katalog - Filmový klub Vsetín

VSETÍNSKÝ FILMOVÝ MARATON 2015
VIVAT MAKEDONIE!
VIVAT MAKEDONIE!
Makedonie je pro mne zemí vody. Vloni jsem Makedonii opìt navštívil a vrátil se na stejné
místo. Opuštìný høbitov vysoko v horách nedaleko Ohridu. Z vodovodní trubky, jež ènìla ze
zemì, proudem vytékala voda jako pøed lety. Nikdo vodu nereguloval. Jen bujná zeleò více
zakrývala koryto potoka, kam voda volnì odtékala.
Makedonie je pro mne zemí hrdých Makedoncù. Po staletí se na tomto území mísí rùzné
národnosti, náboženská vyznání i kultury. Makedonci si však zachovali svou køesanskou víru,
slovanský jazyk i národní hrdost.
Makedonie je pro mne zemí slunce. Snad proto je také slunce symbolicky znázornìno
v jejich státní vlajce. Slunce se však všude v Makedonii také spojuje s vodou. V nádhernì teplých
dnech se sluneèní paprsky opírají do velkých vodních ploch nejstarších jezer v Evropì. Paprsky
slunce také rozjiskøují køišálovì èistou, ale velmi studenou vodu horských øek, potokù a na nich
se tvoøících vodopádù.
Makedonie je pro mne zemí milých, pracovitých a pohostinných lidí. Navštívil jsem v Makedonii nìkolik zapadlých horských vesnic. Jen nìkolik chalup. Pøátelsky nás pøijali. Pochlubili se
neuvìøitelnými druhy kompotù a zavaøenin. Všechno pozotvírali. Také rùzné druhy vína nebo
koøalky jsme museli ochutnat. Nešlo odmítnout.
Makedonie je pro mne zemí pøátel a kamarádù. Nikdy nezklamou. Moc mì tìší, že jsou Ivo a
Verica Trajkovovi hosty letošního Vsetínského filmového maratonu.
A žije Makedonie!
Milan Kostelník - pøedseda Filmového klubu ve Vsetínì
Jak jsme pøipravovali Vsetínský filmový maraton 2015
Jak známo, balkánskému filmu se systematicky vìnujeme již osmým rokem. Sice jsme ještì
nezmapovali kinematografie všech balkánských zemí, pøesto jsme se rozhodli vrátit do
Makedonie, kterou jsme pøedstavili pøed pìti lety. Impulz k tomu dal Milan Kostelník, který tak
chtìl pøipravit malý dárek k 50. narozeninám pøíteli Ivu Trajkovovi. A dùvodù pro návrat do
filmové Makedonie jsme postupnì našli víc. Pøed pìti lety byl našim hostem režisér Stole Popov
a ten natoèil po mnoha letech nový film (Do balèak). Vzhledem k tomu, že jsme zaøadili do
programu Maratonu v roce 2010 jeho takøka kompletní režisérský profil, øekli jsme si, že by bylo
škoda jej nedoplnit o novinku (ta se nakonec ukázala až pøíliš žhavá a letos prý bude putovat
pouze po velkých soutìžních festivalech…). Poté, co jsme v loòském roce vìnovali dva semináøe
podobnì velké (èi spíše malé) èernohorské kinematografii, jsme si uvìdomili, že pøed pìti lety
jsme v programu akcentovali zejména starší filmy ještì z doby Jugoslávie a novinek jsme nabídli
jen pár. Takže opìt o dùvod víc. Tentokrát je pomìr nových a starších filmù pøesnì opaèný.
Pøestože existuje celá øada velmi dobrých filmù natoèených v Makedonii za Jugoslávie a kromì
Stoleho Popova by si svùj režijní profil v programu zasloužili i další režiséøi (tøeba Branko Gapo,
nebo Ljubiša Georgievski), rozhodli jsme se vsadit zejména na filmy vzniklé v posledních
nìkolika letech. Vìtšinu z nich ještì nebylo možné vidìt na plátnì èeského kina.
Doufáme, že vás naše pøehlídka zaujme a oceníte jedineènou možnost utvoøit si obrázek
o souèasné makedonské kinematografii.
Jiøí Fiala - dramaturg Vsetínského filmového maratonu
2
PROGRAM FESTIVALU
Pátek 10. 4. 2015
17.00 hodin
PUNK IS NOT DEAD (PANKOT NE E MRTOV)
Makedonie, Srbsko 2011 / 100 min / DVD
Režie: Vladimir Blaževski
Scénáø: Vladimir Blaževski
Kamera: Dimo Popov
Hudba: Aleksandar Pejovski
Hrají: Jordan Simonov, Kamka Toèinovski, Toni Mihajlovski,
Kiril Pop Hristov a další
Pøežije multietnická punková kapela koncert v Albánci
obývaném Debaru?
Mirsa je bývalý zpìvák kdysi populární jugoslávské punkové kapely. Ta se již dávno
rozpadla, ale Mirsa žije minulostí. I když je mu bezmála 40, jeho pøístup k životu se za 20 let nijak
nevyvinul. Stále bydlí u maminky a pøíležitostnì pomáhá s prodejem drog albánskému dealerovi
Gzimovi, který mu za to nechává levnìji trávu. Jednoho dne pøijde Gzim s neèekanou nabídkou,
a dá Mirsa znovu dohromady kapelu, s níž potom budou hrát na charitativním koncertì v Debaru,
mìstì na západì Makedonie s albánskou vìtšinou. Mirsa má pøed sebou témìø nadlidský úkol:
po sedmnácti letech najít a pøesvìdèit všechny èleny skupiny, aby se sešli a znova nazkoušeli svùj
repertoár. Úkol je ztížen tím, že jsou roztroušeni po všech bývalých jugoslávských zemích. To, že
byla kapela složená z lidí rùzných národností, nebylo v dobì, kdy se v Jugoslávii razilo heslo
„Bratrství a jednota“, nièím až tak pøekvapivým. V pováleèné dobì, kdy v mnoha èástech
Jugoslávie pøetrvává znaèné napìtí mezi jednotlivými etniky, se ale složení kapely jeví v jiném
svìtle. Jak se postupnì ukazuje, je to hlavní dùvod, proè nìkdo chce její návrat. Mirza a jeho
spoluhráèi, které po strastiplné cestì Balkánem nakonec objeví a pøesvìdèí k hraní, se dostávají
do paradoxní situace - oni, pankáèi, mají sloužit jako kladný pøíklad…
Režisér a scenárista Vladimir Blaževski natoèil s minimálním rozpoètem úderné, nezávislé road movie o lidech, pro
nìž punk není jen hudba, ale celoživotní postoj. S èerným
humorem a nadhledem se dotýká i závažnìjších témat.
Podává zprávu o pøetrvávající albánsko-makedonské
nesnášenlivosti, ale také o naivitì a nekompetentnosti nìkterých evropských humanitárních organizací pùsobících v balkánském regionu. Díky dokumentaristickému pøístupu, který
zvolil, dosahuje dojmu maximální pøesvìdèivosti.
(JF s využitím textu z katalogu MFF Karlovy Vary)
VLADIMIR BLAŽEVSKI (1955)
Absolvoval filmovou režii na bìlehradské Filmové, divadelní
a rozhlasové akademii. Po práci na øadì krátkometrážních a
3
dokumentárních filmù debutoval roku 1987 filmem Hi-fi, který na pulské pøehlídce jugoslávských
filmù získal cenu za režii. Film mìl úspìch u divákù i kritiky, podobnì jako jeho následující Bulvár
revoluce (Bulevar revolucije, 1992), kriminální romance odehrávající se v Bìlehradì.
Následovala sedmnáctiletá pauza naplnìná mimo jiné scénáristickou spoluprací na filmech
Cikánská magie (Džipsi medžik) Stole Popova a Velká voda Iva Trajkova. Návrat k režii
filmem Punk is not dead (Pankot ne e mrtov, 2011) byl mimoøádnì úspìšný a film se promítal se
na øadì festivalù, také v sekci Na východ od západu na MFF Karlovy Vary, kde si získal znaènou
diváckou oblibu.
(PMi)
___________________________________________________________________________
19.30 hodin
slavnostní zahájení festivalu za úèasti hostù
MEDOVÁ NOC (MEDENA NOÆ)
Makedonie, ÈR, Slovinsko 2015 / 89 min / DCP
Režie: Ivo Trajkov
Scénáø: Ivo Trajkov na motivy prózy Jana Procházky
Kamera: Milorad Glušica
Hudba: Toni Kitanovski
Hrají: Nikola Ristanovski, Verica Nedeska, Igor Angelov, Boris Damovski, Nina Jankoviæ a
další
Makedonská adaptace Procházkova románu Ucho.
Medová noc je adaptací filmové povídky èeského spisovatele a scénáristy Jana Procházky
s názvem Ucho. První adaptací této povídky byl stejnojmenný èernobílý film režiséra Karla
Kachyni z roku 1970 v hlavních rolích s Radoslavem Brzobohatým a Jiøinou Bohdalovou,
který byl ihned po dokonèení zakázán a premiéru mìl až roku 1990.
Stejnì jako Kachyòùv film, i Medová noc je komorním dramatem, které ukazuje politiku
jako sféru plnou intrik, lží a nedùvìry. A hlavního hrdinu - námìstka ministra - jako èlovìka
ovládaného strachem a oportunismem. Dìj se tentokrát odehrává v Makedonii 90. let a ve vile
prošpikované odposlouchávacím zaøízením se dohadují Nikola
Ristanovski a Verica Nedeska. Snímek stojí na výborném
herectví obou hlavních protagonistù a na pøesném vystižení
paranoidní atmosféry. Látka tak dává smysl i v souèasnosti, kdy
se sice zmìnily režimy i technologie, ale zákulisní principy
zùstávají stejné.
(PMa)
IVO TRAJKOV
Narodil se 27. 6. 1965 ve Skopji v Jugoslávii (Makedonii).
Ivo Trajkov pochází z èesko-makedonské rodiny. Mládí prožil
v Jugoslávii, kde vystudoval støední školu - gymnázium. Po
maturitì v roce 1986 nastupuje na pražskou FAMU, kterou v roce 1992 absolvuje. Po studiích zùstává v Èeskoslovensku a
pùsobí jako režisér, scénárista a producent. Spolupracuje
4
s Èeskou TV. Spoluvytváøí cykly televizních dokumentù Pøedèasná úmrtí a Nevyjasnìná úmrtí.
Natáèí také cenìný dokument Jan o sebeupálení Jana Zajíce. V roce 1993 vstoupil na pole
hraného filmu komedií s hvìzdným hereckým obsazením Kanárská spojka. Film mu byl vzat
nedokonèený ze støižny, aby soukromý producent mohl film premiérovat podle své potøeby.
Žánrová komedie byla publikem nepøijata. Dva jeho následující a oceòované snímky Minulost a
Velká voda vznikly ve vlastní produkèní spoleènosti. Pøi natáèení Velké vody se seznamuje
s Vericou Nedeskou, která jej životem provází jako manželka. Koprodukèní historické drama
Velká voda nominovala Makedonie na Oscara. O pìt let pozdìji natáèí autobiografickou
experimentální zpovìï Movie. Dva roky nato režíruje v koprodukci s Èeskou TV filozofující drama Ocas ještìrky. K filmu se dostal oklikou, když jeho natáèení napoprvé odmítl. Film byl
natoèen na motivy povídky B. Nìmcové Andìl strážný. Pùvodní scénáø byl režisérsky
upravován za velmi ztížené komunikace s pùvodním scénáristou. Právì scénáø je podle
Trajkova nejvìtším úskalím tohoto ambiciózního dramatu. Jeho poslední dva filmy vznikají v zahranièí. Nìmecký Pariser platz - Berlin se vùbec do èeských kin nedostal. Výraznìjší èeskou
stopu má jeho poslední film Medová noc, který znovu zpracovává filmovou povídku Jana
Procházky Ucho.
Ivo Trajkov je vedoucím katedry støihu na FAMU, kde pùsobí jako docent a vyuèující. Žije
v Praze a vychovává s Vericou dceru Zanu. Je aktivním èinovníkem také v rodné Makedonii, kde
pomáhá zakládat filmové školy a pravidelnì se tam vrací.
(MK)
___________________________________________________________________________
22.00 hodin
BALKAN IS NOT DEAD
(BALKANOT NE E MRTOV)
Makedonie 2013 / 105 min / DCP
Režie: Aleksandar Popovski
Scénáø: Aleksandar Popovski, Ana Lašiè na motivy hry
Dejana Dukovského
Kamera: Dejan Dimevski
Hudba: Kiril Dzajkovski
Hrají: Nikola Ristanovski, Dragana Kostadinovska, Nataša
Tapuskoviæ, Jordan Simonov, Rade Šerbedžija a další
Osmanská øíše se rozpadá, její pøedstavitelé však stále
tøímají v rukou moc.
