Quintus Ennius [microform]

.
UBRARir
OF THf
;6
$ 'I*
;<i^
-^
^'í
..^-
;? -:
jffi.:
C. K.
STÁTNÍHO
tVV
/
REÁLNÉHO A VYSSIHO GYMNASIA
-?•
V KLATOVECH
itl:
1^'
vt;:
VYDANÝ
.-j-
-^-
v''^;
W-'>Í!
ZA ŠKOLKI ROK
1895—96.
obsah:
QTJINTUS
ENNIUs/ NAPSAL VÁCLAV HANUŠ.
ZPRÁVY ŠKOLSKÉ NAPSÁNY EDITELEM.
^<^n t^=>'
'
\
v KLATOVECH.
ÍíAKLADEM ústavu. - TISK MAX. ERMÁKA.
1996,
^-.Aí^J^-^^s^Jri-
-
. -k,
'._*'
-"^
.'.wVi
.'^
v.
r
..
—
>'"-VAT'i^'yi?,:-^?r'í?
.'.'"f/;^;-
'^
-i'x:
.'.:
j-.
:'*^
-*-'-
,-"-'1,
\:^
í;;^-^-
^sL
-.--
<
i
„J
I
'
--pífeí
f,?i':'i
:'^0^^ý^^
^'-'K^s.".V _
\'-^<^^J^\''H,'
.!-
^^•'r-
,.•^-'<-^
-;v^:,-;
:, V^Š'.
:
/^v.i:^
r --í^Si
'
::, -
WíV-^Mír
•r:-A.v--r.
—
.»->--•
a^i
-í"-^;^^^-
Wm-::fífíííi. -.-i-.
;ftS:
Quintus Ennius.
I.
V dob, kdy dech
fm
a
vcházel
života
ve spojení s
eckého poal
Éeckem
ln
v
Musy
národní
obsahu a podoby
svým
již
zasluhovala by studia
Zcela
mi
úrodnosti,
základ,
nov
úrodný nového zušlechtní,
velmi
dobe
Éím,
civilisace.
nazvati periodou vlády hellenisma,
nejpodrobnjšího; já obmezím se jenom na nejnutnjší,
byl charakter
Éek
Kdežto cílem
m&žeme
Sicílii,
Ennia objevila se na po-
Plaula,
mému pedmtu.
nepostradatelným k porozumní
býti
rzný
krok za krokem
rukou v&dí nitky pokroku intellektuálního v
dilfim charakter
Tato perioda,
jež zdá se
v
a
jež sebou zmítaly tak jako ve kvasa
jména Andronika, Naevia,
:
výšeném míst, držíce
vtiskujíce
nabývaly
v Latiu,
pes Kampanii
vedoucí
cestou,
umní,
všechny dosud neurovnané zárodky
ynikati v duší spolenosti latinské
bylo
vdou
písné školy ímské
a
umním svt
a ušlechtilé školy bellénské.
vzdlávati,
znal drsný
Éíman
jedinou úlohu: podrobiti národy své železné vli:
iC/"
|--
Excudent
.
-
-
alii
spirantia mollius aera,
Credo equidem, vivos ducent de marmore voltus,
•,
"
^':'A.'
>r
;;,'
:.
Orabunt causas melius, coelique meatus
,
Describent rádio, et surgentia sidera dicent:
.
Tu
.^^
y
íírkir-
regere imperie -populos, Romane,
Hae
^
tibi
erunt artes:
Parcere subiectis
memento;
paeisque imponere morem,
et debellare superbos.
'*'.:':
L
(Verg. Aen. VI., 847^853.)
.
Jíž ona povsf, jež zakladateli
ici,
jasn
Éima dává
vyslovuje onen základní charakter
otce
boha války a kojnou
ímského
státu:
vl-
zmužilosf a ne-
zlomnou vli.
Vliv civilisace bellénské
literatura
ecká
na ímskou byl
veliký, rozsáhlý,
hluboký : jazyk,
a spolu s nimi nádherymilovnosf a zženštilost orientálská staly
se ddictvím spolenosti
ímské, zmodifíkovaly
^^í^SMtA-
ji
znateln, uhladily a zušleeh-
6
Enltura se rozšíila, sestoupila od patrici k plebejm, spsobils veliké
tily ji.
hnuti v myšleni a podala
ti
a Cato jsou
novou
kidla k lepším
veliké osobnosti
Scipio pijímá,
pán;
iteli sv^ch
mu
mocen: podobá
Éíma
vede duši
stoji
onoho vku.
poctami zasypává otroky ecké,
chrání,
Gato
civilisaci.
k
správn
jednal
voká politika senátu
s
pry
odesílá
z
p»vn
ímského spsobila
sd u*
stali
samojediný representuje
vln.
osa-
Vyhání AI-
.
eeterum autem oenseo Gar-
-(•
Éim
k minulosti.
jluj'
Myslím, že chladná, egoistická,
ecká
než
více zla,
nádherymilovnosti orientálskou vcházela do
~
Karneada, jako nebezpeného
pipoutati
tchto dvou?
kteí
utkvlém konservatismu, avšak
Kartbaginu jedinou vtou
thaginem esse delendam -); obce
Kdo
v
žívotT:
uprosted rozbouených
se skalisku stojícímu
ztroskotává
novému
nmu
proti
caea a Filiska, filosofy epikurejské;
.mluvku,
Appin^ Glaudius
Scipio,
cilfim.
íma
zženštilost: spolu
umní
vda,
di-
a
osvta
ruku
;
"-^
úskonos a tyrannie. Af tomu však ^^
pohánla ku pedu stroj života ímského, sledo-. j.^^
v ruce 8 politikou senátu zpronevilost,
jakkoli, bystina
nových
ideí
pírody vedoucí k zušlechtní;
vála zákon
nismus neudusil, neporušil národní smýšlení latinské;
k
vbec
zpsobil
oistil:
emu
ze strachu
nerozumí životu
isolovaném,
;
neobsáhlému dobru; zavedl
zla oproti
vdou eckou,
ped nepatrným
kdo sní
o
sní
bez budoucnosti.
o
národu
A
zlem
zíká
se
divošském, barbarském,
jenž
žije
v
dom
bez obchodu, bez pokroku;,
minulost,
jenž
chvje
Scipionov; vychází
s
pravdou,
kdo myslí,
že
spolenost
vnikání života eckého: fiím byl se Scipionera,
a šíi se po
i
ímská
celém
snažila se zameziti
abych se lépe vyjádil,
rodou; chtl hýbati se a pokroiti ku pedu. Cato byl jedinou výminkou
dvma
vzdlanosti,
epickýrai postavami
vystupuje
antagonist,
v nichž
Áppius Glaudius Caecus jako
charakter
tém
legendární,
zpola jinoch,
plebej, konservátor a reformátor
statista,
Vítzství
ve všem.
pívrženc Scipionových
Andronicus
píše Annály.
zpola staec,
zárove: Scipio
a Gato v
bylo dokonalé.
s
pí-
Mezi
zosobnny dva smry
právník, feník,
mravokárce, grammatik: osobnost velebn ímská, možná jedin v
mus
ped
se
obezetným obanem ímským: state-
není dobrým, stateným,
sídlí
pro
vlivu, ojedinlém,'
po celém Latiu.
Míjí se
tmito
to,
mnohostranného dobra,
národ uzaveném každému cizímu
proto Cato,
nosf a pravá obezetnost
mst,
málo
zmodiíikovaLje toliko a
píroda.
volá
Kdo
velmi
neodolatelnou. Helle''
stala se tudíž
onom vku,
zpola patricij,
zpola
jediném tle.
