Pod tíhou měsíce

Masaoka
Šiki
Kukačka nedokáže
dát sbohem světu
jedním veršem
DharmaGaia
Masaoka Šiki (1867–1902)
patří k nejlepším japonským
básníkům haiku. Byl vlastně
pokračovatelem Bašóa a starších mistrů a obohatil jejich styl
o nové postupy. Přestože mu
byl vyměřen tak krátký život,
zanechal po sobě obrovské
dílo. Věřil v jednoduchost
básnického výrazu a v přesnost
detailního pozorování.
Pod
tíhou
měsíce
Výběr
z haiku
v překladu
Antonína
Límana
Za dlouhé noci
mudruje opice jak by
uchopila měsíc
Masaoka Šiki
www.dharmagaia.cz
Knížky pro přemýšlivé lidi
DharmaGaia
Pod tíhou měsíce
Výběr z haiku v překladu Antonína Límana
Zablesklo se —
déšť utichl a v lese
zazářil měsíc
Masaoka Šiki
Masaoka Šiki
Pod tíhou měsíce
Výběr z haiku v překladu
Antonína Límana
DharmaGaia 2014
Vybral a přeložil Antonín Líman
Doslov napsala Sylva Martinásková
Poznámky k ilustracím napsala Helena Honcoopová
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Masaoka, Shiki
Pod tíhou měsíce : výběr z haiku v překladu Antonína
Límana / Masaoka Šiki ; doslov Sylva Martinásková ;
poznámky k ilustracím Helena Honcoopová. — Praha :
DharmaGaia, 2014. — 187 s. : barev. il.
Přeloženo z japonštiny
821.521–1
* japonská poezie
* haiku
* výbory
* dvojjazyčná vydání
* komentovaná vydání
821.521 — Japonská literatura [25]
Translation © by Antonín Líman, 2014
Afterword © by Sylva Martinásková, 2014
Comments on illustrations © by Helena Honcoopová, 2014
Copyright © by DharmaGaia, 2014
ISBN 978–80–7436–045–9
Věnování
Tato kniha je věnována mému synovi Tonymu
a ženě Evě s hlubokými díky za dokonalou
stylistickou úpravu většiny básní.
Poděkování
Rád bych srdečně poděkoval Karlu Fialovi,
Zdeňce Švarcové, Martinu Tiralovi, Heleně
Honcoopové, Zdeňkovi Hronovi, Jurovi
Matelovi, Sylvě Martináskové, Vítu Erbanovi
a Petru Petříčkovi za cenné věcné připomínky
a stylová zlepšení mých překladů.
Výběr z haiku Masaoky Šikiho [Antonín Líman] 8
Jarní haiku 11 Letní haiku 47
Podzimní haiku 83 Zimní haiku 115
Masaoka Šiki — kukačka z Macujamy [Sylva Martinásková] 145
Šiki v cunami umění doby Meidži [Helena Honcoopová] 157
Pod tíhou měsíce
Mou píseň
ani hrob neumlčí —
i v říši kořenů
budu zpívat
Antonín Líman
Výběr z haiku
Masaoky Šikiho
(14. 10. 1867 — 19. 9. 1902)
Šiki je básníkův pseudonym a znamená kukačka. Tak jako se o kukačce říká, že zpívá, až
jí začne krvácet hrdlo, i Šikimu se někdy říká
„básník s krvácejícím hrdlem“. Dožil se kvůli
tuberkulóze jen pětatřiceti let, ale jeho dílo je
nesmrtelné. Odvážil se kritizovat samotného
Bašóa a zasloužil se vydatnou měrou o obnovení vitality haiku v éře Meidži. Šiki neměl
rád vyumělkované efekty a ­t rval na zdánlivě
prostém pozorování detailů všedního života,
kterému se japonsky říká šasei. Měl též výrazné malířské nadání, a malířovo oko se v jeho
haiku nikdy nezapře.
Překládat Šikiho je těžší než překládat
Bašóa, Issu či Busona pro mnohoznačnost
jeho básní, kterou často nedokážou jasně
interpretovat ani rodilí Japonci. Budiž mi odpuštěno, pokud jsem místy zvolil své vlastní
neortodoxní čtení.
