ročník 2005/06

4. chlapecký oddíl Hlinsko pořádá
 ZÁŘÍ 2005 
VIII. ROČNÍK SKAUTSKÉHO
FFOOTTBBAALLOOVVÉÉHHOO TTUURRNNAAJJEE
24. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K
časopis
Kdy: 1. října 2005 od 9.00 do 13.00 hod.
Kde: V tělocvičně ZŠ Ležáků v Hlinsku.
 oddílu
Věkové kategorie:
1) Skauti (ročníky 1990-1995)
2) Roveři (ročníky 1980-1989)
Sestava: 4+brankář
Startovné: 100 Kč za tým
Nezapomeňte na vhodný oblek, hlavně obuv !
Ne tretry ani kopačky!
Nejlépe boty s bílou podrážkou, hlavně ne s černou
podrážkou.
Všechny Vás co nejsrdečněji zve VLK.
Junák - svaz skautů a skautek ČR
středisko Hlinsko v Čechách
Dívčí a chlapecký kmen
pořádá u příleţitosti nového skautského roku 2005/2006
CELOSTŘEDISKOVOU VÍKENDOVOU VÝPRAVU
DO ORLICKÝCH HOR
KDY: Pátek 23. – neděle 25. září 2005.
Pojedeme z Hlinska – od stadionu – v 17/00 h do vesnice Liberk.
PROGRAM:
So: návštěva zámků Rychnov nad Kněţnou a Náchod, bude následovat
dělostřelecká základna Hanička. Odpoledne projdeme část Jiráskovy stezky.
Ne: poznávání místa Liberk, odjezd do Hlinska (ke stadionu) cca ve 12/00 hod.
S SEBOU: kroj, spacák, karimatku, KPZ, oblečení na noc, přezŧvky,
pláštěnku, malý batoh, láhev na pití, jídlo na Pá večer, 10 kostek cukru, 4 čaje,
chleba, 2 paštiky, 2 trojúhleníky sýra, čokoládu na pěší cestu (zbytek koupíme).
peníze: autobus + 3x vstupné + nocleh 2 noci + jídlo = 400,-- Kč (případný přebytek
bude vrácen)
Je třeba se co nejdříve přihlásit u sestry LUDMILY DALECKÉ:
 724 525 807!
 Tak neváhej a pojeď, srovnatelná akce se konala naposledy před 8 lety!!! 
-1-
ZÁŘIJOVÝ ÚKLID NA SKAUŤÁKU
Sešli jsme se první pátek v měsíci, ve tři hodiny na skauťáku. Byl tam Mirek, Cukr,
Vojta, Jirka, Vlk, já a nějaké skautky. Skauťák byl od shora aţ dolů naplněn celtami,
áčky, … Holky se ze začátku smáli, ţe pouze umývají nádobí, ovšem neţ si ho pořádně
prohlédli. To pak z mytí nádobí byla utěrková válka – holky proti Cukrovi. My jsme měli
jinou práci: nejdříve jsme nahoru vynesli matračky a molitany, Vojta s Cukrem, kdyţ se
nepral, později i s Jirkou podávali Mirečkovi stany, ten nám nahoru, Vlkovi a mně. Občas
jsme slezli, aby se např. sloţila áčka a větší stany, které byli nahoru vytaţeny pomocí
lana, ovšem aţ poté co si na ně jako na většinu velkých stanů netroufl Mirek.
Pracovní nasazení vylíčil ŠVEJDOŠ
CUKROVY ŠPLECHTY:
A: "Jak to ţe jsi nebyl na pohřbu své tchýně?"
B: "Protoţe mi pro samou práci nezbývá na zábavu čas!"
A: "Obţalovaný, můţete nám říci, proč jste vyhodil svou tchýni z okna na ulici?"
B: "Víte, pane soudce...."
A: "To jste si neuvědomil, ţe byste mohl zranit chodce?"
-2-
DŦLEŢITÁ DATA:
16. 9. 05 od 18:00 – I. setkání roverů a rangers (všichni studenti SŠ/VŠ).
14./15. 10. 05 – Jedeme do Pardubic na atletické závody obhajovat zlato!!!
VÝR VELIKÝ

Největší evropskou sovou je výr veliký. Má aţ 70 cm délky, rozpětí přes 1,5 m. Peří
má červenohnědé, s podélným tmavým prouţkováním a výraznými chvosty per nad
očima – „oušky“. Veliké oči má oranţově rudé a nohy opeřené aţ k drápům.
 Výr je rozšířen po celé Evropě mimo Island, některé části Skandinávie, západní
Francie a Anglie. Na východ postupuje daleko do Asie a obývá téţ severní Afriku.
 Hnízdí jen ve velmi starých porostech v dutých stromech. Jinak spíše na skalních
výklencích, v pustinách i volně na zemi. Někdy také na starých opuštěných hnízdech
velkých dravých ptáků na stromech.
 Loví savce od myší aţ po zajíce a kunu, ptáky aţ do velikosti jestřába.
Vyhledal Výr VOJTĚCH JEHLIČKA
Při jednom z táborových zamyšlení jsme si přečetli poselství od bratra Gluma. Díky časopisu o
toto poselství nebudou ochuzeni ani ti z Vás, kteří se tábora nemohli zúčastnit.
O SÍLE SLOVA
Slovo má obrovskou moc. Dokáţe způsobit radost i vlít naději v zoufalé situaci,
rozmetat štěstí na střepy a způsobit nezhojitelnou hlubokou ránu, která se jen těţko hojí,
dokáţe potěšit a přinést hluboký pokoj i ovládat druhého člověka jako bezmocnou oběť.
Ano, většina našich slov není takových. Často tečou jako vodopád z našich úst a kdyţ
náhodou někdo poslouchá a pozastaví se nad naším výrokem, pak řekneme „ale já to tak
nemyslel“. To je inflace, ztráta obsahu, vykradení podstaty, sama o sobě věc ne-dobrá,
v podstatě nepravdivá.
Čarodějové v pohádkách dobře věděli, ţe kouzelné slovo musí přesně vyslovit i ţe
kouzelnou formuli nesmí splést, aby měla kýţený účinek. V tom je hodně pravdy. Slovo
má velkou moc a musíme je dvakrát zváţit, neţ jej vystřelíme jako ostrou střelu, kterou
nelze vrátit. Za kaţdé své slovo zodpovídáme a neseme následky.
Ať naše slova působí pokoj, ať hojí rány, přináší naději a radost. Odměnou nám bude
vnitřní pokoj, radost, uzdravení vnitřních ran, … Počkat, to se přece opakuje předchozí
věta! Ano, je to tak, slovo se vrací obloukem domů, vystřelený šíp se vrátí. Jak budu
mluvit, taková budu osobnost. Buď budu stále nervózní, prudící a nadávající neklidný
skřítek kaţdému pro smích, nebo budu šlechticem ducha a obdivu-hodným mistrem
sebeovládání.
Příleţitost k zamyšlení se Vám přichystal GLUM
-3-
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO I.: JAK TO VŠECHNO ZAČALO
Mnozí z Vás se jistě doslechli či jinou cestou dozvěděli, ţe se tři členové našeho
oddílu, Rabín, Ove a já, letos v srpnu vydali vstříc dobrodruţství do rumunských hor. Od
tohoto podniku nás neodradili ani naši rodičové přednáškami o tom, kolik se tam
pohybuje hladových lidoţravých medvědů či band krvelačných hrdlořezů, kteří
přepadávají turisty.
Ale vezměme to všechno hezky po pořádku. První impuls vyšel od Rabína:
Od: Kamil Růţička
Komu: Boban, Šplhoun, Ove, Vašek, Švestka, Pytlík, Vlk
Předmět: vandr v lete
Datum: 4.2. 2005, 20:16
Nazdar váţení páni,
omlouvám se za hromadný email, kteréţto také nenávidím, ale nejsem nějak s to vám
napsat nějak jednotlivě.
Otázka je zásadní: kdo, kdy, kam, na jak dlouho v létě.
Kdo DOOPRAVDY chcete, tak se mi ozvěte, budeme pak moci diskutovat dál.
Kdy: klíčové, chce to uţ teď stanovit termín, proto píšu. Předběţně bych navrhoval dva
první srpnové termíny, ale sám se celkem můţu přizpůsobit (na mne to moc neleţí).
Kam: ze strany Venóše je tlak na Rumunsko, jemuţ se docela ochotně poddávám a byl by
nejspíš preferenční (osobně se mi na Slovensko nebo po krajích českých moc nechce).
Můţeme taky diskutovat o Polsku, Srbsku, či něčem originálním, coţ mě zatím nenapadlo.
Jak dlouho: vyhovovalo by cca 10 dnů?
Vzkaz Švestkovi: kdy se na to petrkovské poustevničení konečně vykašleš a pojedeš?
Bobanovi: tak co, pochlapíš se? Venóšovi: vyuţiješ přízně überbossa ve volbě dovolené v
příhodnější čas?
Tak pište. Nejlepší uţ se rozhodovat, kam přímo jet.
Kamil
Na tento mail jsme kladně odpověděli dva, já a Ove. Kdyţ Rabín přijel na návštěvu
své rodné vlasti, sešli jsme se v předvečer konání okresního kola Svojsíkova závodu ke
krátké poradě. Tam jsme dohodli termín: 4.-13.8.2005, o čemţ jsme pak velice
konstruktivně komunikovali po mailu. Výsledkem této diskuse bylo převedení data
odjezdu do francouzského revolučního kalendáře. Vyráţíme 17. THERMIDORu r. 213.
(Co se nám přihodilo cestou do rumunských Karpat, čtěte příště.)
O tom, jak přesně se plánují vandry, se rozepsal VLK
-4-
VÝPRAVA DO ORLICKÝCH HOR
 ŘÍJEN 2005 
25. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K
časopis
 oddílu
ATLETICKÝ PŘEBOR – ODDÍLOVÁ AKCE
Sraz: V pátek 14. 10. v 18.00 v klubovně.
Předpokládaný návrat: V sobotu 15. 10. po 17. hod.
S sebou: Jídlo na oba dny, spacák, sportovní oblečení (i do nepříznivého
počasí) a obuv, 80 Kč na vlak.
Pozn.: !!Zdůrazňuji, ţe tentokrát se sejdeme v pátek, přespíme ve
skautském domě a v sobotu ráno se společně vydáme na nádraţí!!
P.S.: Při neúčasti je nutné se předem omluvit Vlkovi –  723 603 470,
vojtech.homolka(zavináč)seznam.cz, nebo osobně.
SPOLEČNÝ TRÉNINK NA ATLETICKÉ ZÁVODY SE USKUTEČNÍ V SOBOTU
8. 10. 05 OD 16.00 DO 18.00 NA HŘIŠTI ZA ZŠ SMETANOVA.
-1-
V pátek 23. 9. kaţdý čekal, aţ se konečně setkáme před stadionem, abychom mohli
odjet do Orlických hor, na celostřediskovou víkendovou výpravu. Kolem šesté hodiny
jsme všichni shromáţdili a usedali do autobusu. Na výpravu jelo spoustu vlčat a
světlušek, docela hodně skautů a skautek a samozřejmě nemohlo chybět vedení. Cesta
byla dlouhá a pro některé únavná, ale po příjezdu kaţdý procitl. Kdyţ jsme dorazili do
Liberku, ihned jsme prozkoumali místní faru, ve které jsme měli přespávat. Po průzkumu
se kaţdý zabydlel a vybalil si věci. Jelikoţ jsme přijeli dlouho, měli jsme do večerky
volný čas. Vlčata a světlušky se stále zabydlovali a skauti a skautky začali vyuţívat
volného času tak, ţe hráli fotbal nebo si pinkali. Přišel čas, kdy uţ nebylo vidět na míč ani
na košík, a tak jsme se šli připravit ke spánku. V dolní části fary spali všichni kromě nás
skautů. My jsme se zabydleli na půdě. Někteří skauti usnuli hned, ale někteří aţ déle.
Probuzení do sobotního dne nám obstarali skautky, protoţe nás polejvaly vodou.
Ráno bylo studené, a tak jsme se šli dolů ohřát a nasnídat. Po rychlé snídani si kaţdý
sbalil a vyrazili jsme. Sedli jsme do autobusu a ten nás zavezl aţ do Rychnova nad
Kněţnou a ne do Ratibořic, jak se domníval Orlo. V Rychnově jsme si prohlédli místní
zámek a zahrady. Po prohlídce jsme opět sedli do autobusu a jeli na prohlídku
dělostřelecké tvrze Hanička. Tam se těšili hlavně skauti a některá vlčata. Přijeli jsme na
místo, ale ještě jsme museli kousek dojít. Vyšli jsme z lesa a přivítala nás výstava
obrněných tanků a děl z druhé světové války. Zde jsme měli rozchod. Někteří obdivovali
tanky, někteří kupovali suvenýry a někteří (Termo) se vrhli do bufetu. Termo byl
poněkud rozzuřený, jelikoţ neměli slibované párky v rohlíku za 7,50. Po chvilce přišel
vysoký pán v maskáčích a to byl náš průvodce. Prohlídka tvrzi začala výstavou zbraní.
Průvodce nám vyprávěl o tom, proč byla Hanička vybudována a k čemu slouţila. Také
nás upozorňoval, ţe je v podzemí osm stupňů, někteří však nereagovali. Sešli jsme 98
schodů do hloubky 19 metrů pod zemí. Pokračovali jsme dlouhou chodbou stále níţe pod
zemský povrch. Průvodce nám ukazoval, k čemu jsou jednotlivé místnosti. Potom nám
sdělil, ţe se nacházíme 40 metrů pod zemí a prohlídka končí. Zhasnul světla a všichni
zdrceně a vystrašeně čekali, co se bude dít. Naštěstí nezavládla panika a průvodce s
úsměvem na tváři rozsvítil. Pokračovali jsme tedy dál. Prohlídka trvala asi necelou
hodinu a prošli jsme skoro celou základnu a spoustu bunkrů.
Kaţdý si z Haničky odnesl nějaké vzpomínky a pokračovali jsme dál v putování. Šli
jsme asi čtyři hodiny lesem a stále jsme nacházeli polorozbořené bunkry. Většinu cesty
jsme šli po Jiráskově stezce. Výprava se samozřejmě neobešla bez nějakého problému.
Tentokrát se jedna skupina ztratila. Po chvilce jsme se ale všichni zase setkali a autobus
nás pozdě večer vezl do Liberku. Na faře nás čekala vydatná večeře v podobě špaget.
Ještě v sobotu večer přišlo něco, co nikdo nečekal. Noční bojovka! Ve vesnici bylo
rozmístěno šest bunkrů a úkolem druţstev bylo donést co nejvíce zpráv do jednotlivých
bunkrů. Hra byla opravdu povedená, ale vyčerpávající. Proto všichni zalehli do spacáků a
spali.
-2-
V neděli ráno se všichni zase sbalili a připravili na odjezd. Ještě neţ jsme ale odjeli,
bylo vyhlášení noční hry. Vyhrálo druţstvo Obránců. A na úplný konec připravil Vlk test.
Test byl jako vţdy záludný – hlavně otázka, jakou velikost bot má řidič:) Chvilku po
obědě jsme dorazili do Hlinska, kde jsme výpravu ukončili.
Tato výprava byla opravdu originální a dost podařená. Ti, co nejeli, přišli o skvělé
záţitky a spoustu srandy.
O záţitky z celostřediskové výpravy se podělil MIREK
RÁDCOVSKÝ KURZ
Dne 3. září, jsme se sešli na skaut'áku ve sloţení já, Tahoun, Zebra, Termo, Kolja,
Jenda, Ojelek, Cukr a Švejdoš, abychom se připravili na to, jak v příštích letech vést
vlčata nebo skauty. Našimi instruktory byli Glum, Vlk, Vašek a později i Matty. Kurz
začal asi o půl deváté a vyprávěním začal Glum, který povídal o skautské symbolice a o
tom, jak správně předat zkušenosti, které jsme do té doby získali. Po Glumově výkladu,
jsme měli kratičkou pauzu, kterou Glum vyplnil hrou na kytaru. O tom, jak vést skauty a
sestavovat takový program, který by je bavil, referoval Vlk. Všichni si samozřejmě
zapisovali poznámky do zápisníků, aby to nezapomněli a mohli kdykoli nahlédnout. Po
další prozpívané pauze mluvil Vašek o metodice her, jak by měla vypadat opravdu dobrá
hra, která bude všechny bavit. Přišla další přestávka, při které jsme blbli s mobilem... Po
příjezdu Mattyho jsme si skoro všichni vyzkoušeli modelové situace a řešili jsme je, jako
by to byla skutečnost. Situace byly opravdu záludné. A kdyţ se měli ostatní proměnit ve
vlčata, byla opravdu sranda. Zvlášť Termo si to uţil... Po kaţdé "scénce" nám to
zkušenější pochválili a dodali své rady a názory. Ke konci jsme se všichni přesunuli ke
stolu a Matty nám začal vyprávět o psychologii vlčat, jak je vést a jaké jsou nejčastější
problémy. Konec byl kolem obědu, a tak jsme se rozešli. Myslím, ţe Orlo a Námořník
mohou být opravdu zklamáni, ţe se tam nemohli dostat. Minikurz byl opravdu povedený
a naučný.
Za kurzem pro rádce se ohlédl MIREK
CUKROVY ŠPLECHTY:
Jak volá blondýnka do elektrárny?
Přes elektrickou zásuvku!
Proč má blondýnka mozek velký jako zrnko písku?
Protoţe jí otekl!
Jak udělá blondýnka z teplé vody studenou?
Vyleje z ní tu horkou!
-3-
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO II.: JAKÁ BYLA CESTA TAM?
Náš triumvirát opustil rodné Hlinsko v 15:00 SEČ. Vlakem jsme se dopravili do
Brna, kde jsme nejprve museli sehnat kartuši k hořáku, který jsme si půjčili od Vaška.
Čekání na odjezd jsme si chtěli zkrátit partičkou mariáše v přilehlé hospůdce. Hospodská
na nás však vyjela: „Tady mi hrát nebudete!“ Autobus měl „sekeru“ přes půl hodiny,
zabavili jsme se četbou novin. Při nakládání zavazadel jsme zjistili, ţe oba řidiči jsou
rumunské národnosti a jen jeden z nich umí trošku anglicky. Autobus byl uţ z Prahy
téměř plný a nepodařilo se nám najít tři místa u sebe, proto jsme se rozptýlili po celém
autobuse. Já jsem měl o zábavu postaráno díky Rabínově lušťovce, Rabín po očku
sledoval rumunské filmy promítané řidiči. Odposlouchal z nich velmi důleţitá slovíčka
„sus“ (nahoře) a „ţos“ (dole), která se nám později několikrát hodila. Ovemu, který seděl
vepředu se „zvedal kufr“ z jednoho z řidičů, který vypaloval jednu cigaretu za druhou.
Do cílové stanice Arad jsme dorazili časně ráno a ihned vyhledali nádraţí. Zde se
Ove plynulou angličtinou jedné dráţní pracovnice zeptal na odjezd vlaku do Fiadu, já u
toho jen tak okouněl a přitakával. V nádraţní směnárně jsme pak vyměnili eura za lei.
Rázem se z nás stali milionáři. Např. Ove za 60 euro obdrţel přes 2 miliony lei. Po osmé
hodině jsme nasedli do rumunského vlaku, před námi bylo ještě celodenní trmácení. Fiad,
kam jsme měli namířeno, se nachází v severní části Rumunska, v Západních Karpatech.
Velmi často kolem nás procházeli překupníčci s různými cetkami, nápoji či jablíčky.
Přestupovali jsme a následně asi tři hodiny čekali v jedné menší stanici. Kolem 18. hod.
jsme se vydali na poslední štaci. Pořád jsme se ptali místní dívky, v kolik tam budeme.
Zeptali jsme se taky, jak se řekne „Prší.“ – „Plowa.“ Po půl hodině jsme vystoupili, ne
však ve Fiadu, nýbrţ o stanici dříve. Ale o prvních krůčcích v podhůří karpatského pohoří
Tibles se rozepíšu aţ příště.
Autorem těchto řádků je VLK
RUMUNSKO OČIMA ČLOVĚKA Z NEJPOVOLANĚJŠÍCH
„Je pravděpodobné, ţe mnohé země jsou krásnější, jejich hory mohutnější a údolí
delší, pastviny a lesy nekonečnější a jezera hlubší neţ v Rumunsku. Ale pouze do
rumunských hor, lesů a údolí můţeš prozatím jít, kdykoli se ti zlíbí nebo kdykoli cítíš, ţe
tě k zemi tiskne těţká tlapa tesknoty, touhy po horách, samotě a svobodě. Rozhodneš se a
za několik hodin jiţ můţeš sedět ve vlaku, v nebeském kočáru, který tě doveze do
sedmihradských, valašských či moldavských říší bez předchozího pokořujícího a měsíce
trvajícího podplácení, lichvaření a bez zklamání, které ti nakonec připraví zamítnutí cesty
do jiných hor. I pro tuto svobodu a nezávislost miluj Rumunsko!“
Miloslav Nevrlý (úryvek z Karpatských her)
-4-
ATLETICKÝ PŘEBOR PARDUBICE
 LISTOPAD 2005 
26. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K
časopis
 oddílu
ORLO-ZEBRO-TAHOUNOVSKÁ VÝPRAVA
Co: přesnoční výprava za poznáním hlinekého regionu.
Kdy: Pá-So
11. – 12. 11. 2005.
Kde: překvapivě na skauťáku.
(Ne)potřebné věci s sebou: jídlo na Pá večer + So (celý den), psací nástroj,
blok+šmírák, Stezku, nůž, spacák, teplé oblečení, šátek, baterku, pláštěnku, + věci, které
se Vám již v minulosti osvědčily.
Kdo se na Vás bude těšit: Orlo, Zebra, Tahoun + někdo z vyššího vedení.
Přijďte všichni!!!
CUKROVY ŠPLECHTY:
Potkají se dva lvi. Ten jeden je hrozně hladový. "Proč si nechytíš nějakého
domorodce?" - "Ále, celé dopoledne jsem jednoho honil, a kdyţ jsem ho chytil, byl tak
podělaný, ţe se nedal ţrát!"
Potkají se dva jeţkové. Jeden má obvázanou packu. "Co se ti stalo?" ptá se druhý. "Ale,
zapomněl jsem a podrbal jsem si záda!"
Zvířecí soud soudí zajíčka: "Proč jsi kopnul medvěda do kolena?" - "Zaprvé – protoţe
řekl, ţe jsem mrňavej spratek a za druhé – protoţe výš nedosáhnu!"
-1-
V 6:00 měl být sraz na nádraţí, kde jsme se sešli na poslední chvíli. Jako poslední
samozřejmě přiběhl Vlk a zbytek ze skauťáku. Cestou do Pardubic ve vlaku hráli Orlo,
Pláštěnka a taky Buzola karty. Kdyţ jsme se odebrali z nádraţí, Orlo prohlásil: „Můţu si
dojít do Hypernovy?“ Nakonec se od nás odpojil společně s Mirečkem. My jsme mezitím
došli na sportoviště, kde jsme asi 15 minut hledali šatnu. Nakonec nás umístili do
koupelny. Bylo nám řečeno, ţe za pět minut je nástup. My jsme zatím dělali v šatně
kraviny. Za chvíli přiběhl Kolja a povídá: „Dělejte, uţ je asi 2 minuty nástup.“ První
disciplína byl hod granátem, kde si Termo musel symbolicky zařvat, ale stejně mu to
nevyšlo. Po naší disciplíně měla sprint Buzola, a jak myslíte, ţe to dopadlo? Samozřejmě
jim ukázala, jak se sprintuje.
Tak jsme se ubírali na další a další disciplínu, aţ přišla poslední. A tou byla štafeta ve
sloţení Vlk, Mireček, Straka a taky Jenda. Jako první startoval Vlk, který předával
Mirečkovi a pak Straka, od kterého jsme očekávali pořádné mety – a vono jo. Nejlepší
byly Strakovy obličeje, kdyţ dobíhal. V předposledním kole jsme si mysleli, ţe to je
v kapse. Na řadě byl Jenda a měl slušný náskok, ale borec za ním nasadil mety a Jendu
předběhl. No nic, byli jsme druzí. Po doběhnutí se Vlk podíval na hodinky a povídá:
„Dělejte, je za pět minut tři, tak jdeme, ať stihneme vlak v 15:24.“ Nakonec jsme to stihli,
ale uţ pískali na odjezd. A my jsme byli rádi, ţe uţ jedeme domů.
Takto viděl atletické závody DIVOCH
poř.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
stř./odd. 60 m
12/04
HLI
08/02
07/12
06/05
CHV
HOL
07/07
94 - 93
250 m
dálka
míček
8
10
5,5
10
5
4
7
4
4
1
3
2
5
2
5
1
5
1
3,5
3
štafeta součet
7
5
4
40,5
0
20
0
19
9
7
9,5
92 - 91
stř./odd. 100 m
12/04
HLI
08/02
07/12
06/05
CHV
HOL
07/07
12
3
3
4
500 m
dálka
granát
koule
4 kg
17
6
12
3
4
3
17
3
12
5
5
3
5
7
4
4
-2-
štafeta součet
70
25
7
26
0
0
4
0
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO III.: „NICHTS PROBLEME!“
90 - 89
stř./odd. 100 m
12/04
HLI
08/02
07/12
06/05
CHV
HOL
07/07
11
8
3
1 km
dálka
granát
koule
5 kg
12
2
7
7
8
4
17
5
1
7
10
4
5
1
1
2
4
štafeta součet TOTAL
12
8
4
66
41
23
0
6
7
0
0
176
66
50
26
25
16
11
9,5
ATLETICKÉ ZÁVODY 15.10. PARDUBICE
Na skauťáku proběhla v pátek schůzka Výrů s Mirečkem. Po schůzce na přespání
jsme ve skautském domě zůstali jen já, Mireček, Pat a Mat – Zebra a Tahoun. Přibliţně
v 11 hodin se k nám přidal i Orlo s kyselými okurkami. V noci jsme psali SMS Wasbuce
– to je holka z mé třídy. A po tom, co jí Mirek a Orlo napsali, jsem se bál jít do školy.
Někteří pak dělali aţ téměř do rána kraviny.
Druhý den – „Den atletický“ nás Vlk s pomocí zákeřných holek probudil uţ v 5:00,
ale vstávali jsme do mokrého oblečení aţ v 5:40. Na nádraţí na nás čekal zbytek oddílu.
Zajímavé bylo to, ţe při cestě byla někomu strašná „kláda“, jiný se zas dusil špatným,
horkým vzduchem. Tak někdo různě přecházel z kabinky do kabinky. Na nádraţí šel
Termo hned natěšeně pro svůj párek v rohlíku. Pak se k němu přidali ostatní. Po nedlouhé
cestě jsme se dostavili na atletické hřiště. Obsazení jsme měli ve všech kategoriích a tak
ten, kdo zrovna nezávodil, koukal se, jak to jde ostatním a fandil. Za Hlinsko závodili i
Buzola a Pláštěnka, samozřejmě jako holky. Pak uţ po hodně disciplínách se mohli
ukázat i naši vedoucí v roverské štafetě. Takţe se také na nás jenom nedívali a ve štafetě
se umístili na krásném druhém místě. Kdyţ závodění skončilo, většina z nás uţ chtěla jet
domů. Ale vlak měl brzo vyjíţdět. Dali jsme si takový „chůze-klus-běh pohyb“. Na
nádraţí nás zachránil Jenda, který k vlaku doběhl včas a zastavil ho. Díky tomu jsme
mohli v klidu odjet.
Na schůzce jsme se dozvěděli, ţe jsme skončili na druhém místě. Ale to bylo uţ za
celé závody. Zajímavé je, ţe Buzola a ta druhá, Pláštěnka, se umístili na třetím místě a to
byli jen dvě! Vítězství jsme sice neobhájili, ale zúčastnili jsme se a vítězství můţeme
obhájit příští rok.
Takto viděl atletické závody ŠVEJDOŠ
ŠVEJDOŠŦV MALÝ VTÍPEK:
Přijde paní za gynekologem a říká mu: „Pane doktore, já bych potřebovala chytré dítě.
Nejde to nějak zařídit?“ „Ale ano, jde.“ Doktor jí dal radu a ţena přišla za devět
měsíců s buclatým bříškem. Říká: „Pane doktore, ono se to nechce narodit.“ A tak
čekají den, týden, měsíc a uvnitř dvojčata. Jedno říká: „Běţte první, pane doktore.“ A
na to druhé: „Ne první Vy, pane inţenýre.“
-3-
V pátek 5. srpna večer jsme se ohlédli za odjíţdějícím vlakem a zamysleli se co dál.
Naše první kroky vedly k blízkému seníku, který se Rabínovi zamlouval jako dobré
útočiště pro přenocování. Já jsem sice váhal a seníku zpočátku nedůvěřoval, ale v dálce
blikající blesky a Rabínova slova: „lepší děravej seník, neţ pevnej igelit“ mě docela
rychle přesvědčily. Sotva jsme se vyšplhali nahoru, pověsili jsme pod děravou střechu
Rabínův igelit a přerovnali kupu sena k obrazu svému. Před usnutím jsme ještě
vzpomínali na rady, které nám před cestou dávali rodiče – např. ať nevstupujeme na cizí
pozemky, nebo ať si všechny věci raději na noc pověsíme na strom, aby na ně nemohli
medvědi. První noc jsme tedy strávili v bezpečí seníku.
V soboru ráno jsme se vydali hned na cestu. Při prvním setkání s domorodci jsme
mohli uplatnit několik základních slovíček a frází, které jsme se byli naučili ještě ve
vlaku. Nejfrekventovanější z nich bylo „Buna ziwa!“ („Dobrý den!“). Jiţ po několika
stech metrech nás zastavil dobrosrdečný muţ a otázal se nás: „Kam máte namířeno?“
(samozřejmě rumunsky). Rabín k němu přistoupil blíţe a snaţil se s ním domluvit
znakovou řečí. Z Rumunovi gestikulace jsme vyrozuměli, ţe jdeme blbě, coţ naše
nepříliš podrobná a nepřesná mapa nemohla ani potvrdit ani vyvrátit. I dali jsme na jeho
rady, vrátili se o kus zpět a pokračovali po asfaltce. Směřovali jsme jistě do Fiadu, coţ
nám potvrzovaly kamenné mezníky podél silnice. Vtom se z podmračené oblohy spustil
vytrvalý déšť, před nímţ jsme se schovali v záhadném dřevěném přístřešku. Zde jsme
posnídali a při vaření čaje poprvé vyzkoušeli plynový vařič.
Jakmile se mračna trochu protrhala, vykročili jsme opět směrem k hlavnímu cíli naší
výpravy, k hoře zvané Tibles (1842 m). Neušli jsme příliš daleko, kdyţ před námi
zastavili dva převozníci dřeva s koňskými spřeţeními, ţe nás prý kousek svezou. Svezli
nás opravdu jen kousek – k blízkému pohostinství. Mysleli jsme, ţe si zajeli na „jedno“,
ale oni se stále neměli k odjezdu. Po delší době jsme uhodili na jednoho z nich: „My ...“
ukázali jsme prsty chůzi „... pe ţos (=pěšky).“ „Nu, nu, nu!“ nechtěl to připustit a ukázal
na koně. „Una sekunda,“ řekl nám, jak dlouho máme ještě počkat, a šel pro další pivo.
Svoje odhodlání odejít jsme ještě několikrát opakovali, do čehoţ se vloţil místní
štamgasta, který uměl asi pět slovíček anglicky, nezapomenutelnou hláškou „Nichts
probleme, nichts probleme.“ Přijeli sem totiţ policajti a on se nás snaţil chlácholit, ţe se
nic neděje. „Fajr in padure (=oheň v lese),“ pokračoval anglicko-rumunsky. „Nichts
probleme.“ Nakonec se oba převozníci přeci jen odhodlali k odjezdu. Naše radost
netrvala dlouho. Po sto metrech jízdy zaparkovali u dalšího pohostinství. Přes anglicky
mluvícího tlumočníka jsme jim dali ultimátum: Kdyţ do 20 minut nepřijdou, tak
odejdeme. Štamgasta, který nás předtím chlácholil, nám mezitím ukázal, co všechno
pozřel ráno k snídani. Před vypršením lhůty se skutečně objevil jeden z převozníků a
pobídl koně kupředu. Krajina se míhala kolem nás a my se pokoušeli o konverzaci dle
průvodce. „Jaké je dnes počasí?“ „Jaká je Vaše adresa?“ Takové a jiné „uţitečné“ fráze
jsme dávali k lepšímu, zatímco on si ťukal na čelo. Kdyţ jsme vyčerpali slovní zásobu,
zpívali jsme si lidovky – my jemu česky on nám rumunsky.
V líčení záţitků z Rumunska bude příště pokračovat VLK
-4-
Redakce: MIREK (Ţelvi), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor).
 PROSINEC 2005 
27. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K
časopis

