3 Setkání Týnců 2016 je historií 8 Pivní a gulášové slavnosti se blíží

3 Setkání Týnců 2016 je historií 8 Pivní a gulášové slavnosti se blíží

TÝNECKÉ
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - dvojčíslo 7-8/2016 - cena 10,- Kč
3 Setkání Týnců 2016 je historií
8 Pivní a gulášové slavnosti se blíží
10 Velký Týnec se stane členem spolku
Odpady Olomouckého kraje
32 Čtení na prázdniny
2
ÚVODNÍK, KRONIKA
ČERVNOVÉ KALENDÁRIUM
ČERVENCOVÝ ÚVODNÍK
Tak a je to tady!
Léto! Prázdniny! Dovolená!
Sedím na dvorku a užívám teplého podvečera.
Po kamenné dlažbě pobíhají malí černí mravenečci. Bez zjevného cíle,
ale když se potkají, tak se obejmou a běží dál. Asi mají taky radost,
že začíná léto a šli se před spaním jen tak provětrat.
Ale to už je na scéně rozvážný taťka čmelda, který opatrně nalétává
ke svému bytu. Díře ve staré cihlové zdi. Za chvíli vystrčí hlavu,
rozhlédne se a jako by říkal: dneska bude dlouho světlo,
tak dám ještě jednu jízdu, když je to léto.
A vyráží na pouť za nektarem, než na louce zavřou krámky.
Moje mysl letí chvíli s ním.
Jak nevzpomenout básníka Jakuba Demla a jeho přátele
z rostlinné říše. Rád jsem ve škole dětem z jeho sbírky předčítával,
když jsme probírali přírodní společenstva.
Sluníčko už se začíná do mraků klást a náš Joska, ježek,
co jsme ho na podzim dokrmovali, nenápadně přicupital
k psí misce. Bohatýrsky se krmí. Stařičký dobrák, pes Eduard,
složí hlavu na pracky a se zájmem ho pozoruje.
Proč ne. Vždyť je léto. Čas výletů, čas přátelství, čas na myšlenky,
čas dlouhých pohledů, snění a čtení taky.
To všechno a ještě možná trochu víc vám, milé čtenářky a čtenáři,
nabízíme v prázdninovém dvojčísle našich i vašich listů.
Jak lákavé je vrhnout se po stezce úvah, kdy se z našich listů
stanou vaše listy.
Ale povinnost velí, abych se tentokráte vydal přímou a tvrdou
redaktorskou cestou. Tak jak je to s tím dvojčíslem. V redakci jsme si
dlouho lámali hlavu, jak připravit prázdninové vydání, aby se neočetlo
hned první měsíc. Po několika hodinovém úporném hloubání,
kterýsi z našich redaktorů otevřel okno. A už to bylo.
Do redakce jím vletěl starý dobrý almanach.
Nadšeně jsme ho přivítali. Naše radost však netrvala dlouho,
protože záhy se po okenním parapetu začala procházet antologie.
Nějaká ta pera a brka pak byla v tom boji vyrvána.
Almanachu se dostalo patřičné péče, ba co víc!
Padlo rozhodnutí mu potřít křídla pelem.
Tím znakem panenské křehkosti a neopakovatelnosti.
To, co příspěvky v almanachu spojuje, je,
že ještě nebyly nikde publikovány.
Role honicích psů jsme dostali dva, Petr Hanuška a já.
On sežene do houfu prózu a já poezii.
Raději jsem se tedy proměnil v holubici.
A k deseti švarným junákům a rytířům poezie se mi podařilo přinést
i jednu královnu Sibylu. Celkem tedy jedenáct apoštolů současné české
poezie. Toho dvanáctého jsem záměrně nehledal.
Petr se svými úlovky moc nechlubil, ale jednou jsem letmo zahlédl,
že měl v kleci skřivánčí, zlatý měsíc.
Nu, tak ať vás Týnecké listy doprovázejí k vodě, na horách, v lese,
u moře nebo jen tak v podvečer na dvorku.
Určitě je ale vezměte o prázdninách na vzduch.
A radujte se! Je léto.
Stanislav Denk
µ
Foto na titulní straně: Hasiči při Setkání Týnců ve Velkém
Týnci, fotografoval Martin Studený
4. června - Den dětí v Čechovicích
Týnečák a KŠKS ZO Velký Týnec - hřiště - od 14.00 hodin
7. června - Atletická olympiáda žáků základních škol
mikroregionu Království
areál ZŠ Milady Petřkové - od 8.30 hodin
8. června - 12. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
společenský dům - 16.30 hodin
9. června - O pohár starosty obce - atletické závody
areál ZŠ Milady Petřkové - od 8.30 hodin
11. června - Fotbalový turnaj benjamínků
TJ Sokol Velký Týnec - fotbalový areál - 10.00 hodin
- Dětský den ve Vsisku
rodiče a přátelé ze Vsiska - 14.00 hodin
11.-12. června - Mistrovství světa v estetické gymnastice 2016
Městská hala, SK Královo Pole, Brno – 14.30 hodin
18. června - Setkání Týnců v Týnci s tvarůžkovými hody 2016
Obec V. Týnec, společenské a sportovní organizace zámecká zahrada, areály ZŠ M. Petřkové, MŠ V. Týnec,
TJ Sokol a SDH V. Týnec - od 9.00 hodin
22. června - Rozloučení dětí s mateřskou školou
obřadní síň OÚ Velký Týnec - 15.00 hodin
25. června - Hasičský dětský den
SDH Velký Týnec - areál hasičské zbrojnice – 14.00 hodin
29. června - 18. zasedání mikroregionu Království
Majetín - 9.00 hodin
DALŠÍ UDÁLOSTI
První červnový den převzala firma
MS Stavby Olomouc-Nedvězí staveniště, kde bude realizována stavba
dotovaná Ministerstvem zemědělství ČR a Olomouckým krajem Oprava havarijního stavu kanalizační stoky XXIVa.
Na fotbalovém hřišti TJ Sokol Velký
Týnec proběhl turnaj nazvaný Samaritán 2016. Jak název napovídá, sešli
se na něm hráči, kteří využívají služeb organizace pomáhající lidem bez
domova.
Dne 4. června proběhlo v 13.00
a 13.30 hodin tradiční vítání dětí.
Obec do svého svazku přivítala 14
malých spoluobčánků.
Dne 13. června se starosta obce zúčastnil jednání Výboru pro rozvoj
Olomouckého kraje.
Dne 14. června proběhla kolaudace
akce Dostavba kanalizace v Čechovicích. Bez závad.
Dne 20. června se starosta obce zúčastnil jednání Rady mikroregionu
Království.
POČASÍ
Chcete mít
INZERCI
v Týneckých listech?
Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111
Teplo bylo, i trochu zapršelo. Letošní
červen byl teplotně příjemný, jen ty
rozumně vydatnější srážky se nám
vyhýbají.
První dekáda. Noc: 14, 13, 15, 12,
14, 10, 13, 12, 14, 14. Den: 22, 23,
14, 19, 20, 24, 16, 27, 21, 17.
Druhá dekáda. Noc: 12, 10, 17, 14,
16, 10, 18, 12,5, 16, 15. Den: 13, 16,
24, 24, 12, 19, 16, 19, 21, 17.
Třetí dekáda. Noc: 14, 14, 18 … Den:
17, 23, 28 …
Kroniku připravil Petr Hanuška
TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec.
Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 7-8 vyšlo v červenci 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce:
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz,
Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc.
Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.
Foto: archiv redakce
Vendula Vránová
šéfredaktorka
Petr Hanuška
redaktor
Stanislav Denk
redaktor
Kamila Grmolenská
redaktorka
Vojtěch Hrudník
dopisovatel
Andrea Thunová
redaktorka
Pavel Peňaška
grafik
Eliška Tomečková
redaktorka
OBECNÍ SERVIS
3
Starostovo slovo
Dotační programy posledních let
A tak při různých příležitostech odpovídám na jednu otázku: Pane starosto, jak propagujete získané dotace z našich fondů? Říká se tomu
publicita, a já musím dohledávat
v Týneckých listech, kdy jsem o té
které dotaci psal. Přiznám se, že
vždy najdu jednu nebo maximálně
dvě zmínky. Je mi totiž do jisté míry
„trapné“ opakovaně psát o věcech,
o nichž jsem vás již informoval. Ale
zákon to vyžaduje, budu se muset
podle toho zařídit. Proto mi dovolte
učinit takovou malou dotační rekapitulaci z posledních let.
V programu ROP Střední Morava
jsme v letech 2013-15 realizovali
projekt Revitalizace centra obce
Velký Týnec. Jeho celkové náklady
dosáhly výše 4.310.551,- Kč. Týkal
se oživení „mrtvých“ míst u kina či
při chodníku směřujícímu do areálu
mateřské školy. K atraktivním součástem patří stavba kašny, krytého
mostku přes Beroňku či instalace
herních prvků. Prostor před zdravotním střediskem byl také doplněn
o tzv. městský mobiliář. Součástí
projektu byla i instalace bezbariérového přístupu do budovy.
Velký projekt jsme řešili na SFŽP.
Nesl název Velký Týnec - intenzifikace a rozšíření ČOV.
Celkové náklady dosáhly výše 25 milionů Kč, z toho dotace 16.492.115,Kč. Stavěli jsme, kolaudovali a zkušebně provozovali v letech 2013-16.
Nyní jsme již v režimu běžného pro-
12. zasedání Zastupitelstva
obce Velký Týnec
Mezi nejpodstatnější závěry z 12.
jednání týneckých zastupitelů bylo
projednání a přijetí Rozhodnutí o poskytnutí dotace na akci Velký Týnec oprava havarijního stavu stoky
XXIVa z programu Ministerstva zemědělství ČR. Obec díky tomu získala 1,7 milionů Kč, což tvoří 50%
z celkových nákladů.
Dne 24. června zasedalo Zastupitelstvo Olomouckého kraje, které mělo
schválit naši žádost o spolufinancování akce v hodnotě zhruba 800
tisíc Kč.
Zastupitelé dále vybírali firmy na zajištění TDI během stavby Revitalizace Hasičské zbrojnice Velký Týnec
(SAFETY PRO s. r. o. Olomouc za cenu
89.298,- Kč vč. DPH), dále na akci
Napojení místní komunikace Velký
Týnec - Vsisko (SISKO s. r. o. Přerov
za cenu 255.548,- Kč vč. DPH) a na
projekt Úřadovna OÚ Vsisko - výměna oken a dveří (PMT Stav CZ s. r. o.
Olomouc za cenu 107.623,69 Kč bez
DPH).
Schválili také výši úplatku v Mateřské škole Velký Týnec na školní rok
2016-17 ve výši 300,- Kč/dítě/měsíc.
Projednali a schválili Smlouvu o přístupu Obce Velký Týnec do Spolku
odpady Olomouckého kraje (o problému se podrobněji píše na jiném
místě tohoto vydání TL).
Projednali a schválili i zhotovení studie Koupacího biotopu Čechovice
(Inženýrské a dopravní stavby Olomouc a. s. za cenu 54.450,- Kč vč.
DPH).
V rámci diskuse mj. padly dotazy
týkající se rekonstrukce, resp. dostavby posledního úseku chodníku
v ulici Masarykova. Prozatím nebyl
stanoven přesný termín realizace,
protože zastupitelé obce upřednost-
nili v tomto roce zahájení rekontrukce chodníků a komunikace v ulici Komárov, která je v daleko horším
technickém stavu než zmiňovaná
chodníková spojka mezi rodinnými
domy č. p. 72 – 77.
Dále se hovořilo o sečení trávy na
obecních pozemcích. Jeden z přítomných občanů si stěžoval na příliš
častou frekvenci likvidaci trávy a tím
na plýtvání obecními finančními prostředky. Starosta obce obhajoval stanovisko vedení obce, že tráva je sečena podle aktuálního vzrůstu. Cílem udržovacích prací je, aby byla
obec uklizená po všech stránkách
a na všech místech. Zároveň si však
uvědomuje, že není možné z kapacitních důvodů sekat na všech místech obce zároveň, takže někde je
tráva vzrostlejší, někde nižší.
Občané si dále stěžovali na parkování automobilů na chodnících, zvláště v ulici Masarykova. Přítomný
obecní policista slíbil, že zintenzivní
jednání s viníky, kteří jednak blokují
plynulý průchod chodců po chodníku, resp. poškozují jeho technický
stav.
Zajímavou kapitolou je i návoz, resp.
podivná ztráta palivového dřeva
k veřejnému ohništi na Hradisku.
Obec vychází vstříc uživatelům tím,
že jim poskytuje dřevo zcela zdarma.
Podle neověřených svědectví některých spoluobčanů dřevo není páleno, ale „přemisťováno“ zahrádkáři
ze sousední osady na jejich pronajaté pozemky.
A nejčerstvější zpráva z Hradiska:
neznámý vandal zcela zničil napojení na elektrickou síť, které je umístěno za památníkem. Chce se mi
napsat: marnost nad marnost…
Stránku připravil Petr Hanuška
vozu a po předání závěrečného vyhodnocení.
V rámci OPŽP jsme získali čisticí
stroj. Projekt nese název Snížení
prašnosti v obci Velký Týnec, jeho
realizační část probíhala v období
2013-15 a celkové náklady dosáhly
výše 2.068.979,- Kč.
Ministerstvo životního prostředí
k nám bylo vlídné i s přijetím projektu Přírodní zahrada v mateřské škole. Realizační doba 2015-16, náklady
ve výši 1.208.950,- Kč, z čehož jsme
hradili částku 10%. Nádherné přírodní herní prvky zkrášlily školní zahradu, takže děti mají na čem dovádět.
Z programu SFŽP pocházejí i finanční prostředky na akci Zateplení
a výměna oken MŠ Velký Týnec.
Celkové náklady činily zhruba 3,5
milionů korun, přičemž dotace
1.821.222,- Kč. Jak vypadají nový
kabát i zánovní okna, můžete vidět
sami, takže jakýkoliv popis je nadbytečný.
Před několika dny jsme zkolaudovali
Dostavbu kanalizace v Čechovicích,
na níž jsme získali prostředky z Ministerstva zemědělství ČR a Olomouckého kraje. Stavba dosáhla nákladů
výše 12 mil. Kč, přičemž dotační příspěvky pokryly 80% nákladů.
Před zahájením je Oprava havarijního stavu kanalizační stoky XXIVa
v ulici Tovární. Donátory jsou opět
Ministerstvo zemědělství ČR a Olomoucký kraj. Z Prahy přiteče zhruba
1,7 mil. Kč, z Olomouce necelých
800 tisíc, stejná částka bude přiložena z obecní pokladny.
Setkání Týnců v Týnci
je historií!
V sobotu 18. června se v naší obci
potkali zástupci deseti Týnců z celé
České republiky.
Foto: P. Hanuška
Slavnostní den provázelo nádherné
počasí a spousta sportovních a kulturních aktivit. Týnečáci hráli malý
fotbal, badminton, stolní tenis, tenis
i plážový volejbal. Soutěžili v netradičních hasičských disciplínách. Na
zámku mohli poslouchat vystoupení mnoha hudebních souborů rozličných hudebních žánrů. Národopisný
soubor Týnečáci oslavil třicet let svého trvání, o pět let kratší dobu působí hudební skupina Syrinx. O spokojená bříška se starali členové fotbalového oddílu TJ Sokol, kteří v zámeckých stodolách nabízeli tvarůžkové
pochoutky. Poděkování patří i kuchařkám ze ZŠ Milady Petřkové, jež
připravily oběd pro hostující účastníky. Děkuji všem za vzornou přípravu!
Nová poštovní schránka
Foto: P. Hanuška
V průběhu června vyrostla před budovou Obecního úřadu krásná poštovní
schránka z dílny kovářských mistrů z místní firmy LOLA Nováček.
4
OBECNÍ SERVIS
V měsících červenci a srpnu blahopřejeme k životním výročím
těmto spoluobčanům
červenec
srpen
87 let
František Koutný, V. Týnec
Chcete mít
inzerci
86 let
Ludmila Baďurová, V. Týnec
85 let
Evžen Hutka, V. Týnec
v Týneckých listech?
Volejte nebo pište
585 151 111
[email protected]
Týnecké
informatorium
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Červenec 2016
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585
Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585
Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585
Účetní obce - Radana Procházková ................... 585
Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585
Obecní policie Velký Týnec ............................... 725
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
80 let
Vlastimil Hrudník, V. Týnec
65 let
Anežka Hrudníková, V. Týnec
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
1.
2.
8.
9.
15.
23.
29.
30.
7.
7.
7.
7.
7.
7.
7.
7.
Letní kino v zámecké zahradě - Sedm statečných
Kavárna pod širým nebem v Čechovicích
Letní kino v zámecké zahradě - Vlk z Wall Street
O pohár starosty obce v hasičském sportu
Letní kino v zámecké zahradě - Gankster Ka
VIII. Pivní a gulášové slavnosti
Letní kino v zámecké zahradě - Jak básníci čekají na zázrak
Setkání seniorských tanečních skupin
Srpen 2016
5.
12.
13.
19.
20.
26.
8.
8.
8.
8.
8.
8.
Letní kino v zámecké zahradě - Teorie Tygra
Letní kino v zámecké zahradě - Spectre
Srpnová noc /zábava/– TJ Sokol Velký Týnec
Letní kino v zámecké zahradě - Strážci galaxie
TFC v hasičském sportu
Letní kino v zámecké zahradě - Učitelka
OBECNÍ SERVIS
NOVÉ KNIHY
Čtenářský deník
Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec
1. Adler-Olsen, Jusi: Nesmírný
2. Češka, Stanislav: Případ
zrazeného krále
3. Dán, Dominik: Popel všechny
zarovná
4. Grebe, Camilla: Než jsi zemřel
5. Chamberlainová, Mary: Švadlena
z Dachau
6. Kessler, Leo: Pro trochu slávy
7. Kinney, Jeff: Deník malého
poseroutky
8. Krauss, Irma: Otrávené štěstí
9. Liška, Vladimír: Zločiny
a tragédie v čes. dějinách
10. Obermannová, Irena: Láska
11. Parks, Adele: Tady a teď
12. Pavone, Chris: Nehoda
13. Slaughter, Karin: Krásný holky
14. Tainová, Tamara: Ve znamení
sovy
15. Tucker, K.A.: Jedna malá lež
16. Žáček, Jan: Dokud se nevrátí
aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách
Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc
zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí pravidelně
na stránkách Týneckých listů. Z novinek tentokrát vybíráme dva tituly
s námětem z minulého století.
Audrey Magee - Slib
Připravila Marta Ivančíková
Zámecká galerie pro jeden obraz
Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění.
Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat
výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci.
Představení vystaveného obrazu Kosatec,
autorka Bronislava Šnajdrová
Minimalisticky pojednaná tempera v duchu japonských básní haiku. Autorka
rezignuje na doslovnost vyjádřené květiny a zachycuje z ní jen fragment.
Něco, co oko zachytí
při rychlém letmém
pohledu. Plocha obrazu však s tímto fragmentem pracuje
opačně. Na obraz
jsme zvyklí se dívat
dlouze a zpytavě. Ve
chvíli, kdy se vjem
naplní pozorováním
křehkých gestických
tahů štětce. Vaše fantazie spolehlivě obraz
dotvoří. V té chvíli už
na něm budete vidět
svůj kosatec. Obraz
se tak stává klíčem
k vašemu vnitřnímu
zraku.
Všechny zájemce
o umění srdečně zve
Stanislav Denk
jáků na dobytých územích a toho, co
je člověk ochoten udělat pro to, aby
přežil. V neposlední řadě kniha potvrzuje, že pozitivní myšlenka, víra
a naděje jsou nejbytostnější a nejdůležitější součástí nás samotných.
Někdy ale ani to nestačí.
Praha, Pavel Dorovský - Beta 2015,
272 stran.
Stephanie Lehmann
– Butik na Astor Place
OBRAZY PŘÁTEL
Foto: S. Denk
5
Voják wehrmachtu Peter Faber se na
dálku ožení s dívkou, již nikdy neviděl, ale dostane se tak alespoň na
několik dní z východní fronty. Ona se
za něj vdá kvůli důchodu válečné
vdovy, který by v případě jeho smrti
dostávala. Při krátkých líbánkách
v Berlíně však mezi nimi vznikne
silný citový vztah, který jim dává
naději, že to vše má přece jen nějaký
smysl. Vzájemné pouto je v následujících letech drží doslova při životech. Vývoj v závěrečných měsících
války jim oběma (a každému z jiných
důvodů) jejich sen o společném životě notně zkomplikuje.
Příběh zaujme čtenáře nejenom perspektivou vyprávění (o obléhání Stalingradu z pohledu německého vojáka jsem ještě nečetla), ale i líčením
chování německých a ruských vo-
Amanda vlastní butik na Astor Place
v New Yorku a její největší vášní je
probírat se hromadami retro oblečení, v nichž občas narazí na opravdový poklad. Její poslední úlovek je
deník zašitý v rukávníku. Deníkové
zápisky pocházejí z roku 1907, kdy
Olive přichází na Manhattan, aby si
splnila sen - stala se nákupčí ve velkém obchodním domě. Jenže New
York počátku 20. století nezávislým
ženám moc nepřeje. Stále jsou považovány pouze za mužův doplněk,
v restauraci mají vyčleněné stoly,
chodit do zaměstnání rozhodně není
běžné, neměly by samotné ani cestovat a rady ohledně intimních problémů marně hledají v knihách.
Amanda postupně rozkrývá Olivin
příběh plný nečekaných zvratů, které jsou pro ni impulsem, aby i ona
udělala zásadní změny ve svém životě. Kromě jiného se seznámí s novým mužem a zjistí, že i toto se děje
jen díky Olive.
Přes propast jednoho století se
propojí životy dvou mladých žen,
které bojují každá ve své době za důstojně prožitý život. Ačkoli se nikdy
nepotkaly, překvapivé vyústění naznačuje, že pouto mezi nimi je silnější, než se původně zdálo.
K celkové autenticitě příběhu dopomáhají dobové fotografie New Yorku
dokreslující reálná popisovaná místa.
Praha, Metafora 2015, 400 stran.
Kamila Grmolenská
6
OBECNÍ SERVIS
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE
Jak chránit svůj majetek
Rady jak předejít vykradení domů a bytů
Nejen letní měsíce jsou z hlediska
vloupání do obydlí nejrizikovějším
obdobím roku. Každý z nás se může
pokusit bezpečnost obydlí ovlivnit
tím, že bude dodržovat obecně doporučovaná organizační opatření.
Navíc je vhodné částečně korigovat
své obvyklé jednání a návyky. K zamyšlení vám přispíváme následujícími doporučeními:
Řádně uzamykejte vhodně označený objekt
Odcházíte-li z vaší domácnosti, třeba jen na krátkou dobu, vždy zavírejte všechna okna a uzamykejte všechny dveře. Neschovávejte nikdy klíče pod rohožku ani do květináče. Na
vizitkách u zvonků, na schránce a na
dveřích uvádějte vaše příjmení bez
titulů a nejraději v množném čísle.
Neupozorňujte zbytečně na vaši
nepřítomnost
O svém odjezdu informujte pouze
nejužší okruh lidí, kterým věříte. Požádejte někoho, komu důvěřujete,
aby v době vaší nepřítomnosti dohlédl na obydlí - větral, zaléval květiny, sekal trávník, pravidelně vybíral schránku na dopisy apod. Nikdy
nenechávejte na dveřích vzkazy,
které mohou prozradit vaši nepřítomnost. Dobu své nepřítomnosti
neuvádějte ani ve sdělení na vašem
telefonním záznamníku nebo na společenských sítích na internetu.
Vhodné je si v bytě instalovat elektronické zařízení, které umožňuje
v nepravidelných časech zapínat
světla, televizi atd. a tak udržovat
zdání, že byt je obydlen.
Udržujte přehledný prostor před
objektem
Nezapomínejte na dobré osvětlení
před objektem. Díky lepší viditelnosti mohou tak i vaši sousedé snáze
kontrolovat, zda je vše v pořádku.
Dbejte na to, aby keře a stromy nezakrývaly značnou část objektu. Keře vhodně prostřihávejte, abyste
zlodějům neusnadnili případné vloupání tím, že jim poskytnete možnost
pracovat ve skrytu.
Nevystavujte zbytečně cenné
předměty, nehovořte o nich,
chraňte je
Nechlubte se před cizími lidmi tím,
co máte doma cenného (ani na internetu). Drahé cennosti ukládejte
do sejfu v bance. Pokud chcete přechovávat cennosti doma, nenechávejte je na jednom místě - uložte je
na různých těžko předvídatelných
místech v bytě nebo si pořiďte trezor. Večer zatahujte závěsy nebo rolety, aby k vám do bytu bylo co nejméně vidět. V odpadcích nenechávejte obaly od nových výrobků
a spotřebičů.
Udržujte dobré vztahy se sousedy
Udržujte dobré vztahy se sousedy,
se kterými si pak vzájemně můžete
poskytovat služby zvyšující bezpečnost vašeho obydlí. Všímejte si podezřelých osob v blízkosti obydlí. Do
svého bytu vpusťte jen osoby známé
a důvěryhodné. Mějte se na pozoru
před lidmi, kteří chodí ode dveří ke
dveřím a nabízejí všelijaké služby,
prodej různého zboží či možnosti
slušného zisku. Mohou to být i tipaři.
Označte své cennosti, připravte
jejich soupis a nechte je pojistit
Poznamenejte si sériová čísla a zvláštní označení svých cenných předmětů, elektronických výrobků apod.
Sepište seznam těchto předmětů
a pečlivě ho uschovejte. Cennosti si
vyfotografujte. Tato opatření usnadní nalezení a identifikaci předmětů
v případě odcizení a ulehčí tak práci
pojišťovně a policii.
Co dělat je-li byt, rodinný dům
přesto vykraden?
Pokuste se i v takové nepříjemné situaci zachovat klid, nevstupovat
bezhlavě do objektu. Možná je tam
ještě zloděj, který by mohl ve stresu
použít i zbraň. Ihned vloupání ohlaste na Policii ČR a vyčkejte jejího příjezdu. Nikdy neuklízejte po zlodějích
- tím poničíte stopy, které mohou být
vodítkem pro policii a pojišťovnu. Do
Ilustr. foto
Udržujte pořádek na pozemku
a před domem
Udržovaná zahrada s posekaným
trávníkem vytváří dojem, že je v domě někdo stále přítomen. Na zahradě nenechávejte volně ležet nářadí,
sekačku nebo žebřík. Mohou vám
být snadno odcizeny, přístupný žebřík dokonce může případnému zloději umožnit snazší vniknutí do vašeho objektu. Ukládejte a uzamykejte tyto předměty v uzavřených
prostorách.
Mgr. Filip Raclavský
strážník obecní policie Velký Týnec
725 544 540
[email protected]
Úřední hodiny:
pondělí 10:00 - 17:30
úterý
9:00 - 12:00
středa 9:00 - 12:00
Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec
naleznete na www.velkytynec.cz
protokolu uveďte každou maličkost,
může být důležitá pro vypátrání zloděje a věcí.
Na tato, vcelku jednoduchá bezpečnostní opatření, musí co nejdříve navázat vaše rozhodnutí o zvýšení zabezpečení svého obydlí. Při rozhodování o volbě opatření k vyššímu
zabezpečení vašeho majetku je
vhodné posoudit následující informace:
Základem každého zabezpečení domova jsou pořádné bezpečnostní
dveře. Mechanické zabezpečení
tvoří hlavní jednotku celého komplexního zajištění bezpečnosti domu
spolu s adekvátním bezpečnostním
zamykáním. Na druhou stranu není
nezbytné přehánět nákup bezpečnostních dveří, pokud hned vedle je
obyčejné nezabezpečené okno, přes
které se do domu zloděj dostane
snadno a rychle.
Okna zajistěte kvalitní zavíráním,
případně i řetízkem, který okno chrání nejen před nehodami dětí, ale
i před nezvanými návštěvami. Do
okna můžete nechat vsadit i mříž.
I když v případě vzniklého požáru
může být mříž pro změnu spíše pře-
kážkou. Bezpečnostní fólie jsou
velice praktickou záležitostí, která
okno zabezpečí před pokusem se
dovnitř prorazit.
Pes - ať je jakýkoliv; zloději je nemají
rádi a raději se jim vyhýbají.
Venkovní osvětlení domu, dvorku
nebo zahrady spojené s pohybovým
čidlem. Spínací večerní osvětlení interiéru s možností automatického
nastavení doby zapínání. Zmaťte
zloděje automatickým rozsvěcením
světel. Pozor, ale je potřeba, aby se
rozsvěcovalo pokaždé v jinou dobu!
Napodobenina kamery - kamerový
systém je skvělá záležitost, která
pomůže ochránit dům, ale kolikrát
postačí pouze psychologický efekt
vytvořený pomocí napodobeniny kamery.
Elektronické zabezpečovací systémy (EZS) a alarmy se stávají pomalu
samozřejmou součástí našich domovů a mají velký podíl na zabezpečení domu. Můžete zvolit komplexní řešení pro celý dům nebo můžete zabezpečit pouze jeden uzlový
bod v domě (hala, předsíň, křížení
chodeb). Zabezpečovací firma vás
vždy bude přemlouvat ke komplexnímu řešení s umístěním pohybových čidel téměř do každé místnosti, ale rozhodnutí je na Vás.
Pokud nechcete nebo nemůžete
utratit velkou částku, je i částečné
zabezpečení lepší než žádné. Navíc
komponenty zabezpečovací techniky lze postupně dokupovat a můžete tak budovat svůj systém
postupně.
Při objednávání EZS dávejte přednost zabezpečovací firmě, která se
prokáže patřičnými oprávněními,
má dobré reference a provádí komplexní služby. Vyžádejte si více nabídek od různých firem (solidní firmy
je nabízejí bezplatně). Nechte si vysvětlit vše, co je vám nejasné. Zajímejte se také o vazbu zvolené
certifikované techniky na pojistné
podmínky pojišťoven; popř. pojišťovny, u které máte sjednané pojištění majetku a domácnosti.
K zabezpečení cenných věcí jsou
vhodné trezory. Nemusí jít přímo
o typické zazděné trezory. V současné době je více možností, jak
uchránit svůj majetek. Existuje možnost vytvoření různých falešných zásuvek a skrýší, které jsou od ostatního zařízení v domě k nerozeznání.
Důležité je, aby o skrýši nevědělo
příliš mnoho osob, a současně myslet na to, aby v případě, že se vám
něco přihodí, mohla rodina skrýš
objevit. Jestliže však vlastníte věc
značné hodnoty, potom je nejvhodnější uložit ji do bezpečnostní
schránky v bance.
Navštivte nejbližší poradenskou místnost Policie České republiky nebo
kontaktujte vašeho strážníka obecní
policie, se kterým můžete konzultovat svoji situaci.
Filip Raclavský
OBECNÍ SERVIS
7
10x se zastupiteli
V návaznosti na předchozí otázku
bych chtěl pokračovat v rozšiřování
zeleně. Například kolem nové školy
a přilehlých sportovišť. Rád bych
omezil masivní výstavbu v obci. Už
žádné velké celky domů, ale pouze
individuální výstavby.
Co Vás v poslední době nejvíce
pobavilo?
Ne pobavilo, ale potěšilo. A to je narození mé první vnučky Gábinky.
Co Vás v poslední době nejvíce
naštvalo?
Je to nesnášenlivost několika málo
občanů ke svým sousedům a svému
okolí. Sousedé by si měli vypomáhat
a navštěvovat se. Aspoň tak to ještě
stále chodí u nás v Komárově, kde
bydlím.
Kde a jak trávíte pracovní čas?
Pracovní čas trávím v místě bydliště.
Mám na starost pitnou a odpadní vodu v obci. To znamená, že mým
úkolem je dodávat do vodovodního
řádu dostatek ošetřené pitné vody
a další mou povinností je odvádění
dostatečně vyčištěné vody z čistírny
odpadních vod do recipientu. Po pracovní době ještě jezdím montovat
žaluzie, sítě proti hmyzu, markýzy
atd.
Jak trávíte volný čas?
Mou největší zálibou jsou procházky
Foto: P. Hanuška
Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec ustanovené dne 5. listopadu 2014. Do konce
volebního období vám představíme
prostřednictvím ankety postupně
všechny zvolené zastupitele.
Tentokráte jsme oslovili pana Jiřího
ŠTENCELA.
Jak dlouho bydlíte ve Velkém
Týnci? Odkud pocházíte?
Ačkoliv jsem se narodil v Olomouci,
většinu svého dětství jsem strávil
v Litomyšli, kde jsem chodil osm let
na základní školu. Litomyšl mi imponuje dodnes a velmi rád se tam vracím. Když jsme se s rodiči přestěhovali do Velkého Týnce, začal jsem
chodit do naší základní školy až do
9. třídy. Z toho vyplývá, že jsem
„Týnečákem“ rovných 40 let.
Co se Vám ve Velkém Týnci nejvíce líbí?
Líbí se mi a myslím, že nejen mně,
ale každému kdo do Týnce zavítá,
čistota a upravenost obce. Mám na
mysli hlavně ozelenění veřejných
ploch pod vedením našeho dvorního
zahradníka Ladislava Kuchaře. Všímám si, jak od jara do pozdního léta
všude něco kvete. Jsem rád, že
i když se v poslední době muselo
vykácet hodně starých stromů, tak
se myslí i na výsadbu. Samozřejmě
velice kladně hodnotím počet
a kvalitu kulturních akcí pořádaných
v zámecké zahradě. Tyto prostory
nám může závidět leckterá sousední
či vzdálenější obec.
Co byste chtěl jako zastupitel
zlepšit?
po lese, nejraději s plným košíkem
hub. Na tuto činnost jsem ochoten
obětovat značnou část své dovolené. Čím jsem starší, tím méně snáším horká léta. Proto mě už tak neláká např. dovolená u moře. Jako syn
zahradníka jsem získal vztah k půdě, a tak si dokážu odpočinout na
naší zahrádce. V poslední době se
mimo obvyklé plodiny věnuji pěstování melounů, u kterých mám překvapivé výsledky.
