kostel - Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Nosislavi

kostel - Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Nosislavi

KOSTEL
Jáhen Štěpán byl obviněn z pohrdání chrámem („mluví proti tomuto
svatému místu“). Na svou obhajobu uvedl: „Nejvyšší nepřebývá v
chrámech, vystavěných lidskýma rukama...“ (Sk 7,48)
Izraelci dobře věděli, že Boha neobsáhnou ani nebesa nebes (1Kr
8,27), že mohou snad jen zbudovat místo, kde bude Bůh chválen,
připomínán. Ale stejně jim proroci i Ježíš museli opakovaně
připomínat, že nejde „krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit
kadidlo baalům a chodit za jinými neznámými bohy“, zkrátka
„páchat ohavnosti“, a pak přijít do chrámu a říkat „jsme
vysvobozeni“. (srov. Jr 7) Občas se nám rozpojuje svět neděle a
všedních dnů...
Bůh je při nás, kolem nás, v nás, ale také zcela mimo nás – tomu
říkáme: v nebi. Různá náboženství (včetně toho křesťanského) se
však přece pokoušejí (vědomě i nevědomě) vyrobit Bohu také
pozemský domov, vytvořit místa, kde se s ním bude lépe či
snadněji komunikovat, místa setkání nebe a země.
Bůh je však přítomen, kdekoli se shromáždí lidé, aby ho hledali,
ptali se po něm. „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve
jménu mém, tam jsem já upr o s t ř e d nich.“ (Mt 18,20) „Přímluvce,
Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a
připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 14,26)
Kostel je prostor, kde by se Slovo mohlo potkávat s čekáním na Sílu podle
něj, z něj, žít a k prosbám o ni.
Některé kostely se pokoušejí dát
tomu, kdo v nich zvedá hlavu ke
klenbě, zakusit pocit, že už je
skoro v nebi. Uvědomit si, že
směřujeme třeba ještě k něčemu
jinému, než máme teď. Jsou
místa, kde se zdá Bůh být blíž...
Bůh není přítomen díky prostoru,
ale díky tomu, co shromáždění
dělají, že přišli, že se ptají.
Mají kostely svého genia loci,
nebo jde o nějaký druh zvláštně
přítomných stop hledačů, kteří
zde byli před námi?
Vysoká klenba – v tom, co se tu děje, o čem, o Kom se mluví, jsou to
vysoká slova, ale zakleneme je vždycky trochu neuměle, podstata je někde
pod nimi, nad nimi, za nimi. Praskliny – skvěle to malujeme, stavíme, ale
praská nám to – kvůli nám, kvůli tomu, jací jsme: vždycky trochu
nedokonalí, tápající, hříšní. Sloupy – co nás drží, podpírá, nese? Základy –
na čem stavíme? Mohutnost stavby – je možná obraz zbožnějších dob,
velkých očekávání, třeba i pýchy. Zdi – obrovské, silné, studené; jsme
obklopeni pevnou a promyšlenou tradicí, jen někdy může být chladná a
někdy se do ní můžeme zavírat, za ní schovávat, bez odvahy ji opravit nebo
snad i opustit. Proměny stavebních stylů, výzdoby, oprav – proměny vkusů,
směrů, tolerance – co zůstává?
Kostel (z latinského castellum – pevnost, k čemu, proč, před čím) je tam,
kde se shromažďuje církev, slovo církev je od řeckého kyriaké – ti, co patří
Pánu. Zde se shromažďují občané hlásící se k Bohu. Snad tedy už i občané
Božího království?
Kostel je viditelné znamení uprostřed domů. I tu se scházejí křesťané?
Dvě, tři věže – je jich tolik, že se do jedné místnosti nevejdou, je to znak
svobody názoru, přístupu, zbožnosti, nebo pohoršení, že se nemohou
dohodnout?
Nestavíme, nemáme chrámy, ale kostely a modlitebny, místa
shromažďování. Tedy: podstatná není stavba, ale ti v ní, to, co se v ní
odehrává.