Šikiho básně jsou zcela jedinečné a sám se
nemýlil, když napsal:
Výročí Bašóa —
já nepatřím k žádné škole
žádné tradici
Jarní haiku
あたたかな雨がふるなり枯葎
Atatakana ame ga furunari karemugura
Kapky vlahého deště
haraší v suchém
divokém chmelu
死はいやぞ其きさらぎの二日灸
Ši wa ija zo sono kisaragi no fucukakjú
Obelstím smrt
druhého února přiložím
nápal pelyňku
Japonci věřili, že nápal pelyňku je obzvláště účinný.
Artemisia neboli pelyněk má léčivé účinky, a to jak pelyněk
pravý, tak pelyněk černobýl.
13
土器に花のひつつく神酒哉
K awarake ni hana no hiccuku omiki kana
Květina se vine
k hliněné nádobce
s posvátným sake
蝶蝶や順礼の子のおくれがち
Čóčó ja džunrei no ko no okuregači
Dítě se loudá
za procesím poutníků —
vidí letět motýla
Na ostrově Šikoku se na jaře koná pouť po osmdesáti osmi
chrámech.
14
門しめに出て聞て居る蛙かな
Mon šime ni dete kikite oru kawazu kana
Vyjdeš ven
zavřít branku a slyšíš
chór žabiček
鶴の声これより空の長閑なり
C uru no koe kore jori sora no nodoka nari
Výkřik jeřába
nakrátko rozčísl
nebeský mír
15
山吹の垣にとなりはなかりけり
Jamabuki no kaki ni tonari wa nakarikeri
Nejhezčí v okolí
je horská růžička
v živém plotě
Horská růže kérie (Kerria japonica, jamabuki) je žlutě
kvetoucí keřovitá rostlina z čeledi růžovitých. Její botanické
jméno je zákula japonská.
しぐるゝや蒟蒻冷えて臍の上
Šigururu ja konnjaku hiete heso no ue
Ledová sprška —
ďáblův jazyk mi stydne
na břiše
Rostlině konnjaku (Amorphophallus konjac) se anglicky
běžně říká ďáblův jazyk (devil’s tongue). Česky se jí též říká
zmijovec. Vaří se z ní oblíbené želé.
16
山吹の花くふ馬を叱りけり
Jamabuki no hana kuu uma wo šikarikeri
Plísním koně
za to že sežral
horskou růži
蛙皆うたふ水口まつり哉
K awazu mina utau minakuči macuri kana
Žáby vespolek
opěvují svátek
otvírání hrází
Svátek otvírání hrází do rýžových polí a díkuvzdání božstvu
polí a úrody se slaví většinou brzy na jaře.
17
Letní haiku
夏山や万象青く橋赤
Nacujama ja banšó aoku haši akaši
Na pozadí zeleň
letních hor — v popředí
červený most
卯の花をめがけてきたか時鳥
U nohana wo megakete kitaka hototogisu
Mladá kukačka
míří si to rovnou na
trojpuk skvělý
Trojpuk skvělý je unohana, latinsky Deutzia magnifica.
Někdy se překládá jako jasmín. Má záplavu jemných bílých
kvítků. Tuto báseň zřejmě Šiki složil, když přijal svůj
pseudonym „kukačka“.
49
梅雨晴やところどころに蟻の道
C ujubare ja tokorodokoro ni ari no miči
Jasný den
v období dešťů a tu a tam
cestičky mravenců
山々は萌黄浅黄やほととぎす
Jamajama wa moegi asagi ja hototogisu
Hory jsou světle zelené
místy lehounce žluté —
kukačka zpívá
涼しさや行燈消えて水の音
Suzušisa ja andon kiete mizu no oto
Chládek —
lampa andon zhasla
jen voda zurčí
50
夏川や橋はあれど馬水を行く
Nacukawa ja haši wa aredo uma mizu wo juku
I když jsme u mostu
můj kůň se brodí vodou —
letní řeka
人の妻の菖蒲葺くとて楷子かな
Hito no me no šóbufuku tote hašigo kana
Sousedova žena
si přinesla žebřík a zdobí
střechu kosatci
Večer čtvrtého dne pátého měsíce se převisy střech zdobily
květy ajame (kosatce), ke kterým se někdy přidával lotos.
Staří Japonci věřili, že tyto rostliny odhánějí zlé moci
a protivný hmyz.
