mistri poradu konali, padesát moudrých vybrali a prikázali jim jet k
Transkript
1465 1470 1475 1480 1485 1490 mistri poradu konali, padesát moudrých vybrali a prikázali jim jet k dvoru. Tito pak po svém názoru pocali o všem mudrovat, mezi sebou disputovat, rokovat o tom a prít se, takto k sobe hovorice: "Co si máme vybrat z toho? Možná má císar nekoho, komu težko lze celiti, a ten se chce s námi príti. Ci k problému prilišnému je nás treba." Tak k pyšnému císari mistri pribyli. Tomu ihned oznámili, že prijeli ucenci ti a chtejí pred nej predstoupiti. Císar slyše tyto zvesti, kázal je k sobe uvésti. Když prišli na jeho žádost, tu zažehla velká radost srdce toho muže zlého, i povstav ihned z trunu svého, všechny privítal srdecne. Mistri dík mu vzdali vdecne, až k zemi pochýlili hlavy a pak rekli: ,,6 laskavý cisari, povez nám pouze, jaká je to náhlá nouze, žes nám k dvoru kázal jíti, 78 1495 1500 1505 1510 1515 1520 dalekou pout podstoupiti? Vyjev nám nyní své práni!" Císar pravil bez meškáni: "Nebyli jste darmo zváni. Je tu dívka, vzácní páni, krásná, prevelmi ucená, tak rozumem obdarená, že lze steží povedeti, co všechno chová v pameti, jak rozvážná je moudrost jej!. Neslyšel jsem duvtipneji, obratneji slova sprádat, moudreji o všem vykládat; vezte, bystrá je nadmíru. Vyznává však jinou víru, než nám byla porucena: verí v Krista, je pokrtena, naše bohy nenávidí; to slyšelo již mnoho lidi. Tím mi težkou bolest cini. Proto vás všechny prosím nyní: konejte co nejsnažneji, v disputaci pokorte ji, odvedte ji z bludné cesty. Já pak statky, hrady, mesty obdarím vás neprodlene, že se .budou té odmene diviti po celé zemi. Sto let veku pridáte mi, jestliže ji tentokráte v disputaci prehádáte; zplesám velikou radostí." 79 1525 1530 1535 1540 1545 1550 1555 Tu povstal jeden z nich a zlosti zabouril jak jatý besem, rka: "Císari, proto jsme sem prišli ve velikém spechu, abys nás vydal posmechu? Zde náš um prec nemá místa! Vím, že by ji dozajista - jakkoli neni prítomna premohla i veda skromná nejmenšího z našich sluhu. Nicméne dokázat mohu, že nejsme nehodni své slávy. Nechat se panna dostavi, at stane pred naši tvári. Troufám si tvrdit, cisari, že bude ta Katerina vždy poslušná jako trtina tvé vule a tvého práni. Vez, že po tom rozmlouváni sama musí doznat zcela, že co živa neslyšela tolik moudrosti najednou." Svatou Katerinu bednou strážili u její cely. . Když poslové uslyšeli tu rec horlivou, šli za ni a zpravili ji bez meškání, že se musí prichystati k disputaci s padesáti mistry, kterí prišli z dáli. Zvedevši to, ani malý 80 1560 1565 1570 1575 1580 1585 zármutek nepodtila, pevnosti se obrnila, mysl svoji utvrdila a svuj osud položila do rukou Ježiše Krista; srdcem zbožná, duši cistá, v spravedlivé vire stálá, vzhlédla k nebi, zavolala: ,,6 prevysoká moudrosti! 6 šlechetnosti šlechetnosti! Vecný dome vši radosti! Spanilá ušlechtilosti! 6 poklade nad poklady! Velikosti boži vlády! Všech veci cisari pravý! Spasiteli muj laskavý! Sem ze svého trunu shlédni, na mne, svou pannu, pohlédni, vlož do mého srdce slavnou mysl a do úst mých správnou rec, která by dobre znela, jak bych já poprávu chtela, abych obstála v obrane proti tem, kdo k mé pohane sjeli se z veliké dáli; jim, kdo povždy zapirali, Kriste Ježiši, tvé jméno, dej, at je vše pomateno v jejich hlavách, aby bledli, svou krivou pri neslavne vedli a stáli s tvárí onemelou; a poznajice pravdu celou, 81 chválu tvému jménu vzdali a navždy pri tobe zustali." 1590 1595 1600 1605 1610 1615 Ješte neskoncila cele tuto rec, když v její cele stanul andel v krásném zjevu, pri kterém nebylo hnevu, lec plál milosti svrchovanou, a povedel ji: "Milá panno Bohu drahá, zanech smutku! Co pravim, je pravdou vskutku: v nicem nejsi pomíjena, prosba tvá je vyslyšena. Svým sokum se postav rovne, v své víre stuj usilovne, nemej pochyby nijedné: je s tebou Buh v noci i ve dne, ten, pro slávu jehož jména bud nyní k boji pripravena, at v nem nepodlehneš slabe. Jsem Michal, andelský hrabe, k dustojenstvi vyvýšený. Mne sem na jisté znamení, že je s tebou, Buh vypravil, abych ti zvestoval a pravil to poselství a poruceni." To rka, andel v okamžení zmizel panne pred ocima. Nato svatá Katerina utvrdila se v odvaze, cekajíc radostne a blaze, kdy císar sluhy pošle za ni, @ 1620 1625 1630 1635 1640 1645 aby mistri, až v hádání pomerí s ní svoje sily, napríšte již nebloudili. I sešly se velké davy a Maxencius nelaskavý usedl do trunu svého, pred nímž jakož kolem neho stáli manové nejvetší, strehouce jeho bezpecí, knížata, rytíri, páni, jsoucí vazalstvím poddáni císari a jeho domu. Též ti mistri prišli k tomu, pyšne do lavic usedli, nadmiru zpupne si vedli, vynášejíce okázale své dustojenství nemalé a vedení všelijaké. Tu kázal císar, aby také predstoupila dívka jatá. Nato Katerina svatá nábožne a zmíry smele ze svých rucek na svém tele složila obraz prekrásný, svatý kríŽ, který je spásný pro každého, kdo jej vzývá; a s tím znamením horlivá vyšla panna ze žaláre pred Maxencia císare, svou pri chtejte hájit tvrde. 83 1650 1655 1660 1665 1670 1675 Ty mistry, kterí též hrde a s náramnou pýchou vstali, pojal zmatek neskonalý, všichni zmlkli v okaffiŽenf jako nemotou raneni, hledice na krásu její, neb tu stála Ubezneji, než kdy mohli uvideti starcové jakož i deti. Císarské hrozby nedbajic a nadeji v Boha majfc, pohlédla na mistry tyto, rkouc: "Co stojíte? Kdyby to neucený muž ucinil, z hlouposti by se obvinil. Vaše pre však dosud ceká. Proto jste prišli z daleka, naléhave vyžádáni, velikou prosbou vyzváni, abyste tu mlcky stáli a svou ucenost se báli ukázati, nechtejfce ztratit pri a doufajíce, že vám císar bude vdecne dekovat nyní i vecne? Kde je vaše vychloubání? Beda vám, ubozí páni! Svou cest chcete takto ztratit a mlcením ji zatratit?" Tehdy mistr nejpyšnejší, v naukách nejkovanejší 84 1680 1685 1690 1695 1700 1705 1710 vystoupil pred druhy svými, prave: "Panno, tvé reci my jsme vyslechli, lec vzápetí chteli bychom te primeti k obširnejšimu výkladu, nebot my jsme do úpadu putovali z velké dáli, bychom tu disputovali; chceš-li k tomu svolná býti, rac nyní rec zapociti." Svatá Katerina žive pravila: "Slyšte bedlive, svou rec zapocnu bez bázne. Toto vám pravim durazne: Když jsem rizením osudu vyrostla v pohanském bludu, moudrou nauku všelikou a ucenost prevelikou, štastna v srdci, chápala jsem; lec tu jsem poznala pred casem, že jsem byla obluzena. I byla jsem probuzena svátosti J ežiše Krista, a pokrtena co panna cistá žila jsem v jeho milosti, pro niž lesk lidské ucenosti, všechny disputace plané, plytké dukazy konané v sporech a mrháni slovy dle vedy Aristotelovy, vše jsem hodila za hlavu. 