Apoštol se dokonce ptá: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás
přebývá?“ (1K 3,16) Bůh – dokonce v nás. Je v tom útěcha, že Pánu Bohu
stojíme za to, aby v nás přebýval? Kam a do čeho Pána Boha svým tělem
vlečeme?
Ondřej Macek
2
ZEMŘEL PRAVDOMIL BRCHAŇ
Pravdomil Brchaň se narodil 18. listopadu 1925 v Jindřichově Hradci. Byl
seniorátním vikářem Táborského seniorátu v Jindřichově Hradci (1952) a
farářem v Moravči (1953–1969). Od 1. ledna 1970 do 30. listopadu 1986 byl
farářem v Nosislavi. Zemřel 9. května 2016 v Jindřichově Hradci.
Tato úvaha byla to poslední, co napsal. Odeslal ji jen několik dní před svou
smrtí.
ZADARMO!
Není rozdílu: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou
ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Římanům
3,22–24)
Snad se i vám přihodilo, že někdo zazvonil ve vašem bytě a dožadoval se
vstupu, protože má za úkol kontrolovat spotřebu proudu ve vaší
domácnosti. Požadoval doklady. Nakonec se ukázalo, že je to agent nějaké
konkurenční firmy. Nabízel výhody a slevy, pokud dosavadní firmu
odhlásíme a dáme se k nim.
Podobné sliby si čas od času můžete přečíst v reklamních letácích ve svých
schránkách na dopisy. „Zúčastněte se posezení v prodejní akci dne…
Nabízíme zboží nejlepší kvality. Nenechte si ujít! A občerstvení zdarma!!!“
A ve vás roste podezření, že v tom je nějaký nekalý záměr.
Je opravdu ve světě, kde žijeme, vůbec něco zdarma? Snad ano – tu a tam.
Třeba když náš prezident Klaus vyhlásil na sklonku svého funkčního období
amnestii. Sotva asi dovedeme pochopit, jaké důvody ho k tomu vedly. Ale
pro mnohé vězně to byl velký dar. Zadarmo. Bez zásluhy. Amnestovaní
dostali šanci nově žít. Nově? Za pár týdnů se poloprázdné kriminály začaly
znovu plnit. Prý se asi sedmdesát procent amnestovaných vrátilo (přesněji
„bylo vráceno“) za mříže. Neboť – třebaže neměli o Bibli ani potuchy, po
svém rozuměli a praktikovali biblické „kupujte zadarmo, bez peněz a bez
zaplacení“. Říkáme tomu koupě za pět prstů, nebo jinak zlodějna. Panem
prezidentem vyhlášená amnestie nic nestála. Snad jenom jeho podpis.
Ospravedlnění „zadarmo“, o kterém Pavel píše několikrát v listě Římanům (i
nám), není výsledkem našich vlastních pokusů o polepšování. „Marné jsou
naše hodnosti i v nejlepším dychtění. Žádný nemůž se chlubiti.“ (Martin
Luther, EZ 495). Není rozdílu. Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.
Chmurná diagnóza, viďte. Rádi bychom (po koniášovsku) nám nevhodné
verše vygumovali, začernili nebo aspoň vylepšili. Na to však právo nemáme.
Všichni zhřešili.
Ale – Bohu dík – není tento výrok slovem posledním. Posledním je zpráva o
vykoupení. Zadarmo jsme ospravedlňováni jeho milostí vykoupením v Kristu
Ježíši. Někdo za nás zaplatil. A bylo za nás draze zaplaceno! Tato Boží
amnestie platí. Bohu dík! A jestliže jsme od Boha přijali, buďme ochotni se o
tento vzácný dar milosti podílet s druhými. Zadarmo jsme přijali, zadarmo
rozdávejme!
Pravdomil Brchaň
3
POŽEHNÁNÍ DIAKONII
26. června bylo slavnostně otevřeno Chráněné bydlení (Diakonie ČCE)
v Nosislavi. Brněnský senior Jiří Gruber při něm vyslovil toto požehnání.
Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. (Ž 127,1)
Kde není láska,
Kde není svoboda,
marně toužíme po pokoji.
je marné hledat pravdu.
