Efektivita českého systému třídění odpadu v kontextu

Transkript

Efektivitačeskéhosystémutříděníodpadu
vkontextuEvropskéunie
Vypracovalo:CETA–Centrumekonomickýchatržníchanalýz,z.ú.
Autorskýkolektiv:JonášRais,TomášBenko,AlešRod
Editor:AlešRod
Korektura:LucieAdamcová
Rokvydání:2016
2
Executivesummary
Teoretickávýchodiska:
•
Nakládánísodpadypředstavujeunikátnílaboratořregulace.Beznadsázky.Jednotnýpolitický
cílosběru,separaciavyužitíobalovýchodpadů,kterýjenastavenýnaúrovniEvropskéunie,
se jednotlivé členské státy snaží plnit prostřednictvím různých regulatorních nástrojů.
Včlenskýchzemíchsetaksetkávámesodlišnýmisystémy,kterédosahujírůznýchvýsledků.
Proto tato problematika poskytuje velký prostor pro porovnání efektivity různých
regulatorníchnástrojůvrůznýchzemích.
•
Negativníexternalitajevýsledkemtakovéhojednání,kdysubjektAgenerujenákladysubjektu
B, avšak subjekt A za to nenese žádnou odpovědnost. Kvůli neexistenci kompenzace je
negativníexternalitaoznačovánajakotržníselhání.Velmičastosesnegativnímiexternalitami
setkáváme v oblasti s dopadem na životní prostředí. K eliminaci negativních externalit
spontánnímvyjednáváním(Coasůvteorém)docházíkvůlinereálnýmpodmínkámvelmizřídka,
protojsoustanovoványpolitickécíleanaplňoványprostřednictvímintervencestátu.
•
Lidskéjednáníjezaloženénasvobodnévůli.Pokudjeněkdeexplicitněstanovenpolitickýcíl
(např.právěvoblastiodpadovéhohospodářství),pohybujemesevoblastisecond-bestřešení,
tedy v oblasti, kdy lidské jednání ovlivňuje regulace a generuje tak nepřirozené motivace
jednotlivýmaktérům.
•
Voblastinakládánísobalovýmiodpadyjeregulacenejčastějizaloženanarozšířenépovinnosti
výrobcůobalů(ExtendedProducerResponsibility–EPR).Právěvýrobcimusízajistitkontrolu
nadcelýmcyklemobalovéhomateriálupoužitéhovrámciobchodníčinnosti,včetněsběrua
využitíobalovýchodpadů(jednáseoprincip,kdyplatíznečišťovatel,tj.PoluterPaysPrinciple
–PPP).
•
Výrobci mají na výběr, zda sběr „jejich“ obalových odpadů zajistí sami, nebo zda využijí
možnostsdílenínákladůnasběrnousíťprostřednictvímprovozovatelekolektivníhosystému
(ProducerResponsibilityOrganization–PRO).Vzásadějemožnéříct,ženakládánísobalovými
odpady prostřednictvím PRO systémů dosahuje velmi dobrých výsledků, co se stanovených
politickýchcílůtýče.
Českárepublika:
•
V oblasti nakládání s obalovými odpady Evropská unie stanovuje závazné cíle (60 % využití
obalůa55-80%recyklace,prokonkrétnímateriály:sklo60%,papír60%,kovy50%,plasty
22,5%adřevo15%).Cílesimohoučlenskézeměupravit(zpřísnit).VČeskérepublicejsou
aktuálněstanovenyrecyklačnícílena70%uskla,70%upapíru,37%uplastů,50%ukovůa
15%udřeva.
•
VČeskérepublicesevětšinaproducentůobalovýchodpadůpřipojilakekolektivnímusystému
rozšířené odpovědnosti PRO, jehož provozovatele (společnost EKO-KOM, a.s.) producenti
obalůzároveňvlastníakontrolují.SystémvČeskérepublicefungujeodroku1997.Účastníse
jejvícenež20tisícfirem,kterézajišťujísběrobalovýchodpadůprostřednictvímvícenež250
tisíckontejnerůnatříděnýodpad.
3
•
Z hlediska oficiálně reportovaných měr recyklace Česká republika patří k nejúspěšnějším
státům. Jako klíčové atributy systému jsou přitom vyzdvihovány transparentní nastavení
systému, shodné podmínky pro všechny partnery systému, dostatečně hustá a dostupná
sběrnásíťtříděníobalovýchodpadůazvyšujícíseochotaspotřebitelůtříditodpad.
o
PovinnéosobyzapojenédosystémusdruženéhoplněníEKO-KOMuvedlynatrhvroce
2014 celkem 2 979 976 tun obalů. Z toho bylo 921 799 tun obalů nevratných a
2058177tunobalůvratných(dleevidenceEKO-KOM).
o
CelkembyloevidovánovČeskérepublice1019805tunnevratnýchobalovýchodpadů
(dleevidenceCENIA–údajzahrnujeobalovýodpadfiremzapojenýchvkolektivním
systému,takfiremřešícíchsvouodpovědnostindividuálně).
o
Vrámcikolektivníhosystémubylovroce2014recyklovánonebovyužito690047tun
nevratných obalů, což odpovídá 75% míře využití (a 40,5 kg využitých obalových
odpadůnaobyvatele–o72%vícenežvroce2005).
o
Celkověbylovyužitoneborecyklováno801207tunnevratnýchobalů,ztoho744280
tun bylo materiálově recyklováno, 6 016 energeticky využito a 50 911 spáleno ve
spalovnáchodpadůsenergetickýmvyužitím.
o
Celková dosažená míra recyklace obalů tedy byla v roce 2014 73 % a míra využití
78,6%,cožoprotipředchozímurokuznamenánárůstmíryrecyklaceo3,1procentních
bodů(69,9%vroce2013)amíryvyužitío3,9procentníchbodů(74,7%vroce2013).
o
MírarecyklaceobalovýchodpadůvČeskérepublicesedlouhodobězvyšujeuvšech
materiálů,výjimkoujsoupouzeněkterémeziročnívýkyvy.
o
Dlouhodobě nejvíce recyklovaným materiálem je papír/lepenka. V roce 2014 bylo
88,6 % ze vzniklých papírových odpadů materiálově recyklováno a celkem 93,2 %
využito(vrámcikolektivníhosystémuEKO-KOMbylovyužito89%papírovýchobalů).
Vrámcikolektivníhosystémubylodruhýmnejvícevyužívanýmmateriálemsklo(89%)
atřetímplasty(67%).
o
Dle evidence CENIA však byly v roce 2014 druhým nejvíce využívaným materiálem
plasty (72,9 %, míra využití obalových odpadů vzrostla oproti roku 2013 o 1,4
procentníchbodů)atřetímsklo(71,6%,míravyužitípokleslaoprotiroku2013o3,4
procentníchbodů).Materiálověrecyklovánobylo71,6%sklaa58,2%plastů.
•
Z provedené analýzy vyplývá, že podstatnou výhodou českého kolektivního systému je
zohlednění motivací jednotlivých aktérů v samotném nastavení systému: provozovatel je
neziskový a je vlastněný povinným průmyslem, zároveň samotný provozovatel s odpady
nenakládá a není jejich vlastníkem. To vede k eliminaci některých potenciálně negativních
motivací na straně provozovatele systému (podrobněji diskutováno v kapitole 4). Na druhé
stranějecentralizovanýsystémredistribucefinančníchprostředků,kterýpomáházastejných
podmínek omezit některé negativní motivace obcí a operátorů trhu (podrobnější diskuze
vkapitole5).Vneposlednířadějasnévymezeníodpovědnostíapravidelnéaudityakontroly
všechsoučástísystémučinísystémrelativnětransparentním.
•
Rizikem každého kolektivního systému je počet černých pasažérů, tj. subjektů, které se na
fungování systému finančně ani jinak nepodílejí (v angličtině tzv. „free-rider problem“).
4
Odhadujese,ževčeskémsystémuseasi5%firemvyhýbáodpovědnostiuspotřebitelských
obalůa10%firemuobalůprůmyslových.VkontextuzemíEvropskéuniejetonadprůměrně
dobrý výsledek, ale zlepšování (resp. nezhoršování) tohoto stavu představuje zásadní výzvu
českémusystémuPRO.
Zahraničí:
•
Jednotlivé země pro splnění stanovených recyklačních cílů volí různé podoby a způsoby
organizace systému: systém s jedním provozovatelem (státní agentura / kolektivní systém
PRO)asystémskonkurujícímisiprovozovateli,různétokyúhradmeziaktéry(provozovatelé–
poskytovatelé trhu – obce), různé rozložení povinností aktérů, různá organizace systému a
mírakonkurencenaúrovnisběru,tříděníarecyklace.
•
V Evropské unii můžeme s ohledem na fungování systému třídění odpadu státy rozdělit do
dvouskupin:
o
Státy se systémem provozovaným jedním subjektem (16 států): Česká republika,
Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko,Španělsko,Kypr,
Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko
o
Státy se systémem provozovaným konkurujícími si subjekty (12 států): Rakousko,
Německo,Spojenékrálovství,Polsko,Estonsko,Rumunsko,Litva,Lotyšsko,Slovensko,
Slovinsko,Bulharsko,Malta
•
Jakovhodnéstátyprosrovnávacíanalýzusejevízeměspodobnýmicharakteristickýmiznaky
(politické cíle, kulturní prostředí, ekonomika, hustota sídel, spotřeba, klimatické podmínky,
atd.),alerůznouorganizacísystémůsběruarecyklaceodpadu.Protobylyproanalýzuvestudie
vybrányzeměNěmecko,Slovensko,HolandskoaRakousko.
•
Německo:
o
NěmeckýsystémnakládánísobalovýmiodpadypatřívesvětěEPRktěmnejstarším.
Legislativní změny několikrát zásadně proměnily formu systému – německý systém
fungoval monopolně i konkurenčně jak na úrovni provozovatelů systému, tak i na
úrovnioperátorůtrhu.
o
VNěmeckuvsoučasnédoběfungujíparalelnědvasystémysběruobalovýchodpadů.
PrvnímjezálohovýsystémpronápojovéobalyadruhýmjeDuálníSystémpokrývající
ostatníobalovéodpady.
o
Zálohovýsystémpronápojovéobalybylzavedenvroce2003apokrývánápojovéobaly
najednopoužitíoobjemu0,1až3litrůprominerálnívodu,pivo,alkoholickémíchané
nápoje a refreshment nápoje. Spotřebitel zaplatí zálohu při zakoupení nápoje a při
navráceníobalujemutatozálohavrácena.
o
Duální Systém vznikl v září 1990 jako paralelní systém k již existujícímu sběru
komunálníhoodpadu.PůvodněmonopolníprovozovatelsystémuDSD(celýmjménem
Duales System Deutschland GmbH) byl vytvořen jako nezisková společnost po
vyjednávání mezi výrobci baleného zboží a vládou. Krátký časový horizont pro
ambicióznícíle,nezkušenost,nedostatečnékapacityprozpracováníplastovýchobalů,
nízká kvalita sebraných obalových odpadů a problém černých pasažérů ovšem záhy
přivedly systém do velkých finančních problémů a vznikl deficit ve výši
5
400miliónůDM.Některésvozovéspolečnostisouhlasilysfinančnívýpomocísystému
atovýměnouzaexkluzivnídesetiletékontraktyadalšívýhody.Tovedlovnásledujících
letechkprudkémurůstunákladůsystému.
•
o
V2003došlokuvolněnídesetiletýchkontraktůsvozovýchspolečností,došlokrozbití
monopoluoperátorůtrhuazavedeníkonkurencemezinimi–tosepozitivněprojevilo
navýraznémpoklesunákladůsystému.Vroce2006sepaktrhotevřelkonkurenciina
úrovniprovozovatelůsystému,znákladovéhohlediskamělaovšemzásadnípozitivní
dopadzejménakonkurencenaúrovnisvozu.Konkurencemeziprovozovatelissebou
naopakpřineslavpozdějšíchletechřaduproblémů,včetněsníženítransparentnostia
zvýšenítransakčníchnákladůvšechzúčastněných.
o
Zásadní problém německého systému ovšem vyplývá ze sdílení nákladů sběrné sítě
provozovateli systému. Ti musí na systém přispívat proporčně ke svému tržnímu
podílu,kterýjedánlicencovanýmmnožstvímobalů.Přirozenětakvznikajímotivace
slicencovanýmmnožstvímpodvádětanákladovébřemenosnižovat.Tojeusnadněno
komplikovaností a netransparentností celého systému. Netransparentní systém pak
také nahrává do karet i černým pasažérům mezi povinnými výrobci. Problém
kulminoval v roce 2014, kdy podle některých odhadů dosahoval rozdíl mezi
licencovaným množstvím obalů a skutečným množstvím produkovaných obalů
až 60 %. Německá vláda na to musela reagovat zpřísněním řady regulatorních
podmínek.
Rakousko:
o
PodobnějakovNěmeckumáisystémvRakouskudlouhouhistorii.Vroce1993vznikla
prvníkolektivníorganizacepovinnéhoprůmyslu–AltstoffRecyclingAustria(ARA).Ta
působíjakvsegmentuobalovýchodpadůprodukovanýchdomácnostmi,takvoblasti
průmyslových obalových odpadů. Zpočátku měla ARA na obou trzích monopolní
postavení.Vroce1996byljejímonopolnarušenveskupiněprůmyslovýchobalů.Od
roku2015bylnazákladěúpravyrakouskéhoobalovéhozákonaotevřenitrhobalových
odpadůzdomácností.
o
NynípůsobívRakousku7kolektivníchorganizací.Všechnyvprůmyslovémodvětvía6
z nich v segmentu domácností. Přesto je ARA stále dominantní v obou segmentech
trhu s obalovými odpady – zajišťuje zhruba 80 % trhu, konkurenti se dělí o zbytek.
Vzhledemktomu,žesejednáoneziskovouorganizaci,veškeréjejíziskyjsoupoužity
nasníženínákladůpovinnýchosobprostřednictvímsníženíúčtovanýchtarifů.Ostatní
provozovateléjsouziskovéhocharakteru.
o
Rakouský zákon o odpadech (Waste Management Act) zakazuje duplicitu sběrných
kapacit. Nově příchozí kolektivní organizace jsou tedy nuceny uzavřít dohodu se
systémem,kterýjižvdanéoblastiprovozujesběr.Společněsepakpodílínasdílení
nákladů podle svého tržního podílu. V případě, že vlastníkem sběrných kapacit jsou
obce, pak kolektivní organizace uzavírá dohodu přímo s nimi. Současné rozdělení
sběrných kapacit bude platit až do konce roku 2017. V průběhu roku 2016 budou
kolektivnímorganizacím,formoulosu,přidělenyoblastipůsobnosti(vrámciregionů)
na základě jejich aktuálních tržních podílů. Od roku 2018 tedy bude platit nové
rozdělenítrhukolektivníchorganizacívcelézemi.
6
•
•
o
Obceajinésamosprávnécelkyjsouzodpovědnézasběrkomunálníhoodpadu,nikoliv
však za sběr tříděného obalového odpadu. Přesto jsou důležitým prvkem systému,
protožekolektivnísystémyvyužívajísběrnékapacityobcí,případněslužbyměstských
odpadovýchfirem.Rakouskémunicipalitysesdružujídotzv.odpadovýchsdruženína
několika úrovních samosprávy, mimo jiné za účelem koordinace činností v oblasti
správy odpadů, posílení vyjednávací pozice s kolektivními systémy a ministerstvem
životníhoprostředí.Sdružováníobcídoodpadovýchsdružení(jejich220)jepozitivním
znakem systémů, neboť snižuje míru byrokracie a administrativy a zároveň chrání
nejmenšíobcepřednevýhodnýmpostavenímvevyjednávání.
o
Odzavedení(aikrátcepřed)konkurencenatrhusobalovýmiodpadyzdomácnostíje
pozorovatelnýnárůsttarifůARAvoblastiplastovýchobalů.Tentojevmůžesouviset
s nutností financovat inovaci sběrných systémů s ohledem na nové tržní výzvy a
striktnější podmínky sběru a využití obalových odpadů, které přináší nová verze
obalovéhozákona.
o
Dosavadnívlivkonkurenčníhoprostředínanákladovostjenegativní,nákladysystému
se zvýšily cca o 6 % (u plastů o 8 %). Jen clearingové centrum, které administruje
všechnysmluvnídokumentyavýkaznictvímezivšemiaktérynatrhu,zaměstnává55
osob. Velkou výzvou rakouského systému, zejm. co se nákladovosti týče, bude rok
2017:vněmsezačnoupřesoutěžovatkontraktymeziodpadovýmisdruženímobcía
svozovýmifirmami.
Slovensko:
o
Vroce2003byladoslovenskéhozákonodárstvíimplementovánaEvropskásměrniceo
obalových odpadech (Directive 94/62/EC) prostřednictvím zákona o obalech a
obalových odpadech (zákon č. 529/2002 o obalech). Stejným aktem byl zároveň
uvedendopraxeisystémrozšířenépovinnostivýrobce.
o
Od samého počátku Slovensko udržuje v oblasti působení kolektivních systémů
konkurenční prostředí. V současnosti v zemi působí 12 autorizovaných kolektivních
systémů.Jejichslužbyvyužívajípovinnéosoby,kterénatrhdodávajívícenež200kg
obalů ročně. Souběžně s kolektivními systémy funguje na Slovensku také tzv.
Recyklačnýfond.Jdeonestátníorganizacipodporujícísystémtříděnéhosběruvzemi.
Fond je financován příspěvky některých povinných osob, nicméně na rozdíl od
provozovatelůsystémunezaručujenaplněnípředepsanýchměrrecyklaceavyužití.
o
Od 1. 1. 2016 platí na Slovensku nová verze obalového zákona, která s účinností
od 31. 12. 2016 ruší existenci Recyklačného fondu. Zároveň zpřísňuje podmínky
fungování kolektivních systémů. Důvodem k přísnější regulaci trhu byly zejména
nepřehledné transakce s potvrzeními o množství recyklovaného odpadu. Nově také
budoumusetbýtvšichniprovozovatelésystémuneziskovéhocharakteru.Kolektivní
systémy budou nyní financovat 100% nákladů systému tříděného odpadu, přičemž
veškeréfinančnítokybudouprobíhatnaúrovniprovozovatelůaoperátorůtrhu.
Holandsko:
o
SystémrozšířenépovinnostivýrobcůbylvHolandskuzavedenvroce2006.Původně
byla v zemi zavedena daňová povinnost týkající se obalových materiálů. Tato
7
povinnost se vztahovala na povinné osoby dodávající na trh obalové materiály
vmnožstvípřekračujícím15000kgročně.Vzhledemkadministrativnízátěži,kterou
daňzpůsobovalazejménamalýmpodnikům,bylpozdějilimitnavýšenna50000kg
ročně. Vybrané finanční prostředky kryly 100% nákladů systému, zároveň ovšem
představovalyznačnýpříjemdostátníhorozpočtu.Vroce2011činilvýnosdaně21,8
EUR na obyvatele, přičemž k samotnému financování systému postačovaly pouze
nákladyvevýši6,9EURnaobyvatele.
o
Daňová povinnost byla od 1. 1. 2013 nahrazena povinnými příspěvky monopolní
kolektivníorganizaci(PackagingWasteFund).Dofonduputujípříspěvkyodpovinného
průmyslu na základě předepsaných tarifů podle jednotlivých materiálových typů
obalů.Povinnéosobyjsoudefinoványjakoty,kterévyprodukujívícenež50000kg
obalůročně.Platbamidofonduvíceménědelegujípovinnostnaplněnípředepsaných
měrrecyklaceavyužitínakolektivnísystém.
o
Obce a jiné samosprávné celky jsou v Holandsku zodpovědné za sběr tříděného
odpadu.Fondhradínákladyobcípodleskutečnězrecyklovanéhomnožstvíobalových
odpadů a na základě stanovených průměrných nákladů. Obce jsou tímto systémem
motivoványkuzavíráníekonomickyvýhodnýchsmluvsoperátorytrhu.Odroku2015
obcepřebírajíodpovědnostzasběratříděníplastovýchobalovýchodpadů,kterýbyl
doposudvkompetencikolektivníorganizace.
Závěry:
•
Volbakonkurenčníhočimonopolníhouspořádánínaúrovniprovozovatelůsystémusenezdá
mít z hlediska celkových nákladů zásadní dopad (z pohledu příspěvků povinných výrobců).
Z porovnávaných zemí jsou největší náklady v Rakousku (20,5 EUR v PPP na obyvatele).
NejmenšíjsoupakvČeskérepublice(7,3EURvPPPnaobyvatele)aNizozemsku(7,5EURvPPP
na obyvatele). Relativně větší i nižší náklady lze tedy nalézt jak v konkurenčních, tak
monopolníchsystémech–nenízdepatrnýjednoznačnýrozdíl.Stěžejníčástnákladůjetotiž
koncentrovanázejménanaúrovnisběru,svozuatakétříděníarecyklace–voblastech,které
bývajípřevážněsdílenéakterénemohoukonkurujícísiprovozovatelépřílišovlivnit.Nemají
tedyvelkýprostorprocenovoudiferenciaci.
•
Zřejmým rizikem přechodu do prostředí s více provozovateli systému je nutnost aditivní
regulace upravující nové podmínky v systému, zvýšení nákladovosti v kontextu vyšší míry
byrokracieaktérů(smlouvy,fakturace,finančnítokymezivšemiprovozovateliaobcemi)ataké
vyšší motivace jednotlivých aktérů vynakládat neproduktivní náklady na zajištění lepšího
postavení, než mají ostatní aktéři (dobývání renty, rent-seeking). Představa, že konkurenti
budou kooperovat, ale zároveň se budou chovat jako neziskové organizace, nestojí na
racionálníchzákladech.Protoexistujerizikozhoršenípostavenímalýchastředníchpodnikůi
malýchobcí.Praxeukazuje,žekpřirozenýmtržnímprincipůmnaregulovanémtrhulogicky
nedochází,proobjektivnírozdělenítrhubývápoužívánonapř.losování.
•
Patrnýrozdílsenezdábýtmezikonkurenčníamonopolníorganizacíprovozovatelůsystému
anizhlediskaoficiálněreportovanýchdosaženýchměrrecyklaceavyužití.Vrozporusčastými
předpoklady tak konkurence mezi provozovateli nepřináší významné výhody oproti
monopolnímu uspořádání. Naopak, dle vývoje posledních let v Německu je možné
konstatovat, že s sebou přináší řadu nevýhod – vyšší transakční náklady, nízkou
8
transparentnost systému a tedy i větší prostor pro vyhýbání povinnostem (jak výrobců, tak
provozovatelůsystému)apřišpatnémnastavenítakécenovoudiskriminacimalýchvýrobců.
•
Spíšenežorganizacesystémunaúrovniprovozovatelůsezdábýtdůležitějšímírakonkurence
mezi svozovými společnostmi a celkové nastavení organizace systému v souladu
spotenciálnímiperverznímimotivacemivšechzúčastněných.Právěvkontextutěchtohledisek
vyniká zejména český systém, který vykazuje vysokou míru transparentnosti a motivačním
způsobem nastavené finanční transfery – tak aby byly negativní motivace maximálně
omezovány.
•
Přestože se zdá být konkurence na úrovni svozu zásadním aspektem efektivního systému,
analýzačeskéhosystémuukazuje,žezdánlivákonkurencenemusíbýtuniverzálnímlékem.I
přes obecnou otevřenost trhu může být s ohledem na charakter trhu v určitých oblastech
aktivní (profitabilní) pouze omezený počet svozových firem. Navíc může být někdy zdánlivě
vysocekonkurenčnítrhveskutečnostipokřivenkartelovoudohodou.NapřípadechNěmecka
aRakouskasenavícukazuje,žepřechodnakonkurenčnísystémvíceprovozovatelůvyžaduje
vysokoumíruregulacebezvadnoulegislativou,abynedocházeloknegativnímdopadům,zejm.,
perverznímmotivacím,podváděníapřenášenínákladůsystémunaveřejnéfinance(obce).
•
Výše zmíněné argumenty nastiňují závěr, že spolupráce měst a obcí s poskytovateli
komunálníchtechnickýchslužebmůžebýtnákladověefektivnějšímřešením.
9
Obecnésrovnáníkolektivníchsystémůsmonopolnímakonkurenčnímuspořádánímprovozovatelů(PRO/AOS)
Kritéria
míra třídění
nákladová efektivita
přenášení nákladů na obce
rovnost podmínek pro obce
(diskriminace malých obcí)
rovnost podmínek pro firmy
(dopad na malé podniky)
transakční/administrativní
náklady
KONKURENCE
MONOPOL
Dle oficiálních statistik se nezdá být mezi konkurenčním a monopolním systémem významný rozdíl. Problémem může být hodnověrnost statistiky ve složitém systému
vykazování mezi mnoha subjekty. Monopol je snadněji kontrolovatelný a je zde menší pravděpodobnost k násobným zápočtům téhož odpadu. U konkurenčních
subjektů je obecně pozorovatelná snaha držet míru třídění na zákonem vyžadovaném minimu.
Není zde podstatný rozdíl, záleží na konkrétním nastavení systému. Klíčovým parametrem efektivity je však míra konkurence mezi odpadovými firmami nikoli mezi
systémy (provozovateli systému).
Není zde podstatný rozdíl, záleží na konkrétním nastavení systému, pokud však není konkurenční systém řádně regulován, může dojít k velmi vysokému přenesení
nákladů na obce (v jednom pozorovaném případě až absolutnímu).
Záleží na kvalitě regulace, která jediná může zamezit přirozené tendenci konkurenčních systémů k tomu, aby diskriminovaly menší obce, které z logistických důvodů
představují vysoké náklady při malém objemu.
V případě neveřejných ceníků nastává cenová diskriminace menších podniků.
Rovné podmínky pro všechny podniky.
Transakční náklady všech aktérů jsou obecně vysoké. Administrativní náklady
Nižší administrativní náklady a transakční náklady všech zúčastněných (vyjma
provozovatele systému bývají podobné v konkurenčním i monopolním řešení,
samotného provozovatele systému, kde základní administrativní úkony jsou
avšak v konkurenčním se zvyšují nároky na prokazování pravdivosti a přibývají
podobné jako by byly při existenci konkurence). Významně nižší jsou náklady
nároky na nutnou spolupráci s konkurenty. Administrativní náklady ostatních
kontrolních orgánů.
aktérů bývají většinou vyšší úměrně počtu konkurentů.
složitost evidence
Záleží na konkrétním nastavení systému, ale obvykle lze očekávat větší složitost evidence u konkurenčního systému – je zde více subjektů, a proto je nutný větší
počet kontrolních hlášení pro křížové kontroly, kromě toho evidence musí být komplikovanější o administrativní alokaci odpadu mezi různé provozovatele systému.
kvalita služby spotřebiteli
Není zde podstatný rozdíl, záleží na konkrétním nastavení systému a v případě existence konkurence na kvalitní regulaci a kontrole, protože konkurenční systémy se
vždy snaží minimalizovat své náklady na úkor kvality služby. Spotřebitel nemůže rozlišit, kdo konkrétně službu poskytuje, a proto nemá možnost na provozovatele
systému zpětně působit.
Informování/motivace
Není prioritou provozovatelů systému, protože zvyšuje náklady, ale přínosy se
Vyšší než u konkurence, protože provozovatel nese jako jediný přímou
spotřebitele
rozdělují mezi všechny.
odpovědnost.
finanční transparentnost
Záleží na konkrétním nastavení systému, ale lze očekávat vyšší transparentnost u monopolního uspořádání.
odpadová transparentnost
Záleží na konkrétním nastavení systému, ale zpravidla bývá vyšší u monopolního uspořádání.
free-riding
Záleží na konkrétním nastavení systému, ale nižší transparentnost konkurenčního uspořádání poskytuje více příležitostí k free-ridingu, navíc dělba nákladů mezi
provozovatele podle tržního podílu vede ke shodnému zájmu provozovatele systému i jeho zákazníka na „utajování“ obalů, nebo jejich záměrně „chybnou“ klasifikaci.
vymahatelnost a kontrola státem Záleží na konkrétním nastavení systému, ovšem jednodušší kontrolu a vymahatelnost lze pochopitelně očekávat u monopolních systémů. V případě konkurenčního
řešení spolu s počtem konkurentů rapidně roste složitost zjištění a prokazování podvodného jednání.
hodnověrnost statistik státu
V konkurenčním řešení jsou statistiky ovlivněny snahou snižovat si tržní podíly a tím náklady. V monopolním je jejich hodnověrnost vyšší, neboť jde o jeden
pravidelně kontrolovaný systém.
stabilita recyklace při negativním Konkurence – orientace jednotlivých operátorů na komodity, které se dají lépe zobchodovat, mají vyšší cenu na trhu druhotných surovin. Monopol – odpovědná za
vývoji trhu
plnění předepsaných cílů recyklace, vytváření rezervy na výkyvy na trhu DS. V případě velmi negativního vývoje konkurenční provozovatelé mohou mít i přímou
motivaci z trhu dočasně, nebo trvale odejít, čímž se naruší financování třídění odpadu v beztak kritickém okamžiku.
Mezinárodnísrovnání:Analyzovanézeměakritériajejichsystémůtříděníobalovýchodpadů
Kritéria
ČR
Německo
Slovensko
Rakousko
Nizozemí
míra třídění (oficiální)
+++
+++
+
+
++
nákladová efektivita
+++
-
n/a
---
++
přenášení nákladů na obce
++
n/a
--
++
++
rovnost podmínek pro obce
(diskriminace malých obcí)
+++
n/a
-
+++
+++
rovnost podmínek pro firmy
(diskriminace malých podniků)
+++
---
+
++
+++
transakční/administrativní náklady
+++
--
--
---
+++
složitost evidence
++
--
-
---
++
kvalita služby spotřebiteli
++
+
n/a
+++
+
informování/motivace spotřebitele
+++
---
---
+
+++
finanční transparentnost
++
---
---
-
+++
odpadová transparentnost
++
--
---
+++
++
free-riding
+++
---
--
+
+++
vymahatelnost a kontrola státem
+++
---
--
+
++
hodnověrnost statistik státu
++
-
--
++
++
stabilita recyklace při negativním vývoji trhu
++
---
--
+
+++
Poznámka:Hodnocenínaškále+++,++,+,-,--,---,n/a.+++znamená,žezhlediskadanéhokritériafungujedanýsystémvrámcisrovnávanýchzemívelmi
dobře.---naopakpoukazujenavýznamnénedostatkysystému.n/avyznačujenedostatečnépodkladyproučiněníkvalifikovanéhohodnocení.
Obsahstudie
1 NEGATIVNÍEXTERNALITAPŘINAKLÁDÁNÍSOBALOVÝMIODPADY
15
2 ROZŠÍŘENÁPOVINNOSTVÝROBCE
27
3 POPISSYSTÉMŮVEVYBRANÝCHSTÁTECH
36
3.1 ČESKÁREPUBLIKA
36
3.1.1 VŠEOBECNÝPŘEHLED
36
3.1.2 AKTÉŘINATRHU
37
3.1.3 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU
42
3.2 NĚMECKO
48
48
3.2.2 AKTÉŘITRHU
49
3.2.3 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU–NÁKLADY
53
3.2.4 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU–VYHÝBANÍSEODPOVĚDNOSTI
54
3.2.5 HODNOCENÍEFEKTIVNOSTISYSTÉMU–DOSAŽENÁMÍRARECYKLACE
56
3.3 RAKOUSKO
57
57
3.3.2 AKTÉŘITRHU
59
64
3.4 SLOVENSKO
66
66
3.4.2 AKTÉŘITRHU
67
3.5 NIZOZEMSKO
68
68
3.5.2 AKTÉŘITRHU
69
71
4 KONKURENCEVS.MONOPOL–NEJVHODNĚJŠÍFORMAORGANIZACETRHUNAÚROVNI
PROVOZOVATELŮSYSTÉMU
74
4.1 MOŽNÁŘEŠENÍODPOVĚDNOSTIVÝROBCŮ
74
4.1.1 ZISKOVÁ/NEZISKOVÁFORMAPROVOZOVATELESYSTÉMU
77
4.1.2 VLASTNICKÁSTRUKTURAPROVOZOVATELESYSTÉMU
77
4.1.3 PROBLÉMVYHÝBÁNÍSEODPOVĚDNOSTI
78
4.2 SROVNÁNÍDOSAŽENÝCHVÝSLEDKŮ
81
4.3 SROVNÁNÍNÁKLADŮ
87
5 ORGANIZACERECYKLAČNÍHOTRHU
92
5.1 SBĚR,SVOZAÚPRAVAOBALOVÝCHODPADŮAROLEOBCÍVSYSTÉMU
92
5.1.1 ZAPOJENÍÚPRAVCŮODPADŮDOSYSTÉMUAJEJICHPOSTAVENÍVŮČIOBCÍMASVOZOVÝMSPOLEČNOSTEM93
5.1.2 VLIVKONKURENCEMEZISVOZOVÝMISPOLEČNOSTMINAEFEKTIVITUSBĚRUATŘÍDĚNÍ
95
5.1.3 SROVNÁNÍOBECNÍCHNÁKLADŮNANAKLÁDÁNÍSOBALOVÝMIODPADYVČESKÉREPUBLICE
96
5.1.4 ROZHODOVÁNÍOBCÍPŘIVOLBĚSVOZOVÝCHSPOLEČNOSTÍ
102
6 ZÁVĚR
106
7 REFERENCE
108
Úvod
Jednímznespornýchznakůzvyšováníblahobytuspolečnostijenárůstobjemuobalovýchodpadů,které
lidé produkují. Díky technologickému pokroku v balení čehokoliv se dramaticky zvýšil komfort ve
spotřebě i kvalita výrobků a služeb, kterými každodenně zvyšujeme svůj užitek. Potraviny a nápoje,
drogerie,oblečení,komunikaceaIT,spotřebníelektronika,dopravníprostředky,zdravotníasportovní
pomůcky a zařízení a díky nim provozované volnočasové, ale i ekonomické aktivity uspokojují stále
rozmanitějšípreferencespotřebitelů,zatímcovýrobcůmaobchodníkůmgenerujíziskyanutíje,abybyli
maximálně nákladově efektivní. Vedlejším produktem stále komfortnější spotřeby všech těchto
ekonomickýchvazebjeodpadzobalů.
Jednímzeznakůvyspěléspolečnostizároveňje,žesesproblémemobalovýchodpadůúspěšněpotýká.
Nejentak,žeodpadsystematickysbíráasváží,abynepoškozovalokolílidskýchaneničilpřírodu.Ale
proodpadjakoaktivumsnegativníhodnotouhledáprostřednictvímseparace,recyklaceanásledného
sekundárníhovyužitípozitivníhodnotu,kterájevyššínežbezúčelnéskládkování.
Empirický výzkum ukazuje, že na začátku cesty od odpadem zatěžované společnosti ke společnosti
odpady efektivně využívající jsou obvykle politické motivace. Souvisí s fyzikálními a chemickými
charakteristikamiodpadu,kterýsestáváproblémemvurčitémmnožstvíakoncentraci.Vtomtostavu
potenciální výnosy pro jednotlivce nepřevyšují náklady spojené se správou odpadu, a proto nabývá
odpad charakteristiky veřejného statku. Přirozenou motivací většiny členů společnosti, která neumí
projektovat budoucí užitek nebo budoucí škody, je totiž zvyšovat svůj okamžitý užitek minimalizací
okamžitých nákladů. To vytváří hru, v níž se jednotlivci spíše vyplatí zbavit se odpadků a přesunout
starostsniminajinéhočlenaspolečnosti.Tatopřímámotivacetaknakonecsystematickydemotivujei
jedince,kteřísechovajíodpovědně,avedeažktragédiiobecnípastviny.Protonezbytnostpolitického
cílepodloženéhopolitickýmimotivacemi.
Zastáncetržníekonomiejevšakopatrnýsúčastíobcečistátupřiřešeníekonomickýchproblémů.Proto
ekonomické projekty s aktivní účastí státu jsou velkou myšlenkovou výzvou, protože politický cíl
automaticky vede k tzv. second-best (druhému nejlepšímu) řešení. Tragédie obecní pastviny stojí
na perverzních ekonomických motivacích tržních subjektů, kvůli kterým nemůže nikdy dostatečně
uspokojitpotřebyvšechsubjektů.Protomusímechtěnechtěvhospodářsképraxiumětpracovatstím,
žesevpřípaděřešeníekonomickýchneefektivností,kteréekonomickáteoriedefinujejakotržníselhání,
pohybujemevsecond-bestsystémuekonomickéregulace.
Aleivtom,možnávícenežkdejinde,bymělexistovatsilnýzájemnamaximálnímožnéefektivnosti,na
eliminaci neproduktivních činností, jako je např. dobývání renty, na eliminaci negativních efektů
plynoucích z iracionálních regulačních opatření nebo narůstání byrokracie. Tento silný zájem dokáží
prosaditjenti,jejichžosudzáležínanejtvrdšímtržnímkritériu–zisku.Právěprotojevsecond-best
světě atraktivní koncept EPR (Extended Producer Responsibility), tedy rozšířená odpovědnost
producentů obalových odpadů za nakládání s těmito odpady. Když máme komunální odpad jako
veřejnýstatekapřijmemepolitickýcíl–minimalizovatjehonegativnídopady,dobrýsmysldává,aby
systém nezbytný pro naplnění cíle řídili, zabezpečovali a kontrolovali sami původci podstatné části
komunálního odpadu - producenti obalů. Právě oni a jejich zájem vytvářet zisk jsou zárukou toho,
že každá fáze celého procesu proběhne efektivně a že se podaří internalizovat negativní důsledky
externalit,vtomtopřípaděobalovýchodpadů.
13
Právětímtoproblémem–efektivnostísystémutříděníobalovýchodpadůvČeskérepublicevkontextu
mezinárodníhosrovnání–sezabývástudieCentraekonomickýchatržníchanalýz.Danáoblastmůže
být bez nadsázky označena jako laboratoř ekonomie regulace. Vznikla na politickou objednávku,
používárůznéekonomickénástroje,fungujevrozdílnýchpodmínkáchapřinášítudížvrůznýchzemích
různévýsledky.Zprovedenéanalýzyvyplývá,žečeskýsystémsivmezinárodnímkontextuvedevelmi
dobře.Tojedalšíargument,proččísttutostudii.
JiříSchwarz
ředitelCETA
.
14
1 Negativníexternalitapřinakládánísobalovýmiodpady
Nakládání s odpady je na evropské úrovni stěžejním tématem již více než dvě desetiletí. Efektivita
nakládánísodpadytotižovlivňujekaždodenníživotvšechobčanůEU.Témajetonesmírnězajímavéi
z hlediska akademického. Evropská unie si sice stanovila pro nakládání s odpady společné cíle, ale
ponechalačlenskýmstátůmvolnostvevýběruzpůsobůjejichdosažení.Jednotlivéstátysitakzvolily
mnohdyvelmiodlišnénástrojeavytvořilasepraktickyjakásilaboratořregulace.Jednotnýcíl,podobné
načasování a do určité míry srovnatelné ekonomické, geografické a kulturní podmínky poskytují
jedinečnoupříležitostprozkoumáníaporovnáváníefektivityexistujícíchregulatorníchnástrojů.
Jakýmzpůsobemovlivňujenakládánísodpadylidskouspolečnostapročjetřebasetímzabývat?Jak
výroba, tak i spotřeba obyvatel jsou doprovázeny vedlejšími dopady, které při soukromých tržních
transakcích nejsou mnohdy ani brány v potaz. Ve vztahu k odpadovému hospodářství jde pak
předevšímodůsledkysouvisejícísprodukcíodpadůajejichodstraněním.OdpademsedlesměrnicEU
myslí„jakákolilátkanebopředmět,kterýchsedržitelzbavuje,mávúmyslusezbavitneboseodněj
požaduje,abysejichzbavil“.Nakládánísodpadyzněkterýchmateriálů,přesnějijejichodstraněníať
užskrzeskládkování,čitřebaspalování,mápotenciálněnegativnídopadynaživotníprostředíalidské
zdraví.Skládkováníjenáročnénavyužitícennéhoprostoru,znečišťujeovzduší,voduapůdu,uvolňuje
oxiduhličitýametandoovzdušíařaduchemikáliídopodzemníchvod(Cerniauskaite,2013).Zpohledu
některých spotřebitelů může mít také negativní estetické dopady. V ekonomickém žargonu se tyto
„vedlejší“náklady,kterénejsoupřímonesenyjejichtvůrci,nazývajínegativníexternalitou.
