časopis FORTe

populárn -v decký asopis
Téma ísla:
VODA
Jak velryby dýchají
Voda v um ní
Pokusy s vodou
OBSAH
2
Nedostatek pitné vody trápí řadu zemí
5
Zdravá voda z kaluže
6
POPUP:
neděláme z vědy vědu
7
Jak velryby dýchají
a proč se delfín nebo
kosatka ve spánku neutopí?
11
Archimédés ze Syrakus
12 Tučňáky hra na
trumpetu nezajímá
15 VODNÍ KALEIDOSKOP
16 POKUSY S VODOU
19
aNKETA
20 KALENDÁRIUM
23 PEVNOST POZNÁNÍ
25 vODA V KRAJINĚ
26 KŘÍŽOVKA
28 I PITÍ JE VĚDA
30 VĚDA MŮŽE BÝT VELKÁ ZÁBAVA
32 pOJĎte chránit přírodu
33 v okolí olomouce jsou
zázračné studánky
35 voda očistí vše špinavé
Milí čtenáři,
jsem nový a originální časopis FORTe
o všem, co jste chtěli vědět a zatím jste
se nikde nedočetli. Vycházím díky projektu PopUP, jehož cílem je přiblížit veškeré bádání na druhé nejstarší tuzemské
univerzitě. Současně navazuji na tradici,
kterou na přírodovědecké fakultě začal
můj předchůdce a vědecký nadšenec časopis Přča. Jsem však trochu jiný, protože
dávám prostor všem fakultám Univerzity
Palackého. Články psali buď samotní badatelé, nebo studenti, kteří se brzy vědci
stanou. První číslo je ve znamení VODY,
která poteče každou stránkou a dostane
vás až do míst, kde byste ji ani nečekali.
Věděli jste, že voda z kaluže se dá pít nebo
že delfíni spí jen jednou polovinou mozku? Pokud ne, tak si dejte sklenici pramenité vody, pohodlně se usaďte a pusťte
se do čtení. Uvidíte, že to bude stát za to.
A pokud máte chuť stát se redaktory
a tvořit můj obsah, neváhejte a pište.
Příště se vydáme do úžasného světa matematiky.
Váš časopis FORTe
Nedostatek pitné
vody trápí řadu
zemí
O tom, že bez vody se
neobejdeme, vědí své
v mnoha rozvojových zemích. Upozorňuje na to i ekolog Pavel Nováček.
2
7
Jak velryby dýchají
Dozvíte se, proč se delfín nebo kosatka neutopí a zda mohou ve vodě
spát.
37
Voda v umění
Voda byla a je také inspirací umělců. Zjisti, jak
který výtvarník ztvárnil
vodu na svých obrazech.
37 voda v umění
40 O vodě
42 jak vyrobit vodní flétnu
43 v řece je zakletý kŮŇ
46 JAK VZNIKÁ SLOVOTVORNÉ HNÍZDO
47 VoDNÍ KVÍZ
1
Plastové lahve od vody byly tím
nejlepším darem, který jsme mohli
dětem ve Rwandě dávat, doslova se
o ně rvaly.
NEdOSTATEK
PiTNé VOdy
TrÁPÍ ŘAdu zEMÍ
O vodě, její důležitosti pro přežití lidstva a také o jejím nedostatku v zemích třetího světa jsme mluvili s Pavlem Nováčkem,
vedoucím Katedry rozvojových studií Přírodovědecké fakulty
UP. Dlouhodobě se totiž věnuje otázkám udržitelného rozvoje,
globálním problémům a prognostice.
Můžete vysvětlit, co znamená pojem
udržitelný rozvoj?
Udržitelný rozvoj je snaha reagovat na
to, že je nás na světě sedm miliard a čerpáme hodně zdrojů, spotřebováváme
hodně energie a produkujeme hodně
znečištění. V omezeném prostoru, jako
je biosféra, není možný růst ve spotřebovávání energie donekonečna. Udržitelný rozvoj se snaží hledat odpověď na
otázku, jak to udělat, abychom na této
Zemi mohli žít všichni důstojným způsobem života a zároveň jsme planetu
nezdevastovali.
2
Jakou roli tady hraje voda?
Určitě klíčovou. Všichni víme, že například bez ropy, i když by nás to hodně bolelo, se v nejhorším případě obejdeme.
O vodě se to ale říct nedá, bez vody po
třech čtyřech dnech umíráme žízní. Vody
je na světě dost, například v oceánech je
1,4 miliardy kilometrů krychlových vody.
Jenže jen asi tři procenta tvoří na Zemi
sladká voda a z toho je jen nepatrná
část dostupná člověku. Voda je navíc
regionálně nerovnoměrně rozdělena.
Jsou kraje, které pravděpodobně nikdy
nebudou mít s vodou problém, jako je
například Amazonská pánev. Naopak
jiná místa, například Blízký východ,
střední Asie či vnitrozemí Austrálie, mají
již dnes velké problémy. Nakonec i jihozápad Spojených států amerických má
s vodou potíže.
Máte zkušenosti se zeměmi třetího světa. Jak je to s vodou v těchto
oblastech?
Je to tam velký problém. Například
Belgie zaměřila svoji rozvojovou pomoc právě na vodu, podle nich by měl
mít každý člověk právo na zdravou
vodu. Nicméně stále platí, že přístup
k nezávadné vodě nemá asi 1,2 až 1,5 miliardy lidí. Takže pijí závadnou vodu, což
s sebou nese výrazně vyšší počet infek-čních onemocnění. Můžeme tedy říci,
že hodně lidí dnes umírá zbytečně na
infekční onemocnění, kterými by netrpěli, kdyby mohli pít nezávadnou vodu.
Viděl jsem to například na Haiti i jinde.
Lidé si tam vyhloubí jakousi mělkou
studnu v písku, ale voda je samozřejmě
infikovaná. Pamatuji si na svoji první návštěvu typicky rozvojové země, což byla
Keňa. Ukazovali mi tam studnu, kterou
v rámci rozvojové pomoci vyhloubili
v písčité oblasti Izraelci. S pomocí
vhodné technologie se dostali do větší hloubky, a tím i k nezávadné vodě.
Díky tomu tam byla postavena škola a mělo to pro ně obrovský význam.
Znamená to tedy, že zajištění zdrojů
pitné vody a rozvojová pomoc jdou
dohromady?
Určitě. Dokonce si myslím, že by to měla
být jedna z priorit. Pokud některá země
není dlouhodobě schopna zajistit pro
své obyvatele dostatek potravy, mají
tam asi problém se způsobem vládnutí
a fungování státu. Ale co se týče vody, je
velmi důležité pomoct ke kvalitní vodě
těm, kteří si sami pomoci nedokážou.
Voda je důležitá i pro rostliny, které
jsou zase zdrojem potravy. Jak lze pomoci tam, kde se vody nedostává?
Existuje celá řada rostlin, které by se
určitě daly vyšlechtit do podoby vhodné pro zemědělské využití. Naše zemědělství je vlastně založeno jen na pár
desítkách plodin. Biologie a biotechnologie nám mohou pomoci v rozvoji halofytních rostlin. To jsou ty, které snášejí
i slanější vodu. Dokázali bychom pak
pěstovat plodiny i v sušších oblastech,
kde je podzemní voda zasolená či nekvalitní. Pokud by se to podařilo, bylo
by to velmi dobře. Druhá věc je, že zavlažovat nelze donekonečna, protože
odebíráte kvalitní podzemní vodu. Je
zajímavé, že hladina podzemní vody
na všech kontinentech neustále klesá. V oblastech, jako jsou Čína či Indie, dokonce poměrně hodně. To bude
v budoucnu velký problém. Proto nelze
na biotechnologie zcela spoléhat.
Produkce potravin se bez vody neobejde, hrozí tedy světu hlad?
Jestli něco takového přijde, budou na
to bohužel doplácet ty nejchudší země
a lidé. Hlad světu hrozit může, protože
ne všichni si uvědomují, že naše zemědělství je založeno na fosilních palivech.
