Jsme rádi, že i my můž

Do konce kalendářního roku zbývá už jen pár dní, vy už máte určitě všichni napečeno a
uklizeno, okna se čistotou jen blýskají, dárky leží zabalené a schované někde na tajných
místech, voní to u vás svíčkami a očekáváním.
První dáreček přinášíme v předstihu my v podobě vánočního čísla našeho časopisu.
Přejeme vám krásné Vánoce!
Lucie
Janíková
2. A
Má ranní pohodička
Když ráno vstanu a oči si umyju,
cítím se celá nesvá.
Čeká mě totiž do školy dlouhá cesta.
Vlasy si učešu, pěkně se obleču
a zjistím, že mám zpoždění
kvůli dopravnímu zařízení,
co na mě tu chvíli nemohlo počkat.
Proto ze schodů sbíhám
a autobus nestíhám.
Ale přeci do školy musím být hezká,
tak proč do ní vede tak dlouhá cesta?
Bohužel do školy musím pěšky chvátat
a vtom na mě mamka začne z okna mávat.
To že nemám svačinu a abych si ji vzala,
tak na to mám jen vteřinu.
Svačinu rychle uchopím
a při běhu si strašně zafuním.
Co do školy dorazím,
z uší mi syčí horká pára.
Jak naschvál si toho všimne má spolužačka Ála.
Do lavice se usadím
a v okamžiku si uvědomím,
že se hloupě tlemím.
Lucie Malínská, 4. C
Kdy jindy než v čase předvánočním poděkovat za lidskost a naprosto nezištnou pomoc druhým?
Děkujeme jemu i všem ostatním za ty, kteří to potřebovali nebo potřebovat budou,
tedy za nás všechny!
Marie Staňková, 7. B
Jsme rádi, že i my můžeme poděkovat. V řadách učitelů i nepedagogických zaměstnanců je hned několik dárců krve, kteří dobrovolně a pravidelně darují to nejcennější, tedy krev.
Nejvyššího ocenění se nedávno dostalo panu Milanu Prekopovi, který u nás pracuje
jako správce hřiště. V listopadu získal zlatou medaili Prof. MUDr. Jana Janského
určenou těm dárcům krve, kteří dovršili počet čtyřiceti bezpříspěvkových odběrů.
Denisa Švendová, 7. B
Zdravíme všechny věrné čtenáře našeho školního časopisu a připomínáme, že jak
zpívá náš Zlatý slavík, čas letí jako bláznivý…
Podzim
Podzim, podzim už je tady,
vítr fouká do zahrady,
táta kouká z okna ven,
co by ještě dělat měl.
Shrabat listí, řezat stromy,
ty, co rostou mezi domy.
Myslím na to pouštět draky,
co se vznáší mezi mraky.
Hrát si s větrem, každý ví,
tím se sranda nezkazí.
Hrát si venku s těmi listy,
nemůžeš pak zůstat čistý.
I když jsme tak špinaví,
snad to našim nevadí.
Třikrát sláva podzimu,
teď čekáme na zimu.
Barbora Mazáčová, 5. B
PŘÍBĚHY NA „VÉ“
Vydra Velká viděla vlka, vládce Vyskočinova, ve Vydřinově. Vykřikla: „Vydry, ven!“ Vydry vyběhly. Ve Vydřinově viděly vlka. Vysoká vydra vypískla: „Vlk! Vydry, vidíte?“ Vydry
vysoko vyskočily. Vyběhly vstříc vlkovi. Vydry velmi výskaly, vlka vyrušily. Vlk vystrašeně
vyskočil, velký vládce vypelášil. Vydry výskaly: „Velký vlčí vládce vypelášil ven!“ Vydřinov velmi vzkvétal. Vlčí vládce velmi vyl. Vydry výskaly. „Vidíte,“ vykřikl výr, „vy, velké vydry, vystrašíte vlka!“
Michaela Rosíková, 6. C
Kluci z 5. A
O přestávce se honíme,
pak v lavicích sedíme.
Na tabuli hledíme,
potají na sebe mluvíme.
Pak na oběd běžíme,
u okýnka razíme.
Nakonec se najíme
a domů letíme.
Matěj Maršálek
Jsem žákyně téhle školy,
už vím, jak to tady chodí.
Chodím tady už pět let,
všichni rostem jako květ.
Učitelé do nás informace tlačí,
snad na to naše hlavy ještě stačí.
Víme toho každým rokem víc,
známe jména králů i panovnic.
Školu máme velmi rádi,
jsme s ní velcí kamarádi.
Magda Zakopalová, 5. A
Visela vydra vedle vepře. Výr vše
viděl, všechno věděl. Vedle výra
vylezla veverka. Viděla vir, vyprávěla výrovi. Výr viděl vir. Vynesl vir
vedle vesnice. Výr viděl vyjícího
vlka. Vlk viděl vir. Véna vila věnec.
Ve věnci vyl vir. Vir vyhrál…
Naše třída je fakt príma,
i když se to nezdá.
Běháme a pokřikujem,
i když se to nemá.
Dívky piští,
rvou nám uši,
v hodině sluch pak špatně slouží.
Učitelka káže:
„Byli jste už u lékaře?“
V lavici pak sedíme
a všemu najednou rozumíme.
Hurá, zvonek zvoní,
po schodech se děti honí,
na oběd pak spěcháme
a domů se chystáme.
Pavel Vysloužil, 6. C
„ZET“
Zeman ze záhrobí začal zakopávat
za zákazem ztuhlou zdechlinu. Zatím zamýšlel, že zítra zase zakope
zahradní zeminu. Zemina Zemanovi
zkameněla, Zeman zakopl. Začal
zeminu zaklínat, zemina zašla za
Znojmo.
Diana Paravanová, 7. B
Ondřej Zakopal, 3. B
Samuel Kliment, 6. C
Čím bych chtěl/a být, kdybych nebyl/a člověkem…
Chtěl bych být vzduch. Vzduch proletí celý svět, a to ke všemu zadarmo! V dnešním
světě už nic není zadarmo.
Bydlel bych někde v hlubokém lese. Nikdo tam nechodí, všude vůně, čisto, zvěř. Nikdo
by mě nerušil, měl bych klid ode všeho. Ale co kdyby mě vítr odnesl až někam do města? Byl bych znečistěný, nedýchatelný. Ale pořád bych tu byl. Byl bych tu navždy. Nikdo
by mě nikdy nechytil. Prostě by mi skoro nic nevadilo… Ale bylo by to fakt super!
Loučím se a odlítám!
Jan Palíšek, 9. B
Čím bych chtěl/a být, kdybych nebyl/a člověkem…
Kdybych si měla vybrat, byla bych strom. Rostla bych a rostla. Čím bych byla starší, tím
bych byla větší a silnější. Pořád a pořád. Jednou bych přerostla všechny stromy a keře.
Mé větve by se roztahovaly do šířky, až by pohltily třeba i celý les. Když by se na mě
někdo podíval, řekl by si v duchu: „Páni, to je ale velký krásný strom.“ Jak bych byla
vysoká a se silnými větvemi, lezly by po mně děti a smály se u toho a strávily by na mě i
celé odpoledne, dokud by je nevolali rodiče. Jenže má to i svoje mínus. Jak jsem velká a
silná, tak je to hodně dřeva. A chtěli by mě pořezat a využít na nábytek a na sešity a
bůhvícoještě. Jenže - jak bych byla velice vysoká, tak by mě nepořezali, protože takhle
ještě nikdy žádný strom nevyrostl. A byla bych chráněná.
Kateřina Talašová, 9. B
Už brzy mě budou nazývat popletou,
až v Ruzyni letadla pokvetou.
A můj jazyk z toho zezelená,
já vám to povím celé znova. společné dílo 3. C
Nazývá se Ruzyně,
je to přece letiště.
Brzy bude jazýček
mlsný jako perníček. Vojta Trenz
PŘÍBĚH NA „PÉ“
Ponožky plus policie
Prodavač Pavel Puk prodává ponožky. Přišla paní Pivoňková. „Pane prodavači, prosím,
prodáváte ponožky? Potřebuju pět párů ponožek,“ pověděla paní Pivoňková.
„Prodávám,“ pověděl prodavač. „Potřebujete puntíkované ponožky? Proužkované?“
„Proužkované, prosím,“ pověděla paní Pivoňková. „Proboha,“ povzdechl prodavač, protože paní Pivoňková převrhla prodavačovo pití. „Promiňte! Promiňte!“ povykovala paní
Pivoňková. „Prosím, proužkované ponožky,“ promluvila potom. Prodavač podal paní
Pivoňkové pět párů proužkovaných ponožek. „Perte pečlivě, paní. Padesát peněz,“ pověděl. Paní přikývla. Potom podala padesát peněz. „Pápá,“ pověděla paní Pivoňková.