oddílu
POZVÁNKA NA VÁNOČNÍ BESÍDKU
Vánoční besídka našeho oddílu se bude konat v pátek 23. 12. 2005 od
17:15 ve Skautském domově. Přineste si 1 dárek (nejlépe vlastnoručně
vyrobený), kroj a cukroví na ochutnání. Taky si kaţdá druţina připraví
scénku.
Těší se na vás TAHOUN, ZEBRA a ORLO
FOTBAL
V sobotu 1. října v byl Hlinsku uspořádán osmý skautský fotbalový turnaj. Zúčastnily
se oddíly z Heřmanova Městce, Kameniček, Luţe a Slatiňan. Zápasilo se ve dvou
různých kategoriích – skauti a roveři. V kategorii skautů bylo celkem dosti hodně týmů,
takţe šest. Zvítězili skauti z Heřmanova Městce, druzí jsme byli my a potom bylo
druţstvo ze Slatiňan. Ve skupině roverů se z vítězství radovaly Kameničky., následovalo
naše muţstvo a Luţe. Na tento turnaj nikdo dlouho nezapomene.
Takto zavzpomínal JIRKA
FOTBALOVÝ TURNAJ
Dne 1. října se konal v hlinecké základní škole v ulici Leţáků uţ osmý ročník
skautského fotbalového turnaje. Účastnily se ho oddíly z Kameniček, Luţe, Slatiňan a
oddíl z Heřmanova Městce, se kterým jsme se seznámili jiţ předchozího večera na
společné schůzce.
Oddíly byly rozděleny na dvě kategorie – skauti s počtem šesti týmů, roveři se čtyřmi
týmy. Mezi šesti skautskými mančafty se představila i dvě domácí druţstva. Ale bez
jediné poráţky zvítězili borci z Heřmanova Městce. Dále následovalo první druţstvo
domácích a druţstvo ze Slatiňan. V kategorii roverů byly opět dva týmy z Hlinska. Zdálo
se, ţe domácí vyhrají, v základní skupině totiţ skutečně vládli. Ale ve finále nad nimi
zvítězilo druţstvo z Kameniček. Takto Kameničky zopakovali loňské vítězství.
Turnaj se opravdu povedl a můţeme se těšit na devátý ročník.
Takto zavzpomínal ŠVEJDOŠ
BRONZOVÝ POKLAD
POZVÁNKA
NA TRADIČNÍ
DIASHOW '05
Jménem Rabína si Vás IV. oddíl dovoluje pozvat na další promítání
diáků. Rabínova diáková smršť proběhne za kaţdého počasí a sice v úterý
27. prosince 2005 od 18:00 SEČ na „skauťáku“.
Program:
1. Vetřelec v táboře
2. Vandr po Rumunsku
3. Projekce na přání: Schwarzwald, Schwäbische Alp, Madrid, …
Nezapomeňte s sebou vzít i vlastní fotky, kroniky,…, prostě vše, co
reprezentuje vaši skautskou činnost a čím byste se mohli a měli pochlubit.
Vezměte s sebou i své rodiče, sourozence, kamarády, …, určitě to bude stát za to!
Pozvání zprostředkoval BOBAN
-1-
Tato kniha, kterou bych vám rád představil a doporučil, se jmenuje Bronzový poklad.
Moţná uţ jste slyšeli o spisovateli Eduardu Štorchovi. Napsal mnoho dobrodruţných
knih. V této se odehrává zajímavý a napínavý děj. Hlavním hrdinou je dospívající chlapec
jménem Skrček. Se svým otcem a kmenem Medvědů musí čelit různým nástrahám a
sporům mezi jinými kmeny.
Tuto knihu je moţné si půjčit v hlinecké knihovně.
Doporučuje VOJTA JEHLIČKA
MYŠLENKA MĚSÍCE:
„Co jest platno člověku, by všechen svět získal, kdyby sám sebe ztratil?“
Evangelistu Lukáše citoval ŠVEJDOŠ
-2-
ŢELVY



VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO IV.: „VZHŦRU NA TIBLEŞ!“
Ţelvy se jiţ chovají jako jiná chovná zvířata. Některé druhy, např. kajmanka dravá,
se ale chovat nedají.
Kajmanka dravá ţije v mělkých sladkovodních jezerech, rybnících a řekách na
východní straně Severní Ameriky. Loví ryby, malé ţelvy, ţáby, mloky, vodní
hady, mláďata aligátoru, mláďata ptáku a savce ţijící ve vodě.
Ţelva ozdobná ţije v hlubších jezerech a řekách. Vyskytuje se ve střední a
východní části USA a v severovýchodním Mexiku. Ţelvu ozdobnou lze chovat.
Samice klade 2 aţ 15 vajec.
Ţelva ozdobná
O ţelvy se
zajímal IGOR
CUKRŦV ŠPLECHT:
Veverka sedí na stromě a louská oříšky.
Rozlouskne první - stříbrné šaty.
Rozlouskne druhý - zlaté šaty.
Rozlouskne třetí - diamantové šaty.
Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a vzlyká:
„Já se asi kvůli tý zatracený pohádce snad nikdy nenaţeru“!
VÉNŦV ŠPLECHT: ŢLOUTENKA
Pepíček se ve škole chlubí, ţe jeho sestra má ţloutenku. Učitelka ho raději pošle
domů, aby se náhodou ostatní děti nenakazily. Za týden ho potká a ptá se: „Tak co
Pepíčku, jak se daří sestře?“ „To nevím paní učitelko. To víte, neţ sem dojde
z Austrálie další dopis, tak to chvilku trvá.“
-3-
Projíţďka na voze taţeném koňmi byla skutečně silným záţitkem, o jakém se nám
ani nesnilo. Náš převozník byl velmi přátelský, ale stále jsme nevěděli, jak se jmenuje.
Několikrát jsme se mu všichni představili a ukázali na něj. Vůbec netušil, která bije.
Zachránila nás aţ broţurka s „uţitečnými frázemi“. Konečně pochopil, zasmál se a
odpověděl: „Roman.“ Po další sadě písniček jsme zastavili u samoty, která byla zařízena
jako občerstvovací stanice. Rabín tu prohodil několik maďarských slovíček s maďarským
Rumunem Gyorgyem. Byla s ním celkem zábava. Na papír jsme mu napsali, jak se
jmenujeme – nejvíc se mu líbilo Oveho jméno Zdeněk. „Eště by to chtělo trochu umět
psát,“ utrousil Ove česky, kdyţ nám cosi psal tempem dvě písmena za minutu. Gyorgyj si
asi myslel, ţe ho Ove chválí a dobrácky se na něj usmál.
Po krátkém odpočinku Roman znovu zapřáhl koně. Za okamţik k nám přistoupila
ţena s dítětem. Uměla trošku německy, coţ byl tady v horách docela div. Vyptávali jsme
se, jaké bude počasí atp. Kuriózní je, ţe mojí lámané němčině rozuměla lépe neţ
Rabínově plynulé. Po chvilce konverzace nám sdělila, ţe dál uţ musíme „zu Fuß“, tedy
„[pe ţos]“. Poděkovali jsme Romanovi za jeho sluţby, rozloučili se i s jeho známou a
počali stoupat k hoře zvané Tibleş. Minuli jsme ještě několik chalup, většinou se nás jen
zeptali, odkud jsme a většinou si nás pletli s Francouzi. Rabín s Ovem mi pak
vyhroţovali odpáráním holandské vlaječky z mého rukávu, která domorodce mohla mást.
Tyto výhruţky Rabín podpořil otevřením kapesní kudly. Navečer se našim zrakům zjevila
rozlehlá louka a na ní polorozpadlá dřevěná chatrč. Ale „lepší děravá chatrč neţ pevnej
igelit“. O pravdivosti těchto slov jsme se měli přesvědčit jiţ následujícího dne. K večeři
jsme si pochutnali na těstovinách se špagetkou.
V sobotu se probouzíme do deštivého dne. Není příliš radno vycházet, po snídani se
tedy pouštíme do mariáše a chvílemi si doplňujeme rumunskou slovní zásobu. Jenţe déšť
ne a ne ustat. V chatrném přístřešku, který jsme jiţ večer vylepšili zavěšením igelitu pod
střechu, nám nic nechybí. Válet se na karimatce a u toho hrát karty naštěstí zvládneme a
výraznější pohyb hold oţelíme, jsme přece chlapi! Je uţ odpoledne a pořád „plowa“, tj.
„prší“. Navzdory tomu máme dobrou náladu a věříme v příznivý obrat. Přichází kolem
třetí hodiny. V mţiku se rozhodujeme pro odchod. Stoupáme výš a výš, cesta je stále
strmější. Chvíli dokonce jdeme po značce (!!), která však náhle končí kdesi ve vysokém
vodopádu. Naráţíme na kyselku, pro kterou nejvíce Ove nachází slova obdivu, ale
čepujeme všichni. Stezka je po celé šíři poseta kameny, úhel stoupání opravdu strmý,
v dáli mlha, ale neprší. Pot se z nás jen řine, Rabín „funí“ jak lokomotiva. Několikrát se
nám stává, ţe je cesta slepá, náhle končí a dál jen houština. Pokaţdé se vracíme a volíme
jiný směr, kde tušíme vrchol Tibleş. Po jednom zvláště náročném výstupu se nám uţ ale
nechce sestupovat a ztratit tak pracně vydřené metry nadmořské výšky a dereme se dále
terénem vzhůru. Vycházíme z jednoduché úvahy: Pokud půjdeme pořád nahoru, musíme
se na vrchol dostat. Ale zkuste si někdy jít s plným báglem pár hodin do strmého
„krpálu“. Balíme to někdy po šesté hodině a chystáme si přístřešek a večeři – rýţi
s vepřovou konzervou COOP. „Ňam, ňam!“ Konečně jsem se zbavil konzervy, která byla
terčem posměchu.
Autorem těchto řádků je VLK
-4-
Redakce: MIREK (Ţelvi), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor).
 LEDEN 2006 
What´s a go?/ Worum geht es? = Co to je zase za srandu? (doslovný překlad)
28. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K
časopis

PROJEKT ASIE 2006
Oddílová rada našeho oddílu Vám připravila novoroční překvapení –
kreativní etapovou hru ASIE 2006. Na druţinových i oddílových akcích spolu
budou zápolit Vlci, Ţelvi a Výři. A která druţina vyhraje? No přece ta
nejkreativnější = nejtvořivější a nejnápaditější.
1. druţinová aktivita:
oddílu
POZVÁNKA NA ODDÍLOVOU SCHŮZKU 14. 1. 2005:
Nazdar kluci,
v sobotu 14. 1. 2006 vás zvu v co nejhojnějším počtu na půldenní schůzku.
OBRÁZKOVÁ MAPA ASIE
realizace: Kaţdá druţina do konce února zakreslí na list papíru A3 mapu Asie. Ale ne tak
ledajakou a obyčejnou! Mapu vylepšíte 10 „symboly“ libovolných států (např. na území
Číny namalujete Velkou čínskou zeď). Za mapu můţete získat aţ 50 bodů (4 b. za kaţdý
symbol + 10 b. za celkový dojem).
2. druţinová aktivita:
NAŠI ASIJŠTÍ SPOLUOBČANÉ
realizace: Navštivte hlinecké Asiaty, poproste je o podpis a naučte se od nich 10
libovolných slov v jejich rodném jazyce (číst i psát). Dále pak zjistěte, jaké jsou jejich
hlavní náboţenské svátky v roce a jak je slaví. Chovejte se při tom zdvořile! 1 podpis = 2
body, 1 slovíčko = 2 body, popis jejich svátků = 10 bodů. Vyhodnocení na březnové akci.
Sraz:
14. 1. ve 14:30 před nebo v klubovně.
3. druţinová aktivita:
Program:
14:30 aţ 17:00 (do setmění):
realizace: Do konce dubna vyhotovíte broţurku zaměřenou na asijské ţivočichy. V ní
nám představíte 10 zvířat, která běţně ţijí na asijském kontinentu. Broţurka by měla
obsahovat hodně obrázků doplněných popisky. Snaţte se být originální! Za kaţdého
jedince, kterého do svého „časopisu“ zařadí všechny druţiny, kaţdá obdrţí pouze 2 body.
Pokud se shodnou dvě druţiny, mohou se těšit na 4 b. Přísun 6 b. zajistí originální nápad.
Za celkový dojem opět max. 10 b.
varianta sníh a led: vezměte si sáňky, boby, klouzáky a v případě
vhodných podmínek brusle (to ještě upřesníme na poslední chvíli).
varianta na sucho: vezměte si dobré boty a oblečení, půjdeme na putování
po hedvábné stezce a na pouť kolem posvátné hory Tibetu Kailás. Tomu
bude předcházet uvedení do asijského duchovního odkazu: něco o józe,
buddhismu, hinduismu a islámu.
varianta úplně mizerného počasí tedy klubovna: promítání videa Sedm let
v Tibetu. Bude tomu rovněţ předcházet seznámení s asijskými
náboţenstvími.
Konec: nejdéle v 19:00.
Na setkání se těší GLUM
-1-
4. druţinová aktivita:
ČASOPIS O ASIJSKÉ FAUNĚ
EPOS O GILGAMEŠOVI
realizace: Gilgameš byl bájným králem města Uruku v jiţní Mezopotámii. Chcete-li
dalších 50 bodů, do květnové akce secvičte krátké (10-15 minut) divadelní vystoupení,
které by nám přiblíţilo jednu kapitolu z vyprávění o Gilgamešovi. Doporučuji Vám
převyprávěnou verzi: „ZAMAROVSKÝ, Vojtěch: Gilgameš. Praha 1983.“, ale nikomu
nebráním ve studiu originálu = asyrské tabulky.
Teď uţ víte, co můţete pro vítězství udělat na svých druţinových schůzkách.
Další bodované i nebodované programy zaměřené na Asii čekejte na oddílových
akcích. První bude uţ 14. ledna 2006 odpoledne (viz výše).
Projekt Asie 2006 Vám představil VLK
-2-
VÁNOČNÍ BESÍDKA
CUKRŦV ŠPLECHT:
V pátek 23. 12. jsme se jako kaţdý rok sešli na skauťáku na vánoční besídce, která se
letos konala pod vedením Tahouna, Zebry a Orla. Kdyţ jsme si ve sloţení já, Vlk, Jenda,
Vojta J., Švejdoš a Švestka mysleli, ţe jsme kompletní a ţe začneme, vyvalil se, jako
vţdy se zpoţděním, nedochvilný Kolja a s ním Termo. Pak kaţdý předal svůj dárek „
Jeţíškovi“, ale naskytl se problém. Jeţíšek nebyl opravdový, ale byl to Zebra, který se dal
hned na útěk. Tahoun nás rozdělil do dvou skupin, jedna se vydala po stopách Zebry a
druhá šla připravit stromeček. Po delší době jsme Zebru dopadli a on se dobrovolně a bez
odporu vzdal. Stromeček uţ byl připravený, ještě explodovalo pár petard a přišel ten čas.
Zapálili jsme prskavky a Jenda nám rozdal dárky.
Přesunuli jsme se na skauťák, kde jsme si pořádně prohlédli dárky, a přišel další
program. Kaţdý si sedl ke stolu a začala ochutnávka cukroví. Aby nám chutnalo, přečetli
jsme si pár povídek od Šimka a Grossmanna. Kolja mezitím stačil rozbít svůj dárek.
Bohuţel letos chyběly druţinové scénky, ale nebylo moţné udělat scénku ve dvou lidech!
Škoda, ţe jste nepřišli, na besídce byla veliká sranda a byla to po delší době oddílová
akce. Doufám, ţe se tedy sejdeme na příští oddílovce (viz výše) ve větším počtu!!!
Vánoční besídku zhodnotil MIREK
Povídají si v parku dva důchodci: "Tak to vidíš, kamaráde. Dřív jsme se ládovali párkem
v rohlíku a teď si můţeme dovolit jenom rohlík v parku."
ZVADLO NA SOFTBALOVÝ TURNAJ
Zveme Vás na první ročník softbalového turnaje, který se bude konat 8. dubna 2006
v Luţi u skautské srubu. Turnaj pořádá skautské středisko Tangram Luţe. Turnaj je
určený pro všechny týmy skautek, skautŧ, roverŧ a rangers. Kaţdý tým musí mít
minimálně 7 členŧ. Startovné za jeden tým bude činit 150 Kč. Prosím zájemce, aby
posílali závazné přihlášky jednotlivých týmů na e-mail: fikin(zavináč)centrum.cz nebo
na adresu:
Fikejs Jan – Miki
Hamzova 401
Luţe 538 54
tel.: 731 417 214
Je moţné přijet den před turnajem, tedy 7. dubna 2006, lze přespat v naší klubovně a
zůstat tu aţ do neděle 9. dubna 2006. V pátek 7. dubna 2006 je moţné uskutečnit sraz
skautek, skautů, roverů a rangers z různých středisek. Mohli bychom se vzájemně poznat,
vyměnit si různé zkušenosti a zahrát spoustu her.
Všem přihlášeným zašleme obratem pravidla hry, podle kterých se bude turnaj hrát.
Moc se na Vás těšíme
za středisko TANGRAM Luţe MIKI
-3-
FANDÍME PARDUBICKÉMU HOKEJI!!!
A to 28. 12. 2005 v souboji s Plzní!
Do vlaku v Hlinsku nastoupilo 18 lidí převáţně skautů, v Holetíně se k nám přidal
Tahač s nějakým ,,týpkem“, kterého neznám. V zastávce Vojtěchov nastoupil šéf akce a
jeho bratr Zebra. Po vystoupení z vlaku se celá tlupa příznivců hokeje a hlineckého piva
vydala do jiţ předem zamluvené hospůdky nedaleko centra, cestou se k nám připojil
Orlo, který byl jiţ před naším příjezdem v ,,Pardubkách“.
Kdyţ jsme dorazili k hospůdce, kde mimochodem čepovali Rychtáře, rozdělili jsme
se na tři skupinky, první nejpočetnější šla do lokálu, my mladší roveři jsme se vydali do
města a Vlk se vydal na pardubický zámek.
Zatímco Vlk obdivoval krásy pardubické architektury a Boban, Kamil, Matty,...
popíjeli pivečko, naše skupina obešla několik trafik, ,,obchoďák“ Tesco a pár drogérek.
Nikde neměli barevné spreje na vlasy, tak jsme se rozhodli, ţe se vrátíme do základního
tábora – hospůdka, kde čepují Rychtáře. Cestou tam se nám poštěstilo a koupili jsme si
svoje spreje.
V hospůdce jsme se občerstvili a potom uţ se mohlo vyrazit na hokej. Já, Termo,
Tygr, Zebra, Orlo, Tahoun a Vlk jsme měli místa na ochozu, jednu řadu nad námi seděla
Maruš se svým přítelem. Před začátkem utkání jsme si nastříkali vlasy do klubových
barev – červenobíle!!!
V první třetině pardubičtí vstřelili dvě branky. Po nepříjemné kolizi útočníka
s gólmanem musel být plzeňský gólman vystřídán svým kolegou. Před koncem první
dvacetiminutovky sníţili plzeňští na 2:1. V druhé třetině Plzeň vyrovnala, ale vzápětí
musel plzeňský brankář dvakrát lovit puk ze své sítě. Třetí třetina přinesla další zásah do
plzeňské branky, tím pádem Pardubice vyhrály 5:2.
Cestou na nádraţí jsme dávali hlasitě najevo to, kterému týmu jsme fandili, za to nás
Boban a Kamil, ale i nový člen skautské základny neustále bombardovali sněhovými
koulemi. Cestu vlakem nám zpestřila partička mírně podnapilých fanoušků ze Slatiňan –
jeden z oné partičky zatáhl za záchrannou brzdu.
Myslím, ţe se hrál dobrý hokej a všichni si ho uţili. Na jména hráčů, kteří dávali
branky, se zeptejte Zebry nebo Šplhouna, já si to nepamatuji. Akce byla zdařilá a ti, co
nejeli, přišli o vynikající sportovní záţitek.
O akci Vám povyprávěl KOLJA a poupravil TERMO
-4-
CUKRŦV ŠPLECHT:
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO V.: „35 HODIN UVĚZNĚNI POD IGELITEM“
Pan Kalianko na tribuně zimního stadionu k sousedovi: "Pane, vy vypadáte jako zkušený
fanda, mohl byste mi něco říci?" - "Samozřejmě, jen se ptejte!" - "Víte, já mám hned po
zápase rande s atraktivní slečnou, podívejte se mi na kalhoty, jestli mám v pořádku
puky."
V sobotu 6. srpna večer se vše zdálo krásné. Jasnou oblohu pokrývaly tisíce
třpytivých hvězd, uléhali jsme tedy v dobrém rozpoloţení. Mohli jsme se nacházet ve
výšce kolem 1200 metrů. Probuzení nárazy dešťových kapek do našeho igelitového
přístřešku však nebylo vůbec povzbudivé. Všude kolem nás mlha a nepříjemnou
atmosféru dotvářely poryvy větru. Oddalujeme budíček a převalujeme se ve spacáku.
Snídáme několik soust a domlouváme se, ţe nemá smysl trmácet se v dešti. Čekáme tedy,
aţ přestane pršet. A ono ne a ne a ne! Včera dopoledne nám bylo hej. Leţeli jsme
v dřevěné chatrči a hráli mariáš. Jenţe pod igelitem uvázaným za kus klády je těsno.
Člověk si nemůţe ani pořádně sednout. Abychom si spravili náladu, zpíváme písničky a
následně hrajeme několik slovních her. Pořád „plowa şi plowa“, v přístřešku se tvoří
kaluţe vody. K obědu si vaříme Oveho vydatnou polévku, která nás zahřála nejen u
srdce, ale i v ţaludku. A stále zataţeno a oblačno, ani náznak zlepšení. Probouzí se v nás
obava, ţe nám proprší celý den. Tibleş je totiţ první pohoří, které vystupuje do místní
krajiny po dlouhém pásu níţin. Všechna mračna se o něj proto logicky zarazí, část
oblačnosti pohltí a zbytek pustí dál, aby si i turisté (podle M. Nevrlého velmi ţertovné
slovo ) v jiných pohořích „uţili“.
Odpoledne pokračuje stejná otrava. Vymýšlíme si různou zábavu, ale uţ nás nic moc
netěší. Zkouším si na chvíli zdřímnout a opravdu se mi to několikrát daří. Můj spacák
nasává stále více vody, rozhodně si nemůţu stěţovat, ţe bych se potil horkem. Pojednou
konečně kapky přestávají dopadat na plochu igelitu. Ihned vylézáme a protahujeme
rozlámaná těla. Chvíle naděje však trvá velmi krátce, asi pět minut. Další salva ţivotně
důleţité kapaliny nás zahání zpět. Podobně krátká naděje přichází ještě dvakrát. A pak uţ
nic. Jak dlouho to můţe trvat? Není přeci moţné, abychom zde byli uvězněni věčně!
Snad. S podobným líčením bych mohl pokračovat. Moţná si říkáte, ţe to není zrovna
moc akční, ale věřte mi, ţe toho dne se doopravdy nic zajímavého, či snad dokonce
dobrodruţného nestalo. Vysloví-li se spojení rumunské hory, první asociací u mnohých je
„nebezpečí“, místo, kde se „něco děje“. A my přitom nečinně leţeli skoro bez hnutí
několik desítek hodin na jednom místě. Proč si stěţuju? Copak bych radši potkával na
kaţdém kroku medvědy a bandy vrahounů. To ne, ale k tomu, abych se celý den válel
pod igelitem, přece nemusím jezdit do Rumunska.
Po dni přichází noc a ujímá se své vlády. Noc, na kterou snad nikdy nezapomenu.
Z celodenního nicnedělání a odpočívání se mi vůbec nechtělo spát. Ne ţe se mi nechtělo
spát, ono to nešlo. Spacák „durch“ mokrý, hrozná „kosa“. V noci pro jistotu polykám dva
paraleny a lehce na několik minut usínám aţ před svítáním. Moji společníci na tom nebyli
o mnoho lépe. Na vlastní kůţi jsme si zkusili, co to znamená „probdít celou noc“.
V pondělí ráno nám bylo blbě, důvod k radosti se přesto našel – přestalo pršet. Okamţitě
vše balíme. Celí otrávení dešťovou horou Tibleş rezignujeme na dobývání jejího vrcholu.
Sestupujeme dolů stejnou po stejné trase, kudy jsme se drápali vzhůru. Někdo moţná
namítne, ţe to bylo zbabělé, ţe jsme to vzdali předčasně. Takový člověk ať si sám zkusí
moknout 35 hodin pod igelitem a teprve poté nechť vynáší podobné soudy. Kaţdopádně
je to dobrý námět na novou roverskou zkoušku... 
VLK
-6-
HOKEJ
Dne 28. 12. 2005 se uskutečnil skautský výjezd do Pardubic. Zde bylo hlavním cílem
zhlédnutí hokejového klání mezi týmy HC Moeller Pardubice a HC Lasselberger Plzeň.
Po příjezdu do Pardubic jsme měli 2 hodiny času, proto jsme navštívili jiţ předem
zamluvený Rychtář bar, ve kterém jsme se občerstvili a pobavili. Část naší výpravy
vyuţila dostatku času k procházce po městě a k návštěvě zámku. Po zaplacení jsme se
ubrali k pardubické ČEZ aréně. Tam jsme kaţdý dostali lístek a odešli na místo sledovat
zatím pouze rozbruslení, po kterém vjela na led rolba, aby před začátkem utkání vyčistila
ledovou plochu. Po uhlazení ledu se za potlesku a zvuku pardubické hymny objevila
muţstva Pardubic a Plzně.
Dosud potemnělá aréna se rozsvítila a diváci sledovali úvodní vhazování. Domácí
začali ohromným náporem, který v 8. minutě zuţitkoval tvrdou střelou do pravého
horního rohu Robert Kántor a bylo to 1:0. Domácí pokračovali dál ve stejném tempu a
v 15. minutě zvýšil na 2:0 Jan Čaloun. Pak byla Plzeň donucena vystřídat gólmana
Romana Málka, jenţ byl po nezaviněném střetu s Petrem Sýkorou odvezen do
nemocnice. Jako by se zmraţená nálada z publika přenesla i na pardubickou obranu, která
udělala chybu, kterou potrestal v 17. minutě Dušan Andrašovský a sníţil tak na 2:1.
V první třetině se jiţ nic zajímavého nestalo.
Po osmnácti-minutové přestávce začala třetina druhá, ve které byli ze začátku
aktivnější plzeňští hráči. Také toho vyuţili a ve 28. minutě vyrovnal na 2:2 Roman
Tvrdoň. Pardubičtí se otřepali poměrně rychle a uţ za necelé tři minuty šli znovu do
vedení 3:2 zásluhou Lubomíra Korhoně. Pak přišlo vyloučení domácího borce, které
Plzeň nezuţitkovala, ba naopak ujel Miroslav Hlinka a v 39. minutě zvyšuje krásným
gólem v oslabení na 4:2.
Třetí třetina jiţ nebyla tak kvalitní, ale nedá se říct, ţe pardubičtí jen bránili, coţ
potvrzuje fakt, ţe ve 45. minutě ujel hostující obraně Petr Sýkora a nádherně mířenou
střelou vymetl pavučinky v pravém horním rohu plzeňské branky. Aréna byla ve varu a
poté, co hlasatel oznámil: „Dnešnímu utkání přihlíţí 9300 diváků, je vyprodáno!“, začaly
kolovat mexické vlny. Po ukončení zápasu zahalily ledovou plochu z tribun přiletující
perníčky. Poté co se hráči rozloučili s nejlepším publikem v České republice, mířili jsme
ke vchodu, před kterým jsme se všichni sešli a odešli na nádraţí. Tam jsme chvíli čekali
na vláček, který nás odvezl domů.
O hokejové záţitky se podělil ZEBRA
-5-
Redakce: MIREK (Ţelvi), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor).
Junák – svaz skautů a skautek ČR
středisko Hlinsko v Čechách, 531.03
 ÚNOR 2006 
SETKÁNÍ – POZVÁNKA
29. S K Á L Ů V O B Ě Ž N Í K
časopis
 oddílu
PINGPONGOVÝ TURNAJ (Sportovně-estetická akce)
Nazdar sestro, bratře,
chtěl bych Tě pozvat jménem Střediskové rady Junáka na setkání
oldskautského klubu Vysočina a vedení všech oddílů obou kmenů.
Program (cíl): současná situace skautingu v Hlinsku, plán na rok 2006,
posezení, diskuse, popř. promítnutí dokumentu o stavu současného skautingu
z pohledu některých významných osobností.
Kde: ve skautském domově
Kdy: v pátek, 24. února 2006, od 19/00 h
S pozdravem
Mgr. Martin Hladký, MATTY
vedoucí střediska
Kdy: 18. února 2006 dopoledne – sraz v 8:45, konec mezi 12. a 13. hod.
Kde: v našem skautském domově.
S sebou: pálku, míček, tenisky, svačinu, oblíbenou kníţku.
Program: 1) zápolení ve stolním tenise; 2) ti, kteří právě nebudou hrát, představí
ostatním svoji oblíbenou kníţku (kaţdý dostane prostor cca 5-10 min.).
Junák – svaz skautů a skautek ČR
středisko Hlinsko v Čechách, 531.03
II. SMEČKA VLČAT PŘIJÍMÁ NOVÉ ZÁJEMCE O SKAUTSKOU ČINNOST
Co dělají vlčata (mladší skauti)?
Těší se na Vás VLK a JENDA
Hra jí s i, u č í se n o vým v ěcem , j ezd í n a výp ra vy d o p ří ro d y, n a tá b o r …
a mn o h o d a l š íh o !!!
JAK FUNGUJE STŘEDISKOVÁ KNIHOVNA?
 Oficiální výpůjční doba je v úterý od 15:45 do 17:00 a v pátek od 15:30
do 17:00. Jindy po předchozí domluvě na Lídině mobilu: 728 941 226.
 půjčovní doba je maximálně 2 měsíce (můţete si to nechat prodlouţit –
stačí se stavit), jinak 5 Kč.
Vaše knihovnice PÉŤA a LIDUŠ
Moţnost přihlášení: Martin Hladký, hladky.martin(zavináč)seznam.cz, 728 56
58 21, u rádce druţiny, do které chodíš …