Máte nějakou oblíbenou knihu?
V poslední době jsem četl Čekání na
bílou smrt od Steva Lovečka Lichtaga a Vojáka Suhrena od Georga
Von Der Vringa. Smotlachův atlas
hub pročítám každou houbařskou
sezonu.
Máte nějaký oblíbený sport (pasivně či aktivně)?
Sportovně naladěn zrovna moc nejsem. Pasivně mě zajímají sporty,
které voní benzínem. Občas navštěvuji týnecký fotbal, ale musím podotknout, že mě tam víc táhne výborná makrela, než sportovní výkon.
No a aktivně mám rád zimní procházky na běžkách. A už jsem zase
v lese. Akorát v zasněženém a bez
košíku plného hub.
Za rozhovor děkuje
Kamila Grmolenská
Vlčnovjanka
Andrea Andrei
Michal David
revival
Legendy se vrací
Bluesberg
SKAUTSKÉ OKÉNKO
Společně proti leukémii!
Starší skauti z Velkého Týnce – roveři, se již pravidelně účastní celostátní humanitární akce Společně proti
leukémii. Tuto akci pořádá Junák Český skaut ve spolupráci s Nadací
pro transplantaci kostní dřeně.
Nejedná se o typickou sbírku, kde
někdo obchází a žádá o peníze. Tato
sbírka je právě jedinečná v tom, že
skauti jsou na benzínových pumpách a nabízí řidičům umytí předních
skel. Ti mohou pak za odvedenou
práci přispět do zapečetěných kasiček libovolným obnosem.
Ptáte se, kam peníze putují a k čemu
jsou využity?
Slouží převážně k rozšiřování registru dárců kostní dřeně. Po rozpečetění kasiček jsou odeslány na účet
Nadace a jsou využívány pro hrazení
vstupních vyšetření při zápisu do registru dárců kostní dřeně. Vstupní
vyšetření totiž není hrazeno ani státem ani žádnou zdravotní pojišťovnou.
Výtěžek z letošní sbírky v Olomouci
je 51.311 Kč, což je velmi pěkná
částka. Za celou historii této akce se
v celé ČR vybralo již přes 8 a půl milionu korun!
Tomáš Bartek
Závod vlčat a světlušek
Letošní jaro bylo pro nejmenší členy
našeho skautského střediska ve znamení Závodu vlčat a světlušek.
Závod pro věkovou kategorii 6 až 12
let se koná každé dva roky, je to závod družinový (kolektiv dětí, které
mají pravidelné týdenní schůzky)
a má postupový charakter. Nejprve
se konají základní kola, která v regionech pořádají skautská střediska.
Z nich mohou nejlepší družiny postoupit na krajská kola a z nich ti
úplně nejlepší do celostátního kola.
Letošní základní kolo pro Olomoucko
pořádalo naše středisko Ladislava
Ruska a proběhlo v lese u Doloplaz.
Tam se 7. května sjelo celkem 28
družin kluků a holek, kteří se vydali
do tematického závodu s názvem
Alenka v říši divů. Na trati bylo připraveno celkem 8 stanovišť a na nich
družiny plnily úkoly zasazené do filmového příběhu malé Alenky, která
uvízla v říši divů.
O jaké úkoly šlo?
Byly zaměřeny především na zručnost, řešení krizových situací, první
pomoc, komunikaci, luštění šifer
a další praktické úkoly prověřující
schopnosti a dovednosti členů družin. Zpestřením bylo zcela jistě sta-
noviště s rafty a plnění úkolu na hladině Tršické přehrady. Pro družiny,
které čekaly na start nebo se již měly
závod za sebou, byly nachystány doplňkové aktivity.
Jak závod dopadl?
V kategorii světlušek zvítězily Veverky z olomouckého oddílu Šotci,
v kategorii vlčat zvítězila Vlčata ze
sedmičky, sedmého oddílu Olomouc. Druhá místa v obou kategoriích obsadily družiny z našeho střediska a to konkrétně Berušky (Poutníci Čechovice) a Veverky (Velký
Újezd). Obě tyto naše družiny postoupily společně s třetími Bleškami
(Andromeda Velký Týnec) do krajského kola. Krajské kolo se konalo
v Kojetíně. Na něm se našim družinám již tolik nedařilo a do celostátního kola, které se uskuteční v září
v Novém Městě nad Metují, bohužel
nepostoupily. Podařilo se jim však
nasbírat cenné zkušenosti a naše
středisko bylo okresní radou pochváleno za výborně zvládnuté uspořádání základního kola, kterého se
účastnilo bez mála 200 dětí.
Jiří Dvořák
skautské středisko L. Ruska
Program poutního víkendu
na Staré Vodě u Libavé 2016
22. 7. pátek - 19.00 až 20.00 hodin příchod poutníků
ze Svatého Kopečka - večerní bohoslužba
23. 7. sobota - 10.00 mše
- 13.00 požehnání
- 18.00 světelný průvod od kostela ke Královské
studánce
24. 7. neděle - 8.30 - 9.00 příchod poutníků z Fulneku - bohoslužba
- 13.00 - koncert mužského pěveckého souboru
Rovina z Velké Bystřice
- 14.00 - příchod poutníků z Bělotína
- 15.00 - mše - poutníci z Moravského Berouna
- 17.00 - výklad spisovatelky Jany Krejčové
- historie Staré Vody
26. 7. úterý
- 10.00 - mše pro německé rodáky
V pátek, sobotu a neděli je možný (volný) průjezd od 8.00 do 19.00 hodin
vojenským prostorem po trase Mrsklesy - Město Libavá a Zelený kříž - Město
Libavá.
Skauti z Velkého Týnce vydali reprodukci pohlednice Staré Vody z roku 1932
a dvě malé publikace z historie tohoto poutního místa.
Foto na stránce: archiv skautů
Za skauty Jan Pečínka
10
ČLÁNKY
Velký Týnec se stane členem spolku
Odpady Olomouckého kraje
Na 12. zasedání zastupitelstva obce
Velký Týnec bylo schváleno podání
přihlášky k přistoupení obce do spolku Odpady Olomouckého kraje. Tento krok má za cíl být součástí odpadové strategie, která vychází z krajského plánu odpadového hospodářství. Řešení budoucnosti v oblasti
odpadového hospodářství je důležitým cílem každé obce a to zejména
v souvislosti se dvěma zásadními
fakty. Prvním z nich je nově připravovaná novela zákona o odpadech,
která pravděpodobně přinese významné změny v systému nakládání
s odpady a zavede také nová pravidla pro firmy, obce i občany. Poslanecká sněmovna by se měla novelou
zabývat v druhé polovině tohoto
roku. Druhým je pak zákaz skládkování směsného komunálního odpadu a recyklovatelných odpadů, který
začne platit v roce 2024. Nejostřejší
diskuze se v současnosti vedou okolo několika palčivých odpadových
témat. Jde zejména o výši poplatku
za skládkování, který do roku 2024
poroste a s tím spojený systém účtování pro obce a občany. Dále se
horlivě diskutuje nad nastavením
recyklačních cílů a způsobu budoucího zpracování zbytkových směsných komunálních odpadů. Logickým krokem by byla co největší snaha o snížení produkce směsného
komunálního odpadu a zároveň co
největší míra recyklace. Je zde však
také tlak na rozšíření počtu spaloven
- center energetického využití zbytkových směsných komunálních odpadů.
Zaplať podle toho, kolik vyhodíš
Způsob placení za odpad by se do
budoucna mohl výrazně změnit. Návrh Ministerstva životního prostředí
počítá se dvěma způsoby. Záležet
bude na obci, jaký zvolí. Může zůstat
u současného většinového způsobu,
což je roční výběr paušálního poplatku nebo může zvolit způsob platby
za vyprodukované množství odpadu.
Novela zákona počítá i s budoucím
postupným zvyšováním poplatku za
ukládání směsného komunálního odpadu na skládku, který platí obce
i firmy, a to ze současných 500 korun
za tunu až na 1850 korun v roce
2023. Pokud se zvedne poplatek za
skládkování, jejž platí za své občany
obce, bude jistě nutné přizpůsobovat i poplatky za popelnice, které
platí občané. To vše s cílem přinutit
občany i firmy více třídit. Vyšší cena
i případná varianta platby za vyprodukované množství má svá rizika.
Největší obavy jsou zejména z nárůstu počtu černých skládek. Ministerstvo se tohoto neobává s odkazem na zkušenosti měst, které tento
systém již využívají, a poukazuje také na praxi v západních státech
Evropy. Je však zcela nepochybné, že
vše bude záležet na konkrétním přístupu jednotlivých obcí k nastavení
systému účtování, k osvětě a moti
době. Česká republika nyní patří
v třídění odpadu k evropské špičce.
Přední příčky obsazujeme v třídění
plastů, papír prý třídíme nejlépe
v celé Evropě. Naproti tomu však
stále více než 56 % odpadu míří na
skládky a vytřízeno je jen 23 %.
I z článku v posledních Týneckých
listech je patrné, že v popelnicích
stále končí příliš mnoho odpadu, který do nich nepatří. A právě tento odpad prodražuje roční poplatky, které
všichni platíme. Zároveň je to právě
tento odpad, který nebude moci být
od roku 2024 bez dalšího zpracování
uložen na skládku. V České republice
nyní pracují 4 spalovny, pro jejichž
v souladu s plánem odpadového hospodářství ČR. Pokud by se však podařilo snížit produkci komunálního
odpadu nebo zlepšit třídění, nebude
rentabilní stavět nové spalovny. Brněnská spalovna již chystá rozšíření
své kapacity. S problémem nadbytku
spaloven se potýká i Německo nebo
Rakousko. Spalovny jsou, ale není
v nich co spalovat. To je také důvod,
proč Evropská unie nedá na výstavby spaloven ani euro, přestože jsou
ekologické, technologicky velmi vyspělé a pravděpodobně i vysoce šetrné k životnímu prostředí.
Ilustrace „typového odpadového centra” podle plánů spolku Odpady Olomouckého kraje.
-vaci k třídění, ale zejména a zcela
nejvíce v odpovědném osobním přístupu každého občana k nakládání
s odpadem.
Třídit a spalovat
Nový odpadový zákon staví obce
i jejich obyvatele před velkou výzvu.
Pokud nebudou chtít pociťovat chystaný zákaz skládkování ve svých
peněženkách, budou muset třídit
odpad ještě více, než v současné
rentabilitu je nutná dostatečně velká
spádová oblast. V Česku by podle
některých názorů bylo efektivní vystavět ještě další tyto „centra energetického využití zbytkových směsných komunálních odpadů“, ale zvyšování poplatků a tlak Evropské unie
na zvýšení vytříděnosti tomu nenahrává. Přesto zatím Olomoucký kraj
směřuje k tomu, že se bude snažit
o vybudování sedmi svozových a dotřiďovacích odpadových center
a jednoho moderního špičkového
zařízení na plazmové zplyňování
odpadů. Jeho cena má být astronomická. 2 miliardy korun. Zástupci
spolku Odpady Olomouckého kraje
již jednají s představiteli firmy PGP
Terminal, který vlastní licenci kanadské firmy na provoz plazmové spalovny. I kvůli tomuto celkem přímočarému plánu je Olomoucký kraj
často kritizován. Ekologové i Svaz
odpadového hospodářství připomínkovali v prosinci schválený Plán
odpadového hospodářství Olomouckého kraje a upozorňovali na jeho
přílišnou orientaci na vybudování
odpadových center a nové spalovny,
namísto větší podpory třídění. Dříve
než plán spalovny, by podle nich měl
vzniknout plán, jak produkovat méně komunálního odpadu. Zástupci
kraje tyto a podobné připomínky neakceptovali s odůvodněním, že plány i nastavené recyklační cíle jsou
Jak to celé dopadne?
Bude velmi zajímavé a důležité sledovat, jakým směrem půjde spolek
Odpady Olomouckého kraje. V jaké
podobě bude schválena novela odpadového zákona, také ještě není
zcela zřejmé. Je zde mnoho zájmů
a tlaků, ze strany odpadových firem
i neziskových organizací. Odpad je
obchodovatelná komodita a je jí stále mnoho, proto se o ni bude komerční sféra prát. Otěže v rukou však
stále drží občané. Z rozboru, který
provedly Technické služby pro obec
Velký Týnec, vyplývá, že 60 % obsahu popelnic by mohlo být ještě vytřízeno a jen 40 % tam opravdu patří.
Každý z nás rozhoduje o tom, kolik
nás bude stát poplatek za odpad
v příštím roce. Každý pytel nevytříděného odpadu v popelnici jej prodražuje, každé vytříděné kilo papíru,
plastu či skla jej zlevňuje. Nejefektivnější však je zaměřit se přímo na
omezení produkce jakéhokoliv odpadu.
Jiří Dvořák
Zdroje:
www.kr-olomoucky.cz/odpadovehospodarstvi-cl-269.html
90‘ ČT24 – Recyklace versus spalovny, dostupné v internetovém archivu České televize
www.enviweb.cz/odpady
www.jaksetociodpady.cz
ČLÁNKY
11
Dětský den v Čechovicích 2016
První červnovou sobotu se v Čechovicích na hřišti již tradičně konal
dětský den.
V tomto roce se nesl v pohádkovém
duchu a děti plnily na stanovištích
zábavné pohádkové úkoly.
Pro děti byl také připravený skákací
hrad, velké bangee trampolíny, jízda
na koních či kánoích po místní hasičské nádrži, střelbu z luku a malování
na obličej.
Odpoledne bylo zpestřeno žonglérským vystoupením, ukázkou výcviku
policejních psů a zábavnou show na
pohádkové téma „Hrdinové“ šermířské skupiny Adorea.
Počasí nám letos přálo a tak doufáme, že si děti (přišlo jich 240) i jejich
rodiče užili krásné odpoledne.
Pořadatelé moc děkují sponzorům
a všem dobrovolníkům z řad občanů
Čechovic, Vsiska a Týnce za jejich
obětavou pomoc a velké nasazení,
bez kterého by náš dětský den nebylo možné uspořádat.
Vendula Vránová
Foto: 5x V. Vránová
RADY ZAHRÁDKÁŘŮM
Obaleči na ovocných dřevinách
Z obrovského množství nejrůznějších obalečů je jednoznačně nejznámější obaleč jablečný (Cydia pomonella), který je původcem „červivosti“ jablek. Napadá příležitostně
i další ovocné druhy (např. hrušně,
meruňky, vlašské ořechy).
Foto: J. Rod
„Červivý“ vnitřek plodu švestky
s housenkou obaleče švestkového
Škodí housenka, která žije v plodech
a svojí aktivitou je znehodnocuje.
Přezimuje v pevném pavučinovém
zámotku v různých úkrytech (za kůrou, pod listím, ve skladech ovoce).
Na jaře se housenky kuklí a motýlci
se líhnou zhruba v polovině května.
Samičky kladou vajíčka jednotlivě na
listy nebo na malé plody. Vylíhlé housenky se postupně prožírají dovnitř
plodů. Jedna housenka během svého
života poškodí 2–3 plody. Ztráty na
výnosu a kvalitě úrody způsobené
tímto škůdcem mohou být 20 až
50 % a platí zásada, že čím je menší
násada plodů, tím je procento napadených plodů větší. Škodlivost tohoto škůdce je ve většině případů třeba
omezovat chemickou ochranou. Při
ní je vhodné využívat i feromonové
lapáky, které pomáhají určit nejvhodnější termín ošetření. V termínu do 3 dnů po zjištění vrcholu letové
vlny se doporučuje použít přípravky
Agrion Delta, Decis Al, Decis Mega,
Decis Protech nebo Karate se Zeon
technologií 5 CS. Do 8 dnů po vrcholu náletu je pak možné použít
i přípravky Dimilin 48 SC, Integro,
Mospilan 20 SP, Reldan 22, SpinTor
nebo Substral Careo Ultra–postřik
proti škůdcům. K omezení výskytu
obalečů je možné použít i lapače
z vlnité lepenky, které se upevňují
počátkem července na kmeny. Začátkem zimy se pak lapače se zapředenými housenkami sundají a spálí.
Kromě obaleče jablečného na jablo-
ních škodí i další obaleči, kteří jsou
označování jako slupkoví a pupenoví
obaleči (především o. jabloňový,
o. zimolezový a o. pupenový). Spřádají a ožírají listové růžice a většina
z nich poškozuje i plody. Ochrana se
provádí podle výskytu a to přípravky
jako proti obaleči jablečnému.
vrchu bývá většinou zaschlá kapička
čiré klovatiny.
Foto: J. Rod
Listová růžice jabloně poškozená
pupenovým obalečem
Foto: J. Rod
Obaleč jablečný - příznaky
poškození na povrchu jablka
Housenky první generace obaleče
švestkového (Cydia funebrana) jsou
příčinou opadu mladých plůdků (obdobně jako v případě housenic pilatek), druhé generace pak způsobují
typickou „červivost“ plodů. V místě,
kde housenka vnikla do plodu, na po-
Ochrana proti housenkám první generace se většinou neprovádí a proti
druhé generaci je opět vhodné využít signalizace pomocí feromonových lapáků, které však jsou jiné než
v případě obaleče jablečného. I v případě tohoto obaleče je možné použít přípravky, které jsou uvedeny
u obaleče jablečného.
Jaroslav Rod
12
ČLÁNKY
Den otevřených dveří v MŠ
V sobotu 18. 6. byla naše vesnice
nachystána ve slavnostním hávu přivítat účastníky kulturní akce „Setkání Týnců ve Velkém Týnci“. Také naše
mateřská škola se na tuto významnou událost přichystala. V rámci
„Dne otevřených dveří“ jsme přivítali místní obyvatele, ale i hosty
z jiných obcí. Děti i učitelky se na
tuto akci pečlivě připravily. Výtvarné práce, výrobky z přírodnin, ale
i ukázky možností konstruktivních
her a stavebnic zdobily třídy, šatny
i chodby MŠ. Kladné ohlasy a hodnocení návštěvníků nás potěšilo a utvrdilo v tom, že naše snaha nebyla
zbytečná. Stejnou chválu sklidila
i nově vybudovaná školní zahrada
s novými přírodními prvky. Lákadlem
pro děti byla i pohádka divadla z Týnce nad Sázavou O Červené Karkulce
a třech vlcích. Tato známá pohádka
byla podána vtipnou formou a velmi
zaujala malé, ale i velké diváky. Moc
se všem líbila.
Kolektiv MŠ
Pár slov na okraj
o Setkání Týnců v Týnci 2016
Vážení čtenáři, s pověřením místního folklorního souboru Týnečáci bychom rádi poděkovali naší obci za
podporu Týnečáků a za bohatě zajištěnou akci Setkání Týnců v Týnci,
při které náš soubor oslavil už 30.
výročí od svého vzniku.
Je patrné, že vedení obce si uvědomuje, že Týnečáci doma i v cizině
příkladně reprezentují naši domovinu a že jsou to občané, pro které se
péče o udržení hanácko-čuháckých
tradic stala životním posláním.
Věřím, že i přes obtíže s členskou
základnou (chybí nám děti a mládež)
zůstane souboru jedinečnost a krása, která bude i nadále motivací pro
návštěvníky naší čuhácké oblasti.
Sjezd Týnců se velice vydařil.
V první řadě to byl sv. Petr, který
nám zajistil krásné počasí. Dále pak
obec Velký Týnec v čele s kulturní
komisí obce a dalšími pomocníky připravili nejedno pěkné prostředí včetně zábavných atrakcí pro děti,
různých sportovních soutěží, výstav
kreseb dětí, prodeje dárkových předmětů až po nezbytné bohaté občerstvení.
Foto: archiv MŠ
Foto: archiv MŠ
Foto: archiv Týnečáků
VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ
4. ČERVNA 2016
Foto: 2x František Kraváček
O dobrý průběh a sled programů se
tradičně výborně postaral pan učitel
Denk.
Při projížďce vláčkem si návštěvníci
povšimli nově opravených vozovek,
úpravnosti domů a veřejného prostranství.
Kromě toho se ve vláčku dozvěděli
o historii obce, čehož se dobře zhostila junácká mládež. Věřím, že se
projížďka líbila i starším občanům,
kteří se do těchto částí nemohou pro
zdravotní hendikep vypravit. Byl to
dobrý nápad, udělali jste radost!
Nemohu nevzpomnět dárku od pana
starosty, dortu ve tvaru knihy, na
kterém si naši členové pochutnali.
Zkrátka starosta si místní kultury považuje, protože ví, že tato je součást
obrazu naší obce.
Díky, byl to nejen pro Týnečáky, ale
i pro ostatní zúčastněné krásný, společensky zaměřený den.
Na závěr chceme popřát hodně zdraví při podobných akcích, dostatek
štědrých sponzorů a stálou přízeň
Týnečákům.
Přemysl Teimer, Madla Aclerová
14
VÝROČÍ
Prázdninová výročí středomoravského regionu
Před 75 lety – dne 4. července 1941 se v Olomouci
narodil Jiří RÉDA, varhaník, hudební skladatel,
sbormistr a učitel.
Maturoval na Střední pedagogické
škole, kde jej hudebně vzdělávali
J. Vaca, L. Daniel a J. Dražil. Poté
začal působit v Bruntále a Krnově.
Krátce učil na učňovském středisku
Nové Heřmínovy, poté v Medlově
a od r. 1963 na ZŠ v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně
vzdělával. Soukromě se učil u prof.
C. Černého, kde v l. 1964-67 studoval hru na klavír a kompozici,
v l. 1966-69 absolvoval výuku hry na
varhany v LŠU Žerotín. V r. 1970
absolvoval dálkové studium na katedře hudební výchovy PdF UP, kde na něj působily výrazné hudební
osobnosti Z. Fridrich, K. Jarolím, J. Borovička, P. Klapil, L. Daniel, F. Váňa
a J. Petzold. Poté absolvoval dvouletý sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej
učili B. Bílek, L. Mátl, J. Richter a A. Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval
sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával
dobré jméno u hudební veřejnosti. Od r. 1975 vykonával více než deset let
funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě.
Komponoval na texty F. Navary, N. Hrabalové a dětské říkanky P. Šafránka.
Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských
a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé
dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly
publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. A. Schindlerem, Dr.h.c. (1925-2010), prezidentem MVF. V posledním období se
jubilant věnuje hře na varhany. Spolupracoval s olomouckým krematoriem
a též ve Velké By-střici, kde hrával v zámecké obřadní síni při svatebních
obřadech, vítání občánků. Organizoval i koncerty pro seniory města a okolí.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!
Před 60 lety – dne 7. července 1956 tragicky zahynul
při autonehodě v Teplicích nad Bečvou středoškolský
profesor Josef HRDLIČKA, známý překladatel a skautský činovník.
Narodil se ve Velkém Týnci 11. 2. 1883. Od jedenácti let studoval Slovanské
gymnázium v Olomouci, kde i v r. 1902 maturoval. Poté pokračoval ve studiu
na vysoké škole v Praze. Absolvoval PřF UK. Od r. 1906 pedagogicky působil
na České reálce v Olomouci, kde až do r. 1939 učil přírodopis, matematiku,
fyziku a němčinu. Tehdy byl dán protektorátní vládou do výslužby, ale místo
odpočinku byl 1. září zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech
po dobu téměř tří let. Zbytek války prožil ve Skaličce u Hranic. Po osvobození
v r. 1945 byl reaktivován a r. 1946 se vrátil opět za katedru a učil ještě tři
roky. Patřil mezi oblíbené učitele. Už v roce 1919 stál u zrodu skautingu na
Olomoucku, ve 20. l. se podílel na vzniku Církve československé a později
pravoslavné. Byl blízkým spolupracovníkem biskupa Gorazda. Byl též znám
jako výborný překladatel z němčiny a vynikající řečník. Pracoval pro Osvětové sbory na Moravě a Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci.
(Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc 1998, s. 62. * Tichák, M.:
Po stopách skautů na Olomoucku 1919-1994. Olomouc 1994.)
Před 95 lety – dne 9. července 1921 se v Lašťanech
u Olomouce narodila Anděla JANOUŠKOVÁ, učitelka,
básnířka a překladatelka.
Její otec byl úředníkem ministerstva dopravy. V Olomouci studovala Dívčí
reformní reálné gymnázium, kde v r. 1940 i maturovala. Do konce války
pracovala v kanceláři. Po válce studovala na Masarykově univerzitě v Brně
defektologii a poté speciální pedagogiku na UP v Olomouci. V l. 1947-60
působila ve Šternberku, v Bohuňovicích a později v Olomouci, nejdéle na
zvláštní škole v budově Komenia na třídě 8. května. V r. 1978 odešla do důchodu a teprve poté se intenzivně věnovala literární práci. Poezii se
věnovala od mládí. Debutovala básnickou sbírkou Kvítí (1955). Vlastní verše
vydala v pěti sbírkách. Pro děti napsala sbírku Nad paletou. (1958), sbírka
lyrických básní vyšla pod názvem Šeptem (1979). Její sbírka Modlitby a kvítí
(1986) vyšla pod pseudonymem Jana Dufková v Mnichově, poté vydala
sbírky Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Kromě vlastní
tvorby se věnovala překladatelské činnosti. Překládala z francouzštiny,
ruštiny, němčiny, litevštiny a lotyštiny. Většina jejích překladů vyšla až po
r. 1989. Nejvíce spolupracovala s Karmelitánským nakladatelství v Kostelním Vydří. Zemřela po těžké nemoci 7. 1. 1999 v Olomouci.
(Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.s.47. *. * Babler,
O. F. Babler: Doslov k básnické sbírce Šeptem. 1979.)
Před 55 lety – dne 10. července 1961 zemřel v Olomouci Ludvík PŘIDAL, legionář, náměšťský stavitel, sběratel lidové slovesnosti a autor rozhlasových her.
Rodák z Loučan, kde se narodil 12. 8. 1886. Za 1. sv. války bojoval v ruských
legiích a vrátil se do vlasti až v r. 1921. Pracoval v Olomouci jako stavitel,
bydlel v Náměšti na Hané. Sbíral lidovou slovesnost z Náměště a okolí a staré hanácké zvyky, které zpracoval do 33 rozhlasových her, jež byly vysílány
brněnským rozhlasem. Psal pohádky, povídky, básničky. Některé z nich byly
publikovány v periodikách Selské listy, Moravský večerník, Obzor, Litovelský
kraj a další. V r. 1941 byl jako starosta obce vězněn gestapem. Vrátil se
v r. 1942 s velmi poškozeným zdravím a měl zakázanou publikační činnost.
Tu mohl obnovit až po osvobození v r. 1945. Psal hry pro olomoucký rozhlas.
Postavil amfiteátr v Náměšti na Hané. Knižně mu vyšly dvě publikace. Péčí
Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci byla v r. 1935 vydána Sépka na
Hané, rozhlasová hra o hanáckém zvyku Sépka s podtitulem Přijímání
nového souseda. Hra byla vysílána rozhlasem v Brně 13. 7. 1935. O dva roky
později vyšla sbírka dvanácti povídek ze života Hanáků psaná dialektem
s názvem Tetke a stréci mezi sebó.
(Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, s. 30-31. *
Vzpomínka na Ludvíka Přidala. Náměšť na Hané a okolí. 1996, č. 9, s. 23.)
Před 160 lety – dne 13. července 1856 se v Těšeticích
u Olomouce narodil Jan HALOUZKA, kronikář národního obrození moravského.
V r. 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Již za studií psal
básně, které vycházely ve studentském časopisu Háj pod pseudonymem Jan
Těšetický. Také přispíval do Havelkovy Koledy. Poté odešel studovat do Prahy
práva. Jako jednoroční dobrovolník se účastnil bojů u Doboje-Lipače v Bosně
a po návratu vstoupil do olomouckého kněžského semináře, kde studoval
teologii. Také zde se zapojil do literární tvorby. Jeho práce byly vyznamenány
cenou Vl. Šťastného a publikovány v Museu. V r. 1884 byl vysvěcen na
kněze. Působil jako farář v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně u Kyjova, kde zemřel 31. 7. 1918. Téměř veškerá Halouzkova literární činnost
byla věnována dějinám národního probuzení Moravy, zejména pokud byla
na něm účastna družina Sušilova. Byl za ně odměněn pamětním zlatým
prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jerusalémě. V r. 1913 stál
u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti, z toho
v l. 1914-16 revizorem. V r. 1878 vydal vlastním nákladem Paměti farnosti
Těšetické. Psal monografie o významných členech skupiny Sušilovy, psal
také humorné črty v hanáckém nářečí. Redigoval lidové kalendáře, psal do
časopisů: Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast, Pozor, Obzor, Sborník
velehradský, Kalendáře Svatého Hostýna aj. Jeho nejcennější prací se staly
trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě (1909,
1913, 1917). Přispíval také do Ottova slovníku naučného.
(Poselství. Almanach DLU. Olomouc 1938, s. 248-249. * Vopravil, J.: Slovník
pseudonymů. Praha, SPN 1973, s. 598.)
Před 195 lety – 15. července 1821 se v Praze
narodil Dr. Med. Jindřich
WANKEL, lékař, archeolog
a spisovatel.
Od r. 1840 studoval medicínu a o sedm let později byl promován na
Dr. Med. a r. 1848 doktorem anatomie. V říjnu 1849 se stal hutním
lékařem u hraběte Salma na Blanensku, kam se přestěhoval. V r. 1851
se oženil a brzy se mu narodily čtyři
dcery.
Wankel si velmi oblíbil krajinu v Moravském krasu a jeho přírodu, o kterou se zajímal už od mládí. Jedny
z prvních vykopávek provedl ve
Sloupsko-Šošůvských jeskyních
r. 1850, kde se mu podařilo objevit
téměř celou kostru jeskynního lva.
Podnikl také sestup do Macochy a od
r. 1863 se soustředil na archeologické výzkumy. Kromě objevů v Býčí
skále prováděl výzkumy také například v jeskyni Výpustku (1870) a Pekárně
(1880). Jeden z jeho nejvýznamnějších objevů je ten v Býčí skále - jak ho sám
nazýval Pohřeb halštatského velmože. S odchodem do důchodu v r. 1883 se
přestěhoval s manželkou, která mu pomáhala v jeho badatelské práci do
Olomouce. Při této příležitosti nabídl své sbírky muzeím v Brně i v Praze, ale
ta neměla peníze a ani zájem, a tak sbírky odkoupila Antropologická společnost ve Vídni a dodnes jsou v Naturhistoriches Museum. O Moravském
krasu, jeho historii a kráse a o svých bádáních a objevech napsal dr. Wankel
knihu Bilder aus der Máhrischen Schweiz und ihrer Vergangenheit neboli
Obrázy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Tato kniha vyšla v r. 1882
v němčině. Po přesídlení do Olomouce však archeolog nezačal odpočívat.
Stál u zrodu tamního muzea i Vlasteneckého spolku muzejního a účastnil se
VÝROČÍ
nadále archeologických kongresů a sjezdů. Se skupinou přátel a svých čtyř
dcer se zabýval i národopisem, zejména vyšíváním a lidovými ornamenty
z doby halštatské. Zdůrazňoval jejich vzájemnou příbuznost a z toho usuzoval na dávný pobyt Slovanů u nás už v době neolitu. Protože chtěl získat
co nejvíce srovnávacího materiálu, hodně cestoval po Evropě, Asii. Navštívil
i Egypt a Palestinu. Prostudoval také ruská muzea. Odborné práce v českém
jazyce publikoval v ČVSMO, kde byla v r. 1897 uveřejněna i jeho článková
bibliografie. Tehdejší vědci si jeho poznatků nesmírně vážili a uznávali je.
Četnými články přispíval do Časopisu VSMO a spravoval archeologickou část
olomouckého muzea až do r. 1892, kdy byl postižen záchvatem mozkové
mrtvice s následným ochrnutím pravé ruky a o rok později díky zlomenině
nohy přestal chodit, takže až do své smrti (5. 4. 1897) byl upoután na svůj
byt. V Olomouci poblíž pravoslavného kostela je jeho jménem nazvaná též
ulice. Hrob na ústředním hřbitově je opatřen náhrobkem, jehož autorem je
Julius Pelikán a v r. 1923 jej pořídil Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci.
(Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 351-353. * Fischer, R.:
Profesor Jan Havelka. Olomouc 1936. S. 82-83. fotoportrét).
Před 130 lety – dne 15. července 1886 se v Chrástu
u Kutné Hory narodil Alois ŠTÉPÁNEK, učitel a předseda Národní jednoty.
Po absolvování učitelského ústavu v Kutné Hoře odešel v r. 1908 na Moravu.
Vyučoval postupně v Samotiškách a Lašťanech. Po šesti letech odešel do
Dolan, kde se trvale i usadil. Po osmnácti letech se stal řídícím učitelem.
R. 1932 byl i rokem adaptace budovy školy a pan řídící se zřekl učitelského
bytu, aby mohla být vybudována šatna pro žáky. Byl velmi aktivním
dolanským občanem. Jako předseda Národní jednoty prosazoval postavení
české menšinové školy ve Vésce. V Dolanech působil až do svého zatčení
gestapem a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim, kde zemřel
4. 4. 1942. V r. 1997 u příležitosti 55. výročí úmrtí Aloise Štěpánka byl
dolanské škole na podnět obecního úřadu Ministerstvem školství, mládeže a
tělovýchovy ČR propůjčen čestný název Základní škola Aloise Štěpánka
Dolany.
(Týnecké listy 2002, č. 4.)
Před 85 lety – dne 18. července 1931 zemřel v Ostravici Otakar BYSTŘINA, vl. jm. JUDr. Ferdinand Dostál,
spisovatel.