Kde není naděje,
Kde není víra,
stává se život břemenem.
ztrácí se smysl a radost.
Kde neprosí o požehnání,
převládne úzkost a nejistota.
Kde není dobrá vůle,
Kde není vděčnost,
A proto prosme:
marná je snaha o spolupráci.
mají navrch jen spory a hádky.
Boha, který chrání vdovy a sirotky,
Ježíše Krista, který uzdravoval z každé nemoci
a Ducha svatého, který dává novou sílu,
aby požehnal všem, kteří budou žít v tomto domě.
Jeho obyvatelům i těm, kteří o ně pečují,
jejich hostům i všem, kteří budou toto dílo
podporovat organizačně, finančně a modlitebně.
Prosíme, aby v tomto domě vládla důvěra a pokoj.
Prosíme, aby tu bylo zřejmé a viditelné,
že každý lidský život má nekonečnou hodnotu,
protože nás Kristus vykoupil svým vlastním životem.
Dej, Bože, ať se na těch, kteří tu budou žít a pracovat,
naplní tvé zaslíbení.
Mladíci jsou zemdlení a unavení,
jinoši se potácejí, klopýtají.
Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina,
nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové,
běží bez únavy, jdou bez umdlení. (Iz 40,30)
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. (Ž 121,5–8)
Jiří Gruber
4
LÉTEM
Mohlo by se zdát, že červenec a srpen jsou v rámci sborového života
okurkovou sezonou. Mohlo by se zdát… avšak děly se věci!
KUNVALD
V prvních dvou červencových týdnech proběhla tradiční lesní brigáda na
Kunvaldu, u barona Parishe pracovala vedle brněnských a miroslavských i
důležitá hrstka našich mládežníků, na zdánlivě nepracovní víkend je
navštívili vysloužilí, také nosislavští brigádníci – a hned dostali krumpáče do
ruky.
-L
VODA
Na začátku prázdnin sjížděla skupina dětí a
rodičů z našeho sboru řeku Lužnici. Ze
Suchdolu do Lužnice. Řeka je to velmi
klikatá, zarostlá, plná komárů a ovádů,
výjimkou nejsou padlé kmeny, mělčiny a
ostré zákruty. Zpestřením na trase je
ohromný rybník Rožmberk, který je, jak píše
Wikipedie, „rozlohou největší rybník v
Jihočeském kraji a v České republice, i na
celém světě“. Sjíždění řeky bylo náročné a
všichni z šestnáctičlenné posádky prokázali
dobrou výdrž, někteří dokonce mimořádnou.
Uvidíme, zda i příští rok bude opět chuť
vrhnout se do proudu některé další řeky.
PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR
Mateřské centrum Nosislávek YMCA Brno
pořádalo na dvoře Husova domu již podruhé příměstský tábor převážně pro
předškolní děti. Letošní téma bylo „Ten dělá to a ta zas tohle“. Týden
poznávání různých profesí. Teoreticky a hlavně prakticky. Děti vyráběly
loďky ze dřeva, sázely rostliny, poprvé v životě vytrhávaly a loupaly bob,
připravily zboží do obchodu, které pak zdatně prodávaly potěšeným
obyvatelkám Chráněného bydlení. Zažily toho ještě mnohem víc, než bylo
napsáno, a bylo to fajn.
-I
TÁBOR VE STRMĚCHÁCH
Ciara si zlomila nohu a na tábor nejede. Mezi Strměchami a Pelhřimovem je
zavřená silnice, musí se jezdit objížďkou. Faráři Ondřejovi se cestou z
Nosislavi rozbilo auto. Autobus z Prahy má na příjezdu do Pelhřimova
zpoždění. Večer dost prší. Je neděle 31. července. Začíná společný tábor
dejvického a nosislavského sboru. Tématem je Putování s Ehúdem, Jáel a
Samsonem. (To byli bibličtí soudci a jejich pomocníci.)
5
Děti běhají po domě, snaží se získat jeden z nafouknutých balónků a
prasknout ho (některým to dá docela práci). Uvnitř je ukrytý lísteček. Ten
pomůže dětem najít družstvo, ke kterému patří. Družstev je pět: Ašer, Gád,
Isachar, Rúben, Zabulón. Velká táborová hra (VTH) začíná.