Přitom přijela policie. „Pozor! Paní Pivoňková pozabíjela prozatím pět prodavačů ponožek! Pojďte!“ poručil policajt. Přitom poslal policajta pro paní Pivoňkovou. „Pracky
pryč!“ povykovala paní Pivoňková. „Prohledat!“ poručil policajt. Paní Pivoňková pokopala policajty, pádila pryč…
Pokračování příběhu příště…
Daniela Vavrušová, 6. C
Nicol Žáková a Linda Máčalová, 1. C
Jsou slova, která se od sebe liší jen délkou samohlásky. Pohrajete-li si s nimi, třeba vám
vyjde něco tak povedeného jako následující příběh…
Hledáme muže, který vařit může. Zasedne i rada, která bude ráda, když najde vhodný
byt, který pro něj může být. Pověsí mu na nos velký nános make-upu. Obdrží mouku,
dá ji na val, až z něho vznikne vál, aby se dort udělal. Čeká krutý osud i na krůty, budou
zabity. Zprava i zleva je slyšet zpráva z rádia. Padlo za oběť i pádlo. Padla i rána - a ta
byla raná. Kuchař krůtu poutá, dal jí i pouta. Na dort se dá poleva, krůtu taky polévá.
Ačkoli se namáhá, nebyla to marná námaha.
Marek Kunz, 6. C
Podzim
Bohužel, už je tu podzim.
Konec těch hodin proležených u vody.
Konec těch dní v kraťasech a tričku.
Rychle to uteklo, ale teď si pojďme říct o krásách podzimu, i když, jak říkám, léto mám
radši…
Podzim je kouzelný, plný změn, zvířata se chystají na zimní spánek, listy opadají, ovoce
se sklízí, je Halloween. Naprosto se změní počasí, ochladí se, víc prší a přestávají bouřky. Ve vzduchu začíná
být cítit taková ta
syrovina, spíše opadané listí. Je to všechno krásně barevné,
že by člověk až řekl,
že je to nádhera, ale
pak si uvědomí, že
ještě pár týdnů zpět
se válel v plavkách u
vody. Na podzimu se
dá vidět hodně zajímavých jevů, když
jdete krajinou a vidíte
ty barvy, cítíte tu
vůni, ale i hodně
otravných věcí, a to
třeba když týden
v kuse prší a nevyleze
sluníčko…
Podzim je plný změn
a zvratů, ale bezpochyby je krásný. A
víte čím? Tím, že bude zase až příští rok…
Neříkám, že podzim
nesnáším, ale rád ho
nemám.
Filip Holík, 3. B
Básničky na vyjmenovaná slova po Z
Štěpán Mrázek, 9. B
Jsem list a padám.
Dopadám na zelenou trávu. Byl to krásný pocit, když jsem se vznášel ve větru. Dopadl
jsem mezi mé kamarády. Už jsem v důchodu, protože je listopad.
Dominik Gábor, 9. B
Jsem list a padám. Jsem list, který se odpoutal od zbytku. Nakonec každý list spadne,
ale já jsem výjimka, protože jsem spadl už v létě. Nelíbilo se mi žít pohromadě, a tak
jsem je opustil a vydal jsem se na dlouhou pouť. Ať mě vtáhne proud větru a odnese
mě pryč. Jsem list, který je svým pánem. Jsem zelený, ale ne na dlouho. Jsem rád, že
jsem se tak rozhodl. Bum!
Jakub Vlachynský, 9. B
Jak jsme se rozloučili s plaváním?
Plavání je zábava
a vždycky u nás vyhrává.
Kamarádi, pojďte s námi,
dnes jedeme do plavání.
Honza Černohous, 3. C
Plavání máme všichni rádi,
jsme tam skvělí kamarádi.
Plaveme den celičký,
umíme i žabičky.
Lucie Psíková a Šárka Štěpáníková, 1. A
Kdybych nebyl člověkem, tak bych byl
papouškem. Každý den bych lítal po ostrově. Jedl bych jen ananas. Pak bych si
našel v džungli nějaký strom a tam si
udělal nějaký baráček z listí. A hlavně
bych nechodil do školy. Na koruně stromu bych si z klacků a listí postavil nějakou misku, do které by pokaždé, když by
pršelo, nakapala voda - a z toho bych pil.
David Sikora, 9. B
Kája Kolářová, 3. C
Kdybych nebyl člověkem, chtěl bych být
rybou. Mohl bych plout pod vodou, jedl
bych jiné ryby a nikdy bych se nechtěl
chytit na návnadu. Mohl bych, kam bych
chtěl, klidně i do těch největších hlubin.
Ale kdybych byl zlatá rybka, tak bych se
měl ještě líp, mohl bych plnit tři přání. A
byl bych šťastný. A měl bych se nádherně. Pak bych si našel svoje hejno rybiček
a plul s nimi.
Radim Řezníček, 9. B
Plavání je legrace,
loučíme se po roce.
V bazéně bylo krásně,
píšeme o nás básně.
Verča Vašátová, 3. C
Autoři obrázků:
Jakub Fabrika, Veronika Vašátová,
Karolína Kolářová a Terezie Štachová
VYSVĚTLI, CO JE PODLE TEBE NUDA
odpovídali žáci 5.-9. třídy, přinášíme to nejzajímavější
-nuda je, když se člověk nudí
-těžko popsat
-nuda je, že někdo nic nedělá a prostě se nudí a má blbé kecy, že se nudí
-neděláme nic zajímavého
-když někdo něco říká a nebaví mě to
-nevíte, co máte dělat a prostě jste takový divný
-prostě tě to nebaví a tak jsi mimo (nejsi ducha přítomen)
-když nevíš, co máš dělat, a ani to dělat nemůžeš
-nic se nechce
-není legrace
-když si s někým nemůžu povídat
-když někdo pořád mluví a mluví
-stále opakování jedné věci
Obrázky
-sedět na zadku, sedět a hledět
Elišky
Pliskové z 5. B
-když někdo nedělá, jak má
-testy, úkoly
-učitel vysvětluje a zase a zase a pořád jen mluví a hodina je nudná
-když se učíme a mně se nechce, nezajímá mě to
-někteří učitelé jsou nudní – jen mluví, nepodívají se na žáky a pak pustí
zápis
-učitelé furt mluví a nedělají srandu
-poslouchat učitele
-když se dlouho v kuse učíme
-nezábavná látka
-když jsem po nemoci a nemůžu cvičit
-když se čeká na oběd
Karolína Marečková, 2. B
Příběhy dětí ze 3. B o Mikuláši, čertu nebo andělovi.
Měli v nich použít co nejvíce vyjmenovaných slov po B a Z.
Brzy bude chodit Mikuláš. Je to starý obyčej. Čert vyplazuje jazyk na všechny obyvatele
bytů v Bydžově i Přibyslavi. Řinčení řetězů je slyšet až v Ruzyni. Bystrý anděl se na něho
zlobí. Aby byli za svítání zpátky, dají tašku s bonbóny za okno a jdou dál. Už se na ně
těšíme, za rok přijdou zas.
Kamila Marková
Byl jeden obyvatel v zemi andělů. Jmenoval se Přibyslav. Byl velmi bystrý a
silný jako býk. Měl rád dobytek a byliny.
Svoji jedinou kobylu nazýval Ruzyně.
Jeho příbytek byl krásný jako byt a nábytek měl hezký, protože to byl jeho obyčej a jeho sen bydlit v krásném bytě.
Jeho jazyk byl prazvláštní ale nádherný.
Na své kobyle projížděl celý svět a pomáhal lidem, kteří to potřebovali.
Nikola Licovová
Michaela Vašátová, 1. C
Brzy bude chodit Mikuláš, čert a anděl. Čert bývá obyčejně v černém a
má dlouhý červený jazyk. Někdo čerta
nazývá pekelník. Když přijdou do bytu,
bystře se schováme za nábytek. Za
dárky poděkujeme a návštěva odchází
z našeho příbytku.
Filip Holík
-NENUDÍM SE
Tomáš Srna, 1. A
Natálie Kolářová, 1. C
Příběh vločky
Padá vločka a ta vločka jsem
já. Padám dolů k zemi. Pád
trvá už minutu a říkám si:
„Kdy to skončí?“ Najednou
spadnu na jezírko. Přistanu
tam a vykřikuju: „Jo, jsem
dole!“ Ale nedopadlo to se
mnou dobře: dupla na mě
vrána.
Kateřina Galíčková, 6. C
Veronika Perničková, 3. A
Byl jednou jeden hodný a bystrý chlapec Mikuláš. Bydlel v malém příbytku se svými
bratry – hodným andělem a zlobivým čertem. Mikuláš s čertem chovali dobytek – kobyly a býky, anděl měl na starost jejich skromné obydlí, mlsné jazýčky a dobře se vyznal i
v léčivých bylinách. Jednoho dne se bratři rozhodli, že půjdou do světa na zkušenou.