Pocházel z Věrovan, kde se narodil 23. května 1861 jako pátý syn hostinského. Do r. 1878 studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Zde na
něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan
Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium
práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod
pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval
jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J. V. Friče anebo pomáhal
na železnici. V l. 1882-85 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na
Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých
časopisech. Právnická studia dokončil v r. 1885 a doktorát udělal o pět let
později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v l. 1886-87 jako
koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve
Vyškově a pak v Brně, kde setrval do r. 1893. Od r. 1893 byl advokátem
v Novém Jičíně, v l. 1921-26 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici
v Beskydech, kterou r. 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V r. 1927 se
vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář. Byl přední
osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou
a v l. 1921-23 byl jeho předsedou. V r. 1889 debutoval prózou Na vsi. Pravé
uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se
svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. Mezi nejoblíbenější
prozaické knihy patřily Hanácké figurky (1890), Jak se naši škádlívají (1924),
Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor
O. Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).
(Götz, A.: Otakar Bystřina: Praha 1938, s. 128. * Otakar Bystřina. Personální
bibliografie. Nový Jičín, OK 1976. * Skalička, J.:Úsměvná Morava, Ostrava
1979, s. 171-183.)
Před 100 lety – dne 19. července 1916 se v Horce nad
Moravou narodil Rudolf DOLEŽAL, sochař a medailér,
autor mnoha pomníků a soch na Moravě.
Studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Karla Štipla. Svému
otci, který byl Štukatérem, pomáhal při restaurování olomouckých památek
i kostela sv. Mořice. Jeho tvorba Byla negativně poznamenána zakázkami pro
komunistický režim. Jeho nejzajímavější tvorbou jsou medaile. Ze zachovaných soch připomeňme Pomník Petra Bezruče Pěvci Slezských písní (1947),
který se nachází v Bezručových sadech. V r. 1960 vzniklo sousoší Dělnická
rodina, které je umístěno na Litovelské ulici. Před základní školou v rodišti
stojí Chlapec s holubicí (1961). Pomníky politických špiček 50. l. – Gottwalda,
Lenina a Stalina v Olomouci byly odstraněny v r. 1990. Zemřel 6. 9. 2002
v Olomouci.
(Tichák, M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc 2002. S. 118-119. *
Dvořák, Fr.: Rudolf Doležal. Ostrava 1985. * Pospíšil Z.: Rudolf Doležal – mezi
plastikou a medailí. Olomouc 2001.)
15
Před 100 lety – dne 21. července 1916 se v Kunovicích
narodil Rudolf SMAHEL, umělecký fotograf, fotoreportér a odborný publicista.
Odbornou fotografickou školu absolvoval v Prostějově a do r. 1950 pracoval
ve Valašském Meziříčí, poté v Přerově a v ateliéru v Olomouci. Stal se fotoreportérem Severomoravského krasu, Moravského Krasu, Čedoku Praha
a byl vedoucím fotolaboratoře KV ČSTV Ostrava. Od r. 1966 byl samostatným fotografem a členem Spolku československých výtvarných umělců.
Dlouhodobě spolupracoval s prof. Karlem Plickou. Předmětem Smahelova
fotografického zájmu byla malebná krajina severní Moravy, církevní i světská architektura a historické objekty. Vytvořil rozsáhlé dílo, které je uloženo
v mnoha publikacích a článcích. Ve čtyřech vydáních obrazové publikace
Olomouc ve fotografii reprezentoval krásy i význam tohoto historického
města. Krásy severní Moravy podal v publikacích Jeseníky a Beskydy. Mezi
jeho nejznámější díla patří barevná publikace Flora Olomouc. V publikaci
Litovel představil nejen toto historické město, ale i celé Litovelské Pomoraví.
Lidovým zvykům i specifické architektuře starých staveb Valašska se věnoval v publikaci Valašské muzeum v přírodě. V knize Kroměříž ve fotografii
ukázal všem nejen krásy i bohatost barokních staveb, ale také malebnost
kroměřížských parků a celé oblasti Hané. Na mnoha snímcích zachytil pestrost lidových krojů i tradice hanáckých slavností. Velmi dlouho připravoval
publikaci Sousoší Nejsvětější Trojice v Olomouci. Tato publikace nemohla být
v době totality z ideologických důvodů vydána. V l. 1979–90 Rudolf Smahel
nesměl publikovat, protože jeho syn Rudolf byl stíhán StB a později odsouzen
k nepodmíněnému trestu za šíření křesťanského samizdatu. Ve své poslední
publikaci Velehrad, vydané v r. 1990, představil R. Smahel krásy velehradské
basiliky i historický význam tohoto místa. V r. 2007 mu byla udělena Cena
města Olomouce in memoriam za r. 2006 v oblasti fotografie, kterou převzal
jeho syn. Zemřel 15. 9. 1997.
(Podklady pro udělení CMO 2007)
Před 55 lety – dne 21. července 1961 se ve Šternberku narodil Petr LINDUŠKA, kulturní pracovník, spisovatel, ilustrátor
a hanácký patriot.
Od útlého dětství žil v Litovli. Střední
knihovnickou školu studoval v Brně.
Po maturitě v l. 1980-86 působil
v Okresní knihovně v Olomouci. Jako
mladý začínající pracovník nemohl
z platu knihovníka uživit rodinu,
a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil
v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové
revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu
hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil
v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval
a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je? (1994), Z pohádky do
pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995)
aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a
školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V l. 2010-15 mu vyšly tyto
knižní tituly: hanácké báje a pověsti Tož tak (2010), fejetony, písničky,
básničky a vzpomínky Tož baď (2011), No, deť (2012), Hanácká konverzace
(2013) a Dež sem se narodil a co belo potom (2014). Je aktivním členem
ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako
herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou - zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády Přendite si splknút, které se
konají dvakrát či třikrát za rok. V r. 2000 stál u zrodu Klubu litovelského
petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro
děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti - sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu r. 2010 je členem zastupitelstva
v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!
Před 95 lety – dne 27. července 1921 zemřel v Tršicích
Hynek FLORYK, zakladatel moravského chmelařství.
Pocházel z Tršic, kde se narodil 29. 2. 1834. Od dětství se věnoval přírodě.
Samostudiem si doplňoval vzdělání, hodně četl časopisy i knihy, v nichž
hledal poučení. Jako mladý rolník založil štěpařskou školu a též se zaměřil na
pěstování průmyslových rostlin. Prostřednictvím svého kamaráda profesora Karla Milana Lambla, ředitele německé rolnické školy v Libverdě, si
opatřil v r. 1861 první sazenice chmele a zasadil je na své zahrádce. Časem
rozšířil pěstování chmele dál a v l. 1863-87 byly založeny první chmelnice
v Buku, Čekyni, Doloplazech, Krčmani, Kokorách, Suchonicích, Vinarech,
Veselíčku, Zákřově, Pěnčicích a jinde. Stal se vážených občanem a byl zvolen
i do různých spolků. V l. 1864–67 působil jako starosta obce Tršice. V r. 1883
založil Chmelařský spolek pro Tršice a okolí, který byl později změněn na
Zemský chmelařský spolek pro markrabství moravské v Tršicích. Vedl rolníky
16
VÝROČÍ
k četbě odborných časopisů, výměně zkušeností s jinými pěstiteli. Pořádal
exkurze a návštěvy výstav, dokonce i v zahraničí. Zastával též funkci
předsedy okresního silničního výboru v Lipníku nad Bečvou. Byl řadu let
místopředsedou akciového cukrovaru v Prosenicích. V l. 1888-95 byl poslancem zemského moravského sněmu. Do r. 1899 byl předsedou chmelařského
spolku. Poté odešel na zasloužený odpočinek. Byl dlouhodobým spolupracovníkem a dopisovatelem mnoha odborných časopisů. Zajímal se nejen
o chmelařství, ale též včelařství i chov drůbeže. Jeho články najdeme v Našinci, Selských listech i Záhorské kronice.
(Písková, M.: Hynek Floryk – zakladatel moravského chmelařství. Minulost
Přerovska. 1993, s. 57-58.)
Před 120 lety – dne 29. července 1896 zemřel v Bludově Rudolf KAŠPAR, kněz, geolog, ornitolog, pedagog a odborný publicista.
Bludovský rodák, který se narodil 22. 10. 1821 jako syn vesnického kováře.
Po maturitě na gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Olomouci
a r. 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém
Týnci a poté se stal vikářem v Kroměříži. Když zde byl založen chlapecký
seminář, stal se v něm učitelem přírodopisu. V l. 1872–87 působil jako farář
a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem a stálým přispěvovatelem do
Časopisu VSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis
Ptactvo moravské (1889) a zajímavou studii Bludovit neboli tak zvaná
hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova (1885).
V okolí Bludova se nalézá taktit - nazelenalý až bělavý nerost s hnědými
a červenými krystaly granátu - hesonitu, tzv. Bludovit, jehož název navrhl
právě Rudolf Kašpar v r. 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního
divadla v Praze.
(Biografický slovník Slezska a severní Moravy12. Ostrava 1999. S. 25.*
Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132-133.* Spurný, Fr. :
Osobnosti a rodáci Šumperska. Na webu Bludova.)
Před 185 lety – dne 1. srpna 1831 se v Lipňanech
narodil František LEPAŘ,
klasický filolog a lexikograf.
Bratr pedagoga a spisovatele Jana
L. (1827-1902). Absolvoval farní
školu v Tršicích. Od dvanácti let studoval piaristickou vyšší školu a gymnázium v Kroměříži a Olomouci,
kde i v r. 1851 maturoval. Poté začal
studovat FF, ale v březnu 1852, když
byla olomoucká univerzita zrušena,
přešel do Prahy, kde pokračoval ve
studiu. Promoval v únoru 1855 jako
středoškolský profesor. Poté krátce
učil jako suplující profesor na klášterním gymnáziu v České Lípě. Od
r. 1856 byl profesorem na gymnáziu
v Jičíně, kde byl v r. 1871 jmenován
ředitelem a působil zde dvacet let. Při odchodu na odpočinek byl
vyznamenán titulem školního rady.
Jeho literární a vědecká činnost se týkala řecké lexikografie. Kromě slovníků
řecko-českých pro potřebu gymnázií vydal také prostřednictvím České
Akademie věd (1891-2) Nehomérovský slovník řecko-český. Velkou oblibu
měla i znamenitá učebnice řeckého jazyka, která se dočkala sedmi vydání.
Vydal též Bajky z řečtiny přeložené (1881). Psal do odborných filologický
listů a do Časopisu českého národního muzea. V r. 1886 vyšlo jeho historické
pojednání o dějinách jičínského gymnázia. Některého jeho stati vyšly v Riegrově Slovníku Naučném. Zemřel 21. 12. 1899 v Jičíně. Vedle pedagogické
a odborné činnosti se František Lepař věnoval aktivně společenskému
a kulturnímu životu Jičína. Byl členem Občanské besedy a místopředsedou
Literární jednoty. Živě se také zajímal o přírodu v okolí města a stal se
význačným propagátorem turistiky a poznávání oblastí Českého ráje. Tato
jeho záliba ho dovedla až k předsednictví jičínského odboru Klubu českých
turistů. V Prachovských skalách dodnes jeho činnost připomínají pomník
a vyhlídka. V září 1931 proběhly na jičínském gymnáziu oslavy nedožitých
stých narozenin F. Lepaře. Účastníci shromáždění se usnesli požádat ministerstvo školství o udělení čestného názvu Státní československé gymnázium Františka Lepaře. Této žádosti bylo vyhověno a počínaje školním
r. 1932-33 existovala škola pod tímto názvem až do 2. sv. války. Na tuto
tradici navázalo dnešní gymnázium obnovou názvu v r. 1990.
(Horáčková, E.: František Lepař – Jan Lepař. Památník národního písemnictví.
Praha 1976. * Ottův slovník naučný. XV.díl. Praha 1900.S. 888-889.*
www.leparovogymnázium.)
Před 80 lety – dne 1. srpna 1936 se v Chomoutově
u Olomouce narodil Albín BOHATA, učitel, sportovec
a hudební vydavatel.
Do r. 1969 učil na základních školách Olomoucka. Po emigraci syna na Západ
byl nucen ze školství odejít. Pracoval pak v dělnických profesích a do školy se
nevrátil ani po rehabilitaci v r. 1989. Všestranně sportoval, hrál fotbal, hokej
a věnoval se praktickému šachu. Šachy hrál závodně za olomoucké týmy:
Sigma Olomouc, VŠ Slavia a AŠK Dům armády. Byl též dobrým hudebníkem.
Hrál na akordeon. Po r. 1990 vydával trampské písně z dob svého mládí.
V červenci 1997 musel čelit záplavám v rodišti a na podzim téhož roku vážně
onemocněl. Zemřel 7. 1. 1998 v olomoucké nemocnici.
Před 100 lety - dne 3. srpna 1916 se v Liboši u Štěpánova narodil Jan JOKL, zpěvák, sbormistr a středoškolský pedagog.
Hře na hudební nástroje se učil už od dětství, na housle se učil u vesnického
muzikanta Václava Bednáře. V r. 1935 absolvoval olomoucký učitelský ústav.
Poté se věnoval učitelskému povolání. Zprvu působil v Holešově, pak na
pedagogickém gymnáziu v Kroměříži, na Komeniu v Olomouci a v Brně.
Od r. 1941 až do smrti působil v PSMU. Učil matematiku a na všech školách,
kde působil, vedl pěvecký sbor. Rudolf Jokl byl jeho bratrancem. Zemřel
24. 10. 1992 v Brně.
(Kráčmar, Jiří: Naše noviny ze Štěpánova 1996, č. 188, červen. * Olomoucké
listy. 24.10.2002.)
Před 50 lety – dne 11. srpna 1966 zemřel v Olomouci
Josef VACA, pedagog, sbormistr a přední znalec hanáckého národopisu.
Pocházel z Kostelce na Hané, kde se narodil 15. 3. 1904. Po smrti otce, který
padl v 1. sv. válce, pobýval často u matčiných rodičů v Drahanovicíh. Jeho
dědeček vštípil chlapci lásku k hudbě a maminka zase vztah k lidovým
pověstem. Studoval reálku v Olomouci a poté učitelský ústav, kde v r. 1924
maturoval. Po dvouleté vojenské službě zahájil pedagogickou činnost. Zprvu
působil jako zastupující učitel v Újezdci u Luhačovic, poté v Suché Loze
a krátce v Těšově a v Nezdenicích. V r. 1929 se oženil a stal se definitivním
učitelem v Uherském Brodě, kde působil do r. 1931. Pak se vrátil na Hanou
a usadil se v Náměšti na Hané. Po únoru 1948 přesídlil do Olomouce. Do
dubna 1952 působil na Komeniu, kde uplatnil literární a hudební schopnosti.
Vedl zde dívčí pěvecký sbor. Učitelskou kariéru zakončil na olomoucké škole
vyššího stupně, která se postupně z tzv. pedagogického gymnázia pro
učitele národních škol přeměnila na Fučíkovu pedagogickou školu a pak na
Pedagogický institut a posléze na Pedagogickou fakultu. Zde působil až do
února 1966, kdy odešel do důchodu. Často vystupoval jako koncertní umělec
a sólista PSMU. Byly mu blízké hanácké písně. Za okupace sestavil cyklus
s názvem Haná zpívá. V podání prostějovských souborů Orlice a Vlastimila
zazněl na řadě koncertů po celé Moravě a byl předveden v r. 1941 na
samostatném koncertu v Praze. Výbor hanáckých lidových písní vyšel
v r. 1955 pod názvem Hanácky pěsničke. Při literární činnosti a ve spolupráci
s rozhlasem čerpal Josef Vaca z bohatého národopisného materiálu. Vydal
dvě sbírky hanáckých básní s názvy Z Hané a Hanácky vánoce Obě vyšly
v bibliofilské úpravě. Další sbírky básní zůstaly v rukopisech. Povídky,
pověsti, pohádky a zkazky vyšly knižně. V r. 1944 vyšla v brněnském nakladatelství Stejskal pohádka Kamenný sen, o čtyři roky později vydal vlastním
nákladem půvabnou knížku Hanáckým krajem Mánesovým s pověstí a zkazkou, která se dočkala vydání i v r. 1994. Soubor hanáckých pověstí vydal ve
spolupráci s Josefem Koudelákem a Josefem Vrbkou ve dvoudílné knize
Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky (1939, 1940). Literární pozůstalost je
uložena v Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech.
(Doupalová, E.: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových
pověstí. Olomouc 1987. * Srovnal, J.: Josef Vaca a jeho Haná. In: Z paměti
literární Olomouce 2. Olomouc 2006, s. 108-109. * Ševčíková, H.: Haná
v dětské literatuře. Olomouc 1993, s. 40.)
Před 110 lety – dne 20. srpna 1906 zemřel v Olomouci
prof. Josef SYTKO, dlouholetý pedagog Slovanského
gymnázia.
Pocházel z Dřevohostic, kde se narodil 12. 1. 1829. V r. 1848 maturoval na
olomouckém gymnáziu a do r. 1852 studoval práva na olomoucké univerzitě.
Poté přestoupil na univerzitu do Vídně, kde dostudoval dějepis, zeměpis
a český jazyk. V r. 1854 byl jmenován profesorem na německém gymnáziu
v Jihlavě a pak učil na Slovensku ve Skalici, v Opavě a v Těšíně. V l. 1869-91
působil na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil dějepis a zeměpis.
V průběhu let byl též správcem gymnázia, v l. 1882-87 byl inspektorem
školství v olomouckém, šternberském a prostějovském okrese. Patřil mezi
zakládající členy pěvecko-hudebního spolku Žerotín, Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a Ústřední rolnické záložny.
Před 105 lety – dne 24. srpna 1911 se v Náchodě narodil Jaroslav KUBEČEK, umělecký řezbář, sochař a restaurátor církevních památek.
Jeho díla zdobí řadu kostelů, kaplí a klášterů. Restauroval sochu Panny Marie
nad hlavním oltářem na Svatém Hostýně a vytvořil kopii sochy Panny Marie
Svatohostýnské pro Washington. V ambitu za svatokopeckým chrámem byly
v průběhu r. 1940 osazeny dřevořezby čtrnácti zastavení křížové cesty. Dřevořezby v lipovém dřevě zhotovil a barevnou polychromií opatřil olomoucký
mistr řezbář Jaroslav Kubeček. Předlohou mu bylo obdobné dílo bregenzského Geirga Feuersteina. Pro každý reliéf také zhotovil dubový pseudobarokní rám. Podnět k pořízení dala zbožná poutnice z Olomouce Marie Čelechovská, majitelka obchodu s vínem, která uhradila také všechny pořizovací náklady. Její podobu zachytil řezbář mezi ženami sledujícími snímání
z kříže – u třináctého zastavení. Zemřel 24. 4. 1976 v Olomouci.
(Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček 2001.
S. 63-64. * Pepřík, E.: Dokumentace umělců církevních památek.)
VÝROČÍ; Z ANÁLŮ PAMĚTI
Před 75 lety – dne 27. srpna 1941 se narodil v Hvězdlicích na Vyškovsku RNDr. Jan JELÍNEK, chemik a pedagog.
Od útlého dětství žil v Olomouci. V r. 1959 maturoval na Střední průmyslové
škole chemické v Přerově. Poté pracoval v olomouckém Farmakonu. Odtud
odešel studovat chemii a biologii na PřF UP. V té době také závodně sportoval, do r. 1966 hrál házenou a v l. 1978-81 byl trenérem. Po vysokoškolských studiích pracoval v Praze v Ústavu pro vzdělávání zahraničních
studentů při UK. Zde působil jako odborný učitel chemie a zároveň byl
metodikem pro výuku. Tehdy napsal učebnici Obecná a anorganická chemie
(1974,1976) a byl spoluautorem knihy Mineralogie a geologie (1975).
V r. 1976 se vrátil na Hanou a začal učit na Slovanském gymnáziu v Olo-
17
mouci. Je uznávaným odborníkem, jemuž jsou svěřovány recenze učebnic
biologie a chemie pro základní, střední a vysoké školy. Je také autorem řady
učebnic z oboru pro gymnázia. Po r. 1990 spolupracoval s Nakladatelstvím
Olomouc. Jeho celoživotní práce byla oceněna v březnu 2005 udělením nejvyššího resortního vyznamenání Komenského medaile 1. stupně Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, které převzal v Praze z rukou ministryně JUDr. Petry Buzkové. U příležitosti letošního Dne učitelů byl profesor
RNDr. Jan Jelínek jmenován laureátem ocenění Pedagog Olomouckého kraje.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!
Připravila Hana Ševčíková
Žňa před 70 letama
Blížijú se práznine, na te se děcka
nývic těšivajú a decky těšivale, aji
před 70 letama. Ináč ich prožívale
školáci na dědině, ináč ve městě.
Dneska spomeno a po týnecke, jaky
teda bele te naše dědinsky a přímo
naše doma. A ta doba bez škole bele
na dědině žňa.
Tade o nás na Haný bývajú žňa věčinú od půl červenca do půl srpna.
Začale teda na Markéto (13.7.), ta
vhodila srp do žeta (rže). Ryž bývala
zralá decky prvni. Pak dozrával ječimeň, žeto (pšenica), oves, proso
a přestávko v sečeni odělala věčinů
Magdaléna (22.7.), kerá Pána oplakvá a teho časo rádo poprchavá.
Žňovy počasi se zas vráti a kolevá
týneckých hodu (15.8.) jož mandele
v polo neviděť, obili je sveženy do
stodol a je aji oš vemláceny. Poslední
dekádo v srpno se strmiska podmitajú a kopú se už aji rany zemňáke. Já
si eště dobře pamatojo žňa po staro,
seklo se loňákama, odbíralo se srpa-
ma na pokládke, vazále se snope (ze
dvúch pokládký), stavěle mandele,
hrabale strmiska, sbiralo klási. Obili
do stodol a k mlatičkám sváželo se
na žebřeňákách, fure bele vesoky
(6-8 šáru). Hodně hospodářu mělo
svojo mlatičko, ale taky belo pár
mla-tičkářu, co mlátile drobnym
z e m ě - d ě l c o m a c h a l u p n i ko m
postupně, dum od domo. Pře
mláceni mlatičkú belo potřeba
aspoň deset ledi abe nebele
probléme, abe se všecko kompletně,
třeba aji za pul dňa, sti-hlo a
mlatičkář muhl mlátit v dalšim
domě. Me zme měle svojo mlatičko,
pře mláceni sme stačile dělat všecko
sami, rodiči a me školáci a študenti.
Ve žňa o nás bývale strýček ze Slavkova, kerý pomáhale v polo pře vázáni snopu a pře mláceni mělě na
starosti všecko kolevá zrna, měchu
s obilim. Měche obili nosele se na
komoro večir, vesýpale se do ohradý, komore se větrale otevřenýma
okynkama a během podzemnka se
zrno občas přehazovalo, dosúšelo.
Po žnich se taky obili odváželo do
skladu na povinú dodávko. Přepomeno taky že me dvá bratři chodivale sme pomáháť pře mláceni ke
staříčkom do Gregova a k jednemo
strýcovi do Hoskovic. To bel velký
sedlák. Já sem svážel z pola - okládal fure a bratr nosel měche na sýpko. Mlátivalo se tam nýmiň cely tře
dni. A než se seklo hlavně kombajnama, seklo se obili taky žačkama,
lopaťákama a samovazama, taženýma dobetkem nebo trachtorama.
Aji o nás doma se seklo žačkú, dělale
se pokládke, vázale snope. Zavadeny zveke a pravidla kolevá žní se
změnile v poloviňě 50. let, kdy došlo
k trvdymo donucováni ke vstupo do
JZD.
Dosť let bele naše práznine krátky,
jenom 4 dni a to kolevá poslední neděle v srpnu. Jezdívale sme ke Spáčelom do Samotišek viděle sme závode na motorkách - Svatokopecký
okruh. Fandívale sme Fr. Štastnymu,
kerý nekolekrát závod vehrál. Eště
dodám, že sme už jako školáci přesně věděle, kolek mandelu a kop každyho druho obili v polo stoji, nebo
kolek metráku se namlátilo každý
deň a jaký výnos po měřece každyho
obili bel. Taky na podzem sme veděle, jaký bel výnos cukrovke a bele
sme hrdí na to, že naše hospodařeni
doma je tak dobry. A tatiček s maminkú vickráť nám řekle - to všecko
je děti aji vaša práca! Rodiči oměle
aji oceniť našo práco kolevá dobetka
velkyho - hovězího, vepřovyho, drubeže aji iný drobotine. Po pul stoleti
vebavujú se mě te krátky poznámke,
třeba - dělý to pomále, nekřeč na dobetek, dbý pře formance abe šle kráve po měkym a belo tech praktických rad hodně a bele nám jenom
k prospěcho.
Křtitelnice v kostele Nanebevzetí Panny Marie
ve Velkém Týnci
V minulém čísle Týneckých listů byla
na první stránce uveřejněna fotografie renovované křtitelnice z týneckého kostela Nanebevzetí Panny
Marie. Požádal jsem restaurátorku
Hanu Vítovou o krátký popis toho, co
křtitelnice všechno obsahuje a k jakým zásahům bylo při její obnově
přistoupeno.
Petr Hanuška
Mistrovská řezbářská práce s ušlechtilou povrchovou úpravou z 18. století. Scéna Ježíšova křtu se odehrává
na březích Jordánu. Postavy spočívají na vrcholcích balvanů vystupujících z kamenitého řečiště. Klečící
Kristus s pažemi zkříženými na prsou a odevzdaným výrazem vyjadřuje pokoru, se kterou na sebe bere
hříchy lidstva. Vzpřímený Jan Křtitel
skrápí Krista vodou z mušle, kterou
drží v pravé vysoko zdvižené ruce.
Anděl snášející se shora nad Kristovou hlavou přináší v pravé ruce
osušku a levicí ukazuje vzhůru
k svatozáři s Duchem Svatým
a k Bohu Otci sedícím na samém vrcholu. Samotná paprsčitá svatozář
je lemována bílými obláčky s okřídlenými hlavičkami andílků. Vpředu,
těsně pod ústředním motivem, sedí
na balvanech vystupujících z řečiště
dvojice andělů, která drží v rukou
atributy upozorňujícími na důležitost a význam děje nad nimi. Snad
proto je takto významný děj odvíjející se v duchovní rovině vyjádřen
v bílé barevnosti. Hmotná realita,
o kterou se děj opírá, je zachycena
zemitými barvami, použitými na
skalnatém či kamenitém terénu
s vodní hladinou s pramínky tekoucí
vody. Zářící zlato použité na andělských křídlech a pláštích Jana Křtitele a Ježíše Krista pak vyjadřuje
věčnost.
Technika povrchové úpravy řezbářského díla spočívá v kombinaci temperové polychromie s noblesní leštěnou bělí a polimentovým zlacením. Promyšleně zvolené výtvarné
prostředky se podařilo opět oživit
odstraněním degradujících přemaleb a umocnit tak duchovní hloubku
díla.
Zároveň byla přiznána historická výpověď díla, která je dochována v jisté patině stáří, projevující se v prasklinách, v prosvítajícím červenohnědém polimentu, pod otěrem
ztenčenými čtverci zlatých plátků, či
částečně ponechané, obtížně odstranitelné mladší modré vrstvě na
základní ploše s paprsčitou svatozáří.
V rámci restaurátorského zásahu
probíhajícího v letech 2015 a 2016
byla křtitelnice, jež byla napadena
aktivním červotočem, rozebrána na
jednotlivé díly a odvezena na radiační ozáření do Veverské Bítýšky.
Veškeré části byly očištěny a biochemicky ošetřeny. Po odstranění nevhodných vrstev přemaleb a upevnění uvolněných žádoucích povrcho-
vých úprav bylo destruované dřevo petrifikováno rozpuštěnou modifikovanou pryskyřicí. Po odpaření rozpouštědel byly řezbářsky doplněny ulámané
chybějící části,
převážně prstíky.
Hloubkové defekty byly vytmeleny a vybroušeny do
tvarové shody
s dochovaným
okolím.
Opticky rušivé
momenty byly
barevně potlačeny. Na doplňcích byla rekonstruována
adekvátní povrchová úprava.
Restaurovaný
povrch byl přeleštěn a konzervován obraovým lakem
a včelím voskem.
Hana Vítová
Foto: P. Hanuška
Vojtěch Hrudník
18
INSPIRACE
Tělové silonky hoďte do koše!
Tento článek se stal hitem internetu,
během týdne si ho přečetlo více než
šest tisíc čtenářek módních stránek
Michaely Měřínské. Její blog se zaměřuje na líčení i styl. Mezi její služby patří e-booky, které si zájemci mohou stáhnout zdarma. Uvádí
v nich, jak docílit co nejlepšího prvního dojmu, jak se zaměřit na
ženskou krásu či zdokonalit líčení.
A právě v jednom z e-booků před
časem uvedla zmínku o silonkách.
Lépe řečeno o tom, jak vzít si na sebe
tělové punčochy je přežitek. Tato
jediná věta vyvolala mezi čtenářkami vlnu reakcí. Ráda bych podoktla,
že i já byla vychovávána v přesvědčení, že do společnosti, lépe řečeno
k sukni či šatům, je povinnou slušností vzít si tělové silonky. Do divadla, na ples, k maturitě atd. Dovoluji si
proto do Inspirace měsíce července
vložit silonkový článek, který na
svých stránkách Michaela Měřínská
(www.michaelamerinska.cz) zveřejnila v červnu, aniž tušila o jak moc
aktuální a mírně kontroverzní téma
se jedná.
Foto: michalamerinska.cz
Co místo nich?
Taky si teď říkáte, jak budete žít bez
tělových silonek? Vždyť vám bude
zima. Co místo nich budete nosit? Co
je to za hloupost vyhazovat je? Máte
pocit, že jsem se zbláznila? Tak tento
článek je právě pro vás. Moc ráda
vás vyvedu z omylu. Nejste rozhodně sama, která je má ve své skříni.
V prvé řadě vás chci uklidnit, že nejste jediná, kdo si myslí, že tělové silonky jsou v pohodě. Tipuju, že si to
u nás myslí tak 80 % žen. Protože
cítím, že v tomto ohledu české ženy
potřebují skutečně osvětu, zařadila
jsem o tělových silonkách kapitolku
i do eBooku zdarma. Jestli ho nemáte, doporučuji si ho si ho zdarma
stáhnout (http://michala merinska.
cz/ebook-zdarma), možná v něm pro
sebe objevíte další fígle a vychytávky.
Skutečně je to tak? Mám je vyhodit?
Ženy jsou překvapené, když slyší, že
by už konečně tento přežitek mohly
přehodnotit. Že tělové silonky patří
do koše a ne na něžnou ženskou
nohu. Možná k nim patříte taky.
Abych vás uklidnila, sdílím některé
reakce z mailů, co mi od vás chodí.
Snad pochopíte, že pokud tělové
silonky ještě stále nosíte a nevěděla
jste o tom, že už jsou dvacet let
z módy, není se za co stydět. Nejste
v tom sama.
Pobavila mě rada o tělových silonkách. To jsem opravdu netušila
a hrozně se mi ulevilo! Mám několikery, ale naprosto je nesnáším:)
Beru je jako nutné zlo, když mám
pocit, že to jinak nejde (tj. v případě,
že není vhodné jít v sukni nebo šatech s holýma nohama…). – Iva
Vyloučím ze života tělové silonky,
přestože vím, že se nenosí, občas je
nasadím, ale necítím se v nich dobře, takže děkuji za důrazné NE. Veronik
správná volba. Ideálně bez vzorů,
jednoduché, hladké, elegantní. Hrát
si můžete s jejich tloušťkou. Pokud
zvolíte více denové, vytvoří silonky
neprůhledný efekt a v zimě i zahřejí.
K ženským šatům nebo na teplejší
dny volte méně denové, které jsou
jemnější, lehce pod nimi prosvítá vaše noha a působí víc žensky. (Malé
odbočení: Možná vás teď překvapilo
slovo DEN. Někdy se označuje i jako
Denier. V podstatě vyjadřuje sílu
a tloušťku punčocháčů. Tenké a jemné punčochy, které užijete na jaře
a v létě mají 8 - 20 denů, v zimě můžete obléknout silné punčochy se 40
až 100 deny.) Pamatujte, čím průhlednější punčošky jsou, tím víc sexy
jsou vaše nohy. Zkoušejte. Pohrajte
si s tím.
Černá barva navíc
a zeštíhlí nohy
prodlouží
Proč hodit tělové silonky do odpadkového koše?
Protože tělové silonky se už dávno
nenosí. Ve světě se přestaly nosit už
v roce 1995! Ano, čtete správně. Už
před dvaceti lety. A u nás? Schválně
se dívejte na nohy kolemjdoucích
žen, až půjdete zítra do práce nebo
na procházku. A zkuste to spočítat.
Fakt, že tělové silonky do ženského
šatníku nepatří, není žádný můj výmysl. Spousta světových stylistů
vám je rovnou zakáže. Důvod? Nesluší vám. Vaše nohy v nich vypadají
jako dva neforemné sloupy a jejich
barva je někdy opravdu tragická. Od
šedohnědé až po nažloutlou, málokdy se skutečně blíží barvě pleti.
Co je na tom přirozeného? A co je na
tom přitažlivého? Jestli něco najdete, prosím, napište mi. Asi si teď
říkáte: „Co jako s tím? Jak s tou informací naložit? Co mám dělat, když
je mi zima? Co mám dělat, když si
chci vzít bílou sukni? A co společenské šaty?“ Hlavně nezoufejte.
Kolo už vymysleli před vámi. Ve Francii nebo v Itálii na ženách tělové
silonky uvidíte opravdu jen zřídka
(jestli vůbec). A máte pocit, že jim to
snad nesluší nebo že přestaly nosit
šaty a sukně? Také je mi jasné, že od
podzimu do jara to bez punčocháčů
asi nepůjde. Velká část z vás (a já se
k vám hrdě hlásím) se nechce ani
v chladnějším počasí sukní a šatů
vzdát. Proč taky? Nicméně jsou jiné
a elegantnější varianty, než svoje
nohy obalit do tělových silonek (které jsou mimochodem na noze vždy
vidět, i když si majitelka někdy myslí
opak).
Když si k černým punčochám vezmete černé lodičky, rázem se vaše
nohy o pět centimetrů prodlouží.