67
火串消えて鹿の嗅ぎよるあした哉
Hoguši kiete šika no kagijoru ašita kana
Borové louče
pohasly — až zítra je
ucítí srnec
Na lov srnců se chodilo v noci s borovými loučemi taimacu,
jejichž světlo přilákalo zvěř. Je zajímavé, že podobnou
techniku lovu používali i severoameričtí indiáni, například
kmen Čippewa. Existuje též festival taimacu, který se koná
v lázních Asama.
説教にけがれた耳を時鳥
Sekkjó ni kegareta mimi wo hototogisu
Do uší
potřísněných kázáním
hlas kukačky
74
紫陽花の雨に浅黄に月に青し
Adžisai no ame ni asagi ni cuki ni aoši
Hortenzie zmodrají
ve svitu měsíce
a v dešti zežloutnou
75
雨雲の烏帽子に動く御祓哉
A magumo no eboši ni ugoku harae kana
Dešťový mrak
jak černý klobouk kněží —
očista nebes
V originále je eboši, obřadní klobouk, který nosili hodnostáři
u dvora, ale také šintoističtí kněží, kteří prováděli očistný
obřad oharai či harae.
日本の国ありがたき青田哉
Hi no moto no kuni arigataki aota kana
Jak vděčný jsem
za japonskou zem —
věčně zelená pole
76
雨乞やをさな心におそろしき
A magoi ja osanagokoro ni osorošiki
Mystický obřad
vzývání deště děsí
mladá srdce
物凄き平家の墓や木下闇
Monosugoki Heike no haka ja ko šita jami
S posvátnou hrůzou
hledím na hrobky Tairů
v šeru pod stromy
Jedná se o slavný rod Heike (nebo Taira), který byl
v bratrovražedné válce ve 12. století vyhuben rodem Gendži
(Minamoto). Viz Příběh rodu Taira, přeložený Karlem
Fialou.
77
Podzimní haiku
柿くへば鐘が鳴るなり法隆寺
K aki kueba kane ga naru nari Hórjúdži
Pojídám tomely
a do toho mi zní zvon
z chrámu Hórjúdži
我宿にはいりさう也昇る月
Wagajado ni hairisó nari noboru cuki
Po nebi stoupá
měsíc — chystá se vejít
do mého domu
85
日蓮の死んだ山あり秋の暮
Ničiren no šinda jama ari aki no kure
Hle hora kde
zemřel světec Ničiren
podzim se chýlí
Světec Ničiren byl buddhistický mnich, který žil ve 13. století
v období Kamakura. Věřil, že veškerá Buddhova moudrost je
obsažena v Lotosové sútře, kterou celý život propagoval.
長き夜を月取る猿の思案哉
Nagaki jo wo cukitoru saru no šian kana
Za dlouhé noci
mudruje opice jak by
uchopila měsíc
Toto haiku je vtipnou parafrází orientálního příběhu o opici,
která se zhlíží ve vodní hladině a přemýšlí, jak se zmocnit
odrazu měsíce.
106
107
猿蓑の秋の季あけて読む夜哉
Sarumino no aki no ki akete jomu jo kana
Nastal podzimní čas
v noci si čtu Bašóův
Opičí kabátek
Do sbírky Opičí kabátek (v některých překladech Opičí
plášť) přispěli i jiní básníci Bašóovy školy jako Takarai
Kikaku, Mukai Kjorai a Nozawa Bončó.
我庵は蚊帳に別れて冬近し
Waga io wa kaja ni wakarete fuju čikaši
Moje chýše
loučí se s moskytiérou
zima je blízko
108
Zimní haiku
茶の花や利休の像を床の上
Ča no hana ja R ikjú no zó wo toko no ue
Čajový kvítek —
a ve výklenku portrét
mistra Rikjúa
Zakladatel čajového obřadu Sen no Rikjú byl donucen
k sebevraždě vojevůdcem Hidejošim, kterému rozmlouval
tažení do Koreje, a přivolal tak na sebe jeho hněv. Rikjú se též
věnoval ikebaně a zasloužil se o rozvoj její estetiky.