Brzy se nachystali a vyrazili. Toulali se světem, pomáhali chudým a nemohoucím a kárali ty nedobré. Vedli obyčejný a skromný život, ale byli šťastní.
Jan Černohous, 3. C
Ve městě Přibyslav byl jeden zlobivý
kluk, jmenoval se Zbyněk. Na svatého Mikuláše se pro Zbyňka vydal
čert Slintovous. Zbyněk se čerta nebál, ale když ho čert vzal do pytle,
trochu strach měl. Čert zapomněl, že
si vzal špatný pytel s dírou. Zbyněk
dírou prošel a už utíkal domů. Rozhodl se, že bude hodný a bude konat
dobré skutky.
Jan Rosík
Byl jednou jeden čert, který přebýval u Ruzyně. Tento čert se jmenoval Zbyšek. Doma
měl hezkou černou kobylu. Rád sbíral bylinky. Doma ještě měl nábytek. Uměl se proměňovat v býka.
Markéta Plisková
Sněhulák
Byl jednou jeden vozík, na kterém bylo pět sněhových koulí. Dvě nejmenší, pak malá,
střední a velká, od každé jedna. Po nějaké době se všechny rozhodly, že už na vozíku
být nechtějí, a tak všechny slezly dolů.
Jak tak šly vysokým sněhem, začaly ty dvě malé nejmenší naříkat, že už je bolí nožičky.
Nabídla se jim střední koule, že je vezme za ručičky. Za chvíli se ozvala i malá s tím samým problémem. Opět se nabídla střední koule. Ručičky již však měla plné, tak jí řekla,
ať si jí vyleze za krk. A protože takovou tíhu nemohla dlouho nést, požádala velikou
kouli, aby je všechny vzala. Ta s tím velice ráda souhlasila.
To stvoření vypadalo skoro jako skřítek, ale ještě mu přece něco chybělo. První věci,
které uviděly, byly uhlí na zimu, mrkve pro zvířátka a spousta hrnců. Rozhodly se tedy,
že si nějaké půjčí. Vypůjčily si tedy deset uhlíků, jednu mrkvičku a jeden hrnec. Vše, co
si vypůjčily, to hned využily: mrkvičku jako nos, hrnec místo čepice, uhlíky na oči, pusu a
knoflíky.
Sněhový skřítek si usmyslel, že zůstane tady. Bylo tu větší teplo než všude jinde. A tak
tady zůstal. Lidé si ho brzy všimli a začali mu říkat „sněhulák“. Byl celý ze sněhu a krásně se to k němu hodilo.
Max Vanča, 6. C
Já sněhová vločka
vypadám jak kočka.
Padám a padám
na zem tichou,
zasněženou celou.
Vidím stromy,
krásně ozdobené domy.
Ale žádnou moji sestru,
kterou znám jen ze snu.
Děti si hrají ve sněhu
a máma jim upekla k obědu
něco dobrého a voňavého,
ale měli to už ve středu.
Tahle zem je tak krásná,
jako žádná jiná mračna,
z kterých padám já,
velká sněhová vločka.
Tereza Eva Valová , 6. C
Oliver Konečný,
1. A
Vratislav Vacula,
3. B
David Havlík, 1. C
Jednou jsem se snášela
a náhle jsem něco uslyšela!
Bylo to černé, letělo to,
řeknu si rychle: „Co to?“
Potom to udělalo „Krá, krá!“
Byla to vrána Klára.
„Milá vráno,
dobré ráno!“
Vrána jen vydechne
a nic mi neřekne!
Letím dál a v tu chvíli
dole vidím krajinu.
Dochází mi všechny
síly,
Najednou už jen cítím
studenou, studenou ruku sněhu.
Teď jen budu sloužit lidem.
Nemají ke mně něhu.
Filip Suchánek,
3. B
Cesta z mraků je velmi dlouhá a je velmi krásný pohled na celé zasněžené město. Vedle
mě letí moje kamarádka Rozárka. Pod námi projíždí zasněžená auta a cítím vůni perníků, cukroví a skořice. Slyším Vánoce a cinkání zvonků. Je to krásný pocit. Už se blížím
k zemi a najednou spadnu holčičce na čepici. Škoda, že ten pocit můžu zažít jenom jednou. Kolem mě projíždí Santa se soby. Mává mi.
Pomalu už taji…
Zuzana Velká, 6. C
Šárka Zapletalová, 6. C
Jak jsem si tak padal, uviděl jsem raketoplán, který protnul zvukovou bariéru takovou rychlostí a s takovým hlukem, že jsem
byl rád, že jsem nevletěl přímo do motoru.
Tak jsem si tak padal a padal, uviděl jsem
zemi a řekl jsem si, co se se mnou stane, až
dopadnu… Po několika minutách jsem dopadl na sklo auta a to mě setřelo jako kapku vody. Poté jsem proudil různými kanály
a říčkami, až nakonec jsem žbluňkl do moře, které bylo plné života a mých starých
známých.
Dominik Buchar. 6. C
Jakub Fabrika, 3. C
Vojtěch Kolouch,
3. A
Můj andělíček se jmenuje Jituška.
Bydlí v Obláčkové ulici číslo 97. Jituška
pomáhá hodným lidem a hlavně dětem. Je můj Andělíček strážný. Dává
na mne pozor, aby se mi něco nestalo.
Anděl Vločka
Bydlí v ulici Mráčková 4. Celý den se stará
o to, aby padal sníh. Nejvíc práce má
v lednu, prosinci a v únoru. Vůbec nespí,
pořád něco zařizuje. Má rád hodně sněhu.
Dívá se, jak si děti staví sněhuláky.
Nejraději by je stavěl s nimi, kdo ví…
Dárečkový anděl
Můj andílek bydlí na adrese: Radostná 33,
ve fialovém domečku. Má dlouhé, hnědé
copy a na jejich koncích zlaté mašle. Nosí
modré šatičky. Celý den se usmívá a vyrábí
dárky ze svitu hvězd. Nejraději má dětskou
radost a smích.
Dárkový anděl
Blíží se Vánoce a andělé sledují všechny
děti, jestli jsou hodní. Mají hodně práce.
Můj anděl se jmenuje Andělka. Je to úžasná osobnost. Nejraději rozdává dárky hodným lidem a miluje rozzářené oči malých
dětí.
Svého andílka popisovali Alexandra Orlová, Markéta
Klableňová, Vojtěch Kolouch a Štěpánka Miklová ze 3. A
Veronika Novotná,
3. A
Když jsme byli venku
Dnes jsme šli s celou třídou na vycházku. Když jsme vyšli před školu, uviděli jsme namrzlou krajinu. U školy mezi stromy skákala veverka. Když jsme procházeli kolem keřů, nemohli jsme se vynadívat na zmrzlé listy. Ani já jsem neodolal a utrhl jsem si rampouch.
Také jsme šli kolem školky, do které chodí moje sestřička. A pak jsme se vrátili zpátky
do školy, kde bylo krásně teploučko.
Tomáš Zaoral, 3. C
Návštěva Kroměříže - 5. C
Od paní učitelky jsme se dozvěděli, že pojedeme do
kroměřížského muzea na Egyptskou výstavu. Byl čtvrtek 6. listopadu a šli jsme od školy na autobusové nádraží. Přijel pro nás autobus a jeli jsme do Kroměříže.
Nejprve jsme šli do muzea a tam jsme se nejdříve rozdělili do skupin. Měli jsme si zabalit věci na archeologickou výpravu. Potom jsme si poskládali mapu a pak
jsme přiřazovali obrázky k exponátům. Také jsme si
namalovali buď Nefertiti nebo faraona. Na závěr programu jsme se přesunuli do herny, kde jsme se mohli
obléct do kostýmů, nechat se namalovat, napsat si své
jméno hieroglyfem nebo si lehnout do dřevěné faraonovy hrobky. Ještě jsme se podívali do Podzámecké zahrady. Byli v ní pávi, opice, daňci, kachny, a dokonce i morčátka.
Také tam bylo moc krásných stromů. Na závěr jsme utíkali na autobus, ale naštěstí jsme
ho stihli.
Tereza Šůstková
Následující příběh byl oceněn v soutěži pořádané SOŠ Luhačovice:
Utíkej, rychle utíkej!
A tak jsem se vydal na dobrodružnou výpravu za pokladem. Vyzbrojen svou
nejlepší zbraní - zdravým rozumem. Vydal jsem se na cestu plnou temných parků, ulic a
nástrah. Na cestu daleko od bezpečí domova a sociálních sítí. Na cestu plnou kdejakých
pochybných pobudů a agresivních psů. Mám docela strach o svůj život, taková procházka do krámku se může zvrhnout v boj o holý život.