Makedonie, na poèátku dvacátého století provincie
Osmanské øíše, je zmítána nepokoji. Napìtí mezi Makedonci a Turky sílí, pøesto je zde prostor pro
paradoxy. Tak si mladý kadet Orhan Kemal, budoucí otec moderního Turecka (Atatürk), získá
zásluhou kouzelného kvítku protìže lásku makedonské dívky. Podaøí se ale totéž bejovi
Osmanovi, který usiluje o její sestru, pøestože ji unese násilím a zabije jejího milence? Na pozadí
rozverné romance se odehrávají spoleèenské konflikty, které brzy zcela zmìní starý svìt…
Adaptace divadelní hry Dejana Dukovského (napsané roku 1992) je romanticko-komediální
fantazií o jedné historické epoše. Pøestože zachovává divadelní styl pøedlohy, neupadá do jevištní
strnulosti, a to pøedevším díky bohatì vystavìnému dìji a barvité výtvarné stylizaci.
(PMi)
5
ALEKSANDAR POPOVSKI (1969)
Aleksandar Popovski vystudoval divadelní a filmovou režii ve
Skopji. Na divadle režíroval øadu her souèasných
makedonských dramatikù, pøedevším Dejana Dukovského.
Krom Makedonie pùsobil na scénách v zemích bývalé
Jugoslávie i v západní Evropì (Dánsko, Rakousko, Francie).
Jako filmový režisér debutoval roku 1993 povídkou do filmu
Svetlo sivo. Režijnì spolupracoval s Darkem Mitrevským na
filmu Sbohem 20. století (1998, viz. anotace). Balkanot ne e
mrtov (2013) je jeho samostatným celoveèerním režijním
debutem. Pøedlohu, divadelní hru Dukovského, Popovski
poprvé inscenoval v roce 2001.
(PMi)
___________________________________________________________________________
SOBOTA 11. 4. 2015
10.00 hodin
NEJDELŠÍ CESTA (NAJDOLGIOT PAT)
Jugoslávie 1976 / 116 min / DVD
Režie: Branko Gapo Ivanovski
Scénáø: Petre M. Andreevski
Kamera: Dragan Salkovski
Hudba: Tomislav Zografski
Hrají: Danèo Èevrevski, Darko Damevski, Dušan Janièieviæ,
Meto Jovanovski, Nenad Milosavljeviæ a další
Povstání je zlikvidováno a vojáci turecké armády odvádìjí zajatce do tureckého vìzení.
Rok 1903 je rokem tzv. Illindenského povstání, které vyvrcholilo založením Kruševské
republiky. Makedonské rebelie však Turci, kteøí v té dobì pozvolna ztráceli balkánskou pùdu pod
nohama, potlaèovali velmi dùslednì, a tak se jim ještì nìkolik let daøilo vardarskou Makedonii
udržet. Dìj filmu zaèíná na jaøe, kdy vojáci turecké armády zneškodní vzpouru v jedné vesnici a
zajatce pøivedou do své pevnosti. Zde jsou internováni spolu se zajatými vzbouøenci z dalších
vesnic. Odtud jsou odvezeni vlakem do Solunì, a lodí ke bøehùm Malé Asie, kde zaèíná jejich
strastiplná pou vyprahlou krajinou do tureckého vìzení. Po cestì zažívají nejednu krušnou
situaci - jsou vystaveni krutému zacházení ze strany tureckých vìznitelù, èi útoku kurdských
bojovníkù, pøes jejichž území musí projít. Opakovanì se snaží utéct, ale nedaøí se jim to. Prochází
mìsty i horami, pøeplavují Eufrat. Vìzni i jejich strážci, si sahají na dno fyzických i psychických sil.
(JF)
BRANKO GAPO IVANOVSKI
(1931 - 2008)
Filmový, televizní a divadelní režisér. Absolvoval Fakultu filologie na univerzitì ve Skopji.
Nejprve se vìnoval filmu pouze amatérsky, v 50. letech natoèil první profesionální dokumenty,
kterým se vìnoval do poloviny 60. let, kdy režíroval svùj první celoveèerní snímek, Dny pokušení
(1965). Následující tituly Èas bez války (Vreme bez vojna - 1968) mu vynesl nìkolik ocenìní.
6
V 70. a 80. letech natoèil snímky Istrel (Výstøel - 1972),
Najdolgiot pat (Nejdelší cesta - 1976), Vreme vodi (Èas
vody 1980) a intenzivnì se vìnoval televizní tvorbì. Kariéru
èítající pøes tøicet titulù uzavøel Makedonskou ságou (1993).
(MB, JF)
___________________________________________________________________________
13.00 hodin
DÌTI SLUNCE (DECA NA SONCETO)
Makedonie 2014 / 90 min / DVD
Režie: Antonio Mitrièeski
Scénáø: Gordan Mihiæ
Kamera: Jaroslaw Szoda
Hudba: Ognen Anastasovski, Darko Spasovski, Vlatko Stefanovski
Hrají: Vlado Jovanovski, Meto Jovanovski, Ivana Pavlakoviæ, Biljana Tanevska,
Emir Hadžihafisbegoviæ, Kire Gorevski a další
Rodina musí opustit domov a zaèíná nový život na jezeøe.
Do programu Vsetínského filmového maratonu jsme zaøadili dva filmy Antonia
Mitrièeského. Tyto filmy mají dva spoleèné znaky - dùležitým motivem je v nich láska navzdory
nepøízni osudu a to, že se odehrávají na bøezích jezera. Ve snímku Pøes jezero se pøesuneme na
bøehy Ochridského jezera a lásce v cestì stojí úøedníci totalitního státu. V pøípadì Dìtí slunce se
jedná o jezero Prespa a lásce komplikuje život mafie…
Malý rodinný podnik - letní restaurace na bøehu jezera lehne popelem, protože musí uvolnit
místo pro ambiciózní projekt financovaný šéfem místní mafie. Pøestože jsou jak dìda, tak otec
(hrají je skuteènì otec a syn Meto a Vlado Jovanovští) tvrdé palice, musí vyklidit pole a usazují se
s rodinou na druhém bøehu
jezera. Ocitají se v nelehké finanèní situaci, kterou by zejména matka ráda vyøešila
sòatkem dcery Angely s bohatým nìmeckým nápadníkem. Angela je však
zamilovaná do Marka, který
pracuje pro mafii. S neèekaným
plánem na vyøešení nezávidìníhodné rodinné situace
pøijde dìda. Rozhodne se najít
zlatý poklad, který se údajnì
kdysi potopil na dno Prespanského jezera s øímskou
lodí. Na jeho nápad pohlíží všichni skepticky, on je však záhy pøesvìdèí, že se legenda o zlatém
pokladu zakládá na pravdì. Mezitím se Marko dostane do konfliktu s mafií a hrozí mu smrt. Obì
události dá do souvislosti Angela, když se rozhodne Marka zachránit a to za každou cenu.
(JF)
7
ANTONIO MITRIÈESKI
Filmový a televizní režisér. Absolvoval filmovou režii v polské
Lodži. Ve filmu debutoval v polovinì 80. let krátkometrážním
filmem Souboj (Doboj - 1985). Následovaly dva dokumentární
filmy a další krátkometrážní snímek, než v roce 1997 natoèil svùj
první dlouhometrážní titul Pøes jezero (Preku ezeroto), který
absolvoval úspìšnou festivalovou sezónu. Podobný osud mìl
i jeho druhý film, Jako špatný sen (Kako loš son - 2003). V loòském roce vznikl jeho zatím poslední snímek Dìti slunce (2014).
Mitrièeski pùsobil ve Skopji i jako asistent pøedmìtù filmové a
televizní režie na Fakultì dramatických umìní.
(MB)
___________________________________________________________________________
15.05 hodin
MOVIE
Èeská republika, Makedonie 2007 / 84 min / 35 mm
Režie: Ivo Trajkov
Scénáø: Ivo Trajkov
Kamera: Michal Èerný
Hudba: Toni Kitanovski
Hrají: Karel Zima, Ivo Trajkov, Miroslav Táborský, Madla
Zimová
Režisérovy plány jsou v troskách. Sedá s kamerou do
milenèina auta a vyráží na cestu...
Movie je výraznì autobiografickou filmovou road movie. Film je poctou všem ryze
autorským, svobodným a nezávislým snímkùm. V prvním plánu se autor vypoøádává rafinovanou
filmovou øeèí se svými láskami a životními prohrami. Ve druhém plánu pøedkládá režisér formou
neobvyklý èernobílý film. Filozoficky a s nadsázkou se zamýšlí nad potøebou tvorby autorských
filmù. Ivo Trajkov má svùj film rád. Pøiznává, že jej nemusí vydržet každý divák. Zdùrazòuje ale, že
vypráví o dùležitých vìcech, aè se tak netváøí…
(MK)
Profil režiséra je na stranì 4
___________________________________________________________________________
17.15 hodin
PØES JEZERO (PREKU EZEROTO)
Makedonie, Polsko 1997 / 93 min / DVD
Režie: Antonio Mitrièeski
Scénáø: Taško Georgievski, Antonio Mitrièeski
Kamera: Bartolomiej Maj
Hudba: Ljupèo Konstantinov, Džordže Zamfir
8
Hrají: Nikola Ristanovski, Agniežka Wagner, Marija Atanasovska, Ekrem Ahmeti a další
Pøíbìh o lásce, která nezná státních hranic a pøetrvává
navzdory nepøízni mocipánù.
Po druhé svìtové válce se Makedonie stává jednou ze šesti
federativních republik socialistické Jugoslávie. Pod vedením Tita
a po vzoru Sovìtského svazu ztìlesnìném glorifikovaným
vítìzem nad nacisty Stalinem vykraèuje spoleènì s táborem
socialistických zemí vstøíc ke šastným zítøkùm. Pak ale pøichází
rok 1948 a známá roztržka mezi Titem a Stalinem. Tato událost
má mnohé dalekosáhlé dùsledky. Mimo jiné také neprodyšné
uzavøení hranic mezi Albánií a Jugoslávií. A to je východiskem pøíbìhu, který natoèil Antonio
Mitrièeski údajnì podle skuteèné události. Láska mezi Aleksandarem a Elenou, kteøí žijí na
opaèných stranách Ochridského jezera, je ze dne na den neèekanì znemožnìna ostøe hlídanou
hranicí. Albánie, která zùstává v regionu osamoceným, ale o to zuøivìjším Stalinovým spojencem,
uzavírá své hranice a buduje impozantní sí bunkrù. Aleksandar se pokouší žít bez Eleny, ale s
odlouèením a s nemožností komunikace se svou láskou se nesmíøí. Podstupuje proto na pramici
riskantní plavbu pøes Ochridské jezero. Bez vidiny návratu. Bouøe, která jej na jezeøe málem
pøipraví o život, je pouze první pøekážkou na cestì za Elenou.
(JF)
Profil režiséra je na stranì 8.
___________________________________________________________________________
19.40 hodin
PARISER PLATZ - BERLIN
(90 MINUTEN - DAS BERLIN PROJEKT)
Nìmecko 2011 / 99 min / DCP
Režie: Ivo Trajkov
Scénáø: Ivo Trajkov, Ivan Marinoviæ
Kamera: Suki Medenèeviæ
Hudba: Birger Clausen
Hrají: Blerim Destani, Udo Kier, Richard Sammel, Nicolette
Krebitz, Werner Daehn a další
Je tøeba zabít èlovìka. Døíve než skonèí film... Experimentální thriller.
Zápletka filmu Pariser Platz Berlin je zdánlivì jednoduchá. Sebastian - mladý talentovaný
herec (Blerim Destani) utíká nenápadnì z premiéry snímku, ve kterém ztvárnil hlavní roli, aby
zabil gurua jedné sekty (Udo Kier), kterého viní ze smrti své dívky. Na tento èin má 90 minut,
protože po skonèení filmu musí stanout v kinì na jevišti. Provedení filmu je však velmi nevšední a
lze jej zjednodušenì charakterizovat, jako experimentální thriller. Celý hon totiž musí divák
absolvovat spolu se Sebastianem v reálném èase. Je tak hlavnímu hrdinovi mnohem blíž, než je
zvykem. Na druhou stranu je ponechán ve znaèné nejistotì. Není totiž pøedem vybaven mnoha
9
informacemi. Nezná Sebastianùv plán ani pøesné dùvody, které jej vedou k jeho extrémnímu
jednání. Pouze sleduje jeho poèínání a momentální pohnutky a nabývá rychle dojmu, že svùj èin
pøedem pøíliš detailnì nepromyslel. Je-li Sebastian zmatený a má pochybnosti, podobné pocity
zažívá i divák.