My sice produkujeme pět tun pšenice
z hektaru, ale jen díky tomu, že při tom
spotřebováváme výrazně vyšší množství energie, než z té pšenice získáme – používáním techniky, traktorů,
chemických hnojiv, distribucí, ošetřováním a podobně. Někdy studentům kladu
otázku, kdo byl efektivnější při získávání
potravy. Jestli lovec-sběrač před třiceti
tisíci lety, nebo my, moderní zemědělci.
3
Správná odpověď je, že to byl ten pradávný lovec, který by bídně zahynul, pokud by si nenalovil a nenasbíral více, než
spotřebuje. My naopak často vyprodukujeme desetkrát méně, než kolik toho
do výroby energeticky vložíme. Ve chvíli,
kdy bude drahá energie, poměrně dramaticky porostou i ceny potravin.
Které země patří na světě k nejchudším?
Mezi deset či dvacet nejchudších zemí
patří téměř všechny země subsaharské
Afriky s výjimkou Jihoafrické republiky.
Dále tam patří Haiti, do jisté míry i Bolívie a některé země z jihovýchodní a jižní
Asie.
Je důležité těmto zemím pomáhat a děje
se tak dostatečně?
Všichni jsme zvyklí pomáhat si v rámci
rodiny i v rámci regionu či České republiky. Když jsou někde záplavy, jiná část
republiky pomůže a neptá se, zda si to
ti lidé zaslouží. Stejně tak má nejrůznější fondy Evropská unie a v rámci sociálního smíru si pomáháme. Pokud jde
o rozvojové země, je důležité, zda si ve
své hlavě dokážeme srovnat, že pomáháme někomu regionálně i kulturně
vzdálenému. Pomoc se dá samozřejmě
zneužít, ale ani to podle mě není důvod
pro to, abychom nepomáhali. Spíš je třeba pomáhat lépe.
A zda dáváme dost? Určitě bychom
mohli dávat více, ale na druhou stranu
nejde jen o množství peněz. Spíš je nutné je smysluplně využít.
Rozhovor připravila (srd)
foto: Milada Dušková
Rwandský domorodec trhá
trávu pro dobytek.
4
I této vody se s LifeStraw můžete
napít bez obav.
zdrAVÁ VOdA
z KALuŽE
Chtěl bys pít vodu z kaluže? S vodním filtrem LifeStraw to můžeš zkusit. Dnes
už jsou totiž možnosti, jak jednoduše a levně popíjet z potoka bez následných
zdravotních potíží. Pro nás komfort, pro některé záchrana života.
Pitná voda figuruje v našem jídelníčku denně. Ale dovedl by si někdo z nás
představit, že by otočil kohoutkem
a voda nebyla? Ne všude je ovšem pitná
voda takovou samozřejmostí jako u nás.
Existují země, které nemají dostatek
vody, a už vůbec ne té pitné.
Ročně umírají miliony lidí pro nedostatek vody. A ti šťastní, na které voda zbyla, umírají na banální nemoci, jako jsou
například průjem, bakteriální infekce
a jiné.
Ale je tu řešení: LifeStraw neboli osobní
vodní filtr. Přístroj připomínající brčko,
který zachraňuje lidské životy. Použití je
jednoduché. Uchopíte, ponoříte do kaluže a pak už si jen vychutnáváte lahodnou vodu, která je zbavená 99 procent
nečistot. Brčko má uvnitř několik uspořádaných filtrů, které vodu zbaví pevných nečistot, prvoků, parazitů a bakterií. Tento důmyslný systém umožňuje
lidem nasávat vodu bezpečně i z hrozivě
vypadajících kontaminovaných vodních
zdrojů. Jeho další výhodou je, že s jeho
pomocí můžeme vodu i skladovat pro
pozdější filtrování.
LifeStraw je ideální pro všechny, velké
využití nachází u záchranných složek,
turistů, ale především u prostých občanů v afrických zemích, kam je dodáván
jako součást humanitární pomoci.
Voda přečištěná tímto přístrojem zachránila a zachraňuje miliony životů
ročně. Při každodenním použití vydrží
přístroj spolehlivě fungovat asi jeden
rok a přefiltruje zhruba tisíc litrů vody.
Lucie Kujanová a Veronika Švandová
foto: Robert Mročka
zAJÍMAVé OdKAzy
www.emag.cz/lifestraw-prenosna-cisticka-vody
www.vestergaard-frandsen.com/
lifestraw
www.eartheasy.com/lifestraw
5
POPuP:
NEdĚLÁME z VĚdy VĚdu
Olomoucká Univerzita Palackého, která si letos připomíná 440 let od svého založení, není světem sama pro sebe. Za dveře jejích osmi fakult a řady výzkumných pracovišť může kdokoliv nahlédnout prostřednictvím projektu Univerzita
Palackého – centrum vědy pro všechny, zkráceně PopUP.
Smyslem projektu je žákům a studentům základních, středních a vyšších
odborných škol a také široké veřejnosti
přijatelnou, popularizační formou představit vědecko-výzkumnou činnost na
univerzitě. A to nejrůznějšími způsoby,
mimo jiné právě formou časopisu, který držíte v ruce a který je pozvánkou na
červnový Veletrh vědy a výzkumu. Ten
se uskuteční ve dnech 21. a 22. června
a nabídne řadu interaktivních populárně-vědeckých prezentací. Podobně
projekt propaguje vědu také na univerzitním majálesu nebo při dnech otevřených dveří.
Pod hlavičkou projektu PopUP je také
výuka Dětské univerzity, kde si v průběhu jednoho semestru, tedy pololetí, děti
ve věku od osmi do dvanácti let vyzkoušejí studium na vysoké škole a hravou
formou nahlédnou například do světa
chemie, fyziky, medicíny, práva nebo
speciální pedagogiky.
Podobně mohou základní a střední školy pro své žáky a studenty využít nabídky zajímavých přednášek a workshopů
6
univerzitních pedagogů, které se často
týkají či využívají současných fenoménů. V nabídce pro jaro letošního roku
byly například přednášky o aktuálně populárních seriálech, o ochraně soukromí
na Facebooku nebo o možnostech využití moderních technologií při sportu
a dalších pohybových aktivitách.
Projekt nabízí zájemcům o poznání také
další možnosti. Vědecké kavárny bývají
místem neformálních setkání s odborníky nad určitým tématem při kávě,
čaji či jiném nápoji. Informace nejen
o vědě, ale o celé Univerzitě Palackého
pak podají pracovníci informačního centra UPoint, které bylo zřízeno ve Vlastivědném muzeu na náměstí Republiky
v Olomouci.
A pak je tu internetový portál na adrese www.popup.upol.cz, kde najdete jak všechny zmíněné aktivity, tak
především pořádnou zásobu článků,
foto- a videoreportáží, které vám ukážou, že věda není žádná věda.
JAK VELryBy
dÝcHAJÍ
A PrOČ SE
dELFÍN NEBO
KOSATKA VE
SPÁNKu
NEuTOPÍ?
Martin Višňa
7
Oceány, které pokrývají více než sedmdesát procent povrchu planety, jsou domovem pro obrovské množství živých organismů. Dosud bylo popsáno přes 250
tisíc druhů mořských živočichů a rostlin. Vědci však předpokládají, že nejméně
třikrát tolik druhů ještě čeká na své objevení; odhadují, že ve světových oceánech žije až milion druhů flóry a fauny.
Z živočišné říše jsou v oceánech zastoupeni jak primitivnější bezobratlí, tak
vývojově vyspělejší zástupci obratlovců.
Pro všechny platí, že k zajištění energie
pro přežití potřebují stálý přísun kyslíku. Většina mořských živočichů – ať už
jsou to sasanky, krabi, chobotnice, nebo
žraloci – umí využívat kyslík rozpuštěný
přímo v mořské vodě. Kyslík vstřebávají
buď celým povrchem těla nebo pomocí
specializovaných dýchacích orgánů, především žaber.