Hellenismus pevládl
pekládá Homéra, Naevius opvá válku punskou, En-
'^^
*J<>
J'
QDintosEnnius
Darodil se v Rudiích (Radiae, oyaí Bugge), v
území
Potvrzuje to Strabo a básník s^m:
Peokemíkém.
Nos sumu' Bomani,
M--^:-:rW:^'-tJy-:^
Enn. Fragm. Lib. XVI.
--.ry
Daun, Messap
Staré territorium Peuketi&,
onom východním pruhu
qui fuminus ante Eudini
Lue. Mueller.
a Sallentinfi nalézalo se na
mysu Leuca táhne
jenž od
Itálie,
III.
se až k
~
ece Fren-
tone (Herodot lil. 138., IV. 99., Vil. 170.) Pruh ten nazýván zprvu Japygie,
"potom všeobecn Kalabrie.
..
eckými,
Tradice, rozšíená historiky
od Hellén a vymyslila
si
Japyga, Dauna, Peuketia, Messápa, syny Lykaonovy
a bratry Oinotrovy^ jakožto
národy.
a usazující
pátelství
ek
samotáské beroy
(Dion. Halik.
11, 2.
1,
Hellény a Messápy,
mezi
vypravuje, že pošli onino národové
svtem,
bloudící
zakládající
Avšak ne-
Strabo IX., VI.).
1.
appellativum
,
tmto od
dávané
barbar",
ei, jež patrn byla eí oikiokou,
jejich pvod onomu kmenu oskickému,
(Pausanias X. 10. 13.) a jednotvárnost
f|í
vedou nás k tomu, abychom pipisovali
p^'.
který vládl
§£^
vzboueních italských
pv;
Messapie však,
ásti
ve velké
stední
jenž
Itálie,
veliký
dobách nejstarších oskická, byla pozdji
v
ml
podíl
na starých
a jehož proti vší zásluze historikové latinští zanedbávali.
Eíman
a na konec teprve od
podmanna
nou ímskou, odráží
se
vrn
mu
Quinta Ennia; dává
v duši
gnomii, takka ti duš", ti jazyky, ti tla, jako Geryonovi
XVII.
honosí
-:
se,
Avšak básník, jenž miluje
17.).
od
Éek
po dobyli Tarenta.
Národní divokost Aurunk, zjemnlá duchem eckým, ovládaná
att.
msta
trojí
disciplí-
ráz a fysio-
(A. Gellius, Noct.
pochází z památek eckých,
vše, eo
od Messapa:
že pocházi
Ennius antiqua Messapi ab origine regis
'
(Sil.
Datum
jeho
narozeni
pesn
C, Manilia Turína a
GelDa,
XVIL,
21. Cicero,
klade se v dobu
konsulátu
Brutus
Historie
18.).
Q. Valeria Faltona a
od založení Éíma (Varro u
léta 514. a 515.
mezi
Italicus XII.)
prvních
jeho
jest
let
nám
úpln neznáma.
Setkáváme
Ennius
sloužil
se s
ním poprvé
tinské a dovedl
Cato
c.
umní
1.)
a
Zde
píze
jal
ímskými.
550. v Sardinii pod insigniemi
tam jakožto centurio pod Torquatem.
Cato quaestor, pojal ho ve svoji
(Corn. Nepos,
r.
se
a odvedl ho
Ennius
vdám eckým
Tam
seznal
ho M. Porcius
do velké metropole
vyuovati
tak nakloniti
literatue
ímany,
že
ecké
i
íma
a la-
onen za-
'
-
¥5^--i?--
ecký
rputilý nepítel všeho, co melo jen
etin
se
De
nho
od
Fulviem
vešel ve pátelství s
svdka
jakožto
a
dvrným
píae
47.) Získat si
Poblía (Jornélia Šcipiona AfrikÍBl^^'v
í
který ho
Nobiliorem,
io
a opvatele svých
XXXIX.
(Livius
Enniem
vypravuje Oicero
De
ve spise
orat.
pišel Ennia navštívit, zapela služka svého
opt Enníus
Když potom za nkolik
dní
dvemi,
zvolal
je-li
pán doma,
sám
„Ty bezbožnice,
když jsem se nedávno
mn
že nejsi doma, a ty nechceš ani
Obanství ímského
domohl
-Nobiliorem M. P. iam patrio
cum pate
qui
ei
v
instituto
eius in
psal,
Ml dm
každém vku.
Cron. Euseb. 515.),
zvnnému
ješt tkati bledé
Historie
umínila
dokud mohl;
ginta natus
o
—
et
a
O témž zmiuje
(Varro,
1.
vedle
nmž
i
se Cioero_
Píze
meem
syna
1.
a oštpem-:
mrav
Hieronymus,
V. 34.163.
chrámu Bonae Deae,
fantasie národa
i
sta-
icCí*
uitelem
ve stáí:
proti
básníka vidla
mohlo by se íci, že
o jeho láskách.:
povznesenou
vku
s
vixit
nad slabost pirozené povahy
ve spolenosti staré služky
klidem
nikdy
Ennius)
ita
senectutem,
;
neporušeným
férebat
ut eis paene
duo,
trpliv
:.
quae
delectari
videretur.
Prosiluit dicenda
,,
nisi pbtus
ad
bím
maxima putantnr
pi vín:
Ennius ipse pater nunquam
snášel
lidské.
annos septua-
Sed
:
cnm
Rema.
nám nieho
vyšší,
enim
byl vesel
qui etiam
tom uiniti postavu starého básníka ješt skvlejší a
chudobu
paupertatem
5.),
Romula
stíny
pomlením
(tot
poetou a filosofem
na Aveutinu
nevypravuje
stáí, pakostnici,
•\.
Futvíová: Q.
civitate donavit,
vládl
V-
tvé služce,
.
s/na
svrchu uvedeném.
s jistotou
:
Nasika odpovdt:
ímského dopomohla mu ke
vedie oltáe Evandrova,
Dožil se vysokého
Cato
Brutus 20.)
~
Eunius se
uvil jsem
ptal,
militaverat,
na míst
Saxum Sacrum, na
úctyhodnjší a jaksi
onera,
A
pcf
se
-:
byl vojákem a poetou ve mládí,
si
doma!"
není
Potentii.
v
tradicí
zapamatoval.
to
si
deditum studio litterarum
Aetolia
-
Nasika/^
Seípio
pišel a ptal
zakroením
570.
r.
které požíval u národa
Ennius pracoval a
v
„Ne,
tob
d&vérilém
samotnému uviti?"
se
pro Arch. 9. a Livius
Fulviova a vážnost,
teku
k Nasikovi
po
tresvir coloniam deduxisset etc. (Cicero:
ješt
Nasika
„Jakže, což nepoznávám hlasu tvého?"
zarazil a zvolal:
Q. Ennium,
pána.
Nasika.-
O
rozmarná anekdota, kteroBj'
Kdjž jedenkráte^
68.:
II.
"*
44.), stal se oblífoeneem
Cecilia Statia.
svdí
a Scipionem Nasíkou
dovedl do AtšíoUe
565.
r.
pítelem Galbovým, Seípiona Nasikj a
pátelství mezi
stáff áSiJS^^'
zadostiaméním a láskou (ÁureUus Yiclorv^
a to s nejvétším
viris illastribus
T
nepobrd
nádech, Cato,
(Cicero,
-.^-í^t
arma
Hor. Epist. 1.19,,
7.,
^^-ší
i^
i*v
:r^
:
mladickými
4ával se iináieti
'ábmí:
^
:
.
'^i^iylr-^::^:^-
-
.
equs
Sieut fortis
<
.