Pøi popisu Trajkovova filmu Pariser Platz - Berlin se nelze vyhnout srovnání s Tykverovým snímkem Lola bìží o život. V obou fimech hraje hlavní roli Berlín, v obou jde o život a hlavní
postava je po vìtšinu èasu ve znaèném spìchu, nebo je limitována pøesnì vymezeným èasem.
Oba snímky jsou postaveny na velmi dynamické kameøe a experimentují se støihem. Nutno ale
øíci, že tato domnìlá podobnost je jen prvním povrchním dojmem. Zatímco Tykverùv film žene
vpøed velmi rafinovaný støih, vytváøí Trajkov iluzi snímku natoèeného na jeden zábìr. Zatímco
Lola bìží, aby život zachránila, Sebastian bìží, aby život vzal. Lola dostala do vínku tøi pokusy na
dosažení cíle. Ty jsou ovlivnìny a pozmìnìny vždy drobnými detaily, na které jsme dùkladnì
upozornìni. V pøípadì Sebastianovy vražedné mise má kamera co dìlat, aby se ji hlavní hrdina
neztratil. Na sledování detailù, které jistì ovlivòují i jeho pou, mnoho èasu není. Také on má
nìkolik možností, aby splnil svùj cíl. Tam, kde by Lola okamžitì jednala, on váhá - uvìdomuje si,
že pokud pochybí, další možnost nedostane.
(JF)
Profil režiséra je na stranì 4.
___________________________________________________________________________
22.05 hodin
SBOHEM 20. STOLETÍ (ZBOGUM NA DVAESETIOT VEK)
Makedonie 1998 / 83 min / DVD
Režie: Darko Mitrevski, Aleksandar Popovski
Scénáø: Darko Mitrevski, Aleksandar Popovski
Kamera: Vladimir Samoilovski
Hudba: Risto Vrtev
Hrají: Nikola Ristanovski, Lazar Ristovski, Vlado Jovanovski, Dejan Aèimoviæ, Sofija
Kunovska, Toni Mihajlovski a další
Postmoderní fantasy o Dìdovi Mrázovi, høíchu a muži, který nemùže zemøít.
Film Sbohem 20. století je
prakticky nemožné zaøadit do
nìjaké škatulky. Žánrovì se
pohybuje na pomezí dramatu,
parodie, èerné komedie,
thrilleru, fantasy a sci-fi.
Obsahuje biblické odkazy,
folklorní motivy a èerpá z nejedné mytologie. To vše ve
tøech, stylovì znaènì rozdílných epizodách, které spolu
ale dìjovì souvisí a vzájemnì
se doplòují. Nepodobá se
nièemu, co bylo do té doby
v Makedonii (potažmo v Ju10
goslávii) natoèeno.
První èást se odehrává v relativnì blízké pochmurné budoucnosti. Z lidstva pøežili jen ti
nejsilnìjší a civilizace jakoby se vrátila o stovky let vzad. Základní pøíbìh je založen na nìkolika
mytologických a biblických tématech a motivech. Oèividnì èerpá z makedonských legend (napø.
z legendy o Bolenu Dojèinovi, která se traduje v Makedonii i Srbsku). Hlavní postavou filmu je
Kuzman - muž, který nemùže zemøít. Putuje zemí a hledá zpùsob, jak tuto kletbu zlomit. Od holièe
- proroka se dozví o místu, kde jsou na zdi zapsány všechny osudy, vèetnì toho jeho. Tuto zeï po
strastiplné cestì nalezne a zjistí, že klíèem k jeho smrtelnosti je urèitý høích. Druhá èást je fiktivním dokumentem, pojednávajícím o tomtéž høíchu, konkrétnì o jeho prvním zachycení na
filmový pás v historii makedonské kinematografie. I touto epizodou prochází postava holièe proroka. Tøetí èást se odehrává v samotném závìru 20. století a jejím hlavním hrdinou není nikdo
jiný než Dìda Mráz, který žije v pronajatém pokoji ve mìstì. Prochází nocí a je znechucen
všudypøítomnou lidskou zkažeností. Pro uzavøení pøíbìhu je dùležité jeho setkání s malým
Kuzmanem, stejnì jako rozhodnutí, ke kterému se dobere po pøíchodu do svého pronájmu, kde
se odehrává dekadentní oslava.
(JF)
DARKO MITREVSKI (1971)
Absolvoval Fakultu dramatických umìní ve Skopji. Podílel se na
povídkovém filmu Svetlo sivo (Šedé svìtlo - 1993), poté se
vìnoval tvorbì videoklipù a dokumentárních filmù. Spoleènì
s Aleksandarem Popovskim režíroval film Sbohem, dvacáté
století (1998, viz. anotace). Jeho prvním samostatnì
režírovaným celoveèerním filmem byla èerná komedie Bal-kankan (2005). Následující sportovní historické drama ze ètyøicátých
let Tøetí poloèas (Treto poluvreme - 2012) vzniklo v makedonsko-èeské koprodukci. Od roku 2007 žije pøevážnì v Los
Angeles, kde natoèil krátkometrážní film Devils. Nedávno ohlásil
nový projekt, historický film Miss Stone Affair, který má
vzniknout v americko-makedonské koprodukci. Námìt, èerpající
ze skuteèné události, byl poprvé zfilmován Žikou Mitrovièem již
v roce 1958.
(PMi)
Profil Aleksandara Popovského je na stranì 6.
___________________________________________________________________________
NEDÌLE 12. DUBNA 2015
9.30 hodin
JAK JSEM ZABIL SVÌTCE (KAKO UBIV SVETEC)
Makedonie, Slovinsko, Francie 2004 / 82 min / DVD
Režie: Teona Strugar Mitevska
Scénáø: Teona Strugar Mitevska, Matthew Bardin
Kamera: Alain Marcoen
Hudba: Olivier Samouillan
11
Hrají: Labina Mitevska, Milan Tocinovski, Xhevdet Jashari, Lea Lipsa, Toni Mihajlovski a
další
Píše se rok 2001 a Makedonie se zmítá na pokraji obèanské války.
Viola se po nìkolika letech
vrátila z Ameriky zpìt do
Makedonie. Zemi nachází
v chaosu, na pokraji obèanské
války. Severozápad zemì
ovládají albánští vzbouøenci
spoleènì s teroristy z UÇK
(Kosovská osvobozenecká armáda). Všude hlídkují policisté
a jednotky NATO, kterých pøijíždí každým dnem víc. Violetina
rodina žije svým všedním
životem. Všichni, kromì Violetina mladšího bratra Kokana, pøedstírají, jakoby se nic zvláštního nedìlo. Kokan je, podobnì
jako spousta dalších Makedoncù, rozhoøèený z pøítomnosti vojsk NATO v zemi a zapojuje se do
protestních akcí. Pøi jedné z nich zabije kamenem svrženým z mostu vojáka v projíždìjícím
konvoji, o èemž se dozví až druhý den z televize. Nad ztrátou života nepociuje lítost a dál koketuje
s nacionalisticky smýšlející skupinou lidí a pøivydìlává si pašováním pro jejich šéfa. Na jednu
takovou cestu vezme i Violetu, od které se dozví, že se z Ameriky vrátila, protože má v Makedonii
tøíletou dceru. Pøi návratu je Kokan zadržen srbskými celníky a Violeta pokraèuje dále autobusem
sama. Poblíž Skopje je pøepadnou ozbrojené jednotky UÇK a autobus zabaví. Zatímco se jejich
rodina v domnìlém bezpeèí bytu ve Skopji baví s návštìvou, Violeta jde nocí po opuštìné silnici
s neznámým Albáncem v patách, Kokan, kterého celníci po odjezdu autobusu propustili, zabloudí
v minovém poli a nocí se ozývá støelba… Válka je na spadnutí…
(JF)
TEONA STRUGAR MITEVSKA
(1974)
Pochází z umìlecké rodiny a s herectvím získala zkušenosti už
v raném dìtství. Vystudovala grafický design a úspìšnì se
vìnovala filmové výpravì. V roce 2001 se zapsala do filmového
programu newyorkské univerzity Tisch School of Arts. O tøi roky
pozdìji debutovala krátkým filmem Veta, který získal Zvláštní cenu
poroty na Berlinale. Svùj první celoveèerní film Jak jsem zabil
svìtce (Kako ubiv svetec - 2001) produkovala v rodinné firmì
Sisters and Brother Mitevski Production, kterou založila se svou
sestrou (Labina Mitevska je u nás známá ze Samotáøù) a bratrem
Vukem. Tento i následující snímek, Jsem z Titova Velese (Ja sum
od Titov Veles), se objevil na øadì festivalù a získal mnoho
ocenìní. Její zatím poslední film nese název Žena, která smetla
své slzy (Ženata koja si gi izbriša solzite - 2012).
Režisérèiny filmy pøinášejí silné emocionální pøíbìhy zasazené do kontur sociální situace,
problémù ekonomických i krize identity souèasné Makedonie.
(MB)
12
11.30 hodin
POKOJ S PIÁNEM (SOBA SO PIANO)
Makedonie 2013 / 103 min / DCP
Režie: Igor Izi Ivanov
Scénáø: Zanina Mirèevska, Igor Izi Ivanov
Kamera: Tomi Salkovski
Hudba: Gonzales
Hrají: Nataša Petroviæ, Jovica Mihajlovski, Svetozar Cvetkoviæ, Nevena Ristiæ, Torsten Voges a další
Osudy rùzných lidí se protínají v jednom místì - v hotelovém
pokoji s piánem.
Film Pokoj s piánem nás zavádí do starého hotelu, ve kterém je funkèní už jen jediný pokoj kdysi honosné VIP apartmá se starým piánem. Pøestože si majitel podal inzerát, že je hotel na
prodej, vlastnì jej prodat nechce a nabídky pod rùznými záminkami odmítá. Pøíbìh je poskládán z
mnoha drobných epizod, jejichž aktéry jsou hosté hotelu, kteøí se v prùbìhu let v pokoji
ubytovávají. Prostøednictvím komornì, zároveò však velmi atraktivnì natoèených filmových
miniaturek, mùžeme sledovat osudy partnerské dvojice mající vždy pomìrnì hluboko do kapsy,
pøíbìh ženatého podnikatele, který se v pokoji stává ženou, známého lékaøe, jenž se tu schází
s milenkou, tureckého autodopravce a jeho hudebnì nadaného syna, dvou školaèek s lesbickými
sklony, nebo starého pianisty, vázaného k pokoji silným emocionálním poutem z hluboké
minulosti. Pojítko mezi jednotlivými kapitolami obstarává mladá ruská pokojská, kterou majitel
hotelu zamìstnává. Ta ve svých dopisech (pravdìpodobnì) domù popisuje život v hotelu, tak, jak
si jej vysnila. Její vyprávìní je od reality samozøejmì velmi vzdálené. Tak se to alespoò po vìtšinu
doby trvání filmu jeví…
(JF)
IGOR IZI IVANOV
(1973)
Autorský makedonský režisér se zaèal profesionálnì vìnovat
audiovizi v polovinì 90. let. Za dvacet let své aktivní kariéry
režíroval krátké, dlouhometrážní i dokumentární filmy a dvì
televizní série. V souèasné dobì pøipravuje svùj tøetí celoveèerní
snímek. Jeho filmy jsou pravidelnì uvádìny a oceòovány na
festivalech. Krátký film Brouci (2004) se objevil v soutìži 54.
Berlinale a získal Zlatého leoparda v Locarnu. Jeho celoveèerní
debut, Vzhùru nohama (Prevrteno - 2007), byl zaøazen do
soutìžní sekce Na Východ od Západu Karlovarského filmového
festivalu.
(MB)
___________________________________________________________________________
13.45 hodin
SKOPJE REMIXED
Makedonie 2013 / 141 min / DCP
Režie: Jane Altiparmakov, Ognen Dimitrovski, Siniša Jevtimov, Srdjan Janièijeviæ, Darijan
13
Pejovski, Saša Stanišiæ, Gjorce Stavreski, Vardan Tozija,
Bojan Trifunovski, Borjan Zafirovski
Scénáø: Borjan Zafirovski, Darijan Pejovski, Vardan Tozija,
Ognen Dimitrovski, Saša Stanišiæ, Siniša Jevtimov, Bojan
Trifunovski, Gjorce Stavreski, Srdjan Janièijeviæ, Jane
Altiparmakov
Kamera: Boris Mojsovski, Gjorgji Klincarov, Dimo Popov,
Tomi Salkovski, Kristijan Vojdanovski
Hudba: Sasko Kostov, Goran Atanasovski, Ljupa Angelov,
Aleksandar Pejovski, Ognen Anastasovski, PMG
Hrají: Oliver Mitkovski, Kamka Toèinovski, Dejan Liliæ, Kiril
Korunovski, Milan Toèinovski a mnoho dalších
Portrét Skopje oèima mladých tvùrcù v devíti epizodách.