Optické triky dělají divy, věřte mi,
sama o tom něco vím. Vsadím se, že
vám teď hlavou běhá spousta udivených myšlenek. Cože? To je fakt
pravda? Dotazů na tohle téma dostávám fakt hodně, takže vám sem
rovnou přidám ty nejčastější.
Tělové nenosit, nenosit, nenosit
Černé silonové punčochy. To je ta
1/ Můžu nosit černé silonky i ke
světlým šatům nebo sukni?
ANO. Černé silonky můžete nosit
k čemukoli. Jen dejte pozor právě na
to, aby u jemných světlých šatů vaše
noha působila jemně, proto zvolte
tenké a hladké černé silonky s málo
deny, aby pod nimi vaše noha byla
elegantně vidět. Pokud byste si oblékla silné tlusté černé punčocháče,
rozhodně by jemné světlé šaty ztratily svůj šarm a vypadalo by to spíš
jako pěst na oko. Nad průhledností
a jemností černých silonek opravdu
přemýšlejte.
2/ Co nosit místo tělových silonek v létě?
Ideálně nic, jen vaše holé nohy. Ty
vypadají přece nejlíp takové, jaké
jsou. Ano. Ano. Chápu. Začala pracovat vaše hlava a myšlenky… Asi máte někdy pocit, že jsou moc bílé, flekaté, poštípané. Potřebujete tohle
všechno zjemnit a dodat svým nohám jednotnější barvu.
Tělové silonky ve spreji?
Mám pro vás proto skvělý tip. Kupte
si silonky ve spreji. Najdete je jednoduše třeba v síti DM drogerií. Hledejte „silonky ve spreji“ od Sally
Hansen. A pozor, nejedná se o samoopalovací sprej (i když je v regálech
často blízko samoopalováků najdete), je to vlastně make-up na nohy,
který vytvoří na vašich nohách matný film a sjednotí barvu. Aplikace je
jednoduchá. Nanesete do dlaní
a pak nohy lehce natřete. Vydrží celý
den a večer je jednoduše ve sprše
smyjete.
Tak co? Půjdete teď do skříně
a vyhodíte ty tělové silonky?
Udělejte to prosím. Vaše nohy si
to zaslouží.
http://michalamerinska.cz/telo
ve-silonky-hodte-do-kose/
Foto: michalamerinska.cz
Po vložení článku se na stránkách
autorky rozvinula velice zajímavá
debata o výhodách a nevýhodách
silonek. Ohledně jejich nošení se některé názory shodují s mou teorií –
byly jsme tak vychované, přestat je
nosit je o zvyku a nejde to ze dne na
den, navíc třeba já černou barvu vůbec nevyhledávám. Jiné ženy uvádějí praktická hlediska nošení silonek, např. neodřená chodidla z bot,
nezašpiněné sukně ze silonek ve
spreji atd. Někdo silonky zatracuje,
jiní stylisté je za prohřešek nepovažují. Co si myslíte vy? Na vaše případné názory se těším na: kamila.
[email protected]
Rybářem uprostřed kuchyně - vyrobte si vlastní rybičky
K dnešnímu tvoření budeme potřebovat pěnovou gumu. Pěnová guma
neboli moosgummi má v kreativní
tvorbě široké uplatnění. V obchodech s výtvarnými potřebami se prodává také pod názvem mechová
pryž. Vhodná je na šperky, ozdoby,
sponky, magnetky, razítka aj. Prodává se v arších, lepí se obyčejným
disperzním lepidlem a vzhledem
k tomu, že je měkká a poddajná, lze ji
i sešívat. My jsme ji použili na výrobu
jednoduchých rybiček.
Budeme potřebovat: pěnovou gu-
mu, nůžky, drátek (nebo háček na
vánoční ozdoby), provázek, případně špejli či klacík.
Z plátu pěnové gumy jsme nůžkami
Foto: K. Grmolenská
vystřihli různé tvary rybiček, přehli
jsme je (viz. obrázek) a prostřihli bříška. Na kousek drátku, v našem případě háček z vánočních čokoládových kolekcí, jsme namotali pro-vázek tak, aby zůstalo spodní prohnutí háčku – jeho pomocí budeme
rybičky lovit. Provázek je možné
přivázat na klacík či špejli, rybaření
je tak obtížnější. Do nádoby napustíme vodu, vložíme rybičky a můžeme se s dětmi pustit do prázdninového rybolovu třeba uprostřed
kuchyně.
Foto: K. Grmolenská
Your Cup of English Tea
Váš šálek anglického čaje vám nabízí
možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná
řešení jsou uvedena na konci rubriky.
8. I / think / they / near / live / don´t /
here
9. pop / more / she / than / like / rock /
does / ?
10. in / he / radio / listens / the /
morning / to / never / the
Elementary
Match colours with nouns (přiřaďte
barvy k podstatným jménům):
1) red
2)beige
3)white
4)grey
5)brown
6)pale
a) sofa
b) hair
c) rose
d) land
e) coffee
f) face
Pre-intermediate
Put the words in the right order
(upravte pořádek slov ve větě):
1. often / night / we / out / Friday / on /
go
2. a / we / English / week / classes /
have / twice
Intermediate
Forem new words from old – add one
noun to all four words to form newsingle-word nouns or two-wordnouns, the noun can be added before or after the word (vytvořte nová
slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem slovům
- buď jako před nebo za daná slova)
(example: BAG - handbag, kitbag,
bagpipes, sleeping bag)
1 room, cup, dash, key
2 ache, land, letter, strong
3 head, coast, dead, up
4 cloth, coffee, spoon, time
5 page, cow, friend, hood
(Penguin Books Ltd 1993, p. 139)
TIP NA VÝLET
Ze Vsetína na Vartovnu
Přijměte mé pozvání k dalšímu
výletu. Tentokrát bude vhodný pro
všechny kategorie. Věkové, váhové, dospěláky, puberťáky, holky,
kluky... cyklisty i pěšáky.
Kousek jižně od Vsetína se na kopci Vartovna (651 m. n. m.) nachází
sedmatřicetimetrová stejnojmenná rozhledna.
Rozhledu jsem navštívil loni na
jaře a celou cestu k ní mi dělalo
společnost krosové kolo. Nejdříve
se vezlo na střeše auta, ale od
zimního stadiónu Na Lapači ve
Vsetíně už jsem poctivě šlapal
a nabíral první výškové metry.
Celou dobu jsem se držel modré
turistické značky a poznával krásnou valašskou krajinu plnou dale-
kých výhledů i tajemných zákoutí.
Trasa vede po zpěvněných lesních
cestách, místy mezi loukami a není vhodná pro silniční kolo.
Její délka, od zimního stadionu, je
přibližně deset kilometrů.
Cyklisté budou mít při dobytí
vrcholu jistou výhodu - mohou si
vybrat, kudy se do Vsetína vrátí.
Buď krásným sjezdem přes Liptál
po asfaltu (tento směr trasy je
vhodný i pro silniční kolo) nebo
některou z dalších nabízených
značených turistických cest. Pro
pěší je nejjednodužší vrátit se po
stejné trase.
(Solution (řešení):
Elementary: 1c, 2a, 3e, 4b, 5d, 6f
Pre-intermediate: 1. we often go
out on Friday night, 2. we have
English classes twice a week, 3. I´m
less ill than I used to be, 4. she gets
up early every day, 5. she doesnt
usually study at weekends, 6. he´s
always late for work, 7. it doesn´t
often rain here, 8. I don´t think they
live near here, 9. does she like pop
more than rock?, 10.
he never
listens to the radio in the morning
3. ill / than / I´m / less / to / used / I / be
4. day / she / up / gets / every / early
5. she / at / study / usually / doesn´t /
weekends
6. work / late / he´s / for / always
Intermediate: 1 board: boardroom, cupboard, dashboard, keyboard, 2 head: headache, headland,
letterhead, headstrong, 3 line: headline, coastline, deadline, line up,
4 table: tablecloth, coffee table,
tablespoon, timetable, 5 boy: pageboy, cowboy, boyfriend, boyhood)
7. rain / often / here / it / doesn´t
Nepečený bezlepkový koláč
s jahodami
Tento nepečený koláč je jeden z nejjednodušších receptů na něco sladkého a za to, že je bezlepkový, mohou bezlepkové piškoty. Samozřejmě můžete použít i piškoty obyčejné.
Ingredience: 300 g čerstvých jahod, 1 balení mascarpone nebo
měkkého tvarohu, cca 200 bezlepkových piškotů, 50 g másla, 50 ml
smetany, skořice, vanilkový cukr
nebo jiné sladidlo
Postup: piškoty rozdrtíme
válečkem a důkladně, třeba
i umytýma rukama, smícháme s rozpuštěným máslem. Hmotou pokryjeme
dno formy a umačkáme ji
po celé její ploše. Vytvoříme tak asi centimetrový
okraj. Poté umixujeme 2/3
jahod se smetanou a cukrem, tuto směs smícháme
s tvarohem. Směsí pokryjeme
korpus a ozdobíme ho jahodami.
Alespoň dvě hodiny necháme
chladit v lednici.
Rozhledna na Vartovně je otevřena celoročně. V hlavní turistickou
sezónu se vybírá symbolické
vstupné - dospělí 20,- Kč, děti nad
šest let polovic.
Pozor, na letošní září je plánována
údržba a rozhledna bude pro
veřejnost uzavřena.
Další informace, spoustu doporučení a kalendář pořádaných akcí
neleznete na internetových stránkách www.vartovna.cz
Recept byl upraven a zveřejněn se
souhlasem domovské stránky
DomácíKuchyně.cz
Více zde: http://www.domacikuchyne.cz/
recepty/nepeceny-jaho-dovy-bezlepkovykolac-hotovy-je-za-10-minut.html
Pavel Peňaška
Inspiraci připravila Kamila Grmolenská
Foto: P. Peňaška
20
KOŠÍK NAŠÍ TÝNKY
Týnka a Týnek se těší na prázdniny
Ahoj děti,
těšíte se na prázdniny
taky tak jako my?
Ať už je strávíte u moře,
na horách, na chatě,
u babičky nebo doma,
pořádně si je užijte!
Soutěžní křížovka
Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete
poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, tel.: 585 151 111, e-mail: sekretariat@
velky tynec.cz a to do konce aktuálního měsíce. Uveďte své jméno,
příjmení a věk. Můžete vyhrát pěknou cenu. Přejeme hodně štěstí!
Tajenka z minulého čísla zní: Vítek a Honzík.
Výherci z květnového čísla se stávají Jan a Jakub Bartákovi. Výherkyní z červnového čísla se stává Anetka Šťastná.
Gratulujeme a zasíláme knižní odměnu.
Autor měsíce: Karel Čapek
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Jeho otec pracoval jako
lékař. Byl nejmladším ze tří dětí: jeho bratr
Josef vynikl především jako malíř a spisovatel a sestra Helena je autorkou próz a vzpomínkové knihy Moji milí bratři.
Byl žurnalistou, prozaikem, dramatikem,
překladatelem, kritikem a autorem knih pro
děti.
Pracoval jako knihovník v Národním muzeu,
později jako redaktor v Národních listech
a Lidových novin. Dva roky působil i jako
dramaturg a režisér. Jeho manželkou byla
herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.
Zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic.
Je pochován na Vyšehradě.
1. Nejlepší přítel člověka.
2. Černý hmyz, který bzučí.
Zpívá se o ní písnička, že sedí
na stěně.
3. Klofe zobákem do stromu
(hledá červy).
4. Slibovala, že povozí Budulínka na
ocásku.
Knížky, které stojí za přečtení: Devatero pohádek, Dášenka čili Život
štěněte
5. Král zvířat.
6. Velmi dlouhý had.
7. Domácí mazlíček,
který loví myši.
8. Je malá a nejraději má sýr
(zdrobnělina).
Najdi šest rozdílů
Jak dobře znáte bratry Čapky?
Když odpovíte dobře na otázky, vyjde vám známka, kterou dostal Karel
Čapek ze psaní.
1. Kdo vymyslel slovo robot?
a) Karel Čapek (D)
b) Josef Čapek (T)
c) Helena Čapková (J)
2. Jak se jmenovala kočka Karla
Čapka?
a) Pudlenka (R)
b) Pacenka (V)
c) Kočenka (E)
3. Kdo napsal Povídání
o pejskovi a kočičce?
a) Napsali to společně (U)
b) Karel Čapek (A)
c) Josef Čapek (O)
1
4. Dostal Karel Čapek
Nobelovu cenu?
a) Ne, dokonce nebyl nominován
(E)
b) Ne, ale byl nominován (J)
c) Ano (A)
5. Jaké rasy je Dášenka?
a) Oříšek (O)
b) Kokršpaněl (I)
c) Foxteriér (K)
6. Kterou z těchto knih
ilustroval Josef Čapek?
a) Edudant a Francimor (U)
b) Broučci (E)
c) Zahrada (O
2
3
4
5
6
Čtyřsměrka
Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku?
Odpověď na hádanku vyluštíte v křížovce.
Citron, jahody, kiosek, klokani, koupaliště, led, let, loď, mapa, nanuk,
ostrov, piknik, vážka, voda, výletníci
Řešení
Jaj dobře znáte bratry Čapky - Trojku
Čtyřsměrka - Houba
Najdi rozdíly- Krávě chybí fleky, koza nemá rohy, kohout má jinou barvu
peří, slepici chybí hřebínek, pejskovy tečky mají jinou barvu, na stromě
nejsou jablka
Stránku připravila Eliška Tomečková
KŘÍŽOVKA
Operátor
logicBordura 2. část
kého
tajenky
sloučinu
Iniciály
pěvkyně
Tauberové
Angl.
tvoje
Horský
systém
Evropy
Chňap
3. část
tajenky
21
Kruh
Někdejší
značka
čepelek
Mříže
Malý
ret
Angl.
brzo
Atol
v souostroví
Rotak
Pamlsek
ZČ
město
Římský
krutovládce
Teskná
touha
Zpola
Nafukovat
Amer.
herec
(Peter)
Český
film.
režisér
Karetní
barva
Tělní
výměšek
Jízda
dvojic
Spodní
jura
Angl.
výprodej
Pádová
otázka
Zvonivka
KŘÍŽOVKA
Tajenkou červencové křížovky je citát Mahátma Gándhího (1869 - 1948). Byl politický a duchovní vůdce Indie. Prosazoval filozofii nenásilného odporu.
Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní knihy je paní Marie Hluší ze Vsiska.
Výherkyni blahopřejeme.
Tajenka: Všechny dobré myšlenky přicházejí pozdě.
I tato.
Číselné
údaje
Obor
Vysoukat
(rukávy)
Zakulaceně
Motorová
vozidla
Setba
Nečas
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce
aktuálního měsíce.
Pomůcka:
Ac, Allosa, Arno, Ate, Čistící
Etl, Klinkr, Klos,
prostře- 1. část
tajenky
Monat, Osek, Pull,
dek
Řída, Soon, Your
Protein
kódující
gen
Část
honu
Angl.
táhnout
Tuhá osa
ptačího
pera
Normali- Vloupání
zační
instituce
Vítr
Indo(nářečně)
nésie
Mrtvice
Kapaliny
na
perokresbu
Základní
číslovka
Přibližně
Jednoduchý i složený cukr
Parlament
České
republiky
Lesní
zvíře
Mravní
čistoty
Kilopond
Karetní
barva
Obyvatel
Asie
Umyvadlo
Ženské
jméno
Část
zvonice
Slušně
žádat
Pobízet
Okrášlení
Čirá
kapalina
přenosem
Anglicky
básnický
Atmosféra
Materiál.
tech. zásobování
Potomek z
jednoho
jedince
Azorské
ostrovy
Obec u
Berouna
Sloven.
souhlas
Přímým
Zničit
Odhalené
Zakoktání
Kulka
Velmi
Býk
určený
k zápasu
Mletá
směs
koření
Provádět
Malý
tolar
Víření
Řecká
bohyně
zaslepenosti
Odborník
Přítok
na
Vltavy
ladění
Sudba
Velký
nos
(expr.)
Podpěra
Slavnost
ní
Trampské
kolonie
Citosl.
údivu
Ředitel
SPZ
Brno
město
Dlouhé
vlny
Ovšem
SPZ
Siena
(Itálie)
Spodní
část
obličeje
Biřici
Římsky
4
SPZ
Prahy
města
Něm.
měsíc
Ať žije
Zkr.
České
armády
22
SPORT
Turnaj benjamínků O pohár starosty obce Velký Týnec
pod záštitou trenéra reprezentace Pavla Vrby
V sobotu 11. 6. 2016 na našem hřišti
proběhl velký turnaj benjamínků
r.
2006 a mladší, kterého se zúčastnilo 16 týmů s téměř 200 hráči. Tento turnaj dal klubům příležitost postavit vedle sebe hráče, kteří v nadcházející sezóně spolu budou hrát za
starší benjamínky. Pořádání takového turnaje byla pro náš oddíl zajímavá výzva, které se ale všichni organizátoři dle ohlasů zhostili více
než dobře.
Zahájení turnaje se ujal předseda
našeho oddílu Marcel Charvot, hráče
přivítal i starosta obce Velký Týnec
Petr Hanuška, hráči i návštěvníci vyslechli i pozdrav reprezentačního
trenéra pana Pavla Vrby. Poté již
začaly souboje ve čtyřčlenných základních skupinách. Hrálo se souběžně na čtyřech hřištích, kdy začátek a konec byl synchronizovaný,
což umožnilo dodržet přesný časový
harmonogram. Rozpis zápasů byl
stanoven tak, aby žádné družstvo
nemuselo hrát 2 zápasy po sobě, na
druhou stranu žádný tým neměl
přestávku 2 zápasy (mimo pauzy na
oběd), takže systém byl stanoven
nanejvýš spravedlivě.
Na dodržování fotbalových pravidel
dohlíželi pánové rozhodčí Antonín
Studený, Petr Drápal, Petr Boháč,
Tomáš Ehrenberger, Pavel Stloukal
a Jiří Perutka, kteří svým výkonem
přispěli k bezproblémovému průběhu celého turnaje.
Každý tým měl k dispozici nejen
fotbalovou šatnu, ale na tréninkovém hřišti byly nachystány stany se
stoly a lavicemi pro případ, že by
nám počasí až tolik nepřálo a kde
měli své zázemí. Již při příjezdu zde
každé družstvo mělo připraveno nejen nápoje, ale i občerstvení ve formě ovoce. Pro hráče i trenérský
doprovod bylo v poledne připraveno
občerstvení.
Po sehrání základních skupin se již
postupovalo vyřazovacím způso-
bem, kdy i poražené týmy hrály zápasy o umístění. Nakonec mezi
4 nejlepší týmy postoupily mužstva
SK Sigma Olomouc „A“, TJ Sokol
Velký Týnec „A“, FC Hněvotín a FK
Hlubočky. O celkovém vítězství týmu
SK Sigma Olomouc „A“ téměř nebylo
pochyb, družstvo ostatní účastníky
turnaje evidentně převyšovalo (jde
o účastníka nejvyšší soutěže benjamínků) a proto nebyla překvapením
jejich jednoznačná vítězství, a to
v semifinále nad týmem TJ Sokol
Velký Týnec „A“ 10:0 a ve finále nad
FC Hněvotín 6:0. To větší drama skýtaly ostatní semifinálové zápasy.
V druhém semifinálové zápase porazil FC Hněvotín FK Hlubočky 3:2,
v zápase o 3. místo to téměř do konce vypadalo na penaltový rozstřel.
Nakonec o vítězi rozhodl gól hráčů
Hluboček v poslední minutě utkání.
Náš oddíl se zúčastnil turnaje se
2 týmy. Tým „A” měl nalosován ve
skupině Slavonín, Červenku a Doloplazy. Po dvou jednoznačných výhrách nad Doloplazy (6:0) a Červenkou (11:0) kluci po dobrém výkonu
bohužel prohráli s týmem Slavonína
a do vyřazovacích bojů postupovali
z 2. pozice ve skupině a ve čtvrtfinále narazili na jeden z nejsilnějších
týmů SK Sigma „B”. Z tohoto zápasu
se nakonec vyklubalo jedno z nejdramatičtějších utkání celého turnaje. Po skvělém výkonu celého týmu skončilo utkání 1:1 a došlo na
penaltový rozstřel, kdy po výborném
výkonu našeho gólmana zvítězilo
naše „A” družstvo. V semifinále kluci
bohužel narazili na nejsilnější tým
turnaje SK Sigma „A”, kterému
podlehli jednoznačně 0:10. Boj
o 3. místo s týmem FK Hlubočky už
tak jednoznačný nebyl, těsně před
koncem za stavu 1:1 již trenéři chystali sestavu pro penalty, když v poslední minutě rozhodl hráč Hluboček
o našem konečném 4. místě. I tak to
byl v takto silně obsazeném turnaji
pro naše kluky velký úspěch! Tým
„B” se v první části utkal s týmem
z Hluboček, Chomoutova a Slatinic.
V základní skupině, i když kluci bojovali, bohužel prohráli všechny
3 zápasy a do vyřazovacích bojů šli
ze 4. místa. Po porážce ve čtvrtfinále
od týmu Mohelnice se hráči také dočkali vítězství, a to nad týmem Doloplaz. V závěrečném zápase
o 13. místo podlehli týmu Chomoutova a obsadili konečné 14. místo.
Po každém zápase rozhodčí hlaso-
vali pro nejlepšího hráče zápasu, na
konci turnaje další hlasy přidali trenéři jednotlivých týmů a z těchto
hlasů vzešel nejlepší hráč turnaje,
kterým se stal Šimon Provazník z FK
Hlubočky, nejlepším střelcem turnaje byl se 16 góly Martin Ptáčník
z týmu SK Sigma „A“ a nejlepším
brankářem byl vyhlášen Alexander
Wiedermann ze Šumvaldu.
Několikrát se v tomto hlasování
objevili také naši hráči, a to z týmu
„A” Matěj Charvot, Michal Kovařík
a brankář David Dosoudil (ten za
výkon proti týmu SK Sigma „B”),
z týmu „B” to byli hráči Lukáš Trnka
a Max Melecký.
Konečné pořadí (které nakonec nebylo nejdůležitější, důležitější bylo,
že si všichni hráči zahráli a společně
s fanoušky si celý turnaj užili):
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
SK Sigma Olomouc „A“
FC Hněvotín
FK Hlubočky
TJ Sokol Velký Týnec „A“
SK Sigma Olomouc „B“
FK Slavonín
FK Nové Sady
SK Slatinice
FK Spartak Lipník n. B.
FK Mohelnice
SK Šumvald
TJ Sokol Újezdec
TJ Sokol Chomoutov
TJ Sokol Velký Týnec „B“
TJ Sokol Doloplazy
SK Červenka
hoto turnaje a nenechal se od pořádání odradit, p. Pavlu Vrbovi za to,
že náš turnaj zaštítil svým jménem
a poskytl věcné ceny pro účastníky,
p. Janu Boháčovi, Krajskému fotbalovému svazu Olomouc a firmě JUTA
a. s. za peněžní dar, za poskytnutí
cen a další podporu obci Velký Týnec, obci Grygov, p. Tomáši Kovářovi, firmě SanSwiss, p. Tomáši Trnkovi, Olomouckému kraji, firmám
Čerozfrucht a Pepsico, obci Velký
Týnec za zapůjčení stanů a lavic,
Davidu Charvotovi za sestavení systému hry, který probíhal na výbornou, chystání tabulek, rozpisů,
p. Petru Uličnému a p. Martinu Šindelářovi, kteří si na nás udělali čas
a předávali účastníkům ceny, medaile a diplomy, všem dobrovolníkům z řad rodičů, trenérů a dalších
zainteresovaných lidí, kteří vypomáhali se samotnou organizací dne,
parkování, chystání zázemí pro hráče, restauraci Na hřišti za nakrmení
více než 200 strávníků, firmě Machovský s. r. o. za spolupráci na pohárech, medailích a cenách, rozhodčím za to, že zvládli vedení zápasů bez výraznějších výhrad hráčů
nebo trenérů, což přispělo k celkovému úspěchu celého turnaje, ZŠ
Milady Petřkové Velký Týnec za zapůjčení šaten.
Na stránkách http://fotbaltynec.
rajce.idnes.cz si můžete prohlédnout fotky z celé akce.
Hráče pozdravil i trenér reprezentace Pavel Vrba https://youtu.be/
rGMZrU_tJd4.
Na závěr mi dovolte poděkování
všem, kteří se na akci podíleli: panu
Janu Boháčovi, který byl duchovním
otcem myšlenky na uspořádání to-
A v neposlední řadě děkujeme také
trenérům oddílů benjamínků a našim mladým hráčům za důstojnou
reprezentaci našeho oddílu.
Foto na stránce: fotbalvelkytynec.cz
Lenka Charvotová
SPORT
Při Setkání Týnců 2016 se bavili i sportovci
V sobotu 18. 6. 2016 se při příležitosti setkání Týnců v Týnci uskutečnil tenisový turnaj ve čtyřhře
a beach volejbalový turnaj.
Tenisového turnaje se zúčastnilo
9 dvojic z Týnce a okolí a 2 dvojice
z Týnce nad Labem.
V boji o třetí místo vyhrál pár Macenauer - Strohalm nad párem Dobiáš Haitl v poměru 6:4. Ve finále pak
udolal pár z Týnce nad Labem Kratochvíl - Havlíček „náš” pár Svrchokryl st.- Svrchokryl ml. 6:3.
Na beach volejbalových kurtech současně probíhal turnaj mužů a žen.
Mužského turnaje se zúčastnilo
5 dvojic (3x Panenský Týnec, 1x Týnec nad Sázavou, 1x Velký Týnec).
Pořadí:
1. Panenský Týnec - Kaktus
2. Panenský Týnec - Kobry
3. Velký Týnec ( Kolář, Tezzele)
4. Týnec nad Sázavou 1
5. Panenský Týnec - veteráni
Beach volejbalového turnaje žen se
zúčastnily čtyři dvojice(2x Týnec nad
Sázavou, 2x Velký Týnec)
Pořadí:
1. Velký Týnec 2 (Glauderová, Kolářová)
2. Velký Týnec 1 (Koutná, Levková)
3. Týnec nad Sázavou 3
4. Týnec nad Sázavou 2
Veškeré souboje byly odehrány v duchu fair-play za krásného počasí,
které nás provázelo celý den, ve
velmi příjemném prostředí sportovního areálu základní školy Milady
Petřkové.
Michal Židák
Foto: archiv TL
Pořadí ve fotbalovém turnaji
u příležitosti Setkání Týnců v Týnci 2016
1. Velký Týnec
2. Hrochův Týnec
3. Týnec nad Sázavou
4. Panenský Týnec
Foto: archiv TK Velký Týnec
5. Horní a Dolní Týnec
Atletické olympiády
mikroregionu Království
Fotbalová sezóna 2015/16
je minulostí
konané ve Velkém Týnci dne 7. června 2016 - XVI. ročník
Kategorie A = 1. - 3. tř.
1. ZŠ Velký Týnec
2. ZŠ Charváty
3. ZŠ Grygov
4. ZŠ Majetín
5. ZŠ Kožušany – Tážaly
6. ZŠ Věrovany
7. ZŠ Blatec
8. ZŠ Dub nad Mor.
9. ZŠ Brodek u Přerova
ZŠ:
71
105
129
152
168
177
182
193
191
bodů z toho
bodů
bodů
bodů
bodů
bodů
bodů
bodů
bodů
Kategorie B = 4. - 5. tř. ZŠ:
1. ZŠ Velký Týnec
37
2. ZŠ Dub nad Mor.
82
3. ZŠ Grygov
130
4.-5. ZŠ Brodek u Přerova 140
4.-5. ZŠ Charváty
140
6. ZŠ Majetín
155
7. ZŠ Věrovany
218
8. ZŠ Blatec
227
9. ZŠ Kožušany - Tažaly
238
CH=
CH=
CH=
CH=
CH=
CH=
CH=
CH=
CH=
39 b.
66 b.
46 b.
67b.
63b.
60b.
139b.
82b.
114b.
bodů z toho CH= 19 b.
bodů
CH= 40 b.
bodů
CH= 45 b.
bodů
CH= 56 b.
bodů
CH= 103b.
bodů
CH= 81 b.
bodů
CH= 95 b.
bodů
CH= 112b.
bodů
CH= 131 b.
D= 32 b.
D= 39 b.
D= 83 b.
D= 87 b.
D= 105 b.
D= 117 b.
D= 43 b.
D= 111 b.
D= 77 b.
D=
D=
D=
D=
D=
D=
D=
D=
D=
18 b.
42 b.
85 b.
84 b.
37 b.
74 b.
123b.
115b.
107b.
42. ročník atletických závodů
„O pohár starosty obce V. Týnec“
Velký Týnec 9. června 2016
1.ZŠ
2.ZŠ
3.ZŠ
4.ZŠ
5.ZŠ
6.ZŠ
Velký Týnec
Olomouc-Zeyerova
Velký Újezd
Velká Bystřice.
Dub nad Mor.
Brodek u Přerova
168 bodů z toho CH: 72 bodů D:
196 bodů
79 bodů
218 bodů
120 bodů
272 bodů
147 bodů
424 bodů
209 bodů
425 bodů
225 bodů
Konečná tabulka muži
96 bodů
117 bodů
98 bodů
125 bodů
215 bodů
200 bodů
Zdeněk Jančo, ředitel závodu
Konečná tabulka dorost
23
ZA PL TEM
Sport učí překonávat překážky, říká Zdeněk Jančo
Starosta obce Krčmaň a učitel týnecké základní školy Zdeněk Jančo je
v oblastech výraznou osobností.
V čele své obce stojí celé polistopadové období, ve škole působí ještě
daleko déle. Vzpomínám na něj jako
na svého staršího učitelského kolegu, se kterým jsem se v budově druhého stupně potkával na přelomu
80. a 90. let každý den. Musím říct,
že byl nesmírně kamarádský a kolegiálně vstřícný. Obdivoval jsem u něj
elán, se kterým se pouštěl do každé
vyučovací jednotky či do odpoledních mimovyučovacích zájmových
činností. A věčný úsměv, který opouštěl a opouští jeho tvář málokdy.
Zdenku, v Týnci snad v posledních dvaceti třiceti letech není
žák, který by neprošel v hodinách tělocviku tvýma rukama.
Jak se stalo, že právě tento předmět se stal tvou pedagogickou
prioritou?
Určitě to souvisí s dětstvím, kdy jsem
bydlel v Hlubočkách - Mariánském
Údolí a tam v šedesátých letech minulého století byly fantastické podmínky pro kluky i holky ZDŠ k provozování sportovní činnosti. Začínal
jsem v osmi letech stolním tenisem jako hráč jsem nejvýše hrál krajské
soutěže. Následoval tenis, se kterým
jsem zažil asi největší úspěchy - celostátní turnaje, účasti na mistrovství republiky, ale i vítězství a prohry
se známějšími tenisty tohoto období
Pavlem Složilem, Tomášem Šmídem
a Vladimírem Zábrodským. Protože
jako každý kluk jsem hrál fotbal, pomáhal jsem spolužákům v žákovských mistrovských utkáních, buď
v záloze, nebo na pravé spojce, později v dospělosti jsem hrál dvě sezóny v Majetíně, tedy i proti tehdejším týneckým hráčům.
V Mariánském Údolí se hrál i lední
hokej. V sedmé třídě jsme se zúčastnili okresního finále a tehdejší sportovní agenti si mě všimli a následovaly dvě žákovské sezóny v mistrovské Morávii Olomouc. Nejraději
vzpomínám na pravidelné hanácké
derby s Prostějovem. Ve škole jsme
také dostali základy házené, která se
hrála na velmi dobré úrovni ve Velké
Bystřici.
Jak vidíš, jako kluci základní školy
jsme se vůbec nenudili, každý den
v týdnu byly tréninky či zápasy.
V dorosteneckém věku jsem dělal
správce tenisových kurtů a začal
trénovat mladší chlapce a děvčata,
to mi zůstalo dodnes. Chtěl jsem
tedy v budoucnu pracovat s dětmi se
sportovním zaměřením.
Původně jsi vystudoval specializaci pro první stupeň. Učil jsi
někdy ty nadšené malé žáčky?
Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu UP Olomouc, obor vycho-
vatelství C (etopedie) a Tv (6.-9. tř.
ZDŠ). První dva roky jsem působil
v Ústavu pro děti se zbytky sluchu na
Kopečku. Zde jsme měli děti od pěti
do sedmnácti let. A právě sportovní
činnost a hry (gymnastika, atletika,
kopaná, házená a lyžařské kurzy),
které jsme s nimi provozovali, jim
přinášely radost, nezapomenutelné
zážitky, ale i prohry, se kterými se
museli vypořádat. A právě ti nejmladší to většinou prožívají nejemocionálněji. Od 1. 3. 1979 učím ve
Velkém Týnci, kde vlastně s těmi nejmenšími a nejvděčnějšími pracuji více či méně dodnes.
Vraťme se k tělocviku. Často se
píše a říká, že dnešní děti mají
s pohybovými aktivitami problémy. Jak to vidíš ty? Je těžké je
motivovat k tomu, aby se vydali
na atletickém okruhu či na fotbalovém plácku ze všech svých
sil?
Určitě je pravda, že dnešní děti určitě zpočátku mají zájem o pohybové
aktivity, ale jak brzy poznají, že je
třeba určité pravidelnosti na sobě
pracovat, zvýšit svou fyzickou kondici, techniku a dát něco ze svého
„já“, často rezignují, zpohodlní
a jdou většinou za přijatelnější zábavou. Pak je druhá skupina dětí, která
s rodiči pravidelně sportuje, navštěvuje sportovní oddíly, kroužky, a to je
opravdu radost s nimi pracovat. Ale
v hodině tělocviku je zapotřebí při
velkých počtech to vzájemně skloubit. Není to opravdu jednoduché.
Hodně pomáhají dobré příklady –
osobní zlepšení, rekordy, povzbuzování, tradice.