*
V
Zemel
-
-^
,
stár jsa, 70 let
pohben na
XX^.yiII. 56
).
.•'
.-
'-,
"
Cato maior 5
hrobce Scipion
v
hrob
jeho
Adspicite, o eives,
senis
Miieller.
20. 78.),
od-
XXXV.
14.),
(Cicero: pro Arch. poeta
postavena
a
oplakáni národem,
si
a Brutus
malou svou mohovitos (Plinius
a na
34.)
Zasloužil
Enn.: Lib. XVll. írgm. IV.
(Cicero:
snad
via Appia,
Maximas V.
9., Valer.
.jí.:-
spatio qui saepe siipremo
%.:
kázal synu sestry své Pacuviovi
byl
nalézal v klidoém sv^-
Olympia, nune senio conectu' qoiescit.
"Vielf
-
útchy
myŠlétikami,
mu
socha
(Livins
ho nepál
si
Enni imaginis formám:
Hie vestrum panxlt maxuma facta patrm.
Nemo me
lacrumis decoret, nec funera fletu
Cur?
Faxit.
virm.
Volito vivo" per ora
Enn: Epigram.
II.
Mueller.
III.
Ennius pokusil se
~T~^.
tém
literami innosti.- od epopeJA
ve všech druzích
až po epigram; innost jeho ducha, obdaeného podivuhodnou pamtí (Cicero:
de
zvlášt Euripidových,
i
s
nímž
sdílel své city
Médeu vyhnanou, Melanippu,
genii,
Médeu athénskou, Phoenixe,
%
Aeschyla
(Q. Ennii,
t'-'
fy
jehož
a
Andromedu, Heknbu,
Lugduni 1620. Vahlen
Komedie jeho vlohám
toho
máme: Capuncula
originálem
Vbec,
i
s
in
:
Peti
Jrechthea a Alkumeona napodobil.
Aianta, z Aristarcha
Seriverii colleet.
Ennianae poes.
asi
nelze
castig. G. J.
1854.)
pokoušel se v ní
jen s malou
Z nkolika málo fragment,
výsledkem.
a Pankratiastes,
Achilla.
disp. et explie.
vet. trag.
reliqu. Lipsia
neodpovídala:
nepatrným
Ifi-
Andromachu, Alexandra a sund
Sofokiea
ze
napodobením dramat eckých,
Fragm. quae supersunt ab Hieron. Columna conq.
innosti a kromé
jež
asi
Telepha,
Kresfonta,
Eumenidy,
napodobil
Neap. 1585. Tragoed. fragm.
Vossi.
Poal
byla opravdu neobyejná.
orat. II.),
správn
usouditi, zda byly práce
pekladem.
divadlo
ecké
bylo
jaksi
palaestrou
všestrann bohatého ducha
Enniova, jenž stával se stále mohutnjším, stále vtším, stále hodnjším udati
základní tón veliké epopeji.
Psal též'
básn
didaktické,
satiry,
bajky,
epigramy a mnohé jiné
básn
•:''^
10
,-' ípv.
rzné
'
.
podítatjr,
;
:
'..íMS---*'
:
jež sestavil
smési
ve 4 n«bo
Saturae, vren
10. 47.) a nadepsal
Této
i der romiscben Literatur 92.
Avšak dílem,
Homéra, jsou
zaji«té
celou historii
íma
i
v díle
v
'
slova*)!
'
snadj
Scipionis a dle Teuffla
mu povst
nejslavnjší a jméno iatinskéba'
v^^;-'
píchodu Aeneova,
dle ústního podáni, od
až do smrti
Afrikána
zemel
2 zpvy, až do
a rozmnožil je o
muže, jenž svými ohnivými
>>
dob bás-
až do
jenž
staršího,
'
'
epická v 18 knihách, jež obsahuie vsobS-
567.;
r.
"
"!
580., z nichž
r.
posledním neváhal básník oslavovati sebe sama (A. Gellius, Noet.
jiikožto
^
:'
báse
tom pokraoval pozdji
21, 48.)
í.
1.)
Annály,
pesnji,
významu tohoto
starému
jsa
in Horatitim Šat.
Epicharmus a Euhémerus. (Teuffel: Geschichte
zjednalo
jež
6 knih (Porfjrius
bylo Elogiam
ástí
(miscellanea)
Sota, Protrepticus, Hedyfagetica,
níkových,
'-Vi
att.
XVII.,
vniknouti do duše
verši dovedl
Éíman:
i
"
Enni poeta salv qui mortalibus
^•
Versus propinas flammeos meduUitus
Ennius:
Pedmt
ský,
básn, výhradn národní
rairnný živým
novinky,
zavádné
Annály básní nad
níkem
duší básní
jediného
ta
Scipio
1.
Mueller.
a rozsáhlý, velý, vlastenecký cit
umní
obezetností
ecké, úpravný, plamenný
ve starý jazyk
ím
sloh,
Latia, to vše uinilo
ímského, prvním dležitým pom-
jiné oblíbenou u národa
ovšem nemohla
býti svázána
Homérových, zvlášt Odyssey,
hrdiny;
vdomí
Báse
avšak bájená
historie
onou bytnou jednotou, která
nemohla rozkládati
Žíma,
jak
tak,
ji
jest
na skutcích
se
vytvoila
fantasie
mohli
ímané
a duše národa latinského.- to vše bylo v uí.
ta
podobala se
obdivovati se celé
byla
velkou
III.
lib.
jejich literatury.
Báse
lidu,
s
citem pro život a
Sat.
ad
zajisté
obrovské
svých tradic,
pece vnitern spoutáaa jediuou
a,
akoli
ideou,
ve které
gallerii,
nemá zjevn žádného
pouta,
velikým duchem, onou fortitudo,
kteráž jako slova Oidipova tkví v celé historii sfingy latinské.
Moribus antiquis res
stát
romana
virisque
Enn.
*)
Jméno satura pochází
nejspíše a
vzhledem ku množství rzných
qucdam genere
vácí,
jimiž byla
S-l»
:
Lib.
XV.
5.
farciminis, jak praví Varro
naplnna a vjopána;
níme 86 k obyejnjšímu odvozování jména toho od
Mueller.
satyr,
a£-Ii
anebo od
nepiklo-
satora
lanx, modifikovaného ponkud od Mommsena, jeuž shledává opt v satie maškarádu vycpaného lidu (Mommsen: Romiache Geschichte I. Cf. Teuffel: Geschichte
der rom. Literatur 92.
1.)
_
^
J-íf-V,
Božvrb a jednota básné
v obyejích
parozsáhlou
oživuje svou pítomností
gallerii,
bizen a obraz,
nichž v každém
z
vymyká
že jpho genius
bližším.,
obsažena je.cplá
se,
tváí v tvá
že jest
cítí,
héroy,
s
Kniha U., dedikovaná
rozpomíná
,
^;v
básn.
celé
muže
se v
dobám j^mu
nej-
mythickému, že
cítí,
oitým svdkem
byl.