MYŠLENKA MĚSÍCE:
„Často myslíme na věci, které nemáme, ale hodně málo myslíme na věci,
které máme.“
Vyhledal MIREK
-1-
Přijímáme chlapce v předškolním a mladší m školním věku (cca
do 10 let) – schŧzky budou kaţdý týden ve skautském domově
(ul. Nad Parkem 1317) .
„Jano půjč mi dvacku!“ „Uţ včera jsem ti Vašku říkala, ţe nepůjčím. Tak
proč za mnou pořád dolézáš?“ „Abys věděla, ţe jsem se neurazil!“
Připravil VOJTA JEHLIČKA
-2-
NĚKOLIK SLOV K REGISTRACI
ELISABETH WEBSTEROVÁ:KAMARÁD ZE VZDÁLENÉHO ÚDOLÍ
Jak jiţ určitě víte, nastal opět čas registrace. Registrační poplatek na našem
středisku je 180,- Kč + mimořádných 20,- Kč pro IV. oddíl, tedy celkem 200,Kč. Tato dvacetikoruna by nám měla pomoci při našem dlouhodobém úsilí o
zkrášlení naší oddílové klubovny. K takto získané částce musíme ještě připočítat
výnosy z tradičního sběru papíru, který probíhá nepřetrţitě téměř jiţ dva roky.
Konkrétně bychom si nechali vyrobit oddílovou knihovničku společně
s vymezeným prostorem pro oddílový inventář (např. sekyry, kotlíky, míče,
basebalové pálky…). Skauti by tak měli mít lepší vztah, alespoň v to věříme,
k takto nabytým věcem neţ kdyby se najednou „objevily“ v klubovně.
Upozornění: V případě sourozenců zaplatí 200,- Kč pouze ten (nej)starší,
další uhradí základní částku 180,- Kč.
Za IV. oddíl BOBAN
Jake Farrant, významný anglický reportér se dozvídá, ţe dokonce ţivota mu zbývá uţ
jen pár měsíců. Rozhodne se odjet na venkov, aby se se zákeřnou nemocí vypořádal podle
svého. Po příjezdu ovšem potkává cikánského chlapce Cvrčka. Ihned se z nich stanou
nerozluční kamarádi a Jake s pomocí Cvrčka začíná poznávat skutečné hodnoty ţivota
jako je například rodina, přátelství, zdraví, ale i kaţdičký kousek přírody ve ztraceném
údolí.
Junák – svaz skautů a skautek ČR
středisko Hlinsko v Čechách
VELKÉ KNIHY KOMIKSŦ ABC
V těchto zatím čtyřech knihách najdete všechny komiksy, co kdy v abíčku vycházely.
Komiksů je tu opravdu hodně a kaţdý příznivec kreslených obrázků si tu nějaký najde.
Já vám popíši alespoň jeden. Tento příběh se jmenuje Tvrz. Jistý občan ( jeho jméno
jsem uţ bohuţel zapomněl ) zde naboural do stromu. V bezvědomí se mu zdá, ţe se
dostal do minulosti a zde brání proti neodbytným Praţanům husitskou (ţiţkovskou) tvrz.
Vynálezem rogala se mu společně s Husity (Ţiţkovci) podařilo tvrz ubránit. A v tomto
okamţiku se probouzí v nemocnici.
Knihy k přečtení doporučil ŠVEJDOŠ
ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY
ERAZIM KOHÁK: POUTNÍK PO HVĚZDÁCH.
Váţení rodiče,
naše organizace patří mezi příspěvkové, proto jedním z nejdůleţitějších
zdrojů jsou pro ni příspěvky od svých členů.
Středisková rada Junáka Hlinsko schválila částku ve výši 180,-- Kč člen/rok.
Částka je rozškatulkována pro činnost Ústřední, Krajské, Okresní a
Střediskové rady Junáka. Dále obsahuje úrazové pojištění, příspěvek na skautské
knihy a časopisy …
Všechny vybrané peníze jsou obratem ruky pouţity zpět, ve prospěch dětí.
Částku budou vybírat rádcové druţin. Registrační poplatky musíme dále
zpracovat, a proto je třeba ji zaplatit nejpozději do 22. února 2005.
S pozdravem
Dovolte mi, abych Vám touto cestou doporučil knihu rozhovorů skautských
činovníků R. Šantory a J. Zajíce s filozofem Erazimem Kohákem. Otevře nové obzory
kaţdému z Vás, kdo přemýšlí nad smyslem svého ţivota i o problémech celého lidstva.
Kdo je onen záhadný muţ s neobvyklým křestním jménem? Kdyţ bylo Erazimu
Kohákovi 15 let, emigrovala jeho rodina do USA. To se psal rok 1948. V Americe
vystudoval střední i vysokou školu, poté se stal profesorem filozofie na univerzitě
v Bostonu. Oţenil se a se svou americkou manţelkou vychoval tři dcery. Manţelství
trvalo přes dvacet let, skončilo rozvodem. Poté Erazim Kohák přenechává vše manţelce a
dětem a odchází do newhampshirských lesů. Zde si na samotě vlastníma rukama buduje
nový domov. Dalším zlomovým okamţikem v jeho ţivotě se stává rok 1989. Po pádu
komunistického reţimu v naší zemi se po více neţ 40 letech vrací do své vlasti. Začíná
přednášet na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde působí dodnes.
Ve zmiňované kníţce se Erazim Kohák pokouší osvětlit, jakým způsobem je moţno
hledat pravdu. Vyznává se ke svému vztahu k přírodě, o kterou je třeba pečovat a zastavit
její ničení. Nabádá čtenáře k odpovědnému ţivotu – kaţdý z nás by se měl aktivně
angaţovat ve věcech veřejných, byť by se mělo jednat o „pouhé“ zvednutí pohozené
plastové láhve.
Rozsah našeho časopisu mi neumoţňuje ţádné hlubší zprostředkování postojů a
myšlenek profesora Koháka. To Vám můţe poskytnout kniha „Poutník po hvězdách“.
Věřím, ţe Vás osloví stejně jako mě.
Knihu plnou ţivotní moudrosti doporučuje VLK
-4-
Mgr. MARTIN HLADKÝ
vedoucí střediska

Potkají se dva. „Ahoj, kam jdeš?“ „Na jahody!“ „Teď v lednu?“ „To je
dobrý, já jsem si vzal svetr!“
Připravil VOJTA JEHLIČKA
-3-
ČEKATELSKÝ LESNÍ KURZ
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO VI.: „HLEDÁME NOVÝ CÍL.“
Po sviţném sestupu jsme se v úterý zastavili aţ u vodopádu, kde se nám onehdy
definitivně ztratila značka. Podél vodopádu jsme se s Ovem vydali jí hledat. Vystoupali
jsme terénem nad vodopád a jednu značku tam skutečně objevili. Další však zůstaly
naším očím skryty a jedna značka turistickou trasu nedělá. Pod vodopádem jsme se
nasnídali a vida! Naše tváře znenadání osvítily sluneční paprsky. Po mizerné noci byly
snad nejlepší vzpruhou, jaké se nám mohlo dostat. Chvíli jsme přemítali nad plánkem,
který zhruba zachycoval místní končiny. Vrchol Tibleş nás stál jiţ hodně sil, hlavně
psychických, a proto nás nyní zlákalo několik menších kopců, které náleţejí ke
stejnojmennému pohoří.
Následuje další fáze sestupu. Uţ jen jednou mírně sprchlo, jinak je počasí pro pochod
ideální. Za okamţik se nám otevřel výhled na stále ještě těţkými mraky obklopený
Tibleş. Chvíli pochodujeme po podivuhodných cestách, jejichţ prostředek odplavila
voda. Siluety vrcholků, k nimţ máme namířeno, se pomalu přibliţují. Připomínám, ţe
cesty nejsou nikterak značené a uţ vůbec ne zachycené v našem plánku. Tu a tam se
přirozeně rozdvojují. Potom se musíme řídit citem a odhadnout, která je pro nás
výhodnější s ohledem na náš cíl. Pojednou jsme se odhodlali přebrodit několik metrů
široký, nepříliš hluboký tok řeky. Vynikající způsob očisty nohou! A co jsme spatřili za
říčkou? Hotovou divočinu. Náš odhad se v tomto případě neukázal jako dobrý, ale o to
větší dobrodruţství jsme zaţili. Uprostřed cesty vedlo hluboké vyschlé koryto, do kterého
by nebylo těţké zahučet. Tato „pohodlná“ stezka nás daleko nedovedla – ústila přímo do
rozbouřených vln řeky. Znovu jsme se tedy brodili.
Úsek po druhém přebrodění byl o poznání pohodlnější, ale ne tak vzrušující.
Pohybovali jsme se poměrně rychle, stále jsme totiţ mírně klesali. Míjeli jsme rozkvetlé
louky. Vyptávám se Rabína na názvy některých druhů květin, abych obohatil své chudé
znalosti v oblasti flory. U křišťálového pramene doplňujeme zásoby vody, kousek od nás
se v té chvíli zjevuje zatoulaný pes. Rozhodl se, ţe nás bude sledovat. Rabín se ho
několikrát snaţí vyfotit, pronásledovatel však pokaţdé mizí v křoví. Záhy se k němu
připojil větší kolega. To uţ máme vytipovanou horu na dosah a pouštíme se do těţkého
stoupání. Psi zůstali dole. Obloha nad námi je jasná a slibuje pohodovou noc. V dáli se
nám opět zjevuje Tibleş a nad ním samozřejmě nechybí mračna. Příroda je tu opravdu
krásná a inspirující.
V předvečer se pokoušíme najít vhodné tábořiště, coţ není ve strmém svahu tak
lehké. Teprve po delším pátrání nacházíme relativní rovinu. S večeří trochu
experimentujeme, aspoň já jsem do té doby bramborovou kaši na vandru nikdy nejedl. Ve
spojení s Oveho párečky se tento pokus vydařil. Rabín se mezitím tradičně ujal budování
přístřešku z igelitu. Po jídle si nad ohněm ještě suším mokrý spacák. Noc byla klidná, ale
víc o ní nemohu povědět, jelikoţ jsem spal. A klidný spánek pro nás v Rumunsku nebyl
takovou samozřejmostí, ale o tom jsem se rozepsal uţ minule.
Autorem těchto řádků je VLK
-5-
CORDA 2OO6
uţ podeváté zve rovery starší šestnácti let, kteří mají zkušenosti
s vedením druţin a nebojí se objevit, co v nich je.
V krásném prostředí Oderských vrchů proţijeme 10 táborových
dnů nad tématy čekatelské zkoušky. Na základě dobrých zkušeností
z minulého ročníku budeme pracovat v malých skupinách podle
oddílového zaměření (na vlčata, skauty, rovery).
Při debatách, přednáškách, společných hrách a dalších činnostech budeme hledat stezky
poutníků za Nejvyšší Pravdou a Láskou.
Završením kurzu budou čekatelské zkoušky na podzim 2006.
DŦLEŢITÉ INFORMACE:
Termíny:
5. – 7. května 2006 (seznamovací víkend)
4. –13. srpna 2006 (letní část – tábor – Oderské vrchy)
6. –8. října 2006 (závěrečný víkend se zkouškami)
Přihlášky: Tomáš Kytlík – Miki, Purkyňova 691, Kostelec nad Orlicí, 517 41
e-mail: tom.miki(zavináč)tiscali.cz; www.corda.3web.cz
Pro spojení je důleţité uvést na přihlášce e-mail nebo mobil.
Přihlášku pošli nejpozději do konce března 2006 na uvedenou adresu!
RÁDCOVSKÝ TÁBOR SV. JIŘÍ
Nabízí dvaceti odváţným rádcům ve věku kolem čtrnácti let deset
dnů ţivota podle rytířských zvyklostí. Čeká Vás program k posílení těla
i duše, v etapové hře se stanete na čas rytíři. Běţnou skautskou praxi
proto obohatí starobylé rukodělné práce, lukostřelba a další.
Společně se budeme učit, jak nejlépe vést druţinové akce
(schůzky, vycházky, výpravy). Je připraven i výlet do hor a rytířská
spanilá jízda.
Termín:
Přihlášky:

4. – 13. srpna 2006 (Oderské vrchy)
Tomáš Kytlík – Miki (viz výše)
V restauraci:
„Naší specialitou jsou šneci,“ říká hlavní vrchní hostovi.
„Vím, jeden mě posledně obsluhoval!“
Připravil CUKR
-6-
Redakce: MIREK (Ţelvy), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor).
MONGOLSKO OČIMA KOLOUŠKA
(Součást projektu ASIE 2006)
 BŘEZEN 2006 
30. S K Á L Ŧ V O B Ě Ţ N Í K
vydává
VÝPRAVA
IV. oddíl
ČTYŘKY ČILI
JENÍKOVSKÁ
EXPEDICE
Kdy: 17. aţ 19. března 2006, sraz je v pátek v 18:15 na autobusové zastávce
„U Koníčka“, návrat je v neděli v 11:20 tamtéţ.
Kam: chaloupka v Jeníkově
Náklady: cca 120,.- Kč
S sebou: karimatku, spacák, přezůvky, vhodné oblečení (dle počasí), zápisník,
spešlpakl, jídlo na pátek, ešus, 3 trojúhelníčky sýra, 1 paštika, chléb, čaj, cukr,
těstoviny, masovou konzervu (špagetka atp.), 2 buřty na opékání, ovoce … a
další jídlo dle své potřeby a spotřeby.
Na Vaši účast a na společné záţitky se těší BOBAN A SPOL.
!!! 8. DUBNA 2006 SE ZÚČASTNÍME SOFTBALOVÉHO TURNAJE V LUŢI !!!
Více informací naleznete v příštím čísle.
Vybral jsem si republiku z Východní Asie, která je asi 2x větší neţ ČR. Sousedními
státy jsou Rusko, Čína a Kazachstán. I kdyţ je tento stát tak veliký, obývá ho jen 2,5
milionu obyvatel, coţ znamená, ţe hustota osídlení je asi 2 obyv./1km. Z těchto čísel je
moţné poznat, ţe je to jedna z nejméně osídlených zemí světa. Mezi obyvateli je drtivá
většina Mongolů, ale jsou zde i Kazaši a Burjati. Jinak celková populace je z poloviny do
15ti let!
Tomu, komu by se do této země zachtělo, bych poradil, aby se zdokonalil
v mongolštině nebo turkotatarštině. Pokud Vám tyto jazyky moc nesednou, je tu malá
moţnost domluvit se rusky nebo čínsky. Jo a určitě si nezapomeňte vyměnit tugriky
(1tugrik=100 mungů), coţ je mongolská měna. A neţ odjedete, měli by jste vědět, ţe
Mongolsko leţí v seizmické zóně, takţe zemětřesení jsou tu velmi častá. Ale nejen
zemětřesení postihuje tuto zemi. Kvůli vysokým sráţkám jsou časté záplavy. No a hlavně
nejezděte v zimě, protoţe tam panují velice nízké teploty aţ -50°C! Naopak můţu říct, ţe
Mongolsko je známé jasnými, slunečnými dny, kterých je asi 240 v roce.
Pokud jste se přeci jen rozhodli, ţe na prázdniny chcete do Mongolska, tak Vás
seznámím s tím, co tam můţete vidět. Na 100% budete potkávat kozy, koně, velbloudy,
ovce a dobytek. Na výlet bych doporučil hlavní město Ulánbátar, nebo horské túry.
Mnoho zdejších kopců měří přes 4000 metrů a nejvyšší Chujtan je vysoký 4362 metrů.
S náboţenstvím je to tu sloţitější. Dřívější velmi rozšířený tibetský buddhismus vymýtili
komunisté a teď se k němu přiklání menšina.
A co na památku? Třeba kousek mědi, která se tu těţí ve velkém, nebo se můţete
zavrtat do země a moţná narazíte na ropu, která se ale kvůli ţivotnímu prostředí netěţí.
Mongolskem Vás provedl MIREK
2. druţinová aktivita:
NAŠI ASIJŠTÍ SPOLUOBČANÉ
realizace: Navštivte hlinecké Asiaty, poproste je o podpis a naučte se od nich 10
libovolných slov v jejich rodném jazyce (číst i psát). Dále pak zjistěte, jaké jsou jejich
hlavní náboţenské svátky v roce a jak je slaví. Chovejte se při tom zdvořile! 1 podpis = 2
body, 1 slovíčko = 2 body, popis jejich svátků = 10 bodů. Vyhodnocení na březnové akci.
 "Tetičko, chutná ti ten bonbon, co jsem ti nabídl?" - "Ano Pepíčku, proč se
ptáš?" - "Ţe totiţ náš pes ho vyplivnul!"
MYŠLENKA MĚSÍCE:
 "Tak naposledy Pepíčku! Tohle je ţlutá barva!"
„Čekání na šťastné dny bývá mnohdy krásnější neţ šťastné dny samotné.“
Vyhledal ŠVEJDOŠ
1
- "To je ţlutá? Néé, to je červená." Prásk, prásk, křup...
"Tak se běţ podívat do zrcadla, ať vidíš, jak vypadá červená!"
Připravil CUKR
2
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO VII.: „NAHORU A DOLŦ“
RÁDCOVSKÝ KURZ HRADIŠTĚ
Ve středu jsme se vyhrabali ze spacáků do příjemného dne. Sbalili jsme si svých pár
švestek a pustili se do dalšího zdolávání vrcholu. Nejprve jsme sledovali vyšlapanou
pěšinu, jenţe ta se brzy vytratila. Poté jsme si museli razit svoji vlastní, pokud moţno co
nejkratší, cestu směrem k našemu cíli. Náročné stoupání řádně prověřilo naši fyzickou
připravenost. Kopec nás za naši námahu odměnil nádherným rozhledem. Spatřili jsme
hlavní hřeben našeho pohoří Tibleş, včetně jeho stejnojmenné nejvyšší hory, kterou
konečně opustil závoj mraků. Na druhé straně se vyjímaly turisty hojně navštěvované
horopisné celky Rodna a Maramureş. Mohli jsme také shlédnout do údolí a pozorovat
několik podhorských měst. Prostě fantazie! Hodnou chvíli jsme se kochali strhující
podívanou a nakonec jsme se zde několikrát zvěčnili našimi fotografickými přístroji.
Po menším občerstvení jsme pokračovali dál, nejdříve pochopitelně dolů. No a pak
zase nahoru. V této fázi pochodu jsme potkali jen jednoho sekáče trávy. Při dalším
odpočinku Rabín vyrukoval s návrhem, abychom sestoupili do údolí a zbývající dny
věnovali poznávání vybraných měst. Mně by se bývalo více líbilo pohybovat se nadále
mimo civilizaci, vytipovat si třeba ještě jeden vrcholek a pokořit ho. Bylo tam tak krásně,
ţe se mi prostě nechtělo vracet se předčasně do ruchu města. Ove se však přiklonil
k Rabínovu nápadu, a tak mi nezbylo, neţ se podřídit většině. Od tohoto okamţiku jsme
převáţně uţ jen scházeli dolů do údolí. Převáţně, ale ne nepřetrţitě! Jednou se námi
zvolená lesácká cesta ukázala být tak neschůdná, ţe jsme se museli kus vrátit. Půda se
nám tu bořila pod nohama, a kdo ví, kam by nás to zavedlo.
Čím jsme níţe, tím více známek ţivota registrujeme. Nacházíme i studánku, objev to
velmi vítaný. Zatímco jsme se osvěţovali, prošla kolem nás místní ţena. Kdyţ se nás
otázala, kam jdeme, odvětil jí Rabín v jejím rodném jazyce: „Ţos.“ (=dolů) a pro jistotu
doplnil svou odpověď pohybem ruky. Nejstarší člen výpravy tak efektivně vyuţil v praxi
slovní zásobu, kterou pochytil v autobuse, kdyţ po očku sledoval film v rumunštině.
Prohodili jsme ještě pár slov a ţena se vydala „sus“, tj. nahoru. Uţ se připozdívá, za
chůze se proto začínáme poohlíţet po nějakém dobrém tábořišti. Zanedlouho odbočujeme
z široké hlavní komunikace a nacházíme útulný palouk, který se nám jeví docela
zastrčený, a tudíţ vhodný jako tábořiště. Netušili jsme, ţe si tudy místní zkracují cestu ke
svým domovům. Kaţdého kolemjdoucího jsme se srdečně pozdravili „Buna ziwa!“, ve
večerních hodinách pak „Buna seara!“ Všichni nám přátelsky odpovídali, nikoho
nepobuřovalo, ţe si tam vaříme v kotlíku těstoviny. Po večeři nám Rabín vyprávěl různé
historky ze svého německého ţivota. Sotva se setmělo, šli jsme na kutě – já s Ovem pod
igelit, Rabín pod širák.
(Co se nám přihodilo po sestupu z hor? Dozvíte se příště.)
Autorem těchto řádků je VLK
Rádcovský kurz HRADIŠTĚ nabízí velmi bohatý a pestrý program, který je
především zaměřen na netradiční a téměř jiţ zapomenuté dovednosti a znalosti. Např.
kování, práce s kůţí, rozdělávání ohně. V ţádném případě nechybí dobré hry a společné
akce. Program je upraven pro rádce či budoucí rádce a rádkyně, kteří si zde vyměňují své
zkušenosti a dovednosti ze svých oddílů. A abychom vše nestavěli jenom na
vědomostech účastníků, nechybí zajímaví hosté, kteří mohou ledacos předat a mnohému
naučit. Protoţe se celý kurz nese v duchu slovanském, nechybí zde dobrodruţství,
romantika ani opravdové přátelství.
Termíny a místa konání:
I.
28.7.-6.8. 2006
II.
22.-24.9. 2006
!!!VELKÁ SOUTĚŢ O 1.000,- RUMUNSKÝCH LEI!!!
O SUMU JEDEN TISÍC RUMUNSKÝCH LEI BUDE BOHATŠÍ Z KAŢDÉ DRUŢINY TEN JEJÍ ČLEN,
KTERÝ NEJRYCHLEJI ZJISTÍ A SVÉMU RÁDCI NAHLÁSÍ, KOLIK MÁ RUMUNSKO OBYVATEL.
3
Uzávěrka přihlášek: 31.3. 2006
Podmínky účasti: věk odpovídající ukončené 8. nebo 9. třídy ZŠ
Věk účastníků: 13-15 let
Kontakt:
Monika Formánková, Kamenná 303, 390 03 Tábor,
mobil: 777 573 680
e-mail: hradiste(zavináč)junak-tabor.com
web: hradiste.junak-tabor.com
NĚKOLIK SLOV ŠÉFREDAKTORA K JUBILEU SKÁLOVA OBĚŢNÍKU
Právě se k Vám dostalo jubilejní 30. číslo našeho oddílového časopisu. Při této
příleţitosti bych rád poděkoval těm, kteří v tomto roce pravidelně do Skálova oběţníku
přispívají: Švejdoš, Mirek, Vojta J. a Cukr. Výročí oslavujeme i změnou loga, za coţ
patří poděkování Ovemu.
Jako šéfredaktor bych našemu časopisu k jeho třicetinám rád popřál všechno nejlepší,
zejména mnoho nadšených přispěvovatelů. Myslím, ţe není od věci zrekapitulovat, jaké
příspěvky můţete vytvářet:
1) zápisy ze ţivota druţin (platí i pro rádce vlčat) a z oddílových akcí; 2) hádanky a kvizy
pro chytré hlavy; 3) tipy na kníţky, hudbu, památky nebo kulturní akce; 4) cokoli z říše
rostlin a ţivočichů; 5) moudré myšlenky, vtipy, básničky, povídky, pohádky či fejetony;
6) cestopisy; 7) stručné ţivotopisy význačných osobností 8) obrázky nebo fotky; 9)
„vzpomínky mistrů“ – dejte k lepšímu jakoukoliv zábavnou historku z tábora, výpravy,
druţinovky,...; 10) Orlovi posílejte kritiku – anonymně si můţete postěţovat, co se Vám
nelíbí v našem oddíle nebo na středisku (máme přece svobodu slova, vyuţijte jí!).
11) Pokud Vás moje nabídka nezaujala, vymyslete si svoji vlastní rubriku!
4
Redakce: MIREK (Ţelvy), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor).
IV. ODDÍL MÁ NOVÉHO VŦDCE
 DUBEN 2006 
31. S K Á L Ŧ V O B Ě Ţ N Í K
vydává
IV. oddíl
Dovolte mi, abych Vám touto cestou oficiálně oznámil, ţe jsem nedávno převzal
vedení IV. oddílu. Zástupci vedoucího zůstávají Boban a Vašek, nově k nim přibude
Šplhoun. Myslím, ţe není třeba, abych se představoval, všichni mě dobře znáte. Místo
toho zde nastíním některé ze svých představ o budoucím fungování a směřování našeho
oddílu.
Ze všeho nejdříve bych ale rád poděkoval svým dvěma předchůdcům, Rabínovi a
Glumovi. Je vhodné připomenout, ţe počátkem roku 2001 se nacházel IV. oddíl
v hluboké krizi. A byl to právě Rabín, který se nejvíce zaslouţil o zaţehnání kritické
situace a nastartování oddílu k nové prosperitě. Dříve jsem to nedokázal plně docenit, ale
dnes jsem mu za to nesmírně vděčný. Po Rabínově odchodu se „čtyřky“ ujal Glum, pod
jehoţ vedením se stav našeho oddílu dále zlepšoval. Zvláště přínosné se ukázaly být
Glumovy ţivotní i skautské zkušenosti.
Vyhlídky IV. oddílu jsou tedy velmi nadějné. Přesto zdaleka ne všechno funguje, jak
by mělo. A před usnutím na vavřínech nás snad dostatečně varovala nepovedená
březnová výprava do Jeníkova. V bodech zde uvedu ve známost několik opatření a plánů:

SKAUTSKÝ JARNÍ
FOTBALOVÝ TURNAJ


Uskuteční se v sobotu 22. dubna na hřišti v Blatně
(za bývalou zvláštní školou).