Věnuješ se nejen běžným vyučovacím jednotkám, ale připravuješ děti na různé mimovyučovací soutěže či turnaje. Nač se
mladí týnečtí sportovci zaměřují? Jakých výsledků, úspěchů
dosahují?
Určitě se snažíme naše děti vést
k
všestranné tělovýchovné a sportovní činnosti. Což znamená dát jim
základy gymnastiky - akrobacie, dále atletiky, míčových her, resp. košíkové, kopané, volejbalu, házené,
přehazované, vybíjené, pálkované.
V hodinách sportovních her rozvíjíme cykloturistiku, pěší turistiku,
dále podle přírodních podmínek bruslení, hokej a běh na lyžích. Každoročně pořádáme lyžařské kurzy se
základy sjezdového lyžování a běhu
na lyžích. V rámci základních škol
probíhají různé soutěže, na které se
pravidelně připravujeme. Jedná se
každoročně o turnaje v košíkové,
kopané MCD–cup, Coca–Cola cup,
v atletice - Pohár rozhlasu, atletický
čtyřboj, přespolní běhy, stolní tenis,
florbal apod. Ve Velkém Týnci pořádáme pro okres tradiční soutěže ve
Foto: P. Hanuška
stolním tenisu, florbalu, atletice, košíkové.
Co se týče významných úspěchů několikrát jsme se zúčastnili republikových mistrovství družstev ve
stolním tenisu, atletického čtyřboje
či Poháru rozhlasu. Z kolektivních
soutěží, za výpomoci a dobré spolupráce s týneckým fotbalovým
oddílem, byla účast školního družstva na republikovém finále Coca
Cola cup 2008 v Praze na Strahově,
kde jsme skončili na 8. místě. Věřím,
že i do budoucna bude naše škola
podporovat a pořádat tradiční soutěže, jako je atletická olympiáda dětí
mikroregionu Království či atletické
klání „O pohár starosty obce Velký
Týnec“ s více než čtyřicetiletou tradicí. Šikovnost, obratnost, rychlost
i vědomostní dovednost v sobě měly
a mají soutěže, k nimž patří dopravní
soutěž jednotlivců a družstev či štafetové běhy.
Vzpomeneš si na nejvýraznější
„osobnosti“ a jejich výkony?
Za celé období mého působení na
základní škole bylo určitě mnoho výborných týneckých sportovců.
Z nich bych aspoň vyjmenoval následující atlety a fotbalisty: Ivan Vysloužil, Pavel Kovařík, Emil Kania,
Michal Mádr, Erik Chaloupka, Tomáš
Bártek, Antonín Rác, Martin Klabačka, Jan Strnad, Libor a Jarek Pospíšilovi, Daniel Kaláb, Ondřej Večeřa a mnoho dalších. Z děvčat
zejména sestry Monika a Hana Lexovy, Jana Slaninová, Tereza Hořínková, Monika Dočkalová, Nikola Mertová, Klárka Svozilová, ale i současní
např. Julie Vránová, Simona Svozilová, Hana Machovská či Eliška Krejzlíková. Ze současných chlapeckých
nadějí jsou to: Jakub Podivínský, Filip
Čadílek, Filip Kábrt, Jan Sztwiorok,
Jan Zatloukal a mnoho dalších.
Co se týče výkonů, nejlépe to dokazují současné platné školní rekordy
v atletických disciplínách: časy např.
60 metrů za 7,44 vteřiny (chlapci)
a 8,28 vteřiny (dívky), vrh koulí
13,63 metrů (chlapci) a 9,65 metrů
(dívky), vytrvalostní běhy na 1000
m. 3:37 minuty (dívky), 1500 m. 4:27
(chlapci), skok vysoký 153 cm (dívky), 173 cm (chlapci) ad. Výsledky,
rekordy či poháry získané školou
jsou vystaveny v prostorách ZŠ.
V čem jsme v tomto směru byli
jiní? Mám na mysli tvou či mou
generaci tehdejších dětí, resp.
mládeže?
Určitě nebylo tolik možností k využití volného času jako dnes. Současný internet, několikahodinové
virtuální hry, povídání s kýmkoliv
a o čemkoliv přes počítače z pohodlí
domova, bez fyzické zátěže a námahy jsou určitě velkým lákadlem pro
mnohé, a pak u mnoha dětí nezbývá
čas pro práci doma či pravidelné
sportovní aktivity. Jsou však výjimky,
kdy rodiče svým dětem se opravdu
věnují a vozí své ratolesti do zájmových kroužků a sportovních oddílů.
Vše souvisí také s finančními možnostmi rodiny. V současném období
je nadšených dobrovolných trenérů,
cvičitelů, vedoucích, kteří by předávali i druhým dětem sportovní zkušenosti, velmi poskromnu. V naší
ZA PLOTEM
současné společnosti se to moc nenosí, proč dělat zadarmo pro druhé,
že?
Vím, že díky tobě je na velmi
kvalitní úrovni provozován
v Krčmani stolní tenis. Jaké soutěže hrajete? Jakých největších
úspěchů jste dosáhli?
Po přestěhování zpět do své rodné
obce, což se odehrálo roku 1972,
dodnes pracuji ve svém volném čase
s mládeží. Snažím se využít jejich
sportovní předpoklady, talent v nenáročném sportovním odvětví, jako
je stolní tenis. Dá se říci, že téměř
každý třetí Krčmaňák hrál stolní tenis. Úspěchy byly především v kategoriích mládeže a žen. V Krčmani se
hrála II. liga žen, úspěšné krajské bodovací turnaje mládeže či tradiční
vánoční turnaje, kterých se účastnili
nejlepší mladí stolní tenisté z celé
republiky. Naše starší žákyně proháněly v republikových soutěžích
budoucí hráčky, které poté reprezentovaly na olympijských hrách.
Mezi nimi byla kupříkladu i Renáta
Štrbíková ad. Zvláště dívky se účastnily pravidelných mistrovství republiky jednotlivců či družstev. Dát se
na vrcholový sport znamená mít dobré profesionální zázemí a dostatek
finančních prostředků. V malé obci
se to dá udržet pouze krátkou dobu.
V současném období se spíše zaměřujeme na výkonnostní stolní
tenis mládeže na úrovni krajských
a okresních soutěží.
Sportuješ ještě po výkonu své
učitelské profese i ve svém volném čase? Máš na to sílu a chuť?
Jaké sporty sleduješ jako pasivní
divák u televize?
Vzhledem k tomu, že s dětmi v sezónu stolního tenisu trénuji nejméně
dvakrát týdně, určitě nejsem sportovně pasivní. Dokonce v tomto roce
po čtyřiceti letech hraji pravidelně
rekreační tenis. Dřevěné rakety jsem
vyměnil za současné - lehčí a snažím
se oprašovat techniku jednotlivých
úderů. Vzhledem k tomu, že po večerech sedím pracovně u počítače,
u tvorby obecních vyhlášek a nařízení, tělo a hlavně hlava potřebuje
odreagování.
Určitě sleduji sport v televizi, z vlastních zkušeností vím, že vrcholoví
sportovci to nemají vůbec jednoduché. Přijde den blbec a můžete dělat,
co chcete, stejně vám to nepomůže.
Sport i vlastní život je především
o psychice. Spoustu věcí, které řešíte ve sportu, se později promítne i do
života. A je dobře, když dovedete
prohrávat, hrát fair play, mít radost
z vítězství, poznávat a hledat nové
řešení. To vše se promítne v rodinném životě – jste připraveni, nerezignujete, umíte překonávat překážky A v tom spatřuji smysluplné spojení sportu a konkrétního lidského
života.
Pojďme k tvému starostenskému působení. Mezi námi patříš
k těm nejzkušenějším. Jak dlouho vedeš krčmaňské zastupitelstvo?
Sice pracuji jako neuvolněný starosta dvacet dva let, přesto se nepokládám za zkušeného. Stále nás překvapí spousta nových vládních nařízení, zákonů a vyhlášek, na které
hledáme odpovědi. Mám takový dojem, že příchodem nového ministra
či náměstka se chce každý zviditelnit. Nevím, jestli se drží hesla „Proč
by to nemohlo jít jednoduše, když to
může jít složitě“? Jenže český člověk
hned hledá cestu, jak nad tím vyzrát.
A pak z nové vládní vyhlášky, zákona
či nařízení je paskvil.
Můžeš porovnat výkon státní
správy na počátku 90. let, kdy
jste začínali od píky? Krčmaň se
totiž osamostatnila od střediskového Velkého Týnce, je to tak?
Co se týče státní správy v obci na
počátku 90. let, bylo to období velkého nadšení občanů, ale nebylo
ještě dostatek finančních prostředků
a zkušeností, jak řádně vést obec.
Vítězila silná slova, roztříštěnost jednotlivých zastupitelů, ale skutky nikde. Ve druhé polovině 90. let již byla
vypracována studie, plán „Programu
obnovy venkova obce Krčmaň“, kde
bylo přesně stanoveno, co je prioritní a co je nadstandard, kdy i za jakých finančních podmínek lze zahájit
danou výstavbu apod. A toho se držíme dodnes. Spravovat malou obec
znamená vést téměř stejné písemností jako u obce větší, není to pro
nás vůbec jednoduché. Dříve stačilo
evidovat zkrácené zápisy z veřejného zasedání v sešitě, každý kdo
chtěl, si to příště přečetl - zkontroloval a bylo to. Nyní musíte dělat
administrativu k veřejnému zasedání pomalu v rozsahu malé vědecké
práce, která je pod drobnohledem
široké občanské veřejnosti. Také
hodně záleží na vzájemné spolupráci, komunikaci všech zastupitelů
a hlavně na osobnosti jediné uvolněné hospodářské pracovnice obce,
která se stává přímým terčem otázek občanů, firem, státních úředníků, politiků apod.
Následující desetiletí je spojeno
s explozí dotačních programů.
Kolik jste si jich vyzkoušeli vy?
Vzpomeň na nejdůležitější investiční akce...
Pokud chcete zahájit realizaci jakéhokoliv projektu, rozumná obec určitě nepůjde bez finančních prostředků z krajských, státních či
evropských dotací. Stejně existuje
určitá výše spoluúčasti, tj. finančních prostředků z obecního rozpočtu, které musíte mít připravené.
Naše obec na počátku 90. let neměla
v pořádku žádné inženýrské sítě.
Postupně se nám podařilo zavést veřejný vodovod, plynofikaci, dešťovou
či splaškovou kanalizaci s ČOV, opravit veřejná osvětlení apod. Co se
týče poslední veřejné sítě, tj. splaškové kanalizace s ČOV, která proběhla před pěti lety, byla to skvělá
souhra občanů, projektantů, stavební firmy a všech dalších zainteresovaných, neboť se jednalo o finančně
nejnáročnější akci s náklady téměř
53 milionů korun. Z toho obec získala 80% finančních dotací z evropských a státních zdrojů. V posledním období jsou to dotace převážně
ve výši 50 až 80%, se kterými jsme
vybudovali po etapách dětská hřiště
s herními prvky, opravili a zateplili
budovu ZŠ a MŠ, víceúčelové multifunkční hřiště. V tomto roce se
chystáme zahájit výstavbu dlouho
očekávané opravy místní komunikace v ulici Na Stráži, výměnu svítidel veřejného osvětlení kolem silnice I/55, interiér prvního podlaží
MŠ. A doufáme, že zahájíme i I. etapu opravy chodníků kolem velmi frekventované silnice Olomouc-Přerov.
Krčmaň je známá nejen díky
svému stolnímu tenisu, ale
i mnohým kulturním aktivitám.
Co všechno pro své občany připravujete, resp. co si chystají
oni sami pro sebe?
V tomto volebním období jsme při
pořádání kulturních aktivit v obci
v částečné krizi, neboť současná
situace se nedá srovnávat s léty
1996 až 2011, kdy jsme byli hodně
aktivní. Dřívější organizátoři již ne-
25
vytěžených částech vznikají
krásná jezírka. Jakou máš představu o budoucnosti této lokality?
Štěrkovny a pískovny Krčmaň vlastní
a provozuje firma Zepiko spol. s r. o.
Brno. Obec téměř nemá žádný vliv
na skutečnost, zda společnost dodržuje naplnění studie proveditelnosti
terénních úprav a plánu rekultivace
po výstavbě. Pokud vím, vodní plo-
Foto: archiv obce Krčmaň
Ke Krčmani patří neodmyslitelně Traktor cup
chtějí, očekávají, že i mladší rodiče
se zapojí a udělají něco pro druhé.
Přesto základní kulturní a sportovní
akce zůstávají. Od počátku roku
jsme uspořádali jednodenní lyžařský
zájezd pro běžkaře a sjezdaře na Praděd, atletické závody pro nejmladší,
dětský a dospělý traktor cup 2016,
mezinárodní turnaj v malé kopané
a připravujeme cykloturistiku na Kosíř. Ve spolupráci s místními občany
to byl Novoroční výšlap do Chlumu,
Fotbalový ples, Dětský karneval, Vynášení Morany, Pálení čarodějnic,
Multižánrový festival pěti různých
kapel apod. Z dalších připravovaných akcí to bude dětský den, běh
terénem přes 3 K (Větřák, Chlum,
Stráž), turnaje v míčových hrách –
volejbal, tenis, nohejbal, stolní tenis
apod.
Nedaleko Krčmaně leží celkem
významná biolokalita - Strejčkův lom. Co tam návštěvníci najdou?
Přírodní památka U Strejčkova lomu
- zájmově chráněné území se nachází mezi obcemi Krčmaň a Grygov
na katastrálním území obce Krčmaň
v oblasti Grygovských kopců. Nedaleko se také nachází přírodní památka U bílých hlín a Cigánské zmoly. Tato území je tvořeno bývalým
vápencovým lomem s podkladem
devonského vápence. Mělké vysychavé půdy a podklad devonského
vápence umožňují výskyt celé řady
teplomilných rostlin a živočichů.
Z rostlin je to například koniklec velkokvětý, len žlutý, hvězdnice chlumní, růže galská, zlatovlásek obecný
nebo vstavač trojzubý. Ze živočichů
svým významem převládá hmyz.
Zcela unikátní je výskyt můry pukléřky, která je potravně vázaná na
hvězdnici chlumní a na střední Moravě přežívá jen ve vápencových lomech. Dále zde žijí stepní motýli
modrásek vikvicový a vřetenuška
pětitečná. V roce 2003 zde byl
poprvé zjištěn okáč voňavkový. O tato území pečují ekologicky orientovaná společnost SEMIX PLUSO, spol.
s r. o. Rybníčky Otice u Opavy a sdružení Sagittaria Olomouc. Doporučuji
projít si tato území nejlépe koncem
března či začátkem dubna.
U Krčmaně se také těží písek. Na
jedné straně je jistě pro vás
určitá zátěž, na straně druhé ve
cha bude i nadále sloužit především
rybářům.
Co Krčmaň opravdu trápí, je průjezd tisícovek aut středem obce.
Jak to vypadá se stavbou rychlostní komunikace spojující
Olomouc a Přerov?
Zastupitelé obce již dvakrát iniciovali Petici vůči průjezdnosti přes
obec Krčmaň. Téměř dvacet tisíc
automobilů za dvacet čtyři hodin
denně projede centrem naší obce,
což dle studie Ministerstva dopravy
ČR pro rok 2020 by mělo být navýšeno až k číslu dvacet čtyři tisíc automobilů. V roce 2015 jsme oslovili
patřičné orgány, instituce, předsedu
vlády, parlamentu, sněmovny, ministry, atd. Po půlročním zpracování
výsledků a jednání za vydatné pomoci senátora Ing. Martina Tesaříka
se nám podařilo celou situaci s přeložkou obchvatu obce Krčmaň snad
i urychlit. V současné době z iniciativy Ministerstva dopravy ČR a Ředitelství silnic a dálnic Brno byla
schválena a nabyla platnosti projektová dokumentace k územnímu řízení rychlostní silnice R 55 část
Olomouc-Kokory s obchvatem naší
obce. Nyní se předpokládá, že do
konce roku 2018 bude vypracována
a schválena projektová dokumentace ke stavebnímu povolení, budou
vykoupeny patřičné pozemky a v roce 2019 bude zahájena vlastní výstavba. První automobily by měly
projet touto části rychlostní silnice
v letech 2022 či 2023.
Zdenku, co bys rád ještě ve své
funkci zvládl udělat? Máš před
sebou nějakou prioritu či sen?
Budu velmi rád, pokud bude v brzké
době zahájen dlouholetý problém
obchvat obce Krčmaň rychlostní
silnice R 55, což není jen v našich silách. A je to problém i pro okolní
obce, snad i celého mikroregionu
Království. Určitě bychom chtěli dokončit opravy chodníků a místních
komunikací po celé obci. Třešničkou
na dortu by měla být historicky
zvelebena Náves s výsadbou nových
ovocných stromů, víceletých rostlin,
zeleně a příležitostně prodejních
krámků při obecních akcích. Cílů je
určitě více, ale to nechám dalším.
Ptal se Petr Hanuška
26
ZA PLOTEM
Grygov ve znamení triatlonu
Prosluněná sobota 18. června přinesla do vesnice nedaleko Olomouce 3 disciplíny, 3 trasy a pro diváky
3 možnosti fandit. Odehrál se totiž
první ročník G Triatlonu!
Do Grygova se sjelo 35 sportovců,
9 z nich dokonce místních, aby si při
hobby závodu vyzkoušeli skloubit
plavání, cyklistiku a běh na trasách
na okolo vesnice. Je pravdou, že se
mezi amatéry vklínili i dva ostřílení
triatleti (jeden s CZE na reprezen-
Foto: triatlon Grygov
tačním drese), kteří svým startem
spíše pomýšleli na trénink než na
závod. Na stupních vítězů se však
mezi ně na druhé místo postavil „hobík“ grygovský Honza Grmolenský,
klobouk dolů před výkonem amatérského závodníka.
Celý závod odstartovalo plavání na
pískovně u Krčmaně ve 13 hodin,
plavalo se 2 x 350 m. Poté následovala cyklistika, která závodníkům
připravila 5 okruhů okolo Grygova
v celkové délce 29 km, a poslední byl
běh v délce 6,5 km, který závodníky
zavedl na polní cesty a silnice na
okraji vísky. Zázemí závodu spolu
s depem bylo umístěno do sokolské
zahrady, kde našly útočiště rodiny
i spousta kamarádů závodníků
a samozřejmě diváci. Povzbuzování
bylo vidět i slyšet na všech tratích,
závod přilákal spoustu fanoušků.
Počasí vyšlo skvěle, polojasno s teplotou do 25 stupňů, téměř bez
větru. Vlastně celý cen byl ve znaku
pohody, skvělé nálady, humoru,
fandění, dobrého jídla a zábavy. Sobota se stala pro malou vesnici svátkem sportu, rodiny a děti fandily tatínkům a maminkám, rodiče dětem
a přítelkyně držely palce svým odhodlaným triatletům!
Ze strany všech závodníků se nešetřilo chválou na organizaci, na úroveň závodu. Samozřejmě je dost ná-
Foto: triatlon Grygov
mětů na vylepšení, ale G Triatlon si
ostudu při prvním ročníku neudělal.
Dle aktuálních ohlasů by druhý ročník chtělo navštívit nejméně 100
závodníků. My ale víme, že momentální nadšení a odvaha mohou za pár
měsíců vzít nohy na ramena. Nám
stačí, když se parta hobby sportovců
příští rok vrátí, popřípadě se naše
řady o pár jedinců rozšíří. A budeme
se těšit, že se ve zdraví sejdeme
a opět po pěkném dni ve zdraví ro-
zloučíme.
Velice děkujeme za pomoc při organizaci našim rodinám a přátelům, OÚ
Grygov za přípravu okolí tratí
a za
materiální zabezpečení, spon-zorům
za propagaci a podporu. Bez těchto
všech by závod byl jen my-šlenkou…
V červnu 2017 na G Triatlonu na shledanou.
Petr Talaš
Mezinárodní sraz motorek v Grygově – přijďte se podívat i vy!
Motoklub berani Grygov je jedním
z grygovských místních spolků. Jeho
akce jsou pestré, navíc čím dál více
navštěvovány. Dovolila jsem si proto
oslovit jeho předsedu Ing. Martina
Škárka, aby nám odpověděl na pár
základních otázek.
Mohli byste představit váš spolek Motoklub Berani Grygov?
Motoklub berani Grygov vznikl téměř před devíti lety. Klub byl založen
především pro přátele a milovníky
motocyklů, dobré zábavy a rockové
muziky. Mimo jiné vznikl i z důvodu
oživení společenského života v obci
Grygov. Každý rok pořádáme nejméně dvě společenské akce, na nich
nezapomínáme ani na ty nejmenší
příznivce. Pořádáme rovněž několik
vyjížděk pro širokou veřejnost a klubové akce pro členy. V minulém roce
jsme téměř zdvojnásobili počet
členů a náš klub má stále větší oblibu
jak mezi motorkáři, tak mezi obyvateli okolních obcí a měst. Chtěli bychom zdůraznit, že působení našeho
klubu se v budoucnu bude ubírat
směrem dobročinných akcí. Již na jaře a v létě tohoto roku plánujeme ve
větší míře klubové darování krve. Na
každé naší akci se mohou návštěvníci těšit na něco nového, žádná
z nich není stejná.
Vaším největším zimním počinem je RockPLES. Jak jste byli
spokojení s letošním únorovým
RockPLESem?
Letos v únoru jsme v grygovské sokolovně pořádali již čtvrtý ročník
našeho tradičního plesu. Prvotní
myšlenka bylo pořádat ples jednou
za dva roky, pro naši zábavu a pobavení, ale vzhledem k ohlasům pravidelných návštěvníků pořádáme
akci každý rok. Letos jsme mysleli
i na naše nejmenší příznivce a připravili jsme před plesem dětské
odpoledne plné her a zábavy. Dětského odpoledne se zúčastnilo velké
množství dětí zejména z okolních
vesnic. Na RockPLESe tradičně nabízíme návštěvníkům takovou formu
zábavy, kterou v blízkém okolí nenajdou. Na letošním ročníku zahrála
legendární kapela Sax rock a program byl opravdu nabitý až do ranních hodin. Připravili jsme celkem
čtyři soutěže, při kterých se bavil
celý sál. Účastníci vyhráli drobné
ceny, dále byla připravena bohatá
tombola, pánský a dámský striptýz.
Překvapením večera se stalo vystoupení tanečnic, které sklidily
obrovský úspěch. Letošní ročník lze
považovat za velice vydařený. Jako
každoročně sokolovna praskala ve
švech, ale vzhledem k dostatečnému počtu pořadatelů a jejich předcházejícím zkušenostem návštěvnici
nemuseli nikde dlouho čekat a pobavili se bez větších problémů a front
na občerstvení. Příští ročník bude
snad ještě o něco lepší a příznivcům
nabídneme opět velkou porci zábavy
během celého večera. Navíc se bude
jednat o jubilejní pátý ročník.
Proslavená je vaše letní akce,
sraz motorkářů s mezinárodní
účastí. Jak tato myšlenka vznikla? A na kdy je plánován letošní
sraz?
Myšlenka srazu vznikla před deseti
lety, kdy se u nás konalo velké setkání Harley Davidson Brno. Na
základě tohoto jsme si jako milovníci
motorek a dobré rockové muziky
řekli, že by bylo dobré uspořádat
motosraz spojený s rockovou zábavou pro širokou veřejnost. Jako místo
konání motosrazu jsme si vybrali
minigolf v Grygově, protože jsme
chtěli lidem nabídnout jiné místo,
než na jaké jsou u takového druhu
akcí zvyklí. Navíc byl minigolf
vyhlášen zahrádkou roku Olomouckého deníku. Každoročně se na akci
sjíždějí motorky a kluby z celé republiky a ve většině případů i zahra-
Foto: MK Berani Grygov
niční spřátelené motokluby. Na
srazu nabízíme tradiční motorkářské
soutěže, velký výběr grilovaných
a uzených jídel, široký výběr pití
a kvalitní rockovou muziku. Letošní
ročník se bude konat 6. srpna v zahradě sokolovny Grygov. Pro návštěvníky všech věkových kategorií
bude připraven bohatý program
a občerstvení během celého dne. Již
minulý ročník se nekonal na minigolfu z důvodu rozsáhlé rekonstrukce areálu H-minigolfu Grygov. Pevně
věříme, že v roce 2017 se již akce
uskuteční na tradičním místě a nabídne návštěvníkům krásné prostředí H-minigolfu Grygov. Tímto všechny zveme 6. srpna do sokolské
zahrady. Jinak více informací můžete
najít na našich webových stránkách
www.mkberani.cz.
Kamila Grmolenská
ZA PLOTEM
27
Majetín na 3. místě
v soutěži Vesnice roku
Olomouckého kraje 2016
www.kr-olomoucky.cz
Gratulujeme všem spoluobčanům
k umístění naší obce na 3. místě
v soutěži Vesnice roku Olomouckého
kraje v letošním roce a tím k získání
odměny ve výši 100 000 Kč od Olomouckého kraje.
Děkujeme za spolupráci při reprezentaci naší obce v soutěži.
nou stuhu za péči o zeleň a životní
prostředí získal Dub nad Moravou,
oranžovou stuhu za spolupráci obce
se zemědělským subjektem získala
Bělá pod Pradědem, Troubky se radují z Bílé stuhy za činnost mládeže
a Modrou stuhou za společenský
život byla oceněna Skalka.
Na 1. místě se umístila obec Hněvotín, na 2. místě obec Paseka. Zele-
Miroslava Zavadilová,
starostka Majetína
PŘESAHY
STUDIE
Křesťan a islám
RECENZE
Nevšední malíř František Bílek
Berlínský deník Dory Kaprálové
TEXTY
Čtení na prázdniny
REPORTÁŽ
Paul McCartney v Praze
HISTORIE
Lidové zvyky, svátky a tradice očima Venduly Vránové
KAPSÁŘ
Červen ve světě očima Petra Hanušky
STUDIE
29
Křesťan a islám
(Pokračování z TL 5/2016)
3. Můžeme se modlit spolu s muslimy?
Každý, kdo čte pozorně Nový zákon,
velmi snadno zjistí, že tam není nic,
co by ospravedlňovalo modlitbu
s vyznavači jiných náboženství
obecně, vyjma judaismu. Ježíš a apoštolové se v evangeliích modlí v Jeruzalémském chrámě, slaví judaistické svátky, dodržují tvůrčím způsobem nařízení Zákona. Je evidentní,
že vztah křesťanství k ju daismu je
zcela specifický, protože křesťanství
má své kořeny velmi hluboce zapuštěny v půdě víry Vyvoleného národa.
O islámu se v Novém zákoně mluvit
nemůže, protože toto náboženství
vzniklo zhruba šest století poté, co
Ježíš chodil se svými učedníky po
Palestině a co svatý Pavel psal své
úchvatné listy různým křesťan ským
obcím. Víme již, že se jedná o monoteistické náboženství, které vykazuje řadu obdobných přesvědčení
s křesťanstvím a judaismem: víru
v Boha stvořitele, v jeho všemohoucnost, dobrotivost, spravedlnost, milosrdenství, v poslední soud
a ve vzkříšení těla, shledáváme tam
zásadní odpor k modloslužbě, pověrám, věštění. Na muslimech nemůžeme neobdivovat jejich vytrvalost a horlivost v modlitbě, jejich
upřímnou a vroucí lásku k Alláhovi.
V řadě těchto projevů vztahu k Bohu
jsou zbožní muslimové vzorem pro
nás všechny, zejména pak pro ty,
kdo jsou ve své víře vlažní a kdo dnes
tak nešťastně podléhají nejrůznějším druhům pověrčivosti, magie, rafinované modloslužby.
V Novém zákoně ovšem nacházíme
jeden list, ve skutečnosti hluboký
teologický traktát, který odůvodňuje, proč by se zejména věřící pocházející z judaismu, ale i ostatní
křesťané, neměli dále účastnit na
judaistických bohoslužbách. Jedná
se o list Židům, jehož pisatel vyvozuje z víry v Ježíše Krista, jednorozeného Božího Syna a věčného
Velekněze požadavek nefrekventovat nadále judaistické bohoslužby.
V závěru se výslovně říká: „Proto
také Ježíš trpěl venku za branou, aby
posvětil lid svou vlastní krví. Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu“ (Žd 13, 11-12).
Ono vyjití za bránu města spolu
s Ježíšem nesoucím svůj kříž a umírajícím na něm je výzvou k definitivnímu opuštění judaistických bohoslužeb. Pro příslušníka Vyvoleného
národa, který se k tomuto odvážnému kroku odhodlal, to pochopitelně znamenalo, že se v rámci svého lidu stal člověkem druhé kategorie, pokud ne nepřítelem a potenciálním mučedníkem.
Je to právě víra v Ježíše Krista, jediného Spasitele všech lidí, co nás
odlišuje od ostatních, a to i od našich
starších bratří ve víře, judaistů. List
Židům to říká zcela jasně: starozákonní obřady měly sílu výlučně
jako předobrazy a předznamenání
Kristovy oběti. Když nastala plnost
zjevení a vylití milosti, to, co bylo jen
přípravou, nyní ztrácí pro věřícího
v Krista smysl.
Ba co více, pokud by někdo z nových
křesťanů, kteří nepocházejí z judaismu, chtěl spoléhat na obřízku,
jednalo by se o akt nevíry v Ježíše
Krista. To je onen základní sporný
bod, který řeší svatý Pavel v listu
Galaťanům a následně v listu Římanům. Otázka, co nás ospravedlňuje před Bohem Otcem, je zásadní
z hlediska víry v Ježíše Krista. Zachraňuje nás Mojžíšův Zákon s jeho
předpisy, anebo Ježíš Kristus? Je
Ježíš Kristus pod Tórou, anebo nad
Tórou? Odmítnutí obřízky znamená,
že Ježíš Kristus je nad Tórou, což
jasně ukazuje na víru prvotní církve
v jeho božství, neboť nad Tórou je
výlučně Bůh.
nás všech se zrcadlí slavná záře
Páně, a tak jsme proměňováni k jeho
obrazu a stále větší slávě – to vše
mocí Ducha Páně“ (2 Kor 3, 16-17).
Opakujeme, není to pohrdání judaismem, nýbrž pouze konstatování, že
pro křesťana je tato cesta nedostatečná, neboť nalezl plnost všeho
v Ježíši Kristu. V dané souvislosti
podotýkáme, že o vhodnosti termínu
„judaismus“ se v odborných kruzích
živě diskutuje. Užíváme ho proto, že
označení „Žid“ jako příslušník národa a „žid“ jako vyznavač nábožen-
Z uvedeného důvodu křesťané
nemají frekventovat judaistické bohoslužby, ne proto, že by jimi pohrdali, nýbrž proto, že by tím více
nebo méně zamlžovali svou víru
v Ježíše Krista. Martin Luther, jehož
i katolíci uznávají jako církevního
reformátora z konce středověku či
z počátku novověku, vyslovil hlubokou pravdu, když řekl, že nauka
o ospravedlnění vírou v Ježíše Krista
je článek víry, s nímž buď stojí, anebo padá Kristova církev. To křesťan
nemůže nepodepsat, vyzná-li se alespoň trochu v Novém zákoně. Pokud
by Ježíš byl jen prorok a pokud by nás
zachraňoval Mojžíšův zákon, pak bychom nebyli křesťany, nýbrž pouze
jakousi „ježíšovskou“ odnoží judaismu! Dlužno podotknout, že Korán
hodnotí Ježíše jako proroka, ale nikoli
jako pravého Božího Syna. Z uvedeného důvodu není tak nesnadné si
domyslet, jak by na tento postoj
muslimů reagoval svatý Pavel i pisatel listu Židům: Nemůžete zapírat
svou víru v Ježíše jako Krista a jednorozeného Syna Božího tím, že se
budete modlit muslimským způsobem!
Někdo by mohl namítnout, že při liturgii přece čteme starozákonní texty a modlíme se starozákonní žalmy.
Při mši ale není starozákonní čtení
nikdy odtrženo od Nového zákona,
zejména od evangelia. Při liturgii hodin po každém žalmu důsledně opakujeme „Sláva Otci, i Synu, i Duchu
Svatému…“ Tím jasně podtrhujeme,
že tyto texty čte me jako křesťané,
jako Nový Izrael shromážděný díky
Ježíšově oběti v síle Otce i jeho
Ducha. Musíme se smířit s tím, že
my křesťané Starý zákon čteme jinak, než ho dodnes čtou naši starší
bratři ve víře. Pavel, velký znalec
judaistického Zákona, doslovně říká:
„A tak až podnes, když se čte Mojžíš,
leží na jejich srdci závoj. Avšak když
se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.
Ten Pán je Duch, kde je Duch Páně,
tam je svoboda. Na odhalené tváři
ství se v češtině někdy dost obtížně
rozlišují, zatím co výrazy „judaismus
– judaista“ se jednoznačně vztahují k
nábožen ství bez ohledu na národ-ní
příslušnost.
Už nyní by mělo být zřejmé, že
teologové a pastýři nikomu nic
nezakazují. Pouze připomínají, co obnáší být doopravdy křesťanem,
přijmout víru v Ježíše Krista, mít
Otcova a Kristova Ducha, který v nás
volá „Abba“ (srov. Gal 4,4-7). Každá
naše modlitba je nevyhnutelně
účastí na modlitbě Ježíše Krista a děje se díky nevýslovnému vnitřnímu
obdarování, jímž je sám Duch Otce
i Syna. Modlitba je víra v pohybu,
prožívaná víra. Modlitba v sobě zahrnuje obraz Boha Otce, Syna a Ducha
Svatého, víru v jediného Spasitele
lidského rodu Ježíše Krista, Nového
Adama, víru v působení Ducha Svatého, který chrání Kristovu církev,
aby navzdory tolika svým lidským
slabostem a hříchům zůstávala ve
víře věrna svému Ženichovi. Z toho
ale jasně vyplývá, že křesťan se
nemůže modlit s nikým, kdo nevyznává Boha Otce, Syna a Ducha
Svatého, kdo nevěří v Ježíše Krista,
kdo má jiné pojetí spásy než my.