Kytovci jsou rekordmani
V mořích ale trvale žije také mnoho druhů savců. Z řádu kytovců, který zahrnuje
největší žijící živočichy vůbec, jsou to například delfíni, vorvani, velryby, kosatky
nebo plejtváci. Jejich předkové žili původně na souši a do vody se dostali až
druhotně. Všichni kytovci proto dýchají
plícemi a potřebují ke svému životu
vzdušný kyslík. Jak ale mohou trvale žít
ve vodě, a mnohdy se dokonce na dlouhou dobu potápět do velkých hloubek?
A jak mohou ve vodě dokonce spát, aniž
se utopí? A spí vůbec?
Kytovci se v určitých intervalech musí
vynořovat k nádechu na hladinu. Vyvinula se u nich proto celá řada speciálních adaptací, které jim umožňují ve
vodě nejen přežít, ale často dosahovat
takových rekordů, o kterých se ostatním
savcům ani nezdá. V porovnání s ostatními suchozemskými savci umí „chytřeji“ hospodařit s kyslíkem, a navíc lépe
snášejí vyšší množství oxidu uhličitého.
8
Jsou stále na pozoru!
Dýchací cesty mají kytovci zcela oddělené od trávicí soustavy, proto nemohou
dýchat ústním otvorem jako suchozemští savci, včetně člověka. To jim umožňuje přijímat potravu, aniž se jim voda
dostane do plic. Nadechují se a vydechují dýchacím otvorem či otvory, které funkčně odpovídají nosním dírkám
suchozemských savců. Velryby z podřádu kosticovců mají otvory dva, delfíni
a kosatky z podřádu ozubených dravých
kytovců jen jeden. Dýchací otvory ústí
na temeni hlavy a jsou opatřeny speciální svalovou záklopkou. Tou živočich
ovládá a reguluje uzavření dýchacího
otvoru během ponoru, a naopak jeho
otevření při vynoření a nádechu na hladině. Suchozemští savci dýchají pravidelně, automaticky, bez nutné účasti vědomí. Prakticky to znamená, že dýchají
i ve spánku, nebo dokonce v bezvědomí.
Naopak vodní savci regulují frekvenci
nádechu a výdechu zcela vědomě, právě
v závislosti na tom, jestli jsou na hladině,
nebo pod vodou. Je to ochrana nezbytná
k tomu, aby se nenadechli pod vodou,
čímž by jim hrozilo utonutí. Jinými slovy,
kytovci potřebují být neustále při vědomí, aby kontrolovali správné načasování
nádechu a výdechu.
I ve spánku se dívají
jedním okem
Vědci zjistili, že kytovci spí jen jednou
polovinou mozku. To znamená, že při
spánku střídavě jedna polovina mozku
odpočívá („spí“), zatímco druhá polovina zůstává aktivní. Tomu odpovídá
v „polospánku“ i střídavý odpočinkový
režim očí. Vzhledem ke křížení zrakové
dráhy je zavřené oko na straně protilehlé
ke „spící“ polovině mozku. Kytovcům to
umožňuje zajistit nezbytný odpočinek
mozkovým i zrakovým buňkám a přitom neustále kontrolovat okolí i všechny fyziologické funkce včetně dýchání.
K mimořádně zajímavému zjištění dospěli američtí vědci z Kalifornie, kteří
zkoumali spánek delfíních samic po narození mláďat. Zjistili, že po porodu samice nespí několik týdnů až dva měsíce.
Matka tak mláďata pravděpodobně hlídá před predátory. Mláďata měla většinou otevřené obě oči (byla tedy plně při
vědomí). Ve zbývajícím čase byla nejspíš
v „polospánku“ a měla otevřené oko
blíže k matce. Takové chování pravděpodobně pomáhá mláďatům překonat
období, než se jim vytvoří dostatečně silná vrstva podkožního tuku, a získají tak
sílu a rychlost ubránit se nepříteli. Zjištění, že delfíní mláďata po narození spí
jen velmi omezeně, je zcela překvapivé.
U všech ostatních živočichů je tomu
totiž naopak: narozená mláďata většinu dne prospí a teprve později se jejich
aktivita zvyšuje a délka spánku zkracuje.
Vorvaň se potopí
až do dvou kilometrů
Hloubka potápění se u jednotlivých
druhů kytovců liší. Velryby a plejtváci se
potápějí „jen“ asi do hloubky 150 metrů,
kosatky asi do 200 metrů, delfíni zhruba do 500 metrů a vorvaň dokonce do
hloubek větších než dva kilometry. Zatímco kosatky a delfíni vydrží bez dechu
relativně kratší dobu (10 až 15 minut),
vorvani a velryby jsou v zadržení dechu
pravými rekordmany mezi savci: velryba
9
grónská (Balaena mysticetus) vydrží pod
vodou bez nádechu až hodinu a vorvaň
obrovský (Physeter macrocephalus) dokonce až 1,5 hodiny. Dobu bez nádechu
kytovci překonávají díky různým přizpůsobením: například srdeční tep klesá při
ponoru u vorvaňů i pod deset úderů za
minutu, čímž se snižují nároky srdce na
energii a spotřebu kyslíku. Další výhodou je schopnost kytovců při vynoření
vykonat opakovaně několik rychlých
nádechů, kterými zásobí tělo velkým
množstvím kyslíku. Ten se váže nejen
na krevní barvivo hemoglobin, ale navíc
ve svalech na speciální dýchací barvivo
myoglobin. Potápění se u kytovců přizpůsobila i regulace krevního oběhu.
Po celou dobu ponoru jsou primárně
zásobovány krví životně nejdůležitější orgány, tedy mozek a srdce, zatímco ostatní tkáně pracují na takzvaný
kyslíkový dluh.
Všechny tyto skutečnosti prezentují
kytovce jako skupinu živočichů dokonale adaptovaných k životu v oceánech
a zároveň jako držitele řady rekordů v říši
zvířat.
Ivana Fellnerová
10
SLOVNÍČEK
POJMŮ:
Adaptace – přizpůsobení.
Fyziologie – vědní obor zabývající se
studiem funkcí jednotlivých orgánů
a orgánových soustav.
Hemoglobin – krevní barvivo přenášející kyslík z plic k buňkám celého těla.
U obratlovců je hemoglobin vyskytující
se v krvi vázaný na červené krvinky.
Kytovci (Cetacea) – řád vodních savců dělící se na dva podřády: Kosticovci
(Mysticeti) – velryby, vorvani, plejtvák
a Ozubení (Odontoceti) – menší dravci,
např. kosatka a delfín.
Myoglobin – dýchací barvivo podobné
bílkovině hemoglobinu. Myoglobin se
vyskytuje u kytovců hlavně ve svalech.
Je schopen s vysokou účinností vázat zásoby kyslíku, které jsou využívány v době
ponoru při zadržení dechu.
Archimédés
ze Syrakus
(287–212 př. n. l.)
řecký matematik, fyzik, vynálezce,
filozof a astronom
- Narodil se a většinu života strávil
v Syrakusách na Sicílii. Studoval v Alexandrii. Víc o jeho soukromém životě
není známo.
- Podle některých vědců a historiků byl
největším matematikem všech dob.
- Jeho nejslavnějším výrokem je: „Dejte
mi pevný bod a pohnu zeměkoulí.“
- Z jeho objevů je nejznámější Archimédův zákon, podle kterého je těleso
ponořené do kapaliny nadlehčováno
silou rovnou tíze kapaliny tělesem vytlačené. Podle legendy tato myšlenka
Archiméda napadla při koupeli, zvolal
prý pak: „Heuréka!“ To je ve staré řečtině: „Nalezl jsem!“
- Z mnoha jeho dalších objevů, nových
myšlenek a vynálezů: předjal diferenciální a integrální počet v matematice,
objevil metodu řešení problémů pomocí
takzvaného myšlenkového experimentu, zavedl pojem těžiště a těžnice. Vynalezl Archimédův šroub, který se například v čerpadlech používá dodnes.