Budíček, rozcvička, snídaně. Služba pomůže připravit jídlo a umyje pak
nádobí. Kuchyni skvěle obhospodařuje a živí nás nosislavská pastorační
pracovnice Iva.
Po snídani se sejdeme k biblickému vyprávění a zpívání. „Sílu nám dáváš k
životu každý nový den...,“ začíná táborová píseň.
Ehúd zabije tlustého moábského krále Eglóna a opustí místnost záchodem.
Soudkyně Debora sedává pod palmou. S Bárakem jdou do boje proti
kenaánskému Síserovi, který padne
rukou ženy. Jáel mu nabídne teplé
mléko a pak ho zapíchne stanovým
kolíkem.
Udatný bohatýr Gedeón mlátí pšenici
ve vinném lisu, když k němu přijde
muž Boží a sdělí mu, že on vysvobodí
lid z rukou nepřátel. Nejdřív zbourá
Baalův oltář a pak, aby si byl jist svým
posláním,
pokládá
Gedeón
před
Hospodina ovčí rouno. U řeky redukuje
počet vojáků a se zbylými třemi
stovkami
zvítězí
nad
velikým
midjánským vojskem.
Soudce Jiftách cestou do boje s
Amónovci slíbí Hospodinu toho, kdo
první vyjde ven z jeho domu. Dva
měsíce pak jeho dcera se svými družkami oplakává své panenství.
Silák Samson vyráží na území Pelištejců a škodí jim, pelištejská kráska
Dalila z něj pak vymámí tajemství jeho dlouhých vlasů a ostříháním ho
připraví o Boží sílu. Na konci života se Samson opře do sloupů Dágonova
chrámu a pod jeho troskami skončí na 3000 nepřátel.
Pamatujete si ty příběhy z nedělní školy? Budou si je pamatovat děti z
tábora? Mají pro nás nějaký význam? V lese za Strměchami dva vedoucí
postavili obrovský Baalův oltář. Cestou k němu děti zpívaly nekonečnou
odrhovačku (kterou na melodii písně Pec nám spadla složili křesťanští
táboroví vedoucí): Baal nám vládne, Baal nám vládne, my žijeme podle něj,
Baal nám vládne..., nikdo na něj nesahej. Povídáme si o tom, co je to
totalita, jací lidé v historii se chovali jako bohové a despotové. Čemu stojí za
to se vzepřít, jaké (pomyslné) oltáře zbourat. V lese se nám to daří. Z oltáře
nezůstane nic.
Jednotlivé části VTH se vztahují k soudcovským příběhům. V rámci družstva
musejí všichni spolupracovat, někdy jsou důležitější ti starší, někdy ti menší.
6
Každý večer jedno z družstev předvádí tzv. rekapitulaci, přehraje příběh
uplynulého dne. Děti samozřejmě neopominou (zcela vedlejší) detaily.
Některá dopoledne se koná výcvik izraelských bojovníků v různých
sportovních disciplínách nebo zdravovědě. Jiná dopoledne jsou zaměřena
výtvarně. Skládáme origami, vyrábíme odznaky z víček od lahví nebo
obrázky z kytek, děláme keramiku, děti si malují batůžky.
Fotbal, pletení náramků z
bavlnek a plnění bobříků,
noční hra, večerní čtení v
kostele, noční stezka odvahy
a bojovka, kterou chystají
děti pro vedoucí. A spousta
her. Čtvrteční celodenní výlet
vrcholí koupáním v rybníku
Kladiny. V okolních lesích je
hodně hub. Večer není ve
sprše teplá voda.
V sobotu večer jsme kolem
táboráku, vypadá to na
pořádný liják, ale nějak se to
rozejde, prší jen trochu a
nad námi se objeví duha.
Postupně říkáme, co si z tábora odvážíme, co se nám líbilo. Dostáváme
diplomy. Vyhlašuje se pořadí družstev.