Rùzné styly, žánry i filmové postupy.
"Skopje Remixed" je sublimát makedonského umìní 21. století, na nìmž se podílelo 100
umìlcù z rùzných oborù. Tito umìlci ukázali ve filmu své sochy, obrazy a instalace. Vizuální remix
Skopje, složený z devíti pøíbìhù je vytvoøen prostøednictvím jejich díla a pøedstavuje Skopje nejen
jaké je dnes, ale i takové, jaké by ho tito tvùrci chtìli mít. Tento projekt je zamìøen na budoucnost,
a hovoøí více o øešeních, a ménì o minulosti a problémech. Natoèení tohoto filmu je dùležitým
mezníkem v makedonské a balkánské kinematografii, protože má cíl pøekonat problémy,
pocházející z období válek, a má potøebu ukázat, že Balkán není místem, kde se lidé jen zabíjejí.
Poukazuje na to, že je to i místo velkých myslitelù a umìlcù, jejichž èas nyní nadešel. Jádrem
tohoto filmu je nepopsatelná atmosféra mìsta Skopje genius loci. A aèkoliv Skopje nemá
vlastního superhrdinu jako Gotham City (Batman) a Metropolis (Superman); všichni jeho obèané
jsou, svým zpùsobem superhrdinové.
(pøeloženo ze stránek Macedonian Film Agency - PMa).
Seznam epizod:
Skopje Lovers (režie Gjorce Stavreski)
Bruce Lee je pièa (Bruce Lee is a Pussy, režie Sinisa Evtimov, Bojan Trifunovski)
Pogan Pagan (režie Srgjan Janikievik)
Šastný konec (Happy Endings, režie Jane Altiparmakov)
Opera (režie Darijan Pejovski)
Pištec (The Whistler,
režie Vardan Tozija)
Fotofiniš (Photo Finish,
režie Ognen Dimitrovski)
Mangava Disco Punk
(režie Sasa Stanisik)
Barvy lásky (The Colors
of Love, režie Borjan
Zafirovski)
14
ROZHOVORY S HOSTY VSETÍNSKÉHO
FILMOVÉHO MARATONU
ROZHOVOR S IVEM TRAJKOVEM
Natoèil jsi komedii, historické i filosofické drama. Mnohé tvé
filmy jsou experimentální. Co tì vede k tomu toèit takto
žánrovì rùznorodé filmy?
Na úvod si dovolím upøesnìní. Pravdou je, že èasto ve svých
filmech experimentuji s formou, ale jen v rámci narativního filmu,
a za úèelem co nejlepšího vyjádøení obsahu. Proto žádný mùj film
nelze oznaèit za experimentální, takové tvrzení by bylo velmi nespravedlivé vùèi kolegùm, kteøí
v této oblastí kinematografie tvoøí.
Pravdou je, že filmy které jsem natoèil, jsou opravdu rùznorodé, èasto od sebe hodnì
obsahovì i formálnì vzdálené. Když porovnáte napø. Velkou vodu a Movie, tak jen tìžko lze
poznat, že je natoèil stejný režisér. Je to dáno jak mou povahou - strašnì nerad opakuji stejnou, èi
podobnou vìc, a také mou filmaøskou „filozofií“ - nade vše si vážím autorské svobody, a zároveò
se domnívám, že každý obsah si zasluhuje jedineèné formální ztvárnìní. Pøesto ve všech mých
filmech lze vystopovat stejná témata.
Jak ses dostal k práci na snímku Pariser platz - Berlin a jak probíhalo natáèení?
Nìkolik let jsme si s Blerimem Destanim (pøedstavitel hlavní role a producent) øíkali, že
bychom mìli spolu natoèit film. Ale je to jen prozaický základ velmi zajímavé shody okolností,
která stála u zrodu tohoto filmu. Dojednávala se velká koprodukce historického filmu, kterou jsme
mìli spoleènì dìlat - Blerim a jeho produkèní spoleènost sídlí v Nìmecku. Jeden z koproducentù
si tu spolupráci pøedstavoval jinak, a tak z projektu sešlo. Blerim mi volal z Nìmecka, nešastný, a
ptal se mì, zda nemám nìco jiného. Ano, odpovìdìl jsem sice pohotovì, ale nikoli podle pravdy.
On se zaèal ptát, a já zaèal fabulovat... Byl to syžet na stránku s nedomyšleným koncem, o kterém
jsem tvrdil, že ho neprozrazuji zámìrnì. Ale koncept byl na svìtì - pøíbìh v reálném èase,
formálnì ztvárnìn v jednom zábìru. To byl leden. V únoru jsem letìl do Berlína prezentovat
projekt producentùm, mìl jsem stále jen tu jednu stránku, ale mìl jsem tak hodinku v letadle, takže
jsem domyslel konec. Jim se to líbilo. Pak se do èervence èekalo na potvrzení financování.
13. èervence jsem pøiletìl do Berlína, abychom zahájili pøípravy natáèení. Poøád jsem mìl jen tu
jednu stránku. Na pøelomu záøí a øíjna jsme to natoèili.
Prùbìh natáèení byl vzhledem ke konceptu velkým dobrodružstvím, ale pøedevším
zkouškou profesních schopností celého štábu a hercù. Nedá se to však v krátkosti popsat, vydalo
by to na celou studii.
Je Movie, ve kterém hraješ režiséra, tvým nejosobnìjším filmem? Do jaké míry je tato
postava autobiografická?
Movie je zcela jistì mým nejosobnìjším filmem. Pokud bych to pøirovnal k malíøství, je to
jakýsi autoportrét. Což ale neznamená, že je to film o mì, a už vùbec ne, že je to realistická malba.
Pro postavu režiséra jsem si zvolil sebe jako pøedobraz té postavy jen proto, že se znám nejlépe.
Že jsem ho nakonec i hrál, byla shoda okolností, resp. limit, který udával zpùsob natáèení - všech
èlenù štábu dohromady, vèetnì hlavních hercù mohlo být jen tolik, kolik se vešlo do Huga
(škodovka), takže 5 osob (slovy pìt). A tak jsem chtì nechtì, kromì režie a funkce øidièe a dalších
doprovodných aktivit, musel i hrát. Je to film, kde jsem dosáhl maximální autorské svobody, a jako
15
jediný z mých filmù pro mne obsahuje jen radostné vzpomínky. ¨
Tvé filmy publikum èasto dosti rozdìlují. Jak moc sleduješ ohlasy na své filmy? Jaká
reakce na tvùj film byla pro tebe nejpøekvapivìjší?
Myslím, že by bylo divné, kdyby mé filmy publikum naopak nerozdìlovaly, vzhledem k jejich
rùznorodosti. Ohlasy na filmy nesleduji, ani na ty své, ani na cizí. V podstatì nesleduji žádná
media, resp. jejich informaèní platformu, kromì výsledkù v nìkterých sportech. V televizi se
dívám jen na dokumentární filmy. Hrané si pouštím doma dle vlastního výbìru.
Nìco jiného jsou pøímé ohlasy, nebo reakce publika. Ty jsou pro mne nesmírnì cennou
životní zkušeností. Jako pøíklad „rozdìleného“ publika si pamatuji na jedno promítání „Minulosti“,
která získala mnoho mezinárodních ocenìní a obrovský poèet úèastí na festivalech, jak se ze
sálu vykradl mladý pár, který pøi útìku narazil na mì v pøedsálí. Nedalo jim to, a zeptali se
nevìøícnì: „Jste vy ten režisér co natoèil Kanárskou spojku?“ (Film kritiky naopak velmi
zatracovaný.) Po mém potvrzení øekli: „To byl skvìlej film, proto jsme dnes pøišli, ale tohle... To
není pro nás, nezlobte se!“ Inu, všechno je relativní, a v tom je ta krása.
Z reakcí, které mì nìèím pøekvapily, si pamatuji dvì. V Sarajevu na konci 90. let, tedy èerstvì
po váleèném konfliktu, se promítala Minulost. Dvì postarší paní se na následném rautu dlouho
odhodlávaly ke mnì pøistoupit. Když tak koneènì uèinily, tak mì zahrnuly chválou, a zaèaly o
mém filmu básnit. Za chvíli jsem si uvìdomil, že vùbec nehovoøí o mém filmu, ale o svém
pohnutém životì, který v nìm symbolicky spatøily. Ten film to v nich vyprovokoval. Byla to pro mne
pocta, které se ani Oscary oplocená chalupa nevyrovná. Stejnì žádnou chalupu nemám. Druhá
vzpomínka je spojená s Velkou vodou, kdy ke mnì po promítání pøistoupila dvì dìvèata, a beze
slov mi podala složený list. Když jsem ho rozbalil, byla na nìm jednoduchá, ale krásná kresba
propiskou, která dokonale vystihovala atmosféru filmu. Donutilo je to k vlastní kreativitì. Co víc si
autor mùže pøát? Když jsem vzhlédl, abych jim podìkoval, nebyla dìvèata nikde k nalezení...
Tìch zážitkù je mnoho, ale nechme si nìco na povídání s diváky v sále kina Vatra.
Jak bys zhodnotil souèasnou makedonskou kinematografii?
Pokud se nemýlím, jsem režisér s nejvìtším poètem hraných filmù v dìjinách celé
makedonské kinematografie, a tím pádem bych øekl, že jistì není na místì, abych ji zrovna já
hodnotil.
(MK, JF)
ROZHOVOR S VERICOU NEDESKOU
Verico, studuješ FAMU International. Co tì k tomu pøivedlo?
Nestaèí v rodinì jeden filmaø?
Vzhledem k tomu, že jsem vystudovaná hereèka, a herectví
bylo jediné povolání, kterým jsem se živila, zabývat se postavami
a pøíbìhy mi nebylo cizí, právì naopak. A tak studium
scenáristiky bylo jen dalším logickým krokem v mé kariéøe. Když
jsem žila v Makedonii tak jsem byla hodnì zamìstnanou
hereèkou divadlo, televize, filmy. Pøestìhování se do Èech mi
pøineslo více klidu, a tím i volného èasu. Donutilo mì to k
zamyšlení, jak tento vzniklý volný èas zaplnit, abych nepøestala
být aktivní, a zároveò pracovala „na sobì“. Všechno to nakonec vedlo k rozhodnutí studovat na
FAMU. A zda v rodinì nestaèí jeden filmaø? My jsme se s Ivem potkali na natáèení filmu, oba
máme „filmové“ profese, a ani náš soukromý vztah nepøinesl žádný dùvod k tomu, aby nìkdo
16
z nás mìnil povolání. Teï mám k herectví ještì jeden obor, kterému se mohu vìnovat.
Na jakou ze svých mnoha hereckých rolí nejradìji vzpomínáš?
Abych øekla pravdu, vzpomínám ráda na všechny. Jsem docela „vybíravou“ hereèkou, což
znamená, že pøijetí role vždy peèlivì zvažuji. Vìøím v kvalitu, ne v kvantitu. Ale pokud bych si
nìjakou roli pøeci jen mìla vybrat, tak to asi bude role Olivery z filmu Velká voda, na jehož
natáèení jsem poznala Iva.
Když píšeš scénáø nebo natáèíš film, necháš si do toho od Iva mluvit?
Samozøejmì. Musím však pøedeslat, že Ivo v soukromí není èlovìkem, který by moc mluvil, a
rozhodnì není tím, kdo by se do nìèeho chtìl plést. Jenže když vidím, kolik lidí mu volá, aby s ním
mohlo konzultovat své projekty, nebo kolik filmù z celé Evropy dramaturguje, tak bych asi byla
„pitomá“, kdybych si od nìj nenechala poradit. Jsem ráda za každý jeho názor, jediný problém je
donutit ho si to pøeèíst :-).
Film Honey night je adaptací stejné pøedlohy, kterou v Èeskoslovensku natoèil Karel
Kachyòa. V èem je tvùj film jiný? Jak se ti hrál part hlavní ženské role, který èeský divák zná
v provedení Jiøiny Bohdalové?