85 1715 1720 1725 1730 1735 1740 Neb mohu ríci poprávu: pranic v tech moudrostech není, co by prineslo spasení jen jedné jediné duši. V svém blaženství vám do uší biji slovem nesmlouvavým, a o sobe nyní pravím, že nevím, neznám nic jiného nežli jeho jediného, v kterém naveky se dává ucenost a moudrost pravá a tem, kdo verí skutecne, poklad blaženosti vecné: ]ežíše Krista, mého Boha, který je radost premnohá a studna vecné laskavosti, který ve své slitovnosti z výsosti nebes sestoupil, aby cloveka vykoupil, jefiŽto byl dáblem obluzen, z rajské rozkoše vypuzen, a tím vecnou radost ztratil. Proto, aby mu navrátil dávná nebeská bydlení, milosti, jíž konce není, užil svým nezvratným chtením, když, jsa Bohem nespatreným, chtel se zjevným uciniti, a z panny rácil telo vzíti, tak aby v této osobe trval v telesné podobe božství a lidství svazek pevný, 86 1745 1750 1755 1760 1765 1770 a byl Buh patrný a zjevný. Co pravím, mejte za jisté: cistý ciste z panny cisté, kterou si zvolil za matku, prišel k nám v moudrém úradlm jako clovek i Buh pravý. V neho muj rozumpremítavý i srdce mé vkládá víru, on to je, Pan všehomíru, muj prorok i mé ctné chtení, on je má pre, mé umení, muj stvoritel, má nadeje, on mi mé vítezství preje, je muj rozum i má žádost, muj prímluvcí i má radost, on je mé ucení správné, on je mé spasení slavné. V nem je všechno rádem spjato, velmi snadno vykoná to, že ty, kdo v nej chvalne verí, at jsou poctem kolikerí, poteší a dá jim spásu. Proto vši silou svého hlasu chci ho velebit vesele,. dokavad mám duši v tele." Tu ten mistr pravil stoje: "Veliká je moudrost tvoje, panno, veru mluvíš pekne! Zda nám však tvuj duvtip rekne: když tvuj Buh má nad všim vládu, jak pravíš ve svém výkladu, 87 1775 1780 1785 1790 1795 1800 rkouc, že vše je v jeho moci, že panuje dnem i noci, že není druhého v nebi, proc mu bylo zapotrebí, když kraloval nad vším vekem, že se narodil clovekem, chodil po svete v chudobe a z vlastní vule urcil sobe v mukách na kríži zemríti? To mi musíš objasniti, mám-li bezpecne poznati, proc se to muselo státi, že se tak sklonil v pokore, treba panoval nahore v svém božství, v nemž pomoc snadna. Povez mi to, panno vnadná, rekni, jak to býti muže ?" Katerina jako ruže vprostred léta vzkvetlá stála; jako by se pousmála, když pravila mistru nyní: "Ú jak váš rozum zastíní slova, jež nenávidíte. Což se pranic nestydíte za ty své jalové reci, když jako mistri nejvetší až z východu jste vybráni? Ú jak jste premistrováni! Zlá hanba vás poskvrnila! Vždyt i premoudrá- Sybila, ac Rímanka narozením, -'88'·~ 1805 1810 1815 1820 1825 1830 1835 prece vešteckýDl videDÚDl Boha spatrila a znala a o neDl prorokovala: ,Zrela jseDl v slunci stojící pannu, syna hýckající v nárucí, a ten byl krásný. Pod nohaDla Dlesíc jasný ležel jí a vše, nac svití.' To, nac nelze popatriti lidskýDl okeDl, u videní uzrela a bez prodlení v Dloudré jistote vedela, že Buh z panenského tela prijDle podobu patrnou. Kdo z vás hanbou nezatrnou? Neb znala Boha, treba žena, a vy, Dlistri podle jDléna, Boha poznat nesvedete. POViDlváDl, nac se tážete, pravdu vyjevíDl váDl rázeDl. Ten Buh, který prišel na zeDl, byl dokonalost bez vady a nebylo lze, aby vlády ci blaženstvi DlUpribylo: Bohu povždy dobre bylo. Bez konce a bez pocátku nižádného nedostatku neDlel a nebude Dlíti. Proto váDl chci objasniti, z jaké príciny se dálo to, o ceDl vy veru Dlálo vite, a to Dlne je lito. 89 1840 1845 1850 1855 1860 1865 Nebot mne je již odkryto, jak znát svého spasitele, své duše vykupitele, jehož všemohoucí božství trvá v nezmereném množství, tak rozsáhlé, tak objemné, že lidské vedení temné jeho moc a vládu nezná. Kde vpocátek, kde konec má bytí vecne trvající, jeho základ, jeho špici, jeho délku, jeho širost, jeho hustotu a cirost, jeho vysokost a nízkost, jeho dalekost a blízkost, jeho úhly, jeho oblost, jeho malost i ohromnost žádný rozum nerozváží, aniž se nekdy odváží necí srdce v pýše bloudit a tak ci onak o tom soudit, to ci ono o tom ríci. On je nad vším panující Buh všemocný, Buh veliký, jeho chválí tvor všeliký, a s ním i já v jednohlase. Nejucenejší z vás ptá se, rka: ,Což bylo treba toho Bohu, že trpel tak mnoho strádání pro lidskou spásu?' Na to odpovím zavcasu. V Bohu je od veku dána 90 1870 1875 1880 1885 1890 1895 1900 plná Láska svrchovaná, pouze v ni však boží Sila prebývati neminila, chtic, aby byl clovek stvoren. Tu plného božství koren, ryzí Moudrost, Buh jediný odkryl a cloveka z hlíny stvoril a usadil v ráji, rka: ,Plod se!' A vše v tom kraji dal mu, vše, co zeme plodí, co létá, plave, ci chodi, pro užitek jeho tela, a do rukou mu vložil zcela všechnu moc, príbytek vecný, svobodu pravou. Když, nevdecný, sveden podlým neprítelem, clovek klesl, tu ortelem božím byl navždy zatracen, a jinak k spáse navrácen nemohl být nikdo živý, nežli že Buh milostivý z úradku moudrosti vecné chtel a musil se skutecne z cisté panny naroditi, nechteje pravde uškoditi, ani zanechat v strádánf ty, kdo pro plané poznáni pyšne radost promarnili a do pekel se proborili pro Luciferovu zlobu. Pak proroci v ruznou dobu pronesli proroctví mnohá 91 1905 1910 1915 1920 1925 1930 zvestující príchod Boha, moudre, prípadne mluvfce, na nebesa vzhližejice, volajice ve dne v noci: ,Prijd, prijd a rac nám pomoci v trápení!' A tak se stalo. Co se ríkalo a psalo, to vše splnil milostive. Král David lkal úpenlive, touže po nem: ,Bože vecný! Na svuj lid nedostatecný pohlédni, naklon nebesa, sestup dolu spásu nesa, hor se dotkni, necht kour plyne údolím.' Tak pravil, míne, aby žár pekel zaplavil. Také Jeremiáš pravil: ,Velký, všemohoucí Bože! Vyvol si telesné lože, pospeš, nechat se to stane, nebot v nás již touha plane, rozevri nebeské brány, sestup k nám, ocekávaný, prijd k nám se svou slitovností!' Též Izaiáš nám k radosti vzácný výrok propovedel, jejž od svatého Ducha zvedel, rka: ,Prut z korene lessova vzejde, z rodu Davidova; aj, bude pocat v cisté panne syn, který nám zvestován je, a bude slouti podle jména 92 1935 1940 1945 1950 1955 1960 Emanuel, to,znamená andel porady veliké.' Tak se proroctvi všeliké jeho zrozeni dotýká. Když na prvniho smrtelnika, jenž jeho príkazu nedbal, navždy padla jeho kletba, když zavržen byl kletbou touto, tu nemohl ono pouto zrušit nikdo nežli práve ten, který o to laskave usiloval božskou silou. Marn, pannu cistou, milou, sobe vyvolil za matku a poslal k ní na pocátku Gabriela archandela, jenž ji ta poselstvi celá zvestoval ve vši dustojnosti, rka: ,Zdrávas, plná milosti! Vez, Buh je s tebou zajisté.' Nato Buh v to telo cisté vstoupil skrze její ucho, odel se v to vzácné roucho a nikterak je nepoškodil, až se z cisté panny zrodil a chodil pak po zemi této. A tak jako stalo se to zlo, že od veku do veku odnal spaseni cloveku, tak je musil zvrátit zase, a proto na križ rozepjal se, s pokorou na nej vystoupil, 93 1965 1970 1975 1980 aby dedicne vykoupil cloveka svou drahou krvL Zemrel a zustal den prvý i druhý v hrobe ležeti; až vstal z mrtvých na den tretí, zlomil zlovolnou lest pekla, která cloveka zavlekla skrz jablko do zkázy vecné. Svým príchodem nám bezpecne navždy navrátil spasení. Vezte, že to jinak není, než jak jsem vám vyložila.") Mistri rekli: "Panno milá, povez, poté co z mrtvých vstal a dáblu potupu zchystal, cloveka odnal