A děti zazpívají úžasnou píseň, kterou složily o vedoucích. V neděli po
bohoslužbách uklízíme a jedeme domů. Na D1 je (jako obvykle) zácpa.
Máme čas vzpomínat na prima kamarády. Bylo nám spolu dobře.
Ještě něco?
Nejoblíbenější písně byly Dej mi, Pane, víru, lásku a sílu, dej mi, Pane,
naději a pokoru. A druhá: Před tebou, Pane, temno ztrácí sílu svou, noc
odchází a den jasně září.
Tak jestli nám ty písně budou znít v uších i dál, tábor měl smysl.
Lenka Ridzoňová, farářka v Dejvicích
BRÁNA V KOSTELE
Do vstupu kostela byla o prázdninách osazena brána, k jejíž výrobě byly
použity prvky ze zrušeného plotu u chodníku. Moc se líbí, že motiv starého
plotu tak zůstane zachován pro budoucnost. Pro úplnost dodáváme, že ji
zhotovila firma RIK-FER CZ, s.r.o., z Hovoran. Patří Petru Zajícovi, který je
výpomocným kazatelem ve sboru Klobouky (u nás již kázal). Inu, někteří
kazatelé šili stany, jiní dělají umělecké kováře.
Brána umožní dlouhodobější větrání a častější možnost do kostela alespoň
nahlédnout. A třeba si i přečíst něco na nástěnkách.
-V
7
ALFA KURZ
Kurzy Alfa vznikly v Londýně v sedmdesátých letech 20. století. Za
posledních dvacet let jimi prošlo ve 169 zemích 23 milionů lidí mluvících 112
jazyky. Probíhají ve stejném tvaru v římskokatolické církvi i ve většině církví
protestantských.
Už podruhé se uskuteční i v našem, nosislavském sboru.
Určeny jsou těm:
- kdo se ptají
- kdo si chtějí udělat představu
- kdo kdysi prošli nějakými hodinami náboženství či přípravou ke konfirmaci,
ale pak byli zaváti v životě jinam a rádi by si udělali dospělý názor.
Tuším, že i v našem sboru jsou tací, kteří by třeba rádi po delší odmlce přišli
do kostela, resp. začali žít trochu jinak svou víru, ale mají strach „z
pohledů“; nebo tací, kteří by si chtěli nějak svoji víru ujasnit. Byl bych rád,
kdyby právě toto alfa kurz umožnil.
Zároveň nejde o naverbování do konkrétní církve, ale o nabídku podnětů k
přemýšlení.
Alfa kurz tvoří deset večerů, které začínají lehkou večeří. (Vše bezplatně a
nezávazně, bez tlaku a nucení.) Po jídle následuje asi půlhodinová
přednáška lektora a potom rozhovor v menších skupinkách.
Dojde na témata jako: Kdo to je Ježíš? Co to je vlastně víra? Co to je
modlitba a k čemu je? O čem je Bible a jak ji zkusit číst? Kde se bere zlo a
co s ním? Vstupuje nějak Bůh do lidských životů? Uzdravuje Bůh? Co to je
církev a proč není jen jedna? Má život nějaký smysl?
Setkání se uskuteční v podzimní a zimní středy od 19 hodin (5. října; 12.
října; 19. října; 2. listopadu; 16. listopadu; 23. listopadu; 30. listopadu, 7.
prosince; 14. prosince) na evangelické faře v Nosislavi (Masarykova 156).
Ondřej Macek
SPIRITUÁLNÍ CESTA ALFOU
Zůstat stát na křižovatce může být mimořádně nepříjemné. Především v
situaci, kdy vlastně ani nevíme, kde je náš cíl. Cesta se náhle rozděluje,
žádný ze směrů nevypadá jako hlavní trasa, rovně to nevede, zpět nechci,
na místě přešlapovat se dlouho nedá.
Měla jsem na výběr z několika cest, odboček pod různými úhly – alfa, beta,
gama, delta, omega…
Alfa zní lacině a prvoplánově. Pro beta verzi je život příliš krátký, nechci nic
zkoušet jen nanečisto, v ochuzené verzi. Gama v sobě skrývá něco temného
a životu nebezpečného a do delty ani omegy se mi v osmatřiceti ještě
nechce.
