Farní Zákla Koste Tento Původ Tehdy by sa Zmínk Tehdy Koste je

Farní Zákla Koste Tento Původ Tehdy by sa Zmínk Tehdy Koste je

Kostel Navštíven
ní Panny Ma
arie v Pošto
orné Farní kostel v Po
oštorné je zaasvěcen Navvštívení Pannny Marie.
Základní kámen na stavbu b
byl položen 24. června 1895. Koste
el byl slavno
ostně vysvěccen 3. červe
ence 1898 vvídeňským b
biskupem D
Dr. Schneideerem. Tento
o den si každ
dý rok připo
omínáme slavnostní boohoslužbou. Původ
dní kostel, b
byl podle faarní kroniky postaven vv roce 1339.. Tehdyy byla Pošto
orná a Charrvátská Nová Ves filiálnní farností vaaltického ko
ostela a nessídlil tady an
ni kněz, který by samostatně p
poštorenskýý kostel spraavoval. Zmínkka o faře a p
prvním pošttorenském faráři poch ází až z roku 1570. Tehdyy patřila k p
poštorenskéé farnosti Ch
harvátská N
Nová Ves a n
nedaleký Hlohovec. Koste
el svým arch
hitektonickýým stylem d
dokresluje t ypický ráz ccentra Pošto
orné. Kosteel, fara, českká škola (dnes je v budově knihovna) a něm
mecká školaa (kde je zákkladní školaa) byly posta
aveny na přřelomu 19. a 20. stoletíí pod vvedením arcchitekta Karrla Weinbre
ennera. Koste
el byl postaaven na po
opud poštorenského oobyvatelstvaa a usedlíkků z přifařeené Charváttské Nové Vsi za podpory tehdy vládnoucíího knížete Jana II. z Licchtensteinaa. Na stavbu byl po
oužit staveb
bní materiál čítající na 2200 druhů ccihel, dlaždic, tvarovek a glazované keramickéé krytin
ny, pocházeející z knížeccí cihelny v P
Poštorné. Autorrem kříže přřed kostelem pocházejjícím z roku 1902 je takké Karel We
einbrenner. V kosstelní zahrad
dě se nacháází sochy sv.. Floriána a socha sv. Jaana Nepomuckého. Auutorem obou soch jsou neznáámí vídeňšttí sochaři. K hlavvnímu vstup
pu kostela jsou připoje
eny dvě věžee, které slou
uží jako zvonice. Dnes jjsou ve zvonicích čtyři zvonyy. Zvony nejjsou původn
ní, neboť pů
ůvodní zvonny byly zabaaveny k vále
ečným účelůům v letech
h 1917 a 194
42. Třemi zvony se zzvoní v poledne, při slavnostních ppříležitostecch a v neděli při sezvávvění věřících
h k boh
hoslužbě. Po
osledním zvvonem je tzvv. umíráčekk, kterým se
e zvoní, kdyžž někdo z věěřících zemřře. Jako jedinýým se s ním
m zvoní ručn
ně, ostatní zvony jsou eelektrifikovaané. V prostřední nice nad vchodem do kostela se nachází socha žehnajícího Ježíše Krista v nadživotní velikosti. Autorem sochy je Josef Beyer (bajer). Ve vstupu do kostela je trámový strop, který se svým stylem odlišuje od ostatního interiéru kostela. Strop je zdoben malovaným motivem vinných listů, který symbolizuje vinařskou tradici našeho kraje. Karel Weinbrenner také navrhoval většinu interiérového zařízení a výmalbu kostela. Při svých návrzích se často inspiroval lidovými motivy. Dveře po stranách vedou do věží ke zvonům a na zpěvácký kúr. Na stropě pilíře, který podpírá kúr je na pozadí motivu vinné révy nápis. Jedná se o úryvek žalmu 150. Je napsán latinsky a překlad zní: „Chvalte Pána zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou …“ Nejdůležitějším místem v kostele je oltář. Jedná se o stůl ve středu kněžiště za mřížkou. Vlevo od oltáře se nachází ambon, který se používá ke čtení z bible. Původně k tomuto účelu sloužila výtvarně zajímavá kazatelna. V prostorách kněžiště se nachází svatostánek. Je to bohatě zdobená skříňka, ve které se uchovává eucharistie. Centrální prostor je zaklenutý kopulí, která je nesena osmi sloupy. Na pozadí rostlinných motivů jsou znaky: Poštorné na levé straně, Charvátské Nové Vsi napravo a uprostřed je erb lichtenštejnského rodu. Sochy sv. Josefa, sv. Terezie z Lisieux a také sousoší Ježíše, Panny Marie a sv. apoštola Jana v nadživotní velikosti na tzv. vítězném oblouku pochází z dílny neznámých vídeňských sochařů. Sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína z Padovy pocházející z roku 1942 jsou dílem sochaře Josefa Kafky. Ze středu kostela se nám naskýtá zajímavý pohled na zpěvácký kúr. Varhany pochází z dílny bratří Riegrů z Krnova. Oltáře v kostele zhotovil tyrolský umělec Ferdinand Stuflerser, který je zároveň autorem křížové cesty. Všechny oltáře byly v 60. letech 20. století zrestaurovány a znovu pozlaceny. U bočního oltáře je o vánocích postaven Betlém. Za čelní deskou oltáře je ukryta socha Krista ležícího v hrobě, kterou je možno vidět o velikonocích. Na oltáři na charvátské nebo podle nářečí neoveské straně je socha Panny Marie. Vedle oltáře vlevo stojí křtitelnice. Ačkoliv její víko vypadá na první pohled velmi mohutně, je nadnášeno důmyslným kladkostrojem a dá se velmi snadno otevírat. Dřevěná skříňka vedle křtitelnice slouží k ukládání drobných věcí, které se při křtu používají. Velká svíce se nazývá paškál, symbolizuje Ježíše Krista a používá se o velikonocích, při křtech a pohřbech. Malé okénko ve zdi vede do sanktusní věžičky, odtud se zvoník díval, kdy má při bohoslužbě zazvonit na zvon. Dnes už ve věžičce zvon není. Vitráže v oknech znázorňují sv. Josefa, Pannu Marii, sv. Jana Křtitele a sv. Vavřince. Tento oltář se nazývá oltář Božského Srdce, protože je na něm socha Krista se srdcem, které znázorňuje lásku Boha k lidem. Vedle oltáře je vchod do sakristie. Ze sakristie se dá vyjít do sanktusní věžičky a odtud nahoru na věž.