Obrázekč.1:Negativníexternalita
Zdroj:vlastnítvorba
Jednoduše lze problém negativní externality popsat pomocí rozdílu mezi společenskými a
individuálnímináklady.Individuálnínákladyjsounáklady,kterévznikajíčinnostíaktérůnatrhuakteré
nakonkrétníaktéry(jednotlivcečifirmy,výrobcečispotřebitele)přímodopadají.Promítajísepřímo
do jejich tržních rozhodnutí. Společenské náklady pak představují celkové náklady z jejich činností,
kterédopadajínejennaaktérysamotné,aleinacelouspolečnost.Jejichsoučástíjsoutedyináklady
nepřímé.Problémnastávávsituacích,kdysetytospolečenskénákladylišíodnákladůindividuálních.
15
Jejichrozdíljenegativníexternalitou.TentoprincipjevykreslennaObrázkuč.1.Vodorovnáosaudává
množstvívyprodukovanýchčispotřebovanýchvýrobků,kterévedoukevznikuodpadů,atoaťužje
odpovědnostzaprodukciodpadůpřisuzovánavýrobci,čispotřebiteli.Vrámcitétostudievodorovná
osa přeneseně představuje především výsledné množství odpadů obalových (Q). Červená čára
zobrazuje výši individuálních nákladů, které jsou s daným množstvím produkce (resp. spotřeby)
spojené. Racionální výrobce (spotřebitel) bude vyrábět (spotřebovávat) tak dlouho, dokud se jeho
mezní náklady nevyrovnají jeho mezním příjmům (užitku). Tento bod tedy představuje individuální
rovnováhu. Za předpokladu, že takto racionálně jednají všichni aktéři na trhu, se dostaneme při
abstrahovanínacelýtrhdotržnírovnováhy(ET),tedydoboduoptimálnítržnívýroby(spotřeby)ado
trhemdanéhorovnovážnéhomnožstvíobalovýchodpadů.
Vezmeme-liovšemvpotazzákonodárce,jehožcílemjemaximalizováníveřejnéhoblahobytu,nenítato
tržní rovnováha optimální situací. Individuální náklady jsou totiž většinou nižší než společenské a
zpohleduzákonodárcetakdocházíkpřílišvelképrodukciobalovýchodpadů.„Vznikem“odpaduzačíná
komplikovanýamnohdydrahýprocesnakládánísodpady.DlesměrnicEUse„nakládánímsodpady“
rozumíjejichsběr,svoz,využitíaodstranění,včetnězajištěnídohledunadtěmitočinnostmianásledné
péčeomístaodstranění,atakédalšíčinnostiobchodníkůnebozprostředkovatelů(Massarutto,2014).
Všechnytytoaktivityjsoumnohdyvelminákladné,atojakzhlediskajejichzajištění,takzhlediskavýše
zmíněných potenciálních environmentálních dopadů. Nicméně, jak již bylo řečeno, tyto náklady se
povětšinou nepromítají přímo do rozhodnutí individuálních výrobců a spotřebitelů. Z pohledu
zákonodárce je optimální rovnováhou bod ES, kde se mezní příjmy rovnají mezním společenským
nákladům a kde je produkce obalových odpadů nižší (v hierarchickém pojetí odpadů, které je
diskutovánovnásledujícíkapitole,setímmyslípředevšímmnožstvíodpadůsměřujícínaskládkyčido
spaloven).Pokudjepolitickýmcílemzákonodárcesetomutospolečenskyoptimálnímubodupřiblížita
maximalizovatveřejnýblahobyt,musípřistoupitkexternímuzásahudotrhu.Zákonodárcesimůžeza
cílzvolitoptimálníbodESčitřebaibodvyšší(pokudvěří,žejsoustímspojenydalšípřínosy)avhodnými
nástrojivychýlittržnírovnováhuktomutobodu.
Z tohoto zběžného popisu se může problematika negativní externality a nakládání s odpady zdát
jednoduše řešitelná. Opak je ovšem pravdou. Praktická implementace řešení za účelem splnění
zvolených politických cílů je nesmírně komplikovaná. Za předpokladu, že je zákonodárce schopen
správně určit bod společenského optima (předpoklad značně nepravděpodobný), stále čelí obtížné
volběvhodnýchnástrojů.Žádnýzdostupnýchnástrojůnezaručujemaximálněefektivnířešeníajejich
implementace je problematická. I to nejefektivnější řešení bude vždy jen tzv. second-best. Dle
ekonomickéteoriemůžekdosaženíideálníhooptima(tj.first-best)véstuvalenítzv.Piguovskédaně,
tedy daně rovné rozdílu mezi individuálními a společenskými náklady (na Obrázku č. 1 zobrazena
modře).Motivacejednotlivýchaktérůnatrhubytakmělybýtvsouladusezáměryzákonodárce.Reálná
implementace nástrojů vycházejících z principu Piguovské daně je ovšem tomuto ideálu značně
vzdálená,čelítotižřaděpřekážek.
Zákonodárce většinou není schopen přesně vyčíslit výši sociálních nákladů a přesně určit bod
společenskéhooptima.Čelíceinformačníasymetriinatrhusheterogennímiaktéry,nenízákonodárce
schopenvýšidaněpřizpůsobitrůznorodostijednotlivýchsituací.Piguovskédaně(anejenty)mohou
navícpotenciálněvytvářettzv.perverznímotivace(tedymotivace,kteréjsoubuďvrozporuspůvodně
zamýšleným záměrem, či mají jiné nepředpokládané (z pohledu zákonodárce) negativní důsledky).
Příklademmohoubýtmotivacelidíkilegálnímuskládkovánívpřípaděuvalenídaněnaoficiálnískládky
(atedyzvýšenícenyskládkování)(PalmeraWalls,1999).
Oalternativnícestěkdosaženífirst-bestoptimahovořívekonomickéteoriitzv.Coasehoteorém.Podle
tohoto teorému je možné efektivního řešení dosáhnout skrze soukromé vyjednávání a přímé
16
vypořádání mezi samotnými aktéry na trhu. Předpokladem jsou ovšem dobře vymezená vlastnická
právaanulovétransakčnínáklady.Právěnedostatečnévymezenívlastnickýchprávamnohdyvysoké
transakčnínákladyjsouovšemčastýmrysemnakládánísodpady.
Problémů,kterýmzákonodárcepřiimplementacičelíasekterýmibyměloefektivnířešenívevětšíči
menšímířepočítat,jecelářada.Tržníhodnotaprovyužitíneníuvšechodpadůstejná.Zatímconěkteré
výrobky jsou k opětovnému využití vhodné a jejich recyklace může být ekonomicky výhodná, u
některýchjetomuprávěnaopak.Nejdejenorozdílnékategoriemateriálůjakoskloaplasty,ivrámci
jednotlivýchmateriálůsemůžekvalitaznačnělišit.Obecnělzeříci,žesesnižujícísekvalitoumateriálu
klesá hodnota jeho využití. Zároveň platí, že čím je cíl v podobě míry využití odpadových materiálů
vyšší, tím bude systém nakládání s odpady nákladnější. V lepším případě by při zvyšující se míře
recyklace mělo dojít k poklesu poptávky po místech odstranění odpadů. Současně je ale vysoce
pravděpodobné,žedojdetakékpoklesucenyodstraněníobalovýchodpadů.Tovkonečnémdůsledku
povede k paradoxní situaci, kdy se další recyklace z ekonomického pohledu nevyplatí. V takovém
případěbudeprourčitéaktérytrhuvždyvýhodnějšíuchýlitsekilegálnímuodstraňováníobalových
odpadů.Systémbudetímtojednánímnarušenapoctivíoperátořitrhu1znevýhodněnivůči„neférové
konkurenci“(Massarutto,2014).
Potenciálníproblémvyvstávátakézhlediskazahraničníhoobchodu.Najednéstranězahraničníobchod
svytříděnýmimateriálypozitivněpřispívákuspokojeníglobálnípoptávkypomateriálech.Nadruhé
straně ovšem přináší negativa v podobě „skrytého skládkování“ – materiály v jedné zemi určené
kvyužitíjsounásledněvyvezenydozahraničí,kdejsouopětovněurčenyklikvidaci.Tímtozpůsobem
docházíkobcházenístanovenéregulace(Rasmussenetal.,2005;Massarutto,2014).
Kromě vhodně nastaveného tržního prostředí s rozumnou mírou regulace záleží ovšem efektivita
systémurozšířenéodpovědnostivýrobcůtakénadalšíchfaktorech.Všichniaktéřiprocesubysiměli
býtvědomidosahovanýchcílůamělibysenajejichdosahováníspolečnýmisilamipodílet.
Abysystémmohlfungovat,mělibyspotřebitelétříditamělibychtíttříditodpad,přičemžbymělimít
k dispozici snadno dostupný třídící systém. Poskytnout třídící kapacitu se jeví jako poměrně
samozřejméveměstech,avšakvodlehlejšíchoblastechzemějejízprostředkovánívyžaduječastovyšší
náklady.Sohledemnadosahovánípředepsanýchměrrecyklacesedánavícočekávat,ževurčitéchvíli
u spotřebitelů zafunguje jakési sebeuspokojení. Jde o efekt na bázi klesajícího mezního užitku, kdy
srostoucímírourecyklacetendencetříditodpaduspotřebitelůklesá.Zatímcovpočátcíchfungování
třídícího systému budou spotřebitelé cítit potřebu udělat něco „správného“ pro svou komunitu, po
dosaženíurčitéhouspokojivéhovýsledkuustrnouvesvéčinnostistím,žejižudělalidost(Kinnaman,
2009;Massarutto,2014).
Aktivnětřídícíspotřebitelénejsoujedinousložkouceléhoprocesu.Tenvyžadujespolupráciinadalších
úrovních.Povinnívýrobcibymělidbátnasnadnourecyklovatelnostsvýchobalovýchproduktů,přičemž
bysemělivšichnizúčastněnísnažitminimalizovatcelkovémnožstvípoužívanýchobalů.Vkonečném
důsledkubyrecyklačnítrhymělybýtschopnyvypořádatsesevzniklýmiodpadovýmimateriály.Není
to samozřejmě tak jednoduché, jak se může po teoretické stránce zdát. Výrobci recyklovatelných
materiálůsepotýkajísinformačníasymetrií.Zdefungujeněco,cojevekonomiiznámojakomarketfor
lemons. Stručně řečeno, když výrobci upřednostní výrobu lépe recyklovatelných obalů s vyšší než
průměrnou cenou, nemusí najít na trhu odpovídající poptávku vzhledem k nedůvěře zákazníků ke
1
Termín operátor trhu se v této studii využívá ve své běžné mezinárodní definici, zahrnuje tedy svozové
společnosti, úpravce a zpracovatele odpadů. V rámci českého systému EKO-KOM se termín operátor využívá
zejména pro specifický institut zajišťující přepravu upravených nápojových kartonů, které splňují podmínky
zpracovatelů,odúpravcůkekonečnýmzpracovatelům.
17
kvalitětěchtomateriálů.Výrobcijsoutržnímiaktéryajakotakovíseřídízejménavidinouzisků.Zde
nastáváproblémsmotivacívýrobcůkprodukciléperecyklovatelnýchmateriálů,neboťmaržizlehce
recyklovatelnýchmateriálůčastozískávajízpracovateléodpadů(Massarutto,2014).
Zpohleduzpracovatelůodpadůpakhrajírolicenydruhotnýchsurovin.Tyzáležínacenáchsubstitutů,
které jsou ovlivněny jednak makroekonomickými trendy, ale také geopolitikou, spekulacemi a tržní
silou dominantních společností. Vzhledem k tomu, že zpracovatelé musí vynaložit určité transakční
nákladynarecyklaci,způsobujezdevolatilitacenapoptávkaporecyklovatelnýchmateriálechjistétržní
riziko. Různé materiály mají také odlišnou míru recyklace – materiály se totiž liší v možnostech
recyklace.Některéznichjsouvícenákladnénazpracování,jinéméně(Massarutto,2014).
Tojsouvšechnoproblémy,sekterýmibysemělefektivnísystémalespoňdourčitémíryconejlépe
vyrovnat.Jepotřebazvolittakovoukombinacinástrojů,kterápovedekestanovenémucíli(ikdyžje
tentocílstanovennepřesně)conejefektivnějšímmožnýmzpůsobem,tedyzaconejnižšíchnákladů.
Cílemjetedyminimalizovat(internalizací,atímzahrnoutdorozhodování)externalituadostatsena
jejíefektivníúroveň.
Vzhledemktomu,žefirst-bestřešeníjevpraxinedostupnéaexistujepolitickýzájemtentoproblém
řešit,jepotřebaexterníhozásahuzákonodárce.Tentoproblémbylvevybranýchevropskýchzemích
rozpoznán už v 70. letech 20. století. V roce 1975 byla přijata první evropská rámcová směrnice o
odpadech2, která byla později několikrát revidována a doplněna o další legislativu (Cerniauskaite,
2013).Cosetýčeobalovýchodpadů,prvnísměrniceoobalechaobalovýchodpadechbylapřijatav80.
letech3,nicménědleCerniauskaite(2013)nebylavčlenskýchstátechpřílišefektivní.Novásměrnice
vroce1994pakmělazacílharmonizacinárodníchpřístupůkprevenciaomezeníobalůaobalových
odpadů.4 K dalším revizím pak došlo i v letech 20045, 20056 a 20087. Revize z roku 2004 stanovila
některé definice a kritéria a zvýšila cíle využití a recyklace. Revize z roku 2008 pak také představila
principznečišťovatelplatí(vangličtiněpolluterpaysprinciple–PPP)akonceptrozšířenéodpovědnosti
výrobce–EPR(Cerniauskaite,2013).
2
VanglickémjazyceWasteFrameworkDirective.
V anglickém jazyce Packaging and Packaging Waste Directive 85/339/EEC, která se týkala obalů na tekuté
nápoje(Cerniauskaite,2013).
4
SměrnicePackagingandPackagingWasteDirective94/62/EC.
5
6
7
3
18
Obrázekč.2:Hierarchienakládánísodpady
Zdroj:vlastnítvorba
RámcovásměrniceEUvycházízhierarchickéhochápánínakládánísodpady.
„Hierarchie způsobů nakládání s odpady stanoví pořadí priorit toho, co obecně představuje
nejlepšícelkovouvolbuzhlediskaživotníhoprostředívrámciprávníchpředpisůapolitikyvoblasti
nakládání s odpady, nicméně u zvláštních toků odpadů může být nutná odchylka od této
hierarchie, pokud je to odůvodněno mimo jiné technickou proveditelností, hospodářskou
životaschopnostíaochranouživotníhoprostředí“(Evropskýparlament,2008).
Nejvíce preferovanou možností je prevence, tedy snížení celkového množství obalových odpadů či
inovace obalových materiálů na úrovni výroby. Směrnice EU definuje „předcházení vzniku“
odpadových materiálů jako soubor opatření přijatých předtím, než se látka, materiál nebo výrobek
staly odpadem. Tato opatření mají za cíl omezovat množství odpadu mimo jiné jeho opětovným
využitímčiprodlouženímživotnostivýrobku.Dálemajísnižovatnegativníefektyprodukceodpadůna
životníprostředíalidskézdravínebotakéregulovatobsahškodlivýchlátekvevýrobcíchzrůznéškály
materiálů.
Vezbývajícíchčtyřechkategoriíchužjeobalvnímánjakoodpad.Nejpreferovanějšímimožnostmijsou
pak opětovné využití a recyklace, tedy navrácení použitých materiálů zpátky do oběhu. Definice
„opětovnéhovyužití“uvádí,ževprůběhutohotoprocesujsouvýrobkyopětovněvyužitykestejným
(původním) účelům. Recyklace je vedle toho definována jako proces, kdy jsou vytříděné obalové
materiálypřepracoványaznovuvyužitypropůvodníčijinéúčely.PodleLavee(2007)přinášírecyklace
nepopiratelná pozitiva. Měla by se podílet na snížení spotřeby surových materiálů. Menší počet
odpadních materiálů určených k odstranění by se pak logicky promítl do delší životnosti skládek a
v pozitivním vlivu na životní prostředí v podobě poklesu znečištění půdy, vzduchu a vody (da Cruz,
Simões,aMarques2012).
Rozdílmezirecyklacíaopětovnýmvyužitímje,žerecyklacepředstavujenákladnějšítechnickýproces
přeměnyorganickýchmateriálů,přičemžopětovnévyužitívyužívámateriályvjejichpůvodnípodobě.
Recyklace nezahrnuje využití odpadových materiálů (např. paliva) pro energetické účely. Opětovné
19
využitíarecyklacebytedymělyspolečněvéstkesníženízávislostinatěžběsurovýchmateriálů(astím
spojenéhoznečištění)8akesníženímnožstvívyprodukovanýchobalů.
Nejméně preferovanými možnostmi v procesu nakládaní s odpady jsou jiné využití a nakonec
odstranění.Jinévyužitípředstavujevyužíváníodpadujakopalivaktvorběenergie.Odstraněnímsepak
myslí spalování (bez energetické návratnosti), které je v rámci EU spíše minoritním způsobem
odstranění,atakéskládkování.
VsouladustímtochápánímstanovujeEvropskáuniezávaznérecyklačnícíle.Tytocílejsoustanoveny
nejenproobalovéodpady,aletaképrovozidlanakonciživotnosti,elektronickéaelektrickévybavení
čibaterie.Cosetýčeobalovýchodpadů,původnícílebylystanovenyna50–65%využitía25–45%
recyklacedoroku2001.Následněbylyzvýšenyna60%využitía55–80%recyklacedoroku2008,pro
konkrétnímateriály:skloapapír60%,kovy50%,plasty22,5%adřevo15%.Jednotlivénárodnívlády
simohoustanovenécíleinavýšit.CíleschválenéPSPČRprorok2015jsoustanovenyna70%uskla,
70%upapíru,37%uplastů,50%ukovůa15%udřeva.
Evropskáunietedystanovujerecyklačnícíleacílevyužitíačlenskéstátymusízajistit,abybylytytocíle
naplněny.Volbakonkrétníchnástrojů,jakcílůdosáhnout,jeužnasamotnýchčlenskýchstátech.
Z hierarchického chápání nakládání s obalovými odpady lze velmi zjednodušeně diskutovanou
negativníexternalituaproximovatjakomnožstvíodpadů,kterékončínaskládkáchčivespalovnáchbez
energetickéhovyužití.Vširšímpohledulzedoexternalityzahrnoutispalovánísenergetickýmvyužitím.
TatoaproximacejeobecnězachycenanaObrázkuč.3.Jakjepatrné,vširšímchápáníexternalityjena
tomČeskárepublikazhlediskaobalovýchodpadůrelativnědobře.Nacházísedleoficiálníchstatistik
na pěkném 6. místě.9 Dosahuje tedy výrazně lepšího výsledku než většina středoevropských zemí a
státůskomunistickouminulostíobecně.PřiužšímchápánínegativníexternalityjenatomČRužoněco
hůře.Sicejenatomstálevýraznějilépenežvětšinazemískomunistickouminulostí,nacházísevšak
vrámciEUažna16.místě.ZhlediskajednotlivýchmateriálůvynikáČeskárepublikavširšímchápání
zejménauplastů,kdesenacházínavelmidobrém2.místě,vužšímchápánípaknamístě13.(Obrázky
č.3,4,5a6).
8
Nicméně je třeba vzít v potaz, že i samotný proces recyklace je mnohdy energeticky náročný a může sám
způsobovat znečištění. Recyklace některých materiálů tak z pohledu environmentálních dopadů nemusí být
vůbecsmysluplná.
9
Zdejepotřebazdůraznit,žejesrovnáváníEurostatemoficiálněreportovanýchměrrecyklaceavyužitívelmi
problematické.Podrobnějisetomuvěnujemenakoncitétokapitoly.
20
Obrázek č. 3: Nakládání s obalovými odpady (obecné) – aproximace negativní
externality,2013
Recyklace
0%
1.Belgie
10%
20%
30%
Jinévyužití
40%
Skládka
50%
60%
70%
80%
122
28
90%
100%
5
2.Švédsko
79
17
14
3.Německo
151
54
5
4.Nizozemsko
118
39
10
5.Irsko
133
34
22
6.Českárepublika
67
5
24
7.Slovinsko
67
23
7
8.Itálie
127
19
45
9.Španělsko
96
9
39
10.Rakousko
100
44
6
11.Francie
123
16
45
12.Slovensko
54
3
25
13.Bulharsko
32
0
16
EU28
102
22
33
14.Dánsko
110
35
24
15.Spojenékrálovství
105
13
44
16.Lucembursko
129
17.Portugalsko
92
18.Chorvatsko
27
0
19
19.Estonsko
99
33
38
20.Finsko
76
46
9
21.Kypr
52
0
40
22.Norsko
79
56
10
23.Litva
58
24.Řecko
36
25.Lotyšsko
58
4
52
26.Lichtenštejnsko
77
62
14
27.Maďarsko
51
28.Malta
51
0
83
29.Polsko
46
18
63
60
5
0
0
11
17
52
50
32
41
Poznámka:Sloupcezachycujíprocentuálnívyjádřenínakládánísobalovýmiodpady.Popiskyzachycují
stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele.
Zdroj:Eurostat
21
Obrázek č. 4: Nakládání s obalovými odpady (plasty) – aproximace negativní
externality,2013
Recyklace
0%
10%
20%
Jinévyužití
30%
40%
Skládka
50%
60%
70%
90%
100%
1.Slovinsko
17
2.Českárepublika
12
3.Slovensko
10
4.Německo
17
5.Nizozemsko
13
14
1
6.Švédsko
11
13
0
7.Kypr
8
0
10
8.Chorvatsko
5
0
6
9.Litva
9
10.Bulharsko
5
0
8
11.Španělsko
11
5
12
12.Irsko
18
20
7
13.Belgie
11
15
3
14.Norsko
13
18
3
EU28
11
9
9
15.Itálie
12
12
9
16.Dánsko
12
21
17.Portugalsko
12
3
19
18.Rakousko
12
22
0
19.Řecko
9
80%
2
1
18
0
0
6
7
0
12
1
5
0
11
20.Lucembursko
16
27
7
11
5
19
22.Maďarsko
9
7
12
23.Estonsko
14
21
15
24.Francie
8
12
11
25.Lotyšsko
5
26.Finsko
5
7
10
27.Malta
6
0
21
28.Polsko
5
29.Lichtenštejnsko
1
2
13
0
19
18
0
stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele.UtohotosrovnánístojízejménazazmínkuSlovinsko,
kterévykazujeo28%vyššímíruvyužitíplastů(26,1kgnaosobu)nežvyprodukovanémnožství(20,4
kgnaosobu).
Zdroj:Eurostat
22
Obrázek č. 5: Nakládání s obalovými odpady (sklo) – aproximace negativní
externality,2013
Recyklace
0%
10%
20%
Jinévyužití
30%
40%
Skládka
50%
60%
70%
80%
90%
100%
1.Belgie
36
0
2.Lucembursko
51
0
3
3.Švédsko
18
0
2
4.Německo
30
0
4
5.Norsko
13
0
2
6.Slovinsko
14
0
2
7.Rakousko
27
8.Irsko
27
9.Nizozemsko
26
10.Dánsko
20
11.Finsko
12
12.Českárepublika
14
13.Francie
30
14.Slovensko
10
0
4
EU28
22
0
8
15.Estonsko
22
0
9
16.Itálie
27
0
11
26
18.Španělsko
19
19.Chorvatsko
8
20.Bulharsko
6
0
4
21.Lichtenštejnsko
22
0
14
22.Portugalsko
19
0
15
23.Lotyšsko
15
0
12
24.Litva
12
0
10
25.Malta
12
26.Polsko
12
1
0
0
0
0
0
0
0
1
0
0
1
4
7
7
6
3
5
11
12
9
4
12
15
27.Maďarsko
3
0
7
28.Kypr
7
0
15
29.Řecko
2
0
0
6
stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele.
Zdroj:Eurostat
23
Obrázek č. 6: Nakládání s obalovými odpady (papír) – aproximace negativní
externality,2013
Recyklace
0%
10%
20%
30%
Jinévyužití
40%
Skládka
50%
60%
70%
80%
90%
100%
7
0
1.Finsko
46
2.Kypr
27
0 1
3.Francie
69
2 1
54
5.Belgie
54
5
2
6.Bulharsko
16
0
2
7.Nizozemsko
63
8
0
8.Chorvatsko
14
0
2
9.Německo
85
11
0
10.Českárepublika
33
2
3
11.Litva
27
0
4
12.Dánsko
57
10
0
EU28
54
5
5
13.Itálie
59
5
6
14.Rakousko
51
8
1
15.Norsko
48
16.Řecko
24
0
6
17.Slovensko
27
0
6
18.Irsko
65
11
6
19.Slovinsko
30
1
7
20.Švédsko
43
0
12
21.Maďarsko
31
3
5
22.Lichtenštejnsko
46
15
0
23.Estonsko
44
8
6
24.Španělsko
54
3
15
25.Lotyšsko
25
0
8
26.Lucembursko
43
12
3
27.Portugalsko
49
28.Polsko
20
29.Malta
30
8
10
1
5
0
0
1
16
15
32
stejnéveličiny,alevkilogramechnaobyvatele.UtohotosrovnánístojízazmínkuzejménaFinskoa
Spojenékrálovství,kterávykazujívyššímíruvyužitípapíru(53,8kgnaosobuveFinskua61,8kgna
osobuveSpojenémkrálovství)nežvyprodukovanémnožství(47,6kgnaosobuveFinskua60,3kgna
osobuveSpojenémkrálovství).
Zdroj:Eurostat
24
Jak bylo nastíněno v předchozích odstavcích, recyklace obalových odpadů je spojena
s nezanedbatelnými náklady. Vytříděné obalové odpady mohou také mít značně nízkou a někdy až
negativní tržní hodnotu. Toto platí především v případech, kdy jsou surové materiály levné. Čistá
ekonomickáudržitelnostrecyklaceobalovýchodpadůjetakzávislánatypuobalovéhomateriálu(da
Cruz,Simões,aMarques2012)avyžadujeexternídotace.Aťužtytonákladynesestátnebovýrobci,
ve výsledku jsou přeneseny na spotřebitele buď skrze vyšší ceny výrobků, nebo v rámci vyššího
daňovéhobřemene.PřistanovenírecyklačníchcílůvrámciEUtakvyvstáváotázka,kdobymělbýtza
jejichnaplněnífinančněaorganizačněodpovědný.
Kvalitaasrovnatelnostdostupnýchdat
Vrámcitétoaidalšíchkapitolmnohdyvyužívámeprosrovnánídosaženýchvýsledkůvjednotlivých
zemíchoficiálnístatistikypublikovanékaždoročněEurostatem.Přestožesejednáovýsledkyoficiální
ateoretickystandardizované,jejichinterpretacejeveskutečnostivelmikomplikovaná.Problémem
je,ževjednotlivýchstátechEUneexistujíjednotnédefiniceodpadovýchsložekajedináuniverzální
metodavýpočtuměrrecyklaceavyužití.Naopakevropskálegislativadefinuječtyřirůznémetody.
Všechnyjsoupřitomoficiálníapřijejichpoužitílzedosáhnoutmnohdyznačněodlišnýchvýsledků
(Greenfield, 2015). Nejenže jsou metody výpočtu obecně nejednotné, ale jednotlivé státy mají
mnohdyivrámcijednémetodyspecifickýaodostatníchčlenskýchstátůodlišnýpřístup.Dovýpočtu
se navíc promítají mnohé další odlišnosti a problémy v jednotlivých zemích (jak bude patrné v
pozdějšíchkapitolách,napříkladuměrrecyklaceavyužitívNěmeckučiSlovinsku).
K metodám výpočtů založených na odpadech domácností, podobných odpadech či odpadech
komunálníchsehlásínejvícestátů(Greenfield,2015),nicménějižsamotnádefinicetohotoodpadu
je značně problematická. Tyto pojmy mají totiž velmi nejednoznačnou interpretaci. Podobným
odpademsemyslízejménaživnostenskýodpad(případnousoučástíkomunálníhoodpadujeobvykle
odpaddomácnostíaodpadživnostenský).Neníovšemjasněurčeno,kdekončíodpadživnostenský
a začíná odpad průmyslový. Živnostenský odpad je přitom ve srovnání s odpadem domácnosti
výrazně snadněji recyklovatelný. Čím větší podíl má tedy na komunálním odpadu, tím lepší lze
vykázatoficiálnívýsledkyrecyklaceavyužití.
Dalším problémem je okamžik vykázání odpadu jako recyklovaného. Zatímco většina států EU
(včetně ČR) vykazuje jako recyklovaný výstup z třídiček (avšak před zpracovatelem), v některých
státechsezapočítávájižsamotnýodpadvstupujícínatřídičky(bezohledunavýměty).Vodpadové
klasifikaciEUjetotižtřídičkapovažovánazaprocesvyužitíodpadů(Kozel,2016).
Výsledkemvýšezmíněnýchproblémůjsouznačněvariabilní,nespolehliváaobtížněsrovnatelnáčísla
(Christiaens,2015).Přiinterpretacijetedypotřebapostupovatopatrně.Srovnánímáovšemitak
smysl.Zaprvéjetojedinýdostupnýzdrojmezinárodněpoměrně„srovnatelných“výsledkůazadruhé
jsoutatočíslavyužívánaprorozhodnutínaevropskéúrovni–ipřesjejichproblematičnosttakhrají
důležitouroli.
Volba dat a jejich interpretace je pak problematická nejen v mezinárodních srovnáních, ale i při
analyzovánídostupnýchstatistikvrámcijednohostátu.TentoproblémsevyskytujeivpřípaděČeské
republiky,kdelzevsoučasnédoběidentifikovattřirůznézdrojedatrecyklaceodpadůsouvisejících
sobaly–statistikypublikovanéČeskýmstatistickýmúřadem(ČSÚ),statistikypublikovanéČeskou
informační agenturou životního prostředí (CENIA) a statistiky publikované přímo autorizovanou
obalovou společností EKO-KOM. Tyto tři zdroje se liší použitou metodou výpočtu, definicí složek
odpadůaobecnězahrnutýmisložkamidovýpočtu.
StatistikyČSÚjsouzaloženynavýběrovémšetřeníurelevantníchsubjektů.Vpřípadědotazovaných
podnikůjepakpotenciálnímproblémemmožnýnesouladgeografickéhoumístěnísídlaspolečnosti
ajejichskutečnéhomístačinnosti.ČSÚvyužíváužšídefinicikomunálníhoodpadu(vykazovanémíry
recyklaceavyužitíjsoutakoněconižší–vizvýše).
25
Míry recyklace a třídění reportované autorizovanou obalovou společností EKO-KOM by měly být
relativně přesné, jsou totiž založeny na výkazech všech zúčastněných stakeholderů (zástupců
výrobců,obcí, svozovýchspolečnostía zpracovatelůodpadů).Jejichsoučástíovšem nejsouobaly
firem,kteréřešísvoupovinnostindividuálně.
CENIAvycházípřivýpočtuměrrecyklaceavyužitízhlášenívšechzúčastněnýchsubjektů,atobuď
separátněneboskrzesystémsdruženéhoplněníEKO-KOM.StatistikyCENIAbytakmělyzahrnovat
jak obalové odpady zpracované v rámci sdruženého plnění, tak v rámci individuálního plnění
stanovenýchpovinností.Vpřípaděbiologickéhoodpadudocházíkdopočtům.Utěchtostatistikjsou
potenciálně dva problémy. Prvním jsou situace, kdy některé obce vykazují celý odpadový mix v
nádobách na tříděný sběr jako obalový (obalová je přitom jen jedna z více složek), což může
nadhodnotit množství tříděných obalů. Druhým problémem je pak potenciální dvojitý zápočet
odpadů,tedyproblémvznikajícínatřídičkách.
CojevČeskérepublicepočítánodorecyklaceavyužití?Zjednodušenělzeříci,žedorecyklacese
počítávýstupztřídičky,kterýjeprodánzapozitivnícenu–považujesezadruhotnousurovinu.AOS
(autorizovaná obalová společnost) však musí být schopna v rámci evidence doložit celý řetězec
nakládání s tímto odpadem – místo původu odpadu (obec), svozovou firmu a třídičku. Ostatní
aspekty(tj.smlouvysodběratelianamátkověimístododáníkfinálnímuvyužití)sepakzjišťujív
rámciauditů(každoročněsetýkánejméně20%odpaduavrozsahu5letdocházíkaudituprakticky
uvšechzařízení).Dorecyklacesetaképočítávytříděnýodpad,kterýseprodatnepodařilo,alekterý
bylzafinančnípodporyspolečnostiEKO-KOMitakpředánkrecyklaciazpracován.Alternativnějsou
tytozbytkovéodpadypředányzdarmačizapoplatekkenergetickémuvyužití(Kozel,2016).
26
2 Rozšířenápovinnostvýrobce
Koncept rozšířené povinnosti výrobce byl poprvé definován ve Švédsku (Cerniauskaute, 2013).
Rozšířenápovinnostvýrobce(EPR)vycházízmyšlenky,žebyvýrobcimělibýtfyzickynebofinančně
odpovědní za environmentální dopady jejich produktů na konci životnosti (Walls, 2003). Původní
motivaceproEPRbyladvojí:zaprvé,odlehčenífinančnízátěžeobcíspojenésnakládánímsodpadya
zadruhé, motivace výrobců k omezení využití zdrojů, k použití druhotných materiálů a k inovacím
designuvýrobkůkesníženícelkovéhomnožstvíodpadů(OECD,2001;Walls,2003).
Jednotlivé země mohou přistoupit k implementaci systému rozšířené povinnosti výrobce pomocí
legislativníchidobrovolnýchnástrojů.Vnaprostévětšiněpřípadůjsoupovinnýmiosobamivesmyslu
udržitelnéhonakládánísobalovýmiodpadyfyzickéiprávnickéosoby,kterévyrábějí,využívají,upravují
čidovážejíobalovémateriálynadanýtrh.Titoaktéřijsoupovinnipřijmoutsvéodpadovémateriály
zpětnavlastnínákladyainformovatonakládánísnimipověřenémonitorujícíorgány.
Koncept rozšířené povinnosti výrobce je nicméně velmi široký pojem, ze kterého vychází celá řada
odlišnýchnástrojů–požadavekzpětnéhoodběru,zálohovýsystém,předběžnáplatbazaodstranění,
danězamateriál,kombinacedaněadotacenanavazujícímtrhu(někdybývátototakéoznačováno
jakoalternativakekonceptuEPR,nicméněvprincipujetovsouladusEPR),stanovenístandardůadalší
(OECD, 2001; Walls, 2003). Reálná implementace konceptu EPR je pak mnohdy kombinací více
nástrojů.
Samotný způsob implementace EPR v jednotlivých zemích nemusí být a také není jednotný. Liší se
zejménavespecifikacirozsahuatypuodpovědnostipovinnýchosob(kolektivnívs.individuální),ale
takénapříkladvmechanismufinancování–kdoadojakémíryhradínákladyspojenésjednotlivými
stupniceléhoprocesunakládánísodpady(Khetriwal,KraeuchiaWidmer,2009).
Mezi alternativní nástroje k EPR (které ovšem mohou být použity v kombinaci s EPR) také patří
jednotkovécenění(neboliplať,jakvyhazuješ10,tedypoplatkyzaobjemodpadu),zelenévládnínákupy
(zvláště výrobků s velkou mírou recyklovaného materiálu), ekoznačky, zákaz či danění skládek,
odstraněnídotacínasurovémateriály,zákazyaomezeníodstraňovánímateriálůavýrobků,daněna
surovémateriály,poplatkyzaodpad,obchodovatelnépovolenkyarecyklačníkredity(OECD,2001).
Když se na celou problematiku podíváme z pohledu externalit, pak cílem EPR je internalizovat
externalityamaximalizovatspolečenskýblahobyt.VkontextuObrázkuč.1totedyznamenádostatse
dooptimálníhoboduES.Walls(2003)paktvrdí,žejemnohdyefektivnějšínástrojekombinovat,než
pouze volit jediný z nich, a to obzvláště v případě, že je cílů stanoveno více (například kombinace
omezení využití surových materiálů, snížení environmentálních dopadů z produkce jako znečištění
vzduchuavody,sníženímnožstvíodpadůatp.).
Podle OECD (2001) spadá systém rozšířené povinnosti výrobce pod zastřešující princip PPP. EPR
rozšiřuje koncept PPP přímo na produkt. EPR vychází z principu internalizace externalit producenty
odpadů,ovšempovinnostjepřenesenaodkoncovýchspotřebitelůnavýrobce(aimportéry)produktů.
Výrobci tak mají individuální odpovědnost za dopady jejich produktů ke konci životnosti. Z tohoto
pohledu se princip EPR může jevit poněkud problematicky. Jestliže by podle PPP mělo břemeno
negativní externality dopadat na vrub spotřebitele, protože je to koneckonců on, kdo dává svou
spotřeboupopudkvýroběobalovýchproduktů,konceptEPRstavídotétonevýhodnérolevýrobcea
dovozce zboží. Podle Masarutta (2014) se dá na tuto problematiku také nahlížet alternativním
10
Vangličtiněznámépodpojmempayasyouthrow.
27
způsobem.Negativníexternalitymajípodlenějcharakterveřejnýchstatkůajakostakovýmisenejlépe
vypořádajítiaktéřitrhu,kteříjsouschopnitakučinitconejefektivnějianejlevněji.Přičemžsenemusí
jednat zákonitě o viníky. Nicméně, jak poznamenává Herdiana et al. (2014), internalizace nákladů
výrobcisenakonecstejněpromítnedocenproduktů,vevýsledkutakdopadánaspotřebiteleamůže
ovlivnitjejichchování.
Koncept EPR je vlastně jakousi „second-best politikou“. Dokáže napravit některé tržní distorze
způsobené nedokonalými cenovými signály na trhu, avšak zároveň sám uvádí nedokonalosti nové
(Walls,2006;Massarutto,2014).Nefunkčnícenovésignályjsoudůsledkemskrytýchdotacíaexterních
nákladů(Rasmussenetal.,2005).Pokudbycenovésignályfungovalypřirozeněbezzásahustátu,EPR
koncept by nemusel být potřebný. Teoreticky by si trh v takovém případě poradil s negativními
externalitamisám(Kinnaman,2009;Massarutto,2014).
Jedním z hlavních argumentů pro zavedení EPR byl také jeho teoretický dopad na zelený design a
prevenci odpadů. Předpokládalo se, že výrobci náklady internalizují a zahrnou je do svého
strategickéhorozhodování–snížíprodukciodpadůabudouvíceinovovatzhlediskazelenéhodesignu
svýchvýrobků(Massarutto,2014;Lindhqvist,2000).Ovšem,jakjepatrnézceléřadystudií,dopadEPR
nazelenýdesignjepodstatněnižší,nežsepůvodněpředpokládalo(Walls,2006).PodleWalls(2006)
došlo v oblasti obalů k určité prevenci snížením využití materiálů a zmenšením obalů.Naopak SAIC
(2012)nazákladěpřípadovýchstudiívBelgii,NěmeckuaOntariuvoblastinápojů,občerstvení,amleté
kávydokládá,žezavedeníEPRvoblastiobalovýchodpadůnevedlokekýženýmzměnámdesignuobalů
nebo k selekci. Říká, že v uvedených oblastech a v oblasti obalových odpadů neposkytuje EPR
dostatečně diferenciovaný cenový signál pro výrobce ke změně formátu obalů. U elektronických
produktůbylpakdopadEPRnaprevencivznikuodpadůobecněnevýznamný(Massarutto,2014;Yu,
HillsaWelford,2008).Víceinovacíseudálospíševoblastisběruametodrecyklacenežvproduktovém
designu (Walls, 2006; Massarutto, 2014). V tomto ohledu pak nejvíce pokroků můžeme sledovat u
plastůakompozitníchmateriálů.MazzantiaNicolli(2011)dokládají,ževrcholvinovacíchbylvdekádě
předadopcíEPR.
Na druhou stranu EPR koncept byl doposud velice úspěšný z pohledu dosažené míry recyklace.
Zavedení EPR silně koreluje se zvýšením třídění odpadu a mírami recyklace, přičemž země bez EPR
recyklujípodstatněméně(Massarutto,2014;Cahilletal.,2011).
Redukce externalit při získávání surových materiálů nebo z výroby produktů jsou dílčími cíli EPR,
nicméněprimárnímcílemjesníženímnožstvíobalovýchodpadů.Cílovánírecyklacetedynenísamoo
soběpřínosnýmcílem,alepouzeprostředkemkdosaženícíleprimárního–sníženímnožstvíodpadů
(Walls,2003).Podobnětakmotivacevýrobcůkekodesignuvýrobkůnenícílem,aleprostředkem.Při
hodnoceníúspěšnostiEPRbytedymělobýtprimárnímbodemzájmu,zdalisedařísnižovatmnožství
obalovýchodpadůsnákladovouefektivností.