Ptala jsem se každý den – kudy jít, kterým směrem udělat další krok? Něco
nebo někdo mi odpověděl.
8
„Kurz Alfa – stručné představení současného křesťanství… Deset večerů v
přátelském prostředí… Večeře, přednáška, diskuze v malých skupinách.“
Rozhodla jsem se rychle, zkusím to. Nic přece neriskuju – asi…
30. září – první z deseti večerů. Nikoho z dvanácti, třinácti lidí jsem neznala,
byla jsem nervózní, všichni se ke mně chovali mile. Normální, laskaví lidé se
smyslem pro humor, sebeironii. Dostala jsem cedulku, abych si ji se svým
jménem na sebe přilepila. Večeřeli jsme. Očekávala jsem protestantsky
skromnou večeři, ale chutnalo to náramně – ostatně potom pokaždé.
Po jídle čaj, kafe a přednáška mladého faráře. Dalo se to poslouchat. A
nejen to. Postrádalo to patos.
Skvělé, že to jde! Srozumitelné
sdělení – hodné zaznamenání.
Příště si musím vzít blok a pero.
Dostávalo se mi to rovnou pod
kůži. Uvědomila jsem si, že
mimochodem už vím, že příště
chci přijít znovu.
Rozdělili jsme se na dvě
skupiny do dvou místností. A…
bylo to tu – měla, ale nemusela
jsem – vystoupit z mlčení. Bylo
na místě říct alespoň něco málo o sobě – co jsem zač, proč jsem tady, co
očekávám, co přináším… co můj vztah k víře, co moje víra… Ježíš, Bůh…
Ostatní byli neočekávaně úplně normální. Vůbec nebylo těžké mluvit
upřímně o svojí spirituální cestě. Šlo to samo. Má víra, vyklíčená bez Bible, v
přírodě, nedotčená kostelními rituály a nezdeformovaná demagogií, dostala
prostor před jinými věřícími. Před někým, kdo moje neohrabané vyjadřování
a nadšení nehodnotil, neusměrňoval. Přijali mě – laikové i profesionálové,
evangelíci, katolíci – s mimořádnou citlivostí a pokorou, takovou, jaká jsem
byla. Naivní, zamilovaná, zaslepená, nezkušená, nešikovná.
Na každou další středu jsem se těšila jako na světlé body celého podzimního
období a doufala, že až skončí Alfa, bude něco dalšího. A bylo! Alfa je pro
mě mojí skutečnou alfou – začátkem.
Jana
VÝROČÍ KOSTELA
V říjnu uplyne 140 let od posvěcení našeho kostela. Chceme si to
připomenout bohoslužbami v neděli 2. října v devět hodin. Kázáním poslouží
synodní senior Daniel Ženatý. Bude slavena večeře Páně a poděkujeme
zároveň za úrodu.
Bezprostředně po bohoslužbách se bude konat krátký koncert. Historické
varhany představí profesor pražské konzervatoře, hudební skladatel Michal
Novenko.
Následovat bude společný oběd v Husově domě.
K výročí kostela chystáme také překvapení – malou knížku.
9
BUANSINGOVI
V Českém bratru 6/2016 jsme si přečetli, že na Evangelické akademii
proběhla v rámci projektového dnu s názvem Polévkový den (již 7. ročník!)
– jistě péčí angažovaných členek nosislavského sboru – „…beseda s bratry
Sangem a Khupem Buansingovými, kteří před sedmi lety přišli s rodiči do
České republiky z daleké Barmy. Jejich postřehy o životě, studiu i
mezilidských a mezigeneračních vztazích v naší zemi studenty velmi
zaujaly.“
Celá rodina Buansingových, bydlících v Židlochovicích, je milým zpestřením
nosislavského evangelického sboru. V současné době „boje proti
uprchlíkům“ je dobré si uvědomit, že třeba není vše tak černobílé, jak nám
často líčí média anebo jiní zasvěcenci.