- Ačkoli vyznával čistou vědu a praktické
využití svých objevů pokládal za „nízké“,
nejvíc se ve své době proslavil projektováním rafinovaných válečných strojů použitých při obraně Syrakus proti Římanům. Zapálil prý také plachty římských
lodí soustředěným paprskem z mnoha
zrcadel.
- Sám Archimédés si nejvíce cenil objevu, že objem koule vepsané do válce se
vždy rovná dvěma třetinám objemu válce. Koule a válec byly podle jeho přání
i na jeho náhrobku.
- Geniální matematik zahynul mečem
římského vojáka, který vtrhl do jeho
domu po dobytí Syrakus. Archimédés si
prý zrovna kreslil geometrické obrazce
do prachu na tácu a na vojáka se obořil
slovy: „Člověče, nenič mi mé kruhy!“
(jej)
11
hlínu i lišejníky. A tam právě hnízdí ptáci.
Protože jediné zvíře, jediný pták, který
umí hnízdit na ledu, je tučňák císařský.
Ostatní ptáci potřebují nějakou skálu
nebo zem, kde si hnízdo udělají.
TuČŇÁKy HrA NA
TruMPETu NEzAJÍMÁ
rOzHOVOr S OrNiTOLOGEM VÁcLAVEM PAVLEM
A teď o vodě, která se proměnila ve věčný sníh a led. Dokáže být krutá, ale také
krásná. O tom ví své ornitolog Václav Pavel z Dobrušky, který zkoumal život
ptáků v Antarktidě i za severním polárním kruhem.
Několikrát jste se dostal až na nejdrsnější místa světa a zkoumal život
v krajinách, do kterých se každý vědec neodváží. Je jasné, že jste dobrodruh tělem i duší. Co vás k tomu vede?
Byl jsem osloven coby ornitolog, který
se jako jeden z mála u nás věnuje výzkumu ptáků v horských a polárních oblastech. Mám rád hory, a hlavně ptáky, kteří
v nich žijí. A protože na české stanici
Johanna Gregora Mendela na ostrově
Jamese Rosse v Antarktidě mě potřebovali, tak jsem tam vyrazil. Poprvé i se
školáckou chybou, a to obyčejnou čepicí.
To už bych dnes samozřejmě neudělal.
Proč? Zažil jste pořádnou polární bouři a teploty hluboko pod bodem mrazu?
Já tam byl naštěstí v letních měsících,
to těch drsných bouří tolik není. Ale
hrozně tam fouká a bez pořádného oblečení se vědec v terénu neobejde. Zažil
jsem tam i takový vichr, který člověku ve
12
vteřině podrazí nohy a sníh ho úplně
oslepí. Na Antarktidu musí člověk jet
s někým, na koho je spolehnutí. A musí
se chovat tak, aby se nic nestalo. Když se
stane, je to velký průšvih. Stačí, když si
z neopatrnosti uděláte výron kotníku
a jste patnáct kilometrů sám od základny. Pokud se dostanete do polární bouře, může to skončit tragicky.
V Antarktidě jste byl třikrát, naposledy v roce 2011. Můžete popsat, jak to
tam vypadá? Já si ji představuji jako
nekonečnou obrovskou ledovou plochu bez známky života.
Existuje takzvaná centrální část Antarktidy, kde je až několikakilometrová
vrstva ledu. Jižní pól leží okolo 3,5 tisíce
metrů nad mořem, z toho 2,5 tvoří led,
takže toho ledu je strašná vrstva. Pak
existuje okrajová Antarktida, která sousedí s mořem, a tyto oblasti vytvářejí
takzvané oázy. To jsou místa, která jsou
odledněná. V létě tam uvidíte kamení,
Slyšela jsem, že jste tučňákům v černém fraku zahrál na bastrumpetu.
Jak reagovali na něco, co v životě neslyšeli?
Protože jsem nadšený muzikant a nechtěl jsem vyjít ze cviku, vzal jsem si
nástroj s sebou na expedici. Skupinku
tučňáků jsem ale nijak neoslovil, jen na
mě nevěřícně koukali a ani se nepohnuli. Kdo ví, co si mysleli…
Na jižním světadílu jste zkoumal ptáky – rybáky jižní. V takových drsných
podmínkách to byl asi náročný výzkum…
Zkoušeli jsme tam novou metodu – pomaloběžnou kameru. Tu jsme umístili
k hnízdu na čtyřiadvacet hodin a dělali
snímky ze života těchto ptáků. Takhle
jsme natočili spoustu hnízd a byli jsme
schopni vyhodnotit, jak rybáci žijí a jak
pečují o svá hnízda a o vejce. A také jsme
bohužel zjistili, co hnízda ve velkém
likviduje. Jsou to chaluhy antarktické
(pták podobný rackovi).
Jak tam vůbec ptáci mohou hnízdit?
Strategie hnízdění musí být přizpůsobená – většinou to bývá jen jamka na
zemi, bez izolace, bez ničeho, a všechno
vyhřívají rodiče. Jedna z těch adaptací
je, že se rodiče střídají. U nás se většinou
o hnízdo stará samička a samec si někde
lítá po světě. Ještě jsme na tom ostrově
objevili dva druhy ptáků, které nikdo
takhle na jihu neviděl: jespáka tundrového a racka patagonského. Jeho rozšíření jsme posunuli o 1500 kilometrů.
Pozoroval jste v těchto končinách
světa globální oteplování? Jak se tam
krajina změnila v průběhu století?
Polárníci, kteří tato místa objevovali na
přelomu 19. a 20. století, jezdili na lyžích
nebo s pomocí psích spřežení. To jsme
vyčetli z historických záznamů a deníků.
No a my se na stejných místech plavíme
na člunech. Takže ano, ledové plochy se
proměnily v moře.
Teď se přesuňme na opačný pól Země,
a to na Špicberky. Tam váš výzkum
částečně navazuje na ten antarktický.
Působíte tam ale také v Centru polární
ekologie a učíte studenty, jak fungují
vztahy mezi ptáky a polární krajinou.
Ano, a kromě toho zkoumám rybáka
dlouhoocasého. Na Špicberkách jsou
kolonie těchto zvířat, která vypadají úplně stejně jako antarktičtí rybáci.
Akorát oproti jihu jim tam hnízda a mláďata likvidují myši, lasičky, polární lišky
a medvědi.
Není ten výzkum nebezpečný? Potkal
jste třeba ledního medvěda?
Naštěstí ne, ale mám s ním nepříjemnou
zkušenost. Byli jsme v pěti lidech na přechodu na Špicberkách, potřebovali jsme
odebírat vzorky a podívat se na místa,
kde jsme ještě nebyli. No a pár desítek
kilometrů od nás vzdušnou čarou medvěd zabil jednoho mladíka. My jsme se
to dozvěděli přes satelitní telefon a měli
jsme docela nahnáno. Protože jsme věděli, že medvěd denně zvládne bez problémů i 70 kilometrů.
Jak se chráníte proti takovým dravcům? Máte s sebou zbraň?
Ano, máme kulovnici a výstražné pistole
s petardami. Zbraň si na Špicberkách
můžete půjčit, je to jednodušší než ji
13
VOdNÍ KALEidOSKOP
dovézt letadlem. Ale je to hodně přísně omezené. Kdyby ji člověk použil, jak
nemá, a blbě postřelil medvěda, za to
jsou šílené pokuty. V létě, když taje led,
se občas stane, že tam nějakého medvěda s pár krami zafouká vítr. Led mu roztaje, on nemá co žrát, a protože neumí
lovit jinak než na ledu, ocitne se na pevnině a teď hledá, co by sežral. Medvěd
dokáže hladovět až tři měsíce, zhubnout
půlku váhy a v okamžiku, kdy ho člověk
potká, má smůlu. Takto hladové a agresivní zvíře útočí úplně na všechno.
Voda pramení ve stínu
Každý pramen vody na celém světě se
nachází vždycky na tmavém stinném
místě. (Samozřejmě to neplatí u pramenů termálních.)