Dle některých teoretických ekonomických modelů jsou nástroje založené na principu EPR mnohdy
nákladověefektivnějšínežjejichne-EPRalternativy(Walls,2003).Zdůvodutransakčníchnákladůnelze
dosáhnoutnatrhusrecyklacísociálníhooptima,nicménědosaženísecond-bestjeteoretickymožné.
Problém je v tom, že pokud mají firmy možnost volby designu produktů, zejména z hlediska větší
recyklovatelnosti,atrhsrecyklacífungujenedokonalezdůvodutransakčníchnákladů,nedokážecena
splnit svou signalizační funkci. Nicméně kombinace nástrojů náležících pod princip EPR, tedy
kombinace daní a subvencí, by měla alespoň z teoretického pohledu dokázat výrobce dostatečně
motivovat k zohlednění recyklovatelnosti při designu jejich produktů a obalů, a to tak, že budou
operátoři recyklačního trhu ochotni tyto odpady přijmout. V second-best optimu by se tedy mělo
28
spotřebovávat méně, tvořit méně odpadu, více recyklovat a vyrábět recyklovatelnější produkty než
vnormálnítržnísituaci(Walls,2003).
Jedním z dostupných nástrojů, spadajících do škatulky EPR, jsou také obchodovatelné recyklační
kredity.Tyjsouvprincipupodobnéobchodovatelnýmemisnímpovolenkám,jemezinimiovšemrozdíl.
Emisnípovolenkyjsouobvyklespojenysmaximálníhranicíobjemuemisízevšechzdrojůasmožností
obchodumezizdroji.Kreditnísystémalestanovujeminimálníúroveňrecyklacenebomíruprodaný
průmyslapovolujeobchodovánímezizodpovědnýmiaktérykredukcinákladůprodosaženíminima
(Walls,2003).Každývýrobcebytakmohlmítstanovenouhranicirecyklacetřebadleváhy.Výrobciby
pak mohli sami recyklovat nebo zaplatit operátorům na recyklačním trhu, aby to udělali za ně.
Alternativněbymohlikoupitkredityodjiných,kteřírecyklovalivíce,nežbylajejichpovinnost.Prodej
kreditů tak může být zdrojem příjmů. Tento systém by tak mohl motivovat k designu snadněji
recyklovatelnýchproduktů.Výhodouje,ženákladyrecyklaceproduktujsoupřímonesenysamotným
produktem.Existujetakmezinimipřímávazbaavýrobcibymělibýtznákladovýchdůvodůmotivováni
k zelenému designu výrobků a obalů. Protože jsou náklady a benefity nesené stejnou entitou,
výrobcem, měl by být v tomto systému teoreticky limitován problém tzv. free-ridingu (tj.
ekonomickéhoproblémučernéhopasažéra),sekterýmsepotýkávětšinaimplementacíkolektivního
řešenípovinnostivýrobců(Walls,2003).Teoretickyjemyšlenkarecyklačníchkreditůlákavá,alevpraxi
jesamozřejměspojenasřadouproblémů–efektivnízajištěnísběru,počátečníredistribucekreditů,
zda povolit obchodování mezi rozdílnými produktovými typy a jak celkově stanovit cíle a pravidla
(Walls,2003).
EPR není nástrojem, ale principem, pod jehož škatulku náleží celá řada nástrojů. Přestože je EPR
v principu založen na individuální povinnosti výrobců, individuální řešení je mnohdy obtížně
dosažitelné–výrobcinemajípřehledotom,cosesjejichvýrobkyskutečněděje,individuálnízajištění
sběru by bylo velmi nákladné atp. Jako lepší se mnohdy jeví sdílení povinnosti – kolektivní řešení.
Dochází tedy ke vzniku tzv. provozovatelů systému (v angličtině známí pod pojmem Producer
ResponsibilityOrganizationsneboliPRO11).Systémfungovánítěchtokolektivníchorganizacíselišístát
od státu. Často debatovaným aspektem je zejména míra konkurence mezi provozovateli. Povinné
osobymohoučelitpovinnostiregistracevkolektivníchsystémech,můžejimbýtovšemtaképonechána
svobodavýběrukonkrétníhoprovozovatele.Někdesemohoupovinnéosobyuchýlitkindividuálnímu
systému správy svých obalových odpadů i za paralelní existence kolektivních systémů. V takovém
případěovšempovinnéosobyčastočelístriktnějšímpodmínkámvpodoběvyššíchměrrecyklacepro
jednotlivémateriály,jakojetomunapříkladvRakousku(Monieretal.,2014).
EPRsystémysemohoudálelišitisohledemnarozdělenínákladůmezijednotlivéaktéryrecyklačního
trhu. Například v Německu či ČR nesou provozovatelé veškeré náklady recyklace včetně zpětného
odběru.12 Jinde jsou náklady sdíleny skrze systém. V Itálii provozovatel systému Conai hradí jen
20–25%veškerýchnákladůrecyklace,zbytekjepokrytzprostředkůnasprávukomunálníhoodpadu.
VPortugalskuprovozovatelhradí77%nákladůrecyklace(Massarutto,2014).NaSlovenskupočátkem
roku 2016 začíná platit nová legislativa určující, že provozovatel hradí 100 % nákladů recyklačního
systému(Jurkovič,2016).Obvyklepanujeshoda,žezhlediskapraktickéimplementacebývajíkolektivní
systémyčastoefektivnějšímřešením,nežjeindividuálnířešenípovinností,zejménazdůvoduúspory
transakčníchnákladů(Massarutto,2014).
11
V přímém překladu do českého jazyka tedy Společnost odpovědnosti výrobců. V České republice je na trhu
obalovýchodpadůvžitspíšepojemAOS–Autorizovanáobalováspolečnost.
12
Jakbudeovšemdálediskutováno,100%pokrytíjeotázkoudefinice–zpohleduobalovýchodpadůtomutak
víceméněje,zpohleducelkovýchodpadůdanýchmateriálůtovšakužbýváobvykletrochujinak.
29
Nehledě na konkrétní aspekty nastavení systému se zdá, že z hlediska naplnění stanovených
recyklačních cílů byla adopce nástrojů dle principu EPR v Evropě poměrně úspěšná. Jak je patrné
zObrázkůč.7,8,9,10a11,většinaevropskýchzemíbylaschopnadosáhnoutsvýchzávazků.
Obrázekč.7:DosaženémíryvyužitívzemíchEU
2013
2004
1999
%zcelkovéhomnožstvíobalovýchodpadů
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Německo
Belgie
Rakousko
Nizozemsko
Finsko
Slovinsko
Lucembursko
Irsko
Švédsko
Dánsko
Estonsko
Itálie
Francie
Českárepublika
Španělsko
Spojenékrálovství
Slovensko
Bulharsko
Portugalsko
Maďarsko
Chorvatsko
Kypr
Cílovámíravyužití
obalovýchodpadůpro
rok2008
Lotyšsko
Litva
Řecko
Polsko
Malta
Poznámka:Cílovámíravyužitíbylaprorok2008stanovenana60%obalovýchodpadů.Cílovámíra
recyklacebylastanovenana55%.
Zdroj:Eurostat
30
Obrázekč.8:CelkovámírarecyklaceobalůvEvropě,2013
%zcelkovéhomnožstvíobalovýchodpadů
1.Belgie
79
2.Švédsko
72
3.Německo
72
4.Nizozemsko
71
5.Irsko
70
6.Českárepublika
70
69
7.Slovinsko
8.Itálie
67
9.Španělsko
67
10.Rakousko
67
11.Francie
66
12.Slovensko
66
13.Bulharsko
66
EU28
65
14.Dánsko
65
65
16.Lucembursko
63
62
17.Portugalsko
18.Chorvatsko
59
19.Estonsko
58
20.Finsko
58
21.Kypr
57
55
22.Norsko
54
23.Litva
52
24.Řecko
25.Lotyšsko
51
26.Lichtenštejnsko
50
27.Maďarsko
28.Malta
29.Polsko
49
38
36
Poznámka:TmavězelenábarvavyznačujezeměstředníazápadníEvropy,kteréjsourelevantnípro
srovnánísČeskourepublikou(úspěšnésystémy,kteréjsouČRgeografickyčikulturněrelativněblízké).
Šedábarvavyznačujepost-komunistickéstáty,kteréjsouprosrovnánívhodnékulturněigeograficky.
Nicméně,zdůvodunízkéúspěšnostiMaďarskéhoaPolskéhosystémusedalšíanalýzazabývápouze
Slovenskem.
Zdroj:Eurostat
31
Obrázekč.9:MírarecyklaceplastovýchobalůvEvropě,2013
%zcelkovéhomnožstvíplastovýchobalovýchodpadů
1.Slovinsko
82
2.Českárepublika
60
3.Slovensko
55
4.Německo
49
5.Nizozemsko
46
6.Švédsko
46
7.Chorvatsko
45
8.Kypr
45
9.Litva
43
10.Bulharsko
41
11.Španělsko
41
12.Irsko
40
13.Belgie
39
14.Norsko
39
EU28
37
15.Itálie
37
16.Dánsko
36
17.Portugalsko
35
18.Rakousko
34
19.Řecko
32
20.Lucembursko
32
32
22.Maďarsko
31
23.Estonsko
28
24.Francie
26
25.Lotyšsko
25
26.Finsko
23
27.Malta
23
28.Polsko
29.Lichtenštejnsko
20
7
Slovenskem.
Zdroj:Eurostat
32
Obrázekč.10:MírarecyklaceskleněnýchobalůvEvropě,2013
%zcelkovéhomnožstvískleněnýchobalovýchodpadů
1.Belgie
100
2.Lucembursko
95
3.Švédsko
89
4.Německo
89
5.Norsko
86
6.Slovinsko
86
7.Rakousko
85
8.Irsko
80
9.Nizozemsko
79
10.Dánsko
78
11.Finsko
77
12.Českárepublika
75
74
13.Francie
14.Slovensko
73
EU28
73
15.Estonsko
72
16.Itálie
71
68
18.Španělsko
67
19.Chorvatsko
65
20.Bulharsko
61
21.Lichtenštejnsko
61
22.Portugalsko
56
23.Lotyšsko
55
24.Litva
55
25.Malta
49
26.Polsko
44
32
27.Maďarsko
32
28.Kypr
29.Řecko
28
Slovenskem.
Zdroj:Eurostat
33
Obrázekč.11:MírarecyklacepapírovýchobalůvEvropě,2013
%zcelkovéhomnožstvípapírovýchobalů
1.Finsko
98
2.Kypr
97
3.Francie
96
89
5.Belgie
89
6.Bulharsko
89
7.Nizozemsko
89
8.Německo
88
9.Chorvatsko
88
10.Českárepublika
88
11.Litva
87
12.Dánsko
85
EU28
85
13.Itálie
85
14.Rakousko
84
15.Norsko
81
16.Řecko
80
17.Slovensko
80
18.Irsko
79
19.Slovinsko
79
20.Švédsko
78
21.Maďarsko
78
22.Lichtenštejnsko
76
23.Estonsko
76
24.Španělsko
75
25.Lotyšsko
75
26.Lucembursko
74
27.Portugalsko
73
28.Polsko
50
29.Malta
48
Slovenskem.
Zdroj:Eurostat
Od chvíle, kdy byly v jednotlivých členských zemích EU zavedeny recyklační cíle, došlo současně
kvelkýminvesticímdosběrnýchinfrastruktur (Simões,CruzaMarques,2012).Důležitýmifaktory,
které přispěly k dosažení vysokých měr recyklace, se ukázaly být vysoké daně a poplatky spojené
sodstraňovánímodpadů.Tymotivujíúčastníkysystémunajítalternativnířešeníprosvéodpady,než
je jejich odstranění. Některé země dokonce přešly k absolutnímu zákazu skládkování některých
materiálů,cožsepochopitelněprojevilonavysokýchmíráchrecyklaceavyužití(SAIC,2012).Nicméně
34
Walls(2003)poukazujenato,ževoblastech,kterésepotýkajísproblémemilegálníhoodstraňování
odpadů a nefunkčním recyklačním trhem, nemusí být EPR systém vždy vhodný. Riziko spojené
silegálnímskládkovánímčiníúčtováníreálnýchnákladůnakládánísodpadyproblematickým.Pokud
jecenanižšíanedostatečněreflektujenákladyprocesu,jejívlivnaredukcitvorbyodpadůmůžebýt
slabý.EPRbyvtakovémpřípaděmohlzastupovatdvojífunkci,najednéstraněmotivovatspotřebitele
dotacítříditodpadanadruhéjenutitkomezeníprodukceodpadůformoudaňovépovinnosti(Dubois,
2012).
Tabulka č. 1: Volba regulatorních nástrojů pro nakládání s obalovými odpady v
Evropě
Daně,bezEPR
Chorvatsko,Dánsko,Maďarsko
PovolenkyvyužitízaloženénaEPR
Fondpovinnéhoprůmyslu
Island
EPR
Rakousko,Belgie,Bosna,Bulharsko,Kypr,Česká
republika, Estonsko, Finsko, Francie, Německo,
Řecko, Irsko, Izrael, Itálie, Lotyšsko, Litva,
Lucembursko, Makedonie, Malta, Nizozemsko,
Norsko,Polsko,Portugalsko,Rumunsko,Srbsko,
Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko,
Turecko
Zdroj:Spasova(2014)
MožnýchpodobkolektivníimplementaceprincipuEPRjetedymnoho,zvolenáformapřitommůžemít
zásadnídopadnaefektivitusystému–jakzhlediskanákladů,takzhlediskadosaženístanovenýchcílů.
Díky volnosti, kterou měly jednotlivé státy Evropské unie při volbě regulatorních nástrojů, jsou
existující systémy mnohdy velmi odlišné. Máme tak možnost jednotlivé podoby srovnávat a hledat
jejichoptimálníformu.SystémfungujícívČeskérepublicejeobvyklechápanvrámciEvropskéunie
jakojedenztěchefektivnějších(Monieretal.,2014),máprotosmyslsrovnávathosdalšímirelativně
dobře fungujícími systémy. Samotná implementace je mnohdy výrazně ovlivněna specifickými
podmínkamivjednotlivýchzemích,českýsystémbysetedymělsrovnávatpokudmožnosezeměmi,
které jsou mu geograficky a kulturně blízké. V této studii se proto zaměříme zejména na srovnání
systémůvČeskérepublice,Německu,Rakousku,SlovenskuaHolandsku.
35
3 Popissystémůvevybranýchstátech
3.1 Českárepublika
3.1.1 Všeobecnýpřehled
Třídění odpadů v obcích sahá již do dob před sametovou revolucí. V roce 1991 pak byla prvním
zákonemstanovenapovinnosttříděníavyužitíodpadů.Systémtříděnéhosběruobalovýchodpadůdle
principu EPR začal v České republice vznikat ke konci 90. let na základě dobrovolné dohody mezi
průmyslemaMinisterstvemživotníhoprostředí.SpolečnostEKO-KOM,založenáobalovýmprůmyslem
vroce1997,zavedlamezilety1999a2002tříděnýsběrobalovýchodpadůvetřechčtvrtináchČeské
republiky.Početfiremdobrovolněfinancujícíchsystémsevtédoběrozrostlzdvanáctinavícenežpět
set,představujícíchvícenežpolovinučesképrodukceobalů(EKO-KOM,2015a).
Vroce2002bylauzákoněnaodpovědnostzaobalyprofirmyoperujícínačeskémtrhuaspolečnost
EKO-KOM byla licencována jako jediný provozovatel systému. Povinní výrobci a dovozci, kteří se
rozhodnou svou odpovědnost delegovat, platí EKO-KOMu příspěvky odvíjející se od množství
prodanýchobalů.Vsoučasnédobějesoučástísystémutéměř21000firem(EKO-KOM,2015a).VČeské
republicefungujetříděníobalovéhoodpadudomácnostíjakointegrovanásoučástkomunálníhosběru
odpadů,jehozajištěníjetedyvrežiiobcí.Součástísběrnésítějevícenež253000barevnýchkontejnerů
protříděnýsběrpapíru,plastů,skla,nápojovýchkartonůavmenšímířeikovůrozmístěnýchvobcích
aměstechpoceléČR.Síťkontejnerůdoplňujepytlovýsběr(asi5%pokrytéhoúzemí)adalšízpůsoby
sběru, jako jsou sběrné dvory a výkupny (BIO, 2014c; EKO-KOM, 2015a). Průměrná vzdálenost
knejbližšímusběrnémumístujeasi99metrů(EKO-KOM,2015b).Obceadalšíentityautorizovanépro
nakládánísodpadyjsoupovinnyvéstevidencimnožstvívytříděnéhoaobalovéhoodpadudomácností,
na základě kterého pak EKO-KOM přispívá na sběr, třídění a využití obalových odpadů. Finanční
příspěvkypokrývajíprůměrnénákladyazohledňujítakévelikostobcí,intenzitusběrunaosobuatd.
Aktéřinatrhujsoutakmotivovánikefektivnímunakládání.
36
Obrázek č. 12: Schéma vztahů kolektivního systému odpovědnosti výrobců pro
nakládánísobalovýmiodpadyvČeskérepublice
Zdroj:www.ekokom.cz
3.1.2 Aktéřinatrhu
3.1.2.1
Výrobciadistributoři
Včeskélegislativějeobaldefinovánjakolibovolnývýrobekzhotovenýzmateriálujakékolivpovahy,
kterýjeurčenkpojmutí,ochraně,manipulaci,dodávcečiprezentacivýrobkůurčenýchprospotřebitele
(občana)neboprojinéhokonečnéhouživatele(Zákonč.477/2001Sb.oobalech).Rozlišujíse3typy
obalů:
•
•
•
prodejníobaly(vmístěnákuputvoříprodejníjednotkuprospotřebitelenebojiného
konečnéhouživatele),
skupinovéobaly(vmístěnákuputvořískupinuurčitéhopočtuprodejníchjednotek,aťjižje
tatoskupinaprodávánaspotřebiteli,nebojinémukonečnémuuživateli,anebosloužípouze
jakopomůckaproumístěnídoregálůvmístěprodejeamůžoubýtzvýrobkuodstraněny,aniž
setímovlivníjehovlastnosti)a
přepravníobaly(majíusnadnitmanipulacisurčitýmmnožstvímprodejníchjednoteknebo
skupinovýchobalůausnadnitjejichpřepravutak,abysepřimanipulaciapřepravězabránilo
jejichfyzickémupoškození).
37
Povinnostivyplývajícíznakládánísobalyselišípodletoho,kdojejejichkonečnýmuživatelem,tedy
původcemobalovéhoodpadu–spotřebitel(občan/domácnost)nebojinýkonečnýuživatel(obchodní
sítěapodniky).Zatímcovpřípaděspotřebitelůmáodpovědnáosobapovinnostzajistitzpětnýodběr
(tedy zajistit, aby mohl spotřebitel bezplatně a bez omezení vrátit použitý obal) i využití, u jiných
koncovýchuživatelůmusízajistitpouzevyužití.
Zákonnáodpovědnostzanakládánísobalovýmiodpadysetýkávšechúčastněnýchfirem,tedyfirem,
kteréobalplní,nebodovozcůatakédistributorůamaloobchodníků.Platbazazajištěnípovinnostíse
hradípouzejednouzacelýdodavatelskýřetězec.13Zodpovědnostijsouvyjmutyosoby,ježnatrhuvolní
maximálně300kgobalůajejichžročníobratzároveňnepřevýší4,5mil.Kč.14Odpovědnéosobymají
povinnostzajistitzpětnýodběr,využitíaregistraciupříslušnéautority.Svoupovinnostmohouřešit
buďindividuálně,nebojimohoudelegovatnaspolečnostEKO-KOM.
Pokudseodpovědnéosobyrozhodnousvoupovinnostřešitindividuálně,musísenechatzapsatdotzv.
seznamuosobvedenéhoMŽPaplatitevidenčnípoplatekvevýši800Kč.Dálemusívéstprůběžnou
evidencimnožstvíobalůnatrhuvedenýchamnožstvíobalůzpětněodebranýchavyužitých.Zjištěné
údaje musí každoročně hlásit MŽP, a to nejpozději do 15. února. V případě individuálního řešení
odpovědnosti musí být odpovědná osoba schopna vytvořit vlastní systém sběru ve všech oblastech
distribucesvýchvýrobků.Vsoučasnédoběsvouodpovědnostřešíindividuálněasi800firem,které
společnědosahujíasi8–10%zcelkovéhomnožstvíobalůnatrhuvČR(Gromus,2016).
Pokudseodpovědnéosobyrozhodnouzapojitdokolektivníhosystémusběru,musíseregistrovatu
společnostiEKO-KOM.EKO-KOMupotéčtvrtletněplatípoplatkypodlemnožstvíobalůuvedenýchna
trhatakéfixníročnípoplatek1600Kčzavedeníevidence(tenzahrnujeievidenčnípoplatek800Kč
placenýdoStátníhofonduživotníhoprostředí).Celýtentosystémfungujeelektronicky.
Poplatky odpovědných osob jsou v rámci kolektivního systému stanoveny na základě čtvrtletních
výkazůomnožstvíobalů,kteréuvolnilynatrh.Konkrétnívýšeplatbysevypočítánazákladěhmotnosti,
druhuobalovéhomateriáluatypuobalu(obalyurčenéspotřebitelůmaobalykomerční)apříslušné
sazbyzjednotnéhoaveřejnéhoceníku.Poplatkyjsoustanovenyzashodnýchpodmínekprovšechny
odpovědnéosoby.
Odpovědné osoby mají povinnost zajistit zpětný odběr pouze u spotřebitelů.15 V případě, že je
koncovýmodběratelempodnik,mápovinnostzajistitpouzejejichvyužití.Toznamená,ženákladyna
odvozodpaduzobchodunebopodniku(apředáníosoběoprávněnépronakládánísodpadem)hradí
původcetohotoodpadu,kterýmjepodnikajícíosoba.EKO-KOMmusípouzezajistit(afinancovat)jeho
následnédotříděníapředáníkrecyklaci(využití),coždělávrámcismluvonakládánístímtoodpadem
(BIO,2014c;EKO-KOM,2016).
3.1.2.2
Provozovatelsystému
Jediným16 autorizovaným provozovatelem systému (AOS) na českém trhu s obalovými odpady je
neziskováspolečnostEKO-KOM17vlastněnápovinnýmprůmyslem.Členovéjejíhopředstavenstvajsou
13
V případě účasti v kolektivním systému sběru EKO-KOM mají odpovědné osoby v dodavatelském řetězci
možnostdohodnoutse,kdotenkterýpoplatekzaplatí.
14
Odpovědnéfirmynepřekračujícítytolimityvšakmusíbýtschopnypřikontroledoložitsvésplněnípodmínek.
15
Fyzickáanepodnikajícíosoba–domácnosti.
16
Nicméněčeskálegislativapočetprovozovatelůsystémuneomezuje.
17
O autorizaci se též v nedávné době ucházela společnost Interseroh Czech, a.s. (propojená s německým
operátoremtrhuALBAGroup),jejížádostbylaovšempoposouzeníMŽPzdůvodunesplněnípodmínekzamítnuta
(MŽP,2015).
38
zástupciobalovéhoprůmyslu.VdozorčíradějsouzastoupenytakéObchodníkomoraČeskérepubliky
a Svaz průmyslu a dopravy České republiky. Externí stakeholdeři (zástupci výrobců, obcí, svozových
společností a zpracovatelů odpadů) jsou ve struktuře zapojeni skrze tzv. „komoditní výbory“. Ty
dohlížejínasběravyužitídletypumateriálu(komodit)–plasty,kovy,papír,skloanápojovékartony.
Výbory byly vytvořeny ve spolupráci s Potravinářskou komorou ČR a Svazem měst a obcí ČR (BIO,
2014c).
Provozovatelsystémujepovinenuzavřítsmlouvusevšemiodpovědnýmiosobamiaobcemi,kteréo
topožádají,azároveňzajistitsdruženéplněníjednotněprovšechnyosobytak,abynebylžádnýtyp
obalu nebo druh materiálu znevýhodněn. Musí zajistit fungování dostatečně husté sběrné sítě a
splnění zákonem stanovených cílů recyklace a využití. To v praxi znamená vytvoření komplexního
systémutisícesmluvníchvztahůsvýrobnímifirmamiaobchodníky(20277firemvroce2014),většinou
obcí v ČR (v roce 2014 bylo do systému zapojeno 6 073 obcí), stovkami odpadových firem a také
desítkamirecyklačníchzařízení(EKO-KOM,2015a).
EKO-KOMzajišťujesplněnístanovenýchpovinnostíprostřednictvímsmluvníchpartnerů.Prohrazení
souvisejícíchnákladůpakvplnévýšivyužívápoplatkyzískanéododpovědnýchosob.68%získaných
prostředkůjepoužitonapokrytínákladůobcízazajištěnízpětnéhoodběruasběrnésítě(dleúdajůza
rok 2014). 8 % prostředků se podílí na dotřídění odpadů a 6 % prostředků využívá na podporu
zpracováníodpadu,kterýanipodotříděnínenacházíuplatněnínatrhu(EKO-KOM,2015a).
Povinnostíprovozovatelejetakézajištěnídostatečněvysokéadlouhodoběstabilníúčastiobyvatelna
třídění odpadů skrze osvětovou činnost. Každoročně musí pomocí vhodných komunikačních kanálů
oslovit90%cílovéskupinyobyvatelstvastaršípatnáctilet.Každoročnětakémusízajistit,abyvýchovou
kesprávnémutříděníprošlonejméně15%všechžákůškol.Naosvětovouapropagačníčinnostdává
EKO-KOM4%zcelkovéhomnožstvízískanýchprostředků(EKO-KOM,2015a).
39
Obrázek č. 13: Schéma finančních a obalových toků v kolektivním systému EKOKOM
Zdroj:www.ekokom.cz
3.1.2.3
Municipality
Obceaměstamajípovinnostzajistitsběratříděníkomunálníchodpadů,tedyvčetněodpadůobalových
(BIO,2014c).Obcejsoupůvodci(avlastníky)obalovýchodpadůajejichpovinnostíjezajištěnísběrných
místvdostatečnéhustotě.Sběrnénádobysimohoupoříditaoznačit18libovolnýmzpůsobem–mohou
si je zakoupit, pronajmout od svozové společnosti nebo bezplatně pronajmout od společnosti EKOKOM.19 Pro samotný sběr, svoz a dotřídění mohou buď využívat technické služby ve veřejném
18
Barevné kódování kontejnerů není povinné a je předmětem rozhodnutí obce, nicméně povětšinou se drží
modrého,žlutéhoazelenéhooznačení(Grolmus,2016).
19
Původnímzáměrembezplatnéhopronájmubylozajištěnídostatečnéhomnožstvísběrnýchnádob.Pozdějise
smyslemstalaspíšestandardizaceasníženínákladůvmístech,kdeobcenemajívlastnínádobyajsounucenysi
jepronajímatodsvozovýchspolečností.Tytopronájmymohoubýtmnohdynevýhodné.Jecelkemobvyklé,žese
pronájemzanádobusživotností8–10letpohybujeročněvceněčtvrtinypořizovacíhodnoty.Smluvnípodmínky,
40
(obecním)vlastnictví,nebosimohoupronajmoutslužbysoukromýchsvozovýchspolečností.Střídící
linkoupakmohouuzavíratsmlouvybuďpřímo,nebotoponechatplněvrežiisvozovýchspolečností.
Nakládánísodpadyjehrazenozobecníchrozpočtů.VpřípadězapojenídosystémuEKO-KOMzískává
obecnároknaspolufinancovánínákladůsběruatřídění.EKO-KOMposíláobcímpravidelnoufinanční
odměnu, kterou určuje na základě zasílaných čtvrtletních výkazů o množství, druhu a způsobech
nakládánísvyužitelnýmisložkamikomunálníchodpadů.Výšeodměnyjezávislázejménanamnožství
vytříděnýchobalovýchodpadů,jejívýšerostespolusúčinnostísystémusběru.Odměnamádvojíúčel.
V prvé řadě pomáhá snižovat náklady obcí spojené s provozem systému sběru využitelných složek
komunálních odpadů. Odměny ovšem mohou být v případě plnění určitých podmínek navýšeny o
bonusovésložky.Typaksloužíkmotivaciobcíakzefektivněnísystémutříděnéhosběruvyužitelných
komunálníchodpadů.20Vprůměruodměnypokrývajíasi65%zcelkovýchnákladůobcínatříděnýsběr
komodit (IURMO, 2015) – jsou stanoveny tak, aby pokryly 100% část nákladů za obalovou složku
vprůměrnéobci(Gromus,2016).
3.1.2.4
Operátořitrhu
Operátořitrhusezabývajívrámcinakládánísobalovýmiodpadyzejménasvozemtříděnéhoodpadu,
dodatečnýmtříděnímazpracovánímodpadůnadruhotnésurovinyazpracovánímdruhotnýchsurovin
nanovévýrobkyčijejichenergetickýmvyužitím.
Svozovéfirmymohoubýtdosystémuzapojenydvojímzpůsobemvzávislostinatom,kdojepůvodcem
sváženéhoodpadu–domácnostinebopodniky.Vpřípaděkomunálníchodpadůmohoubýtdosystému
zapojeny nepřímo prostřednictvím obcí. Města a obce mají ve výběru svozové firmy volnost, jsou
omezeny pouze zákonem o veřejných zakázkách. Míra konkurence se liší dle regionu, v některých
regionechtrhudominujejenjedinýoperátortrhu(BIO,2014c).Kroměsamotnéhosvozuazpracování
odpadůmůžetakéobecpověřitsvozovoufirmučtvrtletnímvykazovánímvytříděnýchodpadůnaúzemí
obcespolečnostiEKO-KOM.
Svozovéfirmytakémohouzajišťovatnakládánísobalovýmiodpadyodpůvodců,kteřínejsouobcemi
(živnostenskýodpad).Vtakovémpřípadězajišťujevykazovánínakládánístěmitoodpadyspolečnosti
EKO-KOMsvozováfirma.
Dalšímspolupracujícímsubjektemjsoutzv.úpravciodpadů(provozovatelédotřiďovacíchlinek),kteří
tříděnýodpaddotřídíaupravínadruhotnousurovinupodlepožadavkůkonečnýchzpracovatelů.EKOKOMuzavíráshodnousmlouvusevšemiúpravciodpadů.Úpravcepakzajišťujedotříděníodpadůdle
stanovenýchkvalitativníchpožadavkůanáslednévyužitídruhotnésurovinypředánímzpracovateli.21
Úpravcemávolnostvprodejivytříděnéhomateriálunavolnémtrhu.22Problémemovšemje,žecena
vytříděných surovin je velmi volatilní a u některých druhů odpadů, zejména z komunálního sběru,
nedokážeplněpokrýtnákladynajejichdotřídění.Úpravcitakmajízasvoučinnostnároknasmluvní
na základě kterých EKO-KOM hradí náklady třídění a využití v obci, jsou pro všechny obce stejné. Z hlediska
vlastnictvísběrnýchnádobjsoutaknaprostoneutrální.Záležítedypouzenaobci,odkudnádobyzíská(Grolmus,
2016).
20
Podmínky získání bonusů jsou shodné pro všechny obce. Bonusy mohou získat například obce, které mají
určitoupřistavenoukapacitusběrnésítěnaobyvatele(účelemjemotivacekezlepšenídostupnostisběrnésítě),
nebo také obce, které zajistí optimální svoz nádob, kdy nádoby nejsou poloprázdné ani přeplněné (Grolmus,
2016).
21
V ČR je na dotřiďovacích linkách před svým zpracováním upraveno a dotříděno více než 95 % vytříděných
odpadů.
22
Vývozdozahraničíjepovolenpouzeposchválenívládyapouzeudruhotnýchsurovin.Vývoznezpracovaného
odpadunenímožný(BIO,2014d).
41
odměnu od společnosti EKO-KOM. Dofinancování třídiček tak slouží především k zajištění stability
systému recyklace zejména komunálních obalových odpadů, kdy odměna pro úpravce reaguje na
změnycennatrhudruhotnýchsurovin(cenyevropskéhotrhusmodifikacemičeskéhotrhu)apomáhá
takudržovatpoptávkuúpravcůpozpracováníkomunálníhoodpaduzapřijatelnéceny,kterézásadním
způsobemneovlivnísystémsběruarecyklaceodpadůzobcí.
Tentocenovýmechanismusvytvářístabilníprostředípromunicipálníoperace(BIO,2014c).Třídičkysi
konkurujívzískáníkontraktů(aodpadů)odsvozovýchfiremavomezenýchpřípadechiobcí(vevětšině
případůovšemobcepřímostřídičkaminejednají),jsoutakmotivoványkudržovánínižšíchcen,atedy
iknákladovéefektivitě(BIO,2014c).
V neposlední řadě jsou součástí řetězce nakládání s obalovými odpady koneční zpracovatelé. Ti
používajídruhotnésurovinyzodpadůjakomateriálprovlastnívýrobunovýchproduktů.Vpřípadě,že
je recyklace některých odpadů technologicky obtížná či výrazně nákladná, může EKO-KOM takové
konečnézpracovatelefinančněpodporovat(vsoučasnéchvíliktomudocházíusměsnýchplastů).
3.1.3 Hodnoceníefektivnostisystému
Jakjižbylořečenovýše,zhlediskaoficiálněreportovanýchměrrecyklaceobalůpatříČeskárepublika
vrámciEvropskéunieknejúspěšnějšímstátům.Toovlivňujezejménatransparentnínastavenísystému
beroucívpotazmotivacejednotlivýchaktérůnatrhu,shodnépodmínkyprovšechnypartnery(BIO,
2014c),dostatečněhustáasnadnodostupnásběrnásíťarostoucíochotaobyvatelodpadtřídit.Od
roku2001vzrostlpočetobyvatelaktivnětřídícíchodpado50%(Obrázekč.33).Sneustálerostoucím
počtemkontejnerů(odroku2005sepočetbarevnýchkontejnerůtéměřzdvojnásobilnasoučasných
253124)sedlouhodoběsnižujevzdálenost,kterouvprůměrumusíspotřebiteléurazitknejbližšímu
kontejnerunatříděnýodpad.Vroce2014tobylojen99metrů(Obrázekč.14).
42
Obrázekč.14:Vývojmnožstvísběrnýchkontejnerůnatříděnýodpadaprůměrné
vzdálenostiknejbližšímukontejneru
Početkontejnerůnatříděnýodpad
Odadvzdálenostiknejbližšímukontejnerunatříděnýodpad(m)
138
146 635
2006
200 400
228 758
253 124
162 087
118
128 749
2005
177 973
189 332
213 942
241 614
2007
115
2008
113
110
2009
2010
106
2011
102
101
99
2012
2013
2014
Poznámka: Odhad vzdálenosti k nejbližšímu kontejneru vychází ze subjektivního hodnocení
spotřebitelů.
Zdroj:EKO-KOM
PovinnéosobyzapojenédosystémusdruženéhoplněníEKO-KOMuvedlynatrhvroce2014celkem
2979975tunobalů.Ztohobylo921799tunobalůnevratnýcha2058177tunobalůvratných(dle
evidenceEKO-KOM).CelkembyloevidovánovČeskérepublice1019805tunnevratnýchobalových
odpadů (dle evidence CENIA, a mělo by to tedy zahrnovat jak obalový odpad firem zapojených
vkolektivnímsystému,takfiremřešícíchsvouodpovědnostindividuálně)–Obrázkyč.15a16.Ztoho
bylonejvíceobalovýchodpadůzpapíručilepenky(40%),dálezplastů(21%)askla(19%).Zbývajících
20 % tvořilo dřevo, kovy a další materiály (poměry materiálů reportovaných v rámci kolektivního
systémuEKO-KOMbylytéměřtotožné,vizObrázekč.17).
43
Obrázekč.15:VývojmnožstvíevidovanýchobalůvČeskérepublice,EKO-KOM
obalyprojednopoužití(t)
vratnéobaly(t)
obalyuvedenénatrhvČR(t)
3 666 721
3 125 861
3 099 862
2 942 825
2 761 721
2 626 081
2 573 565
2 845 928
2 979 976
2 421 036
2 342 027 2 356 664
2 792 541
2 294 662
1 427 949
1 662 075 1 630 958
2 235 756
2 093 896
1 798 781
1 614 733
1 788 466
1 906 339 1 947 277
2 058 177
938 251
489 698
2002
831 199 874 180 848 929 806 303 837 615 864 106 855 382 898 651 921 799
679 952 725 706 774 784
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
Zdroj:EKO-KOM
Obrázek č. 16: Vývoj množství evidovaných obalů pro jedno použití v České
republice,CENIA
obalyprojednopoužití(t)
847 445
720 158
2003
898 668
962 682 967 626
894 353
962 346
922 726 945 316
1 005 7491 019 805
775 981
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Zdroj:CENIA
44
2010
2011
2012
2013
2014
Obrázek č. 17: Struktura nevratných obalů v kolektivním systému EKO-KOM
(%vcelkovémobjemuobalů),2014
Kovy5%
Plasty22%
Ostatní12%
Sklo20%
Papír40%
Zdroj:EKO-KOM
Vrámcikolektivníhosystémubylovroce2014recyklovánonebovyužito690047tunnevratnýchobalů,
cožodpovídá75%mířevyužití(a40,5kgvyužitýchobalovýchodpadůnaobyvatele–o72%vícenež
vroce2005).Celkověbylovyužitoneborecyklováno801207tunnevratnýchobalů,ztoho744280tun
bylo materiálově recyklováno, 6 016 energeticky využito a 50 911 spáleno ve spalovnách odpadů s
energetickým využitím. Celková dosažená míra recyklace tedy v roce 2014 byla 73 % a míra využití
78,6%,cožoprotipředchozímurokuznamenánárůstmíryrecyklaceo3,1procentníhobodu(69,9%
vroce2013)amíryvyužitío3,9procentníhobodu(74,7%vroce2013).
Dlouhodoběnejvícerecyklovanýmmateriálemjepapír/lepenka.Vroce2014bylo88,6%zevzniklých
papírovýchodpadůmateriálověrecyklovánoacelkem93,2%využito(vrámcikolektivníhosystému
EKO-KOM bylo využito 89 % papírových obalů). V rámci kolektivního systému bylo druhým nejvíce
využívanýmmateriálemsklo(89%)atřetímplasty(67%).DleevidenceCENIAvšakbylyvroce2014
druhým nejvíce využívaným materiálem plasty (72,9 %, míra využití vzrostla oproti roku 2013
o1,4procentníhobodu)atřetímsklo(71,6%,míravyužitípokleslaoprotiroku2013o3,4procentního
bodu).Materiálověrecyklovánobylovšech71,6%sklaa58,2%plastů.Květšiněrecyklacedocházíbuď
naúzemíČeskérepubliky,nebovsousedníchstátechEU(BIO,2014c).Mírarecyklovanýchobalových
odpadů se v České republice dlouhodobě zvyšuje u všech materiálů, výjimkou jsou pouze některé
meziroční výkyvy (Obrázek č. 19), a převyšuje hodnoty dosahované v ostatních zemích střední a
východníEvropy.
Podstatnou výhodou českého kolektivního systému je zohlednění motivací jednotlivých aktérů
v samotném nastavení systému. Na jedné straně je provozovatel neziskový a je vlastněn povinným
45
průmyslem.Zároveňsámsodpadynenakládáaneníjejichvlastníkem.Tovedekeliminaciněkterých
potenciálněnegativníchmotivacínastraněprovozovatelesystému(podrobnějidiskutovánovkapitole
4). Na druhé straně je centralizovaný systém redistribuce finančních prostředků, který pomáhá za
stejných podmínek omezit některé negativní motivace obcí a operátorů trhu (podrobnější diskuze
vkapitole5).Vneposlednířaděhopakčinírelativnětransparentnímjasnévymezeníodpovědnostía
pravidelnéaudityakontrolyvšechsoučástísystému.Odhadujese,žesevčeskémsystémupřibližně5
%firemvyhýbáodpovědnostiuspotřebitelskýchobalůa10%firemuobalůprůmyslových.Kombinace
zmíněnýchaspektůpomáhářešitněkteréproblémypozorovatelnéukolektivníchsystémůvzahraničí
ačinísystémstabilnímaefektivním(BIO,2014c).