lsti pekla, kam odešel? Zda bys nám rekla: ješte na svete pobývá ?" Katerina spravedlivá dela: "Ne, po svém vzkríšení 1985 nepobyl zde než okamžení, jen k apoštolum, které ucil, pricházel. Pak jim porucil . po svete se rozejíti, víru kázati a krtíti 1990 ve jménu Otce nebeského, Syna i Ducha svatého, trojjediného Hospodina, rka: ,Každá duše jediná, jež uverí a krtena bude, 1995 spásy naveky dobude.' (91 17 2000 2005 2010 2015 2020 2025 Potom vystoupil na nebe a zustavil nám místo sebe svoje telo a krev svatou, abychom jemu odplatou povždy sloužili, obeti konajíce, a v pameti nesli jeho umírání, dekujíce bez ustání, že nás, prevzácný, uzdravil a bolesti vecné zbavil. Tam je: na trune sedící Bohu Otci po pravici; odkud vyšel, tam šel zpátky a odtud zas za cas krátký prijde s hnevem, a pak všude živé i mrtvé soudit bude; s hnevem prijde, a pak k sobe povolá ty, kdo spali v hrobe, dá jim v tele z mrtvých vstáti a z cinu svých se zpovídati. Tehdy padne žalost hrozná na každého, který pozná, že neplnil vuli jeho, nebot bude zbaven všeho dobrého a všeho smíchu, pujde s bremenem svých hríchu vlevo, jat hruzou z rozsudku, a vir pekelného smutku naveky ho již uchvátí. Dobrí se však budou smáti, dekujíce Bohu svorne, že jeho vuli pokorne 95 2030 2035 2040 2045 2050 2055 plnili, dokud v svete žili, bludné víry se zbavili a vysloužili si tak dosti jeho budoucí radosti. Tito nepoznají smutku, lec podle svých dobrých skutku stanou u jeho pravice, s nim v radost vecnou putujice." Mistri rekli: ,,6 spanilá panno moudrá, Bohu milá! Povez nám, bud té milosti: jaké jsou to nezbytnosti? Nechápeme z výkladu tvých, proc musí všichni vstát z mrtvých a proc musí být souzeni. Proc již na tom dosti není, je-li clovek smrti stržen, by byl spasen ci zavržen? Proc musí na sebe bráti telo a z hrobu vstávati?" I pravila jim bez váhání: "Buh nás skrze zmrtvýchvstání dokonalými uciní. To vám rozumove nyní objasním. Buh, král nad králi, je na všem, ve všem dokonalý. V nicem nemá nedostatek, lec je nemenný pocátek, z nehož se všecicko dává, a prece v nem vše zustává. 96 2060 2065 2070 2075 2080 2085 A je též telesné podstaty, dokonalý clovek pravý. Vezte, že všude plno je ho, sY.rzeneho, v nem a z neho všechno jest. Též vedet vám dám, proc byl clovekem zván Adam a každý z nás tak po nem sluje. Ta vec se tak vysvetluje, že zde mel zlo a strastí dosti a tam mu vzejde vek radosti. Proto kdyby duše dlela v nebesích zbavena tela, nebyla by dokonalá, neb zde za pána prijala své telo v božím obraze, podle nehož je mu blaze. Vedle duše telo stane, až k soudu z mrtvých povstane, a jestli sloužily zde správne, tehdy z boží vule slavne dostane se jim odmeny, že nebudou již rozdeleny, lec jak jsme vzešli z Boha svého, tak my také skrze neho staneme se dokonalí, bychom se v nem s ním poznali a došli tak radosti vecné. I vy, jemu k vuli, vdecne svou dokonalost hledejte, rozumem za dobrem spejte, k bludum obratte se zády, uverte podle mé rady, 97 2090 2095 2100 2105 2110 2115 2120 pamatujte na ta slova, jež Buh skrze prorokova ústa del a dal nám znáti, že moudrost moudrých zatratí a že chytrost chytrých zdolá. Mými ústy Buh vás volá: jeho vzývejte, ne modly, nebot jsou jen podvod podlý, a to prorok dobre vedel, když o nich toto povedel: ,Ústa mají, slova nedí, oci mají, a nehledí, osleplé jsou jejich zraky; a byt ruce mely taky, ke hmatáni nedostací; nohy mají, a nekrácí; nosy mají, a nevoní; v uších hlas jim nezazvoni; hrdla dosti pekná mají, avšak jimi nevolají: jim podobni budou, kterí delají je a v ne verí, v bludu jsouce, blud cinice.' Proto již neživte vice blud a pridržte se ctnosti: tak svrchované moudrosti všichni budete úcastní a v náruci boží štastní." Když panna ty reci zcela domluvila, tak jak chtela, a s tim jiného též mnoho 98 2125 2130 2135 2140 2145 2150 (já však nejsem mocen toho, nemoha se meriti s ni), ocitli se mistri v tísni, zmfry byli prestrašeni. Všichni stáli zahanbeni, omráceni bezpochyby, takže každý jako kdyby s ocima v sloup vzhuru hledel. Nebot žádný z nich nevedel a nesvedl na to znova ríci nejmenšího slova, jak by mu v ústech zatvrdlo, jenom každý jazyk v hrdlo zatáhl a hlavu schýlil. Tehdy se císar rozcilil vztekem, povstal na svém trune a hnevive vzkrikl na ne: ,,6 vy prehanebná roto! 6 cožpak jsou mistri toto? Tupí, jako drevo hloup1! Co stojíte jako sloupy, oslepli a zdreveneU, ohluchli a onemeli, slova ríci nesvedete, nesmejete se, neplácete, jenom koktáte kysele. Cožpak ten váš rozum cele pouhá ženicka popletla, všechny dukazy vám smetla, že stojite s hloupou tvári?" 99 2155 2160 2165 2170 2175 2180 Jeden z nich pravil: "Císari, zloba tvá nás z mdloby vzbouzí, necht nám však již neostouzí pravdu, již slyšíme sami. Všichni mistri jsou nám známi po všem svete, avšak ani jediný z nich pri hádáni nemohl se odvážiti žádnému z nás postaviti a být jiného názoru; pokud presto nekdo v sporu nekomu z nás protirecil, ten ho již z pýchy vylécil a svou recí tak ho zdeptal, že se více na nic neptal. Co se však té dívky týká, veru, neni tu recníka, který by obstál vedle ni, nebot jejího uceni se mé srdce velmi bojí a muj rozum presahují její slova nabádavá. Ten rozum mi našeptává, že to ne duše smrtelná dí ta slova spasitelná, lec ona velebnost mocná, všem vericím nápomocná, kterou nyni poznáváme a které se poddáváme:. Duch svatý, jenž do ni vstoupil, ten nás zlekal a oloupil o náš duvtip dozajista, 100 2185 2190 2195 2200 2205 2210 ten, jejž chválí panna cistá. Ucenost nám nepomuže, falešná rec nic nezmuže, nelze nám dál žíti v bludu. Proto mlcet již nebudu, císari, povim to rázne: vidime již bez vší bázne, že jsme z cesty bludu sešli. Proto vez, neukážeš-li modlu a viru cistejší, která by byla jistejší, nežli je stav, v nemž prebýváš, pak nadarmo nás vyzýváš, tvá milost nás již neomýlí, pohled svuj jsme obrátili v mysli verné, v srdci cistém za milým JeŽÍšem Kristem; on je Boží Syn, jak zrime, v nem jednoho Boha ctime, v nem je moc a poklad ctnosti na veky a do vecnosti." Císar slyše to, co rfkal, sedl, hnevem se zalykal, z cela stíral si pot dlaní. K hrozným cinum odhodlaný, jektaje jakoby chladem, ohen zažehnout pod hradem rozkázal co nejspešneji, rka: "Svatosti dojít chtejí tim, že haní naše bohy!" Svázavše jim ruce, nohy, 101 vrhli je do žhavé lázne. Avšak oni bez vši bázne prijali ortel strašlivý, divciných slov pametlivi. I byli mUžové svati korunováni, prijati 2220 s Bohem do nebeské slávy. Tehdy uvidely davy velký div a zázrak krásný: všichni ~i mistri vehlasni leželi tu jako spice, nebot plameny hranice r225 nezžehly jim roucho, vlasy, avšak byli plni krásy. To je pravda cistá, celá. Za noci pak jejich tela 2230 krestané ctne pochovali a všichni za ne chválu vzdali Ježiši Kristu laskavému, svému Bohu všemocnému. 