Teplota pramene je 4 C0. Má při ní největší měrnou hustotu a doporučuje se
proto, abychom ji při takové teplotě také
pili. Jen čtyři stupně, to je dost studená
voda na pití, přesto nenastydneme. Ovšem kdybychom se napili třeba takto
studeného čaje, můžeme onemocnět.
Je vyzkoušené, že když se kolem pramene vykácí les a bude na něho svítit
slunce, do dvou měsíců pramen úplně
vyschne. Ovšem když ho opět zastíníme,
třeba nějakou malou stavbou nebo jen
tím, že na něj naklademe větve a listí, do
dvou měsíců se zase objeví.
Jakou zajímavou zkušenost z expedic
jste si ještě přivezl?
Ve střední Evropě jsme zvyklí na to, že
je tady všechno zajištěné. Když člověk
cokoliv potřebuje, zdvihne telefon nebo
maximálně ujde deset kilometrů a má
zázemí. Ale tam to tak vždycky není.
Jak jste se vůbec dostal k ornitologii?
Zajímali vás ptáci od dětství a měl jste
nějaký vzor?
Já jsem začínal relativně pozdě, asi
v 15–16 letech. Zvířata mě bavila odjakživa, ale na ptáky jsem se zaměřil až na
gymnáziu, kdy jsem začal navštěvovat
i ornitologické kroužky a doslova hltal
knihy s touto tematikou. Chci poradit
všem školákům, kteří za něčím jdou, ať
neváhají a snaží se získat co nejvíc informací o oblasti, která je zajímá, ať už jsou
to ptáci, hmyz nebo savci. Jen tak budou
nejlepší v oboru. Já jsem začal už jako
student pod vedením profesora Bureše
dělat horské ptáky, a protože mám závislost na horách, dostal jsem se k polárním oblastem. A ta práce mě fakt baví.
Rozhovor připravila (vys)
foto: archiv Václava Pavla
14
Jsme chodící a myslící louže
RNDr. Václav Pavel, Ph. D., ornitolog, externě působí jako vědecký
pracovník Ornitologické laboratoře
PřF UP v Olomouci, která patří mezi
přední výzkumná pracoviště u nás.
Nyní je zaměstnán v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory (věnuje
se například monitorování sov). Zaměřuje se na ornitologický výzkum
v horských a polárních oblastech.
Posledních deset let se také specializuje na slavíky modráčky, kteří
vzácně hnízdí v Krkonoších.
Celkem 99,7 procenta zdrojů vody na
Zemi jsou ledovce a slaná voda. Jen
0,3 procenta jsou vhodné pro využití
člověkem. Ostatně člověk sám je vlastně
voda. Lidské embryo jí obsahuje 94 procent, kojenci 75 procent, děti 65 procent,
dospělí 60 procent, senioři 55 procent.
A jak jsou na tom s vodou naše orgány?
V krvi máme 83 procent vody, v kostech
22 procent, svaly tvoří voda ze 76 procent a mozek ze tří čtvrtin.
Balená, nebo kohoutková?
Voda balená v plastových lahvích má
oproti vodě z kohoutku hned několik
nevýhod. Je dražší – skoro stokrát oproti
té kohoutkové. Je neekologická, protože
ji někdo musí přivézt čili spotřebovat
pohonné hmoty a vypustit do ovzduší
spaliny. Musíme myslet také na likvidaci plastových obalů, které stále více zamořují náš svět. Musíme ji nosit domů
v těžkých balících – vědci spočítali, že
čtyřčlenná rodina takhle odtahá za rok
víc než tunu. A hlavně vlastně vůbec nevíte, co pijete. Voda z kohoutku je kontrolována pravidelně a vodohospodářské společnosti zveřejňují výsledky jejích
rozborů. Navíc je kohoutková voda vždy
čerstvá, v potrubí se neustále pohybuje,
v chladu a temnu. A věděli jste, že i voda
vypouští do ovzduší CO2? Ovšem litr kohoutkové jen 0,000384 kg, zatímco litr
v plastové láhvi 0,299 kg.
Voda ve vesmíru
Voda se vyskytuje i ve vesmíru: 71 procent vody v kapalném skupenství se
nachází na povrchu naší planety Země.
V plynném skupenství, tedy jako vodní páry, najdeme vodu na Merkuru (3,4 procenta), Jupiteru a Saturnu
(0,1 procenta) a na Marsu (0,03 procenta).
Na Zemi souvisí množství vodních par
s podnebím.
Soutěže pro děti
Společnost Moravská vodárenská připravuje pro žáky základních a středních
škol výtvarné či internetové soutěže.
Týkají se například koloběhu vody v přírodě, její úpravy a čištění nebo použití
v domácnosti. Je také sponzorem a partnerem EKO-OLYMPIÁDY.
(jej, vys)
15
JEHLA NA VOdĚ
Co potřebuješ?
Sklenici, jehlu, papírový ubrousek, vodu
POKuSy
S VOdOu
16
Postupuj takto
ÚVOd
Fakta
Věci kolem nás se skládají z nepatrných
částeček, které nazýváme atomy. Atomy
se mohou shlukovat do větších seskupení, která nazýváme molekuly. I voda
je tvořena molekulami – nazýváme je
molekuly vody.
Molekuly vody se navzájem přitahují,
a voda tak drží pohromadě.
Jedna molekula vody je tvořena třemi
atomy. Dvěma atomy vodíku a jedním
atomem kyslíku.
Sklenice vody (0,2 l) obsahuje zhruba
6 691 111 111 111 111 111 111 111 molekul
vody!
1) Naplň sklenici vodou.
2) Dej jehlu na malý kousek papírového
ubrousku a ten opatrně polož na vodní
hladinu.
3) Pozoruj, co se bude dít.
Co se děje?
Voda má ve srovnání s ostatními kapalinami jednu velmi zajímavou vlastnost – molekuly tvořící její hladinu jsou
k sobě poutány velkou silou. Říkáme, že
voda má vysoké povrchové napětí. Díky
této vlastnosti mohou relativně těžké
předměty (třeba jehla nebo desetihaléř)
plavat na hladině, aniž by se ponořily.
Můžeš si to představit tak, jako by na
rozhraní vody a vzduchu byla neviditelná blána, která tyto předměty udrží na
hladině. Oproti tomu ubrousek nasákne
vodou, ztěžkne a potopí se. Pokud by sis
jehlu prohlédl pod lupou, viděl bys, jak
se pod ní blána prohýbá.
Fakta
Někteří velmi malí tvorové, jako je například vodoměrka, mohou chodit po
vodní hladině.
MÝdLOVÁ LOdiČKA
Co potřebuješ?
Sklenici, misku, kousek kartonu (5 x 5
cm), nůžky, vodu, mýdlo (2 kapky).
17
Postupuj takto
1) Nalij vodu do misky.
2) Z kartonu vystřihni lodičku, která má na zádi výkroj ve tvaru písmene V (viz obrázek).
3) Lodičku polož na hladinu vody – zádí k okraji misky.
4) Do výkroje na zádi kápni velkou kap-
ku tekutého mýdla.
5) Pozoruj, co se stane.
s určitými částmi molekul vody). Oproti
tomu přitažlivé síly mezi přídí lodi a vodou zůstávají nezměněny, jsou tedy větší než na zádi a lodička se dá do pohybu.
Účinky mýdla na povrchové napětí vody
můžeš vyzkoušet i jiným pokusem. Nasyp na vodní hladinu pepř. Pak na pepř
kápni mýdlo. Měl bys pozorovat, jak
se pepř rozestoupí okolo mýdla, které
oslabilo přitažlivé síly mezi molekulami
vody.
Co se děje?
Fakta
Při kápnutí mýdla do výkroje v zadní
části lodičky položené na vodní hladinu
se mýdlo smísí s vodou. Mýdlo snižuje
povrchové napětí vody tím, že oslabuje přitažlivé síly mezi zádí lodi a molekulami vody (mýdlo se totiž přitahuje
Voda je důležitá také pro komáry
a moskyty, kteří mohou po vodě dokonce skákat. Mýdlo ve vodě jim však může
pěkně znepříjemnit život! Proto musíme chránit naše životní prostředí, aby
k takové kontaminaci vod nedocházelo.
