Podivuhodný slunovrat

Podivuhodný slunovrat
Autor: Sesshomaru
Pondelok, 22 Január 2007 14:10 -
Dorazil jsem do největšího města Severní říše, kde se jako každej rok konali svátky zimního
slunovratu. V Severní říši byla v lidech zakořeněná silná víra v pohanské bohy a žili v poměrech
podobných středověku. Na rozdíl od toho v Jižní říši probíhala průmyslná revoluce, kterou
Seveřané rázně odmítali, protože byla v rozporu s původní vírou. O válce, která měla
onedlouho začít neměl nikdo ani tušení.
Jenom stvoření žijícíma pomezí světa lidí a duchů mohli cítit vražedný opar vznášející se nad
celým kontinentem. Ďábel se blížil a s ním i hordy jeho služebníků a já to věděl. Podobný pocit
se nesl každým slunovratem, který provázeli krvavé oběti zvířat a mezi dvěma světy byla
hranice nejslabší. Teď to bylo jiné. Vzduchem se nesl pach krve. Vlčí krve!
„To nemůže být pravda,“ zaklel sem v duchu, „kde by se tady v hlavním městě vzala vlčí krev
?!? Přece jsou jedni s nejvzácnějších zvířat vůbec. To není možné .“
Vtom můj pohled spočinul na velkém kamenném pódiu, kam dva kněží vynášeli obětní zvířata.
Jeden nesl malého beránka a druhý za sebou táhl klec zahalenou krvavě rudým sametem.
„Co to je ?“ ozývali se udivené hlasy lidí kolem. Na takovouhle obětu jsem se nepamatoval.
Kněží vyložili s nutnou dávkou námahy zahalenou klec na oltář. Vítězoslavným gestem odhalili
obsah klece a vytáhli zakrvavené zvíře na studenou mramorovou desku oltáře. Tep se mi
prudce zvýšil a tělo mi zalil studený pot. Mé nejhorší obavy se naplnili. Byl tam. Na oltáři leželo
zakrvavené tělo velkého černého vlka.
Ani na sekundu jsem nezaváhal. Věděl jsem, že odedneška mě bude pronásledovat církev, ale
neměl jsem navybranou. Rozběhl jsem se největší rychlostí jakou jsem mohl abych nepřekročil
oponu dělící světy a byl jsem tam, stál jsem mezi knežími a polomrtvým vlkem. Ozvala se rána
a dvě bezhlavá těla padla na zem v kaluži krve. Ze všech stran se začaly zbíhat stráže.
„Kruci, na tohle nemám čas!“
1/3
Podivuhodný slunovrat
Autor: Sesshomaru
Pondelok, 22 Január 2007 14:10 -
Popadl sem vlka a zmizel. Překročení opony není zcela bezpečné, ale musel jsem to udělat,
zraněný vlk by dlouho nepřežil běh hraniční rychlostí v hmotném světě. Svět duchů byl v této
chvíli bezpečnější. Zamířil jsem k jeskyni v nedalekém hvozdu v němž jsem si nedávno zřídil
úkryt.
Svou volbu jsem zanedlouho olitoval. Obklíčilo mě tak půl druha tuctu duchů.
„Tohle mi scházelo! Nemám čas bojovat,“ pomyslel sem si.
„Co chcete ?“
„Toho vlka !“ ozval se mrtvolní sborový zpěv.
„Promiňte, ale toho vám dát nemohu.“
Tehdy jsem si vzpomněl co mi kdysi říkal dědeček předtím než umřel:
„Jednou se dostaneš do situace, kdy se budeš muset rozhodnout mezi svým životem a životem
někoho druhého. Nepřemýšlej nad tím! Přemýšlení je jenom ztráta času. Udělej to co budeš
cítit a uděláš dobře …“
Tehdy jsem nevěděl, co my chtěl děda říct, ale teď jsem to chápal. Ti duchové chtěli oběť,
krvavou oběť, kterou jsem jim před chvíli vzal. Byla jen jediná možnost jak vlka zachránit. Vytáhl
sem meč a zarazil si ho do břicha. Zahalil mě zvláštní pocit, když mi vnitřnosti zalila teplá krev,
která pomaly vytékala z rány. Padl sem na zem a naposled jsem se podíval na černého vlka. Z
úst zalitých se vydralo jen pár slov :
„Promiň, že jsem tě nedokázal ochránit.“
2/3
Podivuhodný slunovrat
Autor: Sesshomaru
Pondelok, 22 Január 2007 14:10 -
Naše pohledy se spojili a já měl pocit, že mi rozumí. Jeho pohled byl tak upokojující. Bylo v něm
něco lidského…
Nick:
Veková kategória
Typ:
Debata k poviedke:
Fórum
Sesshomaru
od 15 rokov
Ownfiction, krátka poviedka
3/3