Jak øíkáš, Honey night je adaptací stejné novely Jana Procházky s názvem Ucho, ale není
remakem filmu, který natoèil režisér Kachyòa. I když se jedná o zpracování stejného pøíbìhu, což
mimochodem hovoøí o jeho nadèasovosti, Ivo ho zasadil do jiného kontextu, do jiného èasoprostoru (místo Èeskoslovenska 50. let je to Makedonie 90. let), a pøizpùsobil to jinému sociálnìkulturnímu zázemí, což znamená, že došlo i k èásteèné promìnì postav.
Ztvárnìní hlavní ženské role pro mne bylo obrovskou výzvou. Takovéto charakterní,
mnohovrstevnaté ženské postavy se v kontextu kinematografie nedají tak snadno nalézt. V tom
spoèívá jedna z pøedností tohoto skvìlého textu. Ztvárnìním role Anny nasadila paní Bohdalová
pomyslnou laku tak vysoko, že jsem to musela brát s úctou, a snažila jsem se to nepokazit.
V každém pøípadì, pracovat s Ivem jako s režisérem, a s Nikolou jako s hereckým partnerem
bylo velmi inspirující a motivující, za což jsem nesmírnì vdìèná.
Hrála si ve filmu Tøetí poloèas Darka Mitrevského, který mohli vidìt v kinech také èeští
diváci. Které další makedonské filmy z novodobé historie bys jim doporuèila?
Doporuèila bych Punk is not dead - režiséra Blaževského, pak filmy Matky a Pøed deštìm
režiséra Manèevského, a v neposlední øadì Velkou vodu a ostatní Ivovy filmy.
(MK, JF)
VERICA NEDESKA TRAJKOVA
Narozena 8. 8. 1978 v Ohridu, Jugoslávie / Makedonie
Verica vystudovala herectví na Akademii dramatických umìní (FDU) ve Skopje. Již v prùbìhu
svého studia hrála v mnoha filmových projektech. Velmi silné role vytvoøila ve filmech Karaula
chorvatského režiséra Rajka Grlièe nebo v Náhradních dílech Slovince Damjana Kozoleho.
Vytvoøila také mnoho divadelních rolí. Stala se vyhledávanou makedonskou filmovou hereèkou
nejen doma, ale i v dalších balkánských zemích. Je všestrannou umìlkyní, mimo herectví se
vìnuje také hudbì. Zpívá pøíležitostnì etno-jazzovou hudbu s makedonským souborem
Starowski. V Èesku filmovì debutovala ve filmu Víta Pancíøe Sestra v roce 2008. Mìla také
nìkolik menších rolí v seriálech Èeské televize. V dobì natáèení filmu Velká voda se seznámila
17
se svým nynìjším manželem Ivem Trajkovem. V souèasnosti dokonèuje studium oboru režie na
pražské FAMU. Spoleènì s dcerkou a Ivem žijí støídavì v Praze a v Makedonii.
(MK)
___________________________________________________________________________
110 LET MAKEDONSKÉ KINEMATOGRAFIE
Poèátky makedonské kinematografie
Pøestože v mnoha jiných odvìtvích mìla Makedonie za Evropou znaèné zpoždìní, dá se s trochou nadsázky øíci, že v kinematografii se øadí spíše k prùkopnickým zemím. V roce 1905,
tedy pouhých 10 let po první veøejné projekci bratøi Lumierù,
zaèínají v Bitole své krátké dokumentární filmy natáèet bratøi
Janaki a Milton Manakiové. Z tohoto roku pochází jejich jedno
až dvouminutové záznamy Baba Despina (Babièka Despina),
Domašna rabota (Domácí práce) a Uèilište na otvoren
prostor (Škola pod širým nebem). V dokumentaristice
pokraèují Manakiové až do 40. let. Jejich práce je nedocenitelná
pøedevším pro historiky, protože svým kinematografem, kamerou
a fotoaparátem (provozovali v Bitole též fotografický ateliér)
zachytili nejednu významnou událost a osoby, které utváøely
dìjiny makedonského národa v dobì Illindenského povstání,
balkánských válek, v 1. svìtové válce èi v èase, kdy bylo území
Makedonie rozdìleno mezi Království Srbù, Chorvatù a Slovincù, Janaki a Milton Manakiové
Bulharsko a Øecko.
Kinematografie v Socialistické republice Makedonie
Jestliže mùžeme tvrdit, že Makedonie díky bratrùm Manakiovým nepropásla poèátky
kinematografie, tak musíme ve stejné vìtì dodat, že trvalo takøka celé pùlstoletí, než se našli
jejich následovníci. O moderní kinematografii mùžeme
hovoøit až s pøipojením Makedonie k socialistické
Jugoslávii, v rámci které existovala jako jedna z šesti
republik až do roku 1991. Dùležitým milníkem pro
makedonskou kinematografii je rok 1947, kdy vzniklo
první filmové studio na území Makedonie. Neslo nejprve
název Filmsko Skopje, který se pozdìji zmìnil na Vardar film (resp. novì vzniklý Vardar film se po krátkém
èase, kdy existoval paralelnì, s tímto studiem spojil). Toto
studio se zabývalo ve svých poèátcích zejména
dokumentaristikou, když pøipravovalo materiály pro Filmski pregled. Protože se v rámci Vsetínského filmového maratonu zamìøujeme na hraný film, je
makedonský dokumentární film tématem nad rámec tohoto textu. Dále se tedy budu vìnovat
výhradnì celoveèerním hraným filmùm.
50. léta - první hrané filmy
Na pole hraného filmu se odvážilo studio Vardar poprvé v roce 1952, když v jeho produkci
18
natoèil režisér Vojislav Nanoviæ podle scénáøe Vlada Maleskiho film Frošina. Odstartoval tak
trend natáèení filmù z makedonské národní historie s dùrazem na boj Makedoncù za svobodu
trvající v podstatì do dnešních dnù. Další hraný film - váleèné drama z makedonských hor Volèa
noæ (Noc vlkù) realizoval Vardar film v roce 1955. Režíroval jej pùvodem slovinský režisér
France Štiglic, který je podepsán také pod režií prvního makedonského krimi Viza na zloto
(Vízum zla) z roku 1959.
V padesátých letech
vyprodukoval Vardar film
celkem 7 filmù. Z roku 1957
je sociální drama Maliot
èovek (Malý èlovìk) režírované Žikou Èukuliæem.
Dìj filmu Mis Ston (Sleèna
Stoneová) o únosu americké protestantské misioMis Ston
náøky Vnitromakedonskou
revoluèní organizací významného srbského režiséra Živorada Žiky Mitroviæe z roku 1958 se
odehrává na poèátku 20. století a je prvním barevným hraným makedonským filmem.
Nejplodnìjším rokem 6. dekády v makedonské kinematografii byl rok 1959, ve kterém uvedl
Vardar film 3 celoveèerní filmy. Kromì již zmínìného filmu Viza na zloto ještì psychologické
drama Tri Ane (Tøi Any) režírované Brankem Bauerem a v koprodukci s italským studiem
Hesperia film výpravné historické drama Dubrovski.
V padesátých letech trpìla makedonská kinematografie nedostatkem vlastních filmaøù. Není
náhodou, že režii vìtšiny raných snímkù svìøil Vardar film zkušenìjším filmaøùm z jiných
jugoslávských republik (Chorvat Branko Bauer, Slovinec France Štiglic, Srbové Živorad
Mitroviæ, Vojislav Nanovæ a Žika Æukuliæ). Je jisté, že i díky nim získalo studio potøebné
zkušenosti a sebevìdomí. A je potøeba podotknout, že výbìrem témat pøispívalo studio Vardar
k utváøení širokého povìdomí o makedonské identitì. Z tohoto pohledu asi není podstatné, že
vìtšinu prùkopnických makedonských snímkù nerežírovali Makedonci.
60. léta - boj za svobodu makedonského národa ve filmu
pokraèuje
V roce 1961 se pod køídla Vardar filmu uchýlil znova Žika Mitroviæ, když realizoval film
Soluòskite atentatori (Soluòští atentátníci) o skupinì mladých makedonských anarchistù,
kteøí v roce 1903 provedli sérii atentátù s cílem upoutat pozornost na makedonskou otázku. Téhož
roku spatøila svìtlo svìta první
makedonská komedie Mirno leto
(Klidné léto) režiséra Dimitra
Osmanliho.
V roce 1964 natoèili režiséøi Ljubiša
Georgievski a Miomir Stamenkoviæ
drama Pod isto nebo (Pod jedním
nebem). Jeho dìj se odehrává tìsnì po
kapitulaci Itálie, kdy moc v jednom
západomakedonském mìstì pøebírají
balisti (Balli Kombëtar nacionalistické a
antikomunistické hnutí odporu, které se
postavilo za uchování velké Albánie
Pod isto nebo
v hranicích, které stát získal po
19
Planinata na gnevot obsazení Jugoslávie vojsky Osy).
V roce 1965 debutoval celoveèerním
historickým filmem Denovi na iskušenie (Dny
pokušení) Branko Gapo Ivanovski. S nadhledem nezatíženým národní hrdostí se v nìm
zabývá obdobím po 1. svìtové válce a emigrací
bojovníkù za samostatnost Makedonie do
Bulharska. Poukazuje na to, že tito bojovníci
v emigraci mnohdy zabøedli do mocenských
pùtek a jejich akce prezentované jako boj za
svobodu makedonského národa lze v mnoha
pøípadech oznaèit slovem terorismus.
Váleèné drama Do pobetata i po nea (Do
vítìzství a po nìm) Žiky Mitroviæe z roku 1966
se odehrává v závìru 2. svìtové války a tìsnì po
ní. Øeší ošemetné otázky viny a neviny. Kdo je
kolaborant a kdo nikoliv.
Z makedonské kinematografie 60. let se naprosto vymyká snímek Kade po doždot (Pokud
zaprší) Vladana Sliepèeviæe z roku 1967. Snímek, který nezapøe inspiraci všemožnými „novými
vlnami“ je ostrou satirou, beroucí si na mušku novì zbohatlou vrstvu stranických funkcionáøù,
kteøí sice žijí v relativním luxusu, smysl života jim však uniká. Proti nim se bouøí mladá generace,
ovšem ani v jejich nihilistickém postoji nelze nalézt vyšší smysl.
Makedonska krvava svadba (Makedonská krvavá svatba) z roku 1967 je pojmenovaná
velmi vìcnì. Režisér Trajèe Popov nás zavádí do 2. poloviny 19. století, kdy je moc nad
venkovským obyvatelstvem Makedonie stále pevnì v rukou místních begù pøedstavitelù
Osmanské øíše. Když vesnièané vystrojí navzdory begovým plánùm krásné dívce Cvetì svatbu,
zahrávají si s ohnìm. Z téhož roku je také film Dimitra Osmanliho Memento natoèený v zemìtøesením znièeném hlavním mìstì Makedonie Skopji.
Planinata na gnevot (Hory hnìvu) Ljubiši Georgievského z roku 1968 se odehrává na
makedonském venkovì tìsnì po 2. svìtové válce. Kolektivizace zde neprobíhá dle plánu.
Sedláci se nechtìjí vzdát svého majetku. Na podobné téma bylo v Jugoslávii natoèeno více filmù,
ale tento patøí rozhodnì mezi nejoriginálnìjší. Pøíbìh je rámován rùznými køesanskými obøady,
které se mísí s podivnými pohanskými rituály. Bizarnost snímku umocòuje doprovodná hudební
kakofonie a nevšední kamera. Hned o rok pozdìji se do podobné látky pustil také Branko Gapo
Ivanovski ve filmu Vreme bez vojna (Èas bez války). Na rozdíl od Georgievského se soustøedil
spíše na dùsledky zpackané kolektivizace a na marnou snahu hlavního hrdiny porazit systém.
V roce 1969 pøevedl Ljubiša Georgievski na plátno jeden z nejdùležitìjších momentù
makedonské historie. Filmem Republikata vo plamen (Republika v plamenech) reflektuje tzv.
Illindenské povstání z roku 1903 a vytvoøení Kruševské republiky, která byla (by trvala pouhých
10 dnù) první republikou na Balkánì.
70. léta - váleèná dramata i makedonská souèasnost
Ljubiša Georgievski byl nejplodnìjším makedonským režisérem pøelomu 60. a 70. let.
Jeho následující snímek Cenata na gradot (Cena mìsta) se vrací k posledním dnùm 2. svìtové
války do Ochridu, jehož obyvatele zachrání skuteènost, že se nìmecký velitel okupaèní armády
zamiluje do místní dívky.