2215 2235 2240 Když videl tu vec vykonánu, zle pohlédnuv na tu pannu,. císar zaúpel strašlive, veliký hnev v srdci žive, že tak pevne verí v Boha, a žádnou obranu nemoha proti té panne nalézti, kázal sluhum ji odvésti a muciti bez slitování. Ti sluhové bez meškáni, žádný ostych neznajice, (102 2270 chopili se té svetice, svlékli z nežné panny šaty a pocali ji bicovati. A ty bice tak spleteny byly, jak je rozlicený císar kázal zhotoviti, chteje pannu obrátiti zpet na bludnou víru svoji: Každý bic mel žílu troji z hrubých ž{ni ukroucenou a dole uzlem zakoncenou dle rozkazu císarova; ty uzly pak do olova byly obratne zality a v tech oluvkách byly skryty hácky ostré jako jeh1~. A když ti katané zvrhli to krásné telo bicovali, tam, kde žily nesedraly z neho kuži, v priští chvili težké uzly rozrazily hebkou kuži mladé panny; až pak do krvavé rány ostré hácky se zataly a maso z tela vyrvaly, derouce je bez ustáni. 2275 Ó Kriste, jaké podíváni na pannu zaslibenou tobe, jež v prepychu byla v dobe mladosti u Kosta krále, jediná ve cti a chvále, 2245 2250 2255 2260 2265 103) 2280 matkou ctnostne vychována, kde ani bolest, ani rána nižádná ji nepotkala, kde pohanu nepoznala, avšak jak prísluší dceri, jež je otci i materi jedináckem, mela dosti všeho zboží a v hojnosti mela zeme, hrady, mesta. 2300 Ježiši, kterak tvá nevesta žalostne stála obnažena k vetší sláve tvého jména, jak ti prislfbila kdysi, mimo tebe nechtejfc si vyvolit jiného chote. Proto težká muka pro te ráda pokorne trpela, neb hebkosti toho tela katané nelitovali, tu žádoucí kuži drali svými bici ze vší sily, takže zrels od každé žily stopu v kuži krví psánu a nejednu krutou ránu na jejím precistém tele. 2305 Tak nesla pro svého prítele na znamenf verné lásky z šesti barev cisté pásky, jako milá pro milého nosí verne barvy jeho. 2285 2290 2295 104 2310 2315 2320 2325 2330 2335 Prvm barvu v obliceji nesla, nebot licka její, jež kvetla v bílé a v cerveni, zmenivše, se z utrpení, krve sice nepozbyvše, ale svou krásu zttativše, zelenala se ted studem, že pred tím pohanským bludem stála donaha svlecena. Vroucí láskou naplnena, sepjavši své ruce k sobe, zavrevši své oci obe, mlcky nachýlila hlavu. Tak ji pohané, únavu neznajice, bicovali a od jejich ran stékaly jí zárné slzy z ocí jasných v,horkých krupejích po krásných tvárích pro bolest zbesilou. Druhou barvu nesla bílou za nadeji pro svet zdejši. Ba, které kdy byl milejší který chot nežli té drahé, když její bUé telo nahé skvelo se tu pred pohany a na nem zakvítaly rány svatou krvavou cervení, již pacholci zlorecení zkropili tu belost skvoucf. Mezi tím mnohou kvetoucí krví orosenou ruži bylo zrít v mase i v kuži, 105 trc 2340 2345 2350 2355 2360 2365 jak se hácky v telo vtaly a ji od kosti vyrvaly a na povrchu zustaviIy: uvadnuvši pak za chvíli, cernala se bolestive. Pátou barvu žalostive nesla kvuli své vernosti svému ženichu k libosti jako služka Boha Syna. Nejedna zlá podlitina mukou k srdci ji dolehla, pod kuži krví nabehla, temnemodre zbarvila se a mezi rány rozlila se, kamkoli kat míril bicem. Neuverím tomu v nicem, že by nyní která panna byla tak choti oddána, tak verna v milostné touze, aby pron celila pouze jedné z ran, jichž Katerina, milá dcera materina, mnoho set na sobe mela. V šestou barvu pak dospela a týž význam pripjala si, v nemž jeji Ubezné vlasy také zde muka trpely, vlasy, jež se dráže skvely nežli všechno zlato zeme. Ty pocuchány daremne chvely se po její šiji a tam, kde ty bice biji, 1106 2370 2375 2380 2385 2390 2395 mezi žíne zapleteny, s kuží byly vytrženy, a když bice švihly zase, zustávaly vbity v mase, a tu v krvi se blýskaly. Tak ty svaté barvy plály na té panne zbicované v mase i v podlité ráne, bíle, cerne a zelene, modre, žlute a cervenc, každá v své vlastní podstate. i Ach, to láska tu bohate všechny stany své rozbila, že ta panna Bohu milá muže strpeti to bití! Drahé lzoldy napití predtím bylo jí podáno, když ve snách bylo dokonáno její snoubení s Tristanem, jenž je nad vši vecí pánem a nad nejž není druhého. Již jiskra Ducha svatého v srdci ohen roznítila. Proto, ac slzy ronila prehorce z jasného oka, pres tu úzkost, pres ta muka, její srdce ani málo v té zlé chvíli neváhalo, toliko volalo Boha. A když pacholci muka mnohá 107 2400 2405 2410 2415 2420 2425 2430 zpúsobili panne bici, šli k císari ti trapici, rkouce v strachu: "Pane, co s ni?" Maxencius, již úzkostný, vstal, rukávy si vykasal, rychle odvést ji prikázal v žalár temný, velmi chladný, nad nejž horši nebyl žádný, nebot do neho nikoho neuvrhli nežli toho, kdo se natolik provinil, že jen smrti vše odcinil. Tam krásnou pannu jako v hrobe uzamkli. Cisar dal k sobe dvanáct rytirú privésti a rozkázal jim, hroze tresty, aby oblékli brnení a tu pannu bez prodlení strežili jak oko v hlave; aby, dokud v cele tmavé bude se ta panna trápit, ani najist, ani napit sebeméne ji nedali, žádný dar neprijimali od správce anebo rádce, kdyby chteli byt nakrátce lékare poslati za ní. Ti rytíri bez váhání o tom všem se uradili a stráž pred celu postavili vznešenému vezni; pred ní stáli potom dvanácte dní. 108 2435 2440 2445 2450 2455 2460 Tehdy chot Maxenciova, slyšic ta strašlivá slova a ty rozkazy urputné, premýšlela v mysli smutné - trebaže byla pohanka -, proc ta vznešená krestanka ráda strpí strasti tyto; a velmi ji bylo líto, co od služebnic zvedela. Prudká touha ji prochvela; velice si toho prála, rozumem to zvažovala, kterak by to ucinila, aby etnou pannu spatrila, aniž by ji nekdo zradil a císari to prozradil, nebot Maxencius v zlosti ztrestal by ji bez milosti, sedral by jí kuži z tela. S touhou v srdci, nevesela, bloudila po hrade stále. Tehdy v jednom krásném sále jeden rytír potkal paní. Ten rytír byl vychovaný ve cti, v dobrote a v právu, ve studu a v prísném mravu, v moudrosti a statecnosti, v štedrosti a šlechetnosti, tak jak se na muže sluši; velkou mírnost choval v duši, svou cest umel dobre hájit 109 2465 2470 2475 2480 2485 2490 a též dokázal utajit, co mu kdo po uváženi sdelil pod slibem mlcení. Slul Porfyrius podle jména, jemu byla zde sverena veškerá moc nad úrady. Vedl války, dával rady, rozhodovalo všem v riši, nad rytiri byl nejvyšši, byl nejlépe urozený a nad pohany vyvýšený. Smutná královna toho dne využila chvilky vhodné, a kývnouc nan v tom okamžení, rekla: "V srdci mám trápení. Touhu nosím v nem jak ránu. Jestli nespatrim tu pannu, jež je v žalár vsazena, tím všechnu radost navždy ztratím. Tak veliká je touha moje. Prosím, jestli možno to je, rac mne, bednou, pouciti, jak bych mohla ji uzríti a mluviti s ni, treba málo. Vez, že by mi pripadalo velkým štestím hledet na ni." Porfyrius bez váhání rekl:,,6 má vzácná paní, utiš již své naríkání! Cožpak se mne musíš tázat? Tvoje Milost má rozkázat 110 2495 2500 2505 2510 2515 2520 a já ihned, bez prodleni vyplním tvé poruceni, nemeškaje, bez odkladu. Chceš-li však slyšet mou radu, zde je: rozum mi ríká, že je treba podplatit stráže, obloudit je vlídným slovem a sliby v prípade takovém, aby od nás dary vzali a mlcení zachovali o tom, co tam cinit budem. Tak královu hnevu ujdem." Královna prijala radu s povdekem, rkouc: "Všech pokladu vzdám se ráda pro touhu