Veronika Švandová & Jana Pučová
ANKETA
S autíčky a panenkami, na doktory, na četníky a na zloděje, na učitele, na slavné
sportovce. Děti si ve svém volném čase hrají na ledacos. Zeptali jsme se jich, jestli si doma hrají také na vědce a třeba zkoušejí za tiché podpory rodičů fyzikální
či chemické pokusy. Ondřej, 14 let, Bukovany
Fyzika a chemie mi nejdou,
orientuju se ale v dějepisu,
kde se soustředím na dobu
od poloviny 19. století
do první světové války.
Tomáš, 12 let, Olomouc
Pokusy jsem doma nezkoušel,
ale ve škole mě fyzika baví.
Chci být doktor, chirurg,
pomáhat lidem, vědecké
laboratoře mě nelákají.
Pavlína, 11 let, Příkazy
Jakub, 12 let, Přerov
Doma provádím neustále
nějaké pokusy. Posledně jsem
třeba rozpouštěla skořápku
vajíčka v octu. Mamka se
občas zlobí, že plýtváme
věcmi na vaření.
Jsem opatrný a také mi
nezbývá moc času, takže
doma jsem žádné pokusy
nezkoušel. Raději pozoruji, jak
je provádí učitel ve škole.
Vítek, 11 let, Přerov
Baví mě matematika,
hlavně aritmetika, geometrie
je nuda. Doma mám plný
šuplík hlavolamů, pořád je
řeším. Prostě počítání
a logika, to je moje.
Martin Višňa
18
19
Kontakt: Mgr. Eva Jašková ([email protected])
www.projektmedved.eu/aktualita.php?id=39
30. června – 5. července 2013 (neděle–pátek)
Letní škola
Gymnázium Jevíčko
Letní škola chemie, fyziky, biologie a matematiky je tradiční prázdninová akce, která
se koná v prostorách Gymnázia a Domova mládeže v Jevíčku. O prázdninách mohou studenti všech typů středních škol prožít týden zajímavých diskusí a přednášek
předních odborníků z PřF UP a dozvědět se mnoho nového z uvedených oborů. Program letní školy se skládá z volitelného dopoledního odborného programu (zajímavé přednášky, laboratorní cvičení, workshopy) zajišťovaného odborníky a volnějšího odpoledního programu vyplněného soutěžemi, hrami, sportem i neformálními
diskusemi.
Kontakt: RNDr. Lukáš Müller, Ph.D. ([email protected])
www.ach.upol.cz/jevicko12/zakladni-informace
KALENDÁRIUM
4. června 2013 (úterý)
Tajemství vody – soutěž o nejlepšího laboranta
PřF UP – 17. listopadu 12
Soutěž pro žáky základních škol a studenty víceletých gymnázií (z Olomouckého
kraje) o cenu firmy Veolia. Družstva soutěží v praktických dovednostech a teoretických znalostech o fyzikálních a chemických vlastnostech vody.
Kontakt: RNDr. Pavlína Baizová, Ph. D. ([email protected])
21.–22. června 2013 (pátek–sobota)
Veletrh vědy a výzkumu
PřF UP – 17. listopadu 12
Popularizační akce pro žáky a studenty základních a středních škol, která ukáže to
nejlepší ze všech vědních oborů na UP. Každoročně přiláká několik tisíc lidí a její
věhlas roste i za hranice Olomouckého kraje. Jejím cílem je zábavnou a poučnou
formou přiblížit školákům i dospělým všechny oblasti vědy netradičními pokusy
a prezentacemi (např. hořící sníh, střelná bavlna, hledání pokladů s GPS navigací,
měření IQ, rýžování zlata). Veletrh se těší velké popularitě jak u účastníků, především základních škol, tak u médií. V roce 2011 se podařil rekord a zápis do české
Guinnessovy knihy rekordů v počtu lidí, kteří v jeden okamžik pískají na vlastnoručně vyrobenou píšťalku.
20
7.–14. července 2013 (neděle–neděle)
Letní škola ochrany přírody – GreenCamp
Národní park Podyjí
GreenCamp je týdenní workshop určený pro středoškolské studenty s nadprůměrným zájmem o ochranu přírody. Pořadatelem akce jsou studenti Katedry ekologie
a životního prostředí PřF UP. Partnery jsou Správa NP Podyjí a EUROPARC ČR. Hlavním cílem akce je představení základních principů a problémů v ochraně přírody.
Kontakt: Zdeněk Mačát ([email protected])
www.greencamp.cz
červenec 2013
GeoKačer
Moderní geografická soutěž pro mládež (středoškoláky i vysokoškoláky), jejíž součástí jsou hlavně geohry jako například geocaching, shutterspot nebo map attack.
Kontakt: RNDr. Jaroslav Burian, Ph. D. ([email protected])
www.geoinformatics.upol.cz
PŘÍRODOVĚDNÉ
AKTIVITY PRO DĚTI
Dětská univerzita
oldwww.upol.cz/fakulty/prf/video/univerzita-detskeho-veku-v-olomouci
www.popup.upol.cz/childrens-university
21
Ojedinělý projekt původně Přírodovědecké fakulty UP se díky projektu PopUP rozšířil na všechny fakulty. Je určen pro děti ve věku 8 až 12 let a má podobu jednoho semestru skutečné vysoké školy. Začíná imatrikulací, pokračuje přednáškami
a semináři a končí promocí. Přednášky zahrnují to nejzajímavější z oborů na Univerzitě Palackého a jsou v co nejvyšší míře interaktivní. Snaží se zapojit všechny
zúčastněné děti.
Klub nadaných dětí
www.projektmedved.eu/kndo_clanek.php?id=17
www.projektmedved.eu/kndo.php
Odborníci z Přírodovědecké fakulty UP připravují pro děti zábavný a zajímavý program, který je obohacuje a rozvíjí. Zabývají se tématy z nejrůznějších oborů, hlavolamy, hrami, řeší logické úkoly, dělají pokusy v laboratořích, navštěvují zajímavá
pracoviště nejen přírodovědecké fakulty, tvoří mapy a podobně. Scházejí se jednou
týdně. Děti v klubu jsou rozděleny na dvě skupiny podle věku – děti od 6 do 9 let
a děti od 10 do 14 let.
Fyzikální kaleidoskop
www.kaleidoskop.upol.cz
Kaleidoskop je určen studentům středních škol. Jeho hlavní myšlenkou je ukázat
fyziku jako zajímavý obor popisující přírodu a její jevy a poukázat na to, že zajímaví
jsou také lidé, kteří se mu věnují. Tato jednodenní akce se koná v lednu a lze ji rozdělit na tři okruhy: přednášky, experimenty a návštěvu laboratoří.
Badatel
www.badatel.upol.cz
Tato aktivita pokrývá celý školní rok a je určena studentům středních škol, kteří se
na chvíli stanou opravdovými vědci a zúčastní se výzkumu pod vedením pracovníků
fakulty v jejích laboratořích. Studenti mohou rozvinout své znalosti v oboru, který
je zajímá, a vyzkoušet si práci se špičkovými přístroji. Záměrem je ukázat výzkum
jako činnost, která je do značné míry dobrodružná a vyžaduje systematické úsilí. Za
poslední tři roky se naši studenti dostali sedmnáctkrát do celostátního kola SOČ,
dvakrát do celostátního kola Amavet, čtyřikrát získali Cenu Učené společnosti a jednou cenu Česká hlavička. Kromě toho se účastní i mezinárodních vědeckých konferencí a jsou autory či spoluautory publikací.
Soutěže
www.vedajezabava.upol.cz; www.isouteze.upol.cz
PřF UP pořádá pravidelné soutěže určené přírodovědným kroužkům při základních
a středních školách. Žáci pod vedením svého učitele a za pomoci zaměstnanců fakulty experimentálně i teoreticky řeší zadaný přírodovědný problém z oborů chemie, fyziky či biologie. Poté získané výsledky zpracují do závěrečné zprávy, kterou
prezentují před odbornou komisí z řad zaměstnanců škol i fakulty. Soutěží se o nejlepší zpracování problematiky a o nejlepší poster.