冬がれや田舎娘のうつくしき
Fujugare ja inaka musume no ucukušiki
Zima — vše zvadlo
až na krásu venkovského
děvčete
117
冬枯やともし火通ふ桑畑
Fujugare ja tomošibi kajou kuwabatake
Zimní pustinou
putuje světélko nad
polem moruší
仏壇の菓子うつくしき冬至哉
Bucudan no kaši ucukušiki tódži kana
Na oltáři se
krásně vyjímá cukroví —
zimní slunovrat
大事がる金魚死にたり枯しのぶ
Daidžigaru kingjo šinitari karešinobu
Má zlatá rybička
umřela — kapradí
smutkem uvadá
142
寒椿黒き佛に手向けばや
K ancubaki kuroki hotoke ni tamukebaja
Zimní kamélie —
jak rád bych ji nabídl
černému buddhovi
Šiki má zřejmě na mysli bůžka Daikokutena, což je jeden ze
„sedmi bůžků štěstí“ a je někdy zobrazován jako černý. V Indii byl
původně nazýván Velký černý duch, Mahákála. Bývá považován
za boha hojnosti, a proto mu lidé často dávají obětiny.
143
Masaoka Šiki —
kukačka z Macujamy
Pád tokugawského šógunátu a následná restaurace císařské moci roku 1868 stály na počátku
období Meidži (1868–1912), jež v japonských
dějinách představovalo zásadní zlom. Z původně feudální, vojenskou šlechtou ovládané a ve
srovnání se západními státy značně zaostalé země
se během několika málo desetiletí stal moderní
stát, jenž rychle doháněl Západ. Podoba Japonska
se měnila rázně a rapidně — a to napříč všemi
sférami i společenskými vrstvami. Nejenže byl
zásadně transformován japonský stát jako takový
(byly zakládány politické strany, sepsána ústava
a vytvořen dvoukomorový parlament a modernizující se Japonsko se na mezinárodní scéně záhy
zviditelnilo rovněž jako vojenská síla, s níž bylo
do budoucna třeba počítat), ale i v každodenním
životě obyčejných lidí se projevovala konfrontace
s všemožnými vlivy přicházejícími z vyspělých
západních zemí. Postupně do Japonska pronikaly
moderní dopravní prostředky (vlaky, tramvaje
i horkovzdušné balóny), měnil se způsob odívání Japonců (módní byly obleky západního střihu
145
i cylindry) a také jejich stravovací návyky (například konzumace hovězího masa byla projevem
pokrokovosti a luxusu, potažmo i zámožnosti
konzumenta). Rostoucí gramotnost, k níž přispělo
zavedení povinné školní docházky, přispěla ke
vzdělávání národa a také pozvolnému rozšiřování čtenářské obce, o což se zasloužila rovněž řada
nově zakládaných novin a časopisů.
Příliv západních vlivů se pochopitelně nevyhnul ani světu kultury. Prostřednictvím prvních
překladů evropské literatury a díky čím dál častějším cestám do Evropy a Ameriky začali Japonci pozvolna objevovat pro ně nové a do té doby
nevídané formy a žánry jak v próze a poezii, tak
i v dramatu. Řada především mladých pokrokově smýšlejících literátů, dosud nepříliš svázaných teoriemi starých, konzervativních škol, se
nadšeně pokoušela tyto západní útvary prosadit
také v japonské literatuře, což se nejedné tradiční
literární formě stalo málem osudným. Euforická
doba nesoucí se v duchu všeobecné modernizace
a nadšeného přejímání všeho západního jako by
pro tyto literární formy najednou neskýtala dostatek prostoru. Vše tradiční japonské — bez ohledu
na svou bohatou historii a uměleckou hodnotu —
bylo zpočátku zavrhováno coby feudální přežitek
starých časů, jehož je třeba se zbavit. Nicméně
konzervativnější hlasy volající po záchraně nejhodnotnějších forem, jež jsou nedílnou součástí
146
japonského kulturního dědictví, byly na samém
konci 19. století naštěstí vyslyšeny. V dosavadní podobě ovšem tyto formy novým poměrům
v modernizujícím se Japonsku nevyhovovaly.
Existovaly pouze dvě možnosti — jejich zánik či
reforma. V případě tradičních japonských poetických útvarů tanka a haiku vyvolaly reformy řadu
bouřlivých diskusí odehrávajících se z velké části
na stránkách literárních rubrik novin či jednotlivých literárních časopisů (mezi nejvýznamnější
patřily časopisy Kukačka [Hototogisu], Tis [Araragi], Jitřenka [Mjódžó] či Plejády [Subaru]), kolem
nichž se sdružovaly skupiny podobně smýšlejících
autorů. Nezpochybnitelnou zásluhu na záchraně
a modernizaci básnických forem tanka a haiku
pak měl muž, jenž těmto formám sám původně
předpovídal do konce období Meidži zánik.
