhauerfamilie aus Kosmonosy/Kosmanos bei Mladá Boleslav, hat wieder die aufgeregten
Typen der Heiligen von Braun mit einer neuen realistischen Eingenomm angefüllt und er hat sie mit dem Volksmilieu verbunden. In Benátky nad Jizerou wirkte auch Jan Lang
(1603–1749), dem einige Statuen auf dem Schloss und in der Stadt Benátky zugeschrieben wurden, die Bestimmung der Autorschaft ist aber schwierig. Der Grund ist auch
der allgemein schlechte Zustand der Statuen, als der große Teil der ursprünglichen Modellierung schon nicht mehr erhalten ist.
Es handelt sich um ein allgemeines Problem des örtlichen Steines, des feinkörnigen ockergelben Sandsteins, der sonst dank seiner Struktur für die Bildhauerarbeit
geeignet war, weil er die feine Durcharbeitung der Modellierdetails ermöglichte. Dieser Stein war leicht erreichbar, es handelt sich aber leider langfristig nicht um ein sehr
widerstandsfähiges Material. In dem Stein kommt zu Änderungen, deren Folge die markante Tiefenkorrosion ist. Den negativen Einfluss haben auch Ausbesserungseingriffe, die in der Vergangenheit durchgeführt wurden gehabt, als in der Bemühung um die Renovierung der Modellierungen zur Überdeckung der Oberfläche durch luftdichte
Materialien gekommen ist. Diese Aspekte zusammen mit Witterungseinflüssen (Fröstenzyklen, saure Regnen) haben den allgemein schlechten Zustand der Statuen, die im
Terrain verschwinden und zu Ende gehen, verursacht. Seit den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts verlaufen einzelne konservatorische Aktionen, die auf die Rettung der Bildhauerwerke orientiert sind. Damit hängt die fortschreitende Errichtung von Lapidarien zusammen. Bildhauerwerke, die hinsichtlich des Maßes der Beschädigung schon im
Exterieur nicht bleiben können, können so auch weiterhin der Öffentlichkeit präsentiert werden. Auf ursprünglichen Lokationen kommt dann zu der Mühe gute steinerne
Kopien so aufzustellen, damit der Charakter der Stelle und die Bindung des Kunstwerkes an das Milieu geblieben sind.
Steinbruch für den Iser-Sandstein in Vinec/Winetz / Lom na pojizerský pískovec ve Vinci
Barokní umění vycházelo z významných měst a kulturních center, ale prostřednictvím vlastníků feudálních panství či církve a církevních institucí pronikalo od počátku 18. století i do menších měst a do venkovského prostředí. Množství barokních sochařských
děl v okolí města Mladé Boleslavi spojuje mimo jiné shodný materiál, takzvaný pojizerský pískovec (podle řeky Jizery, pravostranného přítoku Labe). Roviny severního Polabí jsou součástí České křídové pánve, rozlehlého geologického útvaru sahajícího od Drážďan
přes severní část Čech až po severozápadní Moravu, budovaného až 700 metrů mocnými druhohorními, převážně mořskými usazeninami.
Barokní sochařství na Mladoboleslavsku zahrnuje práce místních řemeslnických dílen, ale i významných umělců českého baroka. Sochařství celých severovýchodních Čech bylo v 18. století ovlivněno dílem Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738), hlavního představitele radikálního směru českého baroka a jednoho z největších českých sochařů vůbec. Do regionu se dostal prostřednictvím hraběte Františka Antonína Šporka (1662–1739), majitele panství Lysá nad Labem, který byl velkým mecenášem umění a v mnoha
ohledech výraznou osobností. Braunova dílna se podílela na sochařské výzdobě kolem kostela a zámku v Lysé nad Labem a jeho dílem je i pomník císaře Karla VI. v nedalekém Hlavenci. Na Mladoboleslavsku dále tvořilo několik místních dílen, jejichž dílo působilo v širším měřítku a některé formy a motivy přešly i do lidové tvorby. Na výzdobě zámeckého parku i farního kostela v Lysé nad Labem se podílel František Adámek (1713–1779) z Nových Benátek, který Braunův příklad převáděl v ilustrativní žánrové pojetí plné
křehkého půvabu. V rodinné sochařské tradici pokračoval Adámkův syn František Josef, který se svým dílem již blížil klasicismu. Josef Jiří Jelínek (1698–1776), příslušník významné sochařské rodiny z Kosmonos u Mladé Boleslavi, naplňoval zase vzrušené typy
braunovských světců novým realistickým zaujetím a spojoval je s lidovým prostředím. V Benátkách nad Jizerou působil také Jan Lang (1603–1749), kterému jsou připisovány některé sochy v Benátkách na zámku i ve městě, určení autorství je však obtížné. Důvodem
je i celkově špatný stav soch, kdy velká část původních modelací již není zachována.
Jedná se o všeobecný problém místního kamene, jemnozrnného žlutookrového pískovce, který byl jinak díky své struktuře pro sochařskou práci vhodný, neboť umožňoval jemné propracování modelačních detailů. Tento kámen byl lehce dostupný, dlouhodobě
však bohužel nejde o příliš odolný materiál. V kameni dochází ke změnám, jejichž následkem je výrazná hloubková koroze. Negativní vliv měly i opravné zásahy prováděné v minulosti, kdy ve snaze o obnovu modelací docházelo k překrytí povrchu neprodyšnými
materiály. Tyto aspekty spolu s povětrnostními vlivy (zámrazové cykly, kyselé deště) zapříčinily obecně špatný stav soch, které v exteriéru mizí a dožívají. Od 90. let 20. století probíhají jednotlivé konzervátorské akce zaměřené na záchranu sochařských děl. S tím
souvisí postupné zřizování lapidárií. Sochařská díla, která vzhledem k míře poškození již nemohou zůstat v exteriéru, tak mohou být i nadále prezentována veřejnosti. Na původních lokacích je potom snaha osazovat kvalitní kamenné kopie tak, aby zůstal zachován charakter místa a vazba uměleckého díla k prostředí.
Bezno/Besno, Statue des hl. Johannes von Nepomuk, 1711, Martin Jelínek
Březno/Priesen, Statue des hl. Florian
Bezno, socha sv. Jana Nepomuckého, 1711, Martin Jelínek
Březno, socha sv.Floriana
Horky nad Jizerou/Horka an der Iser, Statue des hl. Nikolaus an der Stirnwand der Kirche, um 1725, Werkstatt
Mathias Bernhardt Braun
Horky nad Jizerou, socha sv. Mikuláše v průčelí kostela, kolem roku 1725, dílna Matyáše Bernarda Brauna
Hrušov/Hruschau, Statue des hl. Johannes von Nepomuk, 1751
Sukorady/Sukorad, Statue des hl. Wenzels, um 1780
Předmeřice nad Jizerou/Pschedmierschitz an der Iser, Statue des hl. Wenzels
Hrušov, socha sv. Jana Nepomuckého, 1751
Sukorady, socha sv. Václava, kolem roku 1780
Předměřice nad Jizerou, socha sv. Václava
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
NATIONALINSTITUT FÜR DENKMALPFLEGE
Židněves/Judendorf, Statue des hl Adalberts, 2. Hälfte des 18. Jahrhunderts
Židněves, socha sv. Vojtěcha, 2. polovina 18. století
Text: Karel Kibic
Text: Karel Kibic, Lída Maděrová
Překlad/Übersetzug:
Noll
Překlad/Übersetzung:Jindřich
Jaroslava
Kroupová
Foto: Karel Kibic
Kibic,(7),
Vladislav
Lída Maděrová
Razím (4)(1–6, 8)