Začátek turnaje je v 9:00 a předpokládaný konec cca ve 14:00.


Hraje se ve dvou kategoriích:skauti – věk 10 – 15 let
roveři – 16 a více let

Startovné za tým, čítající pět hráčů v poli a brankaře, je 150 ,- Kč.
Prosíme, neberte si kopačky, z důvodu moţného poškození povrchu hřiště.
Na místě bude zajištěno občerstvení (klobása, limo...).
V poslední době jsme zanedbávali plnění nováčkovské zkoušky a stupňů
zdatnosti. Jsem přesvědčen, ţe se situace zlepší jmenováním Orla rádcem
oddílu, který bude mít tyto záleţitosti na starost.
Dalším závaţným problémem je nepořádek v našem vybavení. Proto
s okamţitou platností ustavuji Divocha správcem oddílového majetku.
Čte vůbec někdo ze skautů Skálův oběţník? Dostává se všem pravidelně do
rukou? Bývají zde klíčové informace o oddílových akcích, proto je nezbytné,
aby ho dostávali všichni!!! Od dubna 2006 proto bude Mirek působit jako
distributor oddílového časopisu pro druţiny Ţelv, Vlků a Výrů.
Na oprávněné stíţnosti, ţe se nikdo ze „čtyřky“ neúčastní střediskových rad,
zareagujeme tím, ţe nás na nich bude od této chvíle zastupovat Šplhoun.
Novým oddílovým hospodářem bude Zebra, který postupně od Bobana
převezme agendu kolem registrace a ţádostí o dotace za krátkodobé akce.
Je nutné více spolupracovat s II. smečkou vlčat, odkud k nám přecházejí noví
členové. Zasadím se o konání alespoň jedné společné akce ročně. Je třeba
předejít tomu, aby se přestupující vlčata ocitala v jim zcela neznámém prostředí.
Naší velkou prioritou zůstávají roveři, pro které bychom mj. po táboře rádi
uspořádali speciální R&R akci.
Vidíte, ţe je před námi hodně práce, ale výsledek určitě bude stát za to. 
Novopečený vedoucí „čtyřky“ VLK
!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Na Vaši účast a pěkné sportovní záţitky se těší ZEBRA
1
SOFTBALOVÝ TURNAJ V LUŢI SE PRO NEZPŦSOBILOST TERÉNU ODKLÁDÁ NA
NEURČITO. 8. DUBNA 2006 SE TUDÍŢ NIKAM NEJEDE.
2
PINGPONGOVÝ TURNAJ
MYŠLENKA MĚSÍCE:
V sobotu 18. února jsme se sešli na skauťáku ve sloţení: Vlk, Orlo, Míra, Divoch,
Ondra, Vojta, Švejda, Petr a Tomáš. A začali jsme hrát. První zápasy odstartovala
skupina mladších, v níţ byli Ondra, Vojta, Švejda, Petr a Tomáš. A pak jsme začali hrát i
my starší. Zajímavý zápas sehráli Divoch a Míra. Utkání to bylo dlouhé na napínavé,
nakonec zvítězil Divoch. Později přišli na řadu Vlk s Orlem. Orlo si dělal zbytečné
naděje, ţe Vlka porazí. A ono nic! Vlk ho rozmetl lehce 3:0 a Orlo odešel od stolu se
sklopenou hlavou.
Poté jsme se odebrali do klubovny, kde nám Vlk pouštěl gruzínské písně a měli se
přihlásit dva dobrovolníci. Hádejte, kdo do toho šel... Samozřejmě Orlo a Míra. To zatím
nevěděli, co mají dělat. Měli si připravit tanec k této gruzínské hudbě. Potom se odešli
připravit a my jsme zatím odehráli další zápasy. A nyní přišel tanec. Bylo to takové
nezvyklé halekání a potácení se, ale všichni jsme se nasmáli, aţ nás bolela břicha. Tak se
nám to líbilo. Turnaj šel dál. Měli jsme si přinést oblíbenou kníţku a povídat o ní. Na
závěr se konalo vyhlašování vítězů. Ve skupině mladších zvítězil Vojta a Orlovi se
splašili ruce a tleskal mu asi deset minut v kuse, ale asi si to uţil. Ve skupině starších
zvítězil Vlk, ačkoliv jsme s tím počítali. A tím náš turnaj skončil.
Za turnajem se poohlédl DIVOCH
„Opravdový přítel je ten, kdo Tě drţí za ruku a dotýká se Tvého srdce.“
Vyhledal MIREK
FORTUNA PRINT: KRONIKA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Tato kniha je zvlášť vhodná pro příznivce druhého celosvětového konfliktu, ale dál
čtěte i ostatní, protoţe tato kniha je velkým zdrojem referátů na dějepis. Dalo by se říct,
ţe nás válkou provádí den za dnem. Jsou tu popsány všechny důleţité věci a to od
napadení Polska aţ po svrţení atomových bomb na Japonsko. Kniha je dost velká, má
520 kvalitních stran, ale cena se pohybuje velice vysoko (cca 1000 Kč). Ovšem teď zas
ke kladům této knihy: obsahuje velké mnoţství fotek, mapek a – pro fandy plastikových
modelů jako jsem já – zhruba padesát stran výzbroje a uniforem všech hlavních států ve
válce. Z toho lze usoudit, kdo měl jakou techniku a uniformy a podle toho stavět model.
Knihu představil ŠVEJDY
GIUSEPPE VERDI: LA TRAVIATA
VÝPRAVA DO JENÍKOVA
Kdyţ se sešlo pár skautů v maskáčích na autobusové zastávce U koníčka, ke kterým
se přidal i Vlk, bylo vše připraveno k odjezdu. Tentokrát směr Jeníkov. Zdejší dům se
spíše podobal zámku, neţ noclehárně pro skauty! Tři velké sály, dvě koupelny, několik
loţnic a sklep poslouţily bohatě k našemu programu. Škoda jen, ţe se celý program kvůli
nedostatku času nedal stihnout, poněvadţ bojovky a smluvená zdravověda s odbornou
osobou by mohly být fakt skvělý. Hned při vstupu do prvního sálu mě zaujal krb. Tak
jsem okamţitě zatopil, aby bylo teplo. Pinkali jsme si s nafukovacími balónky, kdyţ nás
Vlk přerušil a šli jsme hrát „Asijskou hru“. Byla obrovská škoda, ţe nám jel autobus tak
brzo, protoţe to tam bylo fakt skvělý. Ti, co tam nejeli, přišli o hodně…
Výpravu zhodnotil ORLO
3. druţinová aktivita:
ČASOPIS O ASIJSKÉ FAUNĚ
realizace: Do konce dubna vyhotovíte broţurku zaměřenou na asijské ţivočichy. V ní
nám představíte 10 zvířat, která běţně ţijí na asijském kontinentu. Broţurka by měla
obsahovat hodně obrázků doplněných popisky. Snaţte se být originální! Za kaţdého
jedince, kterého do svého „časopisu“ zařadí všechny druţiny, kaţdá obdrţí pouze 2 body.
Pokud se shodnou dvě druţiny, mohou se těšit na 4 b. Přísun 6 b. zajistí originální nápad.
Za celkový dojem opět max. 10 b.
3
Dočetl jsem se, ţe La Traviata, v překladu Zbloudilá, od italského skladatele
Giuseppe Verdiho byla zkomponována na námět díla Alexandra Dumase ml., Dáma
s kaméliemi. Pojednává o osudu slavné paříţské přelétavé ţeny Violetty, do které se
zamiluje upřímnou láskou Alfréd. S ním odjíţdí Violetta na venkov, kde spokojeně ţijí.
Tam ji navštíví Alfrédův otec a nutí ji, aby Alfréda opustila kvůli dobré pověsti rodiny.
Přestoţe Violetta Alfréda miluje, ustoupí poţadavku jeho otce a odchází. Nic netušící
Alfréd je z toho zoufalý a chce se pomstít. Vyhledá Violettu a společensky ji znemoţní.
Navíc zraní jistého barona a musí prchnout ze země. U Violetty propuká tuberkulóza a
pozvolna umírá. Alfréd se od svého otce vše dozvídá a pospíchá za Violettou. Alfrédova
přítomnost ji vrací novou sílu bojovat s nemocí, ale bohuţel je uţ pozdě…
Známou operu charakterizoval PYTLÍK

V blázinci se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kritérií rozhoduje, zda tu
někdo bude zavřen nebo ne? Ředitel vysvětluje: "No, my napustíme vanu vodou,
dáme kandidátovi lţičku, hrneček a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil." "Aha, rozumím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, ţe?" - "Ne,
normální člověk vytáhne špunt. Chcete u nás pokoj s balkonem nebo bez?"
Připravil CUKR
4
KOMEDIE NA OPEŘE
CO SE DĚLO PŘED OPEROU?
Den po nevolebním sněmu, 25. února 2006, jsme se vydali za kulturním obohacením
do moravské metropole Brna. Účastníků bylo zprvu počítáno na deset: Matty, Boban,
Pavla, Vašek, Ove, Vlk, Já – Brouk Pytlík, Popelka, Lída a světluška Liduška, která
zaskakovala myslím za Tygra. Cestou se k nám připojila ještě naše táborová lékařka
Maruška. Na programu byla mimo jiné i návštěva opery v Janáčkově divadle…
Divadlo zvenčí sice vyjadřovalo zabetonovaný komunismus, ale kdyţ jsme vstoupili
dovnitř, ohromil nás impozantní, majestátní interiér a ke zpříjemnění přispěla také šatna
zdarma. Odloţili jsme své svršky a jali se hledat, kde vlastně máme svá místa. Usadili
jsme se do pohodlných měkkých semišových sedaček a já si pročítal program, který jsem
si zakoupil za 60,- Kč proto, abych věděl, o čem opera bude.
Odezněl poslední zvonek a začalo první dějství. Zpěváci s hlasy vysokých kvalit se
objevili na scéně. Zpěv se linul po celém divadle, ale nějak mu nebylo rozumět. To proto,
ţe nikoliv v češtině, ale v italštině bylo zpíváno. Naštěstí české titulky svítily na světelné
tabuli nad jevištěm. Po prvním dějství se nechal slyšet Vašek, ţe to tedy není jeho šálek
čaje. A Ove mu přitakal, coţ se dalo přirozeně pochopit, zvláště kdyţ se v onom čase hrál
důleţitý olympijský hokejový zápas.
Na konci druhého dějství, kdyţ na scéně zbyl uţ jen Alfréd, řekl jsem si, ţe slova
znám uţ z programu, a tak si můţu dovolit zavřít oči a vnímat plně jen hudbu. Bohuţel
vedle mě seděl právě Vašek, kterému přišlo náramně legrační, jak tam sedím se
zavřenýma očima a začal mě pozorovat. Vše by bylo v pořádku, kdyby mě nepřemohla
únava a nezačal se pokyvovat dopředu a dozadu a nakonec „neklimbnul“ hlavou. To uţ
Vašek nevydrţel a začal se smát. Vzápětí skončilo dějství a Vašek sděloval s potěšením
ostatním své dojmy. Krize nastala na začátku třetího dějství, kdy Violetta, jiţ těţce
nemocná, pěla tesknou a soucit vyvolávající árii. Snaţil jsem se soustředit, ale šlo to stěţí.
Vašek mě pravidelně kontroloval svými rozjařenými pohledy, zda náhodou neusínám.
Nevydrţel jsem a musel se smát s ním. Pak jsme se několikrát na sebe podívali a smáli se
bez přestávek. Poslední kapku přilil Vlk, který seděl za námi rozklepaný smíchy a
pološeptem (na půlku divadla) prohlásil: „Hlavně tu nedělejte ţádný vopičky.“ To byl náš
konec. Všichni tři jsme se začali chechtat tak, ţe se s námi klepaly i měkké, semišové
sedačky. Tlumili jsme sice své projevy, jak to jen šlo, avšak zastavit smích bylo nemoţné.
Teprve po chvilce jsme se utišili, ale nesměli jsme na sebe ani mrknout, jinak bychom
zřejmě museli opustit divadlo předčasně.
Cestou z divadla jsme se ještě občas pochechtávali příhodě, která se nám stala, a
mířili jsme na šalinu. Měli jsme štěstí, právě přijíţděly z obou směrů. Šli jsme ve
skupinkách, Boban nás informoval. Nastoupili jsme a najednou koukám, jak Vašek a Vlk,
kteří šli kousek za námi, neohroţeně kráčí k šalině stejného čísla, ale jiného směru. V tom
momentě se smáli všichni, kteří to viděli. Vašek a Vlk nakonec nastoupili do té správné
šaliny. S nimi jsem se shodl, ţe jsme se celkově nasmáli víc, neţ kdybychom jeli na
komedii. Nicméně, aţ opět pojedu na nějaké představení, musím si dát velký pozor,
abych neměl spánkový deficit.
Poučil, pobavil i potěšil BROUK PYTLÍK
5
Cestou do Brna se různě debatovalo, zvláště Boban byl čilý v konverzaci s malou
Liduškou. Vyptával se, vykládal atp. Nakonec Lidušku rozplakal výkladem trestního
práva. V Brně jsme vystupovali na Králově Poli, po brňácku „na Krpoli“, zakoupili si
jízdenky na dopravu a vyrazili pod Bobanovým vedením na jeho privát. Kombinovali
jsme dopravu autobusem a tramvají, v místní hantýrce „šalinou“, přičemţ spoje na sebe
neuvěřitelně plánovitě navazovali, a to po celou dobu našeho pobytu. Na Bobanově
útulném privátu, kde bydlí mimochodem s Mattym a dalšími studenty, jsme odloţili velké
bágly.
Poté jsme se vydali prohlédnout si světoznámou brněnskou stavbu – Vilu Tugendhat,
která je zapsaná na seznamu Unesco. Od silnice připomínala spíše sklad potravin, ale
kdyţ jsme vstoupili dovnitř, podivovali jsme se důmyslnému provedení celé stavby, která
svou architekturou předběhla svou dobu. Za zmínku stojí, ţe právě zde se v roce 1992
podepisovaly protokoly o rozdělení Československa. Následoval oběd v hospůdce poblíţ
a návrat na privát. Tam jsme se převlékli do večerních šatů a plni očekávání odjeli do
Janáčkova divadla, které leţí v centru města.
Dění před návštěvou opery zaznamenal PYTLÍK
CO NÁSLEDOVALO PO OPEŘE?
Pokračovali jsme do místního sportbaru, kde jsme zhlédli konec olympijského utkání.
Někdo poté vyuţil moţnost hry kulečníku a někdo studium hry na výherních automatech.
V tom vynikala zejména Maruška, která jako jediná něco vyhrála, kdyţ mačkala blikající
tlačítka. Z čehoţ jsem dospěl k tomu, ţe zřejmě nezáleţí na tom, kdo hraje, ani jak hraje,
ale záleţí na náhodě. Po nabytém dni jsme odjeli zpět na privát k zaslouţenému spánku.
Druhý den jsme s ţivými vzpomínkami opouštěli Brno. Ve vlaku jsme si krátili
dlouhou cestu společenskými hrami, jako je ku příkladu historicky poučná hra „myslím si
osobnost“ nebo „slovní fotbal“.
Epilog k akci plné kulturních záţitků sepsal PYTLÍK