Masaoka Šiki (vlastním jménem Masaoka
Cunenori, 1867–1902) se narodil v Macujamě na
ostrově Šikoku rok před revolucí Meidži. Jeho
životní osudy, postoje i dílo byly do značné míry
nepochybně poznamenány jak rodinným původem, tak dobou, v níž se narodil. Podobně jako Japonsko během relativně krátké doby prošlo řadou
změn, i Masaoka Šiki za svůj nedlouhý život některé své názory a postoje přehodnocoval a měnil.
Otce — nižšího samuraje — Masaoka ztratil již
v pěti letech, o vzdělání a tradiční výchovu se tak
postaral jeho vzdělaný dědeček. Díky němu získal
147
mladý Masaoka základní znalosti děl čínských
klasiků i kaligrafie a již coby dvanáctiletý dokázal
skládat čínské básně kanši. Na rozdíl od dětství,
kdy byl pod silným vlivem svého dědečka, odpůrce modernizace země, se Masaoka Šiki během
dospívání začal k zahraničním vlivům — v různých oblastech — stavět o poznání otevřeněji (byl
například jedním z prvních propagátorů baseballu v Japonsku). Dozajista k tomu přispěl i jeho
odchod z rodné Macujamy na ostrově Šikoku do
Tokia, kde na západní novinky narážel doslova
na každém kroku. Jako mladíček svou budoucí
kariéru — zřejmě pod vlivem tehdejších událostí na japonské politické scéně — spatřoval právě
v politických, případně právnických kruzích. Svůj
názor pozměnil v době, kdy se chystal zahájit
studium na Tokijské císařské univerzitě — tehdy
zatoužil stát se filozofem. Osudnou se mu nicméně stala literatura. Již od svého příchodu do Tokia
se věnoval psaní poezie haiku a k další básnické
tvorbě ho povzbudilo pozitivní vyjádření básníka
Óhary Kidžúa, jemuž několik svých haiku předložil k posouzení.
Masaoka Šiki byl světem literatury pohlcován
čím dál více a japonská literatura se nakonec stala
i jeho hlavním studijním oborem na univerzitě.
Na úkor přednášek však více času věnoval četbě,
studium zanedbával, až univerzitu opustil úplně.
Na přelomu 80. a 90. let byl obzvláště fascinován
148
Šiki v cunami umění
doby Meidži
„Je to právě umění, kterým se Japonsko proslavilo ve světě.
Japonská literatura nebo náboženství zdaleka nemají takový dopad jako umění.“ Okakura Tenšin
Pro obrazový doprovod knihy japonských haiku
Masaoky Šikiho ze sklonku 19. století jsme z volných zdrojů vybrali malby a grafiky jeho současníků, které mohou po výtvarné stránce působit disparátně, ale zato věrně odrážejí chaotický a překotný
duch doby Meidži (1868–1912), do níž se básník
narodil.
Jako když se srazí dvě zemské kry a vzedme
se vlna cunami, střetly se v Japonsku po otevření
země na začátku doby Meidži dvě éry — pozdní
feudalismus a industriální kapitalismus — a následná vlna velkých změn smetla staré Japonsko
z povrchu země. Za pouhou generaci, za dvacet
třicet let, na izolovaných ostrovech vyrostla místo
země ustrnulé ve feudálním řádu ovládaném samuraji moderní konstituční monarchie vybavená čerstvými novinkami západní civilizace, jež zasáhly do
všech sfér společenského i soukromého života. Po
157
dvou vítězných imperialistických válkách, v nichž
si malé ostrovní císařství trouflo porazit velkou
Čínu (1894–95) a velkou Rus (1904–05), se z Japonska stala velmoc východní Asie, se kterou musely
počítat i nejvyspělejší západní velmoci tehdejšího světa — USA, Británie, Německo a Francie
(obr. 1). To, že se Japonsko nejen modernizovalo, ale že je velmoci zapojily do své světovládné
strategie jako hráz proti rozpínavosti Ruska, vedlo
později ke katastrofám druhé světové války.