Obrázek č. 18: Vývoj množství využitých obalových odpadů v České republice
(vtunách)
EKO-KOM
CENIA
801 207
685 483
717 310
678 170
618 983
557 468
547 645
585 911 592 549
565 569
719 083 711 223 708 427
603 144
751 628
690 047
621 273 607 005 635 892
484 926
464 640
424 698
406 126
333 770
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Zdroj:EKO-KOM,CENIA
46
2010
2011
2012
2013
2014
Obrázekč.19:MíramateriálovérecyklaceobalůvČeskérepublice(%)
papír
90,8
94,2
sklo
93,9
93,8
plasty
93,5
90,5
85,9
84
70,5
70,5
69,1
71,2
69,9
73,1
75
74,4
71,6
64,6
62,9
50,2
44,3
45,5
2006
2007
43,8
37,6
2003
88,6
81,1
75,1
62,4
87,6
52,5
54
2009
2010
57
58,2
59,7
58,2
2011
2012
2013
2014
35
2004
2005
2008
Zdroj:CENIA
Obrázek č. 20: Množství vytříděného obalového odpadu na obyvatele v systému
sdruženéhoplněníEKO-KOM(kg/obyv.zarok)
35,9
35,8
36,6
2008
2009
2010
38,9
39,1
39,7
40,5
2011
2012
2013
2014
31,8
28
23,6
2005
2006
2007
Zdroj:EKO-KOM
47
Obrázek č. 21: Míra využití obalových odpadů (% z celkového množství daného
materiálu),2014
EKO-KOM
CENIA
93
89
73
72
75
73
67
79
65
62
21
papír
sklo
plasty
kovy
Zdroj:EKO-KOM,CENIA
nápojovýkartón
celkem
3.2 Německo
Německýsystémnakládánísobalovýmiodpadyjeideálníproanalýzuefektivitynástrojůzaložených
na principu EPR, a to hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je dospělost systému. Německá
implementaceEPRpřinakládánísobalovýmiodpadyjevesvětějednouzvůbecnejstarších(daCruzet
al.,2012).Nařízeníoprevenciarecyklaciobalovýchodpadůbylozavedenoužvroce1991.Druhým
důvodemjsoumnohélegislativnízměny,kteréběhemletměnilyformusystému–německýsystém
zažilmonopolakonkurencijaknaúrovniprovozovatelůsystému,takinaúrovnioperátorůtrhu.Různé
formysystémulzetaksrovnávatvrámcistejnéhogeografickéhoakulturníhoprostředí.
V Německu v současné době fungují paralelně dva systémy sběru obalových odpadů. Prvním je
zálohovýsystémpronápojovéobalyadruhýmjeduálnísystémpokrývajícíostatníobalovéodpady.
Zálohový systém pro nápojové obaly byl zaveden v roce 2003 a pokrývá nápojové obaly na jedno
použitíoobjemu0,1až3litrůprominerálnívodu,pivo,alkoholickémíchanénápojearefreshment
drinks. Spotřebitel zaplatí zálohu při zakoupení nápoje a při navrácení obalu je mu tato záloha
vyplacenazpět(Monieretal.,2014).
Duálnísystémvzniklvzáří1990jakoparalelnísystémkjižexistujícímusběrukomunálníhoodpadu.
PůvodněmonopolníprovozovatelsystémuDSD(celýmjménemDualesSystemDeutschlandGmbH)byl
vytvořen jako nezisková společnost po vyjednávání mezi výrobci obalů a vládou v očekávání tehdy
nadcházejícího nařízení o obalech (Spasova, 2014; Quoden, 2016). Krátký časový horizont pro
ambiciózní cíle, nezkušenost, nedostatečné kapacity pro zpracování plastových obalů, nízká kvalita
sebraných obalových odpadů a problém černých pasažérů ovšem záhy přivedly systém do velkých
48
finančníchproblémů.Vsystémusesesbíralonepoměrněvelkémnožstvíobalovýchodpadůvzhledem
kvybranýmlicenčnímpoplatkům.Finančnípříspěvkyvýrobcůtakbylyzdalekanedostatečnénapokrytí
nákladů systému a vznikl deficit ve výši 400 milionů DM. Hrozilo, že provozovatel nebude schopen
zaplatit své finanční závazky. Po vyjednávání s povinnými výrobci a vládou svozové společnosti
souhlasily, že přemění své pohledávky ve výši 360 milionů DM na dlouhodobé půjčky a umožní tak
systémunadálefungovat.Výměnoupakparticipujícísvozovéspolečnostizískalyexkluzivnídesetileté
kontrakty, jednu čtvrtinu křesel v dozorovém orgánu DSD a možnost jmenovat jednoho ze 4
generálních ředitelů, konkrétně ředitele odpovědného za operační činnost nakládání s odpady
(Quoden, 2016; Kelleher Enviromental, 2014; Spasova, 2014).23 Tento krok měl v pozdějších letech
velkývlivnaprudcerostoucínákladysystémuabylsilněkritizovánantimonopolnímúřademNěmecka
iEvropskéunie(Spasova,2014;OECD,2013).
Když v roce 2003 došlo k uvolnění desetiletých kontraktů svozových společností, došlo k rozbití
monopolu operátorů trhu a zavedení konkurence. V roce 2006 pak došlo i k liberalizaci na úrovni
provozovatelů systému. DSD se změnilo v roce 2005 na ziskovou společnost, když byli její vlastníci
(povinnívýrobci)donuceniautoritamiprodatsvépodílyprivateequityfirměKKR.EPRsystémnabázi
vlastnictvípovinnýmivýrobcitakvNěmeckupřestalexistovatatrhsenaúrovniprovozovatelůsystému
otevřel konkurenci (Flanderka, 2013; Kelleher Enviromental, 2014; Quoden, 2016). V následujících
letech pak došlo k mnoha dalším novelizacím nařízení. Podstatné bylo zejména vytvoření
clearingového centra v roce 2008 s cílem zajištění srovnatelných podmínek mezi soutěžícími
provozovatelisystému.
3.2.2 Aktéřitrhu
3.2.2.1
Vněmeckélegislativějsouvymezenyčtyřirozdílnédruhyobalů,zekterýchplynouprojednotlivéaktéry
natrhuodlišnépovinnosti(BIO,2014b;DIHK,2013):
•
•
•
•
obaly(produktykobsáhnutí,ochraně,manipulaci,dodávceneboprezentacizboží),
prodejníobaly(obaly,kteréjsounabízenyspolečněsezbožímvrámciprodejníjednotkya
kteréjsoupoprvérozbalenyaodstraněnyuživatelemsamotnéhozboží),
druhotnéobaly(dodatečnýmateriál,kterýnenínezbytnývzhledemkpožadavkům
hygienickým,trvanlivostiaochrany),
transportníobaly(materiál,kterýumožňujeazajišťujetransportzbožíachránízbožíběhem
transportu).
Prodejní obaly je dále třeba dělit podle typu jejich koncového spotřebitele, tedy na koncové
spotřebitelesoukroméakomerční(taképoužívántermínprůmyslové).Součástíduálníhosystémujsou
pouze obaly směřující k soukromým koncovým spotřebitelům. Pod ty spadají domácnosti a místa s
podobným složením odpadu, zejména restaurace, hotely, jídelny administrativní zařízení, kasárny,
nemocnice,vzdělávacízařízení,charitativníorganizace,pracovištěnezávislýchpracovníkůakulturní
zařízení (kina, muzea, zábavní parky, sportovní stadiony atd.) a také některá zemědělská zařízení.
V případě prodejních, transportních a sekundárních obalů pro komerční spotřebitele sice také platí
povinnostzpětnéhoodběruarecyklace,alenejsouzdestanovenyžádnécílečikontrolyaorganizace
jeponechánanasamotnýchvýrobcích(BIO,2014b;Spasova,2014;DIHK,2013).
Výrobci mají tedy individuální odpovědnost za všechny prodejní obaly směřující ke koncovým
uživatelům, které uvolní na trh. Ve výjimečných případech mohli výrobci původně řešit svou
23
Ovšemvletech2001–2002jeněmeckávládadonutilasetěchtokřeselvzdát(KelleherEnviromental,2014).
49
odpovědnost i individuálně (vlastní zpětný odběr) nebo v rámci tzv. oborových řešení, nicméně po
nedávných legislativních změnách již individuální řešení není možné. Ve většině případů však mají
výrobcipovinnostsvouodpovědnostpřevéstnatřetístranuauzavřítkontraktsjednímzexistujících
provozovatelůsystému.Tomuplatílicenčnípoplatkyvzávislostinamateriáluaobjemuobalů.Poplatky
musí plně pokrýt náklady sběru, třídění, recyklace a využití. Licencované objemy se hlásí Komoře
průmyslu a obchodu (Industrie und Handelskammer – IHK). Oborová řešení jsou možná právě
vpřípadechmenšíchkomerčníchprovozůsesrovnatelnýmsloženímodpadujakoudomácností(viz
výše). V těchto případech tedy může být odpad sebrán a recyklován odděleně od sběru v duálním
systému.Provozyvyužívajícíoborovéhořešenítedynemusíuzavíratsmlouvysprovozovatelisystému
a obalová množství licencovat. Mají pouze povinnost podávat důkaz o organizaci sběru příslušným
autoritámvjednotlivýchspolkovýchzemích.Tentodůkazmusíbýtpotvrzenodnezávisléhoauditora.
Vpraxijsouvšakhlášenámnožstvíobalůsměřujícíchnatrhzaloženavíceméněnaodhadechažádné
následné kontroly se již nedějí (Spasova, 2014). Jedním z prvních oborových řešení byl systém pro
zpětný odběr nádob na motorový olej a kontejnery u benzínových pump. Následně ovšem
provozovatelé systému ve spolupráci se zprostředkovateli zavedli stovky oborových řešení pro
kantýny, pekařství a další drobné komerční provozy s rostoucím množstvím prodejních obalů. Ve
skutečnostivšaknebylyvrámcitěchtořešenísesbíránytéměřžádnéobalovéodpadyavětšinajich
nakoneckončilavduálnímsystému(Quoden,2016).
Podobně jako u výrobců podléhají i u distributorů prodejní obaly licencování. V případě, že jsou
prvními, kdo prodejní obaly uvádí na trh, musí uzavřít smlouvu s provozovateli systému a prodejní
obalyvykázat.Distributořimajítaképovinnostpřevzítvrácenétransportníobalyazajistitodstranění
čivrácenídruhotnýchobalů.Tytoovšemjižnepodléhajílicencování.Přizakládánísystémubylototiž
usuzováno,žeprůmyslovýodpadjecennýabuderecyklovánvkaždémpřípaděanenítedytřebaho
do systému připojit. Většina provozovatelů systému je však aktivní na obou trzích (Spasova, 2014).
Vpřípadědistribucenápojovýchobalůsemusídistributořiúčastnitzálohovéhosystému(BIO,2014b).
3.2.2.2
Provozovatelésystému
V současné době na německém trhu aktivně působí 10 provozovatelů systému.24 Kromě dříve
monopolníhoDSD(kterésistáledržítéměř40%podílnatrhu)25jsoutotakéBellandVisionGmbH,
INTERSEROHDienstleistungsGmbH(ISD),LandbellAGfürRückholsystems,RKDRecyclingKontorDual
GmbH&Co.KG,VeoliaEnvironmentalServicesDualGmbH,ReclayVfw,ZentekGmbH&Co.KGaELS
Dual.Vpřípadězájmuovstupdoduálníhosystémumusínovýprovozovatelsystémupožádatolicenci
vkaždémfederálnímstátě,kdeplánujepůsobit26,musíbýtschopenzajistitplnépokrytísběruzdarma
provšechnyspotřebitele,musíspolupracovatsmunicipalitamiazajistitsplněnízákonemstanovených
cílů využití a recyklace (Spasova, 2014). Všichni provozovatelé systému si konkurují v rámci celého
Německaatakévšechobalovýchmateriálů.27
24
Dvaznichovšemmajístejnéhovlastníka.Vsoučasnédoběsetakéoakreditaciuchází11.provozovatelsystému
vevšech16spolkovýchzemích.Zatímjizískalvetřechznich(Quoden,2016).
25
Dlečíselza1.čtvrtletí2016(BVSE,2016).
26
Protože obvykle nemají odpovědní výrobci zájem pouze o lokální řešení své odpovědnosti, všichni aktivní
provozovatelésystémupůsobípocelémúzemíNěmecka,tedyvevšech16spolkovýchzemích.
27
Teoretickylzesicevpřípadědvouprovozovatelůsystémuhovořitomateriálovéspecializaci.Timajíovšem
společnéhomajitele,kterýtakrozčlenilčinnostimezidvaprovozovatele–jedensespecializujepouzenaskloa
druhýnaostatnímateriály(Quoden,2016).
50
Systémy tříděného sběru se mohou regionálně lišit28, nicméně nejběžnější je nastavení se třemi
kontejneryprorozdílnéobalovémateriály–papír,skloalehkýobalovýmateriál(plasty,plechovky,
kompozityahliník).Sběrlehkéhoobalovéhomateriáluasklajevrežiiprovozovatelůsystému.Lehký
obalovýmateriáljeobvyklesbíránvežlutýchkošíchčipytlích,povětšinoupřímozulicdomácností(v
rámcipravidelnéhosběru)činasběrnýchbodechvjejichblízkosti–vpřípaděneobalovýchodpadů
stejného materiálu vyhozených ve žlutých pytlích jsou náklady na jejich zpracování plně hrazeny
zprostředkůprovozovatelůsystému(Quoden,2016).Prosběrsklaseobvyklevyužívásběrnýchmíst,
častosoddělenýmikontejnerypročiré,zelenéahnědésklo.Papírovéakartonovéobalyjsousbírány
společně s tiskovinami a dalšími papírovými (neobalovými) odpady, obvykle na sběrných místech
vmodrýchkontejnerech.Sběrpapírujevrežiilokálníchautoritaprovozovatelésystémujimproplácí
obalovýpodílsběru(BIO,2014b;daCruzetal.,2012;Spasova,2014)–množstvípapírovýchobalůje
vcelkovémmnožstvítříděnéhosběruobalůpoloviční.Provozovatelésystémuhradíasijen25–30%
nákladůtříděnéhosběrupapíru,alemajíprávostímtomateriálemobchodovat(Quoden,2016).
Provozovatelé systému pro sběr využívají společné infrastruktury v rámci celého Německa. To tedy
znamená,žebezohledunato,ukteréhoprovozovatelesystémujedanýodpadlicencován,můžebýt
sebrán v rámci sdílené sběrné sítě. Centrální úřad duálních systémů v Německu (CODS)29 sebraný
odpaddělímezijednotlivéprovozovatelesystémunazákladětržníchpodílů.Tijsoupakjižsamostatně
odpovědnízatříděníarecyklacisvéhopodíluobalovýchodpadůaobchodsdruhotnýmmateriálem.
Pět z existujících provozovatelů systému je vertikálně integrováno, tvoří tedy dceřiné společnosti
aktivníchoperátorůtrhuaněkteréoperativníslužbytříděníavyužitívykonávají„in-house“.Obvykle
všakvsystémupřevažujepřenášeníkonkrétníchčinnostínakládánísobalovýmiodpadynatřetístrany
(BIO,2014b;Baum,2014;daCruzetal.,2012).
Nákladysběrnéinfrastrukturyjsousdílenyvšemiprovozovatelisystémunazákladěsvýchtržníchpodílů
stanovených CODS. Mezi lety 2004 a 2012 byla organizace vypisování veřejných soutěží na tříleté
kontraktysběrnýchslužebpouzevrukouDSD.Odroku2012jekaždýprovozovatelsystémuodpovědný
za organizaci v množství distriktů, která závisí na tržním podílu, a rozložení je rozděleno losem.
Provozovatelsystémuodpovědnýzaorganizacisoutěževdanéoblastivybereodpadovouspolečnost
amusínést50%nákladů,zbývajících50%jepakrozdělenomeziostatníprovozovatelesystémuna
základě tržního podílu (rozdíly jsou poté kompenzovány v rámci jiných oblastí). Všichni ostatní
provozovatelé systému pak musí se zvolenou společností uzavřít kontrakt. Veřejné soutěže jsou
koordinovány skrze společnou online platformu a pod dohledem Federálního kartelového úřadu
(Spasova,2014;daCruzetal.,2012;BIO,2014b).
V současném systému tedy mohou povinní výrobci uzavřít licenční smlouvu s kterýmkoliv z aktivně
působících provozovatelů systému a dostát tak svým zákonně stanoveným závazkům. Poplatky za
licencované množství by měly pokrýt 100 % nákladů sběru, třídění a recyklace. Potenciální výnosy
z prodeje druhotných materiálů pak provozovatelé systému mnohdy používají pro snížení poplatků
vybíraných od výrobců, a tedy k získání konkurenční výhody (BIO, 2014b). Na jednu stranu je tedy
obchodnímodelprovozovatelůsystémuzaložennaakvizicimnožstvílicencovanýchobalů,respektive
získánípoplatkůodpovinnýchvýrobců(Baum,2014).
28
V současné době v Německu existuje více než 50 různých sběrných modelů – pozůstatek způsobu vzniku
duálníhosystémunapočátku90.let,kdysemuseloDSDdohodnoutzvlášťnapodoběsběrnéhosystémusevšemi
municipalitami(Quoden,2016).
29
VněmeckémjazyceGemeinsameStelledualerSystemeDeutschlandsGmbH,vanglickémjazyceTheCentral
OfficeoftheDualSystemsinGermanyGmbHjeclearingovécentrumvlastněnéprovozovatelisystému.
51
Na druhou stranu nesou provozovatelé systému náklady za sběrnou infrastrukturu ve výši svého
tržního podílu. Mají tedy vzhledem k tržnímu podílu protichůdné motivace, což vede díky
komplikovanostianetransparentnostisystémukpodvodnýmjednáním.PřestožeCODSfungujejako
clearingové centrum pro provozovatele systému – má na starosti vyhodnocení tržních podílů
provozovatelů systému, rozdělení sesbíraných množství dle tržních podílů, alokaci dodatečných
poplatkůakoordinaciveřejnýchsoutěžítak,abynebylanarušenakonkurence–nemámandátaani
pravomoc řídit a monitorovat provozovatele systému. Dle rozhodnutí nejvyššího soudu federálního
státuSeverníPorýní-VestfálskomusíCODSpřijmoutapoužítprovýpočettržníchpodílůizjevněchybně
hlášené licencované množství v případě jeho potvrzení certifikovaným auditorem (BIO, 2014b).
Sesbíraná,vytříděnáarecyklovanáčivyužitámnožstvíjsoudleváhykrytapoukázkamirecyklace/využití
a spravována skrze elektronickou data platformu. Tato data jsou pak porovnávána s licencovaným
množstvímdanýchodvětvíuSvazuněmeckýchkomorprůmysluaobchodu.Obvykle seobjevíroční
nesrovnalosti, které ústí do následné finanční kompenzace mezi provozovatele systému (Spasova,
2014).
Vpřípadězálohovéhosystémunápojovýchobalůexistujídvadruhyaktérů:společnosti,kterésechtějí
účastnitzálohovacíhozúčtovacíhosystémuaplnícíspolečnosti.Účtujícíspolečnostipřejímajípoužité
obaly (původem pocházející od certifikovaných plnících společností) a provedou finální zaúčtovaní
zanesené do centrální databáze DPG (Deutsche Pfandsystem GmbH – Německý zálohový systém
GmbH).Nazákladětohosepakbalancujízálohovépoplatkyapohledávkymezijednotlivéaktéry(BIO,
2014b).
3.2.2.3
Municipality
Municipalitymajítradičněnastarostiveškerýkomunálníodpadkroměobalůa,jakjižbylozmíněno,
veškerýpapírovýodpadvčetněobalů(provozovatelésystémupakplatímunicipalitámzaobalovýpodíl
vesběrupapíru).Jejichspoluúčastjenicméněnezbytnáiprosběrostatníchobalovýchodpadůakaždý
provozovatel systému má povinnost koordinovat svou činnost s municipalitou v místě sběru.
Provozovatelésystémuplatímunicipalitámzavyužíváníaúdržbuveřejnýchsběrnýchmístatakéza
osvětuširokéveřejnosti(Spasova,2014).Municipalitymohounavíczapatřičnýpoplatekpožadovat
převzetí či společné využití sběrné infrastruktury. Mohou také žádat o společný sběr neobalových
odpadůstejnéhomateriálu(BIO,2014b).
3.2.2.4
Operátořitrhu
Kontraktovaníoperátořitrhu(svozovéfirmyaúpravciodpadů)musíprospotřebitelezajistitbezplatný
sběrobalovýchodpadůvdostatečnéblízkosti.Mohoubýtzapatřičnýpoplateknucenivyužítexistující
veřejné sběrné infrastruktury. Jsou také nuceni nést podíl na nákladech veřejnoprávních subjektů
spojenýchskomunikací,alokací,údržbouačištěnímveřejnýchprostorprotříděnékontejnery(BIO,
2014b).
52
3.2.3 Hodnoceníefektivnostisystému–náklady
Obrázek č. 22: Vývoj celkových nákladů na tříděný sběr obalových odpadů v
Německu
2133 2130
2082 2119
2003 2036
1879 1874
1731
1697 1678
1460
1160
1061
960
621
0
20
Poznámka:Pozavedeníkonkurencenejsoujižcelkovénákladysystémudostupné,odroku2008jde
tedypouzeoodhadDSDGmbH.
Zdroj:Schmitz(2015)
Ohledněnákladovéefektivnostijsoujednotlivístakeholdeřivněmeckémsystémuvíceméněveshodě
–od90.letdošlokeznačnémupoklesunákladů.Skutečně,odkonce90.letpokleslycelkovénáklady
systémunaméněnežpolovinu.Včemseovšemjejichnázorrozcházíjepříčinatétozměny.Najedné
straně jsou zastánci příčiny v zavedení konkurence na úrovni provozovatelů systému, mezi ty patří
zejménazástupcikonkurenčníchprovozovatelůsystému,aletakéSpolkovýkartelovýúřad.Tvrdí,že
konkurence mezi provozovateli systému zvýšila efektivnost motivováním konkurujících si
provozovatelůkzískávánízákazníkůzlepšovánímslužeb30asnižovánímpoplatků.
Druhástranapakpoklesnákladůpřičítázavedeníkonkurencenaúrovnioperátorůtrhu(Spasova,2014;
Baum,2014).Podrobnějšípohlednavývojnákladů(Obrázekč.22)dávázapravduspíšedruhéskupině.
Velképočátečnínákladyjetakémožnéčástečněpřičístnavrubnezkušenosti–německáimplementace
EPRnatrhusobalovýmiodpadyvznikalajakoprvníanebylotedymožnésepřibudovánísystémuopřít
opředchozízkušenostizjinýchzemí.Zaváděnísystémuprovázelařadachybvedoucíažkhrozícímu
finančnímu kolapsu (Spasova, 2014). Jak je z Obrázku č. 22 patrné, prudký nárůst nákladů jde ruku
vrucesezavedenímdlouhodobýchkontraktůsoperátorytrhu.Naopakkprudkémupoklesuzačalo
30
Recyklačnítrhjetrhemumělým–jepoháněnpolitickoupoptávkouporecyklaci,nikolivpoptávkoupovinných
výrobců. Motivací výrobců je tedy co nejméně nákladné dosažení zákonem stanovených závazků, spíše než
„kvalita“recyklace.Konkurenčníbojvpodoběkvalitnějšíchslužebzhlediskadosaženérecyklacesetedyzdáz
principuspíšenepravděpodobný.
53
docházetpřivypršenítěchtokontraktůaliberalizovánítrhunaúrovnioperátorů–tedyněkolikletpřed
zavedenímkonkurencenaúrovniprovozovatelůsystému(KelleherEnviromental,2014;Spasova,2014;
Baum,2014;OECD,2013).Ktomudošloažvroce2006.31Vestejnémroceovšemdošlokopětovnému
vypršenítříletýchkontraktůsprovozovatelisystému,atedykvypisovánínovýchveřejnýchsoutěží,což
mělo vliv na další pokles nákladů. Baum (2014) také poukazuje na podobný nákladový vývoj
v sousedním Rakousku, které ovšem v té době mělo pouze jediného monopolního provozovatele
systému,kolektivníorganizaciARA(AltstoffRecyclingAustria).Přestotamdošlovobdobí1995až2012
kpoklesunákladůo58%.
Někteří stakeholdeři také poukazují na to, že i kdyby cenová konkurence skutečně vedla k vyšší
nákladovéefektivnosti,současnýnárůsttransakčníchnákladůvsouvislostisezavedenímkonkurence
jenepopiratelný(Spasova,2014;Baum,2014).Vezvýšenítransakčníchaadministrativníchnákladůpo
zavedení konkurence mezi provozovateli systému jsou stakeholdeři v Německu ve shodě (Spasova,
2014).
3.2.4 Hodnoceníefektivnostisystému–vyhýbaníseodpovědnosti
Jak již bylo poznamenáno, obchodní model provozovatelů systému je na jedné straně založen na
akvizici licencovaného množství, tedy získání co největšího tržního podílu, a na druhé straně čelí
nákladůmzaspolečnouinfrastrukturuproporčněkjejichtržnímupodílu,ztohotohlediskamajítedy
zájemmíttržnípodílconejmenší.Vznikázdeekonomickévěděvelmidobřeznámátragédieobecní
pastviny.Problémobecnípastvinypopisujesituaci,kdyjepastvinavespolečnémvlastnictvívětšího
množství vlastníků (obce) a každý z nich má zájem nechat své stádo spásat co největší množství
pastviny. Zároveň chce ovšem přenechat náklady údržby na ostatní vlastníky. Tato situace
nevyhnutelně vede k výslednému znehodnocení společného vlastnictví. Dosadíme-li si za obecní
pastvinuspolečnousběrnouinfrastrukturuazavlastníkyprovozovatelesystému,sedítentoklasickýa
jednoduchýekonomickýpříkladvelmipřesněnasituacivněmeckémsystémuzposledníchlet.
ProvozovatelésystémuhlásíCODSmnožstvíatypobalů,kterésiunichpovinnívýrobcilicencovali.Na
základětěchtoreportůpakCODSčtvrtletněstanovujecelkovémnožstvílicencovanýchobalůatržní
podílkaždéhoprovozovatelesystémuvkaždémstátěaprokaždýzetřítříděnýchmateriálů(papír,sklo,
lehkéobaly).Navypočtenýchtržníchpodílechpakzávisípoplatkyprovozovatelůnachodsystému,tedy
napoplatkynapokrytínákladůsběruanadodatečnéslužbyumunicipalit.Dalšíkomplikacitvořítaké
možnosti vlastního zpětného odběru a oborová řešení. Provozovatelé systému se nestarají jen o
obalové odpady domácností, ale také nabízejí řešení likvidace odpadu pro maloobchodníky –
zpracovávajíobaly,kterézákaznícinechávajívobchodě(vlastnízpětnéodběry),adálesestarajíomísta
jako restaurace, hotely, nemocnice, kina atp. (oborová řešení – viz výše). Tržní podíl provozovatele
systémujetotiždánpouzelicencovanýmmnožstvím,množstvívoborovýchřešeníchavlastnízpětný
odběr se do něj nezapočítávají. To vytváří prostor pro manipulaci s ohlašovaným licencovaným
množstvím(Spasova,2014).
Provozovatelésystémuumožňujísvýmzákazníkůmskrzespolečnouonlineplatformuelektronických
poukázek recyklace/krytí reportovat velké množství odpadu v rámci těchto alternativních řešení
(Spasova, 2014). Předkládání nejasných potvrzení o hmotnosti v rámci vlastního zpětného odběru
častoveskutečnostipocházízrecyklaceprůmyslovýchobalovýchodpadů.Protytoprůmyslovéobaly
taképlatícílenařízeníoobalech,aletitovýrobcinemajípovinnostpřipojeníkduálnímusystémuani
31
Je třeba poznamenat, že výše poplatků odpovědných výrobců je v konkurenčním systému předmětem
obchodního tajemství a skutečné náklady odpovědných výrobců jsou tak v následujících letech spíše jen
odhadem.
54
nemusípředkládatsátuevidenciadůkazoprovedenérecyklaci(Baum,2014).Provozovatelésystému
jsouvšakmnohdyaktivnínaoboutrzích,cožjimtyto manipulaceusnadňuje.Povinnívýrobcisitak
minimalizujíoficiálnílicencovanémnožstvíaprovozovatelésystémusvůjtržnípodíl(Spasova,2014).
Tentoodpadpřestokončívespolečnésběrnésíti,anižbysejehovýrobcipodílelinanákladechsystému
(Wenzel, 2014). Kontrolní úřady (zemská ministerstva životního prostředí) na tuto situaci víceméně
rezignovalyadohledsespíšeneprovádí(Baum,2014).Vpřípaděněkterýchprovozovatelůpaklzetaké
hovořit o selektivním výběru a preferenci rentabilnějších materiálů.32 V roce 2014 bylo oficiálně
evidovánopouze700000tunlehkýchobalů.Vesběrnémsystémujichovšemskončilo2,4milionutun.
Pozpřísněnírelevantnílegislativydošlokezvýšenílicencovanéhomnožstvína1,5milionutun(Quoden,
2016).Problémemjsoupaktakéfirmy,kterésesvéodpovědnostivyhýbajíúplněadosystémuseani
nepřihlásí.Díkykomplikovanémuanetransparentnímusystémujeněkdyvelmiobtížnétakovéfirmy
odhalit(VKU,2014).
Problém s manipulacemi licencovaného množství kulminoval zejména v roce 2014. Provozovatelé
systémuprovozovalipopsanévyhýbacípraktikyvtakvelkémmnožství,žehrozilafinančnínestabilita
systémuařadaaktérůnatrhubylapřesvědčenaonevyhnutelnémkolapsu(Spasova,2014).Vprvním
čtvrtletí 2014 došlo k poklesu licencovaného množství o cca 25 % (VKU, 2014). Rozdíl mezi
licencovanýmaskutečněvytříděnýmmnožstvímobalovýchodpadůtakdosáhldokonce60%(Quoden,
2016).PodvodyvhlášenémmnožstvíbylypodleDSDtaképatrnézjejichneměnícíhosetržníhopodílu.
DSDvroce2013přišloovelkézákazníky,kteřípřešlikekonkurentům(provozovatelůmsystému).Dle
existujícíhomechanismujimtakmělproporčněklesnouttržnípodíl.Toseovšemnestaloajejichtržní
podíl zůstal prakticky beze změny na 50 %, neboť silně poklesla i čísla nahlášená jinými systémy
(Bünder,2014).DSDtakvúnoru2014vypověděloclearingovésmlouvyaoznámiloúmyslzaložitnové
„transparentní“clearingovécentrum(Europaticker,2014;DerGrünePunkt,2014).KrokyDSDpakbyly
následoványidalšímiprovozovatelisystému(Quoden,2016).
Ve2.čtvrtletí2014sehlášenáčíslaještěvícepropadla.Kdybyčíslanahlášenáprovozovatelisystému
byla správná, bylo by licencováno jen o něco více, než je čtvrtina skutečného množství obalových
odpadů,kterésenashromáždívežlutýchpytlíchapopelnicíchpoblíždomácností.Zhrubastejnýpodíl
byskončilvodvětvovýchřešeníchavezpětnémodběru(BellandVision,2014).Vreakcinazmíněné
problémydošlokněkolikazměnámvestávajícílegislativě.Napřelomuroku2014a2015bylozakázáno
účtování obalových odpadů domácností, které byly údajně vráceny v místě nákupu. Došlo také
kvelkémuomezenívyužíváníoborovýchřešení–provozovatelététoslužbymusínynídokázatpočet
sběrných míst a poskytovat každoročně speciální reporty (Quoden, 2016). Vlastní zpětný odběr
výrobcůbyljižúplnězakázánopárletdříve.Zavedenítěchtozměnbyloprofungovánísystémukrokem
správným směrem a podařilo se tím do určité míry omezit rozšířené vyhýbání se odpovědnosti.
Plánováno je také nahrazení současného clearingového centra vlastněného provozovateli systému
(CODS) centrem novým, které bude vlastněno povinnými výrobci a bude mít právo monitorovat a
kontrolovatjakpovinnýprůmysl,takprovozovatelesystému(Quoden,2016).
Provozovatelésystémunemajípovinnostzveřejňovatvýšiúčtovanýchlicenčníchpoplatků33,jsoutotiž
předmětem obchodního tajemství. To může mít kromě obecné vnější netransparentnosti systému
ještě jeden důsledek, cenovou diskriminaci menších výrobců. Výrobci, kteří na trh dodávají velké
množstvíobalů,majísilnějšípozicipřivyjednávánísprovozovatelisystému.Mohoutakpotenciálně
vyjednat podstatně lepší cenové podmínky a mít menší náklady (relativně k objemu) při plnění
zákonem stanovené odpovědnosti. Není tedy překvapením, že jedním z důsledků nevyrovnanosti
32
Vanglickémjazycesetatopraxenazývácherry-picking.
Potenciálníklientimohouzjistitvýšiúčtovanýchpoplatkůujednotlivýchprovozovatelůsystémunapožádání
(BIO,2014c).
33
55
vyjednávacích pozic je existence zprostředkovatelů. Ti spojují dohromady odpovědnost mnoha
výrobců,takabynavýšililicencovanémnožstvíamohlivyjednatlepšíceny(Quoden,2016).
3.2.5 Hodnoceníefektivnostisystému–dosaženámírarecyklace
Jakhodnotíefektivituněmeckéhosystémusamotnístakeholdeři?Německýfederálníkartelovýúřad
vesvézprávězroku2012hodnotízavedeníkonkurencenaúrovniprovozovatelůsystémupřevážně
pozitivně.Tvrdí,žezavedeníkonkurencevedlokinovacímvtřídícíchtechnologiích,obzvláštěvpřípadě
lehkých obalových materiálů, a tedy i ke zvýšení kvality tříděného materiálu a ke zlepšení měr
recyklace.Německosepravidelně držínapředníchpříčkáchvevropskémsrovnánídosaženýchměr
recyklace. To je v rozporu s běžným předpokladem, že zavedení konkurence mezi provozovateli
systému provází snížení měr recyklace. U provozovatelů se totiž předpokládá preference méně
nákladnýchzpůsobůnakládánísodpady,jakojespalováníčiskládkování(Spasova,2014).Jakjepatrné
z Obrázku č. 23, podle oficiálních čísel Eurostatu zavedení konkurence na úrovni provozovatelů
systému v roce 2006 skutečně neprovázel výrazný pokles míry recyklace plastů (obvykle z tohoto
hlediskarizikovýmateriál).
Obrázekč.23:MírarecyklaceplastůvNěmeckuavybranýchstátechEU(%)
EU15
Českárepublika
Německo
Rakousko
70,0
60,0
61,1
59,1 58,6
50,0
53,4
40,0
51,8
52,8
49,4 48,5 49,5 49,4
47,3 48,4
49
44,4
39,1
41,3 42,7
30,0
20,0
10,0
0,0
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
Nicménětentonázornenípodpořenzevšechstran(Spasova,2014).JakpoukazujeBaum(2014)vesvé
studii, interpretace kartelového úřadu nemusí být úplně správná. Problém je v německé metodě
výpočtumíryrecyklaceavyužití.Mírarecyklaceavyužitíjezaloženanalicencovanémmnožství,což,
jakjižbylodiskutovánovýše,přiabsencidůslednékontrolymůžebýtznačněvzdálenorealitěnatrhu.
Využití licencovaného množství jako referenční hodnoty se zdá být teoreticky v pořádku – všechny
odpovědnéspolečnostibymělylicencovatskutečnémnožstvíobalů,kterédodajínatrh.Licencované
množstvíbytakmělobýtvsouladusmnožstvím dodanýmnatrhatedyi smnožstvímvýsledného
obalovéhoodpadu.Avšakdlemnohatvrzeníjeskutečnásituaceznačněvzdálenatomutoteoretickému
předpokladu. Baum (2014) uvádí, že rozdíl mezi licencovaným množstvím a množstvím obalových
56
odpadů,kteréjsouskutečněsesbírány,můžebýtněkdemezi30a44%.34DlestudieBIO(2014b)je
licencováno dokonce asi jen 50 % materiálu končícího v tříděném odpadu domácností. Hlavními
příčinamitohotorozdílujsoujakpodvodnémetodyprovozovatelůsystémupopsanévýše,takobecně
vyhýbánípovinnýchvýrobcůzákonemstanovenýmpovinnostem.Tojemimojinéumožněnosložitostí
anetransparentnostísystému(Spasova,2014;BIO,2014b;VKU,2014).
Problémemjetaké„vstupový“charaktervýpočetnímetodyrecyklace.Toznamená,ženěmeckýzpůsob
kalkulace používá při výpočtu množství obalového odpadu, které se dostane do
dotřiďovacího/recyklačního zařízení, nikoliv množství materiálu, které je skutečně zpracováno pro
výrobunovýchvýrobků.Nicménědleněkterýchtvrzeníkončínakonecpodstatnáčásttohotomateriálu
ve spalovnách s energetickým využitím. Vzhledem k zmíněným problémům tak může být míra
recyklace zachycená ve statistikách Eurostatu značně nadhodnocena (Spasova, 2014). Baum (2014)
uvádí,žeskutečnámíramateriálovérecyklaceplastůmůžebýtvesrovnánístouoficiálněhlášenou
pouzepoloviční.35
3.3 Rakousko
Podobně jako Německo i Rakousko si prošlo poměrně dlouhým vývojovým procesem, co se týče
nakládání s obalovými odpady. V roce 1993 vstoupil v platnost zákon o obalových odpadech36. Ten
ukládalpovinnostuvéstdopraxecelonárodnísystémprovyužitíobalovýchmateriálůdoříjnatéhož
roku(Perchards,2009).Přesnějiřečeno,zákonnařizovalnověvšemaktérůmtrhu,kteřísvoučinností
umisťujíobalovémateriálynarakouskýtrh,tytoobalybezplatněpřijmoutzpětanavlastnínákladyje
recyklovat. Konkrétními osobami, jichž se toto nařízení týkalo, byli a zároveň stále jsou (Altstoff
RecyclingAustria,b.r.):
výrobciobalovýchmateriálů,
importéřiajinéosoby,kteréobchodujísobalovýmimateriálynebobalenýmikomoditami,
osoby,kterévyužívajíobalovémateriályprouchovávánísvýchvýrobkůajejichexpedici,
firmy,kterémajíregistrovánomístosvéobchodníčinnostimimoRakousko(avšakvrámciEU)
adodávajíbalenévýrobkynarakouskýtrh.
V reakci na tuto právní úpravu vznikla již zmíněná první kolektivní organizace ARA. Jedná se o
neziskovou organizaci, jejíž hlavním úkolem je přebírat povinnosti výše zmíněných povinných osob.
ARAsestaráonaplňovánízákonempředepsanýchkvótrecyklaceavyužitíobalovýchmateriálůprosvé
partnery. V naplňování těchto cílů spolupracuje s rakouskými městy a obcemi, odpadovými
společnostmi a s více než třemi stovkami recyklačních a likvidačních firem. Od roku 1993, kdy byla
založena, působí jak v oblasti průmyslových obalových odpadů, tak v oblasti obalových odpadů
produkovanýchrakouskýmidomácnostmi.OdsvéhovznikupůsobilaARAmonopolněvoboutěchto
segmentech rakouského trhu s obalovými odpady. O své dominantní postavení přišla nejprve
vprůmyslovémsektoru,polegislativníúpravěrakouskéhozákonaoobalovýchodpadechvroce1996.
OvšemipřestentofaktdrželaARApodílnatrhusprůmyslovýmiobalyvevýši95%aždoroku2010
(Flanderka,2013).
•
•
•
•
34
Rozdílnost odhadů vychází mimo jiné i z odlišné metody výpočtu. V některých případech jsou ve výpočtu
zahrnutyijednocestnénápojovéobaly,zatímcovněkterýchzahrnutynejsou(Baum,2014).
35
Neberevpotazjednocestnénápojovéobaly(Spasova,2014).
36
TheAustrianPackagingOrdinance(VerpackVO)(AltstoffRecyclingAustria,b.r.).
57
V řadě čtvrtá úprava obalového zákona, platná od 1. 1. 2015, pak přinesla dlouho očekávanou
liberalizaci i na trhu s obalovými odpady z domácností. Zatímco sektor průmyslových obalů byl
poměrnězáhy,pouvedeníprvníhoobalovéhozákona,uvolněnveprospěchkonkurenčníhoprostředí
mezivícekolektivníchorganizací,sektordomácnostídlouhoodolávaltržnímtlakům.Přestožeformálně
bylakonkurencevtomtoodvětvípovolena,ažnověvznikláúpravaobalovéhozákonapřineslaskutečné
otevřenítrhu.TétozměněpředcházelydlouhédebatyatakédvěnapomenutíARAodEvropskékomise
v letech 2003 a 2012 (Flanderka, 2013) za zneužívání monopolního postavení a bránění vstupu
ostatnímkolektivnímorganizacímnatrh(EuropeanCommission,2013).