svou. Dej tem strážcum, at jsou kdo jsou, kmáni nebo urození, co budou chtít za vpušteni. Jdi a vše to zarid cile a vez, že já od té chvíle všechen cas svého osudu tvojí príznivkyní budu." Nato Porfyrius vážný šel tam, a že každý strážný musil mu po vuli býti, dal si od nich prislíbiti, mile mluve neprestajne, že prijdou-li nekdy tajne s královnou k tomu žalári, aby se s tou drahou tvárí set~ali, s Qí rozmlouvali, 111 2525 2530 2535 2540 2545 2550 nic O tom nevyzradí králi. Krátká jen minula doba, tu se jedné noci oba sešli, jak se uradili, potaji se vytratili a k žalári se ubirali. Porfyrius, když tam stáli, dvere dokorán rozevrel. Tu obema hrdlo sevrel oblak vune a blesk bílý, i nenalezli v sobe sily na nohou pred pannou státi a dobrý vecer ji popráti; svetlem oslepeni rázem, na kolena klesli na zem. Svatá Katerina milá, moudrá, dustojná, spanilá, tiše na ne promluvila a v dobré vire utvrdila vzácné hosty, rkouc: "Nedbejte, vstante, nic se nelekejte! Necht k vám nemluvim nadarmo: i z vás muj Buh snimá jarmo, ve svuj dum vás volá oba~" Tehdy opustila mdloba Porfyria i s královnou, a jati touhou nevýslovnou pristoupili k panne krásné; i videli té záre jasné l112 '---- 2555 2560 2565 2570 2575 2580 ješte tricetkráte více v tom žalári, kde svetice dlela pokojná, v radosti. Tehdy též z Boží milosti spatrili zázraky skvelé: uzreli, kterak andelé v svatozári stojí pri ní, vše k její poteše ciní, mírní strasti milé panny, její pohanu a rány maží mastmi nebeskými; tak lékari andelskými lécil Kristus její strázen. Tehdy královna svou bázen smele z mysli zapudila a k panne blíže pristoupila, odvahy sobe dodavši. Svatá Katerina, snavši planoucí svatozár z cela toho jednoho andela a kladouc ji na královninu hlavu, rekla: "Slyš novinu, kterou ti mám povedeti. Ode dneška na den tretí muka veliká podstoupíš a po nich v radost vecnou vstoupíš." Tu rytír i chot císarova opásali svá srdce znova odvahou a veselostí, a jsouce plni radosti ,113 2585 2590 2595 2600 2605 2610 nad tím, co tu spatrit smeli, odešli ze svetlé cely, rozloucivše se s tou pannou. K Porfyriovi hned ráno prišli mnozi mocní páni, kterí byli mu poddáni z titulu jeho úradu a nad nimiž mu sveril vládu císar, aby ve všelikém prípade byl prostredníkem mezi trunem a vazaly, a tito s ním ujednali tajnou schuzku ku rozprave a žádali ho naléhave, aby pred nimi neskrýval, kde té noci sám prebýval. Porfyrius z poctivého úmyslu jim pravil: "Ceho dosáhnouti, páni, chcete, že se mne všichni tážete, kde jsem spal, ci kde jsem bloudil, co nového jsem vysoudil, jaké jsem mel potešeni. To vedet vám treba není a nemáte proc se tázat! Jen tolik vám chci prikázat a poradit bez ostychu: zanechte bludného hríchu, ve kterém jste dosud žili, chvalte Boha v každé chvíli, klamným bužkum se neklante, 114 2615 2620 2625 2630 2635 2640 avšak po mém boku stante. Opust každý bludné modly a nedbaje nepohodlí vzdoruj císarove zlosti, uver v Boha na výsosti, jenž den rozžíhá a noci zatmívá, jenž vše má v moci, jenž stvoril slunce i lunu, vše rídí ze svého trunu, od nehož svou mzdu dostanu, pro nehož vezní tu pannu, jejíž muka videli jste." Když zmlkl, rytíru dve ste odpadlo od svého bludu a obrátilo se v studu jak jeden muž v tu hodinu k Ježiši Kristu Hospodinu. Druhého dne císar zlostný, Maxencius nelítostný, zasedl s celou svou radou a prikázal tu pannu mladou privést k trunu ze žaláre. Myslil, že již jeji záre ztemnela a z jeji krásy mnoho nezustalo asi, že v žalári velmi zbledla, když nic nepila, nejedla, ani ji nebyly prány léky na krvavé rány. Když privedli pannu z cely 115 2645 2650 2655 2660 2665 2670 2675 pred nej, všichni onemeli. '. I spatril císar vlastním okem, že panna tak svežím krokem k nemu krácí a tak cile, jako by neJmenší chvíle nepobyla ve vezení, aniž poznala mucení. Tu se v mysli své zasmušil: spatril slicnost, již netušil, rozkvetla v plnejší kráse, nežli videl v onom case, kdy ji poslal do vezení. "Ach," pravil, "to jinak není, než že špatne ji hHdali." I kázal, aby zavolali strážce, a když prišli v chvatu, tu porucil svému katu trýznit, mucit je velice, aby netajili více, cím se provinili v stráži, že té panne plet jen zárí a krásy má jak žádná jiná. Nato svatá Katerina pravila k císari zlému, Maxenciovi pohanskému, neprejic si, aby oni bez viny trpeli pro ni strasti a muka násilná: "Zlý císari, jak jsou mylná všechna tvoje podezrení; jaké bláhové domnení, (lÍ6 2680 2685 2690 2695 2700 2705 že mi služebnictvo tvoje pokrmu nebo nápoje podalo za tvými zády. Já jsem od nikoho tady stravy telesné nemela, lec ten, kdo skrze andela od hladu ochránil zcela v jáme Ivové Daniela u babylonského krále, ten mi z luna svého stále pokrm skýtal do sytosti, naplnil mne veselostí, milost svou neodeprel mi, a tu já, horlivá velmi, nežádám si mimo neho, mého Boha, nic jiného." Nato císar vzhlédl hnevne, rka: "Beda ti, že tak zjevne vysmíváš se bohum našim! Príliš dlouho již to snáším, nenechám si všechno Ubit! Jedno z dvojího musí být, vol: bud získáš, nebo ztratíš. To od sebe neodvrátíš, nechci to dál odkládati. Co ted povím, to necht platí: však te strach tvé pýchy zbaví! Budto uznáš, že jsou praví naši bozi, uveríš v ne, zanecháš své pre protivné, opustíš ty chytré klamy, 117 nebo težkými mukami trýznena a drána budeš a tak života pozbudeš." 2710 2715 2720 2725 2730 2735 Svatá Katerina mile, velmi moudre a spanile odvetila na ta slova: "Císari, pravlm ti znova, darmo hrozíš ve svém vzteku. Prirozeno je cloveku, že život zachovat žádá; já však zreknu se ho ráda, úpenlive si to preji, nebot mám pevnou nadeji a jsem si jí zcela jista, že kdo pro Ježíše Krista zemre ochotne, v pokore, obdrží na jeho dvore vecné zdraví, plnou radost. Proto mám tu velkou žádost a mé srdce nic nermouti, že chci ráda smrt prijmouti pro svého milého chote, s nimž pak ve vecném živote pujdu po jeho pravici v blaženosti nekoncíci." Jak to Maxencius slyšel, divže o rozum neprišel, nadul hrdlo a té svaté panne kázal tentokráte zchystat zvlášte zlé trápení. t18J 2740 2745 2750 2755 2760 2765 Na své sluhy bez prodlení krikl: "Slyšte, oc vás žádám! Vidíte, že strašne strádám a veliký hnev mne dávI pro to, co ta panna praví. Nuže, osvedcte svou píli! Chci, abyste vymyslili pro ni muka preukrutná. Jen ta pomsta mi zachutná, jen ta mé srdce uklidnI!" Tehdy ti pohané bídní tomu zlému k potešení nalezli jedno mucení kruté, krvavé, nezmerné, tak strašlivé, tak príšerné, že bylo neznámé zcela, ba k lidským uším nedospela zpráva o podobném cinu. Tak tu prevzácnou kvetinu ti pohané, bludní chrti, hodlali vydati smrti, že nechtela modlám zlatým, dáblum ohavným, proklatým chválu vzdát, až jejím vzdorem císar pomátl se skorem. "Pospešte s tím!" krikl na ne. Tu pred mestem vprostred pláne ctyri sloupy zarazili, na ne kola položili, pod ta upevnili kladky 119 2770 2775 2780 2785 2790 2795 a od nich šly tam a zpátky provazy kolem hrídele. A mnoho hrebu preumele bylo vbito v každém kole jako u bran, jimiž pole vlácejí, když