Básník Šiki byl svědkem této strhující doby
a byl by se dočkal, jako někteří jeho vrstevníci,
i trpkých konců japonského snu o násilném budování Velké Asie, nebýt nemilosrdné tuberkulózy,
jež ho zvěčnila v době rozpuku jeho tvůrčích sil,
v pouhých pětatřiceti letech. Ač byl v posledních letech svého života upoután na lůžko, jeho
cit a vůle zůstávaly silné, a proto v krátkém čase
stačil vytvořit přesvědčivé dílo, kterým zachránil před zánikem tradiční básnické formy tanka
a haiku tím, že je ve své básnické praxi i v teoriích
přiblížil současnosti, a tak i oživil. Jeho cílevědomá práce se neodehrávala v tichu studovny, ale
v bouřlivé, šílené době, v diskusích a potyčkách
s mnoha jeho současníky na univerzitě i v redakci časopisů Nippon a Hototogisu, a dokonce i na
válečné frontě. Mezi jeho nejbližší přátele a vrstevníky řadíme několik tvůrců, kteří měli na formování moderní japonské kultury značný vliv. Byl
158
Obr. 1 Kobajaši Kijočika: Útok elitních císařských jednotek na
Taiwanu, barevný dřevořez, 1895
to především jeho spolužák z tokijské univerzity
Nacume Sóseki (1867–1916), otec japonského moderního románu, a byli to malíři Asai Čú, Nakamura Fusecu a Šimomura Izan, kteří Šikiho dovedli
k chápání moderní západní malby, jejímž hlavním
rysem a přínosem v té době byl realismus.
Právě realismus hrál prim ve vývoji moderních
forem v Japonsku jako hlavní rys nového západního
umění na konci 19. století, zatímco daleko v Evropě ve stejné době naopak vyčpělý akademický
realismus pozřela móda japonismu inspirovaná
především japonským dřevořezem, který se z ostrovů začal vyvážet ve velkém, doprovázen malbami
květin a ptáků, porcelánem a kameninou s japonskými motivy, lakovými předměty denní potřeby a sochami zvířat a ptáků z bronzu. Šlo vesměs
159
Obr. 2 Ohara Šóson: Divoké chryzatémy, dřevořez, 1930
Obr. 3 Šibata Zešin: Letící vrány, dřevořez, 1888
o díla exportní, která vznikla již pod vlivem západní kultury a přizpůsobila se západnímu vkusu, tím
více však precizností techniky a exotičností námětů
ohromovala publikum na výstavách v Londýně,
Paříži, Vídni, Chicagu, Filadelfii či Berlíně, kde reprezentovala japonské umění (obr. 2, 3). Ale i tuto
módu japonismu měly v Evropě záhy, již v první
dekádě 20. století, vystřídat avantgardní výtvarné
směry, které se pak do Japonska dostávaly s určitým zpožděním až po první světové válce. My se
však omezíme jen na dobu Šikiho života, již pokrývá éra Meidži.
Realismus nebyl v japonském umění doby Mei­
dži úplné novum, přesto v tradičním japonském
umění nebylo skicování podle modelů či malování v plenéru představitelné. Obrazy vznikaly jako
imaginární díla v sekluzi malířských dílen, nebyly
160
Obr. 4 Kobajaši Kijočika: Úplněk nad řekou Sumida pod
mostem Óhaši v Tokiu, dřevořez, 1881
zachycením reality, ale její abstrakcí. Podle reálné
krajiny a modelů začali malovat až malíři školy Marujama kolem roku 1800, ale i takoví mistři jako Marujama Ókjo (1733–1795), který rád chodil malovat
vodní ptáky k jezeru Biwa, své črty „ex vivo“ integrovali do značně stylizovaných děl na svitcích a zástěnách. I když už v minulosti, ke konci 18. a v první
polovině 19. století, vznikaly pod vlivem západního
tzv. „holandského malířství“1 pokusy o zavedení
některých postupů západní malby, jako byla úběžníková perspektiva v tzv. „uplývajících obrazech“
(uki-e), potlačení obrysové linie či rozmývání barev,
modelování objemu světlem, vrhání stínů nebo
malování kumulovitých mračen, šlo o experimenty,
které se hrubě vymykaly běžné produkci své doby.