Tento závazek vyplývá ze křtu,
z křestního vyznání víry a z odřeknutí
se Zlého, který nám tuto cestu spásy
chce odejmout a připravit nás o věčný život ve společenství svatých.
Platí-li to pro náš vztah k judaismu,
pak není nesnadné uhodnout, že totéž v ještě větší míře musí platit pro
náš vztah k muslimům, jichž si vážíme, s nimiž chceme vést dialog
a od nichž se chceme učit horlivosti
v modlitbě a v odmítání všeho, co
zavání modloslužbou a magií. Modlit
se s nimi ale prostě není možné,
protože jejich přístupová cesta k Bohu je kompletně odlišná od té naší.
My směřujeme k Otci skrze Krista
v síle Božího Ducha. Oni k Alláhovi
cestou vytyčenou Mohamedem v Koránu.
Je evidentní, že opravdový judaista
a muslim by se s námi nikdy nemodlil křesťanským způsobem,
protože by to pro něho znamenalo
odpad od jeho přesvědčení, zapření
jeho vlast-ní víry. Tyto odlišné
identity je třeba respektovat, či spíše
se musíme všichni učit tomuto
vzájemnému respektu. na to, že jako
křesťané musíme ctít svědomí
druhého člověka, byť by bylo podle
našeho vlastního poznání nedokonalé. I my máme toužit po tom, aby
se ostatním do stalo dobrodiní plného poznání pravdy a spásy (srov.
1 Tim 2,4).
Východní křesťané, kteří po dlouhá
staletí žijí v zemích, kde panuje
islám, nikdy nepraktikovali nějaké
společné modlitby s muslimy. Vyslovují podiv nad tím, jak západní věřící
něco takového vůbec může napadnout. Jestliže Jan Pavel II. pohnut
láskou a snahou po duchovní zdvořilosti při jednom oficiálním setkání
s islámskou delegací, která mu darovala posvátnou knihu islámu, políbil
Korán, východní křesťany žijící
v islámském světě to bez nadsázky
šokovalo. Někteří lidé začali totiž tvrdit, že papež Koránu projevil stejnou
úctu, jakou prokazujeme při mši svaté evangeliu. Jak vidno, touha po
sjednocení v Duchu je sice ušlechtilá, nicméně doba tohoto sjednocení ještě nenastala, a proto je na
místě také opatrnost. Zdvořilost,
úcta, respekt, dialog určitě ano, nicméně na místě je také jasné vědomí
vlastní identity a opravdová víra
vedená Písmem a zdravým rozumem a oprávněná obezřetnost. Nemáme přece být pouze bezelstní
jako holubice…
Na obranu Jana Pavla II. je třeba říci,
že v mnoha jeho magisteriálních textech se toto vědomí jedinečnosti
křesťanství jasně projevuje, takže ti,
kdo pochopili políbení Koránu (14. 5.
1999, audience Iráčanů) jako jeho
stavění na roveň evangeliu, se dopouštějí manipulativní dezinterpretace. Tyto nekorektní a čistě svévolné výklady výroků a gest představitelů katolické církve bychom měli na
základě hlubší obeznámenosti s naukou církve umět jednoznačně odmítnout. Představitelé církve by ale
měli zároveň s velkou opatrností vážit každý projev, každý počin, každé
slovo, aby těmto dezinterpretacím
nedá vali pokud možno žádný prostor.
4. Zvláštní případy, které je třeba dobře rozlišovat
To, co bylo o hypotetické společné
modlitbě křesťanů s vyznavači islámu a judaismu řečeno, je třeba doplnit, protože by mohl vzniknout mylný dojem, jako bychom vyloučili jakoukoli duchovní komunikaci mezi
křesťany a ostatními vyznavači víry
v jediného Boha, což určitě není pravda.
Každopádně platí, že se můžeme
a máme modlit za všechny, jak o tom
vydávají výmluvné svědectví velkopáteční přímluvy, v nichž se modlíme jak za judaisty, tak za muslimy.
Máme si stejně jako náš Pán přát
spásu všech lidí a to, aby dospěli
k poznání pravdy, což od sebe nelze
oddělovat (srov. 1 Tim 2,5). I muslimové a judaisté by se mohli modlit
za nás. Není nám ale znám žádný
text, který by svědčil, že tak skutečně činí!
30
STUDIE; RECENZE
Každý vyznavač nějakého náboženství se svým vlastním způsobem
také může modlit za pokoj a mír, jak
to bylo uskutečněno v Assisi v roce
1986. Nešlo o společné modlitby. To
není možné, protože vyvstává otázka, jak bychom se modlili? Křesťansky, judaisticky, jako muslimové, jako buddhisté? Příslušníci a reprezentanti jednotlivých náboženství se
modlili vždy svým způsobem, na odděleném místě, ovšem ve stejném
městě a ve stejnou dobu za totéž,
tedy za mír a porozumění. To je nejzazší mez, víc opravdu není možné!
Pokud by se našel judaista nebo
muslim, který by přišel na naše bohoslužby a modlil by se spolu s námi
křesťansky, nebyl by to náš, nýbrž
jeho problém, protože tím samým by
se nejen projevoval jako křesťan, ale
začínal by jím poznenáhlu být, a proto by se zpronevěřoval své vlastní
víře.
Velmi specifickou skupinu představují tak zvaní mesiánští židé. Jsou to
lidé, kteří chtějí zůstat součástí Vyvoleného národa, slavit jeho svátky,
zachovávat předpisy Zákona, ale zároveň to vše propojují s vírou v Ježíše
jako Mesiáše Izraele i celého světa,
v mnoha případech ho vnímají v souladu s Novým zákonem jako Pána,
tedy jako Bohočlověka. Tito naši
bratři, a je jich dnes ve světě odhadem kolem osmi milionů, evidentně
spadají do oblasti křesťanské ekumeny. Připomínají nám židokřesťanské kořeny Kristovy církve. V jejich
případě zachovávání Tóry a obřízka
neznamenají nevíru v Krista, nýbrž
„pouze“ jejich začlenění do společenství „starého“ Izraele.
I svatý Pavel, který horlil proti obřízce v případě etnokřesťanů, tedy křesťanů nežidovského původu, nechal
obřezat Timoteje, který byl Židem po
matce. Vznikla-li by jednou, jak doufáme, vlastní místní židovská církev
v rámci katolické církve, pak by v ní
zřejmě plati la zvláštní ustanovení.
Propojení s vlastním národem by
totiž velelo, aby tito židovští katolíci
zároveň zachovávali určité židovské
obřady a obyčeje. Lze tudíž předpokládat, že kupříkladu obřízka by
se stala doprovodnou svátostinou
udělovanou při křtu. Jak by to bylo se
slavením soboty? Zřejmě by se slavil
sobotní klid a nedělní mše přednostně v sobotu večer. To jsou však
pouze naše názory a možná i
návrhy, které jednou posoudí církev.
Teolo-gové mají totiž právo a povinnost hledat cesty, jak naplňovat
poža-davky zjevení a zároveň činit
zadost znamením doby, skrze něž k
nám promlouvá Duch sesílaný
Otcem
i Synem.
Jsou známy případy židovských katolíků, kteří i v našich zemích v sobotu navštěvují synagogální bohoslužbu a v neděli katolickou mši svatou. Oni sami danou situaci zakoušejí poměrně bolestně. O těchto
našich bratřích a sestrách by platilo
to, co platilo pro prvotní církev, v níž
například svatý Jakub, bratr Páně,
druhý biskup v Jeruzalémě, slavil
nejenom večeři Páně, ale také navštěvoval Jeruzalémský chrám a modlil se v něm. V době přechodu od
judaismu ke křesťanství může dotyčný zcela oprávněně využít vzoru
první generace křesťanů a ni kdo by
mu v tom neměl činit potíže. Písmo
takový postoj ospravedlňuje, a proto
bychom proti tomu neměli nic namítat. Ono přechodové období může
trvat velmi dlouho. Pokud náš Pán
někoho v tomto stavu ponechává i
desetiletí, můžeme v tom vidět
připomínku naší hlubinné spřízněnosti se syny Izraele, která navzdory
nastalé plnosti zjevení nikdy nepomine. Jsme totiž jenom planá oliva
naroubovaná na velmi ušlechtilý
kmen (srov. Řím 11). Nezapomínejme na to, že Ježíš, Maria, Josef, Petr
i Pavel a většina autorů novozákonních knih byli synové a dcery
Vyvoleného národa. I toto hodnocení
je pouze naším soukromým názorem, který v posledním důsledku
podléhá soudu církve.
Kolektiv autorů v abecedním pořadí:
M. CAJTHAML, P. DVOŘÁK, D. HEIDER, E. KRUMPOLC, T. MACHULA, D.
D. NOVOTNÝ, C. V. POSPÍŠIL, J. ŠTĚPÁN, J. VOGEL, J. VOKOUN (Členové
autorského týmu jsou doktoři, docenti, profesoři filosofie a teologie na
CMTF UP, FF UP, TF JU, HTF UK, KTF
UK)
Text, jehož první část vyšla v květ-
novém čísle Týneckých listů, je společným dílem kolektivu autorů. Autoři jsou odborníci v oblasti teologie
a filosofie a působí na předních českých univerzitách. Text napsali,
protože se domnívali, že je třeba,
aby byla širší veřejnost kvalifikovaně informována o dnes často
přetřásaných, stejně tak často ale
jednostranně či dokonce demagogicky formulovaných názorech na
otázku vztahu křesťanství a islámu,
a to i s ohledem na otázku duchovních základů Evropy a současnou
uprchlickou krizi. Cílem textu není
odpovědět na všechny otázky, které
s touto širokou, komplexní a obtížnou problematikou souvisejí. Autoři
však přesto doufají, že se jim na
malém prostoru podařilo relativně
přístupným způsobem zformulovat
jasné a vyvážené stanovisko k dané
problematice z hlediska obecně křesťanského, nikoli pouze konfesně
katolického. Doufají nicméně, že toto stanovisko zaujme a snad i pomůže se zorientovat jakémukoli
občanu bez ohledu na jeho náboženské přesvědčení. Otázky, kterými se text zaobírá, jsou totiž vzhledem k současné situaci v Evropě
a v jejím širším okolí důležité i pro ty,
kteří se jinak o náboženské otázky
nezajímají.
Za autorský kolektiv Doc. Martin
Cajthaml, dr. phil., Vedoucí katedry
filosofie a patrologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého
RECENZE
Nevšední malíř František Bílek
Foto: archiv F. Bílka
Když nahlédnete do adresáře uměleckých osobností, tak v něm najdete
celou řadu tvůrců nesoucích toto
jméno. Výstava v Muzeu Komenského v Přerově však patří tomu, kterého kurátor výstavy právem označil
přídomkem „nevšední“. Při pohledu
na jeho fotku možná řada z vás, milí
čtenáři, zjistí, že toho pána zná. Taková olomoucká figurka. Většinou na
sobě míval značně obnošené sako
nebo kabát v pase převázaný šňůrkou. Kolem krku namotanou čistou
zemovku a na hlavě ušmudlanou čepici kulicha. Nosil ho v létě i v zimě.
Stejně jako to sako. Jen s tím rozdílem, že v létě pod ním nenosil košili.
S panem Bílkem jsme několik let
bydleli v jednom domě a vzpomínám
si na řadu nočních debat na dvorku
pod olomouckou oblohou. Jedna se
mi vybavila při pohledu na jeho obraz „Kočka s ptáky na hřbetě“.
Přihrnul se z ulice rovnou na dvorek
a po zahajovací slovní výměně spustil. „Mám fantastický úlovek. Teď
jsem šel po Komenské a vidím paní,
jak vyšla z domu s obálkou a hodila ji
do popelnice. Co to může být? Proč
tu obálku nedala do schránky? Chvíli
jsem kolem té popelnice chodil, až
se nikdo nedíval, tak jsem ji vytáhl.
Podívejte se, co v ní bylo. Hotovej
barevnej poklad.“ Vyndal žlutou
obálku z kapsy a ukázal mi její obsah.
Mrtvého velmi barevného cizokrajného ptáčka. „Pane Bílku, raděj to
vyhoďte, vždyť je chcíplej,“ radil
jsem mu dobrosrdečně. „V žádném
případě. Vezmu si ho do ateliéru
a dám si ho mezi své inspirační zdroje.“ Odbyl mne máchnutím ruky
a křepce jako kocour mizel na schodišti ke svému ateliéru. Do něj
ostatně nikoho nepouštěl. Měl prý
tam velký nepořádek a neměl čas na
úklid. Musel tvořit. Tak, teď jsem toho ptáčka viděl podruhé.
Pan Bílek si rád popovídal a měl celou řadu svérázných filozofických
postřehů. Většinu lze velmi jednoduše přečíst na jeho obrazech. Třeba
„Plačící Kašpárek“ sedící na popelnici, vedle kterého stojí obraz papeže. Obrazy maloval na zbytky plechu, které dostával od klempířů.
Chtěl, aby byly z něčeho trvanlivého,
aby se na ně mohl z věčnosti dlouho
dívat. Byl totiž oslněn starým barokním uměním. Na výstavě jsou
k vidění některé jeho velmi zdařilé
kopie. V pozdějším věku ho oči nějak
trápily a tak se nějakou dobu zabýval
Reprofoto: S. Denk
inscenovanou fotografií. Většina
fotek byla pořizovaná samospouští
a on byl ústřední postavou. V závěru
života komponoval hudbu a své
skladby hrál na ulici před kostelem
Panny Marie Sněžné. Našel tam nějaké energeticky důležité místo, odkud se jeho hudba šířila do celého
vesmíru. Nějak si tam z ní stavěl
schody. Snad se tam z toho nejvyššího patra dívá dolů. Udělejte radost sobě i jemu a zajděte se na výstavu do Muzea Komenského podívat. Pohled na jeho obrazy vám jistě
pročistí mysl.
Výstava je otevřena od 13. května
do 2. října letošního roku, a to každý
den mimo pondělí od 9.00 do 17.00
hodin.
Stanislav Denk
RECENZE
19
31
Berlínský deník Dory Kaprálové
Kaprálová Dora: Berlínský zápisník.
Brno, Druhé město 2016, 176 stran.
Domníval jsem se, že doba zbeletrizovaných deníků, zápisníků, památníků patří minulosti spjatou s desetiletím po listopadovém zlomu.
Mýlil jsem se, protože jsem si neuvědomil, že obliba osobních svědectví - od politických rekapitulací
přes popis sportovních vzestupů
až po herecké memoáry - je zřejmě
v našem literárním prostředí nezničitelným fenoménem. Jako příliš
specializovaný čtenář vyhledávám
v tomto žánru především vzpomínky
či zápisky spisovatelů, literárních
kritiků, historiků či editorů. Slouží mi
k doplnění obrazu suchopárných
faktů, jež přinášejí příslušné příručky
mapující naši či světovou literární
historii. Navíc většinou způsob jejich
kultivovaného zpracování povyšuje
pouhou registraci faktů, popř. dialog
tázajícího se s tázaným na umělecký
text. Takovým je i Berlínský zápisník
Dory Kaprálové, který vyšel před
krátkým časem v nakladatelství Druhé město.
Učiňme zadost slušnosti a konstatujme, že autorka se svým věkem
řadí spíše k raně střední věkové kategorii, pochází z Brna, vystudovala
dramaturgii a scenáristiku, napsala
divadelní hru Výšiny, knihu rozhovorů s prozaičkou Květou Legátovou, novelu Zimní kniha o lásce a že
působí jako literární kritička, publicistka a dokumentaristka. A co je pro
samotnou knihu nejdůležitější, od
roku 2007 žije trvale v Berlíně.
V mezidobí od 5. 2. 2013 až do 30. 1.
2015 si psala zápisky, které se nakonec staly podkladem pro knihu.
O čem v nich autorka píše? O zcela
obyčejných věcech, které se odehrály v její rodině, v nejbližším sousedském okolí, v kruzích přátel i na
místech, které pracovně či jen tak
výletně navštívila. Řeknete si - zřejmě nic světoborného. Pravda neřeší
žádné smrtelně vážné záležitosti,
ale ani planě nefilozofuje, nepoučuje, jak se to občas dobovým kronikářům stává. Na straně druhé skrze
vnímání všednodennosti prozrazuje
o našich dnech více, než se na první
pohled může zdát.
Čím je tedy Kaprálové zápisník zajímavý? Pro mužského čtenáře určitě
pohledem citlivé ženské pozorovatelky vychovávající dvě malé dcery,
jež vyrůstají ve světě multietnické
německé metropole. Sousedé z domu i ulice jsou lidé, o jejichž osudech
i životních cestách se sice mnoho
nedovídáme, ale i pouhá letmá setkání, úsečné dialogy naznačují přepestrá melodramata. Autorčin berlínský domov není prostorem okázalých bulvárů, ale běžných ulic a uliček naplněných až po okraj stejně
jejich starobylostí, jako ošuntělostí.
Výlety vlakem či na kole zavádějí
autorku na místa spojená s ještě
nedávno divokou evropskou minulostí, i když dnes nabízejí prostor pro
odpočinek, případně pro rozjímání
těm, kdo se neutápějí jen v problémech právě mizícího dne. Galerie
autorčiných německých přátel je bohatá, hlavně se však rekrutuje z řad
profesní branže či žen, s nimiž ji spojují ty nejobligátnější maminkovské
či genderové problémy. Občasné výpravy do vlasti motivované profesními nebo rodinnými událostmi ji
často přivádějí na místa spjatá s je-
jím dětstvím či dospíváním. Reflexe
„české“ současnosti je téměř výhradně budována přes mezilidské
kontakty, umění či literaturu než
přes zprávy zprostředkované médii
ve stylu nejsem tady, nepřísluší mi to
tedy soudit.
Uvědomuji si, že mapování zápisníkového místopisu neprozrazuje nic
o stylovém rozměru psaní Dory Kaprálové. Musím říct, že je příjemně
pestrý, od suchého záznamu pozorovaných událostí až po hluboce citovou introspekci její duše. Minipříběhy střídají básnické reflexe situací,
zážitků a pozorování světa, jež nás
míjejí, resp. který tu s více tu s méně
otevřenýma očima zachycujeme a
následně skicujeme. Ať už do paměti, která se časem pod tlakem nových zážitků vyprázdní, nebo na papír, jenž prchající momenty do jisté
míry zkresleně zachytí. A i když je
autorka ve svých sebereflexích hodně otevřená, místy ve vyjadřování
peprná, nad textem zůstává určitý
křehký ženský stud, který se v dnešním světě „bez hranic“ příliš nenosí.
A možná je to i jeden z faktorů, že
jsem knihu odkládal s pocitem, že
i když v ní promlouvá generačně
mladší člověk, který přijal a rozumí
otevřenému světu bez bariér více
než já, pořád mezi námi existuje
pouto identického pohledu na svět
vezdejší…
Petr Hanuška
Ohlédnutí za Divadelní Florou 2016
Letošní jubilejní XX. ročník olomoucké Divadelní Flory (13. – 22. 5.) nabídl milovníkům divadla nespočet příležitostí shlédnout inscenace, jejichž
tvůrci experimentují s tématy i formou. Svou tradici si za několik uplynulých ročníků vydobyla sekce tanečního a pohybového divadla mapující jeho současnou evropskou
podobu. Navštívit jste mohli představení souborů z České republiky,
ale také Polska, Maďarska, Skandinávie či Brazílie. Součástí přehlídky
tanečního divadla byla dvoudenní
konference Visegrad Performing
Arts, na níž o aktuálních otázkách
směřování tanečního divadla ve visegrádském prostoru diskutovalo na
pět desítek českých i zahraničních
hostů.
Profilovou dramaturgickou sekcí letošního ročníku se stal průřez zahraniční tvorbou českého režiséra Dušana D. Pařízka, jehož Divadlo Komedie patřilo (bohužel musím použít
minulý čas) k nejprogresivnějším
českým divadelním scénám. Komedie se ve své době zaměřovala na
inscenování her německy píšících
autorů, neboť Pařízek prožil své dětství a mládí v Rakousku, a tudíž je
němčina jeho druhým jazykem. Pařízkovo úspěšné české divadelní tažení ztroskotalo na kulturní politice
pražského magistrátu, který Komedii opakovaně neposkytoval dostatečné finance. Výrazný režijní styl si
však stačil vydobýt evropské renomé, a tak Pařízek využil nabídek
z německého jazykového prostoru,
kde po nějaké době rovněž prorazil
a začal být oceňován. Návštěvníci
Flory měli možnost shlédnout tři jeho režie, které dělal pro vídeňské
scény Burgtheater (Wolfram Lotz:
Směšná temnota) a Volkstheater
(Thomas Bernhard: Staří mistři a Peter Handke: Sebeobviňování).
Viděla jsem prvně jmenovanou inscenaci, která byla oceněna jako nejlepší německojazyčná inscenace za
rok 2015. Pařízek si pro svůj debut na
prestižní vídeňské scéně vybral text
mladého autora o vojácích v Afganistánu, kteří čelí hrůzám války i neporozumění mentalitě místních lidí.
Prožívaný stres a obavy o život se
podepisují na psychice vojáků a nabourávají jejich dosud vyrovnaný
pohled na svět.
Foto: divadelniflora.cz
Pařízkova inscenace překvapí již tím,
že maskulinní drama obsadil čtyřmi
herečkami, které své mužské charaktery pojaly s kombinací psychologické drobnokresby i lehce ironizují-
cího pohledu na mužský machismus.
Mozaika scén, v níž se vojáci střetávají s válkou poznamenanými domorodci, opakovaně dokládá nemožnost porozumění tolik odlišných
kultur. Necitlivost západního světa
pak Pařízek demonstruje během
přestávky mezi jednáními, kdy
herečky za dobu dvaceti minut sešrotují polovinu dřevěné scény coby
obraz drancování divokých pralesů.
Prožitek z představení samozřejmě
komplikovala jazyková bariéra. Čtení českých titulků (text byl poměrně
hutný) eliminovalo sledování dění na
scéně, a tak divákovi unikaly mnohé
detaily, jak v rozhovoru po představení zmínila jedna z hereček. Nicméně herecké i pěvecké (píseň
In the jungle mě ještě dlouho zněla
v uších) výkony všech představitelek byly výtečné a bylo patrné, že si
svůj mužský svět užívají.
Druhou inscenací, kterou jsem na
Floře navštívila, byla Posedlost
(režie: Jan Mikulášek), kterou se
v rámci svého profilu představilo
Divadlo Na zábradlí. Inscenační poetika trojice Mikulášek, Viceníková
(dramaturgyně) a Cpin (scénograf)
je návštěvníkům Flory dobře známá,
neboť jsou pravidelnými hosty
festivalu. Tvůrčí tým se před třemi
lety přesunul z brněnské Reduty do
pražského prostoru, kde si záhy získal své příznivce. Osobně nejsem
nekritická fanynka Mikuláškovy tvorby, a proto pro mě byla jeho poslední inscenace zklamáním. Metoda
mozaikovitě poskládaných scén bez
výraznější dějové linky funguje
podle mého v případě, když se tvůrci
mohou opřít o silný výchozí text, jako
tomu bylo v případě Korespondence
V+W nebo Zlatých šedesátých (de-
níky filmového režiséra Pavla Juráčka). Pokud se ale rozhodnou pro kolektivní improvizaci na zvolené téma, výsledkem je nesourodý kus
obsahující tu více, tu méně zdařilé
herecké etudy. Jako téma Posedlosti
si tvůrci zvolili rozličné podoby
vztahů mezi mužem a ženou. Na jevišti se představí žárlivá manželka,
podezírající muže z nevěry, samotářský muž nahrazující si skutečný
vztah prostitutkou na telefonu,
novomanželka, která svým uzurpátorstvím vypudí svého vyvoleného
z hnízdečka lásky. Herecky dominující je tu Jana Plodková se svou
opakující se etudou úzkostné ženy,
které se při vidině vážné známosti
vždy rozbuší srdce natolik, že je
neschopna jakékoliv akce.
Dovedu si představit, že proces hledání a zkoušení během inscenace
byl pro všechny zúčastněné zábavný a obohacující, pro diváka tu však
ve výsledku zůstává příliš hluchých
míst na to, aby byli výpovědí významně zasaženi. Mnou viděná
představení reprezentují profilový
vzorek tvorby, která je blízká organizátorům Divadelní Flory a kterou
tudíž každoročně představují olomouckému publiku. Přes nepopiratelné kvality režisérů Pařízka a Mikuláška bych v činoherní sekci uvítala
také profily dalších scén (A studio
Rubín, Dejvické divadlo, La Fabrika,
to nejlepší z oblastních divadel), což
chápejte jako inspiraci, nikoliv přímo
výtku.
Divadelní Flora bezesporu patří mezi
přední české divadelní přehlídky, za
což patří jejím otcům zakladatelům
veliký dík.
Andrea Thunová
ČTENÍ NA PRÁZDNINY
KOSÍ HNÍZDO
Mlíková nudlajda
Já chodím do školky, táta dělá v elektrárně, maminka v továrně na čokoládový bonbóny, brácha chodí do
školy a jmenuje se Karel. Bydlím Na
Spojce 1 a vím to, proto že je to důležitý. Jednou jsem se mamince ztratil a nevěděl jsem to. Stál jsem na ulici a brečel jsem, lidi se ptali, čí jsem
a kde bydlím a já to nevěděl. Věděl
jsem jenom, že máme u dveří čokoládový práh. Naštěstí mě maminka
zase našla. Pak mě naučila říkat, jak
se jmenuju a že bydlím Na Spojce
číslo 1, no a už se nemůžu nikdy
ztratit, ten práh není čokoládový, má
jen takovou krásnou barvu.
Maminka taky uklízí a pere prádlo
u pana řezníka. To když pere, tak
jsem s ní v prádelně, maminka pere
a zpívá, někdy zpívám s ní, ale všechny já neumím. Paní Vondráková
nám do prádelny nosí guláš a párky
a to je bágo; ale my nesmíme sníst
všechno, musíme schovat tátovi
a Karlovi. Když přijde táta domů, jí ty
párky a říká, že je to fajrum fírum
štrúdl knodl. Všude je plno páry
a maminka má červený a měkký
ruce. Když je všechno vypraný, tak
jdeme věšet na půdu. Já podávám
mámě kolíky a věšíme. Pak zajdeme
k panu Vondrákovi, maminka dostane peníze a takovej kastrol loje, ze
kterýho pak děláme jíšku a smažíme
na něm cmundu, pak ještě dostaneme špičky salámu a já kousek jatýrek, protože jsem chudokrevnej.
Pak jdeme zpátky do prádelny a vykoupeme se v neckách.
Ve školce mi říkají batiku, protože
jsem tlustej, ale jenom děti, učitelky
ne, protože jim maminka nosí čokoládový bonbóny a kakao. Maminka
mi vaří mlíkovou nudlajdu, dává mi
železitý víno a čokoládu, a taky ty
játra. Polívka nudlajda mi nechutná,
játra taky ne, ale ty sní táta. Polívku
ale musím jíst vždycky, lžíce polívky pohlavek, lžíce polívky - pohlavek,
a když se pozvracím, tak jich dostanu víc. Ještěže chodím do školky,
tam nudlajdu nevařej.
Tatínek přijde někdy opilej, křičí, že
nemůže dejchat a že za všechno můžou ty zasraný Germáni. Maminka
mu zacpává ústa a vaří mu čaj nebo
kafe. Já to nesmím nikde říkat, protože je válka. Válka, to se teď pořád
říká, anebo taky vítězství. Ve školce
máme válku, když začnou houkat
sirény a my musíme jít do krytu. Paní
učitelka říká, že až přijde vítězství
a bude mír, tak už nebudeme muset
do krytu a budeme se mít dobře.
Mně se ale v krytu líbí, jenom mě
mrzí, že nesmím nikde říkat, jak táta
nadává Germánům, že jsou to svině
německý. Ptal jsem se maminky, co
jsou to skopčáci a Germáni, a maminka řekla, že se to nikomu nesmí
říkat. A tátovi řekla, že nás s tou svojí
hubou vožralou ještě přivede do maléru. Aha, válka je, když se chodí do
krytu a nesmí se třeba s... anebo g...
A vítězství? To už budeme smět bejt
sprostý. To je stejně divný.
Náš byt Na Spojce
Bydlíme čtyři v jedný díře. Je to
opravdu maličký byt, ale mně se líbí.
Je jako pokojíček pro panenky, ale co
je tady věcí! Tak třeba za almarou je
velká zarámovaná fotografie našich,
maminka říká, že je to svatební. Tatínek s maminkou jsou oblečeni do
krásných šatů, maminka má kytičkový věneček se závojíčkem. Kouká se
na té fotografii, jako když něco provedu, a tatínek se kouká, jako když
ví, co jsem proved. A já jsem rád, že
ta fotografie je za tou skříní.
Všechno tady mi připadá velké, já,
rádio, slánka, prostě všechno. Když
jsou Vánoce a máme tu stromeček,
vypadá to, jako bychom spali v lese
pod stromečkem. Krásně to voní, ale
maminka říká, že se z toho zblázní,
protože nemůže ani do kredence.
U jedné stěny je ta almara, do které
se nemůže, když jsou otevřené dveře. Vedle té skříně je akorát tolik
místa, aby šla otevřít trouba velkých
kachlových kamen. Pod troubou mezi kamny a skříní je takové moje
místečko, kam se akorát vejdu. Líbí
se mi tam, protože všechno vidím
a nikomu nepřekážím. Když jsem
tam zalezlej a nad hlavou mám dvířka otevřené trouby s velikým zlatým
knoflíkem, tak maminka říká, že vypadám jak andělíček v kostelním výklenku. Teď tam nemůžu, protože
budou Vánoce a na tom místě je košík s husou od babičky. Maminka
peče šišky pro tu husu a navlíká je tý
huse do krku. Namočí šišku, otevře
huse zobák a tu šišku jí tam navlíkne.
Taky jí dává malé penízky, takové
červené, říká se jim šestáky. Šišky
jsem ochutnal, ale šesták mi maminka nechtěla dát. Říkala mi, že husa jí
naše šestáky a my že pak sníme ji.
Pak tu máme ještě kredenc. Vedle
kredence je postel, pod oknem dva
noční stolky, zase postel, pak stůl,
na stole rádio, na kterém táta honí
cizinu, ale to se nesmí říkat, protože
by nás zavřeli. Vedle stolu jsou dveře
a to je všechno. Ještě u kamen je
truhlík na uhlí, na kterým sedím,
když teď máme husu.
Já spím na posteli s maminkou a Karel na druhé posteli s tátou. Karel je
můj brácha, chodí do velké školy
a pořád mě mučí. Když jsme doma
sami, musím mu sloužit a říkat pane
kapitáne. Když to nedělám, dává mi
vořechy, štípe mě do zadku anebo
mě dusí polštářem. Našim to nesmím říct, protože to bych viděl!
V neděli jsme všichni doma a můžeme si přispat. První vstává Karel,
vypucuje v předsíni všechny boty
a pak zmizí za klukama a vrátí se až
k obědu. Ležím vedle maminky, je mi
teplo, všude je ticho a všichni spí.
Hraji si s maminčinými vlasy, které
dělají na polštáři a maminčině hlavě
spoustu tunýlků a prstýnků. Navlékám si ty prstýnky na prsty nebo dělám prstem vláček a projíždím tunýlek. Potichoučku, pomaloučku ššš
hú. Když to maminku zatahá, probudí se, usměje, dá mi pusu, šeptne
nezlob a spí dál. Pak vstane, umyje
se a učeše, tiše jako myška začne
vařit oběd, předtím ale rozdělá oheň
v kamnech. Jsem v posteli sám, dělám, že spím, ale pak to nevydržím,
vyskočím a dostanu od táty pusu.
Potom táta vyndá ze stolu krabici
s holením, z kamnovce si nabere teplou vodu a začne se holit. Odholuje
si kousky pěny a říká, teď vypadám
jako císařpán, teď jako obecní
policajt, a když mu zbyde pod nosem
ta kový malý kousek pěny, řekne, že
vypadá jako Hitler, pochoduje po
bytě, ruku zvednutou ke stropu, tváří
se srandovně a vždycky se nahlas
uprdne. Pak se doholí, opláchne si
obličej, dá mámě mokrou pusu a plácne ji do zadku. Maminka mu říká, no
no, ty starej blázne, eště nás kvůli
tobě zavřou všechny a budeš mít po
srandě. Pak táta zapne rádio, když je
tam hezká hudba, zpívá s tím rádiem, vyndá ze skříně takový stříbrný
ramínko na šaty, lžičkou na něj cinká
a zpívá. Někdy vezme maminku
a tancuje s ní po kuchyni. Pak s ní
drcne o kredenc a říká, že je to charakteristická skladba „drcla se o kredenc“. Taky tancuje se mnou, přitiskne si moji hlavu na tvář a točí se se
mnou do kola. Pak maminka vyndá
vařené maso a karfiol z polívky, dá to
na talíř, táta si sedne na židli, vezme
mě na klín, krájí maso a karfiol a dává jednou mně a jednou sobě, říká,
že zobem karfiolek a že je to fajrum
fírum štrúdl knodl. Když to sníme,
tak táta někdy zpívá srandovní písničky. Nejvíc se mi líbí tahleta:
Ančo, vstávej, zadělávej, Tonda kosu
brousí, Anča vstala, z okna chcala,
pochcala mu fousy. A pak se tomu
všichni smějeme. Když jsem to zazpíval ve školce, řekla mi paní Štěrbová, to tě táta učí pěkný věci, ale
kuchařkám a kotelníkovi se to líbilo.
Taky chodíme na procházky. Jednou
táta někde sehnal koženej míč, říkal,
že je to krásná meruna a že půjdeme
hrát fotbal. Tak jsme šli hrát ten fotbal k novýmu kostelu, já jsem byl
brankář, stál jsem mezi dvěma
cihlami a táta mi střílel góly do branky. Třikrát kopnul do míče, ten míč
mě vždycky porazil a já, protože
jsem se praštil, jsem začal brečet.