Pozoruhodnou sondou do života malé obce v makedonských horách je film Žed (Žízeò)
Dimitra Osmanliho z roku 1971. Ve vesnici je pøevaha žen, protože vìtšina mužù odešla do
20
ciziny za prací. Navíc je zde znaèný problém s nedostatkem vody. Od návratu mužù ženy oèekávají mnoho,
oèekávání je však èasto nereálné.
Další váleèný film Makedonski del od peklot
(Makedonská èást pekla) natoèil v roce 1971 Chorvat
Vatroslav Mimica. Inspiroval se skuteènou událostí z pøelomu roku 1942 a 1943, kdy se bulharští okupanti snažili
v okolí Bitoly chytit legendárního revolucionáøe Todora Crno seme
Angelova.
Z téhož roku je vìzeòské drama Crno seme (Èerné sémì) Kirila Cenevského. Etniètí
Makedonci v øecké královské armádì jsou bìhem obèanské války v Øecku obvinìni, že jsou
komunisty a nepøáteli království. Jsou internováni ve vìzeòském táboøe na pustém ostrovì a zde
brutálním zpùsobem nuceni k slibu vìrnosti králi. Crno seme je prvním makedonským filmem,
který se stal jugoslávským kandidátem na Oscara.
Ve filmu Istrel (Výstøel) z roku 1972 nás zavádí Branko Gapo Ivanovski do Skopje, která je
v roce 1942 pod nadvládou bulharských okupantù. Zamìøuje se na represe vùèi studentùm, jenž
se vzbouøili proti bulharskému øediteli gymnázia a na komunistický odboj ve mìstì organizovaný
právì zejména studenty.
Psychologické drama Tatko (Tatínek) Kole Angelovského z roku 1973 rozvíjí podobný
motiv, jako Osmanliho Žed jak se žije ženì na vsi bez manžela. V pøípadì tohoto filmu odchází
manžel mladé maminky do armády a ona zùstává ve mlýnì s mladíkovým otcem okouzleným její
krásou.
Do nejhlubší minulosti se noøí v roce 1975 Kiril Cenevski filmem Jad (Utrpení). Vypráví
pøíbìh dvou slovanských bratøí odehrávající se v 11. století kdesi v Byzantské øíši. Podaøilo se mu
natoèit velmi syrový a autenticky pùsobící snímek v mnoha ohledech srovnatelný tøeba s Tarkovského Andrejem Rublevem èi Vláèilovou Markétou Lazarovou. Na tehdejší dobu a místo
se jednalo o pomìrnì nákladný projekt, který studio Vardar na dva roky finanènì vyèerpal.
Do historie (i když ne tak vzdálené jako o rok døíve Cenevski) se v roce 1977 vrací filmem
Najdolgiot pat (Nejdelší cesta) i Branko Gapo Ivanovski. Sleduje osudy nìkolika
makedonských zajatcù, které vede po potlaèení
Illindenského povstání skupina tureckých vojákù do
tureckého vìzení.
Do zcela jiného žánru patøí film Ispravi se,
Delfina (Drž se, Delfíno) Aleksandara Djuræinova
z roku 1977. Zavádí nás do oblasti vrcholového
sportu, konkrétnì plavání.
Film Presuda (Rozsudek) z roku 1977 Trajèe
Popova je v rámci jugoslávské kinematografie
výjimeèný tím, že øeší otázku zneužití moci
Ispravi se, Delfina politického komisaøe mezi partyzány.
80. léta
Na další makedonské hrané celoveèerní filmy si museli diváci poèkat až do roku Titovy smrti
(1980). Tehdy pøichází Branko Gapo Ivanovski s dramatem Vreme vodi (Èas vody) o osudech
obyvatel dvou horských obcí, kteøí spolu po desetiletí bojují o vodu z horského pramene.
Druhým kritickým snímkem z roku 1980 je hornické drama Olovna brigada (Olovìná
brigáda) Kirila Cenevského, která poukazuje na praktiky tìžební spoleènosti a tìžkou,
nebezpeènou a podhodnocenou práci horníkù.
21
Z roku 1981 je celoveèerní debut Stole
Popova Crveniot koò (Èervený kùò). Jedná
se podobnì, jako u Cenevského filmu Crno
seme o adaptaci románu Taška Georgievského a sleduje rovnìž osudy Makedoncù zapojených do øecké obèanské války
v letech následujících bezprostøednì po 2.
svìtové válce. Konkrétnì se zamìøuje na
skupinu, která v roce 1949 emigrovala do
Sovìtského svazu, ve kterém ji úøady umístili
Vikend na Mrtovci do Uzbekistánu.
Romance Steva Crvenkovského Južna
pateka (Jižní trasa) z roku1982 zaèíná tím, že matka pronajme bìhem synových studií jeho
pokoj. Shodou okolností jeho bývalé pøítelkyni - zaèínající filmové hereèce, jež má mezitím vztah s
fil-movým režisérem. Crvenkovski má na svém kontì ještì snímek Neli ti rekov (Copak) z roku
1984, který je remakem jeho vlastního televizního filmu z roku 1977 a vìnuje se údìlu pøeživších
bojovníkù z Illindenského povstání v roce 1903.
Holocaustu v Makedonii v dobì 2. svìtové války se dotýká film Kirila Cenevského Jazol
(Uzel) z roku 1985.
Svùj druhý celoveèerní film natoèil Stole Popov v roce 1986. Název Sreèna nova 49
(Šastný nový rok 49) odkazuje na pøelomový rok (1948), kdy došlo k roztržce mezi Titem a
Stalinem a k zmrazení vztahù mezi Jugoslávií a Sovìtským svazem. Dùsledkem této události bylo
mimo jiné i to, že navrátilci ze Sovìtského svazu upadají do podezøení, že jsou Stalinovi agenti.
Pøání „Šastný nový rok 49“ vyznívá pro nì znaènì ironicky.
Filmem Haj-faj (Hi-fi) debutoval v roce 1987 Vladimir Blaževski. Vinou se jím pøedevším
dvì témata - zaøazení èlovìka do spoleènosti po návratu z vìzení a opìtovné navazování vztahu
otce a syna. To vše je zasazeno do prostøedí hudebních kapel.
Vikend na Mrtovci (Víkend nebožtíkù) Kole Angelovského z roku 1988 je bláznivá èerná
komedie o zámìnì dvou nebožtíkù a jedné svatbì.
Posledním filmem natoèeným ještì v rámci Jugoslávie je vìzeòské drama Tetoviranje
(Tetování) Stole Popova z roku 1991. Vypráví pøíbìh èlovìka, který se dostává zcela
bezdùvodnì do vazby, ze které není
cesty zpìt. Pøestože je totalitní systém
v Jugoslávii již rozmetán na kusy, vìzení
jede stále podle zabìhaných pravidel a
dozorci s náèelníkem vìznice jsou
neomezenými pány nad životy vìzòù.
Na Evropských filmových cenách
reprezentoval film již novì vzniklou
samostatnou Republiku Makedonii a
získal i pøes odpor Øekù, kteøí
bojkotovali veškeré snahy o uznání Re- Tetoviranje
publiky Makedonie 1. cenu.
Makedonská kinematografie po odtržení od Jugoslávie
- hledání nových témat
První film po získání nezávislosti se Makedoncùm podaøilo natoèit až v roce 1993. Zasloužil
se o to do té doby nejplodnìjší makedonský režisér Branko Gapo Ivanovski. Není až tak
pøekvapivé, že jeho Makedonska saga (Makedonská sága) reaguje na narùstající mezietnickou
22
nevraživost (za Tita doèasnì umìle
potlaèenou všudypøítomným heslem
„Bratrství a jednota“). Do zapadlé
horské vsi pøijíždí mladý uèitel. Toho
obyvatelé vítají zprvu s otevøenou
náruèí a velké oblibì se tìší také
u dìtí. Vše ale pouze do chvíle než
zaène on - ortodoxní køesan - flirtovat s muslimskou dívkou.
V témže roce je uveden také
povídkový film Svetlo sivo (Šedé
Zbogum na dvaesetiot vek
svìtlo) režisérù Darka Mitrevského
(èást Djavol vo srceto - Ïábel
v srdci), Srdjana Janiæijeviæe (èást Prekrasen svet - Nádherný svìt) a Aleksandara
Popovského (èást Pticata urubu i dievica - Pták Urubu a panna).
O doposud nejvìtší úspìch makedonské kinematografie se zasloužil svým celoveèerním
hraným debutem Pred doždot (Pøed deštìm) z roku 1994 režisér Milèo Manèevski. Pøíbìh o
hluboce zakoøenìné mezietnické nenávisti mezi albánskými Muslimy a ortodoxními Makedonci
zvítìzil na mnoha filmových festivalech (napø. Zlatý lev v Benátkách) a byl nominován na Oscara.
Film Angeli na otpad (Andìlé do smetí) Dimitra Osmanliho z roku 1995 nás zavádí na
smetištì, kde se v dùsledku spoleèenských zmìn ocitla rùznorodá skupina lidí. Osmanli tak
reaguje na prudké zhoršení ekonomické situace mnoha rodin, ke kterému došlo také v 90. letech
v Makedonii, pøestože ta nebyla pøímo postižena válkou.
Také film Samouništuvanje (Sebevražda) Erbila Altanaje z roku 1996 nastiòuje, jak to
vypadalo v Makedonii bezprostøednì po jejím odchodu z Jugoslávie. Pøíbìh taxikáøe bez
morálních hodnot a rozpadu jeho rodiny se odehrává vìtšinou na sídlišti na pøedmìstí Skopje.
V roce 1997 se Makedoncùm podaøilo po dlouhé dobì natoèit v jednom roce dva celoveèerní
snímky. Film Preku ezeroto (Pøes jezero) Antonia Mitrièeského je pøíbìhem o velké lásce
trvající nìkolik desítek let navzdory nepøízni osudu. Také pro tento film je urèující událostí konflikt
mezi Stalinem a Titem, ke kterému došlo v roce 1948. Hranice mezi Albánií a Jugoslávií se po ní
neprodyšnì uzavírá a Konstantin s Elenou zùstávají každý na jedné stranì. Ne však nadlouho.
Konstantin se rozhodne pøeplout Ochridské jezero za svou láskou. Netuší však, že cesta k ní bude
mnohem delší než jen pár kilometrù pøes jezero. Film se veze trochu na vlnì úspìchu, kterého
dosáhl Manèevski s Pøed deštìm.
Snímkem Džipsi medžik (Gypsy magic, Cikánská magie) se v roce 1997 vrací Stole
Popov mezi romskou komunitu v Makedonii (již v roce 1979 natoèil krátkometrážní film Dae
z romského prostøedí, který byl nominován na Oscara). Dramatický pøíbìh podává režisér s lehkostí a s citem pro romskou mentalitu, která upøednostòuje svobodu pøed majetkem a sny pøed
realitou.
Záležitostí, která se naprosto vymyká
nejen makedonskému, ale i celobalkánskému kontextu je existenciální
drama s prvky postmoderní fantasy
Zbogum na dvaesetiot vek (Sbohem
20. století) Darka Mitrevského a
Aleksandara Popovského z roku
1998. O tom, že mají makedonští tvùrci
chu experimentovat, svìdèí také
snímek Maklabas Aleksandara Aca
Džipsi medžik Stankovského ze stejného roku.
23
Makedonskou stopu nese také Paskaljevièùv povídkový film Bure baruta (Sud prachu), a to
nejen úèastí herce Nikoly Ristanovského (tváø z plakátu k filmu), ale také úèastí makedonské
produkèní spoleènosti Gradski kina.
Posledním snímkem natoèeným v minulém století je film Ivana Mitevského Vreme, život
(Èas, život) z roku 1999 zabývající se životem starých lidí ve Skopji.
Makedonská kinematografie v novém tisíciletí - nástup
mezinárodních koprodukcí a nových produkèních
spoleèností
Makedonská kinematografie po roce 2000 je ve znamení koprodukcí s dalšími zemìmi.
Konèí také monopol Vardar filmu a na jeho místo nastupují postupnì nové produkèní spoleènosti,
jako Sektor film, Skopje film studio, Horizont film, Kaval film a další.
Prvních domácích celoveèerních filmù v novém tisíciletí se diváci v Makedonii doèkali až
v roce 2001. Z tohoto roku je belgicko-makedonské drama Odmazda (Krevní msta) belgického
režiséra Jana Hintjense, jenž
poukazuje na to, že krevní msta nezná
hranice státu a povinnost pomsty se
dìdí z generace na generaci.
Ve stejném roce pøichází se svým
druhým snímkem Milèo Manèevski.