Paní Kalianková se ptá Pepy:
"Kam jsi dal těch 200 korun, co jsi dostal na nákup?"
- "Jednomu staršímu muţi."
"Odkdy jsi takový lidumil? Co vlastně ten chlap dělal?"
- "Čepoval pivo!"
Připravil CUKR
6
SUDOKU – HRA S ČÍSLY
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO VIII.: „SALUŞTIA DE SUS“
Chci vám představit zábavnou, logickou a návykovou hru s názvem Sudoku. Je to hra
s čísly, ale matematiku ovládat nemusíte. Stačí umět počítat do devíti. Tato hra je
původem z Japonska. Nejrozšířenější je v USA, Číně a samozřejmě v Japonsku. Ovšem
na letošním mistrovství světa v této silné konkurenci zvítězila v Sudoku naše
reprezentantka.
Teď něco k pravidlům: hra je pro jednoho, ovšem můţete hrát na čas třeba se
spoluţáky ve škole. Hrací pole je čtvercová síť, devět políček na devět. V poli je
vyznačeno devět stejných menších polí, tři políčka na tři, tedy celkem s devíti políčky.
V některých políčcích jsou napsaná čísla a tam, kde nejsou, je musíte doplnit. A to tak,
aby v kaţdém sloupku, řádku a menším poli byla čísla od jedné do devíti. To znamená, ţe
se čísla v řádku, v sloupci a v poli se nesmí opakovat. Podrobnější a lépe pochopitelná
pravidla najdete v kaţdé kníţce či v časopisu s touto luštěnkou.
Já osobně luštím Sudoku z časopisu Rodinné výherní Sudoku, kde kromě Sudoku
najdete i další hry, například Kakuro, které je Sudoku hodně podobné. Také zde najdete
lehčí dětské Sudoku, které se hodí pro začátečníky. Navíc zde můţete za určitý počet
vyluštěných hádanek získat peněţní obnos. (Tento časopis najdete snad v kaţdé trafice.)
Sudoku také najdete v časopise ABC a ve většině novin.
Příjemnou zábavu a hodně čísel ve správném políčku přeje ŠVEJDY
„V noci jsme měli návštěvu,“ konstatoval ráno Rabín. Kousek od nás se prý
potuloval medvěd. Rabín tvrdil, ţe slyšel nějaké bručení, zběsilé štěkání psů a křik
chlapů. Zřejmě se snaţili divokou šelmu zahnat pryč od svých příbytků. Já jsem to sice
zaspal, ale aspoň mám teď o čem vyprávět. Obloha je zamračená, bez otálení proto radši
opouštíme své tábořiště. Záhy se před námi vynořují lidské usedlosti. Ve vyšších
polohách jsou značně rozptýlené, směrem k jádru obce se vzdálenosti mezi domy
zkracují. Ale zůstaňme ještě chvíli v okrajové části. Tudy protéká menší řeka a nás
nenapadlo nic lepšího, neţ se v ní do půl těla umýt, dokonce mýdlem! Nechtěli jsme
domorodce pohoršovat výrazným tělesným zápachem. I bez toho jsme museli působit
navýsost odpudivě. Místní právě vycházeli do práce vyzbrojeni kosami i jinými
zemědělskými nástroji. Často nás oslovovali a pokoušeli se s námi konverzovat. Kdyby
aspoň mluvili pomalu! Oni na nás ale většinou spustili proud slov tak rychle, jako by si
ani neuvědomovali, ţe jejich řeč neovládáme.
Ve spodní části městečka se uţ objevují zděné domy, ba i honosné vily! Běţně tu
vedle sebe stojí polorozpadlá dřevěná chatrč a moderní vila. Jak si takový kontrast
vysvětlit? Část obyvatel odešla za prací na Západ a tam si vydělala tolik peněz, ţe si po
návratu mohla pořídit výstavní dům a auto – nejčastěji dácii. Stali jsme se svědky
zajímavé příhody. Prostý domorodec pobíhal kolem svého koňského spřeţení. V dáli se
vynořil nablýskaný automobil. Měl poměrně dostatečný prostor, aby kolem spřeţení
projel. Přesto se zastavil a čekal, aţ se mu majitel druhého dopravního prostředku uhne z
cesty. Prostý muţ tedy sešel s koňmi do řeky. Krátce poté jsme odbočili na asfaltovou
silnici, která nás záhy zavedla ke skromnému obchůdku. Vešli jsme dovnitř, nakoupili
trochu jídla – např. chleba podobný naší vece – a posvačili venku na lavičce.
Naším dalším cílem se stal roubený kostelík se zvonicí, který byl obklopen
hřbitovem. Z mapky na informačním panelu jsme vyčetli, ţe se nacházíme v obci Saluştia
de Sus. Odtud jsme se vydali prozkoumat i zděný, monumentálními malbami zdobený
kostel. Kdyţ jsme si obě architektonické památky prohlédli, postoupili jsme o kus dále a
ocitli se na hlavní silnici. Nyní jsme potřebovali zjistit, odkud a kdy nám odjíţdí autobus.
Zamířil jsem proto s Rabínem na místní obecní úřad. Zaklepali jsme na jedny dveře a
vstoupili dovnitř. Přítomná pracovnice se nás nejdříve lekla. Kdyţ pochopila, ţe nejsme
lupiči, ale turisti, kteří hledají vhodný spoj, napsala nám na kus papíru, kdy nám to jede.
„Multumesc, la revedere,“ rozloučili jsme se s díky. U hlavního vchodu nás ještě zastavil
cizí chlap a přátelsky nám potřásl rukou. Bez prodlení jsme vyrazili směrem k autobusové
zastávce. Cestou nás však zastavila velmi hovorná babka, která uţ měla patrně něco
upito. Pořád se smála na celé kolo a cosi do nás hučela. My jsme ale nechápali, co po nás
chce. Během několika minut se kolem nás vytvořil hlouček zvědavců, mezi nimi i několik
děvčat. Jednu z nich rozšafná stařena hned začala dávat dohromady s Rabínem. Dokonce
dohlédla i na to, aby si vyměnili adresy. Rabín se s nimi nechal vyfotit a po návratu jim
několik fotek zaslal. A jak to dopadlo? To nevím, ale myslím, ţe je Rabín stále svobodný.
(To be continued...)
VLK
Tady ode mne máte jedno z těch opravdu lehkých Sudoku.
Zkuste ho vyluštit!!!!!!!!!!!!!!
5
7
4
9
1 2 4
5
7 6
8
5 1
2 9
4
3
8 1
5 7 1 2 6 9 3
3 5
4 2
7 8 9 6
1 2 7 4
9 2 4 6 3 1 8
7
8
Redakce: MIREK (šéfredaktor), VLK (korektor), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci)
 KVĚTEN 2006 
32. S K Á L Ŧ V O B Ě Ţ N Í K
vydává
VELKÁ
IV. oddíl
KVĚTNOVÁ
Kdy:
Kam:
VÝPRAVA ČTYŘKY
19.-21.5.2006
do Jeníkova
Více informací Vám dodá Vašek prostřednictvím rádcŧ.
ZASE NĚCO NOVÉHO…
ROVERSKÁ CYKLOHRA
Nazdar ROVEŘI a RANGERS,
rádi bychom Vás pozvali na akci, jaká tady ještě nebyla. Uskuteční se V SOBOTU
6. KVĚTNA OD 8 DO 18 HODIN. Navštívíme mnoho zajímavých míst a pořádně si
přitom zasportujeme.
Do skautského domova se všichni dostavte vybaveni funkčním bicyklem
s předním i zadním svítidlem, helmou!, rezervní duší a hustilkou. Ve Vašem
batohu by neměl chybět mobilní telefon, pláštěnka, jídlo a pití na celý den,
mapa (cyklo-, auto-, turistická) Pardubického kraje, KPZ, zápisník a tuţka.
Doporučujeme téţ pevné boty, drobný peníz, zámek na kolo, blatníky a foťak.
Proti ostrému slunci se můţou hodit sluneční brýle či opalovací krém.
Přijede-li někdo na kole v havarijním stavu, rozloučíme se s ním a s přáním
hezkého dne vyrazíme bez něj!!!
Pro případ špatného počasí máme připravený alternativní program. Všichni si
přineste kazetu nebo CD se svou oblíbenou nahrávkou, kterou byste chtěli pustit
ostatním. Deštivý den bychom si tak zpříjemnili poslechem hudby a dalším
doprovodným programem.
Na všechny odváţné R&R se těší VLK, PYTLAS a GÁBINA
1
Touto cestou Vám oficiálně oznamuji, ţe díky Vlkovi, který mi předal spoustu
zkušeností, mohu převzít vedení Skálova oběţníku. Myslím si, ţe náš časopis nedávno
prošel malou krizí, kvůli které se spousta členů nedozvídala o plánovaných akcích. Od
teď se ale budu snaţit, aby se kaţdé číslo dostalo včas ke všem rádcům. Navíc bych chtěl
vyzvat kaţdého člena, aby se aktivně zapojil a zasílal do časopisu různé příspěvky.
Největší zásluhu na našem časopise mají Vlk a Švejdoš, kteří se pravidelně starají o to,
abyste měli co číst! Snad ani nemusím připomínat, co všechno do časopisu můţete psát.
Prostě cokoliv, od našich akcí přes všelijaké „rubriky“ aţ třeba po Vaše záţitky z víkendu
či kulturní akce. Tak pište, ať máme co největší rozhled a jsme o nějakou tu zajímavost
chytřejší!
MIREK
Míra
Cukr
Divoch
Švejdoš
Jirka
Vojta j.
Igor
Véna
BODOVÁNÍ ČASOPISU
29 bodů
17 bodů
9 bodů
30 bodů
4 body
9 bodů
6 bodů
2 body
Tuto tabulku pro Vás připravil TAHOUN
2
ODDÍLOVÉ BODOVÁNÍ
HTTP://FOTBALJUNAKHLINSKO.BOREC.CZ/
Děkuji Ovemu, který z vlastní iniciativy vytvořil a zprovoznil internetové stránky
našeho fotbalového turnaje. Nemají ještě konečnou podobu, další materiály sem budeme
průběţně doplňovat. Pochvaly i kritické připomínky můţete zasílat na
oveln(zavináč)seznam.cz.
VLK
SUDOKU NA LUŠTĚNÍ 2
Tak tady je další Sudoku. Sudoku v čísle 31 mělo pouze dvě hvězdičky, ovšem toto je
o jednu hvězdičku těţší. Mimochodem, stupnice obtíţnosti je od jedné do sedmi a ty
7hvězdičkové hádanky jsou uţ opravdu pekelně těţké. Ale taky jsem je uţ některé
vyluštil. Chce to ovšem čas a hlavně trpělivost. Luštěnky do Skálova oběţníku čerpám
z časopisu Rodinné výherní Sudoku.
3
7
5
7 2
6
1
1
4
3
4
1 5
6 9
5
8
4
3 7
8 5
6 5
8 4 9
5
3
1
3
8
4
3
8 5
2 3
Bodování účasti na akcích
Liberk Fotbal Trénink Závody Z- Ping- Besídk Jeníkov
(1.10.
O- pong a
)
T
Míra
6
3
2
5
4
3
2
5
Cukr
6
3
2
5
4
0
0
0
Švejdoš
6
3
2
5
0
3
2
0
Divoch
6
3
2
5
0
3
0
0
Jirka
6
3
0
5
4
0
0
0
Véna
6
3
0
5
4
0
0
0
Vojta J.
0
3
2
5
0
3
2
0
Petr K.
0
3
0
5
4
0
0
0
Vojta V.
0
3
2
0
4
0
0
0
Nesquik
0
3
0
0
4
0
0
0
Tomáš
0
3
2
0
0
3
0
0
Martin S.
0
3
2
5
0
0
0
0
Piškot
0
0
0
0
4
0
0
0
Sprosťáček
0
0
0
0
4
3
0
0
Ondra O.
0
0
0
0
0
3
0
0
Vypracoval vrchní oddílový bodíkař TAHOUN
4
7
5
Tuto zábavu Vám připravil ŠVEJDOŠ
HÁDANKA
Kdyţ doplníte ještě jedno písmeno (za hvězdičku) dozvíte se název známé české
hory
Pr*el
Na správné řešení se můţete ptát NESQUIKA
3
 Pepíček jde poprvé do školy a hned dostane domácí úkol.
Naučit se počítat do 10: „1234678910“
Maminka se ho ptá: „Kde jsi nechal tu pětku!!???“
„V ţákovské kníţce!“
 Přijde pán do pohřební sluţby a povídá: "Prosil bych nějakou rakev,
nízkou a hodně širokou." - "Prosím?" - "No, nízkou a širokou.
Neboţtíkovi se neotevřel padák."
Připravil CUKR
4
BOLESLAV I. (bratrovrah a tvůrce státu)
POZNÁMKY K PŘÍSPĚVKU O KNÍŢETI BOLESLAVOVI
V 10. století se v srdci Evropy z krve, potu a násilí rodil český stát. Od této neklidné
doby nás dělí více neţ jedno tisíciletí, o období prvních Přemyslovců toho dnes víme
velmi málo1).
Prvním doloţeným panovníkem je Bořivoj.2) Po Bořivojovi na kníţecí stolec dosedli
jeho synové Spytihněv3) a Vratislav4). Kdyţ Vratislav opustil tento svět, jeho synové
ještě nebyli zletilí, proto se vlády ujala Drahomíra5). V roce 924 nebo 925 konečně
nastupuje Václav6).
Kníţe Václav, stejně jako jeho předchůdci, vystupoval pouze jako „přední z kníţat“.
Formálně mu sice byli podřízeni všichni vévodové na území Čech, fakticky však ovládal
jen Prahu a věnec středočeských hradišť okolo ní. Jeho druţina by se dala počítat na
desítky muţů. Početnější vojsko by zemědělské výnosy ze středočeské přemyslovské
domény v ţádném případě neuţivily. V roce 929 se Václav podrobil saskému králi
Jindřichovi I. Ptáčníkovi, který proti němu podnikl vojenské taţení. Český kníţe se stal
jedním z Jindřichových vévodů a hrozilo reálné nebezpečí pohlcení Čech saským
královstvím!
28. září 935 byl Václav zavraţděn ve Staré Boleslavi.7) Tento odporný a stěţí
omluvitelný zločin spáchal jeho mladší bratr Boleslav se svými druţiníky.8) V 70. letech
10. věku byly sepsány první svatováclavské legendy. Václav v nich je idealizován,
Boleslav zatracen. Z prvního se stává národní patron, z druhého „černá ovce“ českých
dějin. Zkusme se ale vyvarovat černobílého vidění světa. Nikdo přece není jenom dobrý,
nebo jenom zlý...
Boleslav po převzetí moci vyrukoval s rozdílnou politickou koncepcí neţ jeho
předchůdce. Proto se můţeme domnívat, ţe hlavní příčinou eskalace napětí mezi bratry
byla Boleslavova snaha o změnu dosavadní přemyslovské politiky. V prvé řadě se zasadil
o postupné zvýšení počtu bojovníků panovníkovi druţiny z pár desítek muţů na několik
tisíc! Aby mohl takovou armádu ţivit, zbrojit, šatit a vybavit koňmi, musel ovládnout
teritorium s odpovídajícím počtem obyvatel. Nejpozději do roku 955 si podmanil území
sousedních velmoţů, stal se pánem celých Čech a vytvořil fungující státní správu. Přitom
vraţdil příslušníky místní aristokracie, plenil a pálil její stará sídla. Nemá snad právě díky
tomu český stát dodnes své místo na mapě Evropy?
Jiţ rok po svém nástupu se Boleslav vzepřel saskému králi Otovi I.9) Teprve po
čtrnácti letech války se český kníţe Otovi bez boje poddal a zavázal se odvádět smluvený
poplatek. Tento smír umoţnil Boleslavovi rozsáhlou expanzi, díky které se stal jedním
z nejmocnějších panovníků střední Evropy.10) Ovládl přes tisíc kilometrů dlouhý úsek
důleţité obchodní magistrály, která spojovala významné evropské a asijské trhy.11) Ve
snaze ovládnout domácí trţiště nechal Boleslav razit vlastní mince – denáry. Ke konci své
vlády se významnou měrou zaslouţil o vznik praţského biskupství, zemřel však rok před
jeho zřízením.12)
Buďme spravedliví! Patronem naší země je zboţný kníţe Václav, zakladatelem a
tvůrcem českého státu byl však jeho mladší bratr Boleslav.
5
Informace o českém státě v 10. století získáváme především z písemných a archeologických
pramenů. Z prvně jmenovaných jsou to zejména svatováclavské legendy (nejobsáhlejší z nich
je Kristiánova), Kosmova kronika (sepsána patrně aţ po roce 1100, datování událostí z 10.
století tudíţ není příliš spolehlivé), ze zahraniční provenience pak saské dějiny
benediktýnského mnicha Widukinda a spisek arabsko-ţidovského obchodníka a diplomata
Ibrahima ibn Jakúba.
2) Bořivoj I. vládl přibliţně v letech 870-888/9. Na Moravě přijal křest z rukou Metodějových a
poté nechal na Levém Hradci vybudovat první křesťanský kostel v Čechách (zasvěcen byl sv.
Klimentovi). Své sídlo přenesl do Prahy, která je od té doby politickým centrem českého státu.
Jeho manţelkou byla Ludmila, zabita na popud Drahomíry, později prohlášena za svatou.
3) Spytihněv I., prvorozený syn Bořivoje a Ludmily, panoval okolo 20 let. Stál včele poselstva,
které se roku 895 dobrovolně poddalo východofranskému králi, čímţ Čechy vystoupili ze
svazku s Velkou Moravou. Poté dobyl či zaloţil řadu hradišť, a vytvořil tak nejstarší hradský
systém v Čechách. Praţský hrad dal obehnat prvním výraznějším opevněním.
4) Vratislav I., mladší Spytihněvův bratr. Jeho manţelka Drahomíra mu porodila sedm dětí, mezi
nimi Václava a Boleslava. Kníţe zemřel patrně velmi mlád, snad jiţ ve 33 letech.
5) Drahomíra pocházela z lutického kmene Havolanů (polabští Slované). Do dějin vstoupila tím,
ţe si v roce 921 „objednala“ vraţdu své tchýně a politické sokyně Ludmily (zardoušena v noci
z 15. na 16. října najatými vrahy Tunnou a Gommonem na hradě Tetíně).
6) Václav, patron české země, se výrazně zaslouţil o christianizaci Čech. V areálu Praţského
hradu nechal vystavět rotundu sv. Víta (sv. Vít – nejvýznamnější saský světec), která se po
roce 973 stala biskupským chrámem. Později na tomto místě vyrostla katedrála sv. Víta
(dostavěna 1929).
7) Uvaţuje se téţ o roce 929, který uvádí Kosmas.
8) Aniţ bych chtěl Boleslavův čin jakkoli omlouvat, je třeba dodat, ţe v raném českém
středověku nebylo podobné jednání ničím neobvyklým. Je zajímavé, ţe spiknutí bylo
nepřipravené, vrazi se dopustili mnoha amatérských chyb. Podle historika D. Třeštíka k vraţdě
moţná došlo úplnou náhodou.
9) Ota I., syn Jindřicha I. Ptáčníka, byl v roce 972 korunován římským králem. V roce 955
porazil na řece Lechu Maďary a zastavil tak jejich pustošivé vpády. Bitvy se účastnilo tisíc
českých bojovníků, které Otovi vyslal na pomoc Boleslav.
10) Boleslavova říše, kterou po sobě zanechal svému stejnojmennému synovi, sestávala z Čech,
části Moravy, Slovenska i Krakovska a zasahovala prakticky aţ k hranicím Kyjevské Rusi.
11) Tato obchodní magistrála začínala na Pyrenejském poloostrově a přes Francii, jiţní
1)
Německo, Prahu, Krakov směřovala do Kyjeva. Odtud jedna větev odbočovala do
Byzance, hlavní proud po tzv. „hedvábné stezce“ pokračoval aţ do vzdálené Číny.
Český stát díky kontrole této obchodní trasy velmi bohatl. Největší zisky plynuly
českému kníţeti z obchodu s otroky, kteří se rekrutovali z válečných zajatců.
12) Biskupství bylo v Praze zřízeno roku 973, prvním praţským biskupem se stal mnich saského
původu Dětmar (Thietmar).
Své poznatky jsem čerpal z knihy archeologa Michala LUTOVSKÉHO Bratrovrah a tvůrce
státu (Praha 1998) a z přednášky historika Josefa ŢEMLIČKY, předního českého odborníka
na přemyslovskou dobu.
Připravil
VLK
6
DODATKY K PŘÍSPĚVKU O KNÍŢETI BOLESLAVOVI
„Boleslav byl bez odporu jeden z nejmohutnějších panovníků, které kdy
Čechové měli... Jakkoli provinil se proti bratrovi a proti nejednomu lechu
českému, vţdy předce jeho zásluhy o zmohutnění Čech co státního celku zapírati
se nedají.“
František Palacký, Dějiny národu českého, 1848
MODRÝ ŢIVOT
Přeji všem, kteří se v červnu aktivně zapojí do plnění MODRÉHO ŢIVOTA,
hodně štěstí a co nejvíce vybarvených okýnek. Na táboře porovnáme, jak se
komu dařilo.
7
8
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO IX.: „OD UKRAJINSKÉ HRANICE NA JIH“
V Saluştia de Sus jsme ve čtvrtek odpoledne nasedli do autobusu staršího data
výroby, který nás zavezl do města Sighet. Jmenované místo leţí na rumunsko-ukrajinské
hranici. Jeli jsme dlouho, coţ neznamená, ţe jsme urazili velkou vzdálenost. Znamená to
jen tolik, ţe náš autobus jel hodně pomalu. Na autobusovém nádraţí jsme si vyhledali
spoj do další přestupní stanice, do Baia Mare. Potom jsme se vydali do centra. Vybavuji
si několik kostelů, ale příliš jsem je nevnímal, neboť se na mně podepsala únava z výše
zmíněné strastiplné cesty. Stavili jsme se v jedné restauraci, abychom něco pojedli. „Va
rog un langoş cu brinza,“ objednal jsem si u okénka lámanou rumunštinou langoš se
sýrem. Servírka na mě spustila několik otázek. „Já vám ale nerozumim,“ opáčil jsem pro
jistotu česky. Pochopila a cosi mi naznačila rukama. Kývnul jsem a svého langoše se
nakonec dočkal. Po krátkém posezení jsme si to namířili přímo na nádraţí. Uţ nám
scházelo jen pár set metrů, kdyţ jsme si všimli, ţe náš autobus právě projel kolem nás.
Podle jízdního řádu měl odjíţdět aţ za pět minut...
Co teď? Nezbývá neţ přenocovat někde poblíţ ukrajinské hranice. Jdeme podél
pozoruhodných dvojitých kolejí, na Ukrajině mají vlaky totiţ širší podvozek. Za poslední
chalupou sbíháme z ţelezničního náspu a shazujeme batohy. Nevypadá to tady zdaleka
tak romanticky jako naše nocleţiště v předešlých dnech, ale noc tu snad přečkáme
v klidu. Kousek odtud plyne řeka Tisa. Díky jednomu slepému rameni tohoto veletoku
nám dělá společnost roj komárů i jiného otravného hmyzu. Na plynovém vařiči si
připravujeme polévku, abychom neusínali s prázdnými ţaludky. V intervalu mezi
západem slunce a rozedněním se nestalo nic tak dramatického, ţe by mě to vzbudilo.
Ráno se vracíme podél trati zpátky k autobusovému nádraţí. Tam potkáváme tři
mladé spoluobčany z Evropské Unie, pár z Francie a jejich španělskou přítelkyni. Část
cesty máme společnou. Zjišťujeme, ţe jsou to takoví výletníci, kteří nemají namířeno do
hor, ale do nějakého hostelu. Po chvíli se s nimi loučíme. My vystupujeme v Baia Mare.
Zavazadla si necháváme v nádraţní úschovně a vyráţíme do města. Nastoupili jsme do
tramvaje, Rabín na sedadlo vedle řidiče. Přímo uprostřed vozu stojí za pultíkem ţena
prodávající jízdenky. Přes prosklenou přepáţku signalizujeme Rabínovi dotaz, jestli si je
máme koupit. On stejnou otázku tlumočí řidičovi a vzápětí nám ukazuje, ţe není třeba.
Vystupujeme nedaleko centra, díky hodnému řidičovi jsme se svezli gratis.
Přes rozlehlé náměstí nás nohy zavedly k místnímu muzeu. Venku stojící průvodkyně
nás přesvědčila, abychom šli dál. Studentské vstupné činilo 20.000 lei vechi na osobu,
coţ je v přepočtu asi 18 korun. Určitě jsme neprohloupili, ţe jsme se nechali zlákat.
Ochotná průvodkyně brzy přivedla kolegu hovořícího německy. Rabín později sice tvrdil,
ţe moc německy neuměl, ale mně se líbilo, ţe mluvil pomalu a zřetelně, a proto jsem mu
dobře rozuměl. Vyprávěl nejen o muzeu, ale např. i o své dávné návštěvě Prahy. Bylo to
celkem příjemné zpestření. My jsme pak uţ ale chtěli pokračovat v prohlídce města,
přestoţe se z výrazu rumunského průvodce bylo patrné, ţe nám stále má co říci.
Rumunská města a dopravní prostředky hodnotil VLK
9
Redakce: MIREK (šéfredaktor), VLK (korektor), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci)
VELKÁ ROVERSKÁ CYKLOHRA (6. KVĚTNA 2006)
(Z pohledu organizátora)
 ČERVEN 2006 
33. S K Á L Ŧ V O B Ě Ţ N Í K
vydává
IV. oddíl
Junák – svaz skautů a skautek ČR
středisko Hlinsko v Čechách, 531.03
TÁBOR 2006
Váţení rodiče,
zasíláme Vám první informaci a přihlášku na letošní tábor (přihlášku je nutné vrátit
do 4. června 2006).
Místo: Bor u Skutče, bývalý pískový lom
Termín: od soboty, 1. července do soboty, 15. července 2006
Cena: 1.800, - Kč, tuto částku je třeba zaplatit na č. ú. : 1142470379/0800 do poloviny
měsíce června (první nákupy atp.). Pokud budete potřebovat napsat doklad (fakturu) pro
zaměstnavatele, obracejte se na pí Maškovou, tel. č.: 721 632 939.
Předtáborová schŧzka: v pátek, 23. června 2006, od 18/15 h ve skautském domově
(ulice Nad Parkem 1317)
Tak organizačně náročnou hru jsem snad ještě nepořádal! V prvé řadě proto děkuji
Pytlíkovi, který mi s ní opravdu vydatně pomohl. Zapomenout nesmím ani na Gábinu,
která mě rovněţ podporovala. Bez nich by se „cyklohra“ zřejmě vůbec neuskutečnila.
Přípravy trvaly přibliţně tři týdny a bylo to pro nás opravdu perné období. Nápady
při konstruktivním rozhovoru s Pytlíkem přicházely skoro samy, jejich realizace byla o
poznání sloţitější, nemenší pozornost jsme však museli věnovat také tomu, aby se našeho
podniku vůbec někdo zúčastnil. Dva týdny před cyklodnem „C“ jsme počítali s 12-13
lidmi, v předvečer akce ale hrozilo, ţe nedáme dohromady ani osm, tedy nezbytnou
spodní hranici. Přemlouvání, poslední horečné přípravy, stres, chvilková radost, vzápětí
zklamání, nakonec naděje na dně Pandořiny skříňky.
V sobotu se nás mezi 8. a 9. hodinou sjelo devět. Heuréka!!! Napětí opadá. Pytlas
ještě všem musí zkontrolovat, někomu i drobně opravit kolo a jde se na věc. Dělíme se na
dvě skupiny, kaţdá poté na dvě podskupiny: Pytlas – Orlo a Termo – Šplhoun, Gábina –
Buzola – Lída a Tahoun – Vlk. Obě grupy se snaţí sehnat co nejvíce kontaktů pro
nejmenovanou, ale velmi renomovanou cestovní kancelář. Přibalujeme pár nejnutnějších
věcí z lékárničky a vyráţíme do terénu (děravé silnice se slovem terén určitě označit dají).
O průběhu naší projíţďky, proţitcích z jízdy, útrapách, bloudění, nalezení sebe i
spojenců, o větru, slunci i dešti, o Třech zlatých vlasech děda Vševěda a kdo ví, o čem
ještě Vám lépe a podrobněji poreferují Tahoun a Orlo. Já přikročím rovnou k hodnocení.
„Já tě nesnášim,“ mračil se na mě po návratu Orlo. Následný úsměv na jeho tváři
však prozradil, ţe to s tou nenávistí snad nebude tak horké. Myslím, ţe námaha
investovaná do příprav se vyplatila. Bylo to určitě náročnější, neţ jsme předpokládali,
všichni se ale s úskalími soutěţe vypořádali mimořádně skvěle. Připouštím, ţe ne
všechno bylo úplně optimální, některé skupiny například museli značnou část cesty
mašírovat po rušných komunikacích. Věřte mi, ţe se z těchto chyb poučíme. Získali jsme
cenné zkušenosti, v hlavě se mi navíc urodil zajímavý námět na další moţnou „cyklohru“.
Co z toho vyplývá? Ale to uţ bych aţ příliš předbíhal. 
Za triumvirát pořadatelů Vlk
POZVÁNKA
Pokud budete potřebovat další informace, je moţno vyuţít následující spojení :
NA
SPORTOVNÍ
DEN!
Hladky.martin(zavináč)seznam.cz, 728 56 58 21.
S pozdravem
Mgr. Martin Hladký
vůdce střediska Hlinsko v Č.
Kdy?
Kde?
Co sebou?
1
Pátek 9.6. v 16:00
Překvapivě za školou ZŠ Smetanova.
No hlavně sportovní oblečení, trochu pití a asi 20 Kč.
Na hojnou účast se těší MIREK
2
VELKÁ ROVERSKÁ CYKLOHRA
AKCE KAPKA
(Z pohledu závodníka)
V sobotu 6. května v 8 hodin jsme se sešli před skautským domem. Bylo nás celkem
devět: Tahoun, Boţka, Pytlas, Šplh, Orlo, Lída, Buzola, Termo a Vlk. Na začátku, jak to
má být, nám Vlk vyprávěl příhodu. Prý mu zavolal zástupce jedné cestovní agentury,
která si nedávno v našem regionu otevřela svoji pobočku. Obrátila se na nás, jestli
bychom jí neobstarali nějaké kontakty na turistická místa v našem okolí.
Dostali jsme seznam, který obsahoval deset adres. My jsme se rozdělili do dvou
skupin (asi aby byla nějaká pojistka, kdyby jedna neuspěla). Kaţdá grupa se rozdělila
ještě na dvě části podskupiny, jeţ se podělily o místa ze seznamu. Pořadatelé ještě
zkontrolovali, jestli má kaţdá dvojice (trojice) odpovídající mapu a mohlo se vyrazit.
Cesta to byla perná a velmi namáhavá, protoţe, jak kaţdý ví, Vysočina je velmi členitá!
V kaţdé obci, do které jsme měli dojet, bydlel nějaký člověk, kterého jsme měli najít
podle adresy a krátkého popisku. Tento člověk nám dal šifru, z níţ jsme zjistili, na které
turistické místo máme zamířit. Do určeného limitu jsme se měli vrátit zpátky ke
skautskému domovu.
Tato cyklohra se podle mého názoru velmi povedla, i kdyţ měla své malé vady, které