seji žita; práve tak byla pobita kola od pohanské sloty, a byly tech hrebu hroty ostré jak zbran nabroušená Tatara ci Saracéna. Mnoho tisícu tu stálo a všem se to hrozné zdálo, zdráhali se na to hledet. Také chci ješte povedet, jak provazy chytre spráhli, takže když za ne zatáhli, z onech ctyr kol se dve spolu tocila a smerem dolu rezala, víríce dive; a ta druhá dve strašlive kroužila nahoru z~se a vše drásala v témž case. Cožkoli mezi ne vrhli, to ostré hreby roztrhly a napadrt rozdrtily. Nebyl clovek tak zavilý, aby, vida to, neplakal. Kdyby nekdo ptácka vlákal mezi ty ukrutné hreby, nevzlétl by víckrát k nebi zpivaje a neusmrcen, 60' 2800 2805 2810 2815 2820 2825 lec rozdrásán a rozdrcen žití pozbyl by 'úplne; tak štepina morské vlne v divém letu neodolá. I pohané kol dokola toho, co spatrí, se báli. Tehdy pro strážce poslali. Ti privedli tu žádoucí pannu, ruži nevadnoucí, k mucidlum pred lid tamejší, aby skrze nejstrašnejší trýzen telo došlo zkázy, jak to žádaly rozkazy ukrutného Maxentina. A když svatá Katerina tu podivnou hruzu zhlédla a ta ohavná mucidla, jež tu byla prichystána, aby ona, slavná panna, podlehla smrti nepekné nechat kdokoli z vás rekne, zda se zaleknout nemela? Vždyt dríve než by povedela necí ústa sluvko jedno, soukolí již by tu bednou na sto kusu roztrhalo. I poprosila, nechat málo poseckají, jenom aby mohl její hlásek slabý vznésti prosbu k Hospodinu. A pokorne v tu zlou hodinu 121 2830 2835 2840 2845 2850 2855 2860 poklekla ta dívka cistá, doufajíc v Ježíše Krista, verne na kolena padla, v mysli, v srdci neochladlá, vzdechla v duvere radostné a své ruce tak belostné nad hlavu prosebne zvedla, ocima na nebe vzhlédla a pravila: "Kriste všemocný, všem trpícím nápomocný! Ty, jenž lásku svou, poklady daru svých a spásné rady tem, kdo v touze o ne dbají, na tvou pomoc spoléhají, v tebe verí a doufají, v tobe svou nadeji mají, neodpíráš, muj Ježíši, ty, kdo v hodine nejvyšší zjevuješ jim milost svoji, pohled dnes na trýzen moji, vyslechni mou prosbu k tobe, již kricím ve své sirobe, i mne navštiv svou milosti, zlého trápení mne zprosti, at mne mine, nerozdrtí, ušetri mne težké smrti, nevydej mne na mucidla. Nechat andel z tvého sídla prijde, ta železa zdolá, na prach roztríští ta kola a všechnu lest toho stroje. Tehdy panování tvoje 122 2865 2870 2875 2880 2885 289p dám tem nevedomým znáti, at se od hrichu odvrátí, a vidouce tvou moc, tvé divy, at se ti více neprotiví, zapudí svuj blud budoucne a at všichni chválí vroucne svatosvaté jméno tvoje, jež naveky žehnáno je!"} Sotva tu rec dokonala, jakmile ze zeme vstala, rychlý oblak z nebe klesl a v nem se k zástupum snesl boží andel s hnevem v zraku a mrštil z toho oblaku se silným, mohutným treskem tak divokým, prudkým bleskem v té mlze mezi ta kola, že nezustala ani zpola pohromade na tom míste; avšak rozbil je tak jiste, tak mocne oblacnou ranou, že tou silou nevídanou trísky dreva i ty hreby se svistem vylétly k nebi a vírily a kolotaly nade vše.!Jli,co tam stáli, aby zhlédli muka panny. I padla ta tríšt na pohany a zkrvavila jejich hlavy. Tehdy stal se zázrak pravý, nebot ten blesk neprodlene 123 2895 2900 2905 2910 2915 2920 ctyri tisice, ne méne, pohanu smrtí potrestal. Až pak se Buh hnevat prestal a ty zbylé již nestíhal. Podobne kdysi ostríhal tri mládence, které v peci chtel král Chaldejcu upéci, aby Bohu porouhal se. Tehdy také zázrak stal se: když je do pece vsadili, všechny díry zahradili a ctyri dny a tri noci v onu pec ohnem planoucí prikládali suché dríví, tu také Buh milostivý poslal za nimi andela, a ten z nebeské moci zcela poklop té pece roztríštil. Tehdy plamen z ní vyprýštil ctyricet loktu do výše a ty, kdo tam stáli v pýše, zžehl v divém plápolání. Tak i nyní bez meškání pomstil Buh tu svatou pannu za"útrapy, jež od pohanu dlouho snášela_v pokore. Císarovna na svém dvore setrvala v tajné rade s Porfyriem pohromade, horce placíc v težkém zmatku, 124 2925 2930 2935 2940 2945 2950 cekajíc již od pocátku, že trest boží všechny zdrtl. A když blesk potrestal smrti pohanský lid, tehdy vstala, k císari se odebrala a pravila pred jeho tvárí: ,,6 ty ukrutný ohari, Ó ty vzteklý chrte z pekla, vez, že jsem se te odrekla, plameni vší lidské zášti! Což si opravdu troufáš ty, nicka, brojit svými recmi proti Bohu, jenž je vecný? Vzpamatuj se, neverící, hled se bludné zloby zHci, pochop po tom, co se stalo, jak znamenáš velmi málo, jak je mocný Buh krestanský! Viz, jak královsky a pansky tu svatou pannu ochránil, když jediným bleskem ranil tolik lidu pohanského a zabil je z hnevu svého." Když císar slyšel ta slova, zbesile vykrikl znova, od hnevu se nadul strašne, a jektaje z divé vášne, drte slova mezi zuby, pravil: "Chceš snad do záhuby sebe privést? Nech tech recí, nevystavuj se nebezpecí, 125 2955 2960 2965 2970 2975 2980 naše bohy rmoutit prestan! Cožpak te nejaký krestan chytrou lsti a ša1bou spoutal nebo carami pripoutal k víre, která pravá není? Zanech toho bez prodleni a zachovej v své reci miru, nebot jinak na mou víru prísahám a trvám na tom mému Bohu jménem Batom i všem velkým bohum dalším: podlehneš-li onem falším, opustíš-li viru pravou, ješte dnes propadneš hlavou, srazit dám ti ji z ramenou, mrtvolu tvou, rozctvrcenou, rozmetám na všechny strany pro divou zver a havrany; pomoz ti pak chytrost tvoje!" Královna pravila: "Co je ta tvá zloba? Nic to není. Znám svou touhu a své chtení: pro Boha si zemrit preji." I kázal císar chopit se ji svým sluhum a na rozcestí pred mesto ji hned vyvésti, a tam kázal ten bezbožný, aby železnými rožni protkli prsy té bezbranné a povesili ji za ne. Když pak po tom poruceni 126 2985 2990 2995 3000 3005 3010 3015 pacholci ji na mucení vedli pro cistou nevinu, tu na svatou Katerinu pohlédla a pravila jí: "Již se má muka chystají, milá panno Katerino! Popros za mne Hospodina, k vetší sláve jehož jména jsem já, cisarova žena, tuto pri na sebe vzala a v srdci jsem se zavázala, že chci pokorne, oddane smrt prijmouti odhodlane: necht mi náš Pán milostiv jel" Katerina prívetive usmála se a pravila: ,,6 královno Bohu milá! Procpak by sis mela stýskat? Pravim tobe, že máš získat ješte dneska, již zakrátko za vezdejší vládu vratkou nehynoucí panování tam, kde radost bez ustáni horí a kam žal nemuže; a za smrtelného muže obdržíš krále vecného, Ježíše Krista preslavného." Pacholci pak bez meškáni vyvedli tu vzácnou pani z mestské brány na popravu. Podle hanebného mravu donaha královnu svlékli, 127 3020 3025 3030 3035 3040 3045 skrze prsy ji provlékli ostrá kopí pobliž kosti, jak kázal císar ve své zlosti, a na háky ji povesili. Tak ji cinili násilí, až prsy z tela vyrvali, a potom ji hlavu stali. Tehdy její duše cile pro trýzen té panny milé a pro jeji vlastni muka k Bohu na nebeská luka jak andelícek zaletela. A když se pak smrklo zcela, Porfyrius, chránen nocí, vzal si krestany k pomoci, šel tam tajne, v težkém trudu, poklekl, složil úd k údu a vzácnými mastmi všemi, které mu z dalekých zemi byly