Fulviu Nobiliorovi, byly
15.,
Tu,
novými dobami,
s
kdy
než
více
jindy básník
sám vojínem;
že jest
on,
jednajícího, jeho slovo stává se nervósním,
zpsob vyjadování
mén
se
me:
lze
pelivým,
pímo
ale
psobivjším,
íci, že básník vrhá
se do stedu zápasících vojsk a bojuje:
:-:
^
Undique conveninnt,
tla tribuno
velut imber,
Configunt parmám, tiunit hastilibus umbo,
'
Aerato sonitu galeae. Sed nee pote quisquam
/'
,
Undique nitendo corpus discerpere
"
Semper adundantes
p\
irj
tomu uvažme
jichž
Hannibalovým,
jeho verš blýská se a zasazuje rány jako
I*-
%
promuje
'v^irutým, divokým; jeho
|.-
z
K
Iliada.
stýká se
událostí,
Fabiovi,
12.,
souasníkem
že jest
s^,
vypravovatel
i',
zpvy
nejkrásnjšími
zajisté
Plarainiovi,
postup podo-
vdycbuje skutenost, jest pohnut,
historie a
uprosted
nekonený
obalu
skuteným ímanem, když
jež znal,
ke druhému, tu
konce
postupuje k
se fantastickému
abych tak ekl, atmo|^éru skutené
povnáší
onen
duchem íma,
veden, vážným
ješté, že básník,
duch ímský, stateoj
verši:
antické, prochází/ od jednoho
ve zbrani
i
spoívá v tomto
_
Totum sudor habet
.
Nee
respirandi
hastas frangitque
corpus,
quatitque.
muUumque
laborat.
copia: praepete ferro.
fit
tla manu iacientes
Histri
ferro.
sollioitabant.
feí'-
Enn. Lib. XVI.
^V:..
Není
.,
spíše více ješt: je to
Nechci ici, že by básnik vyšel vždy vítzn
|t,.^_
^:
^
^
í
malba,
to poesie, ale
-
Skutenost
veliká,
srdnat do
víru jejího se vrhá.
byly a musily
slavná, plná lesku a
strannickému zveliování
ft,.'
je
^"^
vici,
vbec
takové
^
;
Strunost
nedávaly
básník byl
povahy a
než v rozsáhlém
pirozený výraz
:
velikosti,
zpvu
z bitev se
pohlcuje
sám.
svojím
pedmtem.
asto básníka, který
Události souasné, opévané od našeho básníka
býti historickými,
i;
plamen
in
19. Mueller.
místa
obrazotvornosti,
pevn pikován
k pravd. Historie Rima,
že se odráží lépe v Caesarové
kterékoli epopeje
;
možnému,
život a duše
íma
veni, vidi,
nalézá
svj
v epigrafu.
slova
ímského
jest
nejvrnjším obrazem energie onoho národa.
'V literatue ecké jedinou výminkou
je Thukydides, .v
ímské pekypuje neko-
:
;
neéoá
žíla
Marka
recb spisovatel
kvalitou
Od Katoa
Gioerona.
Tallia
eník
a
koncentrovati myšlénku a uzavíti
resolatních,
ítiti se se
siuva
latinských,
pokud možno nejmén
v
Strnnos epigraf ímských
na nepítele.
dláta.
Na mramor
národové moderní,
písná jako mramur,
a
a
jež stihla
do bronzu psáti
do lístk kvtinových, neb napsali je
než historie;
jsou více
báchorka
Krásný
bodni
mánie epigraíická,
bezvýznamnosti vlastních skutk, uinili by
ímské
v
pertádaUf
'
slov energických,
netrpliv
jest
toužící vy-
botovým
nmž- jsou
j^u
?!
V
ona snaha pod>yuhodiQá>
jest
jako jsou vojáci o legiích, vršíku seadéní,
kamene jsuu chladná
ranami
ji
a aeita poínaje,
vyrytaT mlávi
ímané; etní
jen
pod
vzrstající
eíifektdiít;
vfidcovdtvím
kdyby zasvtili své památky
lépe^
ventis et rapida aqua. Antické nápiáy
in
moderní
epigrafy
menší
mají
píklad epigraf podal nám náš básník
dležitost než
v epitafíu pro
^f
rikána Suráího:
Hic est
nemo
cui
situs,
ille
neque hostíš
civí'
Quivit pro factis reddere opis pretium
~^r- íiv'
Enn.: Epigr.
Tylo
musily nezbytn
má
podmínky
historické a pirozené
zapotebí
bylo v Éecku,
znesnadniti
podnebí
poetického,
kde rozum a
rovnovážného,
položeny b)ly
cit
Mueller.
myšleni a vyjadování
velkolepého
existenci
III.
Latin
se
genus narrativum; epopea
klidného,
stálého,
tak jnké
vedle sebe a trvaly v dokonalé
harmonii.
V Éím
této
druhy poesie, jež
svornosti
rodí se z
nebylo a
pece
nerovnováhy
vznikly a daily
mezi
schopnostmi,
se
z nesouladnosti
mezi ideálem a životem.
-
Mluvíme-li o pednostech
o chybách,
a
a elegance
básní
Enniovýcb,
sluší se
též uiniti
ne vždy
^!^-
pochvaln o Enniovi
básník vku Augustova scházela mu
ii-íŠ
'•'
zmínku
skutených nebo jen zdánlivých.
Již staí spisovatelé
ony
nejlépe
se zmiuji.
Jemnosf
docela:
Ennius ingenio maximus, arte rudis
napsal Ovidius v Trist.
II.
424.
Neladnosf verš vytýká
mu
-^
Hic
et
in
Atti
-i^
Nobilibus trimetris apparet rarus et Euni
In scenam missos
cum magno pondere
Aut operae
nimium curaque
celeris
Aut ignoratae premit
artis
-'S^-^r^sM
''
Horatius
versus
carentis
crimine turpi.
A. P. 258.
-t
T/tka
ÍBÚt neladnýeh nebo pouhýb malicberaých hiek.
Tak v. Sat. 15. nalézá se verh, \ némž jsou samé
I
.
campus splendet
Sparsis hastis loDgis
Híkou
(násiíná
nazvati lze
T^x9|ff^)
^s-r^^5^
známý onen
:~
'
>'-,^'.
Bovnéž tak smšnými jsou mnohé
„O
"
et borret
'
^
p&le
allíterace a assonance, jako:
Tite, tuté, Táti, tibi tanta, tyranne, tulisti."
„Muitorum veterum legum Divumque hominumque."
;|-;^^. "";•.,
„Disperge bostes, Tiistrahe, diduc, divide,
differ."
Nebo.:
V:-/"-.
-• V-.
„Stultust qui fupida cupiens cupienter cupit."
'
„Quicquam quisquam cuiquam quod conveniat neget."
Nam
Charaktaristický píklad z« satir Enniovýcb uvádí Gell. XVIII. 2
Í-;
qi
quem
lopide postulát alterum frustrari,
esse,
si
dv
-^
5v;
-
nam
non
qoi sese
illest
frustrari,
quam
híkou
„At tuba
Horatius vytýká
kterou on sám
qui frustratur,
frustra sentit,
dicit frustra
is
frustraat,
rv
nj
-.-_-
sonitu tarataotara dixit"
terribili
že nesplnil
byl vzbudil,
tvrd
kterou
uadéji,
o sobe
ven skládali a
na poátku Annál, že
pišla:
Ennius
Ut
jest verš:
též Enniovi,
neskromné
duše Homérova v
et sapiens et fortis et alter Horaerus,
dicunt, leviter eurare videtur
critiei
Quo promissa cadant
et
somnia Pythagorea.
Epist. II.
•
_,
Ohyby
eum
frustratur, frustra
frustra.
Onomatopoetickou
SáSi
-"
diairese:
„Moerentes, flentes, lacrimantes, commiserantes."
.-^^-f;:V
•
'
.>;.
kde roztrženo slovo ve
verš,
.
'
saxo cere comminuit brum
transfíxit corpus,
.^;S'
mnohD
neoprávnéBOo, oeboC vskutku nalézti lze a Eonia
ta neoi
nejsou ovšem
tuto vytknuté
jaksi po stránce zevnjší. Jiné
chyby všechny, jsou
chyby Enniovy, zvlášt
v
to
50.