Na sklonku období Edo (1600–1868), v první
půli 19. století, byly mezi výtvarnými disciplínami
161
ní založená na cyklu přednášek přednesených na Tokijské
akademii umění (Tókjó geidžucu gakkó), 1890–1892. (http://
books.google.cz/books/about/The_Ideals_of_the_East.
html?id=MUTP2UJ6ruIC&redir_esc=y)
U jména každého malíře je hned po datech narození, domiciliu a zařazení do určitého uměleckého spolku uváděn
údaj, zda je tradicionalistický (nihonga) nebo světový (jóga).
15
Josa Buson haidžin. Malíř a literát Josa Buson (1716–1783) je
vedle Macuo Bašóa (1644–1694) ctěn jako jeden ze čtyř géniů
básnické formy haiku. Dalšími jsou Kobajaši Issa ­(1763–1828)
a Masaoka Šiki.
16
Podle Janine Beichman: Masaoka Shiki. His Life and Works,
Boston, Twyne Publisher, 1982, revidované vydání Cheng and
Tsuji Company, New York, 2002, str. 52–54.
17
Úmorná popisnost, před kterou Šiki varuje, se měla záhy
projevit zejména v naturalistických románech prvních dekád
20. století, psaných zásadně v ich formě.
18
Janine Beichman, op. cit., str. 59.
19
186
Abecední seznam malířů
podle obrázků v doslovu a stran v překladu
Jméno malíře
Data
Obr.
Čú, Asai
1856–1907
12
Bairei, Kóno
1844–1895
Str.
65
Bihó, Hirose činný v letech 1890–1910
141
Buson, Josa
1716–1784
Fusecu, Nakamura
1866–1943
15
54–55
Gekkó, Ogata
1859–1920
obálka 1, 7, 11, 47, 83,
Hóicu, Sakai
1761–1828
61, 186
Hokusai, Kacušika
1760–1849
137
Jošitoši, Taiso/Cukioka
1839–1892
Keinen, Imao
1845–1924
Kijočika, Kobajaši
1847–1891
Kórin, Ogata
1658–1716
Koson/Šóson, Ohara
1877–1945
2
Kuničika, Tojohara
1835–1900
9
Sadahide, Utagawa
1807–1873
6
Seihó, Takeuči
1864–1942
Seiki, Kuroda
1866–1924
13, 14
Setei/Šótei, Watanabe
1851–1918
16
Šóen, Uemura
1875–1949
Tošikata, Mizuno
1866–1908
10
Zešin, Šibata
1807–1891
3
91, 107, 115,
123, 144
5, 8
68, 78
1, 4, 7,
11
75, 143
103, 134
96
21, 29, 37, 43
131
187
Masaoka Šiki
Pod tíhou měsíce
Výběr z haiku v překladu
Antonína Límana
Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku 2014.
Doslov Sylva Martinásková.
Poznámky k ilustracím Helena Honcoopová.
Odpovědný redaktor Lumír Kolíbal.
Textová redakce Daniela Kučmašová.
Sazba & typografie [email protected].
Tisk PBtisk, Příbram.
ISBN 978–80–7436–045–9
DharmaGaia — Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1,
tel. +420 608 241 982, 608 242 993,
e-mail: ­[email protected], www.dharmagaia.cz
Distribuce: Kosmas — Lublaňská 34, 120 00 Praha 2,
tel./fax +420 222 510 749, 222 515 407,
e-mail: [email protected], www.kosmas.cz
Distribuce v SR: Partner Technic,
Námestie slobody 17, 811 06 Bratislava,
e-mail: [email protected], www.partnertechnic.sk
Masaoka
Šiki
Kukačka nedokáže
dát sbohem světu
jedním veršem
DharmaGaia
Masaoka Šiki (1867–1902)
patří k nejlepším japonským
básníkům haiku. Byl vlastně
pokračovatelem Bašóa a starších mistrů a obohatil jejich styl
o nové postupy. Přestože mu
byl vyměřen tak krátký život,
zanechal po sobě obrovské
dílo. Věřil v jednoduchost
básnického výrazu a v přesnost
detailního pozorování.
Pod
tíhou
měsíce
Výběr
z haiku
v překladu
Antonína
Límana
Za dlouhé noci
mudruje opice jak by
uchopila měsíc
Masaoka Šiki
www.dharmagaia.cz
Knížky pro přemýšlivé lidi
DharmaGaia
Pod tíhou měsíce
Výběr z haiku v překladu Antonína Límana
Zablesklo se —
déšť utichl a v lese
zazářil měsíc