bude nutno do příště vychytat. Ale na druhou stranu jsme navštívili hodně zajímavých
míst – za zmínku stojí třeba památník ve vypálených Leţákách nebo Kunětická hora u
Pardubic.
Tuto hru všem vřele doporučuje TAHOUN
NĚCO MÁLO
ZE SCHŮZEK VÝRŮ
Poslední dobou se scházíme v počtu 7 lidí. A to já, Petr Kolbaba, Martin a Jenda
Sodomkovi, Véna a Jirka Mošnerovi a sedmičku uzavírá Vojtěch Jehlička. Námořník se
schůzek kvůli svým vlastním důvodům dlouhodobě neúčastní, proto ho nepovaţuji jako
dalšího člena druţiny. Schůzky jsou v pátek v 18:00 a trvají tak přibliţně dvě hodiny,
vede je většinou Jenda, někdy také já a někdy Kája Mařík (Martin Sodomka). Schůzky
máme velice různorodé. Jednou se například něco učíme, podruhé zas něco hrajeme, nebo
to nějak promícháme. Také jsme byli v zimě na bruslení, nedávno plavat a minulou
schůzku jsme trénovali na fotbalový turnaj. Pěkně jsme si zahráli s jinými kluky, které
jsme potkali, jak si také hrají s tím kulatým balónem.
Uţ to bude nějaký ten čas, co jsme si zaloţili kroniku. Jsou tam například zapsány
závody v Pardubicích nebo oddílová akce na skauťáku a samozřejmě kaţdá schůzka od
zaloţení kroniky. Těchto popsaných schůzek je v době vzniku tohoto článku devatenáct.
Tohle byly opravdu jenom velice stručné a základní informace, v některém z dalších
čísel by měl vyjít popis jedné z našich schůzek. A taky doufám, a byl bych tomu moc rád,
kdyby pod tímto popisem bylo jméno jiného Výra neţ …
…ŠVEJDY
3
I letos, stejně jako v minulých letech, se mohou bratři a sestry starší 15ti let zúčastnit
charitativní akce Kapka. Bude se konat v pátek 16. 6. Omluvenky můţe poskytnout
Matty. Bliţší info vám poskytnou rádcové druţin.
ODDÍLOVÁ OSMIMĚRKA
T
N
N
A
B
O
B
Ř
O
U
E
A
V
Z
A
D
J
E
V
Š
R
O
H
R
E
A
D
N
E
V
BOBAN
CUKR
GLUM
IGOR
JAN
KOLJA
M
O
R
O
N
B
Á
P
L
E
O
E
G
L
U
M
R
K
O
S
KOLOUŠEK
KUBA
NÁMOŘNÍK
ONDRA
ORLOSUP
OVE
A
R
Y
I
O
N
A
A
N
T
J
A
T
Ř
H
S
B
Ď
D
K
PETR
RABÍN
ŠPLHOUN
ŠVEJDA
ŠVESTKA
TAHOUN
L
B
N
E
L
C
U
K
R
A
O
Í
A
P
P
I
K
P
A
B
K
N
K
E
Š
U
O
L
O
K
TERMO
TYGR
VENDA
VLK
ZEBRA
Dobrou zábavu přeje VLK
4
MODRÝ ŽIVOT
ZÁVODY VLČAT A SVĚTLUŠEK
Od 1.6. by se měl kaţdý člen 4. oddílu zapojit do projektu MODRÝ ŢIVOT (tabulku
najdete v minulém čísle). Kdo bude mít nejvíc vybarvených políček? To porovnáme na
táboře. Zde máte stručný popis jednotlivých poloţek:
ranní cvičení = splní ten, kdo alespoň pět minut bude intenzivně provádět různé cviky
(nejlépe ráno, ale moţno i odpoledne).
čištění zubŧ = 2x denně alespoň dvě minuty.
mytí studenou vodou = osprchnout se studenou vodou, příp. provést koupel ve vaně
napuštěné proklatě ledovou kapalinou.
slušná mluva = to je jasný, ţádný sprostý slovo.
čestné chování = chovat se slušně (skaut je zdvořilý).
dobrý čin = viz denní příkaz.
radostný poţitek = mít z nečeho radost (ze známky ve škole, ze sportovního výkonu, z
dobře odvedené práce,...).
!!POZDRAV OD GLUMA!!
Drazí přátelé a příznifci,
Včera jsem šťastně dorazil letadlem na Stansted airport na severu Londýna. Let byl
krásný, skrz okénko jsem pozoroval krajinu pod námi, zvláště moře v Kanálu bylo
nádherně modré. Batoh mi taky dorazil, takţe pohoda. Jenom v hale na příjezdu na mne
nikdo nečekal. Dal jsem jim dvě hodiny, ţe potom půjdu shánět telefon. Za hodinu a půl
dorazil pán z agentury a omlouval se, ţe byla dopravní zácpa. Takţe i napjaté čekání a
obava z nějakého selhaní celého plánu se rozplynula. V luxusním bavoráku černé barvy
jsme dojeli do Birminghamu. Cestou jsme probrali dopravní předpisy, výchovu dětí i
problematiku Evropské unie. Na rozmluvení a pozvednutí sebevědomí to bylo dobré.
Ubytoval jsem se v ubytovně agentury, přestavená hasičská stanice, vše je velmi
stísněné, v pokoji se ani nenatáhnu na zem, na postel naštěstí ano, něco jako na
nejskromnější studentské koleji. Jsou tady se mnou dvě Novozélanďanky a jedna
hongkongská Číňanka, tedy ne na pokoji, ale v ubytovně. Jdou do lékáren na východě
Anglie.
Já dnes asi za dvě hodiny odjíţdím vlakem na jih do Bournemouth. Dnes jsem měl
pohovor, nebo spíše uvedení do firmy Boots, s jednou paní manaţérkou z Bootsu, střední
věk, velmi příjemná paní, krátce střiţená, šedé kalhoty pukáče, bílou košili, zkrátka
unisex. Nicméně v lékárenské problematice uţ jsem se cítil jako doma a zlepšilo mi to
náladu. Jistý splín, který na mne dopadl ze včerejšího humusáckého Birminghamu se
pomalu rozplývá, doufám, ţe v Bourenmouth se rozplyne definitivně. Boots má i jednu
lékárnu na ostrově Jersey, moţná se mi povede tam v létě jet na výpomoc místo
dovolených, to by bylo super. Mějte se moc hezky a napište mi alespoň nějaký pozdrav,
potěší mne to.
(napsáno 3. 5. 2006) LIBOR - GLUM
5
Vše to začalo, kdyţ jsem dostal mail od Brouka Pytlíka, ve kterém bylo, ţe se budou
konat závody vlčat a světlušek a ţe je potřeba alespoň dva rozhodčí z našeho střediska.
Chvíli jsem váhal, ale pak jsem odpověděl, ţe bych měl zájem. Tak jsme se ještě v pátek
s Pytlíkem domluvili, jak pojedeme. Konečně přišla sobota 13. 5. a já uţ netrpělivě čekal
na nádraţí na Pytlase. Jen tak tak to stihnul. Vlak se rozjel a před Ţďárcem mi Pytlík řekl,
ţe ten vlak bude čekat pět minut, tak si skočí pro jídlo.
Pozoroval jsem, jak Pytlík čeká ve frontě u bufetu, kdyţ se najednou vlak rozjel…
Ještě jsem zahlédl Pytlase, jak kouká a pak uţ mě jen napadalo: Co budeme dělat? Ale
naštěstí vlak jen o kousek dál přibral vagon a jel zpět. No, po dramatickém ránu jsme
konečně došli s malým zpoţděním na místo činu – zámek v Chrasti. Nahlásili jsme se
jako rozhodčí z Hlinska a s malými instrukcemi nás odvedli na naše stanoviště číslo 8 –
komunikace. Tato disciplína byla tajná a nikdo se na ní nemohl nijak připravit. Jelikoţ
jsme měli spoustu času, pěkně jsme to tam připravili a důkladně nacvičili. Kolem 10. hod.
jsme se vrátili zpět na zámek, kde mělo být zahájení. Hlídek bylo 14, osm vlčáckých a
šest světlušských. Zástupci z Hlinska bohuţel chyběli.
Po zahájení a rozlosování jsme se pomalinku přesunuli na naše stanoviště. Brouk
Pytlík často potkával známé tváře, o kterých mi později něco povyprávěl. Všechno bylo
jasné, funkce jsme si rozdělili, a tak jsme byli vyzbrojeni na první hlídku, která byla jen
kontrolní. Rozdělili jsme si to tak, ţe já jsem byl převlečen za starého pána s kloboukem a
knírem a Pytlas zapisoval. Hlídky chodily po jednom a měly se mě slušně zeptat, kolik je
hodin. Já jsem je obodoval a dal jim lísteček s příslušným počtem bodů. Bodovalo se:
Pozdravení, slovíčko prosím, forma otázky, slovíčko děkuji a rozloučení. Mohli dostat aţ
5 bodů. Myslím, ţe průměr byl asi tak 3-4 body. Některé děti byly zamlklé, jiné zase
hodně rozmlouvaly. Při některých situacích jsem se musel opravdu smát, protoţe formy
otázek byly různé, ba aţ kuriózní. Z některých jsem to musel doslova páčit, aby z nich
něco vypadlo. Po 8. hlídce jsme se strašně rychle převlékli a prohodili si role.
Kdyţ konečně proběhla hlídka číslo 14, dost se nám ulevilo, protoţe bylo teplo a byl
to docela fofr. Tak jsme se pochválili za dobře odvedenou práci a začli jsme sklízet. Po
úklidu jsme se přesunuli zase na zámek, kde se čekalo na vyhlášení. Napadlo nás, ţe neţ
bude vyhlášení, tak stihneme projít zámecké muzeum. Nejprve jsme byli v obrazárně,
potom v muzeu archeologických nálezů, a kdyţ jsme byli v polovině prohlídky dřívějšího
kuchyňského náčiní, ozvala se píšťalka, která upozorňovala na nástup. Rychle jsme to
tedy proběhli a ještě jsme si stačili koupit turistickou známku.
V závodu vlčat loňské vítězství obhájily Nasavrky.
Akce se mi hodně líbila a bylo zajímavé pohlíţet na to z organizátorského pohledu.
MIREK
6
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO X.: „NÁVRAT DO ARADU“
Po delší době strávené v baiamarském muzeu jsme se ze všeho nejdříve chtěli trochu
najíst. V malém obchůdku jsme si proto koupili pár kousků pečiva. Ceny potravin jsou
v Rumunsku srovnatelné s tuzemskými. Dokonce ani benzín tam není levnější – ne ţe
bychom ho kupovali, ale cestou jsem si toho všiml. Kdyţ jsem na náměstí sháněl
pohledy, zjistil jsem, ţe je v trafikách vůbec nevedou (o den dříve v Sighetu jsem po nich
rovněţ pátral marně). Nakonec mě jedna trafikantka poslala pro „ilustrate“ do
obchodního domu v sousedství, kde jsem konečně pochodil. Jakmile jsme baiamarské
centrum probloumali kříţem kráţem, zakončili jsme naši procházku v předraţeném
restaurantu. Půllitrová sklenice minerálky tu stála 30.000 lei vechi (asi 27 korun).
V obchodě jsem si několik minut poté opatřil 1,5 l „apa mineral“ za pouhých 20.000. To
se stalo při návratu na nádraţí.
Tentokrát nám autobus neujel, ale pro změnu uţ byla všechna místa obsazená.
Nejednalo se o ledajaký autobus, ale o tranzit. Po krátkém vyjednávání jsme se domluvili,
ţe trasu z Baia Mare do Satu Mare klidně absolvujeme ve stoje. Ze Satu Mare, kam
dojedeme asi za hodinu, do Oradey uţ si sedneme. I ve stoje byla jízda tranzitem o
poznání pohodlnější neţ do té doby standardní přeprava starodávnými autobusy. A
několik míst na sezení se uvolnilo ještě před avizovanou stanicí Satu Mare. Můj soused,
starší muţ s knírkem, ale nebyl zrovna štěstím bez sebe, kdyţ jsem si k němu přisedl.
Brzy začal ztěţka oddychovat a lapat po dechu. Bylo to znamení, ţe koupel, kterou jsme
včera ráno vykonali, uţ ztratila svůj účinek. Pán radši hned otevřel okno a naštěstí se
neudusil. To by tak ještě scházelo!
Kvalita silnice mezi dvěma poměrně významnými městy byla katastrofální. Zejména
při krajích vozovky byl jeden výmol vedle druhého. Auta proto jezdila prostředkem. Dva
protijedoucí automobily se většinou vyhnuly aţ na poslední chvíli jako v nějakém
americkém filmu. Kromě toho náš autobus musel tu a tam předjíţdět koňská spřeţení. Uţ
se stmívalo, kdyţ jsme vystoupili ve městě Oradea. Naše kroky vedly nejdříve
k blízkému vlakovému nádraţí, abychom zjistili, jaké máme vyhlídky dostat se do Aradu.
Zde nás oslovil mladý a neodbytný taxikář, jenţ nám hodnou chvíli nabízel své sluţby.
Rezignoval teprve po Rabínově průpovídce, ţe on osobně by si to mohl dovolit, ale jeho
přátelé ne. „They´re short of money,“ vmetl taxikáři do očí.
Na světelné tabuli jsme našli celkem příhodný ranní spoj. Ale co teď? Nějaké klidné
místečko na přespání můţeme hledat několik hodin a je moţné, ţe stejně nakonec ţádné
nenajdeme. Sečteno, podtrţeno – spát se nám v podstatě vůbec nevyplatí. A čas, který
takto získáme, lze vyuţít k noční prohlídce města. Několikrát se ptáme kolemjdoucích,
kudy se dostaneme do centra. Na rozdíl od podhorských usedlíků se s velkoměšťáky dá
domluvit anglicky. Přesto mně byli prvně jmenovaní mnohem sympatičtější pro svoji
vstřícnost a dobrotu. V centru obcházíme památky a pozorujeme dělníky, kteří neustávají
pracovat ani po půlnoci! S Ovem si jdeme „zablbnout“ do dětského parku na houpačky a
kolotoče. Později se usazujeme v zahrádce jakési hospody. Ove s Rabínem si poručili
guláš, já se mezitím trochu prospal. Před svítáním se vracíme na nádraţí, kde v čekárně
klimbáme aţ do příjezdu vlaku.
Vlk
VÝLET DO ÚSP SLATIŇANY
Aneb…,,NE“Normální Lidé
Na začátku byla myšlenka u bratra Vlka v hlavě,
do Slatiňan prý zvládneme dojet celkem hravě.
Řekli jsme: „No proč ne?“ a uţ jsme byli ve vlaku,
s chtíčem dávat lidem radost a se svačinou ve vaku.
Kdyţ stanuli jsme na místě, asi za dvě hodiny,
vyhledali jsme dům Sluneční, kde chráněné bydlí rodiny.
Rodiny jen v uvozovkách, nejsou spolu příbuzní,
jen abyste neměli představu o nich iluzní.
Nejdřív jsme jim zazpívali pár písniček lidových,
po divadle linul se celým domem velký smích.
Kdyţ jsme potom pěli zas písně, které znali,
někteří si broukali, jiní přímo řvali.
Skákali a tančili, zatleskali vděčně,
kdybychom neřekli dost, tleskali by věčně.
Písničky jsme prokládali příjemnými hrami,
balónky si ponechali, budou si pinkat i sami.
Všechno lítá, co peří má. Stůl, ţe lítá? Nelítá!
Kuba řekl, ţe nelítá, hlavně televize ať není rozbitá.
Pan čáp ztratil čepičku, pak Bláznivá štafeta,
ti lidé si pamatují a mají srdce ze zlata.
Pomáhali, smáli se, nálada byla svěţí,
proto pak z toho prostředí se odcházelo jen stěţí.
Ty ,,lidičky“ pracují, smějí se, kreslí, pláčí,
Tak proč nám ,,lidem NORMÁLNÍM“
,,BLÁZNI“ říci stačí??
Básničkou do našeho časopisu přispěla sestra VRABČÁK
Redakce: MIREK (šéfredaktor), VLK (korektor), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci)
S POSLEDNÍM ŘÍMANEM DO LUŢICKÝCH HOR:
PUTOVNÍ TÁBOR PRO ROVERY A RANGERS
 ČERVENEC 2006 
34. S K Á L Ŧ V O B Ě Ţ N Í K
vydává
IV. oddíl
Vydejme se zakončit naši roverskou sezónu 2005/06 putováním po
krásách Luţických hor. Stejně jako loni vyrazíme hned v prvním
potáborovém týdnu, tj. OD 17. DO 22. ČERVENCE. Na nádraţí se sejdeme
v PONDĚLÍ V 9:30. Srdečně zváni jsou i budoucí R&R (Divoch, Pláštěnka,
Nesquik, Švejdy a Mirek). Na vybavení se domluvíme osobně.
Spodní hranicí pro konání akce jsou tři lidé (to snad dáme, ne?).
Puťák připravuje VLK
DOPORUČENÉ VYBAVENÍ NA TÁBOR:
VYBAVENÍ K TÁBOROVÉ HŘE: dva samurajské meče, pásek (stačí obyčejný, máte-li, tak
karatistický).
!!! SUPERDŦLEŢITÉ INFORMACE !!!
ODJEZD NA TÁBOR – ROVEŘI: V PÁTEK 30. ČERVNA VE 13.00
OD SKAUŤÁKU.
ODJEZD NA TÁBOR – OSTATNÍ: V SOBOTU 1. ČERVENCE VE 13.00
OD STADIONU.
CENA TÁBORA – ROVEŘI: odečítá se 200,- Kč z celkového obnosu:
1) za celoroční práci s dětmi, 2) za sloţenou čekatelskou zkoušku, 3) za účast
na lesním kurzu.
Podle těchto kritérií platí roveři následující částky:
Orlo 1200,-/ Zebra 1400,-/ Kolja 1400,-/ Tahoun 1600,-/ Straka 1600,-/
Termo 1600,-/ Tygr 1600,-.
Pokud jiţ máte tábor zaplacený v plné výši, tj. 1800,- Kč, přebytek Vám bude
navrácen.
Informace ze SRJ posbíral VLK
1
Spešl pakl*, spacák, karimatka, svačina a pití na sobotu (společná bude aţ večeře),
ešus, lţíce, plecháček, láhev na pití, petlahve (1,5 l), několik kapesníků, baterka, svíčka
(příp. petrolejka), zápalky, menší batoh na výpravy, pláštěnka, kroj (+ vhodné kalhoty
bez lampasů – ne šusťáky), teplé oblečení na spaní, pracovní oblečení (tepláková nebo
šusťáková souprava – „nejlepší jsou ale modráky“), košile, kalhoty, svetr, 2 trička, 2x
kraťasy, silnější a slabší bunda, 7x ponoţky (+ 1x silnější na spaní), náhradní spodní
prádlo, holínky, tenisky, boty na výpravy, sandály, čepice, kartáček a pasta na zuby,
mýdlo, hřeben, toaletní papír, 2 ručníky, utěrka, plavky, sluneční brýle, krém na
opalování, švihadlo, provázek (asi 3m), kolíčky, náhradní tkanička do bot, hodinky,
píšťalka, 100 Kč, dopisní papír + známka, oblíbená kníţka, (hudební nástroj, foťák,…).
!!! + Kaţdá druţina vezme svoji KRONIKU !!!
Pozn.: Oblečení si berte spíše starší, u něhoţ tolik nevadí zašpinění (příp. roztrţení).
* spešl pakl = stezka, nŧţ, KPZ, uzlovačka, zápisník a tuţka.
MOBILNÍ TELEFONY, WALKMANY A PRAKY NECHTE DOMA, NA TÁBOR NEPATŘÍ!!!
(Roveři si vzít mobil mohou.)
Doporučuje VLK
2
POCHVALA VŦDCE ODDÍLU 
FOTBALOVÝ TURNAJ 2006
Jsa potěšen konáním některých jedinců a jednoho kolektivu našeho oddílu, rád bych je
na tomto místě přede všemi pochválil, neb jejich činy zaslouţí si ocenění a poklony.
V posledních několika měsících naše oddílová rada napíná většinu svého úsilí k přípravě
táborové hry. Nejaktivněji si počíná Orlo. Proto bude-li táborovka míti úspěch,
pochvalné a děkovné projevy měly by směřovati především k rádci Ţelv. Nevydaří-li se,
hněv nechť se obrátí proti těm funkcionářům naší slavné rady, kteří se snaţili méně či se
nenamáhali vůbec.
Druhým kandidátem mé pochvaly jest Straka. Tento dnes jiţ plnoletý rover na tábor
nachystal dvě velké bojovky, o které jsem ho byl poprosil, a navíc z vlastní iniciativy
přihodil noční etapu táborové hry a jednu soutěţ do letošní ceny Mgr. A jen tak
mimochodem mi slíbil, ţe mi pomůţe s programem pro rovery a rangers, čímţ mi z paty
vytáhl obrovský trn.
Do třetice všeho dobrého by pochvala neměla minout Mirka. Šéfredaktor Skálova
oběţníku a Pytlíkův pomocník u smečky vlčat zpracoval jiţ třetí číslo našeho oddílového
periodika. Bez nároku na honorář nám obětoval mnoho hodin svého volného času.
Významně také pomohl vedení našeho oddílu uspořádáním sportovního dne na hřišti za
Smetankou. Účast sice byla „zásluhou“ Výrů a Vlků mizerná, ale to uţ nepatří do
kategorie pochval.
Po sportovním dnu si Výři napravili reputaci tím, ţe mi (jako doposud jediní)
odevzdali nádhernou broţurku věnovanou asijské fauně – viz obrázek na str. 6.
A nejnověji se blýskl i správce majetku Divoch, kdyţ provedl soupis oddílového
inventáře. Kéţ by tento první krok vedl k trvalému pořádku v našich věcech!
Nohama pevně k zemi přikován skoro aţ do nebes vynášel VLK
Dne 22. dubna se na hřišti v Blatně uskutečnil v pořadí jiţ devátý ročník skautského
fotbalového turnaje. Hrálo se ve dvou kategoriích. V první z nich, do 15-ti let, se
zúčastnilo šest týmů: dva z Hlinska a Kameniček a po jednom z Proseče a Heřmanova
Městce. Ve druhé, od 16-ti let, se dostavily týmy čtyři: dva z Hlinska, jeden z Kameniček
a Chrasti.
V mladší kategorii byla muţstva rozdělena do dvou skupin, zápas trval 12 minut a na
kaţdé straně bojovali čtyři hráči v poli a brankář. Utkání o třetí místo sehráli skauti
z Proseče a Heřmanova Městce. Projevila se zde zkušenost Heřmanova Městce
z minulého ročníku, zatímco skauti z Proseče se našeho turnaje zúčastnili poprvé. Snad
právě proto se ze třetího místa radovali „Heřmaňáci“. Ve finále se potkaly týmy z Hlinska
a Kameniček. Byl to krásný zápas, ze kterého však po 12 minutách vítěz nevzešel, a tak
přišly na řadu penalty. Ty lépe zvládli skauti z Kameniček, a proto si odvezli putovní
pohár za vítězství ve skautské kategorii.
Skautská utkání byla prokládána zápasy roverů, které trvaly 14 minut. V této kategorii
se o konečné třetí místo střetli borci z Hlinska a Chrasti. Poté, co hlinečtí roveři vyrovnali
v poslední minutě na 1:1, musely rozhodnout penalty. V loterii pokutových kopů byli
úspěšnější Hlinečtí. Finále obstaraly, stejně jako v mladší kategorii, týmy z Hlinska a
Kameniček. Po vypjatém zápase, který skončil 2:0 ve prospěch hostí, se i starší hráči
Kameniček mohli radovat ze zisku poháru.
Celý turnaj se nesl v duchu fair-play, i proto nedošlo k váţnějším zraněním, neţ byla
odřená kolena. Doufám, ţe se turnaj všem líbil a příště k nám znovu rádi přijedou.
Organizátor ZEBRA
ZE ŢIVOTA ŢELV
KAPKA 2006
Nikdo dlouho nevěděl, jestli něco je a jestli něco vůbec bude. Pak teda Boban, hlavní
organizátor, nechal všem vzkázat, ţe se máme sejít ve středu, abychom něco domluvili...
Poskládali jsme pár informačních letáků, dostali trička a ujasnili si pár věcí.
Kdyţ jsme se v pátek 16. 6. slezli, jak šváby na pivo, a zahráli si mariáš, mohli jsme si
jít nechat na úřad zapečetit pokladničky.
Pak uţ byl směr jasný – hlinecké benzínky. Lída, Meriem, Petra s Tahounem a Zeblou
šli dolů a ten zbytek: Vlk, Praska, Helga, Buzola, Švejda a Divoch šli se mnou nahoru. A
pak jsme uţ jen myli, myli a myli.
Kdyţ nám přišel pomoc i Míra byla myčská sestava kompletní.
Večer jsme to zapíchli před pátou a šli počítat penízky.
Vybrali jsme neuvěřitelných 8.015 korun 50 haléřů!
Na akci zavzpomínal ORLO
3
Bylo úterý dvacátého června, psal se rok 2006 a my jsme se jako vţdy sešli na
skauťáku. Tentokrát ve slabším sloţení – já, Orlo, Petr a Vojta. Schůzku jsme začali jako
vţdy administrativními věcmi, kterých se Orlo ujal zodpovědně, kdyţ nám začal říkat,
kdy bude brigáda na nakládání podsad. Uţ nám řekl dokonce i den, kdyţ ho potom
napadlo, ţe vlastně podsady a všechno je v Boru  . Tak jsme se tedy odebrali na louku.
Bylo nám teda divný, ţe s sebou táhneme molitany, ale potom nám Orlo řekl, o co jde.
Znělo to tak, ţe jsme (myslím) letěli letadlem, které havarovalo a přistálo v Číně, kde se
konaly SUMO zápasy. Tak jsme se obalili molitany a první dvojice Vojta vs. Petr se
začala „prát“. Vojta se častěji kutálel, ale vţdy se zvedl (s naší pomocí) a pokračoval. Pak
jsme se nechali unést i já s Orlem, a tak jsme si taky zazápasili. Boj to byl dlouhý a
opravdu vyčerpávající, ale přesto mě Orlo nakonec udolal a ještě zalehnul  . Tuhle
game opravdu můţu doporučit – je to strašná sranda. Jinak potom jsme se vrátili z5 do
klubovny, kde jsme to ukončili. Jen je škoda, ţe schůzky začíná zanedbávat Cukr a Igor.
O záţitcích z druţinovky se rozepsal MIREK
4
GLUMOVY POSTŘEHY Z POBYTU V ANGLII
Nakupování (z 21. června 2006)
Tak dneska se zaměřím na nějaké reálie. Je tady pořád celkem chladno, od moře
fouká vítr, je to na kraťasy a tričko, ale jen tak tak. Jezdím ráno do práce na kole, to jsem
koupil od jedné kolegyně za 50 liber, fungl nové, dámský horák, no nekup to! Jezdím
snobskou čtvrtí kolem moře, samé obrovské borovice a vily s rozlehlými zahradami.
Dlouho jsem si nemohl zvyknout, ţe i na chodníku se chodí vlevo a vráţel do lidí. Přes
ulici se běţně přechází na přechodu pro chodce na červenou, tedy pokud nic nejede. Ulice
jsou velmi příjemné v tom, ţe tady téměř nejsou vyšší neţ jednopatrové domy, takţe
všude je krásný pocit světla a prostoru. Do výšky se tady prostě nestaví.
Kovbojka byla má první návštěva „sámošky“, jedním nákupem jsem strávil asi 2
hodiny. Všechno se jmenuje jinak a naše klasické produkty tady skoro vůbec nejsou.
Brambor a rýţe několik desítek druhů s mnohonásobnými rozdíly v ceně. Stejně tak je to
s máslem, které je jenom slané, zatím jsem jiné neobjevil. Chleba jenom styl polystyren,
předkrájený v balíčku, nic moc. Proslavené jsou Brand produkty, tedy třeba s nápisem
Tesco Value. To se musí opatrně, je to za zlomek ceny, někdy je to totéţ jako originál za
babku, ale někdy to není k jídlu. To je pokus omyl, pokud chce člověk ušetřit. Takový
pokus jsem udělal s marmeládou, jedna byla hnusná a druhá výborná za stejnou nízkou
cenu. Velmi oblíbené jsou tady polotovary na ohřátí, třeba pizza, hamburgery, různé
plněné pasty a tak. Mým osobním objevem je zázvorové pivo, tedy spíš limonáda, je to
nealko a chutná skvěle, po zázvoru. Vynikající je taky Guiness, černé pivo, znalci ví, o
čem mluvím, je to tak občas jedno pro chuť. Plechovka stojí necelou libru.
Bohuţel teď budu muset uţ končit, tak zase příště.
Lékárny (z 24. června 2006)
Zkusím něco napsat o lékárnách v Anglii. Od prvního pohledu se to moc neliší, ale od
druhého je to něco úplně jiného. Tak především, v lékárně musí být přítomný jeden
magistr, všechno ostatní můţe být pomocný personál. Přítomný lékárník odpovídá úplně
za všechno, jako by to dělal sám, je tedy takovým dohlíţitelem. Volný prodej obstarává
tzv. zdravotní asistent, myslím, ţe musí mít něco jako maturitu a potom pouze lékárnický
kurz, který dělá v průběhu normální práce v lékárně. Lékárníkovi sbírá léky a s jeho
poţehnáním vydává dispenser, něco jako laborantka u nás. Jo, oblečení je normální, čili
černé boty, černé kalhoty, košile (jednobarevná), kravata, dámy něco obdobně
společenského, ty mají větší moţnost výběru, ale vţdy to musí byt decentní. Uţ musím
ale končit, tak příště.
Z jihu Anglie zamailoval GLUM
5
Tímto příspěvkem obohatil Výří časopis o asijské fauně PETR
6
VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO XI.: „Z ARADU SE VRACÍME DOMŦ“
OHODNOCENÍ MAP ASIE
1. Výři (32 bodŧ), 2. Vlci (25), 3. Ţelvi ( 21)
Za hvězdnou porotu blahopřeje VLK
VÝPISEK Z KNÍŢKY MÍSTO MYŠLENKY:
„Kdyţ se kterýsi z dávných francouzských králů vydal na pouť k sv.
Dominikovi, na cestě Katalonií uviděl nějakého velmi starého člověka, jak sází
palmu.
Oslovil ho řka:
„Co to tam sázíš, příteli?“
Kdyţ mu stařec odpověděl, ţe sází palmu, král dodal:
„Nač to děláš? Vţdyť prý nese ovoce teprve stým rokem.“
Nato stařec:
„Nejjasnější králi, mnohé vidíš stromy toho druhu, nasázené nikoli mnou,
nýbrţ někým jiným, a přece uţitek z jejich plodů mám já. Z té příčiny také já to
teď činím, aby ten, kdo mne přeţije, bral po mé smrti ovoce z tohoto stromu.“
Z „Deníku o jízdě a putování...“ od Václava Šaška z Bířkova citoval VLK
ODDÍLOVÉ VYBAVENÍ
Od nového roku bude v klubovně viset tabulka, do které se zapíše kaţdý, kdo si
vypůjčí cokoli z níţe uvedeného:
Sportovní věci: pásmo, síťka, 3 granáty, bumerang, koule 4 kg, silič – ruce, 2 softbalky, 3
míče.
Nářadí: 2 sekery, brousek, vařík, koště, lopatka, smetáček.
Ostatní: lékárna, pastelky, batoh, koš, razítka, dalekohled, průsvitné folie, roztírací křídy.
Vypracoval DIVOCH
7
Do Aradu nás dopravila poměrně moderní vlaková souprava, která byla podle Rabína
vyrobena v jeho druhé vlasti, v Německu. Je sobota ráno, jsme po probdělé noci unavení,
chce se nám spát. Co s tím? Zabydlujeme se v parčíku nedaleko nádraţí, kde si
uzurpujeme tři lavičky coby provizorní lehátka. Sice jsem neusnul, ale jako odpočinek
bych se to označit odváţil. Kdyţ jsme si chvíli poleţeli, pozřeli jsme k snídani jakési