Kroměuvolněnítrhusobalovýmiodpadyzdomácnostípřinášínováverzeobalovéhozákonaněkteré
další úpravy. Mimo jiné upřesňuje definici kategorií průmyslových obalů a obalů z domácností.
Doposud byly tyto dvě odlišné kategorie obalů identifikovány kolektivními organizacemi různým
způsobem.Stávalose,žeobalovéodpadysebranésystémemproobalovéodpadyzdomácnostíbyly
identifikoványjakoprůmyslové.Tendencekzáměrnémupřikláněnísekprůmyslovýmobalůmvychází
z faktu, že tarify na průmyslové obaly jsou výrazně nižší než tarify na obaly z domácností, což šetří
nákladyprovozovatelů.Vkonečnémdůsledkutakdocházelokodlivufinančníchprostředkůurčených
kfinancovánísystémusběruobalůzdomácností.Svidinounastupujícíkonkurencevtomtoodvětví
existovala obava z intenzivnějšího zneužívání nejasné specifikace obalů za účelem snížení nákladů
povinnýchosob.Dalšímvedlejšímefektem,kterýstímtochovánímpochopitelněsouvisí,jepotenciální
snížení vykázaných recyklačních měr v sektoru domácností. Z toho důvodu nová verze zákona o
obalechjasněrozlišujeobalyzdomácnostíaprůmyslu,přičemžneponecháváprostorproindividuální
interpretaci(BIO,2014a;Spasova,2014).
StručnětedyEPRsystémvRakouskufungujetímzpůsobem,žepovinnéosobydelegujísvépovinnosti
související se správou obalových odpadů na kolektivní systémy. Kolektivní systémy obhospodařují
správu obalových odpadů pro své klienty, od kterých za tímto účelem vybírají poplatky podle
stanovených tarifů. Kolektivní systémy hradí 100 % nákladů systému. Zároveň jsou příjemcem
jakýchkolivziskůzprodejesurovýchmateriálůvzniklýchrecyklací.Tytoziskyjsouzdrojemprosnižování
tarifůkolektivníchsystémů.Nasběrasvozodpadůkolektivníorganizacenajímajíslužbysoukromýcha
veřejných(obecních)firemformoupravidelnýchtendrů.Stejnýmzpůsobemjsouvybírányirecyklační
firmy(Spasova,2014).NapříkladARApořádátendrynatytoslužbyvintervalech3–5let(BIO,2014a).
Nejčastějšípodobasběrnéhosystémuvsegmentuobalůzdomácnostívypadánásledovně(Spasova,
2014;ARA,2015):
•
•
•
osběrskleněnýchobalůsestarákolektivnísystémAGR(AustriaGlassRecyclingGmbH)
prostřednictvímsvýchkontejnerůnačiréabarevnéskloumístěnýchveměstskýchi
venkovskýchoblastech,
papírovéobalyakartonyjsousbírányvespeciálníchpytlíchzulic(kerbside)nebokontejnerů
společněsesměsíostatníhopapíru,
stejnýmzpůsobemjsousbírányilehkéobalyvčetnětěchplastových–vespeciálníchžlutých
pytlíchjsousbíránypřevážnězvenkovskýchoblastí,zatímcoveměstechsevyužívají
kontejnery.
RakouskosetedyzmonopolníhozřízeníEPRsystémunaúrovnikolektivníchorganizacípostupemčasu
dopracovaloažkjehotržnívariantě.ARAstáledominujevobousegmentech,avšakpostupemčasuse
jejítržnípodílrozmělňujeimezidalšíkolektivnísystémy.Zanějakýčasbudezajímavévyhodnotit,jaký
vlivmělouvolnění trhuzejména v segmentu domácností, aporovnatefektivnostoboutypůtržních
variantzpohledůvšechúčastníkůsystému.
58
3.3.2 Aktéřitrhu
3.3.2.1
Jakjižbylouvedeno,výšezmíněnívýrobciadistributořiobalovýchmateriálůjsoupovinnidlezákonao
obalovýchodpadechpřijmoutzpětveškeréjiminatrhumístěnéobaly,atozdarmanavlastnínáklady.
Musípřitomdodržovatminimálníkvótyprojednotlivémateriály,takjakjedefinujerakouskýzákono
obalových odpadech na základě směrnice Evropské Unie (EU Packaging Directive). Povinné osoby
v naprosté většině případů delegují tyto své povinnosti na kolektivní systémy typu ARA. Kolektivní
organizace pak za své klienty organizují sběr, třídění a zpracování obalových materiálů, přičemž
garantují dodržování předepsaných měr recyklace a využití. Povinné osoby platí kolektivním
organizacímpoplatkydlepředepsanýchtarifůprokaždýmateriálnazákladěprodukovanéhomnožství
obalovýchodpadů.
Povinnéosobymajímožnostpostaratseovyužitísvýchodpadůnaindividuálníbázi,beztohoanižby
seregistrovaliuněkterézkolektivníchorganizací.Vtakovémpřípaděovšemčelístriktnějšímkvótám
(vizTabulka č. 2).
Tabulkač.2:Kolektivnívs.individuální(předepsané)míryrecyklacevRakousku
Úroveň/Typmateriálu
Papír
Sklo
Plasty
Kolektivnípovinnost(%)
60
60
22,5
Individuálnípovinnost(%)
90
93
40
Zdroj:BIO(2014a)
V roce 2012 se podle dostupných zdrojů rozhodlo pro individuální správu svých obalových odpadů
zhruba400výrobců(BIO,2014a).Prosrovnání,ARAvroce2012zastupovala15550povinnýchosob
(ARA,2015).
Zmíněným povinnostem vyplývajícím z obalového zákona se mohou vyhnout drobní výrobci,
obchodníciiimportéři,pokudumisťujínatrhročnímnožstvíobalovýchmateriálů,kterénedosahuje
následujícíchhodnotprojednotlivémateriály(AustrianGovernment,2006):
•
•
•
•
•
•
sklo:800kg,
kovy:100kg,
dřevo:100kg,
papír:300kg,
ostatní:50kg,
nebopokudjejichročníobratnedosahujealespoňvýše726728,34EUR.
Od 1. 1. 2015, na základě nové verze obalového zákona, již není možné, aby povinné osoby
organizovalysběrobalůzdomácnostíindividuálně.Zatímtoúčelemmusívyužítněkterézkolektivních
organizací.Individuálníkvótysetaknadálebudoutýkatpouzeobalovýchodpadůvyprodukovaných
průmyslem(Brantner,2015).
Povinnéosobymohouvyužítzároveňslužebjednéivícekolektivníchorganizací.Mohoutakčinitjednak
na základě odlišných materiálových specializací, případně i v rámci jedné materiálové kategorie
obalových odpadů. Pokud například dvě či více kolektivních organizací obhospodařují pro jednu
povinnouosobustejnoumateriálovouoblast,respektivespadajídostejnétarifníkategorieobalových
odpadů, musí tato firma informovat všechny zainteresované systémy o jejich podílu na daném
obchodu.Zároveňkolektivnísystémymusíakceptovatkaždoupovinnouosobu,kteráprojevízájemo
59
jejich služby. Současně všem svým členům musí účtovat stejné tarify, aby nedošlo k záměrnému
znevýhodněníněkterýchpovinnýchosob.Tytotarifymusíbýtveřejnědostupné(ARA,2016).
3.3.2.2
VRakouskupůsobícelkemsedmkolektivníchprovozovatelůsystému37(Sammel,2015).Všichnifungují
natrhusprůmyslovýmiobalovýmiodpady.Vsegmentuobalovýchodpadůzdomácnostívroce2014
operovala pouze ARA. Ta byla doplňována ještě dvěma dalšími organizacemi. Tyto tři kolektivní
systémysiovšemnavzájemnikteraknekonkurovalyvzhledemkodlišnýmmateriálovýmspecializacím.
Jednou z nich je již zmíněná AGR, která je partnerskou organizací ARA a která má na starosti sběr
skleněných obalů z rakouských domácností. Druhou kolektivní organizací je pak Öko-Box. Ta byla
založenajižvroce1991amávpopisuprácesběrnápojovýchobalů.DnessystémÖko-Boxpokrývá
celéúzemíRakouskaavyužíváho95%výrobců,jejichžprodukceodpovídádanémuzaměřeníslužeb
Öko-Box. Systém funguje na bázi speciálních kartonů, které jsou zdarma distribuovány do každé
domácnosti.Tytospeciálníkartonynaplněnépoužitýminápojovýmiobalyjsoupakpravidelněsbírány
formoukerbsidesběru,případnějemohoulidébezplatnězaslatpoštoudosběrnéhodvora.Novýzákon
oobalovýchodpadechurčuje,žekaždákolektivníorganizacejepovinnakoncentrovat senasprávu
jednohonebovícemateriálovýchdruhů,nikolivnaspecifickýtypobalůvrámcijednézmateriálových
kategorií, jako jsou například právě nápojové obaly (Spasova, 2014a). Z tohoto důvodu proběhlo
strategickéspojeníARAAGaÖko-Box(ARA,2015).
Doliberalizovanéhosegmentusobalyzdomácnostíavizovalovstuphnedněkolikkolektivníchsystémů
jižaktivníchvprůmyslovémodvětví.Vsoučasnéchvílivroce2016nabízíslužbysobalyzdomácností
šestkolektivníchorganizací.Kromějižzavedených,jakoARA(jejížsoučástíjetakésystémÖko-Box)a
AGR,tojsou:BonusHolsystem,ReclayUFH,InterserohaLandbell(Sammel,2015).Vzhledemktomu,
že rakouský zákon o odpadech (Waste Management Act) zakazuje duplicitu sběrných kapacit, musí
nově příchozí kolektivní organizace uzavřít dohodu se systémem, který již v dané oblasti sběr
provozuje.Tedynověpříchozíkolektivníorganizacemusíuzavřítdohodusestávajícímprovozovatelem
systémuosdílenísběrnýchkapacitaorozdělenímnožstvíspravovanéhoobalovéhoodpaduastím
souvisejícíchnákladůpodlesvéhostávajícíhotržníhopodílu.Vpřípadě,ževlastníkemsběrnýchkapacit
jsouobce,pakkolektivníorganizaceuzavírádohodupřímosnimi.Tentosystémrozdělenítrhubyměl
platitaždokonceroku2017.Vtédoběvypršístávajícíkontraktysoučasnýchprovozovatelůsystému.
Vroce2016započneprocesvýběrovéhořízenínasběrobalovýchodpadůvRakouskuproobdobí2018–
2022.Vkvětnu2016budoukolektivnímorganizacímformoulosupřidělenyoblastipůsobnosti(vrámci
regionů) na základě jejich tržních podílů. Od roku 2018 tedy bude platit nové rozdělení trhu
kolektivních organizací v celé zemi (Keri, 2015). Nově příchozí provozovatelé systému budou mít
rovnou příležitost získat podíl na službách municipalitám na základě svého tržního podílu.
Provozovatelé, kteří se rozhodnou nezúčastnit tendrů, budou opět odkázáni na sdílení sběrných
kapacit(Spasova,2014;Brantner,2015).Těmorganizacím,kterýmsenepodařízískat5%tržnípodíl
běhemtříletéhopůsobení,budouodebránylicenceministerstvemživotníhoprostředí(Spasova,2014).
Cosetýčeobchodníhocharakterukolektivníchorganizací,existujerozdílmeziARAazbytkemtrhu.
ARA je nezisková organizace vlastněná rovným dílem zástupci třech sektorů povinných osob –
velkoobchodníkyamaloobchodníky,podnikatelivyužívajícímiobalovémateriályprosvézbožíataké
výrobciobalovýchmateriálů.Jakýkolivaktértrhusobalovýmiodpady(povinnéosoby)semůžepřipojit
kespolečnémuvlastnictvíARA.Pouzeodpadovéspolečnostijsouvýjimkouanemohousepodíletna
řízeníARA.NicménězástupciodpadovýchspolečnostímajízastoupenívdozorčíraděARA,kdesedí
někteří zástupci recyklačních a odpadových společností, kteří spravují část sebraného obalového
37
ARA,AGR,LandbellAustria,BonusHolsystem,InterserohAustria,ReclayUFHaGUT.
60
odpadu. Kromě toho v dozorčí radě mají své zástupce také velké firmy, které produkují značné
množství obalových materiálů. Existují obavy, že by tito velcí hráči mohli upřednostňovat některé
odpadové firmy před ostatními (ARA, 2015; BIO, 2014a). Ostatní, v Rakousku působící kolektivní
systémy, na rozdíl od ARA, jsou všechny tržního charakteru a mají různorodou strukturu vlastníků.
NapříkladInterserohAustriavlastnickypatřídoněmeckéskupinyALBAInterserohGroup.Reclayjetaké
zčástivlastněnněmeckouspolečnostíGermanReclayGroup.
Vzhledem k neziskovému charakteru ARA jsou jakékoliv zisky použity na snížení nákladů povinných
osobvsystémuprostřednictvímsníženíúčtovanýchtarifů.Mezilety1995a2013díkyvelkýmziskům
ARAsnížilaprůměrnéúčtovanétarifyo61%(ARA,2015).VTabulce č.3jeuvedenpřehledněkterých
základníchukazatelůzaroky2011–2014,kdejemožnépozorovattrendpoklesunákladůkolektivního
systému.Zatímcomnožstvílicencovanýchpartnerůaspravovanéhoobalovéhoodpaduroste,celkové
poplatkydosystémuodpovinnýchosobklesají.
Tabulkač.3:ARA–přehledzákladníchukazatelůsystému,2011–2014
Ukazatel
2011
2012
2013
2014
Příjmyzpoplatků(milionEUR)
158,4
143,8
135,8
132,7
Početlicencovanýchpartnerů
15416
15550
16035
16341
Objemspravovanéhoodpadu(tun)
834304
829607 835465 844948
Objemvyužitéhoodpadu(tun)
782196
778240 782781 805142
Podílvyužitéhoodpadu(%)
93,75%
93,81% 93,69%
95,29%
Zdroj:ARA(2015;2014).
NaObrázkuč.24lzevidětvývojtarifůutřechhlavníchobalovýchmateriálůprosektordomácností.Na
rozdílodpoměrněkonstantníchtarifůnaskleněnéapapírovéobalyjsoutarifynaplastovéobalyčastěji
upravovány. Paradoxně, krátce před a po zavedení konkurence na trhu s obalovými odpady
z domácností, se tarify na plastové obaly rok od roku zvyšují. Tento jev může souviset s nutností
financovat inovaci sběrných systémů s ohledem na nové tržní výzvy a striktnější podmínky sběru a
využití obalových odpadů, které přináší nová verze obalového zákona(ARA, 2016). Dalším takovým
důvodemmohoubýtvyššínákladyspojenésestriktnějšímipravidlyodškodňováníobcízanevytříděné
obalovéodpadyvesměsnémodpadu(Spasova,2014).
61
Obrázekč.24:Vývojvýšetarifůnaobalovéodpadyzdomácností(EUR/kg),2007–
2016
Papír
Sklo
Plasty
0,760
0,670
0,610
0,610
0,610
0,610
0,560
0,565
0,560
0,530
0,105
0,105
0,105
0,130
0,120
0,061
0,061
0,071
0,071
0,071
0,095
0,071
2007
2008
2009
2010
2011
2012
0,095
0,071
0,090
0,071
2013
2014
0,095
0,082
0,095
0,087
2015
2016
Zdroj:ARA(2008;2009;2010;2011;2012;2013),PROEurope(2008;2009;2015;2016)
VTabulceč.4lzevidětporovnánítarifůvetřechmateriálovýchkategoriíchvrámcisektorudomácností
pro rok 2016. Nově nabité konkurenční prostředí udržuje tarify vybraných společností blízko sebe,
avšaksdrobnýmirozdíly.ARAmánejvyššítarifynapapírovéaplastovéobalyvporovnánísostatními
kolektivnímiorganizacemi.KolektivníorganizaceBonusHolsystemmánejvyššítarifynaskleněnéobaly.
Tabulkač.4:Přehledtarifůkolektivníchsystémůprorok2016–sektordomácností
(EUR/kg)
ARAAG
BonusHolsystem
Interseroh
ReclayUFH
Papír
0,095
0,094
0,091
0,092
Sklo
0,087
0,090
0,085
0,086
Plasty
0,610
0,605
0,600
0,599
Zdroj:(PROEurope2016;ReclayUFH2016;Interseroh2016;BonusHolsystem2016)
Natrhusprůmyslovýmiobalyreprezentujíplastovéobalyprůmyslovéfólie,unichžtarifypostupem
času klesají (viz Obrázek č. 25). Zároveň jsou tarify na tomto trhu více vyrovnané (téměř totožné),
pravděpodobnědíkydéletrvajícímukonkurenčnímuprostředí(vizTabulkač.5).
62
Obrázekč.25:Vývojvýšetarifůnaprůmyslovéobalovéodpady(EUR/kg),2007–
2016
Papír
Plasty
0,162
0,120
0,120
0,120
0,120
0,090
0,090
0,090
0,070
0,070
0,050
0,042
0,042
0,045
0,042
0,033
2007
2008
2009
2010
2011
2012
0,033
2013
0,035
0,033
2014
2015
0,035
2016
Zdroj:(ARA2008;PROEurope2008;PROEurope2009;ARA2010;ARA2011;ARA2012;ARA2013;
PROEurope2015;PROEurope2016)Tabulkač.5:Přehledtarifůkolektivníchsystémůprorok2016–
průmyslovýsektor(EUR/kg)
Papír
Plasty
ARAAG
BonusHolsystem
Interseroh
ReclayUFH
0,035
0,034
0,034
0,035
0,070
0,069
0,070
0,070
Zdroj:(PROEurope2016;ReclayUFH2016;Interseroh2016;BonusHolsystem2016)
3.3.2.3
Municipality
Rakouské obce a jiné samosprávné celky (dále jen obce) jsou zodpovědné za sběr komunálního
odpadu.Zatímtoúčelemvyužívajíslužebsoukromýchodpadovýchfirem,případněvlastníchkapacit–
veřejných(městských)podniků.Nejsouvšakzodpovědnézasběrobalovýchodpadů.Bezohledunato
jsouobcedůležitýmpartneremkolektivníchsystémůzpohledunakládánísobalovýmiodpady,ato
hnedzněkolikadůvodů.
Pokud jde o sběr papírových obalů, ARA využívá sběrné kapacity obcí. Obce obdrží za tyto služby
finančníodměnu,kterájepředmětemdohodsARA.Sběrarecyklacipapíruzkontejnerůobstarávají
63
proobecsoukroméfirmy,kterésiobcevybírajívtendrech,případněveřejné(městské)podniky(BIO,
2014a;Mayr,2015).
SběrplastovýchaskleněnýchobalovýchodpadůorganizujevobcíchsamaARA(podhlavičkouAGR–
pokud jde o skleněné obaly) prostřednictvím vlastních sběrných kapacit nebo kapacit smluvních
operátorů.Sběr,svozarecyklaciobalovýchodpadůmůžezajišťovatsoukromáodpadováfirmanebo
veřejnýměstskýpodnik.ObcezdemohouinkasovatpenízeodARAzato,žedávajíkdispoziciveřejný
prostorprosběrnékontejnery,izaočistnéslužbytěchtokontejnerů(BIO,2014a;Spasova,2014).
Obce dále inkasují peníze od ARA za nevytříděné plastové obaly, které skončí mezi komunálním
odpadem.Vzhledemktomu,ževroce2014bylotímtozpůsobemodškodněnopouze30%obcí(BIO,
2014a), ostatní obce se cítily znevýhodněny, a proto také nová verze obalového zákona upřesňuje
podmínkytohotodruhuodškodňování.Novějsoustanovenylimityobalovýchodpadůprojednotlivé
materiály,kteréskončívesmíšenémodpaduapodlekterýchjsouobceodškodňoványdlepříslušnosti
kjednotlivýmspolkovýmzemím(Mayr,2015).
Rakouské samosprávné celky se sdružují do tzv. odpadových sdružení na několika úrovních
samosprávy.Jejichčinnostselišípodlepříslušnostikjednotlivýmspolkovýmzemím.Obecněvšaklze
říci,žetytosdruženímajízaúkolkoordinacičinnostívoblastisprávyodpadů,organizujítříděnýsběr
odpadů, zadávají zakázky operátorům trhu, zastupují obce ve vyjednávání smluvních podmínek,
koordinují své vystupování vůči kolektivním systémům a ministerstvu životního prostředí či
zaměstnávají přes 300 poradců v oblasti správy odpadů a pořádají různá školení. Jejich činnost je
financovánačlenskýmipříspěvkyaziskyzposkytovanýchslužebkolektivnímorganizacím(Mayr,2015).
3.3.2.4
Operátořitrhu
NaúrovnioperátorůtrhujevRakouskukonkurence.VsektorudomácnostíARAuzavírádohodyna
základě pravidelných tendrů (3–5 let) se soukromými odpadovými společnostmi či městskými
(veřejnými)firmami.Tímtozpůsobemsinajímáslužbynasběr,tříděníirecyklaciobalovýchodpadů
(Spasova,2014).ARAvyužíváslužebvícenež70operátorůtrhu.CelkemvRakouskuprovozujeslužby
nějakých850operátorůtrhu,přičemžasidvěstovkypůsobívoblastinakládánísobalovýmiodpady
(BIO,2014a;ARA,2015).Průmyslovíproducentiobalovýchodpadůvyužívajíbuďsvésběrnékapacity,
nebosinajímajíkontejneryodspecializovanýchodpadovýchfirem.Svozavyužitíjeobvykledelegován
nasoukroméodpadovéfirmy(BIO,2014a).
Jak je patrné z následujícího přehledu, Rakouskodlouhodobě generuje množství obalových odpadů
(vpřepočtunaobyvatele),kteréjelehcepodprůměremzemíevropskésedmadvacítky(Obrázekč.26).
Množství obalového odpadu, které je následně v Rakousku využito, patří k nejvyšším v celé EU a
nacházísevysokonadevropskýmprůměrem.Tenjesamozřejměsnižovánhoršímimíramivyužití,jichž
dosahujínovéčlenskézemě,mezikteréztohotopohledustálepatřínapř.ČeskárepublikaiSlovensko
(Obrázekč.27).Přesrůznorodýprůběhměrrecyklaceuvšechvybranýchzemívpřehledujepatrné,že
v roce 2013 se míry recyklace u vybraných zemí přiblížily stejné hodnotě, přičemž v porovnání
sostatnímizeměmiRakouskovtomtoohleduvykazujekonstantnívývoj(Obrázekč.28).
64
Obrázekč.26:Množstvívyprodukovanéhoobalovéhoodpadu(kg/osoba),1997–
2013
EU27
Českárepublika
Německo
Holandsko
Rakousko
210,42
209,18
205,21
183,93
175,84
183,78
187,59
187,39
182,29
Slovensko
166,98
157,86
153,68
167,16
146,04
160,76
142,83
152,96
139,5
149,98
135,08
138,43
76,91
95,66
85,63
82,99
81,77
73,39
64,53
70,65
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
Obrázekč.27:Míravyužitíobalovýchodpadů(%),1997–2013
EU27
Českárepublika
Německo
Holandsko
Rakousko
Slovensko
96,9
92,5
69,3
81,4
69,7
92,6
87,5
80,6
77,6
97,7
96,1
93,9
94,9
88,4
86,4
84,2
82,8
91
82,4
79,3
75,8
77,4
74,7
76,5
74,6
66,8
69,5
68,9
68,9
63,2
59
59,1
47
47,5
39,3
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
65
Obrázekč.28:Mírarecyklaceobalovýchodpadů(%),1997–2013
EU27
80,6
Českárepublika
Německo
Holandsko
Slovensko
79,2
75,9
74,9
68,2
70,2
73,5
68,8
68,4
64,5
Rakousko
65,6
63,6
66,9
64,3
59,4
59
55,2
56
51,4
66,5
63,4
66,9
61,1
71,8
70,5
69,9
66,6
65,9
65,3
62,5
59,9
56,9
54,6
36,3
36,3
29,8
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
3.4 Slovensko
Systém rozšířené odpovědnosti výrobců v oblasti obalových materiálů byl na Slovensku uveden do
praxe 1. 1. 2003 prostřednictvím zákona o obalech a obalových odpadech (zákon č. 529/2002 o
obalech). Zákon upravuje nakládání s obalovými odpady dle směrnice Evropského parlamentu
(Directive94/62/EC)(Grgulová,b.r.).Mimojinénařizujesubjektům38dodávajícímobalovémateriály
naslovenskýtrhzavázatsekplněnípředepsanýchkvótnarecyklaciobalovýchodpadů(dlekonkrétního
materiálu) prostřednictvím kolektivních organizací či individuálně. V roce 2010 byla schválena nová
verzetohotozákona.Taupravujeněkterépředešléustanovení.Napříkladnovězahrnujedosystémui
výrobce obalových materiálů, a to konkrétně těch obalů, které směřují přímo ke spotřebiteli –
napříkladvýrobceigelitovýchtašek.Kromětěchtovýrobcůsepovinnoststahujenavšechnyvýrobcea
importérydodávajícíobalovémateriálynaslovenskýtrh,přičemžminimálnímnožství,odkteréhojsou
aktéři povinni dodržovat předepsaná pravidla a podílet se na financování systému, je 200 kg
38
Jdeofyzickéosoby–podnikateleaprávnickéosoby,kterébuďpoužívajíobalynabalenísvýchvýrobků–baliči,
plniči,případněimportujínaslovenskýtrhvýrobkyvobalech–dovozci,nebododávajíobalynatrhsvýjimkou
dvoupředchozíchdefinic–napříkladvýrobciplastovýchtašekprospotřebitele(NATUR-PACK,2016).
66
vyprodukovanéhoobalovéhoodpaduročně.Vpřípadech,kdyvýrobcečiimportérprodukujevícenež
10 tun obalového odpadu ročně, je jejich povinností založit a vést preventivní program. Takový
programbysemělstaratoprevencizaúčelemsníženímnožstvídodávanýchobalovýchmateriálůna
trh(Grgulová,b.r.).
KontinuálněskolektivnímiorganizacemifungujenaSlovenskutzv.Recyklačnýfond.Fondbylzaložen
zákonemč.223/2001Z.z.oodpadechzaúčelempodporytříděnéhosběru(Grgulová,b.r.).Jednáseo
nestátní organizaci, jejíž primární funkcí je podpora projektů v oblasti sběru tříděného odpadu a
zhodnoceníodpadovýchmateriálůformoudotacíaúvěrů.Dalšífunkcípakjefinančnípodporaobcía
jejichsdruženívoblastisběrutříděnéhoodpaduajehodalšíhozhodnocení.Tytoaktivityfondujsou
financovány z povinných příspěvků od výrobců a importérů dodávajících obalové materiály na
slovenskýtrh(RecyklačnýFond,2016).SpolečnáexistenceRecyklačnéhofonduasystémurozšířené
odpovědnostivýrobcůzapříčiňujevněkterýchpřípadechjakésidvojízdaněníproduktu,kdyvýrobceči
importérmusíodvádětpříspěvekfonduiregistrovanéspolečnosti,unížjepovinensezapsat.Stejně
jako kolektivní organizace i Recyklačný fond vyžaduje pravidelné reporty. Na rozdíl od plateb
registrovanéspolečnosti,platbydofondunezaručujívyužitídanéhoodpaduregistrovanýchsubjektů.
Od1.1.2016platínaSlovenskunovýzákonoodpadech(zákonč.79/2015)(Jurkovič,2015).Hlavní
novinkou, kterou jeho schválení přineslo v oblasti správy obalových odpadů, je právě zrušení
Recyklačnéhofondusúčinnostíod31.12.2016.Všechnyprostředkyzfondubudoupřesunutydotzv.
Enviromentálnéhofondu,cožjestátníorganizacepodporujícíčinnostivoblastiživotníhoprostředí.
3.4.2 Aktéřitrhu
3.4.2.1
Jakjižbylozmíněnovýše,povinnéosobyjsouveškeréfyzické(podnikatelé)aprávnickéosoby,které
generují více než 200 kilogramů obalových odpadů ročně. Jde o obchodníky používající obalové
materiályprosvévýrobky,importéryavýrobce(dovozce)obalovýchmateriálůsměřujícíchpřímoke
spotřebiteli.Výrobcijsouprostřednictvímkolektivníchorganizacízodpovědnízafinancováníobalových
odpadůvytříděnýchmunicipalitamiaždotémíry,pokudobsahvytříděnéhoodpaduvkontejnerechna
tříděnýsběrnenímenšínež50%.Vtuchvíliseobsahdefinujejakosměsnýodpad,zakterýpřebírá
zodpovědnostobec(Jurkovič,2015).
3.4.2.2
Na Slovensku panuje svobodné tržní prostředí v oblasti působení kolektivních systémů. V současné
chvíli existuje na Slovensku dvanáct autorizovaných kolektivních systémů pro správu obalových
odpadů(MŽPSK,2016).Kolektivníorganizacespolupracujísodpadovýmifirmamiaobcemizaúčelem
dosažení předepsaných cílů pro své registrované klienty. Až do konce roku 2015 musel být každý
provozovatelsystémuveřejněregistrován39,přičemžsejednaloojedinoupovinnostspojenoustouto
činností.Novýzákonplatnýod1.1.2016ovšempřinášínovápravidlaprofungováníprovozovatelů
systému.Nejdůležitějšímznichjepovinnostautorizace.Kolektivnísystémy,kterébudouchtítnadále
provozovat svou činnost, musí o autorizaci zažádat do 31. 3. 2016. O udělení autorizace rozhoduje
ministerstvo životního prostředí na základě přesných podmínek uvedených v novém odpadovém
zákoně (Jurkovič, 2015). Zakladatelé provozovatelů systému, kteří se nově budou muset označovat
jakoOrganizácieZodpovednostiVýrobcov(OZV),budoumusetbýtpouzevýrobciobalovýchmateriálů.
VšechnyOZVbudoumusetbýtneziskovéhocharakteru,apokudbudouchtítprovozovatsvoučinnost
39
Registr obsahuje seznam všech kolektivních společností a povinných osob. Je spravován slovenským
ministerstvemživotníhoprostředí.
67
v oblasti nakládání s obalovými odpady, budou muset zároveň obdržet autorizaci i pro nakládání
s„neobaly“.
Do této chvíle fungovaly kolektivní systémy tím způsobem, že zkupovaly potvrzení o množství
recyklovaného odpadu a financování tříděného sběru tedy nebylo na prostředcích kolektivních
systémů příliš závislé. Nový zákon ukládá, že OZV jsou povinny financovat 100 % nákladů systému
tříděnéhosběruodpadů,sčímžsouvisíizvýšenámíraregulace.Tokfinancíbudeprobíhatnaúrovni
OZV–operátořitrhu.Municipalityvtomtoprocesunebudouhrátžádnouroli(Jurkovič,2015).
Cosetýčedosahovanýchměrrecyklace,bylydoposudpoznamenányurčitounekoncepčnostísystému.
Stejnérecyklovanémnožstvíobalovýchodpadůmohlototižbýtjednoduševykázánovícerýmisubjekty
najednou (např. obcí, sběrovou společností, obchodníkem se surovými materiály či zpracovateli
odpadů).Všechnytytosubjektymohlydisponovatpotvrzenímodrecyklátora,cožmohlozpůsobit,že
jedno konkrétní množství recyklovaného obalového odpadu bylo vykázáno vícerými provozovateli
systému, a tedy započítáno několikrát. Současně často vstupoval do národních recyklačních měr i
obalovýodpadvysbíranývzahraničí.ObecněsenynínaSlovenskupovažujezarecyklovanémnožství
obalového odpadu to, které vstoupí do recyklační kapacity a kde subjekt spravující dané zařízení
potvrdí,žetotokonkrétnímnožstvíodpadupřevzal (Jurkovič,2016).
3.4.2.3
Municipality
ObceajinésamosprávnécelkynaSlovenskujsouzodpovědnézasběrkomunálníhoodpaduastejně
takzasběrtříděnéhoodpadu(papír,plasty,sklo,železoabioodpad).Kapacitaminatříděnýodpadje
vybavenotéměř100%populace.Tříděnýodpadsevobcíchshromažďujevkontejnerech,případně
formou tzv. kerbside sběru. Ačkoliv jsou obce zodpovědné za organizaci tříděného sběru, veškeré
nákladyjsouhrazenyOZV(Jurkovič,2016).
3.5 Nizozemsko
Kombinacedobrovolnýchapovinnýchlegislativníchpředpisůvoblastinakládánísobalovýmiodpady
spoluutvářívHolandskusystémpovinnýchkvótprovýrobceaimportéryjižodroku1991.Směrnice
Evropské unie o obalových odpadech (The Packaging Directive 94/62/EC) je v holandském
zákonodárství implementována od roku 1997 prostřednictvím tzv. Directive on packaging and
packagingwaste.Vroce2006pakbylaschválenatzv.Decreeonpackagingandpaperandboard.Ta
určila Nedvang (v tomto smyslu vystupující jako kolektivní organizace výrobců a importérů) jako
hlavníhoaktératrhuorganizujícíhonaplňovánípředepsanýchkvótpropovinnýprůmysl.Mimojinébyl
tímto aktem v zemi implementován systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR). Dodržování
předepsaných kvót pomáhá naplnit také tzv. Framework Agreement. První verze této dohody byla
naplánována na období 2007–2012. Jedná se o dohodu mezi účastníky trhu s obalovými odpady,
zástupci holandských obcí a odpovědným ministerstvem (Ministry of Housing, Spatial Planning and
Environment) stvrzující spolupráci v naplňování společných cílů, jimiž jsou právě předepsané kvóty
recyklaceobalovýchodpadů(WorrellandSluisveld,2013).Vroce2012pakbylatatodohodaustavující
strategickécílevoblastisprávyobalovýchodpadůobnovenanaobdobí2013–2022.Odroku2008do
konceroku2012bylavHolandskuimplementovánadaňzobalovýchmateriálů,kterásetýkala95%
druhůobalůumisťovanýchnatrh(Kjaeretal.,2012).Zpočátkubyladaňovápovinnostkritizovánaza
administrativnípřítěž,kterouzpůsobovalapovinnýmosobám–výrobcůmaimportérům.Původnílimit,
kterýurčoval,kdobudeplatittutodaň,činil15000kgobalůumístěnýchnatrhvprůběhujednoho
68
roku.Tentolimitbylnásledněodroku2010navýšenna50000kg.Současněbylatakénavýšenadaň,
atoztohodůvodu,abyjejívýšepokrylaztrátuzmenšíhopočtupovinnýchosob,kterýchsevýběrtýkal
ponavýšeníminimálníholimituprodukceobalovýchmateriálů.Zaceloudobujejíexistencebylona
tétodanivybránocelkemasi280milionůEUR,zekterýchbylo115milionůEURurčenokfinancování
EPRsystému.Zbytekbylpříjmemstátníhorozpočtu.JakuvádístudieBIO(2014d),vroce2011bylo
množstvísebranéhoarecyklovanéhoobalovéhoodpaduvypočítánoNedvangemvcelkovévýši2,191
tuny.Celkovénákladysystémuodpovídajícívybranédanitedyčinily21,8EURnaobyvatele,přičemž
skutečnénákladyfinancováníEPRsystémubylynaúrovni6,9EURnaobyvatele.Vybranéprostředky
pokrývalynákladyfondunasběr,tříděníarecyklaciobalovýchodpadů.Dálehradilyobcímnákladyna
sběrobalovýchodpadůanákladynainformačníkampaněotříděníodpadu(Kjaeretal.,2012).Systém
financovanýdanízobalovýchmateriálůneměldlouhéhotrvání.Daňovápovinnostbylaod1.1.2013
nahrazena tarifními příspěvky povinných osob do kolektivního systému (Afvalfonds Verpakkingen,
2015).
VHolandskutedyvsoučasnostifungujejedinákolektivníorganizacemonopolníhocharakteru,kteráje
zodpovědná za dosahování předepsaných měr recyklace a využití podle holandského obalového
zákona. Touto organizací je již zmíněný Afvalfonds Verpakkingen (Packaging Waste Fund). Ten je
v podstatě jakousi zastřešující organizací a jako takový deleguje povinnosti spojené s výkonem své
funkcenařadudalšíchsubjektů.
3.5.2 Aktéřitrhu
3.5.2.1
Holandskýzákonoobalovýchodpadechukládápovinnostvšemvýrobcůmaimportérům,kteřísvou
činnostíumisťujínatrhobalyvmnožstvípřesahujícím50000kgročně,registrovatseufonduaplatit
předepsanépoplatkypodlemateriáluamnožstvívyprodukovanéhoobalovéhoodpadu.Tímtokrokem
si povinné osoby zajistí dodržení předepsaných měr recyklace a využití tak, jak jsou definovány
v rámcové smlouvě na období 2013–2022 (The Packaging Waste Fund, 2013). Ostatní výrobci a
importéři, kteří nedosahují limitního množství 50 000 kg, jsou povinni uchovávat záznamy o
vyprodukovaném množství obalů, na základě kterých jsou schopni dokazovat, že nejsou povinnou
osobouvesmyslupříspěvkůdosystému.Zároveňjsoualetitovýrobciaimportéřipovinninavlastní
nákladyzajistitsběrarecyklacijimivyprodukovanýchobalovýchmateriálůadosahovatpředepsaných
měr recyklace a využití („Packaging“, 2016). Holandský zákon o obalech také určuje povinnost
maloobchodníkům distribuujícím tzv. last-minute packaging (plastové/papírové tašky, balicí papír
apod.)zajistitdostatečnouprevencinakládánístěmitoproduktyvesmysluvýšeuvedenýchzákonem
danýchpovinností,kteréplatípropovinnéosoby.Vpřípadě,žetytolast-minutepackagingnesoulogo
daného obchodníka, pak jsou tito obchodníci povinni dodržovat stejná pravidla jako jakékoliv jiné
povinné osoby, tedy zajistit recyklaci těchto obalů v předepsané míře na vlastní náklady. Jakékoliv
plastové tašky, které distribuuje obchodník svým zákazníkům, musí být zpoplatněny, přičemž
minimálnícenajednétakovétaškynesmíbýtméněnež0,225EUR.
V podstatě všichni producenti a distributoři obalových materiálů v Holandsku jsou tedy povinni
recyklovatsvůjodpad.Otom,kdonemusí,rozhodujetzv.LandejikAfvalbeheersplan(NationalWaste
ManagementPlan).Tenprotytopřípadystanovujejakousiracionálníhranicivymahatelnostitřídění
odpadu. Tou hranicí je množství vyprodukovaného obalového odpadu, které může být v rozmezí
jednoho týdne umístěno do směsného odpadu, bez toho aniž by hrozil jeho původci nějaký postih.
Pokudbyprodukceodpadupřesáhlatytohodnoty,bylbyjižpovinenzajistitsystémtříděnéhosběru
navlastnínáklady.Zatímcouplastůjetoutohranicí25kgauskleněnýchobalůjetopřibližněnějakých
69
30 kg, papírové obaly a průmyslové (plastové) fólie se musí recyklovat v jakémkoliv množství (BIO,
2014d).
Výrobcisemohoutakévydatcestouindividuálníhonaplňovánípředepsanýchpovinnýchměrrecyklace
arekultivace.Nicméněvtakovémpřípaděčelístriktnějšímpodmínkám.Vroce2014nebylznámjediný
případ,kdybysevýrobcečiimportéruchýlilkindividuálnímuplánu(BIO,2014d).
K problematice tzv. černých pasažérů systému neexistují přesné údaje. Podle fondu se jedná
pravděpodobně o velmi malé množství producentů, kteří se vyhýbají úhradě poplatků. V minulosti
kontroluprovádělipracovnícidaňovýchúřadů,kteříkontrolovalijednotlivéfirmyvplněnídaňových
povinnostíadetekovalitaktoexpost235společnostídodávajícíchpřibližně2%obalovýchodpadůna
trh (BIO, 2014d). V současnosti kontrolu povinného průmyslu každoročně provádí Packaging Waste
Fund spolu s účetními firmami na určitém reprezentativním vzorku povinných osob. Zjištěny jsou
obvyklejennesrovnalostivýpočetníhocharakteru,kterénejsounikterakzásadní(Storm,2016).