Ambiciózní a na makedonské pomìry
nákladný snímek Prašina (Dust,
Prach) je westernovou variací
Prašina
zasazenou do Makedonie poèátku 20.
století. Velmi složitý pøíbìh má nìkolik
propletených dìjových linií odehrávajících se v rùzných stoletích a na rùzných kontinentech.
V roce 2001 natoèil bulharský režisér Ivan Pavlov drama Sudbinata kako staorec (Osud
krysy), které je první bulharsko-makedonskou koprodukcí. Spolupráce bulharských a
makedonských filmaøù pokraèuje i v roce 2002 filmem Podgrevanie na vèerašniot ruèek
(Ohøívání vèerejšího obìda) dalšího bulharského tvùrce Kostadina Boneva.
Také drama z roku 2002 Kako loš son (Jak ve zlém snu) Antonia Mitrièeského je
koprodukcí. Kromì Makedonie se na nìm podílela Velká Británie, Itálie a Chorvatsko. Film
vyznaèující se snovou atmosférou øeší v nìkolika vzájemnì nesouvisejících pøíbìzích otázku
makedonské identity a váleèná traumata.
Nejvìtšího komerèního úspìchu dosahuje v roce 2004 Darko Mitrevski èernou komedií
Bal-kan-kan. Pátrání po koberci, ve
kterém bylo zabaleno mrtvé tìlo
babièky, provází diváka nìkolika
balkánskými zemìmi a zavádí jej do
svìta organizovaného zloèinu a
stejnì, jako ve snímku Zbogum na
dvaesetiot vek nešetøí Mitrevski
krví. Úspìch snímku tkví patrnì v tom,
že ji smíchal se šavnatým balkánským humorem a velmi svižným
tempem vyprávìní. Film Golemata
voda (Velká voda) Iva Trajkova - reBal-kan-kan
žiséra pùsobícího již mnoho let
24
v Èesku, vznikl v makedonsko-èeskoslovenské koprodukci. Zavádí diváky do
èasu tìsnì po 2. svìtové válce do
prostøedí sirotèince, ve kterém jsou
umístìny dìti kolaborantù a nepøátel
režimu.
Rok 2004 v makedonské kinematografii je zajímavý tím, že zde
vznikly dva filmy s dìtskými hrdiny
v hlavní roli (což se nestalo bìhem celé
její historie). Kromì Velké vody totiž
Karaula
pøišel do kin také film Iluzija (Iluze)
Svetozara Ristovského. Vypráví
pøíbìh literárnì nadaného chlapce, který pochází z velmi nezávidìníhodných pomìrù. Ve škole je
šikanován spolužáky a tak se jeho nadìje upírají k pùvodem bosenskému uèiteli literatury, který
jej podporuje a chce jej pøihlásit do mezinárodní literární soutìže.
Další makedonskou koprodukcí (tentokrát s Nìmeckem) je drama Kontakt absolventa
pražské FAMU Sergeje Stanojkovského z roku 2005 o vztahu muže propuštìného z vìzení a
mladé ženy s psychickými problémy.
V roce 2006 vznikl v Makedonii televizní film s fantasy prvky Navi (režie: Miodrag Šaurek a
Vilijam Šaurek). Dále pak koprodukèní èesko-makedonský experimentální roadmovie Iva
Trajkova s autobiografickými prvky pojmenované jednoduše Movie a Tajnata kniga (Tajná
kniha), kterou režíroval Vlado Cvetanovski. Hlavním motivem tohotodobrodružného dramatu je
pátrání po Tajné knize - základním díle støedovìké náboženské sekty Bogomilù (s fenoménem
bogomilství jsme se mohli setkat již ve filmu Jad Kirila Cenevského), která se z Balkánu v dobì
byzantské øíše a po jejím rozpadu rozšíøila až do Francie.
V roce 2006 také došlo v balkánské kinematografii k malému zázraku, když se spojili filmaøi
ze všech ex-jugoslávských republik pøi natáèení Grliæova filmu Karaula (Hranièní hlídka)
komediálního dramatu z jugoslávsko-albánského pohranièí o vojenské posádce støežící
stanovištì pohranièníkù nad Ochridským jezerem.
V roce 2007 mìly v Makedonii premiéru tøi celoveèerní filmy. Milèo Manèevski natoèil (v koprodukci Makedonie s Bulharskem, Nìmeckem, Itálií a Španìlskem) první makedonský horor
Senki (Stíny). Také sociální drama s magickými prvky Ja sum od Titov Veles (Já jsem z mìsta
Titùv Veles) Teony Strugar Mitevské je koprodukcí nìkolika zemí (Makedonie, Belgie, Francie,
Slovinsko). Snímek o tøech rozdílných sestrách žijících v prùmyslovém mìstì Veles (za
Jugoslávie Titùv Veles) získal 8 ocenìní na filmových festivalech, vèetnì festivalu ve Valencii.
Tøetím filmem z roku 2007 je debut Igora Izi Ivanova
Prevrteno (Vzhùru nohama), který patøí urèitì k tomu
nejzajímavìjšímu, co v Makedonii v novém století
vzniklo. Nocí ujíždí vlak a mezi unavenými pasažéry je i
mladík, jehož život film postupnì skládá ze støípkù
vzpomínek.
V roce 2009 natoèil Ivo Trajkov v koprodukci
Makedonie a Èeské republiky artový snímek Ocas
ještìrky (Sozercanie) o mladíkovi, kterému bylo
pøedpovìzeno v devìtadvaceti letech zemøít. V Èeské
republice byl snímek pøijat (stejnì jako pøedešlé Movie)
velmi rùznorodì.
Také drama Normal (2009) Julia Ševèíka, ve které
Ocas ještìrky
ztvárnil hlavní roli seriového vraha Petra Kurtena Milan
25
Kòažko, vznikl ve spolupráci Èeské
republiky a Makedonie (spolu s Velkou
Británií).
Trochu diskutabilní je, zda do
makedonské kinematografie øadit
snímek East-West-East, který natoèil
Gjergj Xhuvani. Jedná se o Makedonsko-albánskoitalskou koprodukci,
ve které však Makedonii zastupuje
Ova ne e Amerikanski film
pravdìpodobnì ryze albánská produkèní
spoleènost SM ART. Ale i tento snímek
o neúspìšném pokusu sestavit albánský cyklistický tým pro Tour de France èerpal prostøedky
z makedonskou vládou zøízeného filmového fondu (Agencija za film na Republika Makedonija),
takže do tohoto výètu patøí, podobnì jako nìkolik dalších albánských snímkù, o kterých se zmiòuji
v dalším textu.
Další koprodukcí, na které se Makedonie (spolu s Bulharskem, Velkou Británií,
Maïarskekem a Švédskem) v tomto roce podílela je komedie Mission London (Mise Londýn)
bulharského režiséra Dimitara Mitovského.
Pøekvapením byl ètvrtý film Milèa Manèevského Majki (Matky) z roku 2010. Po skvìle
pøijatém snímku Pøed deštìm o mezietnické nenávisti v Makedonii, po žánrovém crossoveru
Prašina (Prach) a pokusu o horor Senki (Stíny) natoèil tento komorní povídkový hraný dokument.
Pozoruhodný námìt má filmový debut makedonsko-albánského režiséra Arbena I. Kastratiho Zemjata pomedžu granitite (Zemì mezi hranicemi) z roku 2010. Odehrává se v roce
1983. Na území nikoho mezi Albánií a Jugoslávií se náhodou potkávají dva politiètí vìzni na
útìku. Malíø se chce dostat z Albánie do Jugoslávie. Opaèným smìrem putuje uèitel z Kosova.
Albánské tématiky se dotýká také švýcarsko-makedonské drama Vojnata završi (Konec
války) Mitka Panova z roku 2010, které sleduje osudy albánské rodiny, jež uprchla v dobì
napadení Srbska letectvem NATO z Bìlehradu do Švýcarska.
Film Tatko (Otec) makedonsko-albánské režisérky Shqipe Nuredini Duka z roku 2010 je
drama o otci, který pøichází ve válce o syna a zùstává v domì jen s matkou a dcerou.
Povídkový film Neke druge priæe (Nìkteré další pøíbìhy) o nejrùznìjších problémech
souvisejících s mateøstvím, natoèený pìticí režisérek ze zemí bývalé Jugoslávie,
pøedznamenává trend návratu ke spolupráci filmaøù bývalých jugoslávských republik, který je
pøíznaèný pro ex-jugoslávskou kinematografii druhé dekády 21. století. Povídky jsou nazvány
pøíznaènì Makedonská povídka, Srbská povídka, Bosenskohercegovská povídka, Slovinská
povídka a Chorvatská povídka. Makedonskou èást režírovala Marija Džidževa.
Vcelku zajímavou filmovou høíèkou je gangsterská parodie Ova ne e Amerikanski film
( To t o n e n í a m e r i c k ý f i l m ) S a š i
Pavlovského z roku 2011. Po dlouhých
devatenácti letech se v roce 2011 k režii
celoveèerního filmu odhodlal také Vladimir
Blaževski (pøedešlý film Bulevar
Revolucije natoèil v produkci Ljubiši
Samardžiæe v roce 1992). Od roku 1994, kdy
mìl premiéru Manèevského film Pøed
deštìm se situace s albánskou menšinou v
Makedonii mnoho neuklidnila. Blaževski
však ve filmu Pankot ne e mrtaov (Punk is
Pankot ne e mrtaov
not dead) k tématu nesnášenlivosti mezi
26
etniky pøistoupil úplnì jinak. Ve snímku
nechal obnovit punkovou kapelu, která
byla populární v dobì Jugoslávie, aby
sehrála koncert v Albánci osídleném
Debaru na akci poøádané jakousi
evropskou humanitární organizací. Co k
tomu organizátory vedlo, je nabíledni
kapela byla totiž multietnická...
Relativnì velkého úspìchu, jak
v Makedonii, tak i na rùzných filmových
festivalech, dosáhl sportovnì-romantický
snímek Darka Mitrevského Treto
Do balèak
poluvreme (Tøetí poloèas) z roku 2012 o
poèátcích makedonského fotbalu. Zajímavým poèinem je také film Balkanot ne e mrtov (Balkán
není mrtvý) Aleksandara Popovského, který se odehrává na poèátku 20. století a je natoèen
èásteènì v divadelních kulisách. Jedná se opìt o adaptaci divadelní hry Dejana Dukovského
(podle jeho hry byl døíve natoèen tøeba Sud prachu).
V roce 2013 mìl premiéru druhý celoveèerní film Igora Ivanova Soba so piano (The Piano
Room, Pokoj s piánem) což je povídkový film poskládaný z fragmentù životních pøíbìhù mnoha
postav, které mají jedno spoleèné - vrací se do hotelového pokoje s piánem.
Stole Popov si dal, podobnì jako Vladimir Blaževski, s dalším filmem poøádnì na èas. Na
jeho novinku - westernovì ladìný historický spektákl Do balèak (Až po jílec) odehrávající se na
poèátku 20. století jsme museli èekat osmnáct let až do roku 2014. Jako by si Stole Popov øekl, že
když už se pustil do natáèení filmu, musí to stát za to - Do balèak je nejdražším filmem
makedonské historie.
V této chvíli (bøezen 2015) posledním ryze makedonským filmem je snímek Djeca na sonceto
(Dìti slunce) Antonia Mitrièeského. Vypráví pøíbìh rodiny, která musela opustit domov a zaèíná
nový život.
Druhá dekáda 21. století
- ve znamení spolupráce ex-jugoslávských zemí
Že v posledních nìkolik letech dochází stále èastìji ke spolupráci mezi zemìmi bývalé
Jugoslávie, jsem naznaèil již v souvislosti s filmem Neke druge prièe z roku 2010. To, že hráli
v srbském filmu tøeba chorvatští èi bosenští herci, nebylo ani devadesátých letech nièím
neobvyklým. Novì však dochází také ke spoluúèasti finanèní a k vìtší provázanosti filmových
štábù napøíè postjugoslávskými zemìmi. Vznikají tak filmy, které lze považovat za spoleèná díla
tìchto zemí.
Kontroverzní komedie Parada
(2011) Srdjana Dragojevièe o snaze
uspoøádat v Bìlehradì pochod gayù a
lesbièek není první velkou spoluprací
ex-jugoslávských zemí. Tou byl výše
zmínìný snímek Karaula (2006).