(vys), foto: David Kraus
22
PEVNOST POzNÁNÍ
Věda jako dobrodružství
Dobrodružnou cestu do tajemných zákoutí vědy připravuje tým odborníků
Univerzity Palackého v Olomouci. Výprava za poznáním bude mít spoustu
směrů a zastávek v podobě interaktivních expozic, vědeckých dílen, laboratoří a dalších lákadel umístěných v budově
bývalého dělostřeleckého skladu. Do
batůžku si stačí sbalit hravost a touhu
něco se dozvědět.
Nové interaktivní muzeum vzniká rekonstrukcí objektu z 18. století v areálu
Korunní pevnůstky, přímo v srdci Olomouce. Stane se prvním centrem popularizace vědy a výzkumu na střední Moravě. Na návštěvníky čeká více než 200
originálních exponátů.
logie nám dovolí simulovat práci jednotlivých center. Z mozku můžeme dál putovat lidským tělem a pomocí různých
povelů a funkcí napodobovat řízení lidské činnosti. V této expozici nám představí pohybovou soustavu těla jednoduché mechanické stroje, jako jsou kladka,
páka nebo nakloněná rovina.
Garantem návštěvnického centra je přírodovědecká fakulta olomoucké univerzity. Cílem projektu je vytvořit unikátní
prostor pro přiblížení vědy a nejnovějších
výsledků výzkumu s důrazem na přírodovědné a technické obory. Pevnost poznání vzniká s podporou města Olomouce a Olomouckého kraje.
Voda jako zdroj života
i nemilosrdný živel
Dotýkat se exponátů dovoleno! Cesta za poznáním pokračuje korytem
Výpravu můžeme zahájit rovnou vstupem do modelu nejdokonalejšího
počítače na světě – osmimetrového
lidského mozku. Nejmodernější techno-
řeky Moravy od pramene až po černomořskou deltu. Poputujeme říčním
dnem a vše kolem nás bude velké. Potkáme třeba dvoumetrovou vážku nebo
23
stejně velkého chrostíka. Stisknutím jediného tlačítka zatopíme město. Anebo
zjistíme, jak funguje čistírna odpadních
vod a co se stane po vypuštění s domácím odpadem.
Součástí muzea bude také první planetárium v regionu. Chybět nebudou infokoutky s dotykovými obrazovkami,
aplikacemi pro chytré telefony a tablety,
stejně jako další nejmodernější technika.
Prostory budou určeny také pro doplňkovou školní a mimoškolní činnost žáků
a studentů z širokého okolí.
Zábava pro celou rodinu
Pokud budete po cestě unaveni vyvoláváním přírodních katastrof a jinými
nadlidskými výkony, je čas nechat odpočinout unavené svaly a potrápit mozkové závity. Čekají na vás kvízy a hlavolamy, obří šachy nebo piškvorky skládané
v 3D perspektivě. Můžete také zkusit
postavit za minutu most bez jediného
šroubku, nýtu a nářadí.
Pevnost poznání má ambici stát se vyhledávanou atrakcí a také místem pro
24
kongresovou turistiku. Do objektu se
přesunou úspěšné programy a festivaly,
vznikající díky podpoře Univerzity Palackého: Academia Film Olomouc, Veletrh vědy a výzkumu či letní dětské školy.
Zařadí se tak mezi akce, které v sousedním areálu pořádají město, kraj či soukromí organizátoři.
Předjaří v Litovelském Pomoraví.
foto: archiv PP
Trocha historie nikoho nezabije
Protože je Pevnost poznání součástí rozsáhlého areálu opevnění města
z 18. století, dovolí nám se na chvíli zastavit ve vojenském táboře. Tady se
můžeme seznámit s životem vojáků,
kteří kdysi chránili Olomouc před útoky
nepřátel, a přesvědčit se, že armáda již
v té době využívala nejnovější poznatky
vědy.
Projekt je spolufinancován z Evropského
fondu pro regionální rozvoj operačního
programu Výzkum a vývoj pro inovace.
Byl zahájen v prosinci 2011, veřejnosti se
areál otevře v létě 2014. Celková výše investice převyšuje 150 milionů korun.
foto: archiv PP
VOdA V KrAJiNĚ
Voda je strategická surovina umožňující život, řeky jsou významnými biokoridory i dopravními tepnami. Lidé si vždy stavěli sídla u vodních toků, s řekami
souvisejí také obchodní aktivity. Řeka je zkrátka často spjata s životem města
víc, než si uvědomujeme. Jaká by byla Paříž bez Seiny, Budapešť bez Dunaje,
Londýn bez Temže nebo Olomouc bez Moravy?
Řeka Morava je osou historického území
Moravy a od pramene v nadmořské výšce 1371 metrů v masivu Králického Sněžníku po ústí do Dunaje vytváří její povodí pestrou škálu krajinných typů. Na 353
kilometrech toku, což je například pro
srovnání pouze dvanáct procent délky
Dunaje či necelých pět procent délky
Amazonky, se mění od dravé horské bystřiny přes pahorkatinný tok po v úvalech
protékající poklidnou meandrující řeku,
se zachovalými unikátními ostrůvky
lužních lesů na řadě míst. Řeka Morava
nás spojuje prostřednictvím Dunaje až
s 1500 kilometrů vzdáleným Černým
mořem (na našem území leží 2,6 procenta povodí Dunaje), odvádí v dlouhodobém průměru do Dunaje každou
sekundu 120 metrů krychlových vody,
při povodních v roce 1997 to bylo více
než 900 metrů krychlových.
Nahlédneme
do vodního ekosystému
Jak vypadá pramenný úsek, koryto vodního toku nebo ústí v podobě delty, to
vše bude představeno v expozici Voda
v krajině v chystaném muzeu vědy
Pevnost poznání. Mikrosvět vodních
živočichů i globální pohled na celý tok
jako součást povodí Dunaje – různá
měřítka umožní nahlédnout do složitého vodního ekosystému.
Do přirozeného režimu řeky od počátků osídlení zasahuje člověk, na březích Moravy byla zakládaná historická
sídla vždy bezprostředně spjata s tokem řeky, což dokumentuje i příklad
města Olomouce, kterému je v expozici věnována zvláštní pozornost.
Příklad Olomouce reprezentuje vztah
25
řeka – město, protože řeky ve městech
jsou vždy živou tepnou, dynamickým prvkem, který přináší oživení, ale často i riziko. Řeka městu dává i bere. Nejrizikovější
jsou často povodně zasahující do života
lidí, ohrožující jejich životy i materiální
hodnoty. S cílem snížit rizika povodní se
přistupuje k protipovodňovým opatřením, která budou v expozici též představena. Řeka ve městě, to jsou také nábřeží,
po kterých vedou vycházkové trasy
i cyklostezky, koryta s vodními živočichy,
vodáci i trénující sportovci či stromořadí na březích. Bez toho by Olomouc
byla jiným městem. Poloha na soutoku je vždy strategická a v Olomouci
byla ještě zvýrazněna vodními příkopy
pevnostního města. Je až neuvěřitelné, že deset kilometrů řeky na území
katastru města může ukázat tak široké
spektrum tvarů, odlišného režimu toku
i přístupu k jejímu využívání.
Od pramene k ústí
Expozice Voda v krajině bude koncipována tak, aby představila rozmanitost
a různorodost řeky v krajině. Od meandrujícího toku v Litovelském Pomoraví
(v severozápadní části města) s lužním lesem a periodickými tůněmi přes
zregulovaný, ve zpevněných korytech
svázaný tok až po zcela nová koryta
a obtokové kanály odvádějící vodu z historického centra města i chránící před
povodní. Expozice Voda v krajině se snaží postihnout nejvýznamnější aspekty
významu vody v krajině.
Irena Smolová
foto: Robert Mročka
26
KŘÍŽOVKA
1. prvek s chemickou značkou h.
2. voda zbavená všech příměsí.