3.5.2.2
Jakjižbylouvedeno,monopolním,atedyjedinýmkolektivnímsystémemvHolandsku,codonakládání
sobalovýmiodpady,jejižzmíněnýAfvalfondsVerpakkingen.Fondzajišťujenaplňovánípředepsaných
měrrecyklaceavyužitíprosvéklienty.Těmitoklientyjsoupovinnéosobyprodukujícívícenež50000
kg obalových materiálů ročně. Ostatní producenti a importéři obalových materiálů mají vůči fondu
informativnípovinnost.Informujífondomnožstvíobalovéhomateriáluumístěnéhonatrh,přičemž
fond hlídá, že toto množství nepřekročí hranici 50 000 kg za rok. Fond je vlastně jakousi zaštiťující
organizací,kterádelegujerůznéčinnostinadalšíspřízněnéorganizace.Těmijsou(BIO,2014d):
•
Nedvang – provádí hlavní operativní činnost, přičemž zaštiťuje fungování celého systému,
provádímonitorujícíčinnost,auditníčinnostakomunikujesobcemiasodpadovýmifirmami,
•
KunststofHergebruik–obstaráválogistikusystému–uchovávání,transport,tříděníaprodej
voblastiplastovýchobalůsebranýchzdomácností,dáletaképřispívákobecnéosvětěvrámci
svévymezenéagendy,
•
NederlandSchoon– svou činností přispívá k čistéabezodpadovéspolečnosti – prevence a
osvěta,
•
KennisinstituutDuurzaamVerpakken–tatoinstitucebylazaloženapočátkemroku2013
vrámcischválenéhoplánunaobdobí2013–2022,jejímhlavnímcílemjedosaženíefektivně
fungujícítzv.circulareconomyvoblastiobalovýchproduktů,jednáseonezávislouorganizaci
sloužícíkrozvojipoznánívoblastiobalovýchmateriálů,jejichrecyklaceaznovuužití,rozvoji
udržitelnostiapod.,jesloženazvědeckýchpracovníkůastátníchúředníkůajefinancována
fondem(Hester,2015).
3.5.2.3
Municipality
Obce a jiné samosprávné celky mají zodpovědnost za organizaci sběru a třídění obalových odpadů
vyprodukovaných domácnostmi. Svou činnost vykazují a reportují Nedvangu pravidelně každé tři
měsíce.Úhradanákladůnatutočinnostjehrazenafondem.Platbaobcímodfonduseodvíjínazákladě
několika parametrů – dle typu obalového materiálu, poplatku za sběr (v tunách) daného odpadu
hrazenéhoodpadovýmfirmámanákladůnatransportdonejbližšíhosběrnéhodvora.Vtomtopřípadě
úhradapřicházívúvahu,pokudsesběrnýdvůrnacházívurčitévzdálenostiodhranicobce.Obcemají
svobodnou volbu při výběru operátorů trhu na služby spojené se správou materiálových odpadů.
70
Mohou využít vlastních integrovaných služeb nebo si vybírají ze soukromých firem prostřednictvím
veřejnýchsoutěží.Operátořidřívemuselibýtcertifikovanoufirmou(vizdále),nynístačí,pokudsplňují
povinnost pravidelného reportování Nedvangu. Důležité je zmínit fakt, že obce jsou odškodněny
Nedvangempouzezamnožstvíobalovýchodpadů,kteréjeskutečnězrecyklováno(BIO,2014d).Výše
finančníchprostředků,kteréobceobdržíodpovinnéhoprůmyslu,seodvíjíodprůměrnýchnákladů,
které jsou každoročně stanovovány Nedvangem. Obce obdrží náhrady ve výši těchto průměrných
nákladů.Pokudtedymajívýhodnékontraktysoperátorytrhu,pakmohouvtomtosystémuvydělat.
Nadruhoustranu,pokudjejimiorganizovanýsystémtříděnéhosběrunákladnější,nežjevprůměru
stanoveno, pak obce financují zbytek nákladů z vlastních zdrojů. Obce jsou tímto způsobem
motivoványuzavíratvýhodnékontraktysoperátorytrhu,cožvkonečnémdůsledkusnižujenáklady
povinnéhoprůmyslu(Storm,2016).
Počínaje1.1.2015přebírajíobcepovinnosttříditarecyklovatplastovéobalyodKunststofHergebruik,
kterýdoposudtytočinnostiproobceobstarával.
3.5.2.4
Operátořitrhu
Natrhuodpadovýchfirempanujekonkurenčníprostředí,přičemžvstoupitnatrhjepronovéfirmy
v současnosti relativně snadné (Storm, 2016). Povinné osoby a obce jsou zodpovědné za uzavírání
smluvsodpadovýmifirmami.Naodpadovéfirmyseještěnedávnostahovalapovinnostcertifikacedle
směrniczákonaoobalovýchmateriálech.Díkycertifikacisipovinnéosobyamunicipalitymohlybýt
jisté, že jimi vyprodukovaný a zrecyklovaný odpad je náležitě reportován a zahrnut do výpočtu
konečnýchrecyklačníchcílů.Certifikovanéodpadovéfirmy,mimojiné,mělytotižpovinnostreportovat
svou činnost Nedvangu, který samotné certifikace uděloval na základě rozhodnutí nezávislého
auditora. Odpadové firmy mohly získat certifikaci dle druhů obalových materiálů, které spravovaly.
Rozhodující v tomto smyslu byly různá kvantitativní a kvalitativní hlediska týkající se schopnosti
reportovanídatacelkovékoncepcenakládánísodpady.
Nicméně povinnost certifikace se ukázala být neefektivní, a proto byla záhy zrušena (Storm,2016).
V současné době je jedinou povinností, kterou musí všechny odpadové společnosti spolupracující
s obcemi a povinnými osobami dodržovat, reporting Nedvangu. Jedině tak si obce zaručí příjem
finančních prostředků z fondu za množství zrecyklovaného obalového odpadu. Obce si vybírají
odpadovéfirmyvpravidelnýchkrátkodobýchčistřednědobých(3roky)tendrech(Storm,2016).
V roce 2012 byla naposledy stanovena daňová povinnost na obalové produkty. Od roku 2013 byla
nahrazenapříspěvkypovinnýchosobfondunafungováníEPRsystému.VTabulceč.6jemožnévidět
poslednívýšitétodaněvporovnánístarifyNedvangustanovenýmiodroku2013.TarifyNedvanguse
odvíjíodskutečnýchnákladůsystémuazůstávajíbezezměnyjižčtyřiroky.NaObrázcíchč.29,30a31
je možné pozorovat, jak se Holandsku daří recyklace jednotlivých materiálových druhů obalových
odpadůvporovnánísostatnímizeměmivýběru.
71
Tabulkač.6:PřehledvývojetarifůnaobalovéodpadyvHolandsku(EUR/kg),2012–
2016
Plasty
2012
0,4813
2013
0,3876
2014
0,3876
2015
0,3876
2016
0,3876
Sklo
0,0734
0,0595
0,0595
0,0595
0,0595
Papír
0,0814
0,0233
0,0233
0,0233
0,0233
Zdroj:(AfvalfondsVerpakkingen2015;PROEurope2016)
Obrázekč.29:Mírarecyklaceplastovýchobalovýchodpadů(%),1997–2013
EU27
Českárepublika
Německo
Holandsko
Rakousko
Slovensko
61,1
59,7
53,4
54
52,8
55,1
49,4
49
44,3
39,1
49,4
47,6
45,3
46,2
41,3
39,7
37,6
35
30
32,9
30,7
26,2
20
32,5
18,1
11,9
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
72
37,3
34,4
33,2
22,1
16,4
12,4
34,4
26,9
24,7
19,9
22,9
35,8
Obrázekč.30:Mírarecyklacepapírovýchobalovýchodpadů(%),1997–2013
EU27
Českárepublika
Německo
Holandsko
96,4
94
91
87,6
90,8
81,5
87,7
80,9
80,7
68,5
64,9
65,2
93,9
93,8
86,1
Slovensko
88,8
88,2
87,6
84,6
84,3
79,7
91,1
84
85
81,4
Rakousko
84,2
80,2
73,3
62,4
60,8
53,6
49,2
50,8
20,1
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
Obrázekč.31:Mírarecyklaceskleněnýchobalovýchodpadů(%),1997–2013
EU27
Českárepublika
Německo
Holandsko
Rakousko
97,4
91,8
85
84,1
85,9
75,5
77,4
84,5
86,4
82,3
84,5
76,5
Slovensko
81,5
78,1
87
62,9
81,1
82,8
74,4
64,6
63,6
58,9
88,7
84,7
84,8
83
83,7
77,6
75,1
75,8
88,4
86,1
70,9
71,3
78,8
75
72,7
72,9
63,9
55
50,1
26,5
14,6
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
73
4 Konkurencevs.monopol–nejvhodnějšíformaorganizacetrhuna
úrovniprovozovatelůsystému
4.1 Možnářešeníodpovědnostivýrobců
Odpovědnostvýrobcejezprincipuodpovědnostíindividuální–každývýrobcejeodpovědnýprávěa
jenzamnožstvíobalů,kterésámuvolňujenatrh.Vindividuálněorganizovanémzpětnémodběrutak
teoretickyexistujepřímávazbamezinákladyvýrobceaobalovýmiodpadyvznikajícímiuspotřebitelů.
Výrobcebytakmělmítmožnostimotivacizískatinformaceosvýchproduktechpokonciživotnostia
použitýchobalechapatřičněpřizpůsobovatjejichdesignavýrobníproces.Zhierarchickéhopohledu
nanakládánísobalovýmiodpadysetakvpodstatějednáooptimálnípreventivnířešení–výrobceje
motivovándosáhnoutlepšírecyklovatelnostiodpadovýchmateriálů,menšíenergetickénáročnostia
celkovéhozmenšenímnožstvíobalovýchodpadů (Khetriwal,KraeuchiaWidmer,2009).Jakužtotak
bývá, mezi tímto teoretickým východiskem a jeho praktickou implementací leží ovšem podstatná
překážka.Vtomtopřípadějsoutotransakčnínákladyvšechzúčastněných(Massarutto,2014).
Na jedné straně jsou to transakční náklady povinných výrobců. Zatímco v případě průmyslových
zákazníků je individuální řešení zpětného odběru relativně proveditelné, v případě koncových
spotřebitelů v podobě domácností je to téměř nemožné. Výrobci předem většinou neví, kde se
produkty po konci živostnosti a použité obaly budou nacházet. Získání těchto informací je spojeno
sprohibitivnímitransakčnímináklady.Řešenímjetedyvětšinouvytvořenídostatečněrozšířenéahusté
sítě zpětného odběru, tak aby byly pokryty pokud možno všechny domácnosti. To ovšem vyžaduje
natolikvelkéfixníivariabilnínáklady,žetoneníprovětšinuvýrobcůfinančněúnosné.
Na druhé straně jsou transakční náklady spotřebitelů. Spotřebitelé jsou u odpadu zvyklí myslet
předevšímvrámciproduktovýchkategoriíčimateriálů,nikolivvrámciindividuálníchznaček.Likvidace
obalovýchodpadůvrámcijednotlivýchznačekjeproněznačněnepohodlnáakomplikovanáalzeproto
očekávatnižšímíryparticipacespotřebitelůnazpětnémodběruobalovýchodpadůnežualternativních
způsobůorganizacetříděnéhosběru(Khetriwal,KraeuchiaWidmer,2009).
Výrobci proto obvykle řeší svou odpovědnost kolektivně, a to skrze tzv. provozovatele systému.
Jednotliví výrobci delegují svou odpovědnost na provozovatele systému. Ten organizuje hromadný
zpětnýodběradalšínakládánísodpadyaodpovinnýchvýrobcůvybírápoplatky40napokrytínákladů
systému.Samotnýsystémpakmůženabývatnejrůznějšíchforem.Provozovatelmůžebýtplnězapojen
doceléhoprocesuaorganizovatveškerýtříděnýsběr,separaciarecyklaci,aťužintegrovaně,čiskrze
najímánítřetíchstran.Můžetakéfungovatjakozastřešujícíorganizaceapouzeredistribuovatpoplatky
výrobcůostatnímaktérůmnatrhu.Provozovatelsystémutakéčastoplníidalšírole–obstaráváosvětu
spotřebitelůakontrolujejednotlivéaktérynatrhu.
40
Obvyklelicenčnípoplatkyzamnožstvíobalovýchodpadůuvolněnýchnatrh.
74
Obrázekč.32:Rozloženímonopolníchakonkurenčníchuspořádáníprovozovatelů
systémuvEvropě
Zdroj:vlastnítvorba,vycházízeSpasova(2014)
Nejen organizace samotného nakládání s odpady, ale také provozovatelé systému se vyskytují ve
značněodlišnýchformách.Mohoufungovatbuďjakoziskové,neboneziskovéspolečnosti.Mohoubýt
vlastněnypřímopovinnýmprůmyslem,státem,odpadovýmispolečnostmičitřebainvestičnímifondy.
Natrhumůžebýtpouzejedenprovozovatelsystému,kterýspolupracujesevšemipovinnýmivýrobci.
Provozovatelůsystémumůžebýtnatrhuovšemivíce.Timohoumítpřesněvymezené,nepřekrývající
se pole působnosti – v rámci odlišných druhů materiálu nebo v rámci jiných geografických území.
Mohousiovšemikonkurovat.VEvropskéuniivsoučasnédoběfunguje12konkurenčních(Rakousko41,
Německo, Spojené království, Polsko, Estonsko, Rumunsko, Litva, Lotyšsko, Slovensko, Slovinsko,
Bulharsko, Malta) a 16 monopolních systémů (Francie, Belgie, Nizozemsko, Irsko, Finsko, Dánsko,
Norsko, Švédsko, Španělsko, Kypr, Řecko, Itálii, Portugalsko, Maďarsko, Lucembursko, Česká
republika).
Jakkonkurenční,takmonopolnístrukturaprovozovatelůsystémumásvézastánce.Argumentyobhájců
konkurenčního systému vycházejí zejména z neoklasické ekonomické teorie, ve které ve většině
případůexistujekonsensusohledněpozitivníchdopadůkonkurence.Teoretickáanalýzaobvyklestaví
namodeludokonalékonkurence,podlekteréholzenatzv.dokonalekonkurenčníchtrzíchdosáhnout
41
Rakouskýsystémnakládánísobalovýmiodpadydomácnostíjekonkurenčnínaúrovniprovozovatelůsystému
teprveodroku2014,vzhledemktomu,ženejnovějšídostupnádatajsouzroku2013,vevětšiněmezistátních
statickýchsrovnánísetedypovažujezasystémmonopolní.
75
spotřebitelského a společenského optima, a tedy maximalizovat společenský blahobyt. Dokonalá
konkurence je ovšem koncept zejména teoretický – k jejímu fungování musí trh splňovat řadu
specifických vlastností. Produkt (nebo služba) musí být homogenní. To znamená, že produkt všech
výrobců musí být ze spotřebitelského hlediska nerozlišitelný – nemá významné rozdíly z hlediska
vlastností, kvality a užitečnosti. Další podmínkou je existence nekonečného množství výrobců a
spotřebitelů.Tovpraxiznamená,ženenínikdyobtížnénajítdalšíhovýrobcečispotřebitele.Žádný
z nich tedy nemůže ovlivnit cenu a ani velikostvýstupu na trhu. Výrobci jsou takzvanými cenovými
„příjemci“.Dalšípodmínkoujeneexistencebariérvstupuavýstupuztrhu.Všichniaktéřinatrhumusí
mít k dispozici dokonalé informace a jednat racionálně. Mezi často uvažované vlastnosti také patří
nulovétransakčnínáklady,neexistenceexternalitajasněvymezenávlastnickápráva.Přisplněnítěchto
podmínek vede trh k alokační efektivnosti. Monopolní výrobce je v neoklasické teorii naopak
takzvaným „stanovitelem“ cen, maximalizuje zisk při nižší úrovni výroby a vyšších cenách než
vdokonalékonkurenci.Docházítedykneefektivníalokaci–tzv.nákladůmmrtvéváhy.
Vpřípadědokonalekonkurenčníhotrhusobalovýmiodpadytedymajívšichnipovinnívýrobcistejné,
dostatečně podrobné a komplexní, informace ohledně služeb poskytovaných spotřebitelům. Jsou
schopnijekvalifikovanězhodnotit–tedyvyhodnotitkvalituamírurecyklaceavyužití.Majítakédobrý
přehled o výši poplatků placených ostatními výrobci. Mohou si zvolit libovolného provozovatele
systému,atozastejnýchpodmínekjakovšichniostatní.Malíivelcívýrobcitakčelístejnýmpoplatkům,
nezávisle na množství obalů uvolněných na trh. Vezmeme-li Německo jako klasického zástupce
konkurenčního uspořádání trhu na úrovni provozovatelů systému, je patrné, že většina zmíněných
podmíneknenísplněna.Množstvíaktérůjeomezeno,konkurenčnítlakytaknemusíbýtdostatečně
silné.Provozovatelésystémunavícmnohdyčelíbariérámpřivstupunatrh.Tymohoubýtnákladové–
vytvořeníefektivnísběrnésítěvyžadujevysokoupočátečníinvesticiatakénemalétransportnínáklady
(da Cruz, Simões a Marques, 2012). Mohou být ovšem i administrativní – zahájení operací na trhu
mnohdynejprvevyžadujenáročnýproceszískávánípotřebnýchlicencí.
Mezi aktéry také existuje významná informační asymetrie. Povinní výrobci nemají dobrý přehled o
kvalitěslužebposkytovanýchprovozovatelisystémuspotřebitelům.Vpodstatěaniotutoinformaci
nemajízájem–stačíjimdelegovatsvouzákonemstanovenouodpovědnost,atímtoproněcelékončí.
Výrobci nemají přehled o výši poplatků placených ostatními výrobci. Velcí výrobci jsou cenově
zvýhodněni před těmi malými, jak dokládá i existence zprostředkovatelů (viz kapitola o fungování
systémuvNěmecku).Nadruhoustranunemajíprovozovatelésystémuperfektnípřehledoprodukci
všech povinných výrobců – systém se potýká s problémem vyhýbání se odpovědnosti. Clearingové
centrum, lokální i federální autority nemají jasný přehled ani o výrobcích a ani o provozovatelích
systému. V neposlední řadě jsou spotřebitelé, kteří mají jen velmi omezené chápání a informace o
fungovánísystému.
Jakjižbylonastíněnovpředchozíchkapitolách,recyklačnítrhjetrhemveskrzeumělým.Odběratelé
produktůvyrobenýchvrámcimateriálovérecyklacenejsoujakocelekochotnihraditceny,kteréby
pokrylyveškerénákladysouvisejícísjejichvznikem.Praktickysetedyvyrábíproduktyaslužby,jejichž
procesvznikutrhnehonoruje.Vyrábíseto,cotrhnechce,popř.jaktotrhnechce(Baum,2014).To
nemůženikdyvéstkautonomnímuasoběstačnémurecyklačnímutrhu–vtétopodoběbudetrhvždy
závislýnavnějšíchdotacích,aťužjsoujejichzdrojempoplatkyvýrobcůnebostát.Jakjižbylořečeno,
primárním zájmem povinných výrobců a provozovatelů systému (v konkurenčním nastavení) není
kvalitaposkytovanýchslužebspotřebitelům.Výrobcisepouzechtějíconejlevnějizbavitsvézákonem
stanovenéodpovědnosti.
Do teoretické dokonalé konkurence má tedy recyklační trh velmi daleko. To ovšem neznamená, že
nemůžebýtkonkurenceprovozovatelůsystémuprospěšná.Provozovatelésicenesoupeřízhlediska
76
kvality služeb poskytovaných spotřebitelům, mohou si ovšem konkurovat cenami – konkurenční
systém tak může vést alespoň k efektivnosti nákladové. Volba konkurenčního či monopolního
uspořádání přitom není jedinou možnou diferenciací z hlediska formy provozovatelů systému.
Potenciálněvýznamnourolinavýslednémfungovánímajíidalšíaspekty–zisková/neziskováforma
provozovatele,jehovlastnickástrukturaatakéstímsouvisejícíaspektyvyhýbáníseodpovědnostia
transparentnosti.Nastavenísystémupřitommůžemítznačnývlivnachováníamotivacejednotlivých
aktérůnatrhu.
4.1.1 Zisková/neziskováformaprovozovatelesystému
Nejenněmeckázkušenostukazuje,ževolbaziskovéčineziskovéformyprovozovatelůsystémumůže
významně ovlivnit jejich motivace a způsob, jakým jednají s povinnými výrobci (Quoden, 2016).
Primární motivace ziskového provozovatele je jasná – maximalizace zisku. Tomu je tak podřízeno
veškeré jeho další jednání. Zdrojem jeho výnosů jsou poplatky povinných výrobců. Pokud je
provozovatelziskověorientovanýapoplatkyjsoupředmětemobchodníhotajemství,vznikáprostor
procenovoudiskriminacizejménamalýchvýrobců.Velkoproducentiobalovýchodpadůtotižmohou
přivyjednáváníocenáchvyužítsvévýhodnějšípozice.Vevýsledkutakmohoumalívýrobciplatitza
svou zákonem stanovenou odpovědnost relativně více než výrobci velcí. Tedy nastává podobná
situace,kjakédocházínakonkurenčnímtrhuvNěmecku(Quoden,2016).
Stypickýmrysemziskovéfirmy,možnostívyplácetdividendyzeziskuvlastníkům,souvisívpřípadětrhu
sobalovýmiodpadydalšídvapotenciálníproblémy.Zaprvé,aťužjesběrnáinfrastrukturaindividuální
nebo sdílená, vlastníci provozovatele systému jsou motivováni maximalizovat množství vybraných
prostředků od povinných výrobců a minimalizovat náklady spojené s organizací recyklačního trhu –
nejsou totiž omezeni poptávkou povinných výrobců po kvalitních službách recyklace. Neopětovné
reinvestování získaných prostředků zpět do sběrné a recyklační infrastruktury ovšem může
zdlouhodobéhohlediskanegativněovlivnitcelkovéfungovánísystémuadosahovánístanovenýchcílů.
Zadruhé, pokud ziskového provozovatele vlastní povinní výrobci, dochází při vyplácení dividend
kredistribuciprostředkůvybranýmvýrobcůmodzbytkupovinnéhoprůmyslu–zákonemstanovenou
povinnostítakmůžedocházetknarušováníkonkurencevpovinnémprůmyslu.
Vpřípaděziskovýchprovozovatelůsystémutakédocházíkmarginalizacivedlejšíchaktivit–zejména
prostředků vydaných na osvětu veřejnosti – tj. přesně to, k čemu došlo v Německu po zavedení
konkurencenaúrovniprovozovatelůapopřeměněpůvodněneziskovéDSDnaziskovouspolečnost
(Quoden,2016).Osvětaveřejnostiovšemmůžemítzásadnídopadnafungování systému.Aktivnía
správnétříděnídomácnostíjeprodlouhodobouexistencisystémuzásadní.
4.1.2 Vlastnickástrukturaprovozovatelesystému
Jakjižbylodřívenastíněno,motivaceprovozovatelůsystémupotenciálněovlivňujenejenziskováči
nezisková forma, ale také jejich vlastnická struktura. Možných variant vlastnictví je celá řada,
provozovatelé mohou být vlastněni přímo povinným průmyslem, státem či municipalitami,
investičnímifondyneboodpadovýmispolečnostmi.
Jednou z nejčastějších forem vlastnictví, která jde ruku v ruce s principem EPR, je vlastnictví přímo
povinným průmyslem. Tedy podobně jako je tomu například v České republice či jak tomu bylo
v Německu až do roku 2005. Tato forma vlastnictví má, v případě kombinace s neziskovým
charakterem, zejména dva teoretické pozitivní dopady. Na jedné straně je zákonem stanovena
odpovědnost výrobců – v případě neziskového vlastnictví povinným průmyslem má provozovatel
systémumotivaciknaplněnístanovenýchpožadavků,jetodůvodjehoexistence.Nadruhoustranuje
77
systém povinným průmyslem také financován, jako shareholdeři tak mají motivaci, aby zákonem
stanovenýchcílůbylodosaženonákladověefektivnímzpůsobem.
V případě vlastnictví státem či municipalitami jsou teoreticky motivace k dosažení stanovených cílů
podobnéjakovpřípaděvlastnictvípovinnýmprůmyslem,ovšemznákladovéhohlediskaužmotivace
maximální efektivnosti být nemusí – stát a ani municipality nejsou obvykle většinovým zdrojem
financování.Naopak,jakpoukazujeekonomickáteorie,veřejnévlastnictvímnohdyvedeknákladové
neefektivitě.
Vlastnictvíinvestičnímifondylzepřepokládatzejménauziskověorientovanýchprovozovatelůsystému
a jsou s tím tedy spojeny výše zmíněné problémy. V případě odpadových společností je to ovšem
složitější.Najednustranujeuintegrovanýchprovozovatelůsystémupotenciálprosníženítransakčních
nákladů.Nadruhoustranujsoumotivaceintegrovanéhosystémuvpřímémrozporushierarchickými
cílizákonodárců.Nakládánísodpadyjezdrojempříjmůodpadovýchspolečností,světšímmnožstvím
odpadůtakrostoujejichzisky.Vpřípadě,žejeprovozovatelsystémuvlastněnodpadovouspolečností,
není již prevence vzniku odpadů v jeho zájmu. Naopak, čím více odpadu vzniká, tím více mohou
odpadovéfirmyvydělávat.
4.1.3 Problémvyhýbáníseodpovědnosti
Podobnějakoupředchozíchbodůivpřípaděvyhýbáníseodpovědnostijejádremproblémuumělý
charakterrecyklačníhotrhu.Participacepovinnýchvýrobcůjedánazákonemstanovenoupovinností,
nikoliv jejich zájmem o větší míru a kvalitnější recyklaci. Výrobci svými poplatky provozovatelům
systémunekupujíslužbu„kvalitní“recyklace,alepouzemožnostzbavitsesvéabstraktníodpovědnosti
za nakládání s obalovými odpady. Recyklační aspekty pro ně nejsou důležité, protože se možné
pozitivníefektyzindividuálníhopohledurozplynou.Výrobciobalovýodpadfyzickynevlastníajejim
tedylhostejné,cosesnímnadálestane.Vtomtoohleduvpodstatěplatíprincip„sejdezočí,sejdez
mysli“. (Baum, 2014) V zájmu výrobců je ovšem nejen svou odpovědnost delegovat, ale často také
úplněsejívyhnout.Stímtoproblémemsepotýkajízejménakolektivnísystémy(Yau,2010;daCruz,
SimõesaMarques,2012).
Vzhledemklhostejnostipovinnýchvýrobcůbytakmělbýtzájemokvalitnínaplněnízákonodárcem
stanovenýchcílůzakotvenvmotivacíchjinéhoaktéranatrhu.Tímbyteoretickymělbýtprovozovatel
systému. Ovšem, jak již bylo nastíněno dříve, v určitých legislativách nastavení systému – zejména
tohokonkurenčního–bývajímotivaceprovozovatelevnesouladusezájmemzákonodárce.Vtěchto
případechjeprovozovatel,podobnějakopovinnívýrobci,motivovánkhledánízpůsobů,jaksesvým
odpovědnostemvyhnout.Tentoproblémjepatrnýzejménavpřípaděkolektivníhovlastnictvísběrné
infrastruktury,kdedocházíkjiždřívezmíněnémuproblémuobecnípastviny. Vtěchtopřípadechse
tedy, podobně jako v Německu, provozovatelé snaží omezovat svůj podíl na nákladech sběrné
infrastruktury. Výrobcům i provozovatelům jde pouze o splnění své povinnosti při minimálních
nákladech,jejichmotivacetakpřímosvádíkekoluzivnímuchování.
Problém vyhýbání se odpovědnosti ovšem není patrný pouze v konkurenčním systému Německa.
Svyhýbánímseodpovědnostisevmenšíčivětšímířepotýkajívšechnypodobyimplementaceprincipu
EPR.Jakjižbylonastíněnovkapitoláchpopisujícíchsystémyvjednotlivýchzemích,např.vRakousku
sevroce2012odhadovalomnožstvíplastovýchodpadůpřipadajícíchnavrubčernýmpasažérůmasi
na28%(BIO,2014a).NaSlovenskusepočetčernýchpasažérůodhadujeasina30%výrobců,jejichž
celkový podíl na trhu dosahuje přibližně 0,5 % – 1 % obalových materiálů. V České republice se
odhadujepočetčernýchpasažérůkolem5%.
78
Jakbudepozdějidiskutováno,problémnesouladumezicílizákonodárceamotivacemiaktérůnatrhu
není problémem pouze u povinných výrobců a provozovatelů systému. Sporné jsou motivace i
svozovýchspolečnostíazpracovatelůodpadu.Tytorozporymohouvýznamněohrožovatekonomickou
udržitelnost recyklačních systémů a také znatelně zkreslovat oficiálně reportované míry recyklace.
Problém je to tím znatelnější, čím komplikovanější a méně transparentní daný systém je. Celkový
recyklační řetězec bývá obvykle velmi komplikovaný, a to prakticky vždy, ve všech nastaveních.
Vřetězcibývázapojenovelkémnožstvíaktérů–domácnosti,povinnívýrobci,provozovatelésystému,
svozovéspolečnosti,třídicílinky,zpracovateléodpadů,obcearůznélokálníastátníautority(Simões,
CruzaMarques,2012).Systémjetímméněpřehledný,čímvětšímnožstvíaktérůaspecifickýchčinností
se v něm vyskytuje. Konkurence velkého množství provozovatelů systému tak ještě více zvyšuje
netransparentnostaumožňujesnadnějiuniknoutdetekcipřivyhýbáníseodpovědnosti.
Dalším faktorem, který je pro fungování systému naprosto zásadní, je samotná míra participace
spotřebitelů,tedydomácností(Cerniauskaite,2013).Pouzepokudbudouspotřebiteléaktivnětřídita
tříditsprávně,lzedosáhnoutdostatečnéhomnožstvíkvalitněseparovanýchobalovýchodpadů,atedy
i stanovených recyklačních cílů dostatečně efektivně. Účast spotřebitelů v systému je bezplatná,
spoléhásenajejichparticipacimotivovanouvlastnímpřesvědčením(Baum,2014).Motivacetříditje
zvelkémíryvytvářenasociálnímnátlakem.Vespolečnosti,kdejetříděníodpaduvnímánojakosociálně
žádoucí,pociťujíspotřebitelé„povinnost“senatříděnípodílet.Ztohotohlediskajetřebazmínit,že
mnohdymůžebýtznačnýrozdílvtom,jakselidéprezentujíadojakémíryveskutečnostiodpadtřídí.
VČeskérepublicejetotopatrnézpravidelnéhošetřeníspolečnostiEKO-KOM.JakjevidětnaObrázku
č. 33, respondenty deklarovaná míra třídění je znatelně nižší než ta skutečná. Lze tedy usoudit, že
včeskéspolečnostijetříděnívnímánopozitivněalidétakmajítendenci„přibarvovat“svouskutečnou
mírutřídění.VlivsociálníhonátlakujepatrnýobzvlášťvesvětleosvětovékampaněspolečnostiEKOKOM se jménem Jaká je vaše výmluva v roce 2004. Jejím cílem bylo zvýšit povědomí veřejnosti o
recyklačním systému a motivovat lidi ke třídění. Po zavedení kampaně byl pozorován nejen mírný
nárůst míry třídění, ale zejména došlo ke zvýšení deklarované míry třídění. Obdobný dopad je na
Obrázkuč.33pozorovatelnývletech2009–2010,kdydošlopředevšímvdůsledkucílenéPRkampaně
kprudkémunárůstuzejménadeklarovanémírytřídění(Grolmus,2016).Obapříkladylzevysvětlittím,
že se v důsledku úspěšných mediálních kampaní zvýšil ve společnosti sociální nátlak na třídění a
obyvatelémělipotřebunejenvícetřídit,alehlavněpakvícetvrdit,žetřídí.
OpačnýtrendnežvČeskérepublicejepakpozorovatelnývNěmecku,kdedošlomezilety2010a2012
kpoklesudeklarovanémírytříděnío23%(z90%na77%).Todourčitémírysvědčíosníženísociální
akceptaceexistujícíhosystému(Baum,2014).
79
Obrázek č. 33: Srovnání skutečné míry třídění a sebehodnocení respondentů v
Českérepublice
Deklarovanámíratřídění(%)
Skutečnámíratřídění(%)
84
82
85
85
84
70
71
72
2012
2013
2014
73
66
67
2004
2005
69
70
69
62
65
66
2009
2010
68
56
48
38
2000
2001
2002
2003
2006
2007
2008
2011
Poznámky:Tmavězelenábarvavyznačujesebehodnocenírespondentůvýzkumu,světlezelenábarva
vyznačujeskutečnoumírutříděníobyvatelvČeskérepublice.
Zdroj:(EKO-KOM 2015b)
Jakjetedypatrné,osvětamůžehrátvýznamnourolipropovědomíobyvatelstvaofungovánísystému
azhlediskajejichmotivacesedotříděníaktivnězapojit.Nicméněabybylaparticipacespotřebitelůna
tříděníúčinná,mělibytříditsprávně.Systémbyprotomělbýttransparentníasnadnopochopitelný.
Jak dokládá příklad Německa, v konkurenčním systému nejsou provozovatelé k osvětě veřejnosti
motivováni.Kvalitníosvětaaporozuměníprincipůmtříděnílzedourčitémírytakéodvoditzmnožství
nečistotpřítomnýchvkontejnerechtříděnéhoodpadu.VČRsemnožstvínečistotpohybujedo5–20%
podlemateriálovýchkomodit.Kvalitaodpadůjetakézávislánatypuzástavby,velikostisídlaatakéna
typupoužitýchsběrnýchnádobadalšíchprostředků(Kozel,2016).VNěmeckujetoněkdeokolo35%
(Baum,2014).
Teoreticky by v konkurenčním systému mohl hrát roli ještě jeden aspekt – altruistická motivace
spotřebitelůmůžebýtvpřípaděziskovostiprovozovatelůoslabena.Tosemůženegativněprojevitna
míře třídění domácností. Nicméně například v případě Německa je systém natolik neprůhledný, že
velká část obyvatel mnohdy ani nemá o existenci provozovatelů systému ponětí. Odpovědnost za
fungovánírecyklačníhotrhupřipisujíspíšemunicipalitám.Zpravidlasetakpřivýskytuchybdožadují
nápravyuobcí,ačkolivtynejsouzasystémformálněvůbecodpovědné(Baum,2014).
80
4.2 Srovnánídosaženýchvýsledků
Jakjepatrnézpředchozíchodstavců,volbakonkurenčníčimonopolníformysystémuazejménapak
konkrétní nastavení jednotlivých aspektů má potenciál výrazně ovlivnit jeho fungování, a to jak
zhlediskanákladového,takzhlediskadosahovánístanovenýchcílů.Jakýdopadlzetedyvypozorovat
připorovnáníoficiálněreportovanýchvýsledkůkonkurenčníchamonopolníchsystémů?
Nejnovějšídatazroku2013poukazujínavprůměruvyššímnožstvíprodukovanéhoodpaduvzemích
s monopolním systémem. Obdobné rozdíly lze pozorovat i v případě dosažené úrovně recyklace a
využití. Monopolní systémy ve srovnání s těmi konkurenčními dosahují relativně většího objemu
recyklace i využití v případě všech druhů materiálů. Jedinou výjimkou se zdá být procentuální míra
recyklaceplastů,kdedosahovalyzeměskonkurenčnímsystémemrelativnělepšíchvýsledků.
Obrázekč.34:Množstvívyprodukovanéhoobalovéhoodpadu(kg/obyv.)
Monopol
160,00
140,00
Konkurence
144,14
125,31
120,00
100,00
80,00
57,34
60,00
47,35
29,60 26,35
40,00
27,43 24,35
20,00
0,00
Celkem
Plasty
Papír
Sklo
Zdroj:Eurostat
Poznámka: Spočteno jako prosté průměry obalových odpadů v kg na obyvatele. Mezi země
smonopolnímsystémempatří Francie,Belgie,Nizozemsko,Irsko,Finsko,Dánsko,Norsko,Švédsko,
Španělsko,Kypr,Řecko,Itálii,Portugalsko,Maďarsko,Lucembursko,ČeskárepublikaaRakousko.Do
zemískonkurenčnímsystémemjezařazenoNěmecko,Spojenékrálovství,Polsko,Estonko,Rumunsko,
Litva,Lotyšsko,Slovensko,Slovinsko,BulharskoaMalta.
81
Obrázekč.35:Množstvírecyklovanéhoobalovéhoodpadu(kg/obyv.)
Monopol
100,00
90,00
80,00
70,00
60,00
50,00
40,00
30,00
20,00
10,00
0,00
Konkurence
93,43
72,07
47,98
35,92
20,71
11,06 9,94
Celkem
Plasty
Papír
15,87
Sklo
Zdroj:Eurostat
Obrázekč.36:Množstvívyužitéhoobalovéhoodpadu(kg/obyv.)
Monopol
140,00
120,00
100,00
Konkurence
118,48
86,96
80,00
53,07
60,00
39,36
40,00
22,12
20,00
20,83
15,64
15,96
0,00
Celkem
Plasty
Papír
Sklo
Zdroj:Eurostat
82
Obrázekč.37:Podílrecyklovanéhoobalovéhoodpadu(%)
Monopol
90,00
80,00
70,00
60,00
50,00
40,00
30,00
20,00
10,00
0,00
Konkurence
84,13
76,07
63,96
70,79
65,11
57,41
37,94 39,72
Celkem
Plasty
Papír
Sklo
Zdroj:Eurostat
Poznámka:Spočtenojakoprostéprůměryobalovýchodpadůdanýchzemívprocentech.Mezizemě
Obrázekč.38:Podílvyužitéhoobalovéhoodpadu(%)
Monopol
100,00
90,00
80,00
70,00
60,00
50,00
40,00
30,00
20,00
10,00
0,00
Konkurence
92,45
81,77
80,01
67,31
71,90
71,17
65,43
57,03
Celkem
Plasty
Papír
Sklo
Zdroj:Eurostat
Poznámka:Spočtenojakoprostéprůměryobalovýchodpadůdanýchzemívprocentech.Mezizemě
83
Nicménětentozjednodušenýprůřezovýpohledvjednomjedinémrocemůžebýtznačnězavádějící.
Výsledkysemohoutotižlišitnejenvčase.Mohoubýttakéovlivněnycelouřadoujinýchfaktorů,které
sformouorganizacetrhunaúrovniprovozovatelůsystémupřímonesouvisí–specifickýmipodmínkami
vdanýchzemích,mírouekonomickévyspělosti,aktuálnímiekonomickýmipodmínkaminatrzích,alei
specifickým nastavením ostatních částí recyklačního systému. Opticky pozorovatelné rozdíly navíc
neznamenají,žejsouhodnotyodlišnéizhlediskastatistického–pozorovanérozdílymohoubýtdány
pouzerůznýmináhodnýmivýkyvy.Dosaženémíryrecyklaceavyužitíjsouprotonásledněsrovnányi
pomocíjednoduchéhoekonometrickéhomodelu,kterýtytorůznéaspektydojistémíryzohledňuje.
Model kontroluje aktuální ekonomickou situaci a také další specifické aspekty v každé zemi.
Matematicky je model formulován jako takzvaný model korelovaných náhodných efektů (anglicky
correlatedrandomeffects):
"#$ = &' + &) *#$ + &+ *$ + &, -$ + .$ + /#$ ,
kde "#$ indikuje tzv. závislou proměnnou, tedy množství produkovaných obalových odpadů, míru
recyklace nebo míru využití. Samostatné *#$ reprezentuje vnitřní efekt kontrolních proměnných (v
anglickémjazycetzv.withineffect)aspolečněs*$ reprezentujevnějšíefektkontrolníchproměnných
(vanglickémjazycebetweeneffect)..$ a/#$ reprezentujínáhodnousložkumodelu,kde.$ zachycuje
specifické faktory jednotlivých zemí a /#$ zachycuje náhodné reziduum. -$ je hlavním předmětem
zájmutétoanalýzy,zachytáváefektmonopolníhouspořádánívesrovnánískonkurenčnímnazávislou
proměnnou.Výsledkymodelujsouodhadnutypomocímetodymaximálnívěrohodnosti.
Tabulka č. 7: Vliv monopolního uspořádání provozovatelů systému na množství
vyprodukovanýchobalovýchodpadůvzemi(kg/obyv.)