I přesto jsem sebral odvahu a dal jsem se sám na tuto dobrodružnou výpravu. Musím to učinit, přece se nebudu koukat na film bez pořádného občerstvení. Popcorn,
chipsy, zmrzliny a všelijaké limonády mě čekaly na konci mé cesty.
Ani jsem si nestihl přepočítat drobné v peněžence a už jsem narazil na první nástrahu. Jedna z nejzákeřnějších pastí, kterou jsem kdy viděl: ležela přede mnou na zemi a
čekala, až se po ní sklouznu. Avšak já jsem zapojil mozek a obratně tu banánovou slupku obešel.
S pocitem úspěchu jsem kráčel dál a vzal jsem to zkratkou. Sotva jsem ušel metr,
když jsem zjistil, že na mé obvyklé zkratce je něco v nepořádku.
V cestě mi stála hluboká díra. Mohl bych ji snadno obejít, avšak nejprve jsem si pozorně přečetl cedule v blízkosti díry. Na ceduli mířící šipkou do díry bylo napsáno
„Zajímavá díra“. Na té mířící směrem k cestě bylo „Nezajímavá cesta“.
„Tak na tohle by se chytil jenom hlupák!“ prohlásil jsem.
Opět jsem se hrdě vydal na cestu - a najednou padám dolů. Spadl jsem, strašná rána
a všude byla tma. Že já blbec nekoukal na cestu.
Díra byla hluboká snad kilometry, nebo se to tak mohlo zdát vzhledem k mojí fyzické zdatnosti. Ach, kdybych jen pořád neseděl za tím počítačem, tak bych se z téhle situace dokázal dostat. No ni, tak tedy opět použiju mozek.
Když tu náhle jsem ve tmě uviděl dvě rudé oči. No tak, přece nejsi takový hlupák,
aby ses bál. Ale ony se přibližovaly… No, myslím, že by nebylo hloupé utéct.
Začal jsem utíkat, sice jsem nevěděl kam, ale utíkal
jsem. Nebylo úniku, jenom jedna cesta. Ale ne, toho
jsem se obával, to snad tady umřu, protože jediná
cesta byla nahoru. Ale strach je mocnější než lenost,
a dokonce i než moje kondice.
Najednou jsem byl tak silný, že jsem se zvládl vyšplhat nahoru pomocí kořenů a výběžků v díře, a to
normálně nevyšplhám ani „horolezeckou stěnu“ na
hřišti pro děti.
Chvíli jsem ležel na zádech vyčerpaný a udýchaný.
Neměl jsem ani chuť na ty dobroty, co mě čekají na
konci mé výpravy. Ještě jednou jsem se koukl do
díry. Nic tam nebylo, tma jako v pytli. Raději jsem
utíkal do bezpečí svého domova. Tak to vypadá, že
už hodně dlouho nikam nepůjdu.
Petr Bódiš, 6. A
Jakub Werner, 9. B
Ondřej Hrdina, 3. A
Tomáš
Kotík
1. A
Vanessa Chudárková, 2. A
Augustin
Janský
4. A
Cesta na pastvu
Bylo krásné zimní ráno… rampouchy na všech větvičkách… a stopy ptáků v lesknoucím
se sněhu. Vřelé pozdravy od kamarádek ve spojení s tím, co mne naplňuje, venku
cvakají podkovy jakýmsi rychlým chodem. I koně se těší ven, procválat si louku po kolena ve sněhu. Vůně venkova, když jsem ji vedla, naplňovala mě radost… věděla jsem, že
je to správně a na nos mi dopadla sněhová vločka. Byla malinká a zářivá, podívala jsem
se do očí Silinky a uviděla v nich odraz snížku, který začal padat. Cesta na pastvu ubíhá
rychle, už jen kousek a vypustím ji do „divočiny“. Překročení klády a už jsme na pastvě.
Naposledy jsem se k ní přitulila a zalil mě pocit tepla, bylo to jako vlna, která se rychle
šíří po těle. Vypustila jsem ji a uviděla, jak odstín temnoty mizí v nevinné bílé tmě.
Veronika Lagová, 8. B
Zima
Už nám zima začíná,
krajinu zakryla bílá peřina.
Popadneme sáně
a hurá na stráně.
Projedeme krásné kopce,
užijem si prázdniny,
postavíme sněhuláka,
máme radost ze zimy.
K večeři máme pečeného kapra
a salát bramborový.
Kdo už nemá plná ústa,
tak zazpívá písničku
nebo řekne pěknou básničku.
Až ta krásná zima skončí,
tak nastane jaro plné kvítí
a sluníčko zase zasvítí.
Regina Tomanová, 7. A
Barbora Baštincová, 5. B
Nicole Válková, 3. C
Veronika
Chlebíková,
2. B
Na Vánoce bývám doma,
já a moje rodina.
Zpíváme a pečeme si,
vždyť nám svátek začíná.
Vánoce jsou svátky klidu,
u nás to však neplatí,
do vany si dáme rybu,
snad se nám to vyplatí.
Sníh už z okna vyhlížíme,
ať je bílá nadílka,
budem stavět sněhuláky,
zvládneme i andílka.
Slyším zvonek zvonit z dálky,
snad to bude Ježíšek,
pod stromečkem nechal dárky,
pro mámu snad kožíšek.
Barbora Mazáčová, 5. B
Byl to krásný, čímsi výjimečný den
Z krásného snění jsem se probudila,
hnedka jsem ze své postele vyskočila.
V hlavě mně proudila jen jedna myšlenka,
že na tento den bude krásná vzpomínka.
Podívala jsem se z okna ven,
ano, je to tady, je tu Štědrý den.
Každé ráno k babičce chodím
a vánoční stromeček jí moc ráda zdobím.
Potom rychle utíkám domů zpátky
a koukám se na pohádky.
Koledy hrají v rádiích,
melodie jako ve snech mých.
Už je tu čas jít ke stolu:
kapr, bramborový salát a k tomu kolu.
Najednou zazvoní zvoneček,
zvuk, na který čeká
každá holčička i chlapeček.
Tak tedy utíkáme pod stromeček,
každý si vezme svůj dáreček.
Ale Štědrý den není jen o darech a překvapeních,
hlavně ať jsme všichni spolu a šťastní o Vánocích.
Jakub Javor, 2. A
Simona Hrachovská, 8. B
Marie Tihelková, 3. C
Zima
Ta pravá zima začíná
21. prosince. A hodně
se tomu divím, že
ještě než teda zima
začne, tak už na listopad máme různá rčení, např. Martin na
bílém koni anebo
Kateřina na ledě,
Vánoce na blátě. Je
to zajímavé.
Zima je vždy - až na
minulý rok - krásně
bílá. A protože ráda
maluju a kreslím, jsou
z toho vždy překrásné obrazy.
Babička vždycky říká: „Ať je zima, jaká chce, a začíná, kdy chce, Vánoce to nezkazí.“
Ano, také si myslím, že je to pravda. Když si vzpomenu na minulý rok, byly to Vánoce
bez sněhu, sice to nebylo to pravé ořechové, ale Vánoce to nezkazilo.
Moc bych si přála, aby ty letošní Vánoce byly ty nejlepší. Protože slyšet smích všude
okolo sebe je nejlepší lék na smutek. A k tomu vidět děti, jak si užívají zimních radovánek, a nejen vidět, ale prožívat to s nimi, to je nádhera. Taky se těším na letošní zimu,
protože jsme se přestěhovali do Otrokovic a já si našla nové kamarádky, tak se už
těším, jak to budeme spolu prožívat. Už vidím, jak se koulujeme, stavíme ze sněhu
postavičky a užíváme si spolu.
A taky se těším na Vánoce moc a moc, protože budeme všichni spolu a kopa dárků, to
mě vždy zahřeje u srdce. Zima je prostě nádherná!
Adam Štourač, 4. A
Tereza Eva Valová, 6. C
Zimní víla
Blížily se Vánoce, ale sníh nikde. Děti byly smutné. Vánoce bez sněhu nemůžou být.
Odvážná holčička Kája šla hledat zimní vílu, protože slyšela, že o sníh se stará právě
ona. Šla dlouho lesem. Teprve za nejvyšším dubem objevila zámek zimní víly. Představte si, spala. Kája ji zlehoučka probudila a rychle spěchaly do vesničky.
Nastal Štědrý den. Ráno děti rozhrnuly závěsy na okně a hurá! Vidí zasněženou krajinu. Zimní víla přinesla sníh! Opravdu, zimní víla a Kája byly tady. Vánoce můžou začít.
Doubravka Zvoníčková, 4. A
Dárky z minulého roku byly skvělé. Celý rok se mi
celkem dařilo, zažila jsem tábor v sedle na koni a
poznala tam nové kamarádky. Mé Elsince se daří
také moc dobře, napsala Ti svou psí tlapkou první vánoční dopis. Moc se na Tebe těšíme, až konečně přiletíš.