kdy darem poslány, potrel na tom tele rány, prikázal hrob vykopati a v nem královne dal spáti. A když zabreskl den bHý, ihned se cfsar zbesilý zacal ptát, kdo to zosnoval, že tu královnu pochoval. I kázal, rozlfcen nemálo, aby pro to, co se stalo, nezustal tu nikdo živý. 128 3050 3055 3060 3065 3070 3075 Porfyrius spravedlivý vida, jak jej hnev rozdírá, jak mnoho jiných lidi týrá ve své krutosti vražedné, zcerstva vstal a krácel pred nej, statecne a neváhaje, z Boha odvahu cerpaje, s mužným srdcem, nic nebledna, a do oci mu pohlédna, pravil: "Ty zlý! Nejsi mocný cisar, jenom bezpomocný bedný clovek! Jakou vinu hodláš nalézti v tom cinu, že je ženeš na muceni? Zdali spravedlivé není, aby boží mucednice, Ježišova obetnice, nalezla klid v hrobe tmavém? Povez, kdo te nadal právem, abys jednal jako šelmy? Jestli po tom toužíš velmi a chceš-li to moci zvedet, tedy ti to chci povedet, uspokojím te dozajista: já, sluha ]ežiše Krista, já jsem položil do hrobu tu, jež byla pro tvou zlobu zbavena zdejšího svetla, avšak jejíž duše vzlétla pred Boha v težké hodine, pred Boha, v nehož jedine verím, jejž jsem si vyvolil, 129 abych pron 3080 3085 3090 3095 3100 3105 i já krev proli!." Když císar odpoved dostal, dlouho mlcel, potom povstal, zas usedl, ruce svesil a pak všechny své vydesil: vztyciv hlavu svou, zakricel, jako divý tur zaricel hlasem plným zurivosti, že tem, kdo v jeho blízkosti stáli, zaléhaly uši, volaje: "Kdo mne tak krušf, že všechen žal, všechny bolesti, všechny bedy a neštestí, všech trpících utrpem a všech truchlivých trápem, vše to do mé duše vpadá! Kterak zmátla mne ta mladá dívka, svému Bohu verná, tahle ženicka titerná, v jejímž srdci je zaseto tolik moudrosti, že vše to, co bylo v knihách napsáno, do císarské moci dáno a co jsem mel nejradeji, že to vše se reci její nyní od nás odchýlilo a naši vec tak zmýlilo, že nevím, co pocít sobe." Svesiv svoje ruce obe, vstal a šel do tajné síne, kam mohli vstoupit jedine 130 3110 3115 3120 3125 3130 3135 3140 ti zemané, kteri v rade sedali s nim pohromade, a prikázal všem svým manum, rytirUID, knížatum, pánum, aby za nim prispechali, rka: "Chybuje, kdo otáli! Poradte mi, prosim o to, co mám uciniti pro to, aby se Porfyrius vrátil a od bludu se odvrátil, jenž se v jeho srdci širi." Tehdy všichni ti rytíri rekli: "Zle, císari, soudiš, nebot sám ve víre bloudIš, špatne jsi svou vec postavil. Vez, že co on k tobe pravil, nebyla než pravda pouhá. K pravé víre již jej touha dovedla, i skoncil s bludem. A my všichni rádi budem ve své touze pri nem státi a také chceme život dáti ve jménu Ježiše Krista, jenž nám vecnou radost chystá." Maxencius na ta slova pocítil v svém srdci znova hlOznou žalost. A v té chv1li hlas tak cizi, tak zbesi1ý, tak zlý vydal jeho j1cen, jako by to lev, rozlicen, nebo medved rycel dive; v mysli zkormoucen strašlive, 131 3145 3150 3155 3160 3165 3170 tekal ocima v bolesti. Prikázal pred mesto vésti Porfyra i ty rytíre vytrvalé v pravé víre, celý jejich sbor nemalý, aby jim všem hlavu stali a jejich tela zhanobená byla v bláte pohozena lacným psum, aby je snedli. Tu se kati opet zvedli, chopili se ostrých zbrani, Porfyria bez meškání s rytíri vyvedli branou a konali, jak prikázáno: své mece z pochev vynali, všem bez milosti hlavy stali a tela rozmetali plání podle císarova prání. A tak tito ucedníci jako boží mucedníci prijali svou smrt pro Krista a jejich duše z toho místa ' bez újmy pred Boha vzlétla, vzhuru do vecného svetla. I cítil cisar, jak jej jitrí zlá tesknota. Hned nazítrí kázal vše prichystat k soudu. Ješte bylo tomu bloudu málo krve mucednické. V zaslepenosti nelidské velel privést dívku jatou, 132 3175 3180 3185 3190 I 3195 3200 milou Katerinu svatou, a rekl jí: "Nuže, krásná panno, moudrá a vehlasná, v tvári kvetoucí jak ruže! Již se odestát nemuže všechna škoda, co se stala, budsi veliká ci malá. Sama jsi toho prícina, tys tím vinna, ty jediná, že zpustla mnohá krajina. Necht se to však nevzpomíná: prece ti chci odpustiti, chceš-li ješte opustiti ten svuj vzdor, který nás rmoutí, a naši víru prijmouti. Chci z tebe svou nejmilejší, v ríši své nejvznešenejší paní záhy uciniti, když už jsi nemohla býti rádnou ženou mému synu. Vše, co stalo se, prominu: budeš moje císarovna, a co budeš chtíti zrovna, oc jen tvá mysl požádá, to má vule splní ráda. Lec není-li ti to pochuti, nežádej již od nás lhuty: nehodlám ti nic prislibit. Jedno z dvojího musí být, a ty nyní odpovez mi: bud si mne za muže vezmi, mým bohum prines obeti, 133 3205 3210 3215 3220 3225 3230 3235 anebo vez, že vzápetí ceká te bedná odplata, že z tvé šíje bude stata mecem popravcím tvá hlava a tak zemreš podle práva na ocich pohanskému lidu jako strujkyne neklidu. ce Svatá Katerina tiše, vzpomenouc Krista Ježíše, rekla: "Žalost neceká mne. Není bedné ani klamné, ani není hodno smutku, když kdo z malického skutku velkou odmenu pobírá. Nesrovnatelná každá mlra. Jenom bloud truchlí a strádá, když jedno slunce zapadá a druhé vzchází v· drahém lesku, jasne planouc v nadnebesku, a nese mu vecné žiti. Cožpak mám smutna prijíti tam, kde smrt se v život zvrátí, žal ve veselost obráti a má touha v utešeni, tam, kde plác již slýchat neni, kde hlasy zpevem laskají, kde mi za má muka dají radost a príbytek vecný? Ale když jsi tak netecný k všemu dobru a nemohu již te obrátiti k Bohu 134 3240 3245 3250 3255 3260 3265 a vše, co pravím, nevhod je ti, nechci již dál otáleti. Nežádám o poshovení, odkladu mi treba není, vím, že rozhodl ses pevne. Co zamýšlíš, vykonej zjevne, ke všemu jsem pripravena. Co nu tvá zloba zvrácená chce ucinit, necht se stane." Tu Maxencius k té panne divoce, temne zaúpel, jako by mu rozum ztupel. Zablábolil mdlým jazykem a pak zure kázal s krikem pacholkum, aby ji jali a za mestem jí hlavu stali. Když s ní katané kráceli, všichni, kdo ji provázeli, s lítosti hledeli na ni. A premnohé pohanské paní slzám téci nebránily, vidouce ten zjev spanilý a tyto líbezné líce, velice toho želíce, že panna tak urozená, tak puvabná, tak ucená, má tak potupne zemríti. I pocali k ní hovoriti, domlouvali ji velice, všichni k tomu jí radíce, aby ustala v svém boji 135 3270 a nedala krásu svoji zahubiti již tak mladá, aby spíš, jak císar žádá, mocnou císarovnou byla a smrt od sebe odvrátila. A když cesta je dcvedla k popravišti, tu pohlédla na ne panna s temi slovy: 3275 "Procpak truchlíte, bláhoví, , smutne na mne se díváte a kvuli mne naríkáte? Muži, ženy i vy, panny, placte za sebe, a planý 3280 zármutek v svých srdcfch znicte, kvuli smrti mé nekricte, nebot nelpím na živote. A jestli kdo z vás v dobrote pocítil v tom smutném case 3285 soucit k moji mladé kráse a litoval, že tak strádám, toho prosím ted a žádám: ty každý, kdo stojíš pri mne, z mé cti raduj se uprfm.ne, 3290 zanech bláhového smutku! Povím, pro jakou pohnutku srdce mé tu prosbu ciní: proto, že spatrím již nyní J ežiše Krista laskavého, 3295 jenž je radost srdce mého, jehož moc všemu odolá, jenž mne vUdne