Proměnné
Průsečík
Monopol
Inflace
RůstHDP
Všechny
materiály
177,869***
(21,509)
-12,378*
(7,041)
1,645***
(0,51)
-0,137
(0,229)
-5,648***
(1,8)
-6,878
(7,275)
27
367
Průměrná
inflace
Průměrnýrůst
HDP
Početzemí
Počet
pozorování
VPC
0,88
Zdroj:vlastnítvorba,Eurostat
Plasty
Sklo
Papír
40,85***
(5,145)
-7,601***
(1,986)
0,309**
(0,147)
-0,101
(0,066)
-0,989**
(0,413)
-2,624
(1,678)
27
367
23,649***
(5,827)
6,993***
(1,623)
0,451***
(0,116)
0,074
(0,052)
-0,854*
(0,502)
0,094
(2,019)
27
367
86,364***
(9,335)
-9,015***
(3,004)
0,641***
(0,217)
0,051
(0,097)
-2,636***
(0,784)
-8,257***
(3,167)
27
367
0,82
0,92
0,89
Jak je patrné z Tabulky č. 7, při zohlednění výše zmíněných faktorů již výsledky vypadají poněkud
odlišněnežvpředchozímvizuálnímsrovnání.Ano,země,vekterýchbylvroce2013monopolnísystém,
84
generovaly v průměru větší množství obalových odpadů. Pokud ovšem zohledníme ostatní faktory
vdanýchzemíchapodívámesepouzenasamotnýdopadkonkurenčníhočimonopolníhouspořádání,
dostávámezávěropačný.Vmonopolnímuspořádánídocházívprůměruspíšekegenerovánímenšího
množstvíodpadu –zhierarchického pohledu na nakládání sodpady se tedyjednáo preferovanější
variantu.Výjimkoujepouzemnožstvískleněnéhoobalovéhoodpadu,kdejeefektopačný.
Tabulka č. 8: Vliv monopolního uspořádání provozovatelů systému na míru
recyklace(%)
Proměnné
Všechny
materiály
Plasty
Sklo
Papír
Průsečík
58,095***
(6,245)
26,549***
(6,756)
73,136***
(12,729)
79,735***
(6,846)
Monopol
2,945
(3,441)
0,584
(3,492)
1,098
(5,669)
0,398
(3,981)
Inflace
-0,419
(0,315)
-0,833***
(0,295)
-0,485
(0,438)
-0,202
(0,41)
RůstHDP
-1,254***
(0,142)
-1,009***
(0,133)
-1,402***
(0,197)
-1,555***
(0,186)
Průměrná
inflace
-0,578
(0,415)
0,106
(0,471)
-1,478
(0,967)
-0,242
(0,436)
Průměrnýrůst
HDP
-0,179
(1,733)
2,208
(1,956)
-1,147
(3,964)
-1,154
(1,818)
Početzemí
27
27
27
27
Počet
pozorování
367
367
367
367
VPC
0,46
0,57
0,73
0,32
Nicméně,jakukazujívýsledkyvTabulceč.8,zhlediskadosaženémíryrecyklacenemámonopolníči
konkurenčníuspořádáníprovozovatelůsystémustatistickyvýznamnýdopad.Tojevsouladusezávěry
studií Monier et al. (2014) a Spasova (2014), které (zejména na základě konzultací stakeholderů
vjednotlivýchuspořádáních)neshledávajížádnývýraznývlivkonkurencečimonopolníhouspořádání
provozovatelůnafungovánírecyklačníhosystému.
85
Tabulkač.9:Vlivmonopolníhouspořádáníprovozovatelůsystémunamíruvyužití
(%)
Proměnné
Průsečík
Všechnymateriály Plasty
Sklo
Papír
91,317***
106,469*** 73,213*** 97,61***
(9,539)
(14,197)
(12,745)
(7,794)
Monopol
-8,042*
(4,519)
-26,273*** 1,122
(6,239)
(5,69)
-3,012
(4,38)
Inflace
-0,339
(0,359)
-0,599
(0,48)
-0,5
(0,44)
-0,23
(0,415)
RůstHDP
-1,423***
(0,162)
-1,36***
(0,216)
-1,401*** -1,409***
(0,198)
(0,188)
Průměrnáinflace
-1,397**
(0,702)
-1,925*
(1,085)
-1,481
(0,967)
-0,524
(0,51)
PrůměrnýrůstHDP -5,028*
(2,893)
-11,16**
(4,444)
-1,123
(3,965)
-4,222**
(2,13)
Početzemí
27
27
27
27
Početpozorování
367
367
367
367
VPC
0,68
0,74
0,73
0,41
Tabulkač.9ukazujevýsledkyzhlediskadosaženýchměrvyužití.Ztohotohlediskasevprůměruzdá
býtvyužitíplastůrozdílné.Výsledkyindikujívětšívyužitíplastůvkonkurenčnímsystému.Vzhledem
k nevýznamnému rozdílu v materiálové recyklaci to znamená, že v systému s konkurenčním
uspořádánímdocházívprůměrukvětšímuspalováníplastůsenergetickýmvyužitím.Připodrobném
pohledu na vývoj využití plastů v zemích s konkurenčním systémem je vidět, že tahouny lepších
výsledku jsou především dvě země s extrémními hodnotami – Německo a Slovinsko. Německo
dlouhodobě vykazuje hodnoty blížící se 100% využití plastů (Obrázek č. 34). Jak již bylo řečeno
v kapitole věnující se Německu, tato čísla jsou pravděpodobně značně nadhodnocena. V případě
Slovinska pak lze pozorovat od roku 2009 doslova raketový růst v reportovaném množství využití
plastů.Vroce2013bylareportovanáhodnotatéměř130%!PodobnějakovpřípaděNěmeckajetato
zarážejícíhodnotazpůsobenaproblematickouvolboureferenčníhodnoty,kterouSlovinskopoužívápři
výpočtuměrvyužitíarecyklace.Zatímcodoreferenčníhodnotyzapočítávápouzeobalyuvedenéna
trh domácími výrobci (vstup), do recyklace a využití jsou započteny i obaly pocházející z dovozu
(výstup).Přispočítánímíryrecyklaceavyužitítakmohoubýt,avroce2013ibyly,hodnotyvyššínež
100%.Jakbudenastíněnovnásledujícíkapitole,způsobvýpočtuměrrecyklaceavyužitíovšemnení
jedinýmproblémemslovinskéhosystému.
86
Obrázek č. 39: Srovnání míry využití plastů (%) v zemích s konkurenčně
organizovanouformouprovozovatelůsystému
Bulharsko
Estonsko
Německo
Lotyšsko
Litva
Polsko
Rumunsko
Slovensko
Slovinsko
140
120
míravyužití(%)
100
80
60
40
20
0
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
Zdroj:Eurostat
Jak lze tedy tyto výsledky shrnout? Výsledky ekonometrického modelu indikují, že v zemích s
konkurenčními systémy, ve srovnání s těmi monopolními, dochází obecně k větší tvorbě obalových
odpadů – z hlediska prevence vzniku jsou na tom tedy možná o něco hůře. Nicméně co se týče
dosahování výsledků z hlediska stanovených cílů – měr recyklace a využití, nezdá se být mezi
konkurenčním a monopolním uspořádáním významný rozdíl. Přechod od aktuálně existujícího
nastavenísystémuvzemích(tedybuďkekonkurenci,čimonopolu)setakzdábýtztohotohlediska
zbytečný. Opět je potřeba ovšem připomenout, že se jedná o srovnání oficiálně reportovaných
výsledků – ty bohužel mohou mnohdy kvůli rozdílným způsobům výpočtu a nejednotným definicím
znamenattrochuněcoodlišného.Navíc,jakukázalaanalýzaněmeckéhosystému,tytomírymohoubýt
někdyznačněvzdálenéskutečnésituaci–reportovanémíryvyužitíarecyklacejetřebabrátsvelkou
rezervou.Nicménězískanévýsledkyjsouvsouladusezávěryřadyjinýchstudiíanázorystakeholderů
vjednotlivýchsystémech(Monieretal.,2014;Spasova,2014aStorm,2016).
4.3 Srovnánínákladů
Jak již bylo řečeno výše, efektivní systém je především takový systém, který dokáže dosáhnout
zákonemstanovenýchcílůpřiconejmenšíchnákladech.Jakourolivtomhrajekonkurencenaúrovni
provozovatelů systému? Zastánci monopolní formy provozovatele tvrdí, že je to právě monopolní
forma,kteráumožňujeplněvyužítúsporyzrozsahu.Tentoaspektjedůležitýzejménavmalýchzemích,
kde objem odpadu není dostatečný pro vytvoření udržitelné konkurence. Dalším argumentem
zastánců monopolního systému je požadavek plného územního pokrytí spotřebitelů. Provozování
zpětného odběru může být v některých lokalitách znatelně nákladnější než v jiných – extrémním
87
příklademmohoubýtněkteréodlehlélokalityvseverskýchzemích(Cerniauskaite,2013).Vtakových
situacích lze očekávat selektivní chování konkurujících si provozovatelů a snahu se těmto lokalitám
vyhnout.Tytoargumentysouvisívekonomickéteoriipředevšímstzv.síťovýmiodvětvími,kterébývají
často označovány jako přirozený monopol. Ten vzniká v oblastech, kdy je nejprve potřeba velkých
fixníchnákladůnavybudovánídistribuční(vpřípaděobalovýchodpadůsběrné)sítěavekterýchjsou
pak již variabilní náklady na provoz relativně malé. Typické jsou tedy rychle klesající fixní náklady.
Vysokéfixnínákladytakpůsobíjakojakásibariéravstupunatrh–vpřípaděvstupunovéhokonkurenta
na trh by mohlo dojít k takovému poklesu zisků obou firem, že by již vstupující firma nedokázala
ospravedlnitvstupnínáklady.
Nicméně, jak ukazují výše popsané příklady konkurenčních systémů, sběrná síť bývá v případě
obalových odpadů obvykle mezi provozovateli sdílena (alespoň v případě obalových odpadů
domácností).Tentoargumentsetedynezdábýtpřílišpřesvědčivý.Zastáncikonkurenčníhosystému
pakčastopoukazujínaobvykléaspektykonkurencezakotvenévekonomickéteorii–jedenzhlavních
způsobů konkurenčního boje je skrze nižší ceny (v případě obalových odpadů jsou to obvykle nižší
licenční poplatky). Stabilně nižší ceny lze dlouhodobě udržet pouze při současném snížení nákladů.
Konkurentijsoutakteoretickymotivováníknákladovéefektivitě(Toyasaki,BoyacιaVerter,2011).
Obrázekč.35:Skladbaaktivitanákladůprovozovatelůsystému
Zdroj:vlastnítvorba,vycházízeSpasova(2014)
Přestoženěkterévýšezmíněnéargumentyjakzestranyzastáncůmonopolu,takzestranyzastánců
konkurencemeziprovozovateliznípřesvědčivě,opomíjejíjedenpodstatnýaspekt–toujeskutečná
alokace nákladů provozovatelů systému. Jak je vidět z Obrázku č. 35, aktivity a tedy i náklady
88
provozovatelů lze rozdělit do tří hlavních celků – operační činnost nakládání s obalovými odpady,
administrativní činnost a dodatečné aktivity. Pod operační činnost spadá samotný sběr tříděného
odpadu,dodatečnétřídění,recyklaceatransport.Administrativníčinnostísepakmyslíaktivityspojené
se samotným chodem provozovatele systému (tedy uzavírání různých kontraktů, management, IT,
marketingatp.).Poddodatečnéaktivitypakspadázejménaosvětaveřejnosti.
Vzhledem k tomu, že sběrná infrastruktura je obvykle sdílena – pravidlem bývá snaha o omezení
duplicity sběrné sítě domácností, mívají provozovatelé systému společná sběrná místa a uzavírají
kontraktysestejnýmiodpadovýmifirmami.Nákladynatytoaktivitytakjsouobvyklestejnéčipodobné
provšechnyprovozovatele.Avšakjetoprávězde,kdeležívětšinanákladů.Spasova(2014)uvádí,že
v Belgii na operační úrovni vzniká 90 % nákladů. Pro příklad ovšem není třeba chodit daleko,
z nákladové struktury provozovatele systému EKO-KOM je patrné, že v České republice tvoří přímé
nákladysběruarecyklace85%všechnákladů(EKO-KOM,2015).Ztohopaktvořícelých68%náklady
nasamotnýzpětnýodběrobalůazajištěnísběrnésítě,8%nákladynadotříděnía6%nákladynavyužití
arecyklaciodpadů(Obrázekč.13).Provozovatelésitakmohoukonkurovatpouzevadministrativních
nákladechanákladechspojenýchsdodatečnoučinností.Tojimovšemnedávámnohoprostorupro
snížení nákladů a vyvstává tedy otázka, nakolik vůbec může konkurence celkové náklady ovlivnit.
Vzhledem k ziskovým motivům také není překvapivá již zmíněná tendence konkurenčních
provozovatelůminimalizovatnákladynaosvětuveřejnosti(Quoden,2016).
Vněkterýchsystémechsimohouprovozovatelékonkurovatinaúrovnidotřídění,využitíarecyklace,i
takseovšemjednáspíšeominoritnípoložkyvcelkovýchnákladech.Vtomtobodupakhrajetakéroli
vyjednávací síla obou stran, provozovatelů systému na straně jedné a třídičích linek a recyklačních
továren na straně druhé. Jak Spasova (2014) poukazuje, v případě roztříštěného trhu s mnoha
provozovatelisystémumůžebýtvyjednávacísílazejménanastranědruhéaprovozovatelésystému
nemusímítprostorprovyjednánívýhodnějšíchcen.Naopaksituacejensněkolikamálooligopolními
provozovatelimůžebýtzhlediskavyjednávacísílyvelmipodobnásystémumonopolnímu.
Kdesecentralizovanýsystémprojevujepozitivně,jsoutransakčnínáklady.PříkladNěmeckaukazuje,
ževkonkurenčnímsystémudocházíkezvýšenítransakčníchnákladů.Avšakjakjižbylořečenodříve,je
to právě ušetření transakčních nákladů všech zúčastněných, jež je hlavní motivací pro kolektivní
organizacisběru.Vkontrastusněmeckýmpříklademsestakeholdeřinabelgickémmonopolnímtrhu
shodují,žemonopolnísystémtransakčnínákladyminimalizuje(Spasova2014).
Zajímavýpříkladnevhodněnastavenéhokonkurenčníhosystému(naúrovniprovozovatelů)lzenalézt
i na Slovinsku, kde mají obce ze zákona povinnost zajistit tříděný sběr komunálního odpadu. Hradí
přitomveškeréstímspojenénáklady(vkontrastunapříkladsesystémemvČRčiHolandsku,kdejsou
do určité míry finančně kompenzovány provozovatelem systému). Konkurenční provozovatelé
systémuodobcítentoodpadzdarmaodebírají(provozovateléobcímdrobněplatí,alejendonaplnění
míry kvót, pak už odebírají úplně zadarmo), a to minimálně v takové míře, aby každý z nich dosáhl
zákonem stanovených recyklačních cílů (kvóty nastavené tamním ministerstvem zemědělství a
životního prostředí). Zdrojem příjmů provozovatelů jsou pak poplatky povinných výrobců a příjmy
plynoucí z prodeje separovaných surovin, ze kterých pokrývají náklady na dotřídění. Slovinci však
vytřídíkaždoročněo30až40%odpadůvíce,nežjsoustanovenérecyklačníkvóty.
Provozovatelé systému ale odebírají povětšinou jen takové množství odpadů, které potřebují na
splněnísvýchpovinností.Nabídkaobalůtakvysocepřevyšujepoptávkuaobcímseodpadhromadí.
Kdyžmajíštěstí,odeberehoodnichjinýprovozovatelsystému.Odpadmohoutakéobceodevzdat
přímonadotřiďovacílinku,musízatoovšemprovozovatelilinkyzaplatit.Obceprotonejčastějiřeší
situacitak,žeodpadskladujívesvýchprostorechačekajínazačáteknovéhokalendářníhoroku,kdy
89
ho začnou provozovatelé opět odebírat. Kvůli hromadícímu se odpadu ho obce předávají
provozovatelůmvětšinouzdarma.NarozdílodsituacevČRčiHolandskudostávajípouzeminimálníči
žádné úhrady. Z důvodu asymetrické pozice mezi provozovateli a obcemi tak nesou obce velké
nákladovébřemeno,zatímcovětšinavýnosůjesoustřeďovánavrukouprovozovatelů.
Jaký lze tedy učinit závěr z hlediska vlivu konkurence mezi provozovateli systému na nákladovou
efektivitu?Vzhledemktypickéalokacinákladůvsystémutříděnéhosběrusenezdá,žebykonkurence
na úrovni provozovatelů systému hrála příliš velkou roli. Konkurenční provozovatelé nemají mnoho
prostoruprocenovoudiferenciaci.Většinanákladůjealokovánatam,kdejenemohouindividuálně
příliš ovlivnit – ve sběrné síti. Z tohoto hlediska se tedy zdá, že je poměrně jedno, zdali je systém
konkurenčníčinikoliv(Monieretal.,2014).Konkurenčnísystémymohoubýtovšemspojenysvyššími
transakčníminákladyapotenciálnínestabilitousystému.Vzávislostinazávažnostitěchtoaspektůby
tedyvněkterýchpřípadechmohlbýtpreferovánsystémmonopolní.
Zdáse,ženákladovésrovnánísystémůvevybranýchevropskýchzemíchtytozávěrypotvrzuje–není
patrnýjednoznačnýnákladovýrozdílmezimonopolnímiakonkurenčnímisystémy,atojakzhlediska
absolutního(Monieretal.,2014),takpřipřihlédnutíkrozdílnýmcenovýmhladinám.Vtomtosrovnání
vychází český, tedy monopolní, systém z vybraných zemí jako relativně nákladově nejefektivnější.
Nákladověnejméněefektivnísystémjetenrakouský,vdoběsrovnáníještěstálemonopolní.Německý
konkurenčnísystémsepakzdábýtzhlediskanákladovéefektivityněkdemezinimi.Lzeztohotedy
usoudit,žekonkurenčníčimonopolníuspořádánísystémunaúrovniprovozovatelůnemázřejměna
nákladovouefektivnoststěžejnívliv.Příčinurozdílůjetedytřebahledatjinde.
Obrázekč.40:SrovnánínákladůvyužitínaobyvatelevevybranýchzemíchEU
22
Poplatky placenévýrobci(EURnaobyvatele)
20
Poplatky(absolutně)
20,5
Poplatky(spřihlédnutímkrozdílnýmcenovýmhladinám)
18,6
18
16
14
11,5 11,9
12
10,0
10
7,9
8
8,9
8,8
7,3
6,9
7,5
5,2
6
4
1,1
2
1,0
0
Rakousko
Belgie
Česká
republika
Německo
Francie
Nizozemsko VelkáBritánie
Poznámky: Kolektivní systém recyklace je monopolní v Rakousku, Belgii, České republice, Francii a
Nizozemsku.KonkurenčníjevNěmeckuaVelkéBritánii.Vypočtenojakopoplatkynatunuvyužitého
90
množstvínaobyvatele(obalovéodpadydomácností).NaprvnípohledsezdajíbýtnákladyveVelké
Británii zdaleka nejnižší, poplatky výrobců zde však pokrývají pouze asi 10 % celkových nákladů.
Skutečná výše nákladu je tedy asi desetinásobná. Ve Francii poplatky pokrývají 75 % nákladů.
Vostatníchstátechjeto100%.
Zdroj:(Monieretal.,2014);Eurostat,údajezobdobí2010–2012
Obrázekč.41:SrovnánínákladovéefektivnostivevybranýchzemíchEU
Poplatky placenévýrobci(EURPPPna
obyvatele)
25
Rakousko
147kg/
obyv.
20
15
Francie
73kg/
obyv.
10
VelkáBritánie
167kg/
obyv.
5
Českárepublika
88kg/
obyv.
0
55%
-5
Německo
90kg/
obyv.
60%
65%
70%
Nizozemsko
165kg/
obyv.
75%
Belgie
75kg/
obyv.
80%
85%
90%
Mírarecyklace(recyklované%zcelkovéhomnožstvíobalovýchodpadů)
Poznámky: Vypočteno jako poplatky na tunu využitého množství obalových odpadů na obyvatele
(obalovéodpadydomácností).
Zdroj:(Monieretal.,2014);Eurostat,údajezobdobí2010–2012
91
5 Organizacerecyklačníhotrhu
Jakvyplývázpředchozíkapitoly,volbakonkurenčníhonebomonopolníhouspořádáníprovozovatelů
systémusenezdábýtzhlediskavýšenákladůaoficiálněreportovanýchměrrecyklaceavyužitízásadní.
Většina nákladů systému je soustředěna zejména na úrovni sběru a svozu obalových odpadů, při
zavedení konkurence mezi provozovateli tak není moc prostoru k cenové diferenciaci. Naopak,
konkurenceprovozovatelůmůžemítnegativnídopadnastabilituatransparentnostsystému.
Alevzhledemktomu,žemezivýsledkysystémůvjednotlivýchzemíchexistujípodstatnérozdíly,příčinu
je třeba hledat jinde. Zkušenost ze zahraniční i českého systému poukazuje, že stěžejní není forma
provozovatelů,alecelkovénastavenísystému.Jádremproblémujeopětumělýcharakterrecyklačního
trhu,kdypřirozenétržnímechanismynedokážíkorigovatchováníjednotlivýchaktérůnatrhu.Jejich
motivacepřitommnohdybývajívrozporusezákonodárcemstanovenýmicíli.
Nejde jen o již diskutované pochybné motivace provozovatelů v konkurenčním systému, ale také o
motivaceobcí,svozovýchspolečností,úpravců,zpracovatelůaspotřebitelů.Uvšechexistujeprostor
pro,zpohleduzákonodárce,potenciálněnežádoucíjednání.
5.1 Sběr,svozaúpravaobalovýchodpadůaroleobcívsystému
Řadazahraničníchautorůpoukazujenadůležitostzapojeníobcídosystému.Spasova(2014)zmiňuje
několikdůvodů,pročmůžebýtaktivníparticipaceobcívesběruatříděníobalovýchodpadůzaloženém
naprincipuEPRžádoucí.Zaprvé,obcemohoubýtvlepšípoziciprokoordinacislužebsběruodpadu,
pokudexistujezájemotříděnýsběrplastů,papíru,sklačikovůnejenuobalovýchodpadů.Konsolidace
sběrunaprincipuEPRaostatníchdruhůkomunálníchodpadůmůževéstkúsporámnákladů.Zapojení
obcítakémůževýrazněusnadnitparticipacispotřebitelů.Sběrodpadůjetradičněspotřebitelivnímán
jakozodpovědnostobcíanejinaktomumnohdybýváiuodpadůobalových.Tomůžeovlivnitzejména
dvaaspekty.Zaprvé,pokudjsouobcezodpovědnéizasběrobalovýchodpadů,mohouspotřebitelé
vrámcivšechodpadůjednatsjedinouinstitucí,cožjimcelýproceszjednodušujeašetřítransakční
náklady(ajakseukazujenapříkladuNěmecka,spotřebiteléobcevpřípaděobalovýchodpadůmnohdy
přirozeněkontaktují,ikdyžtonemusíspadatpodjejichkompetenciaodpovědnost).Zadruhé,protože
jesběrasvozobalovýchodpadůvnímánzpohleduvoličůjakoodpovědnostobcí,jevzájmulokálně
volenéautority,abybylaslužbazajištěnavdostatečnékvalitě.Jakjižbyloabudedálediskutováno,
umělýcharaktertrhuaziskovémotivacejednotlivýchaktérůtototižpřirozeněnezaručují.Zájemobcí
mohouovlivňovatidalšípolitickéaspektyjakotřebazajištěnípracovníchmíst.
Cahill,GrimesaWilson(2011)vesrovnánírůznýchimplementacíEPRvoblastiobalovýchodpadůa
WEEE(WasteElectrical&ElectronicEquipment)docházíkzávěru,žesystémy,ježbylyimplementovány
s aktivní účastí lokálních autorit, dosahují lepších výsledků než systémy, kde bylo takové zapojení
minimální. K podobným závěrům dochází i Spasova (2014), která se opírá zejména o zkušenosti
z Belgie, Německa a Rakouska. Uvádí, že zapojení obcí do systému zvyšuje transparentnost a
efektivnost v několika aspektech. Z jedné strany jsou obce kontrolovány provozovatelem systému
zhlediskavýsledkůakvality,cožmůžeoslabitněkterépotenciálněnežádoucílokálníkonfliktyzájmu
(napříkladinvesticevlokálníchspalovnách).Nadruhéstraněodpovědnostobcízazajištěnísběrumůže
omezit tendence zejména konkurenčních provozovatelů zneužívat své (dominantní) postavení a
uchylovatsekselektivnímusběru.42
42
Jižzmiňovaný„cherry-picking“.
92
Jakjepatrné,aktivnízapojeníobcídorecyklačníhosystémupřinášícelouřaduvýhod.Nicméněssebou
přináší i některé potenciální nevýhody. Mezi povinným průmyslem panuje mnohdy obava, že obce
budouhospodařitneefektivněapovinnívýrobcitakbudouzatíženivyššímináklady.Jakopříkladbývá
někdyzmiňovánfrancouzskýsystém,kdenemápovinnýprůmyslžádnoukontrolunadvýšípoplatků,
které od nich obce požadují za zajištění sběru obalových odpadů. To podle nich vede k neúměrně
vysokým nákladům (Spasova, 2014). Tento problém lze omezit pomocí standardizace výše
proplácenýchnákladů,tedyzpůsobúspěšněuplatňovanýtřebavBelgii,HolandskuaČeskérepublice.
Druhýmzávažnýmproblémemjemožnáinformačníasymetrieanerovnostvevyjednávacípoziciobcí
asvozovýchspolečností.Vmístechomezenékonkurencesvozovýchspolečností,kdemájednačipár
svozových společností dominantní postavení, jsou mnohdy zejména malé obce oproti svozovým
společnostemvnevýhodnévyjednávacípozici.Tosemůžeznatelněprojevitnaceněposkytovaných
služebavestanoveníproobcenevýhodnýchpodmínek.Tentoproblémjepatrnýivmnoharegionech
Českérepubliky.Navíc,jakukazujízávěryÚřaduproochranuhospodářskésoutěže(ÚOHS)zposledních
let, i v případě výskytu více svozových společností nemusí být zdravá konkurence zaručena –
konkurence na trhu může být značně pokřivena koluzivním jednáním svozových společností
(Soukopová,MalýaFicek,2013).Vtomtopřípaděmůžepotenciálnízapojeníprovozovatelesystému
dovyjednávánízajistitrovnějšívyjednávacípozici(Spasova,2014).
Informační asymetrie mezi obcí a svozovou společností se mnohdy projevuje v netransparentním
stanovení nákladů. V České republice je obvyklou praxí, že si obce najímají svozové společnosti na
komplexnízajištěnívšechslužeb,tedynejennasběrasvozodpadu,aletakénazajištěnídotříděnía
dalšínakládánísodpady.Většinoutedynejednajísúpravciodpadůpřímo,alepouzezprostředkovaně
skrze svozové společnosti. To má dva potenciálně negativní dopady. Zaprvé, nemusí mít přesnou
představu,jakýmzpůsobemsevceněposkytovanýchslužebpromítajícenyplacenéúpravciodpadůza
dovezený vytříděný obalový odpad. Zadruhé, obce nemůžou zajistit, aby byl odpad v konečné fázi
recyklován tak, jak by chtěly (Grolmus, 2016). V holandském systému tento problém řeší přímou
návaznostífinančníchpříspěvků,kteréobceodprovozovatelesystémudostávají,nazajištěnýzpůsob
využitíodpadů.Obcejsoutakmotivoványstaratseoto,cosesodpadynadáleděje,protožetopřímo
ovlivňujejejichrozpočty(Storm,2016).VČeskérepublicebyměltentoproblémřešitnovýzákono
odpadech,podlekteréhobymělamítobecodpovědnostzaodpadaždojehokonečnéhozpracování
nebo odstranění. To sice nebude i nadále vylučovat komplexní zakázku, ale bude nutné, aby dle
smlouvyobecznalakoncovézařízeníacosesodpademskutečněstalo.Budetototižmusetevidovat
(Grolmus,2016).
5.1.1 Zapojení úpravců odpadů do systému a jejich postavení vůči obcím a
svozovýmspolečnostem
Tříděnéodpadymajíoprotiostatnímkomunálnímodpadůmspecificképostavení,jejichdotříděníma
úpravou vznikají druhotné suroviny, které jsou obchodovatelné na mezinárodním trhu. Velká část
vytříděnýchodpadůmátedypozitivnítržníhodnotu.VČeskérepubliceprovozovatelétřídícíchlinek
odpadynakupujípřímoodpůvodců–obcí,atobuďpřímo,nebozprostředkovaněskrzesvozovéfirmy.
Odpadydáletřídídlemateriálů,barevadalšíchvlastností,zbavujínežádoucíchpříměsízesběru,lisují
apřípadnědálemechanickyupravují(IURMO,2015).ZtřídičkymohoubýtvČRzjednodušeněřečeno
třidruhyvýstupů:
•
Druhotnésuroviny,tedyvýstupztřídičky,kterýjezapozitivnícenuprodánodběratelůmvČR
čizahraničí.
93
•
•
Odpady,snižšíkvalitouavýrazněnižšívýkupnícenou,kteréjsourecykloványve
specializovanýchprovozech(např.zpracovánísměsnýchplastů)nebojsouvyužíványkvýrobě
paliv(nejčastějipalivaprocementárny)(Kozel,2016).
Výmět,tedytakováčástodpadů,kterounebylatřídičkaschopnapředatkdalšímuvyužití.To
jsoubuďpříměsi,kterédotříděnéhoodpaduvůbecnepatří(většinousměsnýkomunální
odpad),neboodpovídajípříslušnémukontejneru,alenejsoudálezpracovatelné.Zejména
jsoutoznečištěnéplastyadalšíobaly,mastnénebojinakzašpiněnépapíryaspecifickédruhy
skla,kterédělajíproblémvrecyklaci.Ukvalitněřízenýchavybavenýchtřídičekbývajívýměty
upapírukolem5–10%,uplastů15–25%,ausklado5%.Uněkterýchzastaralých
provozovenovšemmůževýmětuplastůdosáhnoutaž50%,cožjezpůsobenozejména
selektivnímvýběremmateriálukvytřídění–třídípouzesnadnoprodejnéatříditelné
materiályjakojsouPETláhve(Kozel,2016).
Takto vzniklé suroviny se pak prodávají českým a zahraničním odběratelům. Ceny vytříděných
druhotnýchsurovinsepaksamozřejmělišíodcenvytříděnýchodpadů–jsouvýrazněvyšší(IURMO,
2015).
Hlavní skupiny vytříděných komunálních odpadů (papír, plast, sklo, kovy) mají v současné době
pozitivníhodnotu.Jejívýšejeovlivněnazejménavývojemnatrhusdruhotnýmisurovinami,technickou
vybaveností a obchodní zdatností provozovatelů jednotlivých třídících linek, obchodní politikou
provozovatelůdotřiďovacíchlinek,dodanýmmnožstvím(množstevníbonusy)akvalitouanákladyna
přepravuodpadůnatřídícílinku.
Obrázek č. 42: Orientační ceny neupravených vytříděných a využitelných
komunálníchodpadůnatřídícíchlinkách(Kč/t)
r.2012
r.2013
r.2014
Papír
300–1000
300–1000
400–1100
Sklo
100–550
200–650
250–600
Plasty
-500-+500
-500–+600
-500–+800
Poznámka:UvedenécenyjsoubezDPH.
Zdroj:(IURMO,2015)
Dotříděnívyužitelnýchkomunálníchodpadůnadruhotnousurovinujefinančněpodporovánouvětšiny
provozovatelů třídících linek, v ČR také autorizovanou obalovou společností EKO-KOM. Podpora je
určenapředevšímkzajištěnístabilityceléhosystémutříděníavyužitíkomunálníchaobalovýchodpadů
akvyrovnávánípřípadnýchvýkyvůcendruhotnýchsurovin.
Včeskémsystémujsoupůvodcem,atedyiprimárnímivlastníkyodpadů,obce(netýkásetotéčásti
obalových odpadů, kterou produkují ostatní původci – podnikatelé a právnické osoby vyjma obcí).
Nicméně to, jak je to s vlastnictvím odpadů po jejich převzetí svozovou společností, již není
jednoznačné – zaleží to na konkrétních smluvních podmínkách. Jak již bylo řečeno, české obce
povětšinouodsvozovýchspolečnostíkontrahujíkomplexníslužby,tedyvčetnězajištěnídodatečného
třídění.Svozovéspolečnostitakodpadypřevezmouanáslednějedodajítřídičkámodpadů(tabýváve
smlouvě obvykle uvedena). Finanční vypořádání s třídičkou pak už obvykle bývá čistě záležitostí
svozových společností, přímé kontrakty mezi třídičkou a obcí jsou v praxi k vidění pouze ojediněle
94
(IURMO,2015).43Toovšemznamená,žepokudjecenasvezenéhoodpadupozitivní,dostanezaněj
zaplacenosvozováspolečnost,nikolivtedypůvodnívlastníkodpadů,obec.Tomáproobecpotenciálně
kladné i negativní stránky. V případě silného propadu trhu s druhotnými surovinami může cena
svezeného odpadu klesnout na nulu nebo se stát dokonce negativní. Třídička tedy svezený odpad
převezme buď zadarmo, nebo za něj požaduje platbu. V takovýchto případech tak břemeno přímo
padnenasvozovouspolečnost(taovšempromítnenárůstcendocenslužebobcím),nikolivnaobec.44
Nadruhoustranubývávběžnésituaciukomplexníchsmluvzisksvozovýchfiremzprodejesvezených
odpadů třídičkám a obecně další nakládání s nimi netransparentní. Této informační asymetrie tak
mohou svozové firmy snadno využít při nastavení cen poskytovaných služeb. Většina obcí nemá
povědomíotom,zdajevýnoszprodejejejichodpadůzakalkulovándocenyzasvozvytříděnýchodpadů
(IURMO,2015).Veskutečnostitotižvětšinaobcívlastnictvíodpadůvůbecneřeší,automatickyho(i
svlastnictvím)předávajísvozovéspolečnosti.Pouzeněkteréfirmyvýslovněuvádějípřevodvlastnictví
ve smlouvách. V praxi ovšem po celé ČR běžně dochází k automatickému převodu vlastnictví i bez
smluvníhoujednání.
5.1.2 Vlivkonkurencemezisvozovýmispolečnostminaefektivitusběruatřídění
Jak je tedy patrné, volba a způsob kontrahování svozové společnosti může mít zásadní dopad na
výslednoumírutříděníacelkovounákladovouefektivnost.Zkušenostinejenzezahraničípakukazují,
žemírakonkurencemezisvozovýmispolečnostmimůževýrazněovlivnitvýšinákladůsběruasvozu
odpadů (Spasova, 2014; Storm, 2016). Patrné je to i z již diskutovaného příkladu Německa, kde po
zavedeníkonkurencemezisvozovýmispolečnostmivroce2003došlokvýraznémupoklesunákladů.
Významnouroliovšempotenciálněnehrajepouzepočetasílapostavenísvozovýchspolečnostínatrhu,
aletakéjejichvlastnickástruktura.Svozovéspolečnostimohoubýtjaksoukromé,takvúplnémnebo
částečnémveřejnémvlastnictví.Veřejnésvozovéspolečnostimohoubýtbuďpřímovlastnictvímjedné
obcečiměsta,nebospolečnýmvlastnictvímsvazuobcíaměst.Formavlastnictvíjevekonomickéteorii
velmi často diskutovaným tématem. Existuje mnoho ekonomických článků zdůrazňujících pozitivní
efektysoukroméhovlastnictví.Vpřípaděněkterýchspecifickýchtrhůseovšemnajdouinázoryopačné.
Bel and Warner (2008) ve své meta-analýze ekonometrické literatury nenacházejí žádnou
systematickou vazbu mezi privatizací a nákladovou efektivitou na odpadových trzích. Autoři
poznamenávají, že z důvodu absence konkurence na těchto trzích hraje vlastnictví svozových
společností minimální roli v nákladech obcí. Poznamenávají, že na odpadových trzích obvykle bývá
minimální konkurence a často i koluzivní chování. Tvrdí, že konkurence na odpadovém trhu není
očekávanáakonkurenceotrhjeočekávaná,alečastonenívpraxiknalezení.Tvrdí,žespíšenežna
samotnouvlastnickoustrukturubysemělaekonomickáteoriezaměřitnasamotnoustrukturutrhu,
regulaci, motivaci jednotlivých aktérů a formu kontraktů. Tvrdí, že slabá konkurence omezuje
potenciální nákladové úspory a že dobře nastavená regulace může být v případě těchto trhů lepší
cestounežpouháprivatizace.
Studiumvlivukonkurenceavlastnictvísvozovýchspolečnostínanákladovouefektivnostneníovšem
doménou pouze zahraniční literatury. Soukopová a Malý (2013), Soukopová, Malý a Ficek (2013),
Soukopová a Vaceková (2015) a Soukopová a Klimovský (2016) zkoumají dopady konkurence a
vlastnictví při nakládání s komunálním odpadem v českém prostředí. Soukopová a Malý (2013) se
43
V případě přímého řešení, které se vyskytuje zejména u sdružení obcí nebo menších měst, může dojít při
správnémřízeníOHkesníženínákladůatedyzvýšeníefektivitysystému(Grolmus,2016).
44
Nicméně,jakseukazujevpraxi,tutosituaciněkdysvozovéfirmyřešíomezenímintenzitydotřiďováníjenna
velmi lukrativní materiály a zbytek odpadu jednoduše odveze na skládku. To sice sníží nákladové břemeno
svozovýchfirem,alezároveňjevpřímémrozporusezákonodárcemstanovenýmicíli(Grolmus,2016).
95
zaměřujínamírukonkurencevJihomoravskémkrajiadocházíkzávěru,ženavýšivýdajůnemáaspekt
konkurenčníhoprostředíjednoznačnývliv.Nejnižšímíruvýdajůnacházejívoblastech,kdesežádná
konkurenčníspolečnostnenachází,nebonaopakvoblastech,kdejekonkurenčníprostředízhlediska
počtu firem nejsilnější (3 a 4). Nicméně při přihlédnutí k vlastnické struktuře se zdá, že v případě
svozovýchspolečností,ježjsouúplněnebočástečněveveřejném(obecním)vlastnictví,bývajínáklady
nižší.Uvádějíovšem,ževeřejněvlastněnéspolečnostisevrámcikonkurenčníhoprostředíchovajía
fungujípodobnějakospolečnostisoukromé.45
Soukopová,MalýaFicek(2013)poznamenávají,ževýsledkyzjištěnévJihomoravskémkrajimohoubýt
ovlivněny deformací konkurenčního trhu z důvodu kartelových dohod. Rozšiřují svou analýzu na
Pardubickýkraj.PřiprvotníanalýzedocházíkpodobnýmvýsledkůmjakovJihomoravskémkraji,tedy
ževlivkonkurenčníhoprostředínavýšivýdajůneníjednoznačněprokazatelný.Nicméněpoočištění
datosvozovéspolečnosti,kteréÚOHSoznačiljakoúčastníkykartelovédohody,sejižpozitivnívýsledky
vlivukonkurencenanákladypotvrzují.PodobnějakovkrajiPardubickémaJihomoravskémzkoumají
Soukopová a Vaceková (2015) vliv konkurence v Olomouckém kraji. Obdobně shledávají, že
konkurencemápozitivnídopadynanákladovouefektivituobcípřinakládánískomunálnímodpadem.46
Přestožesezmíněnéstudiezaměřujízejménananakládánísesměsnýmkomunálnímodpadem(SKO),
lzepředpokládat,žemotivaceachovánísvozovýchfirembudouvpřípadětříděnéhosběrupodobnéa
žejsoutedytytozávěryaplikovatelnéivpřípadětříděnéhosběru(častýmpřípademje,žejaksvozSKO,
taksvoztříděnéhoodpaduzajišťujevrámciobcestejnáfirma).
5.1.3 Srovnání obecních nákladů na nakládání s obalovými odpady v České
republice
Zkušenostzezahraničíačeskéstudiezaměřenénasměsnýkomunálníodpadukazují,žestrukturatrhu
svozových společností může mít zásadní dopad na výši obecních nákladů při nakládání s tříděným
odpadem.JakéjeskutečnérozloženítěchtoobcívČeskérepubliceajakézávěryztoholzevyvoditve
vztahukekonkurenciavlastnictvísvozovýchspolečností?
Při srovnání nákladů lze vycházet ze statistik pravidelně publikovaných institutem (IURMO, 2015).
Jejichvýpočetnákladůnatříděnýsběrzahrnuje:
•
•
•
•
zajištěnísběru(včetněnákupunebopronájmusběrnýchnádobaúdržbysběrnésítě),
zajištěnísvozu(přemístěníodpadůznádobdosvozovéhoautomobilu,případnědobrovolný
úklidstanoviště),
přepravuodpadůdozařízení(obvykledotřiďovacílinkyčimeziskladodpadovéfirmy)a
vřaděpřípadůizajištěníúpravyodpadů.
Tabulkač.10:Průměrnénákladyavýtěžnosttříděnéhosběruvyužitelnýchodpadů
(papír,plast,sklo),2014
Jednotka
Minimum
Maximum
Náklady
Výtěžnost
Kč/t
Kč/obyv. kg/obyv.
