George Bernard Shaw - Pygmalion
Transkript
George Bernard Shaw - Pygmalion
George Bernard Shaw Pygmalion AUTOR Shaw byl anglický dramatik, prozaik, divadelní kritik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925, narodil se roku 1856 v Dublinu a zemřel 1950 v Anglii. Byl spoluzakladatelem tzv. Fabiánské společnosti, která odsuzovala zejména Marxovy myšlenky. Pokoušel se psát romány, ale neúspěšně. Našel se až v dramatické tvorbě a stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a také druhým nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. Po smrti své ženy ztratil chuť k životu a postupně přestal i psát. Tvorba: humornost, satira v dramatické tvorbě uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Své hry Shaw tvořil podle své koncepce tzv. sociálně diskuzní komedie a přivedl na scénu dramatickou debatu, osvětlující ústřední myšlenku hry ze všech stran v náhlých a překvapivých zvratech. Novinkou byly také jeho důkladné předmluvy k tištěným vydáním jeho her, což jsou vlastně eseje o jejich hlavních myšlenkách a obsahují ostrou kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka. Celým svým dílem Shaw směřoval ke kritickému hodnocení společnosti, kterou vidí pod zorným úhlem palčivých sociálních otázek a svého pokrokového zaměření. Kontext autorovy tvorby: • Ironizující postoj k předsudkům • Tvůrce tzv. diskusní komedie • Hry s detailními scénickými poznámkami a podrobným úvodem DÍLO drama, 5 dějství • Komedie je autorem napůl ironicky označena jako romantická hra. Inspirací ke své nejslavnější komedii nalezl Shaw v Ovidiových Proměnách. Hra svým názvem i základním situačním východiskem odkazuje k příběhu o Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, do níž se zamiloval. Svojí lásku kámen oživil, načež dívka umělcovu lásku opětovala. Shaw tento příběh přenesl do Anglie své součastnosti a už z tohoto napětí mezi antickou reminiscencí a moderním světem vytěžil řadu skrytých i méně skrytých vtipů a narážek. Především ovšem došlo k proměně ústředního tématu. Není jim jako u Ovidia mýtus o všemocné síle lásky, nýbrž aktuální problematika ženské emancipace a v širším kontextu otázka důstojnosti vůbec. Kritika anglického konvencí, pokrytectví, falešné morálky, měšťáctví Postavy: Henry Higgins samolibý profesor fonetiky věří, že je to on, kdo z obyčejné květinářky stvořil okouzlující dámu. Její proměna však není zapříčiněna jen profesorovým působením. Mnohem více je výsledkem Lízina vlastního zrání, rozvinutí jejího talentu a jejích schopností. Líza pouliční květinářka, citlivá, opětuje city zamilovaného Fredyho, ale on sám pro ní není zdaleka ideálním partnerem, zůstává společenským outsiderem, kterého dívka svou citlivostí a přirozenou inteligencí několikanásobně převyšuje. Doolittle Lízin otec popelář, prochází zajímavým vývojem. Přijímá od Higginse peníze za to, aby propagoval mravní konvence, kterými přitom sám předtím pohrdal. Pickering plukovník, Higginsův přítel, bezstarostný Děj a kompozice: • Higgins uzavře sázku s přítelem plukovníkem Pickeringem, že pouliční prodavačku květin Lízu Doolittlovou naučí vystupovaní ve vyšší společnosti, včetně dokonalé spisovné konverzace. Pod vlivem Higginsovy intenzivní výuky, avšak ještě více pod vlivem pozorného Pickeringa i ctihodné hospodyně paní Pearcové se dívka postupně proměňuje ve vznešenou dámu. Nikdo ve společnosti nepochybuje o jejím skvělém původu. Jakmile Higgins splní svůj úkol, přestane se o Lízu dál zajímat. Dívka se však nemůže vrátit tam, odkud přišla, a nalézá útočiště u Higginsovy matky. Posléze příjmá lásku chudého a netalentovaného mladíka Fredyho, a to navzdory Higginsovu náhlému přemlouvání, aby u něho zůstala. Hra je rozdělena do pěti aktů. Romantický půdorys je narušován jejím kompozičním uspořádáním tak, aby vyústění jednotlivých situací odporovalo všeobecnému předpokladu. Nejvýrazněji v závěru hry, který lze označit jako happyend, ale pouze zdánlivý, falešný. Jazyk a styl: • V úmění duchaplných dialogů Shaw úspěšně navázal na konverzační komedie O. Wildea. Hlavním stylotvorným prvkem se mu stala ironie. Autor chápe ironii jako jedinečný prostředek k tomu, aby s vtipem, nadhledem a elegancí bez hořké jízlivosti vystavil kritice špatné vlastnosti lidí, společenské konvence a předsudky, které považuje za hloupé a nebezpečné. Ironie mu také umožňujě vyhnout se laciné sentimentálnosti a přidává hře na zábavnosti, a tím i viděno s odstupem let na živnosti. Okolnosti vzniku díla: • Trvalo dlouho, než Shaw objevil v dramatu onu cest, která umožnila rozvoj jeho talentu. Posléze dramata nejen psal, ale dokonce i režíroval. Pygmalion neboli Hra o moderní Popelce byla poprvé předvedena ve Vídni a v Berlíně a teprve v dubnu 1914 v Londýně. Vliv díla: • Shaw byl ve své době známou osobností, intelektuální autoritou. Rozpaky však vyvolala jeho návštěva SSSR (1936) a jeho nekrtitický obdiv Stalina. K popularitě Pygmalionu nepochybně přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady (1956) v režii F.Loewa. Určitý vliv také nacházíme ve Vančurově hře Josefina. LITERÁRNÍ KONTEXT • Světová literatura 1. poloviny 20. století • Realismus • Orientace na široký okruh čtenářů • Objektivní obraz skutečnosti Další autoři: Romain Rolland- Petr a Lucie, Antoine de Saint-Exupéry-Malý princ, Henri Barbusse-Oheň (Francie), James Joyce- Dubliňané, Odysseus, John Galsworthy-Sága rodu Forsythů (Anglie), Thomas Mann- Buddenbrookové, Josef a jeho bratři, Henrich Mann- Profesor Neřád, Erich Maria Remarque- Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Vítězný oblouk, Lion Feuchtwanger- Židovka z Toleda, Bertolt Brecht- Žebrácká opera (Německo), Kafka- Proces (Pražská německá škola), Maxim Gorkij- Matka, Michail Šolochov- Tichý Don (Rusko), také zde patří autoři ztracené generace (Hemingway, Faulkner, Steinbeck, Fitzgerald)
Podobné dokumenty
Untitled - MACA FOTO
byl anglický dramatik, prozaik, esejista, kritik a žurnalista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925.
Narodil se 26. července 1856 v Dublinu, zemřel 2. září
1950 v Ayot St. Lawrence v Ang...