k sobe volá. 136 3300 3305 3310 3315 3320 3325 Z neho svou silu nabírám, pro jeho lásku unúrám, on je muj král a císar mocný, on je mé duši spomocný, on j~ muj chot slavný, jasný a muj drahý ženich krásný, k nemu má mysl je uprena. On je úplná odmena a mocná útecha svatých, ve víre ze sveta vzatých." Po tech slovech panna svatá vlídne poprosila kata, nechat ješte chvilku prodli, nežli se k Bohu pomodli a co nejlépe poprosi o to, co v svém srdci nos1. K tomu také kat privolil, nespechaje, aby prolil nevinnou krev. Svuj mec schýle, pravil: "Cm, co je ti milé, a bud klidna, panno krásná." . Tehdy ta ctná a vehlasná bojovnice Ježišova z hloubi svého srdce znova vzdychnuvši a zavzlyknuvši, na kolena pokleknuvši, sepjala své ruce krásné a pozdvihnuvši oci jasné pohlédla jimi na nebe, rkouc: "Ježiši Kriste! Z tebe 137 3330 3335 3340 3345 3350 3355 prýsti mé radosti pramen, tys sláva všech svatých panen. Kdo je s tebou v každý cas, ten velkého dila je úcasten. Muj ctný choti, muj Ubezný, Bože silný a vítezný, chválfm te a dekuji ti, žes mne rácil uciniti družkou své panenské rfše, moji touhu neoslyše, a dal ses mi znát neklamne. Ó laskavý, shlédni na mne, slituj se dnes nad mou trýzni a to, po cem srdce žízni, ukoj sladlcým dobrodinfm. K tobe, Bože, prosbu cinfm, takové je moje práni: Jestli mužové a panf v krestanské vfre žijicf a blud nevyznávajicf, lec sloužícf neustále tvému jménu k cti a chvále, v nouzi ke mne zavolaji a o tvou pomoc požádaji, mých težkých muk vzpomenouce, tehdy ty, kdo ocitnou se v jakékoli zlé nehode na souši nebo na vode, pred soudem ci ve vezeni, ty, kdo ve svém utrpeni, v poníženi a v chudobe, v oklamáni a v chorobe 138 3360 3365 3370 3375 3380 3385 3390 mne si vyvolí k ochrane, ty rac vyslyšeti, Pane, tem rac milostive dáti všechno, oc budou žádati. Spln mi ješte toto prání: tomu, kdo dá mé strádání malovati ve svém dome ci na liste a kdo o mne bude verne v knihách psáti, tem rac též odmenu dáti: at jejich dum nenavštiv! náhlá smrt ci blesk ohnivý ani žádná jiná škoda, at v nem vládne dobrá shoda, nic zlého. se neprihodí a at se v nem nenarodí nikdy znetvorené díte, avšak ve zdraví povité krásným clovekem se stane, který skrze mne dostane znamenitých statku mnoho. A jestliže onen, koho hrabivá smrt jednou skosí, o tvou pomoc mne poprosf, pravou viru v srdci nesa, prijmi, Bože, na nebesa ke svým verným duši jeho a nevydej ji moci zlého. O to prosfm, o to žádám a nyní již svuj boj skládám, zrak slzami zastren klekám, v tebe spoléhaj!c cekám, 139 3395 34QO 3405 3410 3415 3420 až ostrým mecem stata budu, t1m mecem, jímž v náhlém studu kat ukrutný sotva vládne, t1m, jenž v šíji mou dopadne, nebot jím mám zahynouti. Milý Bože, rac prijmouti dušicku mou milostive a doved ji útešlive skrze ruce svých andelu a svých svatých archandelu v místo vecného pokoje, tam, kde svaté panny tvoje dli v radosti neminoud." A když tuto prosbu vroucí dokonala odevzdane, v okamženf k oné panne z nebe jasný hlas sestoupil, který prelibezne vstoupil v její sluch a v zlé bolesti potešil ji krásnou zvesti: "Dávnos toužila, má milá! Pojd ke mne, choti spanilá! Moudfe, verne a uprimne sloužilas a nyní pri mne tvuj príbytek prichystán je, dokorán jsou vrata ráje. Již ceká te komnata tvoje, místo vecného pokoje a vší slasti, proto vez to, má milá, drahá nevesto. Pojd a již se neomeškej, 140 3425 3430 3435 3440 3445 3450 dojdi radosti nebeské, nic si nestýskajíc, krásná! Cos žádala, panno jasná, to všechno jsi již dostala: všem, od nichž ti bude chvála vzdána, kdo vpravde vzpomenou na tvou trýzen neskoncénou, slibuji v pohotové moci ve vší potrebe pomoci." A když ten hlas zmlkl znova, dopovedev tato slova, bez meškáni dívka svatá, vzhlédnuvši vzhuru na kata, své skvouci vlasy uchopila, bnou šíji odhalila a rekla: "Hle, jak lži odolá má pre! Již me k sobe volá král, jenž nad králi vítezí. A ty ucin, jak náleží, konej to, vec ses uvázal, jak ti tvuj císar prikázal!" Tehdy on svuj mec vytáhna, nad hlavou jím prudce máchna, utal její cistou hlavu. Tam, jak o tom máme zprávu, dva divy bylo videti a ty v dustojné pameti sluší se hned povedeti: že z té hlavy po tom stetí i z té její šíje milé 141 3455 3460 misto krve mléko bi1é štedre proudilo potokem po zemi pred mnohým okem. A to Buh ucinil proto, že prevzácné mléko toto popravde dosvedcovalo tu jeji velikou cistotu i jeji panenstvi cisté. Druhý zázrak stal se jiste, že andelé prispechali a to vzácné telo vzali a slavne odnesli je sami 3465 vetrnými výšinami na tu horu, na Sinaj, zpivajice: "Adonai! Svatý!" Tam je pochovali a jeji duši poslali 3470 ve vecnou slávu do ráje. A ta hora vzdálena je odtud, kde ta panna, svatá Katerina, byla stata, dvacet dni ci málo více; 3475 tam byla boži služebnice , pohrbena rukou cherubinú. rr rzIibilo se Bohu Synu, že u hrobu se nemálo velmi zvláštnich divú stalo 3480 a ješte se podnes deji; neb ti, kdo putuji s nadeji za jeji sladkou slitovnosti, se nemoci i smutku zhostí \142 \ -._J tady 3485 3490 3495 3500 3505 3510 i na onom svete. Ješte tu zvest vyslechnete, kterak zde Buh všemohoucí ucinil jeden div divoucí: že z toho svatého hrobu vytéká olej v každou dobu, bez ustání, neúnavne; a nadto kamkoli slavne jsou uloženy do sehrány ostatky té svaté panny (ne podvržené, lec pravé), tam z nich též olej vyplave a prýští z nich stále znova. Ten olej takovou moc chová, že potre-li se jím kdo živý, tu ac zchromlý byl a krivý na všech údech svého tela, hned se uzdraví zvesela. Takto svatá Katerina, drahá dcera materina, bojovala a skonala a nám vzpomínati dala své smrti vší chvály hodné dvacátého pátého dne vždy v mesíci listopadu. A ješte tu zvest sem kladu, aby byla vzpomínána, že v týž den, v týž cas ta panna dala duši Hospodinu - v den pátecní, v šestou hodinu -, 143 3515 kdy též Kristus, náš spasitel, našich duši vykupitel, zemrel za nás v težké mdlobe. Kriste, králi králu, tobe budiž sláva neskonalá a na veky veku chvála.
Podobné dokumenty
Věc na prahu
soudu asi triadvacet a navštevovala zvláštní kurs stredoveké metafyziky na Miskatonické
univerzite. Dcera jednoho mého prítele ji znala už z drívejška -z Halí School v Kingsportu - a
radeji se jí k...
V. V. Majakovskij
Byt bude inu, bajka!
a bez prídelu chléb.
Zaženem
až za náš Bajkal
tajgu i pustou step."
Tak šeptem
hovoril
delník
pod temnem
oblacných
2011
17) Bečka, J.: Sdružení mladých buddhistů a počátky národního hnutí v Barmě (19061920). Nový Orient. Roč. 66, č. 4 (2011), s.20-24. Článek pojednává o vzniku a
činnosti Sdružení mladých buddhistů v...
Zkrácená verze
Jak vám muže pomoci Myeloma Euronet?
Myeloma Euronet pro vás muže predstavovat užitecného rádce, pokud ve vaší zemi prozatím
žádná národní organizace nepusobí. Muže vám pomoci pri zakládání organiz...
A kámen na kameni zůstal
na „staré Římany“ se svádí tolik začátků, že připomínat je ještě v souvislosti s využitím kamene
jako stavebního materiálu je už trochu nošením
sov do Atén – abychom měli tu antiku kompletní.
Ale v...