Verča
Milý Ježíšku!
Děkuji Ti za to, že se mi nic nestalo ve florbale a
že jsem pořád zdravý. Moje jediné přání jsou
letos gumičky.
Tvůj Kuba
Milý Ježíšku, moc Ti děkuji za dárky, které jsem dostala o
loňských vánocích. Jsi moc hodný. Letos se tolik nehoň,
ráda bych letos od Tebe našla korálky na navlékání náramků.
Tvoje Mája
Milý Ježíšku,
moc bych si přál pro všechny mnoho štěstí, lásky, odhodlání a velice šťastný život. A
moc dárků pod stromeček.
Lukáš Mamula
P. S. Možná i móóóóc sněhu.
Milý Ježíšku,
k Vánocům bych chtěla hodně
sněhu a taky lyže. Taky bych
chtěla kaktus, klidně i armádu
kaktusů. Taky bych chtěla,
aby všichni byli v pořádku.
Chtěla bych štěstí, radost,
žádný smutek a aby všem
bylo dobře. Díky, očekávej
další moje dopisy, jelikož jsem
toho hodně zapomněla.
Daniela Vavrušová
David Havlík, 1. C
Milý Ježíšku!
Děkuji Ti za minulé dárečky a doufám, že mi i letos nadělíš ještě víc, než jsem si sám
přál. Moc se na Tebe těším.
Davča
Milý a zlatý Ježíšku, minulý
rok jsi mě hodně potěšil a
děkuji Ti ještě jednou za
skvělé tetovačky. Prosím
Tě, moc, moc, moc bych
chtěl skateboord.
Tomášek
Lucie Štouračová, 1. C
Milý Ježíšku,
chtěla bych, aby byla celá naše Země
v bezpečí a nikdy ji nic neohrozilo. Abychom se měli pořád tak dobře, jako se máme teď. Aby konečně napadl nějaká sníh a
byl aspoň tři metry vysoko. Aby byla celá
naše rodina v bezpečí. Aby neexistovali
žádní nebezpeční lidé. Prostě abychom se
měli dobře. Kdybys mi to prosím splnil, byla
bych moc šťastná.
Michaela Rosíková
Ana Vaňková, 2. A
Milý Ježíšku!
A svá tajná přání napsali kluci a holky ze 6. C
Václav Brázdil, 2. A
Dopisy Ježíškovi psaly děti ze 3. C
Než Vánoce opravdu začnou, je důležité mít napečeno…
(pekla 4. A a 6. C)
Linecké kolečko
Ahoj, představím se ti. Jsem linecké kolečko. Lidé se těší, až mne na Štědrý den
ochutnají. To budu teprve správně uleželé. Upekli mě s láskou pro všechny příbuzné a
sousedy stejně jako všechna ostatní kolečka, která se mnou leží v krabici. Mám
spoustu kamarádek: například vanilkové rohlíčky, skořicové hvězdičky slaďounké perníčky a spoustu dalšího cukroví. Všichni trpělivě čekáme na tu slavnostní chvíli, kdy se
dostaneme na talíř.
Vidělo jsem i stromeček a děti, jak ho zdobí a vesele si zpívají koledy. Stůl už se chystá
k večeři. Samozřejmě jsem na stole mezi prvními. Přibíhají děti a zasedají s rodiči
k večeři. Po večeři přicházejí na řadu dárky. Každý našel pod stromečkem to, co si
přál.
Když jsou dárky rozdané, je čas na nějakou dobrotu. Už přicházím na řadu. K tácku se
přibližuje malá ručička, bere mne a já vím, co se stane. Vidím bílé zoubky. A mlask…
Zdeňka Janíková
Jsem sádlový koláček s marmeládou
Tak jsem se teda pařil v té sauně,
které ta monstra lidi říkají trouba, a
pak mě vytáhli. Dali mi marmeládu. A
dali mě za okno chladit. A pak mě
teda s kamarády dali na talíř. Inu, tak
jsme čekali. Najednou, když hráli
koledy, zazvonil zvonek. A pak byly
pod stromkem dárky. A najednou si
mě to monstrum vzalo a rozcupovalo!
Zuzana Nováková, 2. B
Pavel Mrázek
Perníček
Někde jsem se octl, ale kde? Aha,
v obchodě jsem a už si mě někdo
bere. Jsem zajat, jsem zajat
v šustící věci, hurá… Jsem zachráněn!
Néé… jsem snězen… he he he é
Jiří Hána
Vánoční cesta vanilkového rohlíčku
Jsem vanilkový rohlíček. Když jsem byl v troubě, začal se ve mně probouzet život. Jak
mě vytahovali s ostatním cukrovím, sahali na mě lidé rukama, aby zjistili, jestli budu
dobrý. Jak mě osahali, užasli, že asi budu vynikající. Po chvilce v kuchyni mě přemístili
s ostatním cukrovím do lednice. Byla tam zima, to vám řeknu, že jsem myslel, že
zmrznu. Když mě vytahovali z lednice, řekl jsem si: „Už se těším, jak půjdu na vánoční
stůl.“ Mé očekávání se splnilo. Už jsem byl na stole, celý natěšený, až si mě někdo
vezme. Říkal jsem si, jak asi budu chutnat tomu klukovi, který si mě vzal…
Jsem perníček
Cítím, jak se valí na mě těsto, jak se peču a jak mě zdobí.
Jsem ve tvaru soba a mám krásný červený čumák - a jaké
mám krásné popruhy s rolničkami! Když mě dozdobili, dali
mě na talíř za ostatními perníčky. Cítím, jak si mě někdo
vzal a jak mě jí. A sotva mě snědl, zapil mě mlékem a pak
jsem byl v bříšku.
Sabina Věrná
Martina
Špačková
5. B
Jsem čokoládový perníček
Jsem křupavý, dočerna upečený, čokoládou politý, výborný vánoční perníček. Děti
sedí v jídelně a už se těší, až dojí večeři a pustí se do mě. Vedle mého talířku bliká
vánoční stromeček. Má čerstvá vůně se line až do jídelny. Už slyším řev dětí! Fúú… a
už letím do žaludku.
Pavel Vysloužil
Julie Krkošková
V ánoční
A lergeny
N ejsou
O říšková
C ukrátka
E lektrická
Max Vanča
Anna Salajová, 3. A
Jsem linecké kolečko
Můj život začal jako hromádka surovin. Pak jsem byl těsto, vláčné, sladké a vychlazené. A znenadání mě omráčil váleček! Když jsem se probudil, byl jsem na plechu
s ostatními kolečky z těsta. Pak jsem při pečení znovu usnul. - Ale co to je? Něco lepkavého a sladkého. - Ale co. Teď držím s kamarádem při sobě. Nesníš mě, že ne?
Marek Kunz
V ánoční
A tmosféra
N ení
O
C itlivých
E mocích
Vánoční stromeček
Byl jednou jeden smrček. Stál v lese a byl tam úplně sám. Jediný, kterého si nikdo
neodnesl na Vánoce domů. Moc chtěl být vánočním stromečkem a ne jen obyčejným smrkem. Přál si být nazdobený a pěkný, aby pod ním ležely dárky. Byl moc
smutný.
Už nevěřil, že se mu přání splní, ale na Štědrý den ráno se to stalo. Přišel myslivec,
který byl moc rád, že konečně objevil pěkný stromeček pro svou rodinu.
Když byly konečně doma, smrček se nemohl dočkat toho, až ho krásně nazdobí a
budou pod ním dárečky. Večer se celý krásně rozzářil, všude visely veselé baňky a
pod stromečkem radostně děti rozbalovaly své dárky. Smrček byl moc rád, že není o
Vánocích sám a dělá radost všem kolem. Jako správný vánoční stromeček provoněl
celý dům.
Lucía Vaňková, 4. A
Vločka
Padám z nebe pomalu a skoro sama.
Rozhlížím se kolem. Vidím krásnou zasněženou krajinu. Pozoruji v dáli maličký
kostel a zasněžené domy. Vidím děti,
které se hrají koulovanou a stavějí sněhuláky. Stromům se ohýbají větve
z toho, jak je mají zasněžené. Šišky už
dávno popadaly. Kočičí a psí stopy jdou
ve sněhu krásně vidět. A já pořád padám.
Zem se blíží. Vtom si se mnou začne hrát
vítr. Vynese mě rovnou nad střechu nejbližšího domu. A já znovu padám. Lehce
a klidně. Střecha je u komínu příjemně
teplá, teploučká. Pomalu se rozpouštím,
až je ze mne pouhá malinká kapička vody.