1.
chyby jen
teba
básni Aunales,
pisouditi povaze svrchu uvedených historických a pirozených podmínek
šlení a
vyjadování se Latin, duchu spolenosti ímské a povaze opvané látky,
spíše než
o sob,
my-
emu
jinému.
p své látce,
Nicmén
o své
dob,
básník
o
bez nvážeiiého rozhodnutí své vle.
má
jasné a
tak
svém umní,
bezpené vdomi
že nepraví a
neiní
nieho
:
Vjitky,
:pif^:;.'~-
igám toho
_ po8 8ui,
umlcem
jenž
•
""'
uinil Aischylovi,
vdom, nemžeme
bjl
8i
Sofokls
již
kou a ímskou,
..
V
mže.
co
to,
ím
jíž
tak
ml
velice
aniž by»
com-
vždycky
tomto Ennius jest vící
pomru onen temperament
budoucnosti
v
poínal,
si
ílnnia, který je
a více ílímanem, než všichni jeho vrstevnici a
on representuje v souladném
;
na
obrátiti
co dlá, jenž chce
ví,
že správné
nkteí
z pozdéjšícli;
mezi vzdlaností
zavázán
býti
ec-
za nej-^
krásnjí produkty umní.
Enniv
Sloh
je
býti shledáván drsným,
(Horat. Epist.
k
dob
II.
shledáme
jeho,
neozdobným od zjemnlých spisovatel
O vid. Amor.
50.
1.
pojm a mže
vku Augustova
uzavený, energický, velý, plný obraz,
v
nm
15. a Trist. 11.424.); avšak hledíme-li
I.
vždy cosi dokonalého a ullechtiliho,
emž
pi,
ecko: uprosted posvátného lesa, plného
tajemných stín a náboženských hrz spatíme najednou vystupovati jako teplý
paprsek slunení, uvidíme tepetati se nco jasného a harmonického, jež pipomíná jistým zpsobem eckou Musu, postehneme vanouti nco jako novou
mímovoln budeme
vzpomínati jia
vni, která ohlašuje
již
A
zuje. Vergilius
máme
tom
Ennium
v Donati
se,
velice
Vita
haberet
de stercore
multum
Zdá
opt od nho
vbec Ennia
manu
in
colligere
verbis
boh
Homérových.
Homér trefn napodoben.
nalézá se také u Ennia dosti verš, v nichž
Verše ty pak pebíral
o
dálky ambrosii
z
mnoho
vážil a
71.:
§.
Quum
quidnam
rogareturque,
Habet enim
z
poeta
nho
is
jako by obliba,
které se tšily
aby lecehos
svým vlastním
Svdectví
(Vergilius)
aliquando
aurum
faceret, respondit se
ille
uka-
erpal.
ssntentias sub
egregias
básním
nich
z
získal.
básn Enniovy u Éíman,
pro
svá
díla
causa duros quosdam
quam
versus et enorines
Nasvduje tomu
ut Ennianus
populus
et aliquid
byla
použil a tím vtší
místo u Gellia
XII. 2. 10. (Annaeus Seneca) de Ennio quoque noster Vergilius
interposuit,
1.
ornatis.
vedla Vergilia k tomu,
populárnosti
si
Vergilii
Eunii.
Macrobius Sat. VI.
Vergiiius, jak
non
ex alia
supra mensuram trahentes
adgnoseeret in novo
carmine aliquid
antiquitatis.
Škoda, že nezachovaly
ukázati,
jak dalece sáhal vliv
trném potu
nám Annály celé,
Enniv na Vergilia.
se
zlomk zachovaných musíme
V Aeueid
Vergiliov XII. 499.
bylo by pak
Takto
se spokojiti jen
pi
možno jasnji
pomrn
nepa-
nkolika ukázkami.
nalézá se verš:
irarumque omneš eífundit habenas.
Totéž
teme
v
Annálech Enniových (Ann. 464. Vahlen)
irarumque effunde quadrigas.
'
,
,
y;;;
:
-'^S!*i.•fl-
-*-
Nebo, Áen. XI. 492.^
'
'
"
^
Qualis ubi abruptis fugit praesepia vinclis
-,v, ,;;Tandem liber equus, campoque potitus aperto
=.
íí^fe.
í
.,-
adsufttus
armentaque tendit equarum
aquae perfiindi flumine noto
alte
colla,
trmos.
per
Eania Ann. 503,:
Et
i'/
-,ií
Aut
in pastus
Luiurians, luduntque iubae per
'/:.:
II
ille
Emicat arrectisque fremit cervicibus
4iíía!!>.,.;
íiS; *4:
Aat
tura sic ut equua qui de praesepibus fartus
Vincla suis magnis animis abrupit et inde
..
Fet
sese
oampi per caerula laetaque prata
Celso pectore, saepe iubam quassat simul altam
'^z
Spiritus ex
\.
'^V'
N
-
anima
Toto pirovnání o pádícím
calida
Bpumas
koni nalézáme
agit albas.
též
Jiný píklad, kde Vergilius celé místo Enniovo
v Aen. VII.
Procumbuat
;:•
stabula alta ferarum,
piceae, sonát icta securibus ilex
Praiineaeque trabes cuneis
.
et fissile
robur
Scinditur, advolvunt ingentes montibus ornos.
Au
Ennia v Annálech 193.:
Incedunt arbusta per
;
alta,
securibus caedunt,
Percellunt magnas quercus, eiciditur ilex,
'
'-
Praxinus
frangitur
atque
abies
consternitur
alta
Pinus proceras pervortunt: omne sonabat
*
Arbustum fremitu
1
Nebo
-
^=1á;
'^r
siluai
frondosai.
verš o Pabiu Cunctatoroví
Verg. A«n. VI. 846:
Unus, qui nobis cunctando
"*'
au
restituis
rem
Ennia Ann. 313.:
Unus homo
r'.;
A
dále,
II.
VI. 506.
pevzal a napodobil,
179.:
Itur ín antíquam silvam,
.;
u Homéra v
nobis cunctando restituit rem.
Aen. VIII. 596. a XI. 875.:
Quadrupedante putrem sonitu quatit ungula
campm
u Ennia, Ann. 231. a 281.
totam quatit ungula terram.
jest
16
P{klad& ta^ovjcb, kde
Daézajf se u Ennia
;
|< 7^1^^
ipsum
'^^.^^":;'.A.pud
^/ií^
:K
''^:'
v.:
y.
Svdí
Enniova.
Gicero
a neskrblil
§.
quoque Ciceronem
etiam
invenies
prosa
ei
poeta, v
Pro Mur.
.
,
tak chválí Ennia
adoremus,
state lucos
proiití
z pokladu
quaedám, ex
legit.
ingeniosus
14. 30.
Quintilianus X.
i
quibus
in
1.
88.
:
,
Gellia XII. 2.:
oratione
Ennium
valde bonus.
A
i
mnoho
velice
'
_
vbec snad nejvice ze všech spisovatel starovkých Ennia
chválou. V Tuscul. III. 19. 45. zove jej: egregius poeta, v
summus
198,
c$lá mfettt
,
tom Seneka u
o
quibus intellegas, illum non perdidisse operám, quod
:'_'-
-
Tak erpal Gicero
z Ennia.
slovního a fraseologického
více.
i
mezi nimi ns prvém miste Yergiiias,
básnici a
mnobo
spisovatelé erpali
by he uvésti ješt
Vergilia,^ bylo
i
Avšak n6toiiko
netoliko tatáž slova,- t;též íáse, ale
si váiil
orat. 1.
poeta et auctor
^r:-~.^^:-\^ý._-^^^^,^^-::
Ennium
sicut sacros veta-
robora
iam non tántam
grandia et antiqua
habent speeiem quantara religionem.