Myslím, že by stálo za to uspořádat podobnou besedu i na půdě sboru, vždyť
se s Buansingovými již dobře známe a je vždy dobré mít informace z první
ruky. Navíc se třeba dozvíme i něco o sobě, jak se to stalo na Střední
zdravotnické škole Evangelické akademie v Brně-Líšni v jejich letošním
jubilejním roce.
-V
LIDÉ KOLEM BOHOSLUŽEB
•
OZVUČOVÁNÍ
Bohoslužby, to není jen kázání. V našem seriálu minirozhovorů
představujeme ty, kteří se na nich vedle faráře také pravidelně podílejí.
V Nosislavi se ozvučuje v kostele i v Husově domě, někde jsou sluchátka,
dřív se dokonce nahrávalo na audiokazety. Prvním bodem při hodnocení
hostujícího kazatele často bývá, jak mu bylo v kostele rozumět. Je rozdíl,
mluví-li muž či žena, vysoký či spíš menší kazatel, kašlající, pohybující se…
A taky jestli ozvučuje Filip, Jenda nebo Ondřej Ryšavý. Anebo jestli narychlo
zaskočí Jaromír Lukl z jedenáctého či někdo, kdo má zrovna klíče od
„bedny“ a vidí za ní při prvních varhanních akordech prázdné místo.
Ptali jsme se Filipa Ryšavého.
Jak dlouho už ozvučuješ?
Zvučit jsem začal v období někdy po
konfirmaci, kdy mě o to farář Ondřej Macek požádal. Nevěděl jsem, co to
bude obnášet, ale Tomáš Lukl s Ondrou Svobodou mě rychle zaučili.
Co obnáší tvoje příprava, když máš v neděli ozvučování?
V neděli
stačí, když zkontroluji, jestli je vše zapojeno, a poté ovládám kolečko
hlasitosti podle toho, kdo mluví (když je to moc nahlas, vzniká ozvěna). Teď
jsou dva zesilovače (v kostele i v Husově domě), ale dříve, než se pořídily,
jsem vždy jednou za půl roku přenášel zesilovač, když jsme se stěhovali z
Husova domu do kostela a naopak. Teď už stačí, když na pohřeb, který se
koná v zimě nebo za chladného počasí, přenesu z Husova domu mikrofon. A
v zimě také nabíjím bezdrátová sluchátka.
Co tě na této práci těší/baví?
Asi nejvíc to, že je to vcelku jednoduché
(pokud vše funguje) a zároveň mohu nějak pomoci sboru a starším lidem,
kteří hůře slyší (půjčováním bezdrátových sluchátek).
10
Co tě na ní naopak štve? Dříve mi vadilo přenášet ten těžký zesilovač z
kostela do Husova a zpátky, ale to je teď už v pohodě. Možná trochu ta
pravidelnost, nic jiného mě nenapadá.
Máš nějakou zajímavou příhodu pojící se k této službě (nějaký
trapas, něco ze zákulisí, případný ohlas...)? Líbí se mi, když za mnou
občas přijde nějaká paní a řekne mi, že dobře slyšela kázání, to mě potěší.
A trapas? Asi největší byl, když Ondřej Macek začal bohoslužby v Husově
domě, já měl vše správě nastaveno, a on přesto nebyl slyšet. Hledal jsem
příčinu a asi po pěti minutách jsem zjistil, že kabel od mikrofonu nebyl pod
stolem Páně správně zapojen. Také se mi jednou stalo, že jsem omylem
drcnul do kolečka hlasitosti, ta se prudce zvýšila a kostelem se rozezvučelo
pískání.
-L
SALÁR A DÍKŮVZDÁNÍ
O penězích se nemluví a nepíše občas snadno – ani nám ne. S tímto listem
dostáváte složenku či vás během října navštíví člen staršovstva. Před
několika lety jsme se rozhodli spojit výběr saláru s obdobím, kdy děkujeme
za úrodu a vůbec za nesamozřejmost toho, že máme z čeho žít.