Petra Poláková, 4. A
Eliška Večeřová, 7. A
Citronový rohlíček
Jsem citronový rohlíček a brzy mne někdo sní. Zítra začínají Vánoce. Za okny tiše padá sníh a z venku se na mne usmívá sněhulák. Je krásný podvečer, děti se chystají ke
spánku. Usínám spolu s dětmi. Druhý den děti vesele poskakují u stromečku. Vedle
mne leží na talíři linecká kolečka a ořechově perníčky. Pomalu se blíží štědrovečerní
večeře. Maminka prostírá na stůl. Najednou se ke mně přiblíží jedno z dětí a…
Adventní svíčka
Ahoj, jsem adventní svíčka a povím ti o mé cestě na adventní věnec. Začalo to, když
mě vyrobili. Šikovné ruce mi daly tvar a oranžovou barvu, připevnily knot a šup do
obchodu. Chvíli to trvalo, než si mne vybrala jedna moc hodná maminka. Když mne
s ostatními svíčkami připevnila na adventní věnec, její dvě děti se radovaly. Byla čtvrtá adventní neděle a já jsem se moc těšila. Ten den mě zapálí poprvé. Když přišel večer, vzplanula jsem zářivým světýlkem. Bylo mi krásně teplo. A všude kolem mě poskakovaly veselé děti, které se těšily na blížící se Vánoce.
Pavel Mrázek
Petra Poláková, 4. A
Barbora Vavřínková, 4. A
Zvířátka o Vánocích,
a ještě k tomu
anglicky…
Malovaly děti z 2. B
Jan Staněk, Jan Tulach, Jan Križan, Dominik Bezděčík, Matěj Menšík, Martina Špačková, Marie
Macháčková, Eva Kůřilová, Barbora Baštincová, Denisa Marčíková, Marek Neulinger, Simona
Jurášková
Michaela Medková, 4. A
Jednoho krásného dne mě, vločku Sněhulku, vypustili z oblak a říkali: „Už jsi dost stará, abys šla dolů a udělala těm dětem tam na zemi velkou radost, že už padá sníh.“
Tak já jsem teda šla (přesněji řečeno padala). Ale co se mi nestalo, já jsem se trochu
nahnula doprava, abych se podívala, jestli děti mají radost z těch vloček, co jsou už na
zemi. Ale jak jsem se nahnula, tak jsem začala padat tak rychle na pravou stranu, že
byste mě ani nepostřehli. A když jsem se konečně vzpamatovala, tak jsem pocítila, že
začínám tát. A víte, proč jsem začala tát? Protože jsem začala padat nad město Otrokovice a tady bylo tak teplo, že by se tu dalo ještě opalovat. A tak spadla - vlastně
nespadla, protože roztála - první vločka na Otrokovice.
Petr Solař, 3. C
Barbara Fischerová, 6. C
To byste nevěřili, co se mi stalo, než jsem dopadl na zem. To jsem padal a padal, když
tu najednou jsem se přilepil na čelní sklo letadla. Už jsem myslel, že je se mnou
ámen, ale potom se stalo něco, co by vás ani ve snu nenapadlo. Letadlo vytáhlo stěrače a já jsem zase létal ve vzduchu. Jak jsem tak padal, tak jsem se začal nudit, ale
nuda hned skončila, protože jsem začal cítit cukroví. To už jsem věděl, že se pomalu,
ale jistě blížím dolů. Poté jsem viděl lidi kupovat stromečky, zdobit ulice a také jsem
viděl své kamarády, kteří už dopadli. A tak jsem byl rád, že jsem dopadl k nim.
Martin Zakopal, 6. C
Ach, ty Vánoce
Už se blíží Vánoce,
dohadujem se, kdo co chce.
Ve třídě je spousta řevu,
nikdo nediví se tomu.
Přece každý něco chce,
přece každý si něco přeje,
přece každý má sny své,
přece už jsou VÁNOCE.
Ježíšku, nestyď se, přijď k nám,
já tě s láskou přivítám.
Dva metry dlouhý dopis bude pro tebe,
to opravdu bude jenom ode mne.
Já si přeji kolo, mobil,
kdo to zvonil? Kdo to byl?
To byl přece Ježíšek!
Zaskočil mi oříšek.
Dostala jsem kolo, mobil,
Ježíšek tu přece jen byl.
Karolína Holcová, 7. B
Zdeňka Janíková, 4. A
Vánoce
Vánoce jsou krásný čas,
těšíme se na ně zas.
Vykrajujem perníčky,
zdobíme den celičký.
Máme rádi čokolády,
každý den je jíme rádi.
Na nebi vyšla první hvězda
a mně se to vůbec nezdá.
Pod náš malý stromeček
ukryl někdo dáreček.
Dáme si rybu,
ta nemá chybu.
Až zazvoní zvoneček,
rozbalíme dáreček.
Dorota Karlová, 5. A
Vánoce a naše třída 5. A
Na Vánoce se každý těší. Někdo by chtěl plyšáky, druhý mobil a třetí oblečení. Skoro
každý bude mít rýmu a kašel. Například já už mám dopis pro Ježíška napsaný a je dva
metry dlouhý. Někteří ve třídě ho teprve začnou psát. Snad bude hodně sněhu, abychom mohli vytáhnout sáně. Všichni si oblékáme teplejší oblečení. Jinak si myslím, že
každý chce hlavně být se svou rodinou a aby vše dopadlo dobře, bez jakýchkoli tragédií. Někteří už učení odbývají, myslí si, že za chvilku budou prázdniny a už jim na tom
moc nezáleží. Tak zhruba takhle jsme se změnili.
Fatima Gheriani
Diana Šťastná, 8. C
Vánoční příběh (Irena Mrhálková, 8. C)
Když jsem se dnes ráno probudila, jako první jsem se podívala z okna a ano, moje přání
se vyplnilo. Venku bylo krásně bílo, jako z pohádky a sem tam ještě poletovalo pár malých vloček. Celá šťastná jsem sešla dolů po světýlky vyzdobených schodech do kuchyně
a popřála všem krásné vánoční ráno.
Posadila jsem se ke stolu přesně vedle bráchy a ségry, kteří byli stejně hezky naladění
jako já. Maminka nám nachystala výborné horké kakao s vánočkou. Až to všechno dodělala, posadila se vedle tatínka, který právě odkládal noviny stranou a s radostí upil
své horké kakao. Poté jsme si povídali o tom, jak už se těšíme na večer, jak je krásné, že
sněží, a taky ty nepříjemné věci – hlavně pro nás tři děti –, jako je uklízení. Ale mě teď
ani úklid netrápil.
Přemýšlela jsem o Ježíškovi. Zajímalo mě, proč si lidé vymysleli, že existuje a ještě ke
všemu nosí dárky, když to stejně pravda není. V tu chvíli jsem se zarazila. Loni na Vánoce jsem dostala dárek, o kterém nikdo neřekl, že by mi ho koupil. Dokonce si to neřekli
ani mezi sebou. Prostě šlo o dárek, co se tu objevil jen tak. Nikdo se tím dál nezabýval,
všichni totiž dospěli k závěru, že je to dárek od někoho z rodiny, kdo se prostě nechce
přiznat.
Nebylo to ani drahé, ani krásné. Byla to stará zrezivělá rolnička, nezvonila. Teda alespoň
já ji neslyšela. Vlastně ji neslyšel nikdo – jen moje malá sestřička mě pořád přesvědčovala, že zvoní. Řekla jsem jí, ať si nevymýšlí, protože já jsem ji neslyšela. Ale byl to přece
MŮJ záhadný dárek. Proč ona ji slyšela, a já ne?
Najednou jsem se rychle probrala ze vzpomínek a běžela do mého pokoje a celý ho
obrátila vzhůru nohama, abych našla starou hloupou rolničku, která mi pořád visela
v hlavě. Našla jsem ji! Byla mezi starými krámy v šuplíku. Rychle jsem zkusila, jestli zvoní. Ale nezvoní. Šla jsem tedy za sestřičkou, aby to zkusila. Řekla, že ji slyší. Nechápala
jsem.
Najednou se mě zeptala, jestli věřím na Ježíška. Řekla jsem, že ne a ona že už je taky
dost velká, aby přestala. Ale ona mi v klidu řekla, že věřit bude pořád a já bych měla
taky. Ptala jsem se jí proč. Ona mi odpověděla, že ta rolnička asi sama nepřišla. V tu
chvíli mi to došlo. Ona je jediná, kdo ji slyší. A taky jediná, kdo věří.
Sice jsem si říkala, že to bude hloupost, ale sevřela jsem starou rolničku v dlaních, zavřela oči a řekla si, že věřím. Nadechla jsem se a zazvonila rolničkou u ucha. Slyšela
jsem ji! Ale nezněla jako rolnička. Zněla jako ten nejkrásnější
zpěv na světě. Když jsem se na ni podívala, tak už jsem
v dlaních nedržela starou škaredou rolničku, ale krásný zlatý
David
zvoneček.