116,7
2,3
1,3
14975,4 911,3
147,1
45
Poznamenávají také, že výrazná převaha soukromých společností ve sledovaném vzorku může potenciálně
výsledkyzkreslovat.
46
Jejichvýsledkyjsounicménězávislénapoužitémzpůsobuměřeníkonkurence.Přivyužitíobecněuznávaného
HHIindexuvýsledkypotvrzujívlivkonkurence,přivyužitíjejichvlastnímetodyjsouvýsledkynejednoznačné.
96
Medián
4601,5
Průměr
4700,8
směrodatnáodchylka 2235,9
Zdroj:(IURMO,2015)
140,0
153,9
110,2
31,8
32,7
16,5
Obrázek č. 43: Jednotkové náklady na tříděný sběr využitelných odpadů a výkon
tříděnéhosběrudlevelikostníchskupinobcí,2014
Průměrnéjednotkovénáklady(Kč/t)
Množstvívytříděnýchodpadů(kg/obyv.)
6 657
40
35
33
5 027
4 528
34
4 116
35
34
5 000
32
4 241
4 202
27
3 803
4 046
23
≤500
obyvatel
501- 1000 1001- 4000
obyvatel
obyvatel
400110000
obyvatel
1000120000
obyvatel
Zdroj:(IURMO,2015)
97
2000150000
obyvatel
50001100000
obyvatel
100001–
1000000
obyvatel
>1000000
obyvatel
Obrázek č. 44: Jednotkové náklady na tříděný sběr využitelných odpadů a výkon
tříděnéhosběruvkrajích,2014
Průměrnéjednotkovénáklady(Kč/t)
Množstvívytříděnýchodpadů(kg/obyv.)
6 657
HlavníměstoPraha
5 665
Ústeckýkraj
29
4 956
Středočeskýkraj
37
4 749
Plzeňskýkraj
Královéhradeckýkraj
39
4 549
Zlínskýkraj
35
4 332
Jihočeskýkraj
4 237
Pardubickýkraj
4 237
Moravskoslezskýkraj
28
34
31
4 018
Vysočina
Karlovarskýkraj
25
5 135
Libereckýkraj
40
30
3 858
37
3 481
Jihomoravskýkraj
3 324
Olomouckýkraj
3 286
38
26
32
Zdroj:(IURMO,2015)
JakjepatrnézTabulkyč.10,jakvýšenákladů,takvýtěžnostvykazujívelkouvariabilitu.Velkérozdíly
jsoupatrnéjakzhlediskavelikostníchskupinobcí(Obrázekč.39),takimezijednotlivýmikraji(Obrázek
č. 40). V rámci celé České republiky byl v roce 2014 průměrný náklad obcí na 1 tunu vytříděného
odpadu4601,5Kč.Topřivýtěžnostiprůměrnéhoobyvatele32,7kgpapíru,plastůasklačinilo153,9
Kč na obyvatele na rok. Dle velikostních skupin obcí se rozptyl směrodatné odchylky nákladů (Kč/t)
pohybovalod36do52%vjednotlivýchskupinách.Zhlediskanákladovéefektivity,tedydosahování
vysoké výtěžnosti při co nejnižších nákladech, se na tom nejlépe zdají být obce a města s počtem
obyvatelod10tis.do20tis.Izhlediskasrovnáníkrajůjsoupatrnévelkérozdílyvevýšijednotkových
nákladů,atojakmezikrajisamotnými,takmeziobcemivrámcikrajů.Největšírozdílyjsoumeziobcemi
vJihomoravském,OlomouckémaKarlovarskémkraji,nejmenšípakvLibereckém,Moravskoslezském
aKrálovéhradeckémkraji.NákladověnejefektivnějšísezdajíbýtobcevKarlovarskémkrajiavKraji
Vysočina,nejméněefektivnímipakobcevÚsteckémaLibereckémkraji.
98
Obrázekč.45:Jednotkovénáklady(Kč/t)natříděnýsběrvyužitelnýchodpadůna
územíobcísrozšířenoupůsobností,2014
Poznámka: jednotkové náklady vypočteny jako vážený průměr nákladů obcí, které IURMO poskytly
relevantníúdajeprostatistickézpracováníajsousoučástísprávníhoúzemídanéhoORP.
Zdroj:(IURMO,2015)
Obrázek č. 46: Výkon tříděného sběru využitelných odpadů – papír, plast, sklo,
nápojovýkartonvobecníchsystémechvúzemíobcísrozšířenoupůsobností,2014
Zdroj:(IURMO,2015)
99
Obrázky č. 41 a 42 poskytují srovnání nákladů a výtěžnosti rozdělených dle správních území obcí s
rozšířenoupůsobností.Zřetelnýjezejménarozdílvnákladechobcívmoravskýchkrajíchoprotiobcím
vestředníchaseverníchČechách.Rozdílnákladůjeiuoblastísvysokouvýtěžnostítříděnéhosběru,
na Moravě jsou náklady obecně nižší i při vysokých výkonech třídění odpadů. Vysoké náklady jsou
patrnézejménavoblastech,kdelzestrukturusvozovéhotrhucharakterizovatjakoregionálnímonopol
čioligopol(např.vKolíněmajísmlouvuna25let).Nižšínákladyjsounaopakpatrnévoblastech,kde
jsousvozovéslužbyposkytoványtechnickýmislužbamivlastněnýmikomunálnímsektoremnebopřímo
samotnouobcí,jakjetomunapříkladvněkterýchoblastechnaMoravě.Tytozávěryseobecněshodují
smotivacemisvozovýchfiremdiskutovanýmivpředchozíchkapitolách.Konkurencesvozovýchfirem
můžezajistitvyššínákladovouefektivitu,alepouzevpřípadě,ženenípokřivenakoluzivnímchováním.
Naopak,pokudmajísoukromésvozovéfirmydominantnípostavení,atedyisilnějšívyjednávacípozici,
mohou si diktovat pro obce nevýhodné podmínky. V takovém případě může být výhodnější interní
řešenísvozu,protožeposkytujetransparentnějšínáhlednanákladysvozu,nákladydotříděníapříjmy
zprodejemateriálu(Grolmus,2016).
Zajímavývztah(ikdyžnepřílišsilný)jepozorovatelnýmezimíroukonkurenceaveřejnýmvlastnictvím
(Tabulka č. 11) ve vzorku 215 obcí Středočeského, Pardubického, Jihomoravského a
Královehradeckého kraje. Dle prezentovaných dat se zdá, že konkurence bývá silnější zejména
v oblastech, kde operují veřejné společnosti. Celkově lze pozorovat velmi slabou konkurenci v 8 %,
středněsilnouv66%asilnoujenv6%případů(SoukopováaFicek,2014).
Tabulkač.11:Sílakonkurenčníhoprostředívezkoumanýchoblastech
Formavlastnictví
svozových
společností
Zastoupení Sílakonkurenčníhoprostředí
municipalit 0nebo1
2nebo3
4avíce
svozová
svozové
svozových
společnost společnosti společností
65,60%
30,50%
63,12%
6,38%
Soukromé
společnosti
Veřejnéspolečnosti 34,40%
Celkem
100,00%
Zdroj:SoukopováaFicek(2014)
22,97%
27,91%
70,27%
66,05%
6,76%
6,51%
Dalšímfaktorem,kterýmůžemítvýraznývlivnasníženínákladůnanakládánístříděnýmodpadem,je
spolupráce měst a obcí. Spolupráce poskytuje nejen silnější vyjednávací pozici, ale také umožňuje
využitíúsporzrozsahupřikomunálníorganizacisvozu.TytozávěrypotvrzujíSoukopováaKlimovský
(2016) ve své studii zkoumající vliv spolupráce mezi obcemi na nákladovou efektivnost v oblasti
nakládánísodpadyvJihomoravskémkraji.Podlejejichzjištěnísedvětřetinyz670zkoumanýchobcí
účastnily nějaké formy spolupráce mezi obcemi. Uvádějí, že v regionu dochází sice i k najímání
soukromých společností, ovšem velká část obcí společně využívá služeb částečně autonomních
společností (vlastnicky provázaných s obcemi). Autoři tvrdí, že spolupráce mezi obcemi vede
knákladovéefektivnostipřinakládáníseSKO.Toseshodujespředchozímizávěryohledněnakládání
stříděnýmodpadem.
Obecně lze říci, že náklady na tříděný sběr ovlivňuje vybavenost území zařízeními pro nakládání
sodpadyacelkovátržnístrukturasvozovýchspolečností,jejichvlastnictvíprivátnímnebokomunálním
sektoremacenovápolitikafiremnabízejícíchslužbyvdanémregionu.Nákladyobcínatříděnýsběr
jsoukrytéobecnímirozpočty.Jejichvýznamnoupříjmovousložkoujsoupakstandardizovanéodměny
zesystémuEKO-KOMzaobalovousložkutříděnýchodpadů.Tytoodměnypokrývajíasi39%až88%
100
(dlevelikostiobcí)zcelkovýchnákladůnatříděnýsběr(konkrétnífaktoryovlivňujícínastaveníodměn
jsoudiskutoványvkapitole3).
Obrázekč.47:PrůměrnéodměnysystémuEKO-KOMzapodílobalovýchodpadův
tříděnémsběru,2014
odměnyEKO-KOMzapodílobalovýchodpadů(Kč/obyvatel)
nákladyobcínatříděnýsběrcelkem(Kč/obyvatel)
podílodměnnacelkovžchnákladech(%)
99,8
Celkem
65
153,9
101,8
Nad1000000obyvatel
39
263,2
83
100001- 1000000obyvatel
88
94,6
91,5
50001- 100000obyvatel
68
134,6
98,5
20001- 50000obyvatel
72
136,1
104,5
10001- 20000obyvatel
81
128,7
97,4
4001- 10000obyvatel
67
145,3
96,9
1001- 4000obyvatel
70
138,4
111,5
501- 1000obyvatel
75
148,6
118,8
≤500obyvatel
174,4
68
Zdroj:(IURMO,2015)
101
Tabulka č. 12: Podíl jednotlivých skupin nákladů v celkových nákladech sběru a
svozutříděnéhoodpadu,2014
Osobnínáklady(mzdyaSZP)
Nákladynainvestice(odpisyaut.)
Nákladynanádoby(opotřebení)
Nákladynapohonnéhmoty
Nákladynaopravyaúdržbuaut.
Režijnínáklady
Zdroj:(IURMO,2015)
Menšíměstaaobce(venkov) Městavětšínež15000
obyvatel
26%(22–30%)
31%(30–32%)
22%(20–24%)
33%(32–34%)
8%(6–9%)
14%(12–16%)
32%(30–34%)
7%(6–8%)
7%(5–8%)
11%(10–12%)
5%(4–6%)
4%(3–5%)
5.1.4 Rozhodováníobcípřivolběsvozovýchspolečností
Volba svozové společnosti má zásadní dopad na nákladovou efektivitu obcí. Jak se ovšem obce při
výběrurozhodují?SoukopováaFicek(2014)zkoumajífaktoryovlivňujícírozhodováníobcípřivolbě
svozových společností ve vzorku 215 obcí Středočeského, Pardubického, Jihomoravského a
Královehradeckéhokraje,kdebylyosobyodpovědnézarozhodovánípožádányohodnocenídůležitosti
jednotlivýchfaktorůnaškáleodjednédočtyř,kde1znamenánaprostonedůležitéa4velmidůležité.
Jejichvýsledkyukazují,žeobecněnejdůležitějšímifaktorypřirozhodováníjsouvprůměrucena,kvalita
služeb a jejich frekvence. Naopak dle odpovědí respondentů se zdá, že politický vliv a také forma
vlastnictví svozové společnosti nemají významný vliv při rozhodování o volbě svozové společnosti
(Obrázekč.44).
Při zohlednění vlastnické struktury společností, které v daných obcích služby sběru a svozu
komunálního odpadu poskytují, je patrné, že vlastnická forma nemá na deklarované aspekty při
rozhodování významný vliv. Nejvýznamnější rozdíl ve vnímání důležitosti je patrný u technické
vybavenostispolečnostiaposkytovánídalšíchslužebnakládánísodpady.Voboupřípadechjsoutyto
aspektyvnímányjakodůležitějšívpřípaděveřejnýchsvozovýchspolečností(Obrázekč.45).
Narozdílodvlastnickéstrukturysezdá,žesílakonkurenčníhoprostředírozhodováníobcíovlivňuje.
Zdá se, že významnost téměř všech faktorů roste proporčně se silou konkurenčního prostředí. Na
silně konkurenčních trzích se zdá, že obzvlášť významnou roli má kvalita poskytovaných služeb.
Dokoncevícenežjejichcena.SoukopováaFicek(2014)poukazují,ževýznamnostvlastnickéstruktury
slábnenasilněkonkurenčníchtrzíchse4avícespolečnostmi.Tentovýsledekčástečněkoresponduje
sjiždřívezmíněnýmizávěry,ževpřípadězdravéhokonkurenčníhobojekorigujechovánísvozových
firemsamotnýtrhajejichvlastnickástrukturataknemusíbýtpodstatná.Zarážejícíjeovšemfakt,že
vlastnickástrukturasezdámítnejmenšídůležitostvrozhodovánínatrzíchzcelanekonkurenčních.
102
Obrázekč.48:Důležitostvybranýchfaktorůovlivňujícíchrozhodnutíobcípřivolbě
svozovéspolečnosti
1
2
3
4
1.cena
3,65
2.kvalitaslužeb
3,62
3.frekvenceslužeb
3,29
4.smluvnípodmínky
3,01
5.předchozízkušenost
2,99
6.technickévybaveníspolečnosti
2,97
2,84
7.formaplatbyzaposkytnutéslužby
8.kapacitatransportu
2,8
9.poskytnutídalšíchslužebnakládánísodpady
2,75
10.formavlastnictvísvozovéspolečnosti
2,31
11.vlastnictvíspalovnyneboskládky
2,31
12.politickývliv
1,27
Poznámka: Průměrné hodnocení důležitosti reprezentanty 115 municipalit v ČR odpovědných za
rozhodováníohledněnakládánísodpadynaškáleod1do4,kde1znamenánaprostonedůležité,2
nedůležité,3důležité,4velmidůležité.
Zdroj:(SoukopováaFicek,2014)
103
svozovéspolečnostidlevlastnictvízvolenýchspolečností
soukromévlastnictví
veřejnévlastnictví
1
2
3
4
3,66
3,6
cena
3,62
3,6
kvalitaslužeb
3,28
3,3
frekvenceslužeb
smluvnípodmínky
2,99
3,1
předchozízkušenost
2,96
3,1
2,90
technickévybaveníspolečnosti
3,1
2,84
2,8
formaplatbyzaposkytnutéslužby
2,79
2,8
kapacitatransportu
2,67
poskytnutídalšíchslužebnakládánísodpady
2,9
2,36
2,2
vlastnictvíspalovnyneboskládky
2,28
2,4
formavlastnictvísvozovéspolečnosti
politickývliv
1,28
1,3
nedůležité, 3 důležité, 4 velmi důležité. Rozdělené dle vlastnictví společností poskytujících svozové
službyvdanýchobcích.Svozovéspolečnosti,kteréjsoupředmětemrozhodování,jsouklasifikovány
jako soukromé, pokud je veřejný podíl vlastnictví menší než 50 % nebo jsou plně soukromé. Jako
veřejnéjsouklasifikoványvpřípadě,žejevícenež50%veveřejnémvlastnictví.
104
svozovéspolečnostidlesílykonkurenčníhoprostředí
4avícesvozovéspolečnosti
2nebo3svozovéspolečnosti
1
žádnánebo1svozováspolečnost
2
3
4
kvalitaslužeb
3,4
cena
3,5
frekvenceslužeb
2,9
předchozízkušenost
3,1
2,7
technickévybaveníspolečnosti
2,8
kapacitatransportu
2,7
vlastnictvíspalovnyneboskládky
2,1
3,4
3,4
3,1
3,0
2,9
2,9
2,8
2,7
poskytnutídalšíchslužebnakládánísodpady
3,8
3,7
3,0
2,9
2,6
formaplatbyzaposkytnutéslužby
2,9
2,5
2,4
2,3
2,3
2,3
formavlastnictvísvozovéspolečnosti
politickývliv
3,0
3,9
3,7
3,3
3,2
smluvnípodmínky
3,7
1,6
1,3
1,3
nedůležité,3důležité,4velmidůležité.Rozdělenépočtukonkurenčníchspolečnostíkespolečnostem
poskytujícímsvozovéslužbyvdanýchobcích.
105
6 Závěr
Jakzpohleduteoretického,takizpohledupraktickýchzkušenostívzemíchEUsediskuzerecyklačního
trhuvždy,dřívečipozději,stočíkdopadůmjehonaprostozásadnícharakteristiky–žejetrhemveskrze
umělým. Tento aspekt totiž významně ovlivňuje jakoukoliv implementaci a praktické fungování.
Recyklačnítrhvznikávdůsledkupolitickystanovenýchcílů,jehovznikaexistencejsoumožnépouze
při zásahu zákonodárce. Nástroje, které se v praxi nabízejí k jeho vytvoření, však nikdy nemůžou
fungovatoptimálně,vždysebudevnejlepšímpřípadějednatpouzeotzv.second-bestřešení.
Politickýcíljejasnědaný.Kjehodosaženíjetedytřebavolittakovénástroje,sjejichžpomocíholze
dosáhnoutefektivně,aťužzhlediskanákladů,čizhlediskaminimálníchdistorzínaostatníchtrzích.
VtomtoohledusezdajíbýtnástrojezaloženénaprincipuEPRrelativněefektivnívolbou.Jakukazuje
vývojvEUvposledníchdvoudekádách,EPRpovětšinouvedekúspěšnémunaplněnístanovenýchcílů.
PodškatulkuEPRlzezařaditmnožstvírozličnýchnástrojů,nicméněnejobvyklejšímjeimplementace
kolektivního řešení povinnosti výrobců skrze provozovatele systému. Tato forma EPR však může
nabíratmnohaodlišnýchpodob,kterémohoubýtméněčivíceefektivní.
Knejčastějidebatovanýmpodobámkolektivníhořešenípovinnostivýrobcůpatřívolbamonopolního
či konkurenčního uspořádání na úrovni provozovatelů systému. Zastánci konkurenčního systému
obvykle zmiňují jeho potenciální nákladovou efektivitu, odkazujíce se na chápání konkurence
v neoklasické ekonomické teorii. Přestože se tato argumentace zdá na první pohled lákavá, pomíjí
zásadníaspektrecyklačníhotrhu–skutečnérozloženínákladůkolektivníhosystému.Většinanákladů
totiž leží na úrovni svozu, třídění a zpracování odpadů, tedy na úrovni, kterou nemá provozovatel
systému obvykle mnoho šancí zásadně ovlivnit. Konkurenční systémy tak nemají moc prostoru pro
cenovou diferenciaci. Tyto závěry se potvrzují i v naší analýze – mezi monopolním a konkurenčním
uspořádánímneníuzkoumanýchzemípatrnývýznamnýnákladovýrozdíl.Podobnějetomuizhlediska
dosahování stanovených cílů. Zkušenosti z evropských zemí ukazují, že k nastartování systému je
nejprve potřeba monopolní forma. Zavedení konkurence mezi provozovateli systému pak dle
zmiňovaných výsledků nepřináší žádné podstatné výhody. Naopak, jak ukazuje například situace v
NěmeckučiSlovinsku,konkurenčníuspořádánísseboumůžepřinéstcelouřadunevýhod.Těmijsou
zejménanerovnépodmínkyprorůznéaktérynatrhu,zvýšenítransakčníchnákladůvšechzúčastněných
asníženícelkovétransparentnostisystému.
Problémemvyplývajícímzuměléhocharakterurecyklačníhotrhujsoutotižpotenciálně„perverzně“
nastavenémotivacejehojednotlivýchúčastníků–motivace,kteréjsouvrozporuscílistanovenými
zákonodárcem. Pro efektivní fungování recyklačního „trhu“ je tedy zásadní jeho celkové nastavení.
ZtohotohlediskasejevíčeskýsystémsdruženéhoplněníEKO-KOMvesrovnánísdalšímizeměmiEU
jakorelativněvelmiefektivnířešeníařadísevEUktěmnejlépenastaveným.Užvesvémnastavení
totižmotivacejednotlivýchaktérůzohledňuje.
Zkušenost ze zahraničí ukazuje, že pro fungování systému je podstatné, aby byly povinnosti všech
aktérů jednoznačně vymezené, aby byl systém dostatečně transparentní a aby byly podmínky pro
všechny aktéry jednotné. Český systém se snaží tyto zásady dodržovat. Velkou roli v efektivním
fungováníhrajerolinejensystémdůkladnéevidenceaauditůnavšechúrovních(vedoucíkrelativně
vysoké transparentnosti), ale také motivačně nastavené finanční transfery. Ty plynou od povinných
výrobců skrze provozovatele systému EKO-KOM k jednotlivým aktérům na trhu. Právě ty pomáhají
kompenzovatperverznínastavenímotivacíjednotlivýchaktérů.
Nicméně ani pravidelné audity a finanční transfery nedokážou plně eliminovat všechno, z pohledu
zákonodárce,nežádoucíchování.Jakoproblematickásejevízejménainformačníasymetrieamnohdy
106
takénerovnévyjednávacípodmínkymeziobcemiasvozovýmispolečnostmi.Tymajízanásledekněkdy
nadměrnézatíženíobecníchrozpočtů.ZkušenostzČRazahraničíukazuje,žeprávěkonkurencemezi
svozovými společnostmi může hrát zásadní roli na dosažení nákladové efektivnosti. Bohužel není
všelékem.VývojvněkterýchoblastechČRzminulýchletukazuje,žeitrhy,kterésenaprvnípohled
mohouzdátkonkurenční,mohoubýtveskutečnostipokřivenékartelovoudohodou.Vsituacích,kde
čelíobcenerovnýmpodmínkám,sepakjevíjakovhodnévýchodiskospoluprácesvazkůměstaobcí.
ZkušenostnapříkladzJihomoravskéhokrajetotižukazuje,žetímtozpůsobemlzedosáhnoutnákladově
efektivnějšíchřešení.
107
7 Reference
Afvalfonds Verpakkingen. (2015). The Packaging Waste Fund: September 2013. Dostupné z
http://www.afvalfondsverpakkingen.nl/fileadmin/downloads/Summary.pdf
AltstoffRecyclingAustria.b.r.TheAustrianSystemforRecyclingofPackagingMaterials.Dostupné
zwww.adamteva.org.il/_Uploads/dbsAttachedFiles/ARAPresentation.pps
ARA.
(2008).
Performance
Report
2007.
Dostupné
http://s3.amazonaws.com/zanran_storage/www.ara.at/ContentPages/46422656.pdf
z
ARA.
(2010).
SUPPLEMENT
3
TO
LICENCE
AGREEMENT.
Dostupné
http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/Anlage_3_2010_Englisch.pdf
z
ARA.
(2011).
SUPPLEMENT
3
TO
LICENCE
AGREEMENT.
Dostupné
z
http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/ARA_Anlage_3_ab_Juli_2011_Englisch.pdf
ARA. (2012). SUPPLEMENT 3 TO (SERVICE) LICENCE AGREEMENT. Dostupné z
http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/ARA_Anlage_3_ab_Oktober_2012_Englisc
h.pdf
ARA. (2013). SUPPLEMENT 3 TO (SERVICE) LICENCE AGREEMENT. Dostupné z
http://www.ara.at/fileadmin/_migrated/content_uploads/ARA_Anlage_3_ab_Juli_2013_Englisch_2spaltig.pdf
ARA.
(2014).
Performance
Report
2013.
Dostupné
z
http://www.ara.at/fileadmin/user_upload/pdf/REPORT/ARA_Leistungsreport2013_englisch_01.pdf
ARA.
(2015).
Performance
Report
2014.
http://www.ara.at/fileadmin/user_upload/ARA_Leistungsreport2014_ENG.pdf
ARA. (2016). Waste Management Act [Online].
http://www.ara.at/e/clients/waste-management-act.html
Přístup
dne
Dostupné
03.04.2016,
z
z
AustrianGovernment.2006.„AustrianPackagingLaw".
Baum, Heinz-Georg. 2014. „Nový směr likvidace obalových odpadů s ohledem na udržitelné
oběhovéhospodářství".Berlín,Fulda.
Bel,Germà,aMildredWarner.2008.„DoesPrivatizationofSolidWasteandWaterServicesReduce
Costs? A Review of Empirical Studies". Resources, Conservation and Recycling 52 (12): 1337–48.
doi:10.1016/j.resconrec.2008.07.014.
BellandVision.2014.„EUWIDRecyclingundEntsorgung".
BIO. 2014a. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging
WasteinAustria".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment.
BIO. 2014b. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging
WdihkasteinGermany".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment.
BIO. 2014c. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging
WasteintheCzechRepublic".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment.
BIO. 2014d. „Development of Guidance on Extended Producer Responsibility (EPR): Packaging
WasteintheNetherlands".FinalReport.EuropeanCommission–DGEnvironment.
BonusHolsystem.2016.„BonusHolsystem-TariffList".
108
Brantner. (2015). Austrian Packaging Ordinance (APO) new from 1.1.2015 [Online]. Přístup dne
02.03.2016, z http://www.brantner.com/en/environmentalfacility-services/about-us/news/newsdetail/artikel/austrian-packaging-ordinance.html
Bünder, H. (2014). Das große Zocken um die gelbe Tonne [Online]. Přístup dne 03.03.2016, z
http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/unternehmen/der-gruene-punkt-das-grosse-zocken-um-diegelbe-tonne-12828127.html
BVSE. (2016). Vertrags- und Lizenzmengenanteile 2016 [Online]. Přístup dne 1.3.2016, z
http://www.bvse.de/300/9032/Vertrags__und_Lizenzmengenanteile_2016
Cahill,R.,Grimes,S.M.,&Wilson,D.C.(2011).ReviewArticle:Extendedproducerresponsibilityfor
packagingwastesandWEEE-acomparisonofimplementationandtheroleoflocalauthoritiesacross
Europe.WasteManagement,29(5),455-479.http://doi.org/10.1177/0734242X10379455
Cerniauskaite, I. (2013). Waste Management Reform and Revision of Packaging and Packaging
Waste EPR System: The Case of Finland (IIIEE Master thesis). Lund, Sweden. Dostupné z
https://lup.lub.lu.se/student-papers/search/publication/4091823
da Cruz, N. F., Simões, P., & Marques, R. C. (2012). Economic cost recovery in the recycling of
packaging waste: the case of Portugal. Journal Of Cleaner Production, 37, 8-18.
http://doi.org/10.1016/j.jclepro.2012.05.043
daCruz,N.F.,Simões,P.,Marques,R.C.,FariaFerreira,S.,&CabralPereira,M.(2012).Framework,
Evolution and Economics of Packaging Waste Recycling: The Case of Germany. Dostupné z
http://eimpack.ist.utl.pt/docs/Report_Germany.pdf
DerGrünePunkt.(2014).DSDergreiftInitiative,umKreislaufwirtschaftzustärken[Online].Přístup
dne 1.3.2016, z http://www.pressebox.com/inactive/der-gruene-punkt-duales-system-deutschlandgmbh/DSD-ergreift-Initiative-um-Kreislaufwirtschaft-zu-staerken/boxid/661386
DIHK. (2013). Requirements from the German Packaging Ordinance on Foreign Companies,
supplying
Goods
to
Germany
[Online].
Přístup
dne
1.2.2016,
z
https://www.aachen.ihk.de/innovation/Dokumente_Innovation_und_Umwelt/Requirements_from_t
he_German_Packaging_Ordinance_on_Foreign_Com/606092
Dubois, M. (2012). Extended producer responsibility for consumer waste: the gap between
economic theory and implementation. Waste Management, 30(9 Suppl), 36-42.
http://doi.org/10.1177/0734242X12453379
EKO-KOM.
(2015a).
Výroční
Shrnutí
2014.
Dostupné
http://www.ekokom.cz/uploads/attachments/Obecne/vyrocni-shrnuti_2014.pdf
z
EKO-KOM. (2016). Časté dotazy (FAQ) [Online]. Přístup dne 1.4.2016,
http://www.ekokom.cz/cz/klienti/uzitecne-informace-pro-klienty/caste-dotazy-faq-klienti
z
EKO-KOM.2015b.„Množstvíobyvatelaktivnětřídícíodpad".listopad18.
Europaticker. (2014). Verpackungsverordnung: DSD kündigt überraschend die Clearing-Verträge
[Online].
Přístup
dne
1.4.2016,
z
http://www.umweltruf.de/2014_Programm/news/news_druck.php3?nummer=1505
EuropeanCommission.(2013).PressRelease:Antitrust:Commissionsendsstatementofobjections
toARAforsuspectedabuseofdominanceonAustrianwastemanagementmarkets[Online].Dostupné
zhttp://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-711_en.htm
Evropskýparlament.(2008).SMĚRNICEEVROPSKÉHOPARLAMENTUARADY(ES)č.98/2008:zedne
19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic [Online]. Přístup dne 1.4.2016 z
http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32008L0098&from=EN
109
Flanderka,F.(2013).PackagingWasteManagementinEuropeinastateofflux–thetransitioninto
competition.
Dostupné
z
http://envirolaw.com/wpcontent/uploads/20130517_BC_Conference_final.pdf
Greenfield, D. (2015). EU Recycling rate harmonisation project. Dostupné z
https://files.datapress.com/barnet/dataset/municipal-waste---recycling-strategy---legislation-andtargets/2015-1207T10:02:55/P4%20CIWM%20EU_Recycling_Rate_Harmonisation_Project_Oct_2015.pdf
Grgulová, A. Extended Producer Responsibility – Packaging and Packaging Waste in Slovakia.
Bratislava.Dostupnézhttps://www.oecd.org/environment/waste/Slovakia%20final.pdf
Grolmus,L.Osobnírozhovor.Praha,2016
Herdiana,D.S.,Pratikto,Sudjito,S.,&Fuad,A.(2014).Policyofextendedproducerresponsibility
(casestudy).InternationalFoodResearchJournal,23(3),873-881.
Hester, K. L. (2015). Sustainable Packaging, the Dutch Way. Netherlands. Dostupné z
https://www.kidv.nl/5087/kidv-paper-iswa.pdf
Christiaens,P.(2015).AnalysisofEurostatpackagingrecyclingdataastudyoftheyears2006-2012.
Belgium.
Dostupné
z
http://www.expra.eu/uploads/downloads/20151015%20Analysis%20of%20Eurostat%20packaging%
20recycling%20data%201%200%20with%20cover26.10.pdf
Interseroh.
(2016).
Interseroh
Tariff
List
http://www.interseroh.at/fileadmin/austria/content/pdfs/InterserohTarifliste_ab_01.01.2016_HH_und_GEW__Stand_10.11.2015__.pdf
2016.
Dostupné
z
IURMO.(2015).Hodnocenínákladůnahospodařenísodpadyvobcích2014.
Jurkovič,Miroslav.2015.„OdpadyaobalynaSlovensku".březen15.
Jurkovič,M.Osobnírozhovor.Praha,2016.
KelleherEnvironmental.(2014).EPRCaseStudyReport::LessonsFromEPRProgramsForPrinted
Paper and Packaging That Could Be Applied To Ontario Municipalities. Dostupné z
http://cif.wdo.ca/projects/documents/725-EPR_Report.pdf
Keri, Christian. 2015. „Triedený zber využitel’ných zložiek komunálného odpadu v Rakúsku".
prosinec11.
Khetriwal, D. S., Kraeuchi, P., & Widmer, R. (2009). Producer responsibility for e-waste
management: Key issues for consideration – Learning from the Swiss experience. Journal Of
EnvironmentalManagement,90(1),153-165.http://doi.org/10.1016/j.jenvman.2007.08.019
Kinnaman,T.C.(2009).Theeconomicsofmunicipalsolidwastemanagement.WasteManagement,
29(2009),2615–2617.
Kjaer, B., Fischer, C., Ryberg, M., Kiørboe, N., & Davidsen, C. (2012). Effectiveness of economic
instruments
for
packaging.
Dostupné
z
http://scp.eionet.europa.eu/publications/wp2012_4/wp/wp2012_4
Kozel,Z.Osobnírozhovor.2016
Lavee, D. (2007). Is Municipal Solid Waste Recycling Economically Efficient? Environmental
Management,40(6),926-943.http://doi.org/10.1007/s00267-007-9000-7
Lindhqvist, T. (2000). Extended Producer Responsibility in Cleaner Production: Policy Principle to
Promote Environmental Improvements of Product Systems (Doctoral Dissertation). Dostupné z
http://lup.lub.lu.se/luur/download?func=downloadFile&recordOId=19692&fileOId=1002025
110
Massarutto, A. (2014). The long and winding road to resource efficiency – An interdisciplinary
perspectiveonextendedproducerresponsibility.Resources,ConservationAndRecycling,85,11-21.
http://doi.org/10.1016/j.resconrec.2013.11.005
Mayr, Johann. 2015. „Obehové hospodárstvo - zber odpadov z obalov v rakúských obciach".
prosinec11.
Mazzanti, M., & Nicolli, F. (2011). Diverting Waste. Oecd Studies On Environmental Innovation
Invention
And
Transfer
Of
Environmental
Technologies,
127-150.
http://doi.org/10.1787/9789264115620-6-en
Monier,V.,Laureysens,I.,Watkins,E.,Reisinger,H.,&Porsch,L.(2014).DevelopmentofGuidance
on
Extended
Producer
Responsibility
(EPR):
Final
Report.
Dostupné
z
http://ec.europa.eu/environment/waste/pdf/target_review/Guidance%20on%20EPR%20%20Final%20Report.pdf
MŽP SK. (2016). Systém Evidencie Obalov [Online]. Přístup dne 05.03.2016, z
http://obaly.sazp.sk/oprosob.php?action=list&searchtype=all
MŽP.2015.„RozhodnutíMŽPvevěcivevěcižádostispolečnostiInterserohCzecha.s."
NATUR-PACK.(2016).FAQ[Online].Přístupdne1.3.2016,zhttp://www.naturpack.sk/faq/
OECD.(2001).Extendedproducerresponsibilityaguidancemanualforgovernments.Paris:OECD.
Dostupnézhttp://www.oecd-ilibrary.org/content/book/9789264189867-en
OECD. (2013). Working Party No. 2 on Competition and Regulation. Dostupné z
http://www.oecd.org/officialdocuments/publicdisplaydocumentpdf/?cote=DAF/COMP/WP2%28201
3%2912&docLanguage=En
„Packaging“. (2016). Packaging [Online]. Retrieved
http://www.answersforbusiness.nl/regulation/packaging
April
03,
2016,
from
Palmer, K., & Walls, M. (1999). Extended Product Responsibility: An Economic Assessment of
AlternativePolicies.Dostupnézhttp://www.rff.org/files/sharepoint/WorkImages/Download/RFF-DP99-12.pdf
Perchards. (2009). Packaging Information Service - Europe [Online]. Přístup dne 1.3.2016, z
http://www.perchards.com/InformationServices/Packaging-Europe
PRO Europe. (2008). Participation Costs Overview 2008. Dostupné z http://www.proe.org/files/PRO_Europe_2008_0926_Fee_overview.pdf
PRO Europe. (2009). Participation Costs Overview 2009. Dostupné z http://www.proe.org/files/PRO%20EUROPE%202009%20Fees%20overview.pdf
PRO Europe. (2015). Participation Costs Overview 2015. Dostupné z http://www.proe.org/files/Participation-Costs_2015.pdf
PRO Europe. (2016). Participation Costs Overview 2016. Dostupné z http://www.proe.org/files/Participation-Costs_2016.pdf
Quoden, Joachim. 2016. „History of the German Packaging Ordinance with a focus on the
developmentoftheEPRorganization(s)".Germany.
Quoden,J.Osobnírozhovor.2016.
Rasmussen,C.,Vigsø,D.,Ackerman,F.,Porter,R.,Pearce,D.,Dijkgraaf,E.,&Vollebergh,H.(2005).
RethinkingtheWasteHierarchy.Copenhagen.Copenhagen:EnvironmentalAssessmentInstitute.
ReclayUFH.(2016).ReclayUFHTariffList2016.
111
Recyklačný Fond. (2016). O fonde [Online]. Přístup dne 05.03.2016, z
http://www.recfond.sk/index.php?www=sp_detail&id=2&navigation_main_id=3&navigation_id=-1
SAIC.(2012).EvaluationofExtendedProducerResponsibilityforConsumerPackaging.Dostupnéz
http://www.gmaonline.org/file-manager/Sustainability/GMA_SAIC_EPR_Report_091112.pdf
Sammel.2015.„ListofPROsinAustria".
Schmitz, Helmut. 2015. „Germany: Pioneering EPR für packaging waste". prezentováno v 22nd
AnnualPackagingWaste&SustainabilityForumEPRToolkitSeminar,únor24.
Simões, P., Cruz, N., & Marques, R. (2012). Systems of Packaging Waste Recycling in the EU:
Comparing
Five
Different
Case-Studies.
Dostupné
z
https://www.econstor.eu/dspace/bitstream/10419/120761/1/ERSA2012_1013.pdf
Soukopová,J.,&Ficek,V.(2014).FactorsInfluencingtheSelectionofWasteCollectionCompanies
by
Municipalities–Are
Municipal
Decision
Effective.
Dostupné
z
http://repec.econ.muni.cz/mub/wpaper/working%20papers/WPKVE-01_2014_Soukopova_Ficek.pdf
Soukopová,J.,&Klimovský,D.(2016).IntermunicipalCooperationandLocalCostEfficiency:The
Case of Waste Management Services in the Czech Republic. Brno: Masaryk University. Dostupné z
https://www.muni.cz/research/publications/1337824
Soukopová, J., & Malý, I. (2013). Vliv konkurence na výši výdajů na nakládání s odpady obcí
Jihomoravskéhokraje.WasteForum,2012(4),173-183.
Soukopová,J.,&Vaceková,G.(2015).CompetitionandMunicipalWasteManagementExpenditure:
EvidencefromtheCzechRepublic,OlomoucRegion.ScientificPapersOfTheUniversityOfPardubice,
SeriesD,22(35),128-138.
Soukopová,J.,Malý,I.,&Ficek,V.(2013).Mákonkurenčníprostředívlivnavýdajeobcínanakládání
skomunálnímodpademvČR?WasteForum,2013(4),231-239.
Spasova, B. (2014). Competition among Producer Responsibility Organisations and role of
municipalitiesinanEPRsystem(IIIEEMasterthesis).Dostupnézhttp://lup.lub.lu.se/record/4697056
Storm,J.Osobnírozhovor.Praha,2016.
Toyasaki,F.,Boyacι,T.,&Verter,V.(2011).AnAnalysisofMonopolisticandCompetitiveTake-Back
Schemes for WEEE Recycling. Production And Operations Management, 20(6), 805-823.
http://doi.org/10.1111/j.1937-5956.2010.01207.x
VKU.2014.„VerpackungsverordnungbietetkeineausreichendenMöglichkeiten".Pressemitteilung
9/14.
Walls,M.(2003).TheRoleofEconomicsinExtenderProducerResponsibility:MakingPolicyChoices
and
Setting
Policy
Goals.
Dostupné
z
http://www.rff.org/files/sharepoint/WorkImages/Download/RFF-DP-03-11.pdf
Walls, M. (2006). Extended Producer Responsibility and Product Design: Economic Theory and
SelectedCaseStudies.RffDiscussionPaperNo.06-08.
Wenzel, F. -T. (2014). Duales System: Die gelbe Tonne wird verschmäht [Online]. Přístup dne
04.10.2015, z http://www.berliner-zeitung.de/wirtschaft/duales-system-die-gelbe-tonne-wirdverschmaeht-2982980
Worrell, E., & van Sluisveld, M. A. E. (2013). Material efficiency in Dutch packaging policy.
PhilosophicalTransactionsOfTheRoyalSocietyA:Mathematical,PhysicalAndEngineeringSciences,
371(1986),20110570-20110570.http://doi.org/10.1098/rsta.2011.0570
Yau,Y.(2010).Domesticwasterecycling,collectiveactionandeconomicincentive:ThecaseinHong
Kong.WasteManagement,30(12),2440-2447.http://doi.org/10.1016/j.wasman.2010.06.009
112
Yu, J., Hills, P., & Welford, R. (2008). Extended producer responsibility and eco-design changes:
perspectivesfromChina.CorporateSocialResponsibilityAndEnvironmentalManagement,15(2),111124.http://doi.org/10.1002/csr.168
113

Efektivita českého systému třídění odpadu v kontextu

Transkript

Podobné dokumenty

To, co po nás zůstane. ODPAD - je každá movitá věc, které se osoba