Táta řekl, že jsem poseroutka, kopnul
do míče a ten vletěl na střechu kostela. Utřel mi slzy a šli jsme za velebností, aby nás pustil na střechu
pro míč. Velebnost byl takovej starej
pán, měl na sobě divný ženský šaty
a usmíval se na nás. Když jsme
vylezli na střechu toho kostela, ukazoval mi táta naši ulici a dům, pak se
mě zeptal, jestli chci vidět zlatý
Vršovice, a já jsem řekl, že jo. Táta
mě vzal oběma rukama za hlavu
a zvedl mě do výšky. Uviděl jsem
fialová a červená kola a najednou
jsme stáli před kostelem. Docela se
mi to líbilo, to, jak jsem byl najednou
před kostelem. Ale zlatý Vršovice
jsem neviděl. Řekl jsem to tátovi a on
mi řekl, že dneska už nemá čas a že
mi je ukáže jindy a abych to neříkal
doma. Když jsme přišli domů, byl už
oběd hotový a maminka se zlobila,
že neumíme vzít navrátila. Co je do
oběda, když ho musím cmuchtit na
kamnech. Chtěl jsem mamince říct,
co se nám všechno stalo, ale táta mě
poslal pro pivo.
jde o berlích. V kuchyni je paní Pepíčková, vaří jídla a kafe. Mají tam
taky kocoura Macka a kanára Honzu,
který spolu kamaráděj. Když jsem se
ptal pana Pepíčka, jak je možný, že
Macek Honzu nesežere, řekl mi pan
Pepíček, že Macek dobře ví, že se to
nesmí, protože by ho zbil jak financ
kozu. Víš, jak zbil financ kozu? Nevím. Až se posrala, řek mi pan Pepíček a zasmál se. Když mám pivo
natočený, dá mi pan Pepíček od
cesty dva preclíky, který má ve váze
na výčepním pultě, a řekne, tady
máš od cesty, sokole, tatínka že
pozdravuju, maminku že líbám. Já si
ale myslím, že to není pravda, protože pan Pepíček k nám nechodí a maminka do hospody taky ne. Ale pan
Pepíček mi na to řekl, že posílá pusy
mamince po tátovi a ten jí je určitě
dává. Taky vím, že pan Pepíček prodává tátovi koňak, když ho bere
srdce, ale to v kuchyni, protože je to
tajemství, neboť je to vzácnej lék.
Před hospodou ke mně přiběhne náš
Karel, sebere mi jeden preclík a sní
ho. Než dojdeme domů, ukradne mi
ještě půlku toho mýho. Pak mi pohrozí, hele, štěně, jestli budeš žalovat,
tak dostaneš pytel takovejch, jako je
tenhle, a dá mi lepáka. Zkoušel jsem
ty preclíky schovat, ale brácha je
vždycky najde, vezme mi oba, dá mi
lepáka a ještě se mi pošklebuje, že
jsem krkoun krkatej, ale von mě dobře zná a vždycky na mě vyzraje. To
prej mám z toho, že bych nejradši
všechno sežral sám. To není pravda,
vždyť já mu vždycky dám jeden
preclík a von mi vždycky všechno sežere! Jednou to na něj všecko povím,
že mi krade preclíky a bonbóny a že
tátovi upíjí pivo z bandasky. Povím,
určitě povím! A pak bude čubrnět!
Krkoun jeden krkatej.
Po obědě se někdy chodíme všichni
projít. Nejradši chodím na lodičky. To
se jede tramvají, pak kousek pěšky
a po schodech k vodě na lodičku,
přejedeme přes řeku na Císařskou
louku, táta se tam namáčí, protože
neumí plavat, máma odpočívá na
dece a já házím šutry do vody nebo
po vodě pouštím papírový lodičky
a táta říká, že doplavou až do Ameriky. Někdy taky chodíme tancovat
do lesa do Krče, je tam taková hospoda se zahradou, hraje tam hudba, táta pije pivo a tancuje s mámou,
já a brácha pijeme citrónovou limonádu. Když táta s mámou tancujou,
vymění mi Karel moji plnou za svoji
skoro vypitou a bouchne mě do břicha, abych nežaloval. No počkej, až
ty budeš malej a já velkej, preclíky ti
sežeru, limonády si ani nelízneš a eště ti nabančím!
Zdeněk Drozda
U pana Pepíčka
Před hospodou je vždycky fronta, ale
mně to nevadí, protože si v té frontě
různě hrajeme. Když na mě přijde
řada, tak položím bandasku na pult
a peníze na tácek a řeknu: za všechno! Pan Pepíček točí pivo do půllitru, pak ho leje do bandasky a při
tom si povídá s lidmi okolo. Má jenom
jednu nohu, ale za pultem mu to nevadí, stojí na jedné a otáčí se, jako by
měl obě. Když jde do kuchyně, tak
Zdeněk DROZDA (1942-1994).
Vyrůstal v pražských Vršovicích. Vyučil se pekařem, staral se o dvě
mladší sestry. Psal básně a prózu,
vázal knihy, paspartoval, vyšíval,
háčkoval, truhlařil, zedničil, pro potěšení hrál malé epizodní role ve
filmu a v Divadle pod Palmovkou. Se
ženou Ivankou vychoval dvě děti.
Ukázka pochází z knihy Kosí hnízdo
(Praha, TORST 2016).
TEXTY
19
33
Aristokratka před smrtí Diany
Jmenuji se Marie Kostková z Kostky.
V rodové historii jsem v pořadí třetí.
Marii I. pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž se přesvědčili, že
je dostatečně mrtvá. Když o pár let
později hrobku otevřeli, seděla na
schodech. Od té doby jsme pohřbíváni v zatlučených rakvích.
Zatlučená je i rakev Marie II., která
při jednom z pokusů o výrobu kamene mudrců vynalezla zřejmě dynamit. Do rakve zatloukli pouze část
jejího šatníku a paruku, protože tělo
zmizelo spolu s věží, kde měla laboratoř.
Obě jsou naše strašidla. Ani jedna se
nedožila dvaceti. Mně je devatenáct.
Když nepočítám desítky levobočků,
jež během svého misijního působení
v rovníkové Africe zplodil Karel Václav, jsem jediný příslušník rodu narozený mimo evropský kontinent.
Narodila jsem se v New Yorku. Byla
jsem Američanka. Pro ostatní Američany jsem byla Mary Kostka.
Můj otec byl taky Američan. Chtěl
být nenápadným učitelem literatury, kterým taky byl.
Kolegové a studenti mu říkali Franku.
Nikdo z nich neměl ani ponětí, že je
český aristokrat. Nikdo z nich neměl
určitě ponětí ani o tom, že existují
nějaké Čechy.
Dnes jsme pochopitelně oba Češi.
Můj otec je František Antonín Kostka
z Kostky, ochránce Božího hrobu,
člen Řádu maltézských rytířů a patron kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kostce.
Přestože používání šlechtických titulů bylo v Čechách zakázáno už
v roce 1919, všichni mu říkají pane
hrabě. Franku mu říká jedině moje
matka. Matka je pořád Američanka.
Jmenuje se Vivian.
Kostka je naše rodové sídlo. Původně
to byl hrad, který ve třináctém století postavil rytíř Mikuláš Kostka a nazval ho Kostka. Od té doby jsme Kostkové z Kostky.
Dva měsíce po dokončení dobyli
Kostku rytíři z Řádu německých rytířů. Potom už dobyl Kostku v podstatě každý, kdo šel zrovna kolem.
V osmnáctém století moji předkové
Kostku přestavěli na barokní zámek.
Z hradu se zachovaly jenom katakomby a hrobka. O Kostku jsme pětkrát přišli a pětkrát jsme ji dostali
zpátky. Poprvé nám ji zabavil Řád
německých rytířů. Podruhé husité.
Potřetí Ferdinand II. Habsburský, který ji daroval Řádu německých rytířů.
Počtvrté nám Kostku zabavil Adolf
Hitler, který ji daroval Heinrichu Himmlerovi, který ji daroval SS. Popáté
nám Kostku pochopitelně zabavili
komunisté v roce 1948. V roce 1996
jsme Kostku dostali popáté zpátky.
23. 6. 1997
Přivezli pro mě rakev. Je bílá a na víku
je cedulka s mým jménem a datem
narození. Datum úmrtí naštěstí chybí.
Rakev objednala Milada, protože
před vrcholem návštěvnické sezóny
potřebujeme výrazné osvěžení prohlídkové trasy. Zajímalo mě, co je na
mé smrti osvěžujícího a jestli se mě
kvůli zvýšení návštěvnosti chystá
zabít a nabalzamovat.
Prý nechystá a dokonce mě ujišťovala, že v dohledné době ani neočekává, že umřu.
Blížící se naplnění rodové kletby
umocněné připravenou rakví bude
trhákem letošního léta a k návštěvě
Kostky vybičuje i ty největší ignoranty, kteří dovolenou tráví sběrem
hub a zavařováním meruněk.
Podle Milady lidé smrt milují (pochopitelně ne tu vlastní).
Když ještě pracovala pro knížete
Schwarzenberga na Orlíku, došlo při
vcelku běžném vloupání do zámecké
zbrojnice k tragédii, při níž se na
zloděje převrátila obrovská vitrína
s popravčími sekerami a mučícími
nástroji. Počet obětí masakru se podařilo zjistit až rozborem DNA.
V následujících týdnech zažil Orlík
takový nával návštěvníků, že se muselo provádět i v noci, zvláště když
se Miladě podařilo celou událost prezentovat jako pomstu bývalého
hradního kata, který nesnáší, když
mu tu někdo sahá na „vercajk.“
Otec byl zprvu docela zaražený
a protestovat začal až poté, co se
dozvěděl, kolik rakev stojí. Prohlásil,
že se jedná o rouhání, které ho ještě
ke všemu bude stát „majlant“, a zaměstnancům pohřební služby přikázal, aby si tu předraženou bednu zase odvezli. Milada ovšem řekla, že
náklady na tuto morbidní rekvizitu
se nám vrátí už během prvního
prázdninového týdne, protože zdražíme vstupné. Rouháním by podle ní
naopak bylo tak neopakovatelnou
příležitost propást. Pokud přežiju
svoje dvacáté narozeniny - a já s tím
docela počítám - zařadím se do šedého houfu mediálně neviditelných
aristokratek, jakých jsou v Čechách
desítky.
Milada očekává sezónu snů.
Josef prohlásil, že v jeho případě se
bude jednat o sen věčný, jelikož se
chystá umřít a doporučil nám, abychom udělali totéž. Jestliže se nám
podařilo přežít školní výlety, jednalo
se o zázrak, který se nebude opakovat. Hordy upocených prázdninových výletníků, navíc nesmyslně vydrážděných kacířskou pověrou, jsou
podle něj předobrazem ničivého krupobití popsaného v Apokalypse. Ale
zatímco konec světa vtěsnal milosrdný Bůh do třiceti dnů, letní prázdniny mají dva měsíce, což nejsou
schopny přežít ani organismy, které
nemají problém s jaderným výbuchem a následnou radiací.
Josef samozřejmě nehorázně přehání a nepochybně si vymyslel i hrozivou statistiku o počtu nervových
zhroucení a sebevražd mezi personálem hradů a zámků (ve vídeňském
Schönbrunu je prý životnost průvodce o prázdninách devět dní a většina
gondoliérů v Benátkách jsou schizofrenici), ale fakt, že matka od minulého týdne, kdy skončily školní výlety, křičí ze spaní, je docela znepokojivý.
Po této apokalyptické prognóze se
Milada obrátila na pohřební zřízence
s žádostí, aby Josefovi jako budoucímu nebožtíkovi vzali míry a hned
začali s výrobou rakve, protože v létě se mrtvoly rychle kazí. Funebráci,
kterým už během naší předchozí
konverzace střídavě vyjíždělo obočí
a padala brada, se značně nejistě
usmáli a couvli směrem k východu.
Na ústup se dali v okamžiku, kdy si
moje šílená guvernantka Deniska
lehla do rakve, prohlásila, že je to
„super,“ a požádala je, aby ji přiklopili. Když vycházeli z hrobky, zaslechla jsem, jak jeden z nich užasle
říká: „Ty vole, oni snad chrápou
v truhlách! Co je to zač? Upíři ?“
Těžko říct, jak by komentovali Josefovu žádost, abychom ho po smrti
hodili do kompostéru, což je zřejmě
jediné místo, kde ho nikdo nebude
očumovat.
U večeře se mluvilo o rakvi. Milada
už odfaxovala do všech českých novin a časopisů tiskovou zprávu, která
svým květnatým slohem připomíná
spíš úvodní stránku nějakého hororu.
Jen slovo prokletí se tam objevuje
sedmkrát. Námitku paní Tiché, že
„holka bude mít v hlavě pěkný čurbes“, odbyla Milada poukazem na
představitelku Sněhurky v Disneylandu, která celou šichtu proleží ve
skleněné rakvi a určitě se z toho žádný čurbes v hlavě nemá. Nevím,
kde bere tu jistotu. Při mé návštěvě
Disneylandu v roce 1985 byla právě
Sněhurka první člověk, kterého jsem
viděla šňupat kokain.
Pan Spock prohlásil, že jestli si na
někoho brousí zubatá kosu, tak je to
on, jelikož za šedesát pět dní dosáhne věku, v němž měl jeho otec první
mozkovou mrtvici a o čtyřiadvacet
hodin později svůj první infarkt provázený epileptickým záchvatem
a ledvinovou kolikou.
Pan Spock je přesvědčený, že dopadne stejně a do rakve ho budeme
ukládat v kraťasech, protože mu
kvůli silné cukrovce uříznou obě nohy. Zachránit ho prý může už jedině
mnohem vyspělejší mimozemská civilizace, která by z něj udělala mutanta. Josef řekl, že nemusí vkládat
naději do ufonů, protože nejpozději
za měsíc budeme mutanti všichni.
Jakkoliv jsem přesvědčená, že v dohledné době neumřu, do svých večerních modliteb jsem pro jistotu
zařadila i prosbu o odvrácení náhlé
smrti.
svět je ovšem na Kostce mnohem
víc. Josef je připraven nechat se
dobrovolně ušlapat návštěvníky
nejpozději na konci července. Ještě
předtím prý ale našemu rodu prokáže poslední službu a zabije Miladu.
Otec nejspíš umře na infarkt. Když
včera přišla faktura za elektřinu
zbledl, zpotil se a začal trhaně dýchat. Pak v rychlém sledu vypil tři
velké ořechovky a prohlásil, že „brzo
skončí na márách“.
Náš zahradník tvrdí, že má krevní
tlak jak masajská žirafa.
V encyklopedii zvířat jsem se dočetla, že masajská žirafa má třikrát
vyšší tlak než člověk, takže pan
Spock zřejmě brzy exploduje. Stejný
konec očekávám i u matky, až se
dozví, že se princezna Diana - slovy
paní Tiché - zčuchla s nějakým Arabáčem. „Nějaký Arabáč“ je ve skutečnosti egyptský miliardář, s nímž
se Diana podle dnešního Blesku
seznámila při nakupování spodního
prádla v jeho obchodním domě.
Ačkoliv matka neumí česky přečíst
ani datum, Blesk jsem pro jistotu
spálila v kamnech. Dodnes nevstřebala, že si Jackie Keneddyová vzala
„toho řeckého námořníka“ (miliardáře Onassise).
No a jelikož já při nejbližší příležitosti
zabiju svoji guvernantku, je pravděpodobné, že prázdniny přežije jenom paní Tichá s našimi psy. Vlastně
psi taky ne. Na závěr dnešního pokusu o výcvik otec Olinovi a Laďovi slíbil, že půjdou do guláše. Z nejasných důvodů totiž všichni tři skončili
v kašně, kde se ukázalo, že naši psi
mají hrůzu z vody, takže na otce
naskákali jako na záchranný člun.
Když se mu podařilo konečně vydrápat ven, vypadal jak po napadení
žralokem.
Půst není tak náročný, jak jsem se
obávala. Za chvilku bude půlnoc
a žádný strašný hlad nemám.
Později
(Stejnojmenný román vyjde na podzim 2016 v nakladatelství Druhé město)
Přes dveře jsem zaslechla, jak se rodiče baví o mojí rakvi.
Otec vyjádřil určitou obavu o moji
psychiku. Matka se o moji psychiku
neobává. Královna matka prý zná
svůj pohřební ceremoniál nazpaměť
a žádnými depresemi netrpí. Dokonce chodí krmit i koně, kteří potáhnou její pohřební kočár.
Škoda, že už neřekla, že královně
matce je devadesát sedm.
Evžen Boček
24. 6. 1997
U snídaně mně Deniska řekla, že
bych „ty moučníčky měla začít kapánek vybržďovat, abych se do tý
rakve vešla“.
Po tomto starostlivém upozornění
mně zaskočil štrúdl a nebýt včerejší
modlitby a paní Tiché, která mě
praštila do zad, tak jsem se nejspíš
udusila. Přestože mám skoro stejné
míry jako princezna Diana v době
svého sňatku s Charlesem, rozhodla
jsem se držet několik dnů půst.
Mnohem víc než případná smrt mě
děsí představa, že mě do hrobky
ukládají v kredenci a do rodové historie vstupuji jako Dýchavičná Marie nebo Cvalík.
Kandidátů na brzký odchod na onen
Evžen BOČEK (1966), narozen
v Kyjově. Vzdělání: malotřídka Kyjov-Boršov, ZŠ Komenského Kyjov;
gymnázium Kyjov; UJEP, posléze Masarykova univerzita v Brně. Po
ukončení studia učil na ZŠ Červené
Domky v Hodoníně. Nyní je zaměstnán v Národním památkovém ústavu jako kastelán na Státním zámku
Milotice. Pod pseudonymem Jan
Bittner vydal Deník kastelána (2000,
2008), pod svým jménem román
Poslední aristokratka (2012), který
získal Cenu Miloslava Švandrlíka za
nejlepší humoristickou knihu roku
2012, a pokračování nazvané Aristokratka ve varu.
Mojmír Vrba
S pomocí
+++
prší
jako bych kráčel
koule se nekutálí
kouli vlečeš
po hladině jezera
než čas
vyprší
nebo
jak děťátko
vezmeš ji
do náruče
Podobnost
bůh je všude
je ho tady hromada
a co ty
tady sedíš
jak hromádka neštěstí
říkávala mi
babička
+++
jen krátce
se nadechneš
a pak
dlouze vydechuješ
čí ústa jsou
tak sladká
Mojmír Vrba (1962) v Olomouci. Jeden z mála současných proletářských undergroundových básníků českých. Vyučil se provozním chemikem pro
státní podnik Farmakon. Později pracoval jako topič v plynových i uhelných
kotelnách. V 90. letech minulého století se rekvalifikoval na štukatéra.
Restauroval např. konírny na zámku v Lednici, kryptu rodu Lichtenštejnů ve
Vranově u Brna, baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně, klášter
Hradisko a Jezuitský konvikt v Olomouci. Vydal básnické sbírky Výlet (1993)
a Zatloukat hřebíky do vody (2008).
Ivan Motýl
Vegan
Hitler je vegan
milovník běloruské stepní flóry a planktonu v Dněpru
jedno velké ucho, jedno velké ego
každý spasitel chce působit jako rozkvetlá louka
a v hospodě jsou všichni proroky
přetékají egem jako pivní pěnou
ačkoliv doma v kuchyni vyznávají dočista jinou víru
tak jako Hitler miloval bavorské pivní klobásy
AIDS
hranice strachu na čtyři
na kterou už všichni dávno dělají dlouhý nos
túdle núdle, túdle núdle, túdle núdle
pivo, kontušovka, absint a ustlat si rovnou na stole
pět minut sexu, ráno si nevzpomeneš ani na jméno
obličej zválený životem
dva zuby vyražené při vystupování z tramvaje
túdle núdle, túdle núdle, túdle núdle
než tě nudle obtočí kolem krku
a stáhne ti dech na volume 0
Goldfish
v dětství jsi snil o zlaté rybce
ale když je i po čtyřicítce háček prázdný
vyhasnou oči a vyhoří srdce
jako leklý pstruh na námluvách se smrtí
Ivan Motýl (1967), absolvent Pedagogické fakulty na Ostravské univerzitě.
Novinář, básník a neúnavný organizátor kulturního života na Ostravsku
a Hlučínsku. V současné době pracuje jako redaktor časopisu Týden, vede
rodinnou galerii Wurst a je také dobrovolným dopisovatelem nejroztodivnějších literárních časopisů. Vydal knihy Bezruč ?! (2009, spoluautor Jan Balabán), Briketa (2013).
JAN DADÁK
Skromnost čest netratí
Přivážím k natáčení České televize do Brna Milana Kozelku.
V půl deváté ráno ho vedu Kobližnou ulicí, kde asi jako jediná
v české špíně zametá před svým bistrem mladá Vietnamka.
Nepřetržitě mluvícího Milana okamžitě zaujme. Vrhne se k ní,
gestem si vynutí koště, v rychlosti odmete jednu brázdu. A se
slovy „Takhle se to má dělat!“ jí vrazí koště zpět do rukou.
„Měls někdy Asiatku?“ ptá se mne a nečeká na odpověď. „Ty
u toho pištěj jak myši,“ chlubí se. Za chvíli si jako opravdová
hvězda před natáčením nechá zaplatit presso a zákusek.
Bílá velryba
Do Zlína se přijíždí, představuji si, podobně jako do každého
amerického města, jako do Vegas. Nekonečné monotónní
předměstí s řadou semaforů za trest, které jen tak a po svém
nenápadně upozorňují, že jen tak, možná nikdy, nebudeš
v cíli. Holt město práce, efektivnosti, ale dnes především
obratu peněz. Přitom ta šedivá nenápaditost, proč byly tyto
dopravní obstrukce zbudovány - Tesco, Bauhaus, Albert… Za
divadlem po hlavní vpravo to už je jiná písnička, zde dokonce
někdo bydlí, podle vlajky na terase asi Američani. Což teprve
třeba takové Jižní svahy… Ale tam teď nejsme, jsme jinde.
Čubí vítr protahuje pravoúhle skládané ulice, lidé se zdají
spokojeni a činorodě sebevědomí. Za okénkem auta vyhozeným nedojedeným hamburgerem se bezdomovec riskující
smrt nevrhne. Snad pouze zde se naprogramování několika
pokolení podařilo bezchybně; děkujeme, Tomáši Baťo,
nemyslel jsi to zle, a tak to máme! Děkujeme, Ludvíku
Vaculíku, myslel jsi to dobře, a tak to máš! Zlín je městem
nejlepších podnikatelů na světě. Valašsky podšitých a ku
prospěchu své věci vždy napůl skrytých. Dobré auto si však
málokdo dokáže odepřít… Tak s nimi jezdí mnoha světelnými
křižovatkami do Tesca, Bauhausu a Alberta.
Erik, neúspěšný podnikatel se srdcem na dlani a zchudlý
potomek ostravských uhlobaronů, leží v Krajské nemocnici T.
Bati na LDN v pavilonu 16. Což jsem zprvu nevěděl
a bloudil. Potom našel přede dveřmi pokoje jmenovku
s fixem připsaným OHOLIT, nemohlo tedy jít o shodu jmen.
Reaguje okamžitě omluvně rychle, není mu dnes dobře.
Upravený, hustý a stříbřitý florianovský plnovous u něj vidím
poprvé, a asi naposledy. Zdravotní sestry aseptického města
neplýtvají časem. Měl jsem takovou sepsi, že se všichni divili,
že jsem přežil… Sděluje v síle ducha svých 50 kg. Jsi hubenej,
ale jinak vypadáš dost dobře, máš jiskru v oku. Řikám. Nikdy
jsem si nevšiml, že nemáš na čele žádné vrásky. Postřehově
a upřímně udiven doplňuji. Všichni se něčím patlaj, já si ráno
naberu hrst čisté vody a jedním pohybem si jí otřu obličej.
Vysvětluje. Z nosu mu trčí 10 cm hadička. Ptám se na ni. Má
odpor k jídlu a nic nemůže pozřít, infuze vedoucí až do
žaludku. Když to jde, čte Bílou velrybu. Bože dej, ať nic z toho,
co dělám, nikdy není dokončeno… Cituje. Ta nevysvětlitelná
magie slov, která se někdy podaří! Ptám se na Renana. Josef
Florian se ve stáří, když měl jednou zrovna velké zdravotní
komplikace, zamyslel a řekl: To mám za to, že jsem v mládí
četl Renana! Reaguje. Smějeme se tomu.
Přivez mi z Toskánska obrázky, svaté obrázky! Volá za mnou
a ještě si ve dveřích máváme.
23. května L. P. 2015
Jan Dadák (1965) je absolventem divadelní a filmové vědy na olomoucké
univerzitě, působí v České televizi jako režisér kulturních pořadů. Vydal
básnické sbírky Vyprázdněný kruh (Host 1997) a Hledám kterousi věc
(Vetus via 2012). Samizdatově Sešit potulného dělníka (2015) Revolver
a tam písně kost (2016).
PETR PUSTORYJ
Po letech
A když ti chybí vápník
Bystrovany
(Ivaně Z. & Katce I.)
(matce)
(J. Grombířovi)
něco mu to připomíná
ten samej výraz
oči vábivý a pátravý zároveň
jako oči srnky
tehdá to nevinný kvítko
po pár bezvýsledných týdnech
poslal po vodě
mladej fracek
naivní a hloupej
myslel že má pech
že propás špás by se řeklo
jenže ty smutný oči
se mu propalovaly sítnicí
ještě po letech
dnes a to je horší
už ho nic nezachrání
protože to co by rád
raději zbaběle propást chce
takys to mami měla tak?
a co myslíš? - jak jinak!…
a tos ještě šel zadkem
proto jsi měl vykloubené nohy
jako ségra - ta šla normálně hlavou
ale zase neměla dovyvinuté ty čéšky či co
já tehdá trpěla na plíce - ta tubera víš?
a byla ukrutná zima
a jak jsem se uzdravovala
strašně jsem jedla a pila mlíko
všechno to vápno ale šlo na ty plíce
a na ni tam asi scházelo
a pak po letech možná i na tebe aha já myslel jestli tě taky tak trápili
jak tu chuderu teď v televizi
doktoři
aby dosáhli svého jo tak?!… no taky…
jak bylo potřeba
stmívá se na návsi pod lípou
populace tiše stárne
živo je dosud před pípou
život se jeví v marném
Petr Pustoryj (vl. jm. Petr Palarčík, narozen v roce 1963 ve znamení Vah).
Knižní grafik, výtvarník, fotograf a básník. Publikoval v časopisech Psí víno,
Host, Dotyky, Salon Právo, Lžička v šuplíku, Herberk. V roce 2004 vydal sbírku textů Den a noc (Votobia, Olomouc). Je zastoupen v antologii Vertikální
mládež posedlá akčním kinem
roznáší hlášky u piva
vesnice jak city chládne
tringeltu měsíce ubývá
perseidy bez přání hasnou
horrorové storky padají na mlat
do betonu s ledem se ulívá
myšlenka na věčný návrat
k místu na slunci dospějí důchodci
odvčera se o ně můžeme rvát
země se zatočí pozpátku k půlnoci
je bez času mortal kombat
nostalgie (Votobia, Olomouc 2001) a ve sborníku Um pakultury 2014. V šuplíku zůstává sbírka Toulky loutky. Básně hospodské, věnované a jiné, ze
které jsou tyto básně.
Sylva Fischerová
„SPĚCHAT NELZE, MUSÍME POZNAT BLÁTO A TRÁVU,
KROKY A DECH, MLČENÍ SRDCE“
Spěchat nelze, musíme nechat rozvinout čas
jako květinu, bílý list papíru, pomalu jej pokrývat
Květina
Darovala jsem květinu a začala vytahovat
její okvětní plátky
z vichřic podzemní vody
z bahenního slizu
na světlo,
a květina křičela,
sebou, rýsovat
krajiny těla a jemné záhyby řeči, otevřít
minulost, najít
drobná gesta, vrátit se k sobě
květy listy stonky kořeny
rozpukávaly a rostly
a nebylo vidět kdo vyhrál
tu bitvu květiny,
a květina křičela
za ruku v ruce s druhým, pozpátku
Musíme poznat mlčení srdce,
a jak se otevírá
po nočním snu
V domě mého otce je mnoho příbytků
a bydlí v nich různí lidé
a je pro ně nesnadné
se přemístit z příbytku do příbytku
Spěchat nelze, jen zvolna nahlédnout, co bylo,
překlopit hranu odpuštěníSpěchat nelze.. bílý papír, mlčení
srdce, bušení
srdce, přijď,
teď,
hned
když jsem se chtěla napít,
ráno si stoupla přede mě k oknu
a sežrala světlo
a v té náhlé tmě pod jejími listy
jsem uviděla
houfy malých bledých tvorů
bez očí a krve
jak se živí mlčením a černotou
ty sluhy lásky kteří zemřeli
na své dary.
Sylva Fischerová (1963) se narodila v Praze, až do osmnácti let však žila
v Olomouci. Původně studovala filosofii a fyziku na FF Univerzity Karlovy,
nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých
a latinských studií na FF UK. Debutovala v roce 1986 sbírkou Chvění
závodních koní (1986), následovaly básnické knihy Velká zrcadla (1990),
V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na
okně (2007), Tady za rohem to všechno je (2011), Mare (2013) a Sestra duše
(2015). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005) a Pasáž (2011),
poté vydala prózu Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012).
Její verše byly přeloženy do řady jazyků. Dva knižní básnické výbory vyšly ve
Velké Británii, výbor Stomach of the Soul v USA (2014). Píše také knihy pro
děti - Júla a Hmýza, 2006, Egbérie a Olténie, 2011. Za knihu rozhovorů
s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (2011) obdržela
cenu Nadace ČLF. Milostný slabiky, CD z jejích básnických textů, vydala
Monika Načeva (2013).
Petr Hruška
RADEK MALÝ
Syn
Podzim nás nutí do rozchodů.
Loučit se? Zmizet bez řečí.
Nemíchat mléko, krev a vodu.
To pravé lásce nesvědčí.
Pojmenovat to: přerod, nebo zánik,
národe český, když tě úzkost svírá.
Blaník je prázdný jako naše víra
a naše víra prázdná jako Blaník.
Nemíchat rozum, cit a víru.
On tam, já onde, ona tu.
Podzim si sedá ke klavíru
a hraje divnou sonátu.
Paměti, paměti,
vím toho na tebe…
A co víš na mě ty?
Zahřeje? Zazebe?
Co řeknu na tebe?
Co řekneš na mě ty?
Budem si kvit?
Radek Malý (1977) v Olomouci. Na Univerzitě Palackého vystudoval obor
germanistika a bohemistika. Na germanistice byl žákem Ludvíka Kundery,
který se velmi dobře orientoval v německém expresionismu. Žije v Olomouci, kde působí jako vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny
a redaktor. Publikoval básnické sbírky Lunovis (2001), Vraní zpěvy (2002),
Větrní (2005) za kterou dostal cenu Magnesia litera. Malá tma (2008),
Světloplaší (2012), Všehomír (2015). Překládá poezii Georga Trakla, Ericha
Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších.
Píše rovněž pro děti - Slabikář, (2004), Šmalcova abeceda, (2005), Kam až
smí smích, (2009), Listonoš vítr: (co přinesl a co mi šeptal), (2011), Kamarádi
z abecedy, (2013).
Martin Stöhr
Poslední dvě
+
+
+
Apokalypsa nau, apokalypsa nou!
Přeme se o stránky v atlasu světla
Za okny duben, nejlepší z nemožných
Kapesní zahrádky obránců míru
Voda je vzala, časy se vsákly, voli vypili
Dnes se zas bojíme, že z čistého nebe
Že z pitomých rozkazů, že odkudkoli
V kartouzách lásky ke svým nezletilcům
A tak ty tu spíš, zbýváš si pod sakurou
Polykáš večery, dny, týdny, insomnii
Bojíš se, až se tvé krvi utrhne krev
Pod krovem pelech miláčka sepraného
Přivoň si, přitiskni, paklíč je v kapesníku
A zavolej Zlato, mi řekni, až zapálíš Řím!
+
+
+
Jak padá tma, ožívají armády komínů,
sténají mosty, nýty, řeka plyne jak boží vůle.
Den končí melancholickou procházkou.
Periferie je chlapský revír. V torně dvě
žárovky, sny o zdroji. V prodejně
Domácí dílna je šťastný i romantický muž.
Martin Stöhr (1970) je básník a redaktor. Vystudoval UP v Olomouci. Žije
v Brně, léta pracuje v redakci časopisu a nakladatelství Host. Od roku 1995
vydal čtyři sbírky poezie: Teď noci (1995), Hodina Hora (1998), Přechodná
bydliště (2004), Smích ze snu (2012). Se svou ženou Pavlou založili edici
MaPa, v níž vlastním nákladem v malém množství vydávají knihy českých
básníků. Dvě přítomné nepublikované básně pocházejí z nepřipravovaného
rukopisu…
Ale vždyť psal!
Napsal esemesku.
Posílal zprávu.
Přísahábůh.
Že nepřišla, není jeho vina.
Někde tu je,
asi pořád ještě putuje.
Esemeska, aby neměli strach.
Esemeska, kde se všechno vysvětluje.
A objímá.
Přísahábůh,
esemeska obsáhlá jak evangelium.
Snad ještě dojde.
Dával vědět.
Aby se hlavně nebáli,
a všechny další věci.
Možná jednou dojde –
nádherná esemeska.
Mobil mu v ruce modře svítil,
jak posvátný kámen
na kraji světa,
když ji psal.
Banka v Amsterodamu
Lituji,
řekla žena na celou banku.
Neslo se to diskrétním proskleným tichem,
lituji,
řekla citlivě
v rovnoměrném chladu klimatizace,
který mramoroval bledou kůži
jejích nahých paží a nohou,
lituji.
Znělo to z dálky.
Znělo to z dětství,
z míst, kde je nahromaděný život.
Banka plula dopolednem
vážně a pomalu
jako letadlová loď.