Kapsa
3. C
Vyměnily jsme si s mou sestřičkou zaražené pohledy a já se
opřela o zeď a svezla se po ní na zem. Má sestřička odešla. A
já tam jen tak seděla a zvonila si krásným zvonečkem. Večer
byl krásný, spousta dárků, dobrá nálada, prostě vše. A když
už jsem večer ležela v posteli, tak jsem myslela na krásný
zlatý zvoneček a zpěv jako od andělů.
Když jsem se ráno probudila, zvoneček tam nebyl. Hledala
jsem všude, ale marně. Nevím, jestli to byl sen nebo ne. ..
David Kapsa, 3. C
William Bittó, 3. A
Byl to zvláštní, čímsi výjimečný den. Ráno jsem
se probudil a nemohl jsem najít speciální VÁNOČNÍ ponožky. Ty ponožky mi dodávaly energii
a vánoční náladu. Byl jsem zoufalý, hledal jsem
všude, i rodičů jsem se ptal, ale nevěděli. Říkal
jsem si, dneska už je asi nenajdu.
Celý den jsem byl bez energie, bez nálady…
Na večer jsem se netěšil, protože bez mých ponožek to nebude ono. Večer jsem neměl chuť
k jídlu a ani jsem se netěšil na dárky.
Šli jsme ke stromečku rozbalovat dárky. Vzal
jsem si dárek se svým jménem – byl obzvláště
měkký. Rozbalil jsem ho a našel jsem tam svoje
VÁNOČNÍ PONOŽKY!
Štěpán Zvoníček, 8. B
Velké přání malé Simonky
„Co mám ještě udělat?“ zeptala se sekretářka.
Ředitelka se podívá na hodinky a řekne: „Měly bychom být už dávno pryč. Teď už toho
stejně moc nestihneme.“
Sekretářka kývne hlavou a řekne: „Ještě tady máte vánoční přání od Simonky. Nezapomeňte, Vánoce jsou už za pět dní.“
Ředitelka vylekaně řekne: „Sakra… Mám na rodinu tak strašně málo času, že když večer
přijdu domů z práce, Simonka už spí a nemám nikdy čas si s ní promluvit o škole. Nemám ani čas koupit jí dárky. Víte co? Kupte
to vy. Vemte si seznam dcery a kupte všechno, co si přeje. Na penězích nezáleží. Bojím
se, že dcera bude na mě naštvaná, nejspíš
právem, tak alespoň chci, ať má hezké Vánoce.“
Sekretářka na to odpoví: „Víte, že vaše rozkazy vždy plním, ale tentokrát to vážně nejde.“
„Cože? Copak si devítiletá holka může přát
něco, co nemůžu koupit? Ukažte mi ten seznam.“
Sekretářka mlčky podá ředitelce seznam a
v něm je napsáno:
„MILÁ MAMINKO, NA VÁNOCE BYCH SI PŘÁLA, ABY SIS NA MĚ UDĚLALA KAŽDÝ DEN ALESPOŇ PŮL HODINY ČASU. MÁM TĚ MOC RÁDA. SIMONKA.“
Sabina Petříková, 8. C
Petr Navrátil, 7. B
Je ráno… teda skoro… jsou čtyři hodiny… a já nespím, i když bych měla. Blíží se Vánoce. Za tři dny už je to tu.
Sníh předevčírem napadl a když pohlédnu do okna, vidím, že tam vločky poletují i
teď. Rozhlédnu se po pokoji. Měsíční svit se odráží od zdi a osvětluje můj pokoj. Na
stole a okenním parapetu se promenáduje má vánoční výzdoba. Všude je čisto a voňavo. Silné aroma jehličí, svíček, cukroví a čerstvého sněhu si hledá cestu k mému
nosu. Miluji Vánoce!
Eliška
Gergelová
4. A
Jednoho rána jsem se vzbudila
a peřinou jsem se víc přikryla.
Šla jsem pak k oknu a dívala se ven,
byl to zvláštní, čímsi výjimečný den.
Za oknem jsem zahlédla podivný stín,
všimla jsem si, jak leze na komín.
Poté jsem viděla, jak leze dovnitř,
bála jsem se, aby to nebyl třeba lupič.
Hned jsem letěla za rodiči do ložnice,
když si mě všimli, měli radosti ještě více.
Řekla jsem jim o tom lupiči,
že asi vylezl na střechu, někudy po tyči.
Řekli mi, ať se nebojím,
snad to nějak ustojím.
Ať se jdu podívat pod stromeček,
třeba tam budu mít dáreček.
Doběhla jsem do obýváku,
dárků plnou hromadu,
byla jsem ráda, že mám mámu i tátu
a zvedlo mi to náladu.
Nicol Válková, 1. C
Vánoční povídka
Magdalena Píšťková, 8. B
Spustím nohy z postele, nazuji si papuče, přehodím přes sebe župan a celým pokojem
projdu až ke dveřím na zahradu. Otevřu a na chvíli zadrkotám zuby, když se srazím
s chladným vzduchem. Vejdu na zahradu a potichu za sebou přivřu dveře. Je ještě
tma, ale venku svítí pouliční lampy. Sleduji tu bílou nádheru a přemýšlím.
Když jsem byla malá, máma mi často vyprávěla, že mi dárky nosí malý bílý koník
s rolničkami na hřívě. Vždy si představuju, jak najednou vyletí z oblaku a potřásá hřívou. Jen sníh se za ním sype.
Najednou mě ze snění vytrhne cinkání rolniček. Zdá se mi divné, že o půl páté ráno
slyším tento zvuk. Natáhnu ruku a nechám na ni dopadat studené vločky… Téměř
okamžitě se rozpouštějí… A pak za sebou slyším tiché kroky. Leknu se, že jsem probudila mámu. Jenže se otočím a uvidím za sebou…
…bílého koně. Má zářivou hřívu, v ní má rolničky a zanechává za sebou ledovou stopu. Hned ho poznám! Natáhnu k němu ruku, abych ho pohladila… ale vzápětí se
vznese a odletí do mraků.
Vrátím se dovnitř a zalezu si do postele. Přemýšlím s otevřenýma očima a usmívám
se. Já ho viděla! On doopravdy existuje! Toto tajemství nikomu neřeknu!
Anna Orlová, 8. B
Libor Zapletal, 2. B
Valérie Bršlicová, 6. A
Hubert Pluháček, 2. B
Kdo mi pomůže?
Štědrý den ráno a všechno vypadá jak
v pohádce. Sníh zasypal všechny cesty, všude
visí jmelí a zní zvonečky. Malá Michalka se
s rodiči vydala do lesa dát zvířátkům do krmelce jídlo.
Cestou zpět Míša prosí: „Mami, pusť mi tu
ruku.“
„Ne, mohla by ses ztratit.“
„Já se neztratím, už je mi pět let.“
„Ale půjdeš přede mnou.“
Najednou se zvedl vítr a všude rozprášil sníh.
„Míšóó, Míšóóó, kde jsi?“ volali nešťastní
Tereza Hřibová, 7. B
rodiče.
„Mami, mami, já nic nevidím!“ volala Míša.
Vítr ustal. Rodiče hledali svou dceru, ale marně. Míša mezitím bloudila lesem a moc si
přála zase chytit mámu za ruku.
Zpoza keře ji sledují oči, které by měly přes den spát.
Vtom se před Míšou objevila veverka. Natáhla k ní tlapky, ve kterých svírala oloupaný
oříšek.
„To je jeden z těch, které jsme dávali do krmelce,“ pomyslela si Míša. Ořech snědla a
veverka utekla na nejbližší strom.
Oči, které ji sledovaly, ty velké oči se rozhodly a najednou před Míšou vylétla sova. Posadila se na strom a zvědavě si Míšu prohlédla. Pak zahoukala.
„Ty jsi ale hezká,“ a jak to děti dělávají, okamžitě po sově Míša chňapla. Chtěla si ji vzít
do náručí jako nějakého plyšáka. Sova naštěstí stihla vyletět o větev výš. Tam už Míša
nedosáhla. Normální sova by dávno odlétla pryč, ale tahle ne. Pouze přeletěla na další
strom. Takhle vedla malou Míšu hodně dlouho zasněženým lesem. Nešly po cestě a
sníh byl vysoko. Míša začínala být unavená. Už se nesnažila dohnat sovu, sedla si na
padlý strom a rozbrečela se. Sova chvíli seděla na větvi a pak slétla na zem.
„Proč sis sedla do sněhu?“ zeptala se holčička.
Sova zahoukala.
„Připomínáš mi psa z pohádky. Ten se snažil dovést lidi k chlapečkovi, který spadl a zlomil si nohu,“ vyprávělo děvčátko sově.