Během letošního roku jsme vydali nemalé prostředky za renovaci fasády
Husova domu, opravu pomníku před kostelem (přibližně polovina byla kryta
darem od obce) i pořízení mříže do kostela. Dost stojí řada drobných a méně
viditelných oprav či údržbových prací; energie (elektřina, plyn) ad. Zároveň
přecházíme na samostatné financování a rostou tedy náklady na faráře.
Budeme vděční, pokud budete na sbor pamatovat i finančně.
Děkujeme.
staršovstvo
PODZIM VE SBORU
S podzimem pozvolna začnou pravidelná setkání: nedělní škola, biblické
hodiny pro děti i dospělé, zpěv, příprava ke konfirmaci, generační sejití,
zkoušky dechové kapely. Kromě nich vás zveme i na několik mimořádných
akcí.
11. září, 15 hod.
Scottish Experience – pár dojmů z pobytu v
Edinburku, Ondřej Macek (v Husově domě)
2. října, 9 hod.
slavnostní
bohoslužby
k výročí
kostela
s díkůvzdáním
za
úrodu,
koncertem,
společným jídlem – Daniel Ženatý, Michal
Novenko
16. října
výlet nejen pro nedělní školu
6. listopadu, 15 hod.
Proč jsou kolem nás breberky? Hmyz a lidé –
Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D., z Mendelovy
univerzity (v Husově domě)
27. listopadu, od 14.30 hod. adventní jarmark v Husově domě
NÁVŠTĚVY, INFORMACE, KARTOTÉKA A DOVOZ
Sestry a bratři, velmi rádi k vám přijdeme na návštěvu... Stojíte-li o setkání
– kolem narozenin i kdykoli mimo ně, zavolejte nebo napište. Někdy je pro
nás těžké rozlišit, zda je setkání vítané nebo obtěžuje. Najdeme si čas a
přijedeme rovněž do diaspory, ale u řady členů mimo Nosislav i v ní nevíme,
jak návštěvu předem domluvit a naplánovat, aby „byla vhod“. Setkáváme se
také s jistě oprávněným strachem otevírat dveře, i proto jsme vděční za
předchozí telefonickou domluvu, pozvání.
Kartotéka našeho sboru není vždy zcela aktuální. U některých domů jsou
psány děti, které se již oženily či vdaly a bydlí jinde. Mnohdy nevíme, zda
dotyčný ještě žije, případně kde a u koho. Pomůže nám, když nás na změny
upozorníte. Případně dáte najevo, že o vztah se sborem stojíte.
Kromě sborových listů vám také můžeme elektronicky zasílat informace o
aktuálním dění ve sboru (pozvánky, kázání ad.). Máte-li přístup k e-mailu,
stačí napsat na sborovou adresu [email protected].
Pokud byste se chtěli dostat občas na bohoslužby a nemáte jak, je možné
domluvit i dovoz.
Iva Květonová (734 857 003) a Ondřej Macek (739 244 754)
11
Mateřské centrum Nosislávek také nabízí vedle svých pravidelných aktivit
něco navíc:
8. října
vyrábění draků
5. listopadu
zdobení tašek tiskem
11. listopadu
Martinský průvod
Podzimní list Farního sboru ČCE Nosislav, Masarykova 156. Pevná linka na faru 530 330 074; aktuální sborový
program – viz nástěnka před kostelem a internet http://nosislav.evangnet.cz; číslo bankovního účtu 2900034096/2010;
IČ 48452831; farář Ondřej Macek (mobil 739 244 754, e-mail [email protected]); pastorační pracovnice Iva
Květonová (mobil 734 857 003, e-mail [email protected]; kurátor Vladimír Lukl (mobil 721 866 861, e-mail
[email protected]). Dodáváno zdarma na všechny adresy ve sboru. Redakční rada Iva Květonová, Ondřej Macek,
Vladimír Svoboda a Lenka Dobrovolná. Reprodukce užitá v listu na první straně: Karafiátovi broučci pozorují z okna
v apsidě bohoslužby v nosislavském kostele – ilustrace Aleše Dobrovolného z druhé poloviny 80. let minulého století;
ostatní stránky zaplňují fotografie z příměstského a strměšského tábora, z lesní brigády a ze sjíždění Lužnice.
12