Také Seneka, jenž
mu
neupírá
jinak
Ennia pramálo
nadání. Srv. u Gell. XII.
2.
:
Quidam šunt tam magni seosus
ut licet scripti sint inter hircosos, possint
Lukrecius ve své básni
1.
cecinit, qui
Detulit ex Helicone
dávají,
ostatní spisovatelé ímští,
pece vesms nadání
Jak
Annály.
eeno
již
vykládány, ale
pedítány.
5.)
i
a Quintus
akoli v
pronuntiabat. (Sueton. de
Annály Enniovy
studií po7.djšicb
i
Gellius jistého
I^'
a
rhythmu vady mnohé
shle-
dílem Enniovým byly
staly se
Éím
Ennianist
v
Ennianist
v Puteoli (Gell.
v jistých
i
v provinciích
XVIII.
dnech ped velikým
-
recitoval.
magna
frequentia
oblíbenou knihou lidu ímského, byly
pramenem
Auuales
illustr.
Enrií
graramat.
eertis
diebus in
2.)
annalist a historik a nevyerpatelným pokladem pro gram-
matická studia archaistické
Nebude tuším
nachovaných
-.
-
populárnosti, že netoliko ve škole byly
Vargunteius prý byl první, jenž
Vargunteius
Enniova.:
jeho básnické uznávají.
množstvím poslucha Annály Enniovy
Quintus
primus amoeno
mluv
od tak zvaných
Tak poslouchal
umní
perenni fronde coronam.
nabyly takové
v divadle
Q. Ennii,,
inter unguentatos placere.
hlavním a nejznamenitjším
bylo,
Tyto Annály
tamen
117. projevuje nadšenou chválu
Ennius ut noster
I
spravedlivým, že
vážil, je tak
si
zlomk
ei.
od místa uvésti
zde struný obsah
sestaviti lze.
^onály poínají obvyklým vzýváním Mus:
Annál, pokud
jej
ze
':.
-:
'
-vi:
Mtisae qaaé pedibns magnuin pulsastis
Pak líí básník
^o^érova pfešla
musil délati
páva a
Homér,
totiž
opvati skutky
poíhá záhubou
vypravóráoí
na Parnassu, že duie^
nho, následkem ehož pirozenou
páva v
z
totéž, co délal
Vlastoí
,
v,
sen. Zdálo se mu^^že ocitl se
svfij
Aeneas opustí
Troje.
sen
srfij
_
dcei
zjeví se
svá starší
vého msta.
Uftiší
Bema, o
a
její
píští
vlasf a
pijde
Aeneas zeme.
osud.
vypoví
Ilia
Nyní následuje známé vypravo-
jich mládl a jak
pikroili k založení no-
vypravování týká se únosu Sabinek, smlouvy ze Sabiny a
Tím koní kniha
tajemného zmizení Bomula.
Ve druhé
jí
dcei Eurydiin.
seste,
Bomula
vání o narození
ve snu a oznámí
Ilii
cestou
brdinfi.
do Latia. Trojanové a Latinové splynou v jeden jediný národ.
Po §mrti
^
Olympm.
vylíeny jsou djiny král.
a tetí knize
tvrtá kniha líí
první.
djiny až do odchodu
další
páté vylíeny války samnitské, v šesté knize válka
Obsahem sedmé knihy
jest první
s
válka puuská,
Ve
Éíma.
Gallli z
knize
Pyrrhem epeirským.
obsahem osmé
a deváté
druhá válka punská.
V
desáté knize líí básník djiny macedonské války proti Filippovi, v jede-
pi nichž ohlášena f^kfim svoboda,
nácté a dvanácté mír s FiHppem, istmické hry,
boje
s
Bímá
Gally a Ligury/ innost Catonovu v
Tináctá a trnáctá kniha vypravují ^djiny
a jeho vítzství nad Hispany.
asijské války proti
Aetoly a
koneném
provázel Ennius
M. Fulvia
Ligury a Celtibery.
Spolu pak
Patnáctá kniha jedná o bojích M. Fulvia Nobiliora
jeho
skvlém
vítzství.
(Jak již svrchu
Antiochovi.
zmínno,
s
Nobiliora na této cesti do Aetolie).
V
šestnácté knize vylíeny boje
pítele svého
oslavoval básník v této knize
Sedmnáctá kniha líí
proti Celtiberra.
pítele
T. Caecilia Dentera a jeho bratra.
Bíman; vedených M. Fulviem Flakkem
M.
Fulvia,
s
nímž ve svornosti pak censorský
zastával.
Obsahem osmnácté,
-
další boje
s
Pak pipojena chvála M. Lepida, zprvu úhlavního nepítele,
potom však upiranébo
úad
íman
koní nkolika zprávami,
Celé dílo
o svém
poslední knihy,
pvodu, pátelství
s
jest vylíení války
již
z
Éimanú
pedu uvedenými,
Fulviem Nobiliorem a
j.
jež
s
Istry.
Ennius
sám podiva.
'^
'J^-:.
•
'
.:&,:..,
^
"
•
IV.
-'%.,:
^''
'
Byly
jíž
vyteny nkteré pednosti
nejiou vyteny všechny.
f ':...-.•,
Enniovy,
avšak
tím nikterak ješt
-
.
18
-
pednost naieho básníka spoívá
'KejrtSi
Éímanem.
aniž pestává bytí
ored
v tomfo*.
Zavádí slova a fráse eeké,
Bekem,
bytí
zdvojuje soabíiskj,
nerozpakuje se užívati výraz attickýcb, etruských, sabinských (fitefo. X/olmona.Vita Edd. vol.
vedle
postaviti
I.),
nového drsný,
slova
nehezký
slohem brzy až piliš uhlazeným, brzj opt až píliž ledabylým.
psáti
uprosted všech tch výstednosti a chyb zstává
OD, v pojmu, obrazu
i
stále
A
nej«nom
po literatue
íma
SvUo,
toto jest zásluhou Enniovou.
latíoské,
fmaném;
Ve velebném hexametru eckém,
slov.
drsný verš saturnský, bouí a probleskuje vždy duše
neobmeZuje
ímské
a ohlašujíc závažnou fási
Onen
ímského
skepticismus,
tento
my
skepticismus, ktt-rý
myšlení
podstatu
když
nezbytn musil pozdji
vdomí
s
latínského.
od našeho
dostatek
obráUti se
básDÍka.