Zahoukání.
„Tak já za tebou půjdu,“ Míša vstala a vydala se na cestu.
Nakonec uslyšela hlasy. „Mami! Tati!“
„A vážně ti pomáhala sova?“ zeptala se máma, když už seděla Míša doma zabalená
v dece a spokojeně popíjela čaj.
„Jo, vážně.“
„Je opravdu zázrak, že jsi nás našla. Sova ti možná pomohla proto, že jsou Vánoce a o
Vánocích by si měli všichni pomáhat.“
Kateřina Janíková, 8. C
Podle vašich četných ohlasů víme, že netrpělivě očekáváte, čím nás v tomto pololetí
opět pobavili a rozesmáli naši– vaši školáci.
Tak příjemnou zábavu!
Perličky z 3. A (prvouka)
Otázka: Jaké barvy najdeš na mapě? Co znamenají?
Odpověď: fialová- obloha
Otázka: Jak nazýváme obdělávanou krajinu?
Odpověď: republika, teplé krajiny, Rusko, Zlín
Otázka: Co pěstujeme v nížinách?
Odpověď: sníh, kamení
Otázka: Jak určíš světové strany v neznámé krajině?
Odpověď: podle cedule
Otázka: V kterém kraji leží Otrokovice?
Odpověď: v Rusku
Otázka: Jak se nazývá hlavní město naší republiky?
Odpověď: prezident
Otázka: Jaké znáš typy krajiny?
Odpověď: šikmá
Aneta Sejrková, 3. C
Dominik Bak, 2. A
Ze 3. C
Náš starosta se jmenuje...
… Jaroslav Budeš
… Jaroslav Pozemek
… Vratislav Podzimek
Co dělat na koncertě,
když mě to tam nebaví?
Zavřu oči a spím.
Zatnu zuby a vydržím to do konce.
Raději rychle odejdu.
Přírodověda ve 4. A
K čemu slouží kořeny rostlin?
Aby se rostlina nezhroutila.
Při diktátu v osmé třídě nemůžete
čekat, že trefa do y/i bude stoprocentní, ale varianty, které někteří
vymysleli, byly opravdu dechberoucí. Toto bylo původně slovo
„zatřpytil“:
8.C:
Slovesa v 9. B
Jaké máme osoby? – Jedna, dvě, tři.
8.B:
zatsřipytil
zatřipytil
zastřpitil
zatřtipyl
zatřypit
Štěpán Špaček, 3. C
Zeměpisné perly...
Při odlivu může zmizet voda a ještě je
příliv.
Když je příliv, tak za 12 hodin a 25 minut
je odliv. Den je o 50 minut později.
Je to záliv a odliv.
Jak se ti mění čas při pohybu z 1 časového
pásma do druhého?
Když idu na J, odčítám 1 hod., na S přičtu
Vysvětli pojem "naděje na dožití".
Dožít bez problému do věku, kdy se "má"
umřít
Obojživelníci – perličky z testu
Kloaka je živočich.
Kloaka je zadek.
Kdo je obojživelník?
Má nohy, může vylézt z vody a přežije.
Obojživelník je živočich, který žije ve vodě nebo
v lese.
Dospělí obojživelníci dýchají slizovými žlázami.
Kdybych byl obojživelník…
…tak bych byl ropucha, protože se mi líbí.
Žaneta Šťastná
…měl bych jedové žlázy.
1. A
…kdybych byla žába, skákala bych jako kráva.
…tak bych byla ten ňáký Goliáš a strašila bych lidi svojí velikostí. (myslí veleskokana
goliášího, což je největší žába na světě, která může s nataženýma nohama měřit takřka metr a doskočí až do vzdálenosti šesti metrů)
…tak bych byl rosnička a pomáhal bych všem předpovídat počasí a šplhal bych po barákách díky přísavkám na končetinách.
Umí ropucha lézt po stromě? Rozhovor dvou žáků:
1.
Ano, umí, tady se píše, že ji občas můžeme najít na stromě, tak asi lézt umí.
2.
Ne, já si myslím, že ne, tady se zas píše, že se vyhýbá vyšším nadmořským
výškám...
Nikita Amy
Grivalská
2. A
Karolína Lehotská, 2. A
Vysvětli pojem "střední věk"
= průměrný věk (ideální) - lidé se dožívají průměrného věku, tzn., že se nedožívají
moc vysokého věku
V poslední prověrce ovšem někteří popustili uzdu své
fantazii poněkud více…
Německá věta: Alle Leute in der Schule sollen wir grüßen.
Překlad: Všechny lidi ve škole máme zdravit.
Překlad žáků: Všichni jsme ve škole zdraví.
Všechny věci ve škole jsou lehké.
Pokud by platily oba tyto výroky, bylo by to perfektní!
Německá věta: Dieser Ort ist ganz rein!
Překlad: Toto místo je úplně čisté.
Překlad žáků: Podzim je obvykle deštivý!
Jasná inspirace angličtinou!
Tereza
Vondráčková
3. C
Německá věta: In der Bibliotek können wir fremde Sprachen lernen.
Překlad: V knihovně se můžeme učit cizí jazyky.
Překlad žáků: V knihovně si můžeme přátelsky popovídat a učit se.
Je úžasné, že naši žáci považují učení se cizím jazykům za příjemné přátelské popovídání,
toho jsme chtěli společně dosáhnout!!!
Německá věta: Mein Messer ist nicht leicht.
Překlad: Můj nůž není lehký.
Překlad žáků: Můj manžel není lehký.
Jasné podvědomé přání této dívky nemít jednou doma žádné tintítko!
Německá věta: Die ganze Zeit sagte ich es!
Překlad: Celou dobu jsem to říkal/a!
Překlad žáků: Policajt řekl: To já!
Zde se objevuje lingvistická zajímavost – výslovnost Zeit je „cajt“!
Německá věta:
Hast du schon Donau gesehen?
Překlad: Viděl jsi už Dunaj?
Překlad žáků:
Jel jsi už přes Dunaj, Shone?
Opět jasná inspirace angličtinou –
možná zajímavým anglickým či americkým chlapcem!
Tobiáš Pátík, 4. A
O čem píše Byron v ukázce z Child Haroldovy pouti?
Nejprve vlastní text:
Kristýna Cahajlová, 3. C
George Gordon Byron
Child Haroldova pouť (úryvek)
Kdys v Albioně mládec žil, ten k ctnosti
a k dobrým cestám nezahoroval,
dny nectně mrhal pustou veselostí,
sluch noci v spánku rykem burcoval:
ó, byl to hýřil, studu vzdoroval,
jen rozpustilství hříšně šlo mu k duhu:
ne mnohou v světě věc si liboval
krom kupných žen a rozkošníků kruhu
i nízkých pijanů i vyšších dobrodruhů.
9. B se k úkolu „Převyprávějte obsah ukázky v současné češtině.“ postavila statečně a
toto z toho vzešlo:
„Je to o mládenci žijícím v Anglii, který byl nezodpovědný, pořád se flákal, chodil za
holkama, které platil.“
„Je to o mládenci, který žil životem marnotratným, využíval ženské služby, alkohol atd.“
„Kdysi ve VB žil mládenec, který byl slušný a dal se špatnou cestou. Byl to hýřenec, který nechtěl studovat. Kupoval si prostitutky za nízké ceny.“
„Kdysi ve VB žil kluk, co rád chodil po světě.
Stále byl veselý a moc toho nenaspal. Měl
Michal Tomšů, 3. C
velmi rád prostitutky a rád pil a prožíval dobrodružství.“
„Je to o mladíkovi, který promarnil život tím,
že se veselil.“
„V Británii žil mladík, nebyl čestný, přes den si
užíval, v noci dělal hluk, neučil se, dělal špatné
věci, měl rád prostitutky a lidi jako on, ale také
opilce a dobrodruhy.“
„O mrzutém Angličanovi, který jen metl bary,
chlastal a z života se neradoval.“
Tomáš Zaoral, 3. C
Třída 9. A přistupuje v němčině k překladům opravdu „tvořivě“!
Vzali si asi k srdci upozornění paní učitelky, že nemají překládat „otrocky“, nýbrž
v souladu s pravidly češtiny.
Šťastné Vánoce
přeje III.B
Máme rádi Vánoce,
už se blíží po roce.
Na adventní neděle
smějeme se vesele.
Nový rok jde k nám,
my přejeme vám:
Štěstí, zdraví, pohodu
a bruslení na ledu.
Šťastné a veselé
přejí všechny ty,
které nám krmí
bříška!
Každý další rok je plný nových očekávání. Jedna taková krásná a milá událost brzy
přinese nový život do rodiny naší kolegyně Pavlíny Vavrušové.
Za všechny z Mánesky jí přejeme
šťastnou a klidnou mateřskou „dovolenou“.