zbytky z našich zásob. V tom okamţení kolem nás prokulhal bezdomovec a nenápadně
prohlédl obsah všech odpadkových košů podél cesty. Sotva zmizel za rohem, z legrace
jsem začal napodobovat jeho chování. Stačilo k tomu ještě trochu chrchlat a lidé se nám
rázem obloukem vyhýbali. Po deseti dnech bez teplé sprchy nemáme svým vzezřením
k onomu bezdomovci příliš daleko.
Z parku vyráţíme do středu města. Aţ na výjimky se kolem nás míhají jen tři typy
výloh: lékárny, směnárny a obuvnictví. Poblíţ náměstí Rabín navštívil kadeřnický salón,
kde se nechal oholit, ostříhat a navonět. V jednom z mála obchůdků s potravinami
dokupujeme jídlo na cestu a nějaké dárky pro naše blízké. Vzápětí vcházíme do víru
trţnice, odkud si odnášíme trochu ovoce. Posléze se od nás odděluje Rabín, aby se mohl
nerušeně porozhlédnout po zákoutích Aradu a zachytit některá z nich svým fotoaparátem.
Je docela horko.
Ve smluvený čas se naše trojka znovu setkává. Do odjezdu nám zbývá jiţ jen několik
hodin. Rabín s Ovem chtějí zajít na točené pivo, jenţe zjišťujeme, ţe ho tu málokde
čepují. Nakonec se musí spokojit s „lahváči“. Při zpáteční cestě se stavujeme v pizzerii na
večeři, abychom utratili zbývající desetitisíce lei. Na autobusovém nádraţí si krátíme
čekání licitovaným mariášem. V autobuse se nám podařilo najít tři volná sedadla vzadu
na „pětce“, takţe jsme mohli v karbanu pokračovat. Já jsem sice na plné čáře prohrával,
ale aspoň jsem jakţ takţ pochopil základní pravidla. K rumunsko-maďarské hranici to
netrvalo dlouho. Zato tam jsme čekali asi pět hodin! „Schengen na ně,“ bědoval Rabín.
Víc si nepamatuji, protoţe jsem tvrdě usnul a probudil se aţ v Maďarsku, kousek od
hranice se Slovenskem.
Nový den vítáme opět mariášem. Ze Slovenska do Brna uţ je to kousíček. V Brně se
příliš dlouho nezdrţujeme, neboť nám vlak pěkně navazuje, ale nezbytné „lidovky“ jsem
koupit stačil. No a myslím, ţe cestu z Brna do Hlinska popisovat netřeba. Kaţdý přece ví,
ţe se přestupuje v Havlíčkově Brodě. Tak nač se o tom rozepisovat?
Co dodat? Rumunská anabáze pro mě bezesporu byla nezapomenutelným záţitkem i
neocenitelnou zkušeností. Ve sbírce svých „puťáků“ jí řadím jasně na první místo.
Nezbývá mi, neţ poděkovat Ovemu a Rabínovi, ţe to se mnou celou dobu vydrţeli.
Děkuji i Vám všem, kteří jste mé vyprávění dočetli aţ do konce. Velice si váţím Vaší
vytrvalosti.
La revedere!
Líčení rumunských záţitků dokončil VLK
8
3. Táborový den
Jako obvykle jsme se probudili pod zvukem Termovy trubky. Běţeli jsme na rozcvičku,
kde jsme procvičovali samurajské boje. Poté jsme měli nástup na snídani. K snídani byly
namazané chleby. Po snídani se zkontrolovaly stany. Rádce dne byl Orlo, takţe to šlo
rychle. Nástup nebyl zajímavý aţ na Vlka, který přednesl myšlenku dne. Potom jsme se
odebrali do tee-pee, kde nám Vlk povyprávěl o 10. bodu skautského zákona. A taky jsme
zhodnotili začátek táborovky, která začala minulou noc. Většina hlasovala kladně. Další
dnešní etapa spočívala v tom, ţe jsme dostali papírek, na něm byla věta napsaná
samurajsky. My jsme museli ty písmena přeloţit. Jako první přeloţil větu klan Azuči.
Poté jsme se odebrali na oběd, který byl dobrý. Polední klid proběhl rychleji, neţ jsem
očekával a tak následoval odpolední program. O něm jsme stavěli sprchu a vykopávali
kámen v tee-pee, který byl velký, a nám se ho nepovedlo vyndat. Následovala sváča a
poslední dodělávky. V dalším bloku jsme měli moţnost plnit podmínky nováčkovské
zkoušky. Potom byla krátká večeře a ještě rychlejší večerka, takţe jsme byli uţ ve stanech
a poslouchali Terma, jak zatroubil pár písní. Tento den byl zajímavý a poučný.
 PRÁZDNINY 2006 
35. S O . ! S P E C I Á L !
vydává
IV. oddíl
Tábor 2006
1. – 15. 7.
1. Táborový den
Vojta J.
Bor u Skutče
4. Táborový den
Sobota 1.7.2006
Na letošní tábor jsme se sešli u stadionu neobvykle dlouho. Aţ o půl jedné, ale většina
přišla stejně dýl. V jednu jsme vyjeli na cestu, při které jsme si povídali o záţitcích. Kdyţ
jsme dorazili, tak jsme se převlíkli do pracovního a šlo se stavět. Nejdřív jsme postavili
pár áček, pak je dostavili a připevnili plachty. Někdo ještě dělal latrínu a tak dále. Kdyţ
jsme to vše dodělali, tak byla tradiční večeře- buřt guláš. Hodně z nás se na něm podílelo
i tak malou prací, jako třeba zahušťování. Potom byl takový neoficiální nástup a ukončení
1. táborového dne. Hlavně, ţe hlídala vlčata, která z toho měla velkou radost.
Švejdoš
2. Táborový den
Pondělí 3.7.2006
Neděle 2.7.2006
Jak jsme se ráno probudili, měli jsme zase tu krutou rozcvičku s Orlem. Pak jsme měli
snídani. A pak jsme šli ke vztyčení státní vlajky a úklid stanů. Potom jsme my jako skauti
měli ranní zamyšlení, tématem byl 9. zákon: skaut je hospodárný. Tento den byl
výjimečný v tom, ţe roveři mluvili cizími jazyky. O dopoledním zaměstnání jsme
nakládali do Bobanovýho auta přebytečné věci. Pak jsme dostali úkol, postavit jedno
áčko. To byl uţ problém, neměli jsme tyče a stavbu stanu a tak jsme museli jet
s Bobanem autem do domečku, kde jsme si vzali tyče a jeli zpět. A tak jsme to áčko
nakonec postavili. Pak jsme hráli hru Mgr. 1. úkolem bylo rozdělit se do dvojic a utvořit
ţelvu. Druhým úkolem bylo rozdělit se na dvě druţstva a projít bludiště, které Boban
s Vaškem připravili. Po obědě jsme měli táborovku a dodělávali jsme různé věci v táboře.
Potom byla večeře a po ní osobní volno a tak většina skautů hrála karty. A potom byl
nástup na sejmutí státní vlajky. Potom uţ byla večerka a šli jsme spát.
Jirka
Budíček jako obvykle v 7 hodin. Následovala samurajská rozcvička, po ní snídaně. A
nakonec nástup na dopolední zaměstnání. Z toho vyšlo najevo, ţe vlčata si budou hrát a
skauti makat. A ono to tak dopadlo, protoţe půl skautů šlo na jídelnu, která byla
postavena za půl hodiny a zbytek na tee-pee a usadit lajning, to bylo po chvíli taky
hotovo. Následoval oběd a odpolední zaměstnání, ve kterém skauti dělali všechny
dodělávky a tábor mohl začít na plné otáčky. A tak tento nedělní den končí. Termo
zatroubil večerku a celý tábor usnul.
5. Táborový den
Divoch
Skálův oběţník - SPECIÁL
Úterý 4.7.2006
1
Středa 5.7.2006
Tento den, v pořadí uţ pátý, začal být zajímavý uţ hned po půlnoci, kdy nějaká skupinka
řádila na skále. Hlídka okamţitě vzbudila rovery (kromě Straky…) a akce mohla začít.
Rozdělili jsme se na skupinky a číhali. Kdyţ uţ jsme zaslechli dva hlasy, tak jsme se já
Skálův oběţník - SPECIÁL
2
Orlo, Vlk a Vašek schovali do stromků. Kdyţ osoby v podnapilém stavu procházeli za
sebou okolo nás, Vašek vyskočil z úkrytu a povalil na zem jednoho kluka. My jsme
pohotově zneškodnili jeho komplice. Potom jsme si všimli známé tváře… Byl to Michal
Martínek. Tak jsme oba narušitele vyvedli na silnici a bylo po všem. Ráno začalo opět
tradičně rozcvičkou naboso. Po rozcvičce a snídani si skauti a roveři připravili scénky pro
vlčata. Téma bylo „rizika doby“. Bylo moţno vidět scénky o alkoholu, cigaretách,
drogách a hracích automatech. Odpoledne se odehrála CELOtáborová hra a to doslova.
Bojovka byla ve stylu výsadku. Zavedli nás pryč a úkolem bylo donést svůj papírek se
jménem zpět do tábora. V tom nám ale bránili R+R a někteří vedoucí tábora. Některým se
zadařilo, jiným ne, ale hra byla podařená a asi nejvíc si ji uţili skauti, některá vlčata a
hlavně roveři. Navečer si skauti vyţádali koupání a tak jsme se odebrali na koupálko.
Tam jsme měli 2 hry do Mgr. a obě vyhrál bezkonkurenčně Kapr. Celý povedený den
ukončil zahajovací oheň, u kterého se zpívalo a hrálo. Jako vţdy měli nejoriginálnější
scénky vlčata…..
byla polévka a rýţe s řízkem. Po odpoledním klidu jsme se měli převléct do starého
oblečení. Lída a Vlk šli s námi a v lese nám udělali falešná zranění. Kdyţ jsme byli
hotoví, tak Lída odešla a Vlk šel pro rovery, ţe se stal teroristický útok. Roveři a Rangers
si vedli moc dobře, ale nějaké malé chybičky rozhodovaly o ţivotech. Kdyţ byl konec, šli
jsme se vykoupat na koupaliště. Po příchodu do tábora jsme měli chvilku volna a pak
večeři. K večeři byly špagety. Nástup probíhal normálně, tedy do té doby, neţ prasklo
lanko na stoţáru. Po nástupu se skauti shromáţdili u táboráku a zhodnotili dnešní den.
Poté byla mše svatá a tak skauti, kteří na mši nešli, opravili stoţár. K večerce Termo
zahrál: Bob a Bobek, Křemílek a Vochomůrka.
Mirek
Probudili jsme se pod hraním Terma na trumpetu. Za chvíli byl nástup na rozcvičku, jako
vţdy bosí a s meči. Vrátili jsme se a šli na hygienu, pak přišel nástup a prohlídka stanů.
Následovalo vztyčení státní vlajky. Potom byla snídaně, po které jsme měli další etapu
táborovky. Po svačině jsme se dali do přípravy táboráku. Uţ jsme se moc těšili na oběd a
polední klid. Po obědě se většina skautů sešla v našem stanu a hráli jsme Dračí doupě.
Další program bylo plnění bodů do stezky a odborek. Po svačině přišla na návštěvu
rodina z Afghánistánu, ţijící v Proseči. Povídali, jak se dostali do Čech. Pak uţ byla jen
večeře a staţení vlajky. Potom se šlo spát.
6. Táborový den
Čtvrtek 6.7.2006
Jako kaţdé předešlé ráno, nás ze spacáků vytáhla Termova trubka. Rádce dne byl Vlk, ale
přesto jsme měli rozcvičku se Zebrou. Poté následovala ranní hygiena, která byla
výjimečně s nástupem, který se stejně nepovedl. Jakmile jsme se nasnídali, šli jsme sbírat
borůvky, které jsme měli k obědu jako „dělobuchy“. Vlčata měla soutěţ, kdo jich sní
nejvíc. Soutěţ dopadla docela dobře aţ na to, ţe se potom stála fronta na latríny. Ještě
před obědem jsme měli táborovou etapu, ve které jsme měli úkol, vyřezat klíč. Odpoledne
byla výměna rádců. Takţe nám připravily program rangers, které vedou světlušky.
Připravily pro nás trojboj, ve kterém jsme běţeli na koupálko, tam uplavali deset bazénů a
běţeli zase zpět. Třetí disciplína bylo házení šišek ze vzdálenosti asi 7 metrů do čtverce o
metru. Poté jsme měli moţnost plnit si odborky a nováčkovskou zkoušku. Pak dostal
Straka dobrý nápad, zahrát si softball. Při hře odjela část roverů hrát hru. Moc dlouho
jsme ale softball nehráli, protoţe po Divochově odpalu míček zapadl do lesa a tak hra
skončila. Po vydatné večeři a po nástupu jsme šli unavení spát.
Cukr
7. Táborový den
Pátek 7.7.2006
Budíček byl jako obvykle v 7 hodin. Hned po budíčku následovala rozcvička s Vlkem.
Většina z nás nestihla hygienu po rozcvičce, protoţe snídaně byla moc brzo. Ale po
snídani jsme se mohli dodatečně umýt. Dnešní program do 12:30 byl jednoznačný, dělat
dobré skutky. Kdyţ jsme se vrátili, měli jsme ještě půl hodiny čas, neţ byl oběd. K obědu
Skálův oběţník - SPECIÁL
3
Igor
8. Táborový den
Sobota 8.7.2006
Petr
½ 9. Táborový den
Neděle 9.7.2006
Jako vţdy ráno zazněla Termova trubka. Asi nikomu se nechtělo moc vstávat a ani mně
ne, připadal jsem si nevyspalý. No a kdyţ jsem rozvázal stan a otevřel plachtu, viděl
jsem… nic! Byla totiţ tma. Všichni (i dívčí kmen) jsme se sešli na našem náměstíčku a
Matty řekl, ţe se dnes překrývají dvě planety a slunce nebude vidět. Tak jsem všichni
posnídali, tedy aţ po rozcvičce, kterou vedl Straka. Program pokračoval tradičně
vztyčením státní vlajky a bodováním stanů. Následovala Zebrova fitka: hra na Buldokadrastická, ale oblíbená hra… Čas utíkal strašně rychle a uţ bylo po svačině, tak jsme měli
závody ve dvojicích, které uspořádal Tahoun. Nejprve jsme měli trať projet ve stylu
trakař, potom jako raci a nakonec normálně. Následoval oběd s vydatnou čajovou
polévkou. Polední klid byl tak krátký, ţe jsem ho pomalu nepostřehl a pořádně jsem
nestrávil polévku. Tak jsme se opět s Tahounem přesunuli na kládu k ohništi. Všichni
jsme na ni vylezli a měli jsme se prohodit. Bohuţel se to nepovedlo, protoţe byla hodně
vratká. Poslední blok, pod vedením Tygra, jsme vyplnili přetahovanou lanem. Pak uţ jen
večeře a staţení vlajky.
Skálův oběţník - SPECIÁL
4
Termo odtroubil konec dalšího táborového dne. Na tento den asi nikdo dlouho
nezapomene. Ale jediné, co bylo na tomto dni výjimečného, bylo to, ţe začal v 1:00 a
skončil kolem třetí hodiny ranní. 
12. Táborový den
Mirek
9. Táborový den
Neděle 9.7.2006
Ráno byl budíček o půl hodiny déle. Jako vţdy měli skauti rozcvičku do půl těla a
naboso. Dopoledne jsme si mohli plnit odborky a dodělávat nováčkovskou zkoušku.
K obědu byly řízky. Po obědě si pro děti mohli přijet rodiče, a tak tento den nebyl nijak
zajímavý. Akorát trochu sprchlo. No a večer byla mše svatá.
Véna
10. Táborový den
Pondělí 10.7.2006
Ráno jsme měli rozcvičku s Tygrem, poté následovala hygiena, snídaně, kontrola stanů a
vztyčení vlajky. Potom jsme si mohli opět plnit odborky, nebo body do stezky. Potom
následoval letecký den u skautů, protoţe jsme pomalu přicházeli na nástupy. Vlčata se
nám posmívala, ale ne dlouho, protoţe musela trénovat nástupy. Nyní začala táborovka o
přenesení co nejvíce jídla do kláštera, ale hladový lid a kaţení jídla nás dostalo. Nakonec
to dopadlo tak, ţe první byl klan Tokugawa, druhý Uesugi následován Azuči. Po obědu a
odpoledním klidu začal desetiboj. Byl zde běh do kopce, kliky, sedy-lehy, švihadlo, které
zkusili Vlk i Straka. Dále skok z místa, hod koulí, visatec, předklon, shyby, ve kterých
všichni neuspěli a nakonec jsme šli plavat 4 bazény na čas a tím končil náš desetiboj a
pak uţ jsme měli jen volnou zábavu. Kdyţ jsme se vrátili, čekala nás večeře, osobní
volno a staţení vlajky.
Igor
11. Táborový den
Úterý 11.7.2006
Ráno v 7:45 jsme byli probuzeni na rozcvičku, která byla velmi krátká. V 8:05 byl nástup
na snídani a v 8:45 nástup na vztyčení státní vlajky. Po něm jsme se začali připravovat na
výpravu. Kdyţ uţ byl tábor prázdný, my jsme skládali pohled Jeníkova a šli jsme svačit.
Po čtvrt hodině jsme vyrazili na výpravu. Asi za 20 minut jsme si našli místo a opekli
jsme si buřty. Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Kaţdá šla jinou trasu k Toulovcově
rozhledně. U ní jsme se sešli a tak jsme na ni vylezli. Pak jsme opět vyrazili. Ale ne nějak
daleko, pouze do tábora. Tak jsme se utábořili na opičárně a všichni usnuli…..
Středa 12.7.2006
…..Hned jak jsme usnuli, tak nás Boban probudil na táborovou hru s vlčaty. Měli jsme za
úkol ukořistit dřívka v kruhu u tee-pee, která ale hlídala vlčata. Po hodině hry, jsme
skončili a uprostřed noci jsme šli spát. Měli jsme vstávat aţ v devět, ale o půl sedmé nás
vzbudil Boban a řekl nám, ţe bude bouřka, ať se přemístíme do stanů. Čekali jsme aţ
přestane pršet, takţe jsme si prodlouţili budíček. Mezitím se začalo mírně kouřit ze
druhého skautského stanu, kde Vénovi od svíčky vzplála matrace a karimatka. Tak
otevřel stan a matraci vyhodil a začal křičet: „Co mám dělat?! Co mám dělat?!“ Tak vzal
spacák a začal s ním oheň hasit na náměstíčku. Nakonec se mu to podařilo a pak se
všichni chodili koukat na ohořelou matraci a seškvařenou karimatku. Po snídani jsme se
šli s Vaškem rozcvičit na lanové aktivity. Lanových překáţek bylo celkem deset a líbily
se celému táboru. Po obědě a poledním klidu jsme vyplnili dotazník o uplynulém roku a
co by jsme chtěli změnit v následujícím roce. Pak nám Tygr, Zebra a Tahoun připravili
poznávačku, 28 rostlin. Potom jsme si šli zahrát sumo. Rozdělili jsme se do dvou skupin a
začali vytlačovat z ringu. V osobním volnu si většina zahrála nějaké míčové hry a pak
následoval nástup. Kdyţ jsme skončili večerní zamyšlení, tak Švejdy, Jirka, Vojta J. a
Míra šli dělat skautský slib a my jsme se šli koukat. Na Sahaře mezitím připravili slibový
oheň. Kdyţ potom všichni úspěšně odslibovali, tak jsme šli spát.
Cukr
13. Táborový den
Čtvrtek 13.7.2006
Po večerní slavnosti, skládání slibu, jsme se probudili jako znovuzrození. Tento den
začal jako obvykle rozcvičkou. Mistr nám řekl něco o umění, a kdo chtěl, tak si mohl
zabojovat. Následovala snídaně. K ní byly namazané vánočky marmeládou a čaj. Pak
jsme pokračovali dál v programu. Tentokrát v lese. Museli jsme připravit dřevo na zítřejší
táborák a to se nám povedlo. Byla to jedna z nejvyšších hranic, kterou jsme kdy udělali.
Oběd utekl rychle a polední klid taky. Znovu jsme se vrhli do táborové hry. Tuto etapu
vyhrál klan Uesugi, druhý byl Tokugawa a poslední Azuči. Kdyţ jsme byli po hře
zpocený, špinavý, zaprášený a smradlavý, šli jsme na koupaliště. Tam jsme vybrali Fínu
jako oběť a hodili jsme ji do vody i s věcmi. Šlo to, ale trošku protestovala. Pak se
naštvala a hodila nám všechny věci do vody. Ostatní roveři a skauti hráli vodní pólo. Po
cestě zpět jsme se trefovali míčem do holek. Byla to sranda. Následoval večerní nástup a
potom zamyšlení. Hodnotili jsme poslední bojovku. Přitom se vrátil Kolja a Termo
z orlích per. Po tomto pracovním dnu šli všichni pokojně spát. Tento den se mi líbil.
Vojta J.
Kapr
Skálův oběţník - SPECIÁL
5
Skálův oběţník - SPECIÁL
6
14. Táborový den
Pátek 14.7.2006
Ráno jsme opět vstávali v 7:00. Rozcvička byla s Tygrem v takovém docela příjemném
bahýnku za stany. Po snídani a nástupu začala úplně poslední etapovka. Byla rozdělena
do několika úkolů například: postavení trojnoţky, vysílání morseovky, pobití samurajů,
… Hra uţ byla hodně zdlouhavá a některé z nás uţ nebavila, ale nakonec vyhrála Azuči.
Po obědě a poledním klidu se ještě dokončoval táborák. Bylo na něm ještě hodně práce.
Bodejť by ne, kdyţ byl letos tak mega. Pak přijeli jiţ podruhé, ale v hojnějším počtu
oldskauti. Potom jsme měli jako minulý rok samotný skautský nástup na Opičárně, zde se
vyhodnotila většina věcí čtyřky. Následoval závěrečný celotáborový nástup. Tady se
vyhodnotil celý tábor, zejména vlčata. Poté se předala také vyznamenání pro oldskauty a
trhaly se i knoflíky. Potom konečně mohl začít táborák. Závěrečný táborák je jiţ tradičně
takovým pokračováním nástupu se scénkami a písničkami. Ovšem byl tu přepad, a tak
roveři šli ihned na vetřelce. Po chvíli se přidali i skauti. Hlavně Véna, který křičel:
„Jdeme na ně, rozdrtíme je,“a jen jak něco zašustilo v křoví, rval se přes všechny rychle
pryč. Poté jsme se vrátili. Za chvíli přišli i někteří ti, co dělali bordel. Chvilku si sedli
k táboráku, seděli tam jak blumy a za chvíli zase odešli. Mezitím táborák pokračoval.
Skončil závěrečnou scénkou asi o půlnoci. Závěrečná scénka se mi moc líbila, ale od
některých členů tábora byla brána jako buzerace. Večerkou jsme se rozloučili a šli spát.
Švejdy
15. Táborový den
Sobota 15.7.2006
Jako kaţdý rok, tak i letos nadešel ten poslední neoblíbený den, den odjezdu. Ráno
poslední snídaně, všude vládla pochmurná nálada. Pak se pomalu všichni odebrali do
stanů, ještě si sbalit poslední věci, rozloučit se se svým čtrnáctidenním útočištěm. Skauti
ještě stihli zbourat nějaké části tábora. Holky aspoň občas něco zazpívali, takţe se nálada
občas pozvedla, ale pohled na sbalené batohy srovnané u kuchyňky, byl smutný.. Dalších
14 dní zábavy, dobré nálady a všeho pěkného, skončilo. Opět jsme byli o dva týdny
starší, ale zase o něco bohatší na zkušenosti a znalosti. Kdyţ pak přijel autobus, tak jsme
se ještě naposled několikrát vyfotili a ukončili Tábor 2006. Krásně jsme načali prázdniny
a roveři se uţ těšili na puťák.
Mirek
TÁBOR 2006 OČIMA VŦDCE ODDÍLU
Všichni skauti letos do našeho časopisu zaznamenali průběh minimálně jednoho
táborového dne. Aby mne snad někdo nenařkl z toho, ţe jsem se z této činnosti
prachsprostě ulil, rád bych vše odčinil tímto příspěvkem. Pokusím se o celkovou reflexi
letošního tábora. Z čeho mám radost? Co mne naopak zklamalo? O tom budou
pojednávat následující odstavce.
Skálův oběţník - SPECIÁL
7
Tábor 2006 byl opravdu zlomový. Ne proto, ţe byl pro mě, Pytlase, Tygra a moţná i
někoho dalšího desátým v pořadí. Za mnohem důleţitější povaţuji skutečnost, ţe jsme po
dlouhé době měli více roverŧ a rangers neţ vedoucích! Tento úţasný fakt nás postavil
před oţehavý problém – chceme-li tento stav udrţet i do budoucna, musíme pro R&R
připravit kvalitní program. Na tom jsme se shodli na březnové předtáborové poradě čtyř
vůdců oddílů. Zkušenost z roku 2001 hovořila výmluvně – program pro generaci tzv. „roverků“
vedení odfláklo (viz Vodouchova „superdobrodruţná“ hra), příštího tábora se většina z nás jiţ
nezúčastnila...
Připravit dvě táborovky je úkol nadlidský, výrazně se proto museli do plánování
táborové hry (TH) pro skauty zapojit naši rádcové. Riskl jsem to a z velké části to nechal
na nich (co jiného mi taky zbývalo?). Nejvíce se z rádcŧ snaţil Orlo. Upřímně řečeno,
ještě krátce před táborem jsem v úspěch junácké TH se samurajskou tematikou nevěřil,
dokonce jsem se obával velkého propadáku. Vţdyť v naší plánované hře v té době
převaţovaly rukodělné etapy nad bojovkami! Vţdyť to by nebavilo snad ani holky!
Utěšoval jsem se, ţe kdyţ uţ nic jiného, aspoň rádcové získají nějaké zkušenosti.
„Nejjistější by asi bylo, kdybych to celý připravil sám jako loni,“ říkával jsem si. Tomuto
nutkání, které by rádce vedlo jen k nesamostatnosti a nezodpovědnosti, jsem naštěstí
odolal. Vše jsem vsadil na jednu kartu: Pověřil jsem Orla vedením letošní táborové hry,
učinil z něj „Velkého mistra“. Na poslední chvíli nám navíc přispěchal na pomoc
Straka, jehoţ kreativita je opravdu obdivuhodná.
Orlo moji důvěru nezklamal. Výborně dokázal stmelit a k výkonu nabudit se skauty
pracující rovery. Já jen někdy asistoval, jindy jsem úplně přenechal iniciativu na nich.
Zahájení bylo opravdu vynikající, lepší jsem snad nikdy neviděl. I první etapy se povedly.
A kdyţ uţ začínalo všem lézt bojování krkem, trochu jsme zvolnili. Vyřezávání klíčů i
modelování keramiky si skauti pochvalovali. Všechny tři noční etapy se líbily.
Táborová hra se podle mého názoru zdařila. Junáci jí ohodnotili známkou 1,8
(aritmetický průměr), coţ svědčí o jejím úspěchu. Jsem si však vědom i určitých rezerv –
příště je třeba lépe propracovat příběh, závěr by měl být více strhující. Rozdělení do
klanů se nám nevyvedlo zcela ideálně, poněvadţ silní bojovníci Azuči (Divoch, Vojta J. a
Véna) skoro po celou dobu neměli rovnocennou konkurenci a nakonec zaslouţeně
zvítězili. Naopak příslušníci Tokugawy hned od začátku očividně zaostávali. Původně
jsme počítali s rozdělením podle druţin, coţ kvůli nízké účasti Vlků bohuţel nevyšlo.
Snad za rok... Věřím, ţe se naši roveři z těchto drobných nedostatků poučí a kvalita jejich
příštích projektů se bude stále zvyšovat. Z výsledků táborovky mám velkou radost, roveři
vedení Orlem odvedli dobrou práci.
V loňském roce TH rekonstruující taţení Alexandra Velikého jednoznačně
dominovala, na ostatní aktivity nezbylo mnoho prostoru. Letos jsme více času věnovali
plnění novačkovské zkoušky a odborek, tábor hodně zpestřily lanové překáţky, beseda
s afgánskou rodinou, den v noci, výměna rádců, dopoledne dobrých skutků, rizika doby,
ekologický příspěvek pana Bauma či posezení s oldskauty. Boban sestavil pestrou a
vyváţenou cenu Mgr. Martina Hladkého II. a vedl velmi dobrou výpravu, Straka připravil
dvě výborné bojovky. Na můj vkus proběhlo aţ příliš nočních programů:
Skálův oběţník - SPECIÁL
8
tři etapy TH, tři táborové ohně, den v noci, bojovka s vlčaty, slibový oheň, skauti navíc
hlídali, roveři navíc absolvovali výsadek a několikrát museli zasahovat proti narušitelům
nočního klidu. Do dějin našeho střediska letošní tábor moţná vstoupí jako „Tábor
nočního ţivota“.
Mirek, Vojta J., Švejdy, Igor a Jirka splnili všechny podmínky nováčkovské zkoušky,
Orlo dokončil I. stupeň. Termo a Kolja se stali nositeli třech orlích per. Největší událostí
pro náš oddíl byl podle mého názoru slibový oheň. Doufám, ţe si tento okamţik
všichni uchováme ve svých srdcích a ţe Mirek, Švejdy, Vojta J. a Jirka nikdy v ţivotě
nezapomenou, co na svou čest, jak dovedli nejlépe, ve středu 12. července večer slíbili.
Roveři a rangers pomyslně odcestovali do Afghánistánu na výpravu proti teroristům.
Před akcí samotnou však nejprve museli podstoupit všestranný výcvik: jazykový,
kondiční, sebepoznávací, noční výsadek i nácvik první pomoci. Teprve po této průpravě
mohli vyrazit mapovat potenciální základny teroristů. Mimoto se kaţdý podrobil naší
nové roverské zkoušce „Prolomení linie“ sestávající se ze dvou částí – nevidomost a
bezrukost. Půl dne s šátkem přes oči vydrţeli všichni, den s rukou přivázanou k tělu jen
Zebra, Straka, Péťa, Termo a Kolja. Nejvíce chvály sklidily první pomoc a slepota,
nejvíce kritiky bezrukost.
Počasí bylo nezvykle slunečné, a proto jsme se mohli skoro kaţdý den chodit koupat.
Bojovým rozcvičkám se dostalo mnohem lepšího ohodnocení neţ rozcvičkám
„klasickým“ na předchozích táborech. Zamyšlení obdrţela od junáků skoro nejlepší
známky ze všech činností! Tomu jsem velice rád, povaţuji totiţ tuto část programu za