žák,
byla u jeho
upmobl
jsou
výplodem
prvDÍm
ímský
národ
sjezdil
klidn
perkaliícli
a
nejhrubších
pi
ízená zásadami
a
charraem,
zdji
básní
filosojfckou,
j«ité zjevnji
41. Augustín. Civit
kládala
avšak
vážná
se byl stal.
složenou
25.),
objevuje
pímo
nebem
Nebylo
Ennius
níkv povznesen
z tragoedií.
v
byl nad svoji
je
ovšem, že
p.
bohy, na
v
Lu-
obtmi.
vytrvalá,
rozumováním, aneb
íci, že
vypovdl
ji
by kdy byla
nejprve Epi-
na zpsob básni Empedokleovýcb, pohistorie
prací to v nejvyšší
nám popáno
nichž
národ
božstvm, která
zorganigovaná,
nemžeme
sezuatí
po nichž zbyla jen zpráva a dva nepatrné zlomky.
nkolik zlomk
ve zvláštní
slavný
Pravdou
(Gic. Nat. deor. I.
míe smlou,
božstva jako symboly a personifikace a ku kterémuž
nemálo ze svého pidal.
dob
aby
aby zabíjela
která
filosofií,
Faunus, Seilen, bývali
válka,
První
a zemí, vyšlo oste
onm
lidí.
v
na boby.
která v oné
pekladem Euhemerovy Svaté
Dei VII,
se
posmch uvádti
podstatu jakéhokoli božství,
aspo pokus
aceb
-
':']
obtoval
celé zemi,
filosofickými a tak vedená,
pouhým úsmškem
vypovzena,
posmchu;
-Wi^^-ví
^^
:
pihlížeti k tomu,
obžiukových Pan,
slavnostech
žert
ele a
v
dovoloval v
si
žil,
zemi a spolenos ímskou,
nevzdlaností a bázlivostí
od starodávna
pu
slavné tradice
prodchout jsa onou
Tento,
ímský, jenž rozšioval hrzu po
básn
.i
k nebi a útoití
ecku, majíc Epikura
triumfy slavila v
^.
satie:
umlecké form
formální vyzváni k tomuto titanskému zápasu mezi
a energicky
•
•
za
.
jež rozlévají jeho
ve kterém
:|p
shledáváme jako zakoenlý a takoka jako
a který v
byl
je to etfiSe
duše. jeho.
i
na onen vk,
se pouze
Av&álr-
jejž dosadil
nýbrž vysílá paprsky daleko ku pedu a kolem sebe, ozaujíc
úct
archaismus,
která vy-
dílu básník
dokonale
ob
lám
tato díla,
Avšak zachovalo
se
nám
objevuje se ve velké ásti, jak duch bás-
dobu:
'-.;
\?-
:
V-
'
dem
Ego
-
-
-
Nam
si
'
*r
''-i'
-
-
"
•
geaus esaa semper
Sed eos Qoa eurafe
,
-
eurent, bene bonis
Aut
inertes, aut insani, aut quibus egestas imperat,
'/^#?.-"*V
K
tomuto
'
V
domnnkám
k témto
imptidetesque
básník
jako v jádru je Lukrecius,
_
\
i-^i_::
umn(m
^
v -.í;*^^*'-
fab. reliqu. I. Mueller.
augurskjm a povrami své doby,
bob,
a zbytenosti
ono
pipojuje
chováni
t
nichž se tuši a
isté,
které
peeti
pikladpm- zásady, onu jasnou a mužnou bezáhonnosf, kterou nese na ele:
-^n-^iífJ"'-
S
;-
^^
«^^
^.
frontei
""
'.
— eo ego ingenio
sum — "^ — ^^ —
^"
Amicitiam atque inimicitiam
"
,
'£i':'
—
natus
:
-.;
>.>
"
.
-
Enn. Fab. Achilles VI.
Vivam an moriar
;:
mu
dává právo zvolati
nulla
-^-'if
5
'
in
mest metus.
Incert. fab. reliq. XVIII. Mueller.
Wl;~\
_~'
in
-
.
ono bezpei a klidné svdomi, které
;,*r
—
promptara gero
:i
"-
V.
.
Tyto mocné a originelní
'
pednosti, jež se
fragmentech našeho básníka, byly zanedbány,
znamenitých
uenc.
i^ji nespravedlivý
1 njlím
menul
úsudek
o
Enniových
zajisté slavný badatel ten,
Annálech.
všech
dob pronesl velmi píkrý
Mommsen nazval je nejvad-
že Ennius
Zapo
eposu a historie.
nemohl zachovati jednoty komposice,
jako letopisy prosaické nemohou
Vadou
býti
to
sice jp, avšak
musíme
organickým celkem, tak také
býti letopisy básnické.
Osteji vystoupil proti Enniovi Niebuhr, který chtl z
hjti^hvi
a ve
zneuznány od nkterých
(Wechselbalg)
ehtl-K podati historické epos chronologické.
nemohou jim
spíše
všude
Tak Mommsen v nejnovjší
dítem Enniovým a „zmetkem*
uvážiti, že
i
objevuji
pro iré rybájené hypothósy a nejélarnéjši
obf
nho
uiniti
pro svj hnév.
*'"'
„ "íi'.
arioli,
Incert.
nepotebnosti
o
"
moastraut viam.
alteri
>
hrdému pohrdáni
z^--
-.
BciperstitiíMif Táíes;
semitam noa sapiuat,
.
"i.
male malis, quod nonc abest:
sít,
Sed
8Íbi
"
bumanum genua;
Beoefacta male locata male facta arbitror.
Qui
-
dicam coelitam;".
dixi et
qaid agat
^opinor,
.
kozla
:
Eddíus jes jemu cizíDcem,
ekem^
pochlebnikém
vzorem mrzkého o-
;
'
troctrí,
rauž«m, který zavádí a roztrušuje bellenísmiis, jenž kazí a
árodDÍ
poesie
vokým
Bkým.
ímské, pé»tované statené Naeviem, báSDÍkem Daodvisiym,
odprcem
to
(Srv.
vzném, vybnancem, pravým
patricii^,
Niebuhr
643.
1.
Mommsen
Zanechme povérenébo stracbu
s
Edo
historií.
na m.
Metell (Hieronymus,
pozdji
vezení,
spécbem, opval
'
jen
nkolik
svj
vlastni
zlomk.
létech
Jeho hrdou
náhrobek a jež nám
porame
a
latinské
od kterých
punskou,
válku
povahu naznauji
(A. Geliius
zvlášté
niž
z
nám
jenž koQal:
Scipion
komoedii
i
zachovalo se
est Orcino
šunt
Obliti
Romae
ve výši
nám
pýcha
tato
ped tmi,
traditus thesauro,
loquier Latina lingua.
na svobodu od tribun
ze svých
dl ony pohany,
(Gell.
Noct.
I.
které
zlomcích
On
na
uvrhl
hodnjším
objevuje
nám v tomto
V zachovaných,
se
i
chválí své píznivce, avšak nepochlebuje jím.
z elogia
Scipiouova o hrdinovi tom
knihy k Annálflm
sob
pipojené
zmínky není;
ani
ráz dstojnosti
jmské
na poest Fulvia
Nobiliora,
nemžeme
nius líí dobrého píznivce, teba by vyjadovalo city básníkovy,
viniti
ze servilnosti.
nikoli jako otrok
;
On vbec
lovk
jako
objevuje se
pamtlivý
a
nám
vdný
Oato
maior
5.
14.,
že
básník
ten
byl
souditi
To, jak
En-
pece nemže
jako pítel svých ochránc,
za pijatá dobrodiní, kteráž
ovšem nebyla nikterak píliš skvlá, vzpomeneme-li
spise
epitafíon pro
a historické pravdivosti;
ani píznivé ani nepíznivé, majíce v rukou jen skromné zlomky.
bo
nepátel
svých
hlavy
:
velikého Afrikána nese na
z
byl
když byl
potom,
lidu teprve
24)
Jak daleko skromnjším a chvály
náš Ennius!
A. Gellius sdluje
dobou byl potupil.
krátkou
vyal
att.
24.
I.
nepomohla, když nalézal se ve vzení, udržeti elo
ped
které
puštn
že byl
též,
mu
-
potam.
Gell. Noct. att.
Avšak
nám
^
foret fas,
Flerent divae Camoenae Naevium
Itaque postquaaa
ú-
-
;
si
s
pro superbiam
Campanara
Mortales immortales flére
a"-.
jež složil pro
verše,
hanící ho
Gellius,
I.
uvržen byl do
zprvu
pokusil se o tragoedii
zachoval
-latiu*
ebladbé
se
pímo ímaD,
pýchu nobil,
144.),
do vybnanství;
posledních
v
tedj ne
punské, opval
Chron. olymp.
poslán
Dána
národnosti
14.),
Homérem
to
di-
14.)
slavného
uved. III.
služby válené v první válce
III.