Urèitì je ale potøeba vyzdvihnout fakt,
že právì obrovský úspìch tohoto filmu
u divákù napøíè stále ještì znesváøenými bývalými jugoslávskými
republikami znamenal významný
Parada
impulz pro filmaøe ze všech ex27
jugoslávských zemí ke spojování sil. Ve
stejném roce mìla premiéru komedie
Spomenik Majklu Dzeksonu (Pomník
Michaela Jacksona) Darka Lungulova, na
které se podílela Makedonie spoleènì se
Srbskem, Èernou Horou, Chorvatskem,
Nìmeckem a Francií. Hlavní hrdina v ní
dostane nápad, jak zatraktivnit pro turisty malé
skomírající mìsto - chce postavit na místì
uvolnìném po památníku z éry socialistické
Spomenik Majklu Dzeksonu Jugoslávie památník Michaelu Jacksonovi.
Stanje šoka (V šoku) slovinského režiséra
Andreje Košaka vzniklé v roce 2011 v produkci Slovinska, Bulharska, Srbska, Bosny a
Hercegovina a Makedonie je dramatem o dìlníkovi, který se probudí v roce 1996 po deseti letech
z kómatu uprostøed kapitalistického Slovinska.
I Malý ljubavni bog (Malý milostný bùh) Èernohorce Željka Sošiæe - další drama
natoèené v roce 2011 je výsledkem spolupráce bývalých jugoslávských republik - konkrétnì
Èerné Hory, Slovinska a Makedonie.
V netradièním mezinárodním složení (Øecko, Portugalsko, Turecko, Nizozemí, Francie,
Makedonie) vzniklo ještì v roce 2011 drama J.A.C.E. øeckého režiséra Menelaose
Karamaghiolise o malém albánsko-øeckém chlapci, který se dostává do prostøedí
organizovaného zloèinu. Z roku 2011 pochází také pozoruhodný projekt Skopje remixed, který
spojuje 9 krátkých filmù deseti mladých makedonských režisérù. Vznikl v makedonsko-srbské
produkci.
Na zatím posledním snímku Teony
Mitevské Ženata koja si gi izbriša solzite
(Žena, která smetla své slzy - 2012) se
podepsaly s Makedonií také Nìmecko,
Slovinsko a Belgie.
Další dvì koprodukce bývalých
jugoslávských republik, na kterých se
podílela i Makedonie, mìly premiéru v roce
Skopje remixed
2014. Drama Takva su pravila (Taková
jsou pravidla, 2014) Chorvata Ogniena
Sviliæiæe vzniklé v kooperaci Chorvatska, Francie, Srbska a Makedonie vypráví o øidièi autobusu,
který ctí zákony a vìøí ve spravedlnost systému. To však jen do doby, než nìkdo zmlátí jeho syna.
Snímek Inferno Slovince Vinka Moderndorfera sleduje osudy rodiny bojující o své pøežití na
okraji spoleènosti. Podílelo se na nìm Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko a Makedonie.
Aby byl výèet makedonských filmù a filmù s makedonskou úèastí kompletní, je tøeba zmínit
ještì spolupráci makedonské produkèní spoleènosti Sektor film na natáèení nového bulharského
filmu Štefana Komandareva Sadilišteto (Soud) s Mikim Manojlovièem v hlavní roli. Tatáž
spoleènost døíve spolupracovala i na filmu Parada a na irském dramatu As If I Am Not There (Až
tu nebudu) Juanity Wilson z bosenské války natoèeném v roce 2010.
V letošním roce se máme na co tìšit
V roce 2015, pokud vše vyjde podle plánu, by mohlo mít premiéru až šest filmù, které lze
zcela nebo alespoò èásteènì pøiøadit Makedonii. Hotový je již film Medena noæ (Medová noc) Iva
Trajkova, který je adaptací Procházkovy prózy Ucho (tatáž pøedloha posloužila i Karlu
28
Kachyòovi pøi natáèení stejnojmenného filmu). V postprodukci je také film Lazar Svetozara
Ristovského. Drama Svedok (Svìdek) Mitka Panova má naplánovanou premiéru na druhou
polovinu roku. Oèekávaný je také režijní debut známého herce Radeho Šerbedžiji nesoucí
název Osloboduvanje na Skopje (Osvobozování Skopje) vznikající v Makedonské produkci.
Svùj celoveèerní hraný debut Tri dena vo septembri chystá podle scénáøe, který napsal
s Igorem Ivanovem Darijan Pejovski - jeden z deseti režisérù, který se prezentoval již v projektu
Skopje Remixed…
Závìrem…
Makedonská kinematografie je malá kinematografie malé zemì. Zemì, která se potýká
s mnoha problémy - snaží se o nastartování ekonomického rùstu, rozvoj infrastruktury, øeší
problémy mezi etniky uvnitø svých hranic, neustále nemá vyjasnìné nìkteré otázky se svými
sousedy atd. Pøesto lze konstatovat, že i navzdory všem tìmto nesnázím je její kinematografie na
vzestupu. Zemì se stará o podporu kinematografie. Dùsledkem je vzrùstající poèet filmù, které se
zde natoèí. To, že v uplynulých dvaceti letech byly roky, kdy zde nevznikl jediný film a nyní se
roènì dokonèuje nìkolik snímkù, je toho jasným dùkazem. Sympatické je, že se ke slovu koneènì
dostávají také mladí tvùrci. Makedonská kinematografie si našla svou cestu - tou je na jedné
stranì státní podpora, ale zejména spojování sil s dalšími zemìmi regionu a spolupráce s ekonomicky silnìjšími partnery a èerpání penìz z evropských fondù. Na hodnocení úrovnì této nové
tvorby je ještì brzy. Pøesto si troufám tvrdit, že díky programu Vsetínského filmového maratonu Vivat Makedonie!, který v programu pøináší pomìrnì reprezentativní vzorek souèasné
makedonské filmové tvorby, si mùžete alespoò pøedbìžný názor utvoøit.
(Poznámka k názvùm filmù - vìtšina nemá èeský název. V textu jsou použity autorovy pøeklady
originálních názvù)
(JF)
___________________________________________________________________________
REPUBLIKA MAKEDONIE
Republika Makedonie je jedním ze sedmi nástupnických státù bývalé Jugoslávie. Svou
nezávislost vyhlásila v roce 1991. Kvùli vleklým sporùm s Øeckem o užívání oznaèení
Makedonie, které si peloponéský stát nárokuje a kde takto pojmenovává region na
severovýchodì zemì, byla mezinárodnì existence Makedonie uznána až v roce 1993, kdy
Øecko souhlasilo s jakýmsi kompromisním oznaèením „Bývalá jugoslávská republika
Makedonie“. V mezinárodních spoleèenstvích tak stát vystupuje pod zkratkou FYROM, ale doma
se toto oznaèení neužívá. Historická Makedonie se nachází na území šesti dnešních státù - zbývá
jmenovat Bulharsko, Albánii, Srbsko a Kosovo.
Makedonská republika je vnitrozemským státem jihovýchodní Evropy sousedící s Kosovem,
Srbskem, Bulharskem, Øeckem a Albánií. Její rozloha dosahuje asi tøetinu území Èeské
republiky, 25 713km2. V zemi žije nìco málo pøes dva miliony obyvatel, z toho ètvrtina v hlavním
mìstì Skopje. Mluví se zde makedonsky a pøevažuje pravoslaví. Makedonie patøí v Evropì k nejchudším a nejzaostalejším zemím, bojuje s ekonomickými a sociálními problémy, zároveò patøí
k zemím s nejvyšší porodností. Pøirozený pøírùstek zvyšuje pøedevším albánské obyvatelstvo a i
díky tomu je makedonská populace ètvrtou nejmladší v Evropì.
Území dnešní Makedonské republiky osídlili Slované v 6. a 7. století. V 9. století se vìtšina
zemì dostala pod vliv Bulharské øíše a šíøilo se zde køesanství z blízké Byzance, která zemi
v roce 1018 ovládla. O dvì století pozdìji se stala centrem nového Bulharského státu. Od 14.
století až do roku 1913 trvalo dlouhé období turecké nadvlády, která usilovala o islamizaci. Po
29
ustavení Království Srbù, Chorvatù a Slovincù bylo území dnešní Republiky Makedonie souèástí
Srbska, pozdìji Vardarské bánoviny. Za druhé svìtové války byla vìtšina území anektována
zemìmi Osy a po jejím skonèení byla v rámci Jugoslávie vyhlášena Lidová republika Makedonie,
pøejmenovaná v roce 1963 na Socialistickou republiku Makedonii. Její trvání ukonèil rozpad
jihoslovanské federace na poèátku 90. let.
Republika Makedonie se dokázala držet stranou všech konfliktù na území bývalé
Jugoslávie. Až v roce 1999 se bìhem konfliktu v sousedním Kosovu stala doèasným útoèištìm
tamních uprchlíkù. V letech 2000-2001 v zemi zuøil ozbrojený spor mezi makedonskou vládou a
albánskými povstalci z Národní osvobozenecké armády, který se pøiblížil obèanské válce. S pøispìním NATO a EU se podaøilo konflikt uklidnit.
(MB)
30
DOBROVOLNÍCI, KTEØÍ PØICHYSTALI MARATON
Organizaèní výbor Vsetínského filmového maratonu:
Milan Kostelník - pøedseda Filmového klubu Vsetín ([email protected])
Petr Mašata - technické a organizaèní zajištìní, pøíprava filmù ([email protected])
Jiøí Fiala - dramaturgie, grafika, katalog, pøíprava filmù ([email protected])
Lenka Fialová - bufet, korektury ([email protected])
Tomáš Svoboda - propagace ([email protected])
Pøeklady filmù:
Medová noc - Petr Mašata
Balkan Is Not Dead - Petr Michálek
Nejdelší cesta - Jelena Radièanin
Dìti slunce - Eva Petrèková
Pøes jezero - Katerina Dimovska a Bohuslav Válek
Pariser platz - Berlin - Lenka Fialová
Sbohem 20. století - Silvia Matúšová
Jak jsem zabil svìtce - Lenka Fojtíková
Pokoj s piánem - Pavel Pilch
Skopje remixed - Petr Mašata
Text katalogu:
Jiøí Fiala (JF), Petr Michálek (PMi), Marie Barešová (MB), Petr Mašata (PMa), Milan Kostelník
(MK)
Znìlka festivalu:
Jiøí Fiala (s použitím skladby Alexandar kapely Mizar)
Další pomoc pøi zajištìní akce:
Kateøina Pilko, Eliška Káèerková, Mirka Øíhová, Gabriela Svobodová Martina Trèková,
Eva Petrèková a další
Dìkujeme všem, kteøí nezištnì pomohli.
Vsetínský filmový maraton se koná pod záštitou
zplnomocnìného velvyslance Republiky Makedonie
J.E. Paskala STOJÈESKÉHO
31
OBSAH KATALOGU S PROGRAMEM FESTIVALU:
Vivat Makedonie! ........................................................................................................................2
Jak jsme pøipravovali VFM ..........................................................................................................2
PROGRAM FESTIVALU ..........................................................3
Pátek 10. 4. ...................................................................................................3
17:00 hodin - Punk is not dead ................................................................................................... .3
Vladimir Blaževski ..................................................................................................................... 3
19:30 hodin - Medová noc........................................................................................................... 4
Ivo Trajkov................................................................................................................................... 4
22:00 hodin - Balkan is not dead.................................................................................................. 5
Aleksandar Popovski.................................................................................................................. 6
Sobota 11. 4................................................................................................. 6
10:00 hodin - Nejdelší cesta........................................................................................................ 6
Branko Gapo Ivanovski.............................................................................................................. 6
13:00 hodin - Dìti slunce............................................................................................................. 7
Antonio Mitrièeski........................................................................................................................ 8
15:05 hodin - Movie..................................................................................................................... 8
17:15 hodin - Pøes jezero............................................................................................................. 8
19:40 hodin - Pariser platz - Berlin............................................................................................... 9
22:05 hodin - Sbohem 20. století............................................................................................... 10
Darko Mitrevski........................................................................................................................ 11
Nedìle 12. 4................................................................................................ 11
9:30 hodin - Jak jsem zabil svìtce.............................................................................................. 11
Teona Strugar Mitevska............................................................................................................ 12
11:30 hodin - Pokoj s piánem..................................................................................................... 13
Igor Izi Ivanov............................................................................................................................ 13
13:45 hodin - Skopje remixed.................................................................................................... 13
Rozhovor s Ivem Trajkovem...................................................................................................... 15
Rozhovor s Vericou Nedeskou.................................................................................................. 16
Verica Nedeska......................................................................................................................... 17
110 LET MAKEDONSKÉ KINEMATOGRAFIE.......................................................................... 18
REPUBLIKA MAKEDONIE....................................................................................................... 29
DOBROVOLNÍCI, KTEØÍ PØICHYSTALI MARATON............................................................... 31
___________________________________________________________________________
www.fkvsetin.cz