nesmírně důleţitou. Ještě více jste si pochvalovali kuchyň. Hanka, Pavla, Franta, Lída i
kuchťa Vašek si zaslouţí naše poděkování. Ze všech nejvíc bych ale rád za odvedenou
práci poděkoval našemu táborovému vedení – vedoucímu Mattymu, jeho zástupkyni
a zdravotnici Lídě a hospodářce Radce. Bez nich by tábor vůbec neproběhl. A kdyţ uţ
jsem u toho děkování, je dobré ještě vzpomenout na Švestku, Šplhouna a Oveho, kteří
nám pomohli tábor vybudovat a v deštivém počasí i rozloţit.
V tento den jsme se sešli na vlakovém nádraţí v Hlinsku ve sloţení já, Orlo, Vlk,
Tygr a jediná odváţná z řad rangers Popelka, abychom vyrazili s Posledním Římanem do
Luţických hor. Naposled jsme se rozloučili a vydali se vpřed napříč dobrodruţstvím.
Cestu si uţ moc nepamatuji, ale přesedali jsme asi 2x a za Libercem, jsme museli
dokonce jen našlapaným autobusem... Všichni se do autobusu vešli normálně, jen Orlo
musel batohem odstrčit starší paní, která se tam hrnula...  Potom jsme sedli znovu do
vlaku. Cesta byla docela nezajímavá, hrál se mariáš, pak jsme si chtěli venkem z okýnek
předávat svázané šátky, ale měli jsme jich málo. Kdyţ jsme uţ nevěděli coby, tak jsme
„mávali“ na lidi z okýnka... 
Přijeli jsme na malé nádraţíčko, kde snad projede jeden vlak jen občas. Rozdělili jsme
funkce a šli. Bylo uţ docela pozdě a tak jsme si dali za cíl hrad Lemberk, poblíţ kterého
jsme přespali. Šli jsme po kolejích a po chvíli si Orlo začal povídat s Vlkem o Keltech,
v tom jsme uslyšeli vlak, tak jsme rychle ustoupili z kolejí (Orlo zamlel něco v tom
smyslu, ţe jsme měkký a utekli..). Jenţe potom nás po chvíli překvapil druhý vlak, který
jsme neslyšeli a spatřili ho opravdu kousek před námi. Tak jsme všichni uskočili a asi i
Orlovi se zrychlil tep. Cesta pak vedla dál a dál, aţ jsme dorazili k lavičce, kde jsme
spočinuli a najedli se. Bylo uţ pozdě a tak jsme se vydali hledat nocleh. Po chvilce jsme
si vyhlídli krásný plácek v lese poblíţ cesty. Jelikoţ byl kuchař Orlo, tak jsme měli
docela strach, jestli večeře bude a dělali jsme si z něj srandu. Nakonec se Orlovi podařilo
špagetku správně ohřát a těstoviny uvařit. Kdyţ byla večeře na „stole“ (na zemi) dali jsme
se do jídla, ale pak pro mě a Popelku přišel okamţik pravdy – nechali jsme si doma lţíce.
Ale i beztak na nás něco málo zbylo. Pak jsem šel s Orlem umýt kotlík do vzdálenějšího
jezera, po cestě jsme mluvili o ţivotě a tak. Po příchodu byli všichni uţ zalezlí ve
spacáku, a tak jsme se přidali. Na dobrou noc nám Vlk přečetl kapitolu z jedné knihy, u
které jsem ale usnul.
Mirek
Vlk
II. den
Funkce: Topič:
Vlk
Mapák:
Popelka
Kronikář: Orlo
Kuchař, Zdravotník:
Vůdce:
Míra
Putovní Tábor 2006
17. – 22. 7.
I. den
Lužické hory
Pondělí 17.6.2006
Funkce: Topič: Popelka
Mapák:
Tygr
Kronikář: Míra
Kuchař, Zdravotník:
Vůdce:
Vlk
Tygr
Děkuji Orlovi za obsáhlý popis tohoto dne. Ale tak uzávěrka tohoto časopisu byla 20.12.
a měl na to jenom 22 týdnů, a tak ho z pozice šéfredaktora omlouvám…
Orlo
Skálův oběţník - SPECIÁL
Úterý 18.6.2006
Orlo
9
Skálův oběţník - SPECIÁL
10
III. den
Středa 19.6.2006
Funkce: Topič:
Míra
Mapák:
Orlo
Kronikář:
Kronikář
Kuchař, Zdravotník: Kuchař
Vůdce:
Vůdce
Hned po ránu jsme měli návštěvu – dřevorubci byli kácet strom. Naštěstí si nás
nevšimli, ale pro některé z nás (pro mě ani náhodou) to byl velmi svérázný budíček.
Nasnídali jsme se a kuchař Vlk uvařil, i bez pomoci stále ještě spícího topiče Míry, čaj.
Orlo si ho samozřejmě dle svého gusta osladil (5 pytlíků cukru do čutory) a tak jsme
vyrazili. Orlo zadal směr, Tygr zavelel, a tak se šlo. Asi 0,5 km od nás byla vesnička
Krompach. Přestoţe jsme cestu znali uţ z úterka, podařilo se nám zabloudit - vskutku
dobrý výkon! Na náves jsme nakonec stejně došli. Potkali jsme první poštovní schránku a
poslali dopis Buzole. Míra, Tygr i Orlo začali mít problém s nedostatkem chleba, a tak
zoufale hledali obchod. Nenašli. Místní domorodci nám ale poradili, ţe obchod s
potravinami je ve vedlejší vsi a ta je asi 3 km daleko, ale ţe mají otevřeno jen do 12.00.
Bylo 10.45, a tak nebylo na výběr. Hnali jsme jako diví přes louky, lesy, pastviny se
sluncem v zádech, potem na čele, 15 kily na hřbetě a při 30°C. Ve vesnici jsme byli v
11.20 a koloniál stál přímo před námi. Hladoví nalezli dovnitř, hladoví a zklamaní vylezli
ven. Na dveřích totiţ stál nápis: „Chleba si prosím objednávejte předem“. Tak jsme
alespoň skoupili nanuky, nabrali vodu a vyrazili směr nejvyšší vrchol Luţických hor Luţ
(792,9 m. n. m.).
Kluci zvolili svůj oblíbený směr kross, a tak jsme to riskli všichni. Nakonec jsme se
asi po 400 m stejně napojili na červenou. Naprosto hotová jsem za kluky pokulhávala a
nechávala si zhruba 30 m odstup. Uţ jsem toho měla opravdu dost. Pod Luţí jsem se
snaţila kluky přemluvit, ţe nahoru nepůjdu a ţe jim raději pohlídám batohy dole.
Neprošlo to. A tak jsem se plazila po čtyřech nahoru. Nakonec toho nelituji. Krásný
výhled. Poobědvali jsme a Vlk si dokonce pošprechtil s Němci. Prozradili nám, ţe jsou z
Görlitzu (Zhořelec) a na Vlkovu otázku, jestli je to vesnice, jen poznamenali, ţe víska má
60 tisíc obyvatel. Skoro se trefil.
Po obědě jsme šli chvíli po německé straně hranic, ale pak jsme se opět napojili na
českou červenou a šli směr Čertova pláň, aţ jsme vylezli u vesničky s night klubem. Po
několika vtipných poznámkách šli kluci pro vodu a vrátili se i s adresou lidí, od kterých
brali vodu. Prý byli moc hodní a zaslouţí si alespoň pohled. Šli jsme dál aţ k zřícenině
hradu Tolštejn. Z dálky na něj byl krásný pohled, ale první, co bylo vidět při vstupu na
nádvoří byl nápis restaurant, Willkommen! a slunečníky Algida. Vylezli jsme na
vyhlídku a kochali se, pak Koloušek a Orlo nakoupili turistické známky a nanuky. Aby
byli Orlovy strakovské plány naplněny, měli jsme ještě vylézt na Jedlovou (3. nejvyšší
hora Lh). Orlo se mě gentlemansky zeptal, jestli tam půjdem a já z pozice kronikáře jen
bezmocně kývla. Asfaltový krpál jsme zdolali, koupili vstupenky na rozhlednu a šli se
kochat. Bylo pěkně vidět a tak jsme viděli naše minulé i budoucí cíle. Vlk udělal pár
Skálův oběţník - SPECIÁL
11
fotek a šel se hledat Parkplatz.
Přece nepůjdem stejnou cestou i dolů, to nejde! Hurá pod lanovkou. Docela zajímavě
se nám brzdilo, ale přeţili jsme. Ubytovali jsme se kousek od turistického rozcestníku
celkem ve svahu. Na jídelníčku byla tento večer naplánovaná vločková kaše. Na přípravě
se nakonec podíleli všichni kluci: úpěnlivě krájeli jablka - ještě se tak trefit do kotlíku...
Snaţili se mě všemoţně odradit od jídla (vzhledem jídla, rozinkami), ale nepodařilo se.
Kaše se povedla, ale bylo jí málo, musela jsem se dojíst z vlastních zásob. Prvotní záměr
lehnout si do sluníčka nakonec znehodnotil Vlk, který si lehl mimo, ale já pro blaho
ostatních raději spala hlavou dolů - celkem nepraktický a blbě se usínalo. Večer Vlk četl
ještě kousek Boëthia, ale při Filozofii utěšitelce usnuli Tygr i Míra, a tak závěrečná
diskuze neměla moc spád. Poslední, co večer zaznělo, bylo přání dobrou noc a tiché
praskání větví.
Popelka
IV. den
Čtvrtek 20.6.2006
Funkce: Topič:
Orlo
Mapák:
Vlk
Kronikář:
Tygr
Kuchař, Zdravotník:
Vůdce: Popelka
Míra
Ráno vysvitlo slunce nad Luţickými horami a na úpatí místní sjezdovky se
probouzelo pět špinavých vandráků z Hlinska. Tři blázni vstávají dříve a vyráţejí na
cestu. Jsem to Já, Orlo a Mirek. Jdeme do nedaleké vesnice s typickým českým názvem
Jiřetín pod Jedlovou. Při příchodu nás uvítala skupinka romských spoluobčanů, kteří
vylezli z podivného černé sklepa. Na návsi jsme nalezli informační centrum a
samoobsluhu. Se získanými trofejemi (turistické známky, rohlíky a noviny) jsme se
vrátili pod sjezdovku, kde uţ na nás čekal zbytek výpravy. Ranní Blesk sliboval pěkné
počasí, tak jsme co nejdříve vyrazili na cestu. První cíl byla ţelezniční zastávka Jedlová.
Péťa se tu cítila jako doma a její cestovní nálada se rázem zvedla, a tak jsme stoupaly
jedlovskou houštinou vzhůru. Po vyčerpávající chůzi se před námi začal kroutit asfaltový
had. Po něm se valily tuny plechu aut. Museli jsme absolvovat krátkou procházku kolem
něj. U rozcestníku v lesní tišině jsme potkali pár Němců se psem. Ti se nás ptali, kudy
kam, a tak jim to Vlk vše řekl (německy). Orlo se pokoušel zapálit suchou trávu lupou na
buzole, ale bohuţel bez úspěchu. Cestou ke Karlově studánce jsme narazili na pár malých
bunkrů a neprodleně byl kaţdý prozkoumán. Další zastávka nás čekala u Karlovy
studánky. Po příchodu ke studánce jsme opět narazili na ty samé Němce. V pramenu se
vlnily rezaté řasy a voda smrděla sírou. Tím klesla naše důvěra k této vodě, nic k ní
nepřidalo ani to, ţe se tam ten německý pes „vykoupal“. Ale po uváţení, ţe jsme zaţili i
„horší“, se naše lahve naplnily vodou.
Skálův oběţník - SPECIÁL
12
Naše kroky se zvolna ubíraly ke zřícenině hradu Mühlberk. Cestou jsme navštívily
poslední objekt československého opevnění. Na zřícenině se Vlk ujal funkce průvodce a
mistrovsky zvládnutým výkladem nás seznámil s historií hradu. Pak padlo rozhodnutí, ţe
se vylezeme podívat na skálu, která se vypínala nad vrcholky smrků. Výstup byl těţký,
ale odměna byla vskutku štědrá. Vrchol jsme zdolali VŠICHNI. Kdyţ se naše oči
nabaţily krásného výhledu, čekal nás sestup, ten byl o něco těţší. Náš poslední cíl dne byl
velký kopec se jménem Klíč. Slunce pálilo o stosedm takţe jsme se častěji zastavovali. V
malé vsi jsme si raději vyměnily „dobrou“ vodu za normální od místních domorodců.
Cestou na vytouţenou horu se civilizace začínala zvětšovat. Při přechodu silnice jsme se
záhadně rozdělili a dál pokračovali ve dvou skupinách. Já jsem nasadil své tempo, takţe
skupiny nebyli dvě, ale tři. Na úpatí kopce byl hostinec pro unavené pocestné, u kterého
jsem čekal na zbytek. Dorazili pouze Vlk s Péťou. Kdyţ si odpočinuli, tak jsme začali
stoupat do prudkého kopce. Cesta se vinula vysokým bukovým lesem, který se postupně s
rostoucí výškou stále sniţoval. Asi v půlce kopce jsem se opět utrhl a zkusil vyjít kopec
co nejrychleji a bez přestávky, coţ se mně částečně podařilo. Z hory Klíč byl nádherný
rozhled. Viděli jsme první i poslední místo, které jsme navštívili a divili jsme se tomu,
kolik jsme toho ušli za jediný den. Kdyţ přišel i Orlo s Mirkem, řekl Orlo: „Tak blbej
kopec sem ještě neviděl!“. Ale kdyţ si odpočinul, jeho názor se změnil. Pak jsme začali
házet kamení z kopce dolů. Vlk nás nazval „vlčátky“, ale i on si pár kamenů dolů taky
hodil. Začalo se smrákat, a tak jsme začali sestupovat. J+O+M jsme vzali kopec dolů
krosem. Na úpatí kopce byla studánka, u které jsme se rozhodli uvařit večeři. Čekání nám
ukrátilo pár her. Při jedné se naší jediné člence spustila krev z nosu, tudíţ nemohla
zastávat funkci kuchaře a tím pádem se jí jako jediná vyhla. Pak k nám přijel mladý pár
na motorce a obhlíţel si nějaké místečko, ale v zápětí zase odjel. Taky tudy proběhli dva
sportovci, jeden slušný a druhý hnul Orlovi ţlučí. Uţ za tmy jsme se vydali najít místo k
noclehu. Poslední noc puťáku jsme strávili na louce u hájovny před cílem naší strastiplné
cesty NOVÝM BOREM.
Tygér
V. den
Pátek 21.6.2006
Funkce: Topič:
Tygr
Mapák:
Míra
Kronikář:
Vlk
Kuchař, Zdravotník:
Vůdce:
Orlo
Popelka
Kolem 8. hodiny jsme se probudili na palouku nedaleko dálkové silnice vedoucí
od Děčína do Liberce a dál. Automobily tudy projíţdějící jsme nemohli neslyšet.
Pozdravili jsme se neverbálními gesty, ticho nevhodně prolomil aţ Orlo svým mobilem,
kdyţ přehrál jindy docela pěknou finskou písničku.
Skálův oběţník - SPECIÁL
13
Sbalili jsme saky paky, dnešní kartograf Mirek nám ukázal směr a vedoucí Orlo
zavelel k odchodu. Na nádraţí v Nových Borech jsme se objevili před 10. hodinou, Orlo
ihned zakoupil společnou jízdenku. Nejbliţší spoj na Českou Lípu měl odjíţdět v 10.44.
Mirek s Orlem se doprovázeni Tygrem vydali do města sehnat turistickou známku. Já
s Péťou jsme hlídali batohy. Vtom k nám přichvátal cizí chlapík, snad místní
bezdomovec, s dotazem, kdy mu jede něco na Rumburk. Odkázal jsem ho na jízdní řád,
on se však nenechal odbýt: „Budeš celej ţivot spokojenej a bohatej, slečna bude ţiva a
zdráva 89 let. Tak a teď mi prosím dejte na kafe.“ Nedali jsme mu samozřejmě nic.
Kromě jasnovidce se nádraţí na okamţik stalo útočištěm jakési ruské rodinky.
Anglicky se nás otázali, kde se tu nachází prodejna s levným sklem. Odvětil jsem mu, ţe
jsem v tomto městě právě teď poprvé v ţivotě. Jistý starší zdejší občan mi posléze
poradil, ţe to, co hledají, naleznou na náměstí. Přetlumočil jsem jeho slova ruským
turistům, kteří se pak s díky odporoučeli.
Náš „osobák“ se zpozdil, zabavili jsme se četbou Lidových novin. Jen Orlo brblal, ţe
jsou ty noviny k ničemu, nic zajímavého se z nich prý stejně nedozví. V České Lípě jsme
shledali, ţe přípoj na Nymburk jede aţ ve 12.20, a tak máme asi hodinu čas na procházku
do města. Tentokrát se role obrátily, s Péťou jsme se šli projít, ostatní zůstali na nádraţí.
V protější trafice si kupujeme nanuky, a kdo nás tam neobsluhuje! Moje prasestřenice
Jitka z Provodína. Snad ještě větší náhoda se nám přihodila, kdyţ jsme ve městě potkali
Petry známou z čekatelského kurzu Odyssea. „Inu, svět je malý a o náhody tu není
nouze,“ říká Arnošt Golflam alias pan Lustig v jedné loupeţnické pohádce.
V informačním centru jsme koupili pohledy a dvě turistické známky, abychom udělali
radost Orlovi s Mírou.
V rychlíku do Nymburka jsme hráli mariáš ve třech, zatímco Mirek pletl
„krouţkovku“ a Tygr odpočíval. V navazujícím spoji do Kolína jsme čelili
nesnesitelnému horku. Mirkovi jsem I. stupeň skautské stezky rozšířil o dva oddílové
doplňky: - otevře konzervu; - vytáhne klíště. V rychlíku do Pardubic jsme dlouho
přecházeli sem tam, aţ jsme se zabydleli v prázdném kupé. Mám pocit, ţe to byla 1. třída,
ale průvodčí nás zde nechal. Orlo a Tygr navázali šátky a společně s Kolouškem si je
chvíli podávali venkem z okna do okna jako loni při cestě do Novohradských hor.
Z Pardubic nám to mělo vyráţet v 15.26 a ţádného výraznějšího zpoţdění si nejsem
vědom. Ačkoli jsme si sedli do stínu a všechna okna byla otevřená, pot se z nás jen řinul.
Aby nám cesta rychleji ubíhala, rozbalili jsme znovu na chvíli „list“. V Chrasti jsme
zamávali výpravčímu Vaškovi. Před příjezdem do Hlinska proběhly poslední dvě ankety:
Co se mi na vandru ne/líbilo? Pojedu příště zas? Hodnocení bylo převáţně kladné.
Pochvalovali jsme si dobrou partu a nádhernou krajinu Luţických hor, spílali jsme
především tropickému počasí, já navíc i zbytečnému naduţívání mobilních telefonů.
Všichni připustili, ţe by se příštího vandru rádi zúčastnili.
V Hlinsku na nás čekala Lída Malá, která nám slíbila bábovku na uvítanou. Slovo
dodrţela, jinak bychom jí zlili vodou. Nepřinesla sice bábovku, ale bublaninu. O její
kvalitě nejlépe vypovídá skutečnost, ţe jsme jí splivli během několika málo minut. Liduš,
děkujeme. S Lídou nás (hlavně teda Míru) očekávala ještě Helena, která nám však
Skálův oběţník - SPECIÁL
14
neslíbila a nepřinesla nic. Vandr jsme zakončili zváţením batohů na nádraţní váze.
Orlovi naváţila 9 kg, mně 15,5. Takto velký rozdíl mj. způsobily stan (2,5 kg), litr vody
(1 kg), jeţ Orlo momentálně nenesl, a maskáče (1,5 kg), které měl na sobě. Několik dní
po návratu jsem zjistil, proč stan, na němţ je uvedena váha 2,2 kg, váţí o 300 gramů víc.
Při namátkovém rozbalení se ukázalo, ţe je ještě od tábora nasáklý vodou.
Vlk
Jaký kdo byl???
Vlk - Vţdy připraven v záloze pomoct s nečekanými překáţkami a sem tam nějakým
omylem. Nejzkušenější článek naší výpravy.
Tygr – mnoho toho nenamluvil, ale kdyţ něco řekl, stálo to zato – mistr bonmotů;
šikovný kuchař, respektovaný vůdce, největší znalec přírody.
Péťa – statečná slečna s pevnou vůlí, v kopcích nám sice mírně nestačila, ale shodli jsme
se, ţe podala heroický výkon, který je ještě umocněn jejími rozhašenými kotníky; během
tří dnů s námi dokázala urazit přes 50 km – klobouk dolů; jako vůdkyně neměla příliš
velkou autoritu, protoţe nás vůbec nedokázala seřvat.
Orlo – původce mnoha originálních nápadů (nejednou lumpáren), tvrdohlavě trval na
jejich realizaci, často byl díky tomu středem pozornosti; ambiciózní kartograf,
nenapravitelný pyroman, jenţ se osvědčil v pozici topiče, s vařením jsme mu radši
pomohli, i kdyţ tvrdil, ţe by to zvládl sám; někdy příliš prudký, nechal se zbytečně
vyprovokovat neškodným cyklistou.
Mirek – prezentoval se vtipnými glosami, občas se kočkoval s Orlem; vášnivý sběratel
turistických známek (společně s Orlem); mizerný botanik, kuchař-začátečník, zato ale
srdcař ochotný kdykoli a komukoli pomoct.
Váhy batohŧ
Orlo:
Tygr:
Míra:
Popelka:
Vlk:
Před- 17 kg
Před- 20,5 kg
Před- 21 kg
Před- 16 kg
Před- 22,5 kg
Po- 9 kg
Po- 14 kg
Po- 14 kg
Po- 10 kg
Po- 15,5 kg
Kurzy
Tábor sv. Jiří 4.-13. srpna Čermná ve Slezsku
Já a Cukr jsme se letos vydali na Jiříka. Kromě Mirka jsme byli asi jediní z členů
čtyřky, kdo na nějaký lesní kurz jel. Tak jsme se v pátek ráno sešli na nádraţí. Určitě nás
mrzelo nevlídné počasí. Ale při jízdě vlakem bylo vidět, ţe pár kilometrů za Hlinskem uţ
neprší. Sjeli jsme aţ do Brna a tady jsme potkali prvního účastníka kurzu ne z Hlinska.
Byl to Radim z 91. oddílu v Brně. Ze začátku jsme se jen pozdravili, ale za chvíli se to
koukání po sobě změnilo v otevřený rozhovor. Pomalu jsme byli u cíle a ve vlaku bylo
čím dál tím víc cizích skautů. Vysedli jsme a zde uţ také čekalo několik skautíků
s Wučkem a Waškem - vedoucí tábora. Do tábora jsme chvíli bloudili, poté jsme
překonali dva brody (kanady se fakt hodily) a ještě jednu louku a byly jsme v táboře.
První stavba, kterou jsme viděli byla kuchyň, kde uţ Miki – další vedoucí – vařil
buřtguláš. Rychle jsme sundali krosny a hodili je do svých stanů a šli jsme Cordě stavět
stany. Poté jsme se představovali, ale blíţe jsem poznával skauty z celé ČR aţ během
tábora. Kdyţ jsme řekli, odkud jsme, vedoucí si ihned vzpomněli na Zebru a spol.
Téměř celý tábor byl bohuţel dost mokrý, a tak potok, který nám první den byl po kolena
se rozvodnil tak, ţe jsme do něj mohli skákat. Zaplavil nám i zahradu rytířských ctností a
jeden den to i vypadalo, ţe tábor bude končit.
Během společného programu jsme poznávali i skauty a rovery z Cordy. Kaţdý den tu
byli různé přednášky, odpovědny na dotazy ohledně rádcování a prostě všechno o vedení
druţiny. Nevím jak Cukr, ale já jsem se určitě nějaké věci dozvěděl. Kaţdý den tu byla
mše s Heřmanem – další vedoucí. Či ADP – alternativní duchovní program, kde se
povídalo o ctnostech. Kaţdý den jsme zakončil rituálem s ctnostmi.
Na táboře byla i etapovka a my jsme byli panoši sv. Jiří. Etapová hra byla kaţdý den
jedna, ale hráli jsme i spoustu jiných her. Etapovka byla zakončena v břidlicovém dole,
kde bylo i jedno takové intermezzo. Volný čas jsme většinou vyuţili koupáním potoce či
psaním táborových deníků. Tábor byl plný i spoustou jiného programu jako zpívání,
rukodělky či výpravy.
Lesní kurz byl zakončen v sobotu večer, ale kvůli nevlídnému počasí jsme připravený
táborák nezapalovali. Během soboty a posledního dne jsme poznali i místní rovery. Byli
to zajímaví lidé. S dţípama, na kterých byla opravdová lebka krávy, to krosili po louce,
baby na střeše a ve srubu, kde jsme si sušili boty, spousta vypitého i nevypitého tvrdého.
Ráno nás většina jela jedním vlakem, při cestě do vesnice byli všichni zmrzlí a
promoklí aţ na kost. Bylo to zajímavé pozorovat, jak za kaţdou zastávkou nás bylo míň a
míň. Nakonec jsme zůstali já s Cukrem a kluci z Kameniček. Ale v Pardubkách jsme se
s Cukrem ještě zdrţeli, a tak jsme zůstali uţ úplně sami. Poté jsme dojeli do Hlinska a
určitě se těšíme na závěrečný víkend.
Švejdoš
Skálův oběţník - SPECIÁL
15
Skálův oběţník - SPECIÁL
16
Lesní kurz Gubbio
Dodatek ze strany 8.
Orlo dodatečně zaslal záznam z II. dne putovního tábora
Jarní setkání, pořádané v Brně, bylo pryč a stále se přibliţoval den 14.8., coţ bylo
datum začátku letního setkání. Vlakem mi to do Rychlebských hor trvalo „jen“ 5 hodin.
Ale stálo to za to. Pavučinka, základna olomouckých skautů, nám poskytla útočiště. Byla
to taková chajda vedle horské řeky. Krajina byla nádherná a téměř nedotknutá. Kdyţ jsme
konečně zahájili a všichni se přivítali, tak jsme se šli najíst. Teda spíš nakrmit ostatní,
protoţe sám nikdo jíst nemohl. Na letní části bylo 7 holek a 4 kluci. Frekventanti byli
z různých konců republiky (Plzeň, Znojmo, Náchod, Český Budějovice...). Kurz vedl
Akéla z Chotěboře a instruktorky Diego, Marry a Bzííí. Takţe na Pavučince vládly spíše
ţeny. Ale knězi At-pui a Kujů počet trochu srovnali. Jinak dny si byly docela podobný,
ale vţdy bylo něco, co nás překvapilo. Mezi stejná témata patřila filosofie pro děti – při té
jsme řešili v diskusi různá témata (co je to ticho, láska, nejlepší přátelství, co je dobré
nebo kde se bere fantazie atd..) a pak koučink – při něm jsme brali témata, která se
vztahovala ke skautingu (slib, osobnost vůdce, tresty a odměny, sexuální výchova a tak).
To vše bylo prolínáno fitkami a jinými programy. Při fitkách jsme se vyblbli hlavně na
vlčáckých hrách. Jinak jsme měli rukodělky, výlet, a různé sloţitější hry na delší dobu.
Povedly se i hry odrovnávačky. Třeba 2 hodiny běhu ve dvojicích v náročném terénu, či
dobývání sedmi nejvyšších vrcholů zdejších hor. Od devíti hodin jsme měli volno a to
většina trávila v Sala di Giochi, coţ byla taková herna. Tam jsme hráli společenské hry,
promítali si fotky z předešlého dne a prostě odpočívali. Spát jsme chodili tak kolem
půlnoci. Nemůţu opomenout rozcvičky, které byly kvalitní. Například rozcvička ve
spacáku, veliká pohoda dokud nám nedořekli, ţe v tom spacáku máme prolézt a seskočit
z okna… Nebo ranní koupel v ledové vodě, či aerobic… Nemůţu zapomenout na Ráďu,
která nám dělala zdravotnici a byla z Havlíčkova Brodu. Ale klíšťata jsem si stejně tahal
sám. Letošní Gubbio bylo uţ 8. ročník a poprvé na něj mohly i holky. To asi přispělo
k tomu, ţe jsme se stali nejlepší partou od existence. Celý kurz byl docela hodně
duchovně zaloţen, takţe jsem měl vţdy hodně času a příleţitosti přemýšlet a hodně jsem
si tam toho uvědomil.
Kurz Gubbio je pro rovery a rangers, kteří chtějí pracovat s vlčaty nebo světluškami
a jestli se někdo rozhoduje, kam jet na první kurz, tak vřele doporučuji. Program je
opravdu nabušený a skvěle uspořádaný. Nic mi tam nechybělo a jídla bylo moţná aţ
hodně moc. Navíc cenově je to jeden z nejlevnějších kurzů. Takţe aţ tam někdo příští rok
pojedete, tak tam pozdravujte!!
Ráno po snídani VOPMT zamířil na Lemberk (místní hrad). Po prohlídce jsme
doplnili vodu a vydali se kvůli turistickým známkám ke Zdislavině studánce. Odtud byl
pak směr jasný – Hvozd. Cestou přes město a pak kolem jakýchsi místních usedlostí a
pak díky radě místního opáleného dědy, která nás zavedla do lesa, jsme šli vstříc svému
cíli. Počasí nám to ale nepřálo. Teplota se šplhala do příšerných výšek a my s těmito
zásobami vody jsme museli pořád stavět a doplňovat. Po chvíli cesty nám padly do oka
staré vojenské bunkry, které si samy říkaly o to, abychom je prolezli. Najednou mě
napadlo si zapálit kousek pepa, na střeše jednoho bunkru, abych slepil lepenkovou
střechu. To se ale nelíbilo Vlkovi, a tak odešel a tímto gestem strhl většinu, a tak i já jsem
musel tento plamínek uhasit a odejít.
Cesta byla dlouhá, tak jsem se ji krátil rozebíráním české historie, Míra plněním
stezky a Tygr učením Vlka rostlinám a Popelka, ta stíhala všechno. Z ničeho nic se stalo,
ţe na nás vykoukl statek s neoplocenou višní a maliním. No nešlo se zadarmo nenajíst!
Další přestávka byla na Sokolu. Na vrchu tohoto kopce prý stával hrad a tak VOTM
se vydal nahoru. Tady jsme se setkali s kuriózní věcí – Vlka pokousal slepejš! Potom
cesta pokračovala dál. Já s Mírou – chodící fanatici, jsme se rozhodli zkusit něco nového,
a tak na Hvozd jsme šli CROSS! Ţádná cesta, ţádné značení – nejkratší vzdáleností (po
přímce). To byla sranda, člověk si pak začne váţit civilizace. Však kdyţ jsme vylezli
z toho pralesa, šokovala nás restaurace nahoře s nějakým Němcem. Tento chlapík nás
pohostil okurkou, vodou a záchodama.
Uţ se stmívalo a tak nás čekala večeře a kemp. Obojí jsme zvládli kousek pod
Hvozdem, kde kuchař Tygr uvařil guláš.
Orlo
Mirek
Nakonec tohoto podařeného čísla, které jsme si sestavili kompletně sami, bych chtěl
poděkovat kaţdému, kdo se obětoval a i na tom táboře tomu pár minut věnoval. Ale
největší dík patří paní Hampejsové, která je tak hodná a časopisy nám zdarma kopíruje.
Tak si toho vaţte, jinak by toto číslo stálo přes 20 Kč!!!
Mirek
Skálův oběţník - SPECIÁL
17
Skálův oběţník - SPECIÁL
18