Kampaan,
Nae\ius?
byl
Mommsen
24. srv.
jádro
ubijí
chd
si
na
to,
eo dí Clcero ve
a spokojen
byl
sa
svou
chudobou.
:,>.
:'.-rft,.
^"V^ '-^Itiíi^l'''
"trame
Éím
jeho nebude se již t
bystin ecké?
dravé
jež
máme
mluviti
latinsky
uved. epigr.
(s^rv.
a od Éekfi
již
Niebuhr tak
aspo
spracbvané:
Tch
Ipbigenia atd.
nakolik verš&, jež z nich
napodobením, aneb aspo, v nejpíznivjším
V
likých originál divadla eckého,
zbaviti se
vzor
reliq
et
vit.
doka-
),
máme,
pípad
bu
je
pekladem, neb
provanuto
je
duchem
ve-
komedii byl daleko volnjší, hoel touhou
posmchu, jímž
a v
Naevi
:
Zlomky,
Equus Troianus, Hesione, Hector,
Danáe,
Alcestís,
rozvahou postavil oproti,
s
Látky jeho tragoedií jsou ecké
pravý opak toho.
se zdá,
Gell. Necfc att.
nevím na základ eho.
soudí,
oblíbeného básníka (Elussmann
z jeho
mn
jak
znjí,
Naevius se honosU, že po smrti
On. Naeviovi.
Narážel tím na vlastenectvi svých dl, která
24.)
I.
opt ku
se nyní
stihal
mu
nebylo
osoby,
jednotlivé
tak
hned rovno.
''':'
Jak dovedl podávati vtipné
:::
z
komedie
(Isid.
mu
dokladem,
zlomky,
vzdláni umlecké
v
tch
Bellm punicum
ecká
spoívá
básn ? Snad
cem, než on.
v látce ?
Naevius
Éíman.
Snad
hexametr ecký?
Práv
skutky
opvá jedin
v
tato novota
Enniova
deklinaci,
ských skutfen nastalo.
Museum XIV.
'
.
Co znaí
str.
Naeviov,
nž
za
mla
hrozilo
slov.
Ennius
veškeré
dosadil
vlasten-
slavné
velebný
pro jazyk latinský následek
veliké
to,
nebezpeí,
následkem
slabiky a odsouvati
co pozdji v jazycích
porušeni zarazil
toto
vtším
jeho
Hrozilo též porušeni fiexe slovesné,
zkrátka hrozilo
Ennius
luculente
et
vlastenectví
Ennius
délky samohlásek v krátké
nebo zatemovati souhlásky na konci
rozdílu
metru,
:
Brutus 19. 75.)
punskou,
válku
saturnském
zakoenné snahy promovati
zaniknutí
(Oic.
však jest Ennius daleko
Latin ped Enniem
blahodárný.
velice
tu (Ennius) polité.
k dílu Myro-
ji
opus delectat, a dodává
V tom pípad
máme
svžest, energie slohu a
pirovnává
neodvislosf v charakteru
tedy
pun-
tak Cicero, chtje naznaiti, jak velice
Naeviov,
v básni
quasi Myronis
quidem, etiamsi minus quam
Kde
A
o válce
Niebuhrv,
se opírá úsudek
ale s dostatek dyše
podstat ecké.
vyskytuje se výmluvnos
:
z
njž
o
Z básn
uml.
nikdo neupe, posmívat se
která jest velikým
sice jen nepatrné
novu
mistrovsky nakreslen obrázek lehkomyslné kokety.
25.; Fest.: adnictat.)
I.
Zásluhu tuto
ské,
nmž
Tarentilla, v
zachovaném zlomku
charakteristiky, vidíme v
(Brv. Ritschl:
román-
Rýnské
394. n.).
tedy obžaloba,
kterou
slavný kritik
vrhá na hlavu ctihodného
liásníka rudijského?
T.r!
Ennius udusil
vlastn
jest. to,
prý plodný
udusiti zárodek
zárodek
národní
národní poesie.
poesie?
Avšak,
probh, co
Vím, že Herkules, když byl
bj
T koíébce, Qi^rtíl dva obrovské hadj, avlak neTÍm, íe
nkt0r4inu
Tjjadaje pud,
myšlení a védomí
citj,
nco podobného
se byl Ennius o
jeho pijaty byly od
dob
latinští
jako nejvtšího
De
19. 45,,
nadéeoím, že byly
s
Ennianist
víme,
;
(A. Gellius XYIII. 5.
byly prodávány
básníci
íman
Q. Vargunteia (Suftooius de
po
dlouho
ješt
Avšak
onom vku
v
opt
dobách
i
de orat,
(Cic.
2.),
XII.),
že Vergilius
2,e
bjr
gram. 2), ctfny a komentovány
ill.
že
exempláe
že
Ennia vysoce
vážili
si
nejvtší
ho oslavuje
že Cicero
Tuše. disp.
111.
Lukrecius jako prvního, jenž dovedl sebrati
ho studuje,
de
(Cic.
napodobí;
nátura
rer.
repiodukujé,
I.
118. srv.
a
z toho
Sil.
všeho
ke konklusi, že Ennius nepostavil se na odpor vývoji
dueha a poesie
že byl považován, a
písn umleckých
vnímání
Ennius
Jestliže
v
umní
otesaných výraz
své poesie,
to
o to díly
umní
neznamená
znamená
spíše,
jméno takové
si
náspy,
na
které
jestliže,
to ješt, že
že poesii
poli
svými
prvotního,
zasloužiti;
Na
ale jako
to
ovládl
a
,
,
r
,"'-"?"
v
ím
záliba
i|
a tvrdých, ne-
eckým zpsobem metrm
obrátil k
spíše,
usilovali
oné kultue,
že na
prolomiti
kdy hellenismus,
vnikání, vpád
vývoj
a formu'
i
i
snahou bylo
on prorazil ony
Scipionové.
A
tato
vc
jenž dával formu a kul-
byl
cítn a žádán od vt-
nebezpený
vdomí ímského,
i
jejíž
umní
poli
výrazm umní ímského,
pirozený
lite-
vzdlané, ku
ušlechtilé,
dsného metra
onoho zákona, jenž neodvolateln pudí jednotlivce
dosahování jich
za otce
by snad byl udusil zárodek poesie národní;
nesmíme hledti jako na
na pokrok
jím byl,
aby probudila se
ustoupiv od
znamenám
nebyla zajisté dílem protinárodnim,
siny.
byl v každé
usiloval,
národní
politickém
turu prvním originálním
skuten
pocit schopné duši postaven oltá.
eckých,
a védách
mu
aby
zasluhujícího,
latinské,
ratury
-
«éQn
za draiiou
jich
musíme nezbytn dospti
národní,
;
my doítáme se, ie Anntíy
veejn pednášeny v íra
prov. cons. IX. ^1.,
na Helikonu nehynoucí vnec vavínový
Ital.
tomu,
pirozeným následkem^
následujících,
De
45.,
I.
gen. orat. 1.
2.),
|iotlailo>
národQij-kt^^'
A dejme
co by bylo
pokusil;
bylo Itdy
poesie
celého národa.
Zajisté nepopulárnosf
takového pokusa?
od grammatika
Ttšímu, udusiti zárodek
bjf sebe
básníku,
n
a vše pustošící,
jako nutný následek
celé spolenosti k
rznému
úel.
•
..'.fi/.'..
.;^