Lituji,
řekla žena do těch prázdných
triumfálních rozměrů,
jako by věděla víc,
mnohem víc,
chvěl se v tom příběh
nezměrného světa
zastupovaného touto ženou
opakující ještě jednou
lituji.
Petr Hruška (*1964) Vystudoval VŠB v Ostravě a Filozofickou fakultu OU
v Ostravě (česká literatura a literární věda). Pracuje v Ústavu pro českou
literaturu AV ČR v Brně; jeho badatelskou oblastí je česká poezie po roce
1945. Českou literaturu učí střídavě na Masarykově univerzitě v Brně a na
Ostravské univerzitě. Vydal básnické sbírky Obývací nepokoje (1995) Měsíce
(1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Zelený svetr (2004), Auta
vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012), Jedna věta (Revolver Revue, 2015).
Jeho básně byly přeloženy mj. do angličtiny, francouzštiny, němčiny,
slovinštiny, holandštiny či polštiny. V roce 1998 byl oceněn Drážďanskou
cenou lyriky a v roce 2009 obdržel Cenu Jana Skácela. Za sbírku Darmata
získal v roce 2013 Státní cenu za literaturu.
Stanislav Denk
Rozhodila hrst kapek
Strach prázdného pokoje
po křehkém snu.
Pláčem jak bránou
do zahrady zámku.
Otvírá náruč
neposedných stínů.
Každý den nových vteřin
zavírá víčka jitru.
Den prvý.
5/16
v rozích chřestí
jed. Kamenné konvalinky
prachem vůni dosvědčují.
Tichých let. Krutých
milenek zjizvujících krev
duší. Tančí při hudbě
plamene. Polonézu paměti
3/16
Ruce utrhnuté modlitbou.
Stanislav Denk (1962), absolvent Pedagogické fakulty UP Olomouc. Vychovatel, speciální pedagog, učitel. Sbírky Kámen mlýna (2008) Obruče
Vzduchu (2011) a Hrana ohně (2015).
Pavoučí spřádají vítr
rudého grálu. Most
zvoucí nadechnutí
propasti. Vyvolení snášet
hlínu. Křídla iluminace
na ostrovy očí.
Oseté blankytem vykoupení.
4/16
Zdeněk Volf
ZVONOHLÍK
Zpívá
ze strachu
z ticha?
ŠUSTOT...
Nešel bych ven, kdybych nemusel
se psem. Po dlouhé zimě mi Věroslav Mertl
odepsal, díky sušenkám z konopí sehnaným
v Brně: doufám v smrt rychlejší než parkinson
ve mně! Necítil jsem to na odpověď obratem,
spíše na ponoření do jeho próz či na brodění
suchým podzimním listím, jak okřtil listování
korespondencí tlející ve štelářích, poslední,
s nímž si ještě nepíšu mailem, ale první snad,
kdo se vnímá svobodný… bez psaní
— nečekaje to od sebe v ty měsíce, dny,
vteřiny, mezi zábleskem a zahřměním,
smrtí a partem ve schránce.
ZÁZNAM
(21. 6. — 28. 6.)
Milovali jsme se dvakrát.
Hned po připlutí na Ischii,
z touhy. Pak až před odjezdem,
po procházkách mezi kostelíky
na pobřeží, vysnění květinami
hnojenými ohněm, z chvály.
Zdeněk Volf (1957) se narodil ve Valašském Meziříčí. Absolvoval SZTŠ –
obor veterinární v Kroměříži a mimořádné studium na FF MU (český jazyk,
historie). Žije v Brně-Tuřanech, pracuje jako inseminátor krav. Vyšlo mu šest
básnických knih: Řetězy a ptáci (1999), K svému (1999), Stahy (2003),
A mrvě prsteny (2007), Srdcář (2008), Až na poslední pohled (2013).
Příležitostně píše recenze, spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava.
K vydání připravil pozůstalost prokletého básníka Oldřicha Ludvy Kozlowského Příběh na rozpálené žíly (2007), básnickou antologii Chlévská lyrika
(aneb zvířata nám odcházejí ze života) (2010) s fotografiemi Jindřicha Štreita
a výbor z veršů výtvarníka Petra Veselého Jundrov (2014).
ROSTISLAV VALUŠEK
22. 6. 2016 neúplný záznam telefonického rozhovoru ovlivněný
dopravním ruchem a částečnou ztrátou sluchu zapisovatele.
Ahoj. Jedu na kole.…
Když já jsem na to zapomněl…..
Po vydání poslední knížky jsem už skoro nic nenapsal. …..
Fakt nelžu. To já nesmím jako kněz……..
Ta hvězda poezie mne pomalu opouští.
Nemám už tu potřebu. …..
Pro mne teď platí - Víc než kniha je slovo. A všech slov cennější je
láska.
Ta kniha to je písmo ………
a láska je Bůh. …..
Dám ten telefon do baťůžku a zase pojedu.
Rostislav Valušek (1946) je básník, grafik, samizdatový vydavatel, disident
(odsouzen za hanobení socialistické republiky), farář Církve československé
husitské. Samizdat S tou slovní veteší (1973), Sedm stránek téměř
milostných (1973), Slova, Srdce, Pospolu (1974), Milostivé léto (1975, 1996
Votobia), Únik (1976), Řádky (1981), Ne marně úzko je, když slitovné je
Slovo (bez datace), Odjinud (bez datace), Ne od sebe teď k sobě sám (bez
datace), Jeskyně vánoční (bez datace), Ponížen, Srdce, Boj (bez datace),
Ztotožňování (1983), Logopády (1984). Oficiální: Milostivé léto (1996),
Léthé ve snu (2004), Duše s vytrhanou podlahou (2006), Stejně blízko
i daleko (2014)
38
LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE; KOMIKS; REPORTÁŽ
Lidové zvyky, svátky, tradice
Žně a sklizeň
Letní období je na lidové zvyky poměrně chudé. Důvod je jasný, již od
neolitu byla sklizeň obilí nejdůležitější hospodářskou událostí roku, lidé v této době trávili na polích celý
den, aby sklidili úrodu co nejrychleji,
než se zkazí počasí a na radovánky
Ilustrační fotografie
nezbývalo mnoho času. Protože taková velká letní bouře mohla mít
katastrofické následky a zničit část
nebo celou úrodu. Sklizeň byla životně důležitá, a proto se i v křesťanských dobách v případě obecného
ohrožení úrody veřejně tolerovala
i magie. Tu
v tomto případě představovalo
zaříkávání,
zvonění,
střílení
a troubení
proti mrakům, které většinou
v y ko n á v a l
obecní pastýř. V polích
a na kopcích vytruboval a halasně zaříkával živly.
Troubení se
mnohde konalo ještě
v druhé polovině 19.
století a uží-
vala se k němu pastýřská trouba.
V řadě krajů se však používala
i učiněná kuriozita - velká, spirálovitě zatočená mořská mušle.
Vlastní žně většinou začínaly motlitbou přímo na poli. I přes nápor práce
to byl radostný čas, protože sklizeň
byla pro každého rolníka požehnáním. Při práci se zpívalo a prováděly
se i různé žerty. Rozšířenou zábavou
bylo slámou spoutat prvního příchozího, který za ženci na pole přišel, a ten se musel vykoupit penězi
na pivo.
Skončení sklizně se slavilo již od
nejstarších dob. Ve středověku to
však byla skromnější oslava, která
se konala v jednotlivých usedlostech. Společné dožínky se začaly
zavádět až v renesanci, na konci
15. století. Z této doby pravděpodobně pochází také rozmanité
zvyky, které však v sobě mají pohanské znaky spojené s vírou v síly přírody.
Poslední den sklizně dívky na poli
svázaly poslední snop a upletly, nejlépe z vícera druhu obilí, ozdobný
věnec. Poslednímu snopu se podle
krajů říkalo různě, někde baba, dědek, nevěsta, konopička či žebrák.
Někdy byl i oblékán do ženských
šatů. Potom následoval slavnostní
průvod, ve kterém se na slavnostně
ozdobeném voze, vezl poslední snop
a dožínkový věnec na statek. Chasu
doprovázela muzika a už po cestě se
zpívalo a tancovalo (a často se i kořalka začala popíjet už na poli). Na
statku se věnec slavnostně předal
hospodáři s přáním štěstí, zdraví
a dobré úrody v příštím roce. Věnec
byl symbolem zakončení žatvy, byl
v něm také obsažen důkaz síly, která
dala vzniknout celé úrodě - plné klasy. Hospodář ho většinou nechal viset v síni nebo ve stodole až do doby
nové jarní setby, kdy do připraveného zrna k setí přidal vydrolené
zrno z dožínkového věnce. Celý slavnostní den byl ukončen pohoštěním
a veselicí přímo na statku nebo na
návsi.
Na úplný závěr přidávám dvě pranostiky. „Když v srpnu moc hřímá,
bude na sníh bohatá zima“. A tu, že
svatá Anna přináší chladná rána, zná
každý, ale věděli jste, že jestli na
svatou Annu zvětšují mravenci svá
mraveniště, máme očekávat tuhou
zimu?
Vendula Vránová
KOMIKS ZLÁ OVCE
Nedbale vyslovené slovo „holenní”
způsobilo v táboře archeologů
při jejich ranní hygieně
zmatek...
Velký teenec je puberťák
mezi 16 až 18 rokem...
... říkáte: „Práce všeho druhu?”
A ovce už jste stříhal?
REPORTÁŽ
Paul McCartney v Praze
Koncertu předcházelo dlouhé čekání. Tři roky na Paulovo turné po
Evropě, 2 měsíce do dne koncertu od
koupení lístků, tři a půl hodiny postávání v O2 aréně. Ale dočkala jsem
se. 16. června o půl deváté, po hlasitém a živém potlesku, zazněl první
akord Hard Day’s Night. Sir Paul
McCartney stál u mikrofonu, v modrém saku a s höfnerkou pověšenou
na krku.
Začal zpívat a publikum se přidalo
včetně mě. Už na začátku jsem si
neodpustila slzy radosti, které mě
doprovázely celým koncertem. Po
prvních dvou výstupech nás všechny překvapil přivítáním v českém
jazyce: „Ahoj Pra-ho! Dobrý večér!“
A to nebylo jediné, co nám v našem
jazyce během večera řekl. Za dvě
a půl hodiny koncertování si rozepnul jeden knoflík u krku, svlékl si
sako, vyměnil asi čtyři kytary a zasedl za dva klavíry. Hrál bítlsácké
hity jako Can’t Buy Me Love, Love Me
Do, We Can Work It Out, And I Love
Her - u té dokonce vrtěl pozadím,
když se k nám při sólu otočil zády!,
Blackbird, Let It Be, Yesterday, věnoval písničky jak Johnovi Lennonovi
(Here Today), tak Georgovi Harrisonovi (Something), dále také skladby od své kapely Wings, kterou založil se svou ženou Lindou v roce 1971,
ale také písně z jeho poměrně nového alba NEW (2013).
Mimo hudbu se mi líbilo i použití techniky včetně audiovizuálních efektů, především velké obrazovky, kde
byl zblízka zabírán Brouk, ale i čle-
nové jeho ustálené doprovodné
kapely. Nejfantastičtější a nejživější
však byl technický doprovod ke
skladbě, která zazněla i v bondovce
z roku 1973, Live and Let Die.
U refrénu, kdy je obyčejně slyšet výrazný tón, se teď místo něj ozvaly
hlasité výbuchy a nechyběla ani
ohnivá show.
Poslední písní před přídavkem byla
Hej Jude se stopáží kolem 7 minut.
Paulovi s částí písně, kdy se zpívá jen
na na na nanana na Hej Jude‘, pomáhala celá aréna a byl to silný
zážitek. Následoval bouřlivý potlesk
a McCartney odešel z podia. To jsme
si nechtěli nechat líbit, tudíž jsme
začali tleskat a burácet ještě hlasitěji. Jak jsem doufala, Paul se vrátil
dokonce s velkou českou vlajkou,
kterou mával a běhal s ní. Odvděčil
se nám ještě dalšími šesti kousky
a to hned krásným Yesterday. Také si
pozval francouzský pár na pódium
a „požehnal“ jejich zasnoubení. A na
konec nám zahrál skladbu, která je
tvořena třemi písněmi a končí The
End a tou taky skončil celý koncert.
Pořád v něm vidím toho dvacetiletého kluka, který nevěří, že se lidi
přišli podívat právě na něj. Moc jsem
si svůj čas strávený se čtvrtinou
Beatles užila a nebránila bych se
dalšímu takhle povedenému koncertu. Do smrti nezapomenu na silný
zážitek, na setkání s někým, koho
velmi obdivuji.
Marie Zdráhalová
HISTORIE
ARCHEOLOGICKÁ
ZAJÍMAVOST
Tetovaná
„ledová princezna bojovnice“
Pro prázdninové
číslo Týneckých
listů jsem vybrala
a rc h e o l o g i c ko u
zajímavost, která
by nás alespoň
pomyslně mohla
v teplých letních
dnech trošku
ochladit.
Podíváme se totiž
na Sibiř, do chladné krajiny, kde
v dávné minulosti
žil kočovný kmen
Skýtů. Ten nám
zde po sobě zanechal velmi zajímavé a unikátní památky v podobě
pod mohylami
ukrytých hrobek
svých nejvýznačnějších příslušníků. Ve stále zmrzlé
půdě se těla a pohřební milodary
dochovaly do dnešních dnů v unikátní podobě. Proto si dnes, po provedení mnoha rozličných vědeckých
zkoumání, můžeme udělat poměrně
přesný obrázek, jak tito lidé vypadali, jaké nosili šaty, i jakých barev,
a v neposlední řadě dokonce jaká
měli tetování.
K jednomu z nejzajímavějších objevů
patří nález hrobky pod velkou mohylou, ve které byla pochována, dle
všech indicií, velice vysoce postavená mladá žena, jejíž mumie byla
i po 2 400 letech dobře zachovalá.
Hrobka je součástí většího pohřebiště ležícího v oblasti Pazyryk, na
Altaji, jižně od města Novosibirsk.
Dřevěná hrobka objevená v roce
1993 obsahovala pohřeb mladé,
25leté ženy uložené ve zdobené rakvi z kmene sibiřského modřínu. Tato
žena pravděpodobně zemřela na
rakovinu prsu. V hrobě bylo nalezeno také množství ozdob vyrobených
z plsti, dřeva, bronzu a zlata a krabičky s konopím a semínky koriandru
pocházející z Íránu. Pod mohylou
Foto: 3x siberiantimes.com
bylo také pohřbeno 6 polně osedlaných koní, které měli sloužit jako
spirituální doprovod „princezny“ na
onen svět. Vedle její rakve byl pohřben muž, patrně jako ochránce
jejího věčného spánku.
Princezna byla oblečena do červené
vlněné sukně, bílých plstěných
punčoch a žluté hedvábné blůzy.
Toto hedvábí bylo vyrobeno v Indii.
Princezna měla vyholenou hlavu, ale
měla paruku a na ní ozdobu hlavy
vysokou 160 cm. Překvapivý byl
nález krásného a moderně vypadajícího tetování na jejím levém rameni a ruce v podobě mytologických zvířat, například jelena se zobákem gryfa a parohy kozoroha.
Všechny nálezy v hrobě ledové princezny z Pazyryku nasvědčují tomu,
že patřila k privilegované a vysoce
postavené vrstvě společnosti, která
ale také obchodovala s dalekými
zeměmi. Vrstvě vládců a válečníků
kmene Skýtů, kde ženy mohly bojovat vedle mužů, a která podle některých odborníků mohla být předobrazem Amazonek z antických bájí.
Vendula Vránová
19
39
Historický kalendář
1. července 1916 - začalo jedno z největších střetnutí první světové války
- bitva na Sommě
2. července 1566 - zemřel Michel de Nostredame (Nostradamus),
francouzský lékař, astrolog, věštec (* 1503)
3. července 1866 - bitva u Hradce Králové, rozhodující vítězství Pruska
v prusko-rakouské válce
4. července 1789 - Vyšlo první číslo Krameriových C. K. poštovských novin
5. července 1911 - narodil se Georges Pompidou, francouzský politik a prezident
(† 2. dubna 1974)
6. července 1771 - vyšel císařský robotní patent pro Slezsko
(robotovat se mělo tři dny v týdnu)
7. července 1961 - při důlním neštěstí na havířovském dole Dukla
(Prostřední Suchá) zahynulo 108 horníků
8. července 1876 - na zámku v Zákupech se setkali František Josef I.
a Alexandr II. kvůli protitureckému povstání
9. července 1851 - narodil se Jan Nepomuk Langhans, český portrétní fotograf
(† 22. března 1928)
10. července 1890 - Wyoming byl přijat jako 44. stát USA
11. července 1856 - zemřel Josef Kajetán Tyl, český dramatik a spisovatel
(* 4. února 1808)
12. července 1536 - zemřel Erasmus Rotterdamský, holandský filozof a teolog
(* asi 1466)
13. července 1761 - zemřel Iešige Tokugawa, japonský vládce (* 28. ledna 1712)
14. července 1881 - zemřel Billy Kid, americký psanec (* kolem 1860)
15. července 1606 - narodil se Rembrandt, holandský malíř († 1669)
16. července 1671 - zemřel Mikuláš Drabík, bratrský kazatel a vizionář
(* 5. prosince 1588)
17. července 1936 - v Maroku vypuklo povstání považované za počátek
španělské občanské války
18. července 1811 - narodil se William Makepeace Thackeray, anglický spisovatel
a novinář († 1863)
19. července 2009 - Objevena skvrna na Jupiteru po dopadu neznámého tělesa
20. července 1656 - narodil se Johann Bernhard Fischer von Erlach,
barokní architekt a stavitel († 1723)
21. července 1831 - Leopold I. inaugurován prvním belgickým králem
22. července 1596 - narodil se Michail Fjodorovič, první Romanovec
na ruském trůně († 23. července 1645)
23. července 1871 - zavedení metrického systému měr a vah v Rakousko-Uhersku
24. července 1576 - narodil se Heřman Černín z Chudenic, český šlechtic
(† 7. března 1651)
25. července 1471 - zemřel Tomáš Kempenský, augustiniánský mnich a mystik
(* 1379/80)
26. července 1887 - Doktor Ludvík Lazar Zamenhof vydal ve Varšavě první
učebnici esperanta
27. července 1841 - zemřel Michail Jurjevič Lermontov, ruský romantický básník,
prozaik, dramatik (* 1814)
28. července 1866 - narodila se Beatrix Potterová, anglická spisovatelka
(† 22. prosince 1943)
29. července 1856 - zemřel Karel Havlíček Borovský, politik a novinář
(* 31. října 1821)
30. července 1511 - narodil se Giorgio Vasari, architekt, dvorní malíř Medicejských,
životopisec florentských umělců († 1574)
31. července 1556 - zemřel Ignác z Loyoly, zakladatel řádu jezuitů (* 1491)
1. srpna 1936 - Byl uveden do provozu první československý fototelegraf
2. srpna 1940 - Založena 303. stíhací peruť.
3. srpna 1971 - zemřel Walter Owen Bentley, britský průkopník automobilismu
(* 16. září 1888)
4. srpna 1306 - český král Václav III. zavražděn v Olomouci,
dynastie Přemyslovců vymřela po meči
5. srpna 1661 - zemřel Cornelius Janssen, vlámský malíř (* 1553)
6. srpna 1806 - abdikací posledního císaře Františka II. zanikla Svatá říše římská
7. srpna 936 - Ota I. Veliký korunován v Cáchách říšským králem
8. srpna 1871 - narodil se Karel Herfort, zakladatel české dětské psychiatrie
(† 29. března 1940)
9. srpna 1945 - Atomová bomba Fat Man byla svržena na japonské město
Nagasaki. Zemřelo kolem 70 000 lidí.
10. srpna 1896 - narodila se Milena Jesenská, česká novinářka, spisovatelka
a překladatelka († 17. května 1944)
11. srpna 1456 - zemřel János Hunyadi, sedmihradský vojevůdce (* okolo 1387)
12. srpna 1881 - v Praze došlo k požáru Národního divadla, kupole, hlediště
a jeviště úplně zničeny
13. srpna 1521 - Tenochtitlán, hlavní město aztécké říše, dobyt španělským
conquistadorem Hernánem Cortésem
14. srpna 1876 - narodil se Alexandr I. Obrenović, král Srbska
(† 11. července 1903)
15. srpna 1771 - narodil se Walter Scott, skotský básník a prozaik († 1832)
16. srpna 1896 - na řece Klondike v kanadském teritoriu Yukon nalezeno zlato,
začala zlatá horečka
17. srpna 1786 - zemřel Fridrich II. Veliký, pruský král (* 1712)
18. srpna 1611 - narodila se Ludovika Marie de Gonzaga, polská královna,
manželka dvou polských králů († 10. květen 1667)
19. srpna 1936 - zavražděn Federico García Lorca (španělská občanská válka)
20. srpna 1991 - Estonsko vyhlásilo nezávislost na Sovětském svazu
21. srpna 1911 - Mona Lisa byla ukradena z muzea Louvre v Paříži
22. srpna 1785 - Josef II. zrušil v Uhersku nevolnictví.
23. srpna 1851 - narodil se Alois Jirásek, český spisovatel († 12. března 1930)
24. srpna 1566 - narodil se Matyáš Borbonius z Borbenheimu, český lékař
a humanistický vzdělanec († 16. prosinec 1629)
25. srpna 1776 - zemřel David Hume, skotský filosof, historik a ekonom (* 1711)
26. srpna 1346 - angličané porazili francouzskou jízdu v bitvě u Kresčaku
(stoletá válka), v boji padl Jan Lucemburský
27. srpna 1576 - zemřel Tizian, renesanční malíř (* 1477/1490)
28. srpna 1551 - narodil se Václav Budovec z Budova, politik a spisovatel
(† 21. června 1621)
29. srpna 1526 - v bitvě u Moháče porazili Osmané na čele se sultánem
Sulejmanem I. vojsko Ludvíka Jagellonského (†)
30. srpna 1981 - atentát na íránského prezidenta Muhammada Alí Radžáího
31. srpna 1888 - V Londýně začal řádit Jack Rozparovač
ČERVNOVÝ KAPSÁŘ
Tak poslední květnový den napršelo
v Městě Albrechtice 120 mm vody
za jednu hodinu! Z toho 80 mm za
20 minut. To nebyl ani staletý déšť,
nýbrž příval, který nikdo „nemůže
pamatovat“. Meteorologové v těchto dnech hovoří o zvláštním atmosférickém stavu nad Evropou: je
vedro, vlhko jako v tropech a bezvětří. Ideální podmínky pro vznik
nárazových bouřek s kroupami. Absolutní rekord však drží dolní tok
rozvodněné řeky Berounky, kde
v roce 1872 napršelo až 200 mm!
Tak Švýcaři jsou zase o 57,1 km dál
než my! Otevřely 2,3 km pod Gotthardským průsmykem Gotthardský
tunel, který propojil jižní a severní
část Evropy. A my slavnostně debatujeme o tom, že v roce 2030 zprovozníme první kilometry první české
železniční rychlodráhy spojující Prahu a Drážďany. Tohle mě fakt bolí!
Aspoň že máme dobré klavíristy! Devětadvacetiletý Lukáš Vondráček
vyhrál soutěž mladých pianistů
v Belgii a gratulovala mu k tomu
i zdejší královna Mathilda. Proč to
v něčem jde a jinde to tak skřípe?
Ilustr. foto
Zemřel legendární americký boxer
černé pleti Muhammad Ali. Box mě
sice pro svou tvrdost až surovost nikdy nezajímal, ale to byl jeden z mála sportovců, o němž se na východ
od železné opony psalo a mluvilo.
Byl to pěkný divočák, „bodal jako
včela, létal jako motýl“. Když se jednou kvůli urážkám souvisejícím s jeho barvou pleti rozčílil, hodil svou
olympijskou medaili do řeky. V roce
1996 mu dali náhradní.
V sobotu 4. června odpoledne se
uskutečnil v Čechovicích moc pěkný
dětský den. Organizátorům přálo
počasí, rádio Haná jim přihrálo desítky „cizích“ dětí k návštěvě navíc.
A tak jsem marně vzpomínal na své
dětství, kolik podobných zábav jsem
prožil ve své rodné nedaleké vísce.
A skončilo to jako s citacemi z Cimrmanova vědeckého dÍla - ani jednu!
A když jsme u těch prcků… Když se
můj vnuk blíží v budově mateřské
školy k příslušnému oddělení a uvidí
svou milovanou paní učitelku Adélku, slastně poklesne v kolenou, pravou ruku zalomí do vítězného gesta
a s úlevným úsměvem na tváři procedí mezi téměř pětileté rtíky: Yes!!!
Jo, hochu, jez trochu víc, jsi samé žebro! Jako svého času tvůj dědeček…
V Paříži bojují s velkou vodou, Seina
i zabíjela. A na jihu stejné země někdo dvakrát vystřelil po českém autobuse s dětmi. A fotbalové EURO
začíná za pár dnů…
Já s tím Jiřím Trnkou nedám pokoj!
Přes internet jsem si v náchodském
antikvariátu koupil knihu Fredericka
Marryata „Kormidelník Vlnovský
aneb Záhuba lodi „Pokojný“. Anglický originál vyšel v roce 1848,
2. české vydání s Trnkovými ilustra-
cemi v roce 1945. Taková krásná,
poučná (kdybyste sami ztroskotali
na ostrově uprostřed oceánu), dobrodružná, v dnešním drsňáckém
kontextu krapánek naivní robinsonáda pro dospívající kluky a holky
(a jednoho stárnoucího čtenáře),
kteří rádi bloudí ve své představivosti inspirované románovým světem.
Na Brněnsku padaly ve čtvrtek
9. června večer kroupy, které ucpaly
kanalizační vpusti a vytvářely několikacentimetrové sněhové závěje.
Přívalový déšť pak neměl kam odtékat. A v Týnci spadly ve stejnou
dobu tři dešťové kapky…
A tak si sedím na oné místnosti a čtu
dnešní Lidovky: velitel elitního útvaru Robert Šlachta končí u policie - televize udeří na neplatiče - v PrazePodolí chtějí zbořit vilu z roku 1933,
podle níž se řídil urbanismus v okolí stát věří, že včelařením sníží recidivu
- EU potřebuje Brity víc, než se zdá - v
Národním divadle v prosinci končí
Sluha dvou pánů, protože Mirkovi
Donutilovi slouží jen k dalšímu lacinému lidově-zábavnému dovádění,
aniž by ctil klasikův scénář - benzín
zase stojí přes 30,- Kč, prý kvůli nigerským sabotérům z bažin - stoper
Roman Hubník tvrdí, že se Španěly
musíme hrát na 120%, jinak jsme
nahraní - tenistka Maria Šarapovová
urazila mj. dráhu od léků k dopingu,
a tak si dva roky nezahraje, zatímco
český hrdina minulého EURa Petr Jiráček se v mezidobí vypařil do ztracena - a teprve na konci jedna do jisté míry pozitivní zpráva: prvním Čechem na pláži Sword byl 7. června
1944 Pravoslav Kubišta (19132000), za což se mu poúnorový režim odvděčil tím, že ho z hodnosti
majora působícího v hlavním armádním štábu „katapultoval“ do dělnických profesí. A tak si říkám: Byli naši
předci fakt normální, nebo snad doba byla tak nenormální? A jak jsme
na tom my?
Jeden britský mladík na kozy nezíral,
píše server iDnes. On se s nimi snažil
splynout. A nechal šokovaný svět
zírat na sebe, jak s kozami pobíhá po
čtyřech a okusuje trávu. Thomas
Thwaites se rozhodl, že bude nějaký
čas žít životem kozy. Nyní mu o tom
vychází kniha. Které zvíře si vyberu
já? Co třeba…
V týnecké školní jídelně je umístěn
rozkošný plakát, který vyzývá malé
strávníky k větší konzumaci ovoce
a zeleniny. Podepsána PharmDr. Margit Slimáková, česká dietoložka, bloggerka a propagátorka zdravé výživy.
V sobotu 11. června jsem v Brně navštívil Mistrovství světa v estetické
gymnastice 2016.
vystoupení jednotlivých družstev
jsem si bodoval jejich výkony a čekal, nakolik se budu shodovat s rozhodčími. Moje úspěšnost se pohybovala kolem 60%. Slušný, ne?
V americkém Orlandu postřílel šílený
střelec 50 návštěvníků gay klubu.
A tak se mi kolega z místostarostenské sesle svěřil, že tuhle navštívil
kvůli básníku Františku Halasovi
Kunštát, kde jest poeta pochován.
A v místní restauraci ztropil vinou
svého plnovousku a jarmulky poplach, neboť osazenstvo se domnívalo, že zde míní hodovat terorista
s batůžkem plným třaskaviny. Vše se
jako v pohádce šťastně vysvětlilo
a za odměnu si známý čechovický
pacifista mohl prohlédnout velkolepý obraz naplněný po okraj významnými osobnostmi, vč. Františka
Halase.
A tak nás nakonec ten španělský ťukes umořil! Tři čtyři minutky před
koncem jsme dostali hlavičkou gól…
Být ministrem je dno mé kariéry, řekl
Babiš. (Seznam.cz, 16. června). Bylo
to v kontextu vládní policejní krize,
kdy prohlásil, že nevěří Sobotkovi.
Těžko věřitelné pohrdání voliči!
Tak v HDP na obyvatele jsme na patnáctém místě z evropské osmadvacítky. Nejlepší je Lucembursko
s 271%, Německo má kupříkladu
120%, my dosahujeme 85% unijního
průměru. Z bývalého východního
bloku jsme stále jedničky. V míře tzv.
„skutečné individuální spotřeby“
(patří sem zboží a služby, které jednotlivci skutečně spotřebovali) jsme
ale až dvacátí.
V pátek 17. června nás 75 minut rozebírali na malé šroubečky chorvatští fotbalisté. V pohodě vedli 2:0.
Poté střídající slávista Milan Škoda
ťukl do vinklu krásnou hlavičku,
chorvatští fanoušci začali házet
světlice do hřiště a rvát se mezi
sebou, což rozhodilo hochy od Jaderského moře natolik, že zahráli ve
svém vápně rukou a Tomáš Necid
vyrovnal z desítky na 2:2. Žijeme,
prohlásil trenér Pavel Vrba.
Den nato do našeho Týnce dorazili
zástupci dalších devíti Týnců z celé
české i moravské země. Blankytně
modrá obloha a pestrý program
přispěly k domácké pohodě. Týnečáci přitom oslavili 30 let trvání
folklorního souboru, hudební skupina Syrinx o pět let méně. A všem
k tomu voněly tvarůžkové pochoutky…
Jako by mě etnolog Ondřej Klípa slyšel! Tuhle jsem s někým řešil otázku,
proč se neříká našim spoluobčanům
cikáni, ale Romové. V příloze Lidových novin Orientace to v sobotu
18. června podrobně zmapoval
a dospěl ke dvěma závěrům. Zaprvé
Foto: P. Hanuška
Ředitelkou klání je Renáta Vrbová,
předsedkyně českého svazu a naše
spoluobčanka. Závod mě strhnul
natolik, že jsem hrál takovou hru: po
že si Romové odsouhlasili, že si budou říkat Romové, na svém prvním
světovém kongresu konaném v roce
1971. Zadruhé že používání ozna-
čení cikán či Rom nechává - když si
to argumentačně obhájíme - zcela
na nás. Vybírám si cikán, protože mě
to naučila naše klasická literatura
a nespojuji si s tím nic hanlivého!
V úterý 21. června uběhlo 395 let od
popravy 27 účastníků českého stavovského povstání na Staroměstském náměstí v Praze.
Autor divadelních kusů pro jednoho
herce Patrik Hartl napsal jeden přímo na míru herce Bohumila Klepla.
Nese název Vysavač a vypráví o jednom zamilovaném uklízeči. Agentura GONG ho nabídla v kině Metropol 22. června vječerom. Partie o vysávání kávových zrnek rozhozených
po obývákovém koberci a pavučinky
strašící tamtéž v koutě u stropu byly
skutečně rozkošné. Zažívám při
těchto situacích stejné uspokojení
jako Kleplova postava!
A tak nás Turci poslali z EURa domů.
Bez vstřílení branek se ve fotbale žít
nedá, pokud bychom nebyli Řekové
z roku 2004… A nastupuje tradiční
novinářský hyenismus. Pomazané
analytické hlavy vypisují seznam nedostatků týmu, špatnou trenérovu
předturnajovou přípravu i zápasovou taktiku, kritizují jeho aroganci
při komunikaci s novináři atp. Kde
jsou ti slaviči a přicmrndávači z dob
Vrbových úspěchů s plzeňskou
Viktorkou? Kde jsou ti, kteří ho považovali za spasitele českého fotbalu?! Je mi z toho upřímně zle od žaludku!
Středeční večer plodně stráven
s hudbou milovaného W. A. Mozarta.
Moravské divadlo zařadilo do svého
repertoáru operu Kouzelná flétna.
V klasickém kostýmovém provedení,
s nápaditou zrcadlovou scénou,
s mluvenými dialogy v češtině a hravým Papagénem. Nástupy aktérů ze
všech stran jeviště i hlediště, s partiemi odzpívanými i mezi diváky,
s vtipně modernizovaným tanečním
dováděním chlapců - Taminových
průvodců k poznání moudra. Jo,
stárnu, mám to rád „usazené“ a jen
„drobně okořeněné“.
Ilustr. foto
Dnes 23. června Britové hlasují o setrvání či odchodu z Evropské unie.
Pokud nás v tom nechají, fakt se budu na ně zlobit. Pro uklidnění si čtu
v Čapkových Anglických listech.
Marnost nad marnost! Na Hradisku
vandalové rozbili elektrický rozvaděč, který slouží nám všem v případě potřeby napojení na elektřinu
během veřejných akcí. Fakt devastace tak někoho naplňuje uspokojením?
Tak Britové kývli na odchod z Evropské unie. Smutním. Není to dobrá
zpráva pro nás všechny…
Petr Hanuška