3. vodní obal země.
4. led má menší hustotu než
kapalné skupenství vody, proto
na vodě...
5. voda je velmi dobré...
6. plynné skupenství vody.
7. molekulu vody tvoří jeden
atom kyslíku a dva atomy...
8. prvek s chemickou značkou o.
9. Jedna molekula vody se skládá
ze tří...
10. živočich, který umí chodit po
vodní hladině.
11. molekuly vody drží
pohromadě... síly.
12. díky vysokému povrchovému
napětí mohou komáři skákat
po vodní...
13. voda, která obsahuje větší
množství minerálních látek.
14. h2o
15. pro vodu je charakteristické
vysoké povrchové...
16. přeměna, při které se kapalné
skupenství vody mění na
plynné.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
27
takto vypadá histologie (mikroskopická
struktura tkáně) ledvin.
i PiTÍ JE VĚdA
Na téma voda a lékařské obory by se dalo napsat nekonečně mnoho tlustých
knih, voda přece tvoří více než dvě třetiny lidského těla. Než se narodíme, plaveme několik měsíců ve vodě, vodu přijímáme, vodu vylučujeme, bez vody se
obejdeme pouze několik dní, voda se podává v infuzích, vodou se umýváme. Bez
vody se zkrátka neobejdeme. Co z nepřeberného množství informací vybrat?
Inspirovala jsem se lidovou tvorbou…
Nepi, Jano, nepi vodu…
Známá slovenská lidovka, která nabádá
k pití dobrého vínka, což, jak je vědecky
prokázáno, je u většiny lidí při dodržení určitých pravidel zdravé. Nicméně
v rozporu s touto písní je třeba zdůraznit i nutnost správného pitného režimu
(tím míníme vodu...). Jeho nedodržení
může vést k některým potížím, jako jsou
zácpa, únava, ospalost, bolesti hlavy
a celková nevýkonnost. Mírný dlouhodobý nedostatek tekutin často ani nevnímáme, ale může mít další závažné
zdravotní důsledky jako bolesti kloubů,
může dojít k poruše ledvin (například
vznik ledvinných kamenů), ke vzniku
námahového astmatu (onemocnění průdušek), komplikacím cukrovky,
žilním trombózám (vznik sraženiny
v žilním systému) a cévním mozkovým
příhodám (lidově řečeno k mrtvicím).
28
Na druhé straně ani nadměrný příjem
vody není zdravý, dochází k přetěžování
ledvin a srdce a v extrému může dojít
k „otravě vodou“.
Kolik tedy pít? Lidský organismus v průměru vyloučí asi 2,5 litru vody denně
a toto množství musíme nahradit. V těle
se vytvoří asi 300 ml vody v rámci metabolismu, v potravě přijmeme asi 900
ml vody a zbytek musíme dostat do těla
v podobě tekutin. Potřeba tekutin je
přísně individuální a závisí na mnoha faktorech (hmotnost, věk, pohlaví,
složení stravy, tělesná aktivita, teplota
a vlhkost prostředí, druh fyzické činnosti, aktuální zdravotní stav). Pocit žízně je
už známkou lehké dehydratace (snížení
obsahu vody v těle). Podle amerických
výzkumů lze doporučené množství tekutin vztáhnout ke kalorickému příjmu (hodnota příjmu potravin v kaloriích – zkratka kcal), kdy pro dospělého
je dávka 1,0 ml/kcal, u dětí 1,5 ml/kcal
(4,19–6,29 ml/kJ).
Co pít? Nejzdravějším nápojem je čistá
voda (pitná z vodovodu, balená kojenecká voda a slabě mineralizovaná přírodní
voda bez oxidu uhličitého). Minerální
vody nejsou vhodné jako základ pitného
režimu a nejsou vhodné ani u některých
chorob – hypertenze (vysoký krevní tlak),
srdečního selhání, ledvinných kamenů –, jejich příjem by neměl být vyšší
než půl litru denně. Vody sycené oxidem
uhličitým bychom měli konzumovat
v omezeném množství, mohou způsobit
žaludeční potíže, zvyšují dechovou a srdeční frekvenci. Mezi nevhodné nápoje
patří všechny „soft drinky“, hlavně pro
obsah cukru (prázdné kalorie, zvyšují
pocit žízně), oxidu uhličitého (viz výše)
a kyseliny fosforečné (možnost vzniku
osteoporózy – řídnutí kostí).
Voděnka studená
jako led…
Použití ledové vody a ledu v medicíně
je známé několik století, kdo z nás si
alespoň jednou v životě neledoval svůj
poraněný kotník či koleno nebo nesrážel
tělesnou teplotu pomocí studené sprchy nebo zábalu…
Použití léčebné hypotermie (řízené snížení tělesné teploty z terapeutických
důvodů) je používáno teprve od 50. let,
kdy se stalo nedílnou součástí některých
kardiochirurgických výkonů. V současné
době se velmi studuje vliv této metody
u osob po úspěšné resuscitaci (oživování pacienta) pro náhlou srdeční smrt,
kdy hypotermie snižuje postischemické
poškození mozku (poškození způsobené nedostatkem kyslíku). Jako metoda
ochlazení se používají ledové obkla-
dy nebo speciální matrace a pokrývky
a dále podání velkého množství ochlazených infuzí (voda s 0,9 procenta NaCl).
Tyto jednoduché a levné metody jsou
i ve srovnání se složitějšími a nákladnějšími metodami velmi účinné.
Vzhledem k tomu, že hypotermie náš
mozek „ochraňuje“, je doporučeno provádět u tonoucího resuscitaci i po delší
době strávené ve vodě.
Kalná je voda…
Jak říká děkan Lékařské fakulty UP, mikrobiolog Milan Kolář, „lidstvo je pouhou
epizodou v dlouhém životě bakterií“.
Naštěstí kvalita vody je v České republice pod dohledem. Horší je to ale v exotických zemích, kam tak rádi jezdíme
na dovolenou. Cestovní medicína zažila
v poslední době značný rozvoj a každému, kdo cestuje do těchto zemí, se doporučuje, aby alespoň dva měsíce před
odjezdem navštívil specializované centrum a nechal si vypracovat individuální
očkovací plán. Nejčastějším onemocněním, které cestovatele postihuje a proti
kterému se dá očkovat, je virová hepatitida A (typ žloutenky).
Nejčastějším problémem, který zažijeme při pobytu v exotické cizině, je cestovatelský průjem (40 až 70 procent osob).
Původcem více než poloviny případů
jsou enterotoxické (poškozující střevo)
varianty Escherichia coli, dále salmonely, shigely, Campylobacter jejuni, ale
i parazité jako Giardia intestinalis. Prevence je nesmírně komplikovaná (nepožívání stravy z neprověřených zdrojů,
pití balené vody, její dezinfekce). V léčbě
je důležitá hydratace, dieta a protiprůjmové preparáty.
Eliška Sovová
foto: III. interní klinika LF UP
29
VĚdA MŮŽE
BÝT VELKÁ zÁBAVA
Ve dnech 21.–22. června se uskuteční Veletrh vědy a výzkumu.
Navazuje na předchozí Přírodovědné jarmarky. Tentokrát nebude místem konání jen Přírodovědecká fakulta UP – nejrůznější aktivity se budou odehrávat na všech fakultách i na dalších místech Olomouce. Na co všechno se můžete těšit, jsme se
zeptali hlavní koordinátorky akce Evy Jaškové z Centra popularizace Přírodovědecké fakulty UP.
Na co se děti mohou tentokrát těšit
z přírodovědecké fakulty?
Naše nabídka bude opět plná chemických i jiných pokusů. Dětem se totiž
nejvíc líbí, když něco hoří a vybuchuje.
Úspěch mívají tradičně fyzika a chemie,
kde si mohou samy něco vyzkoušet, taky
třeba sopka chrlící prach a kouř nebo
vata, která shoří v dlani, aniž popálí.
Dospělé, kteří děti doprovázejí, vždycky
nejvíc zaujmou šachové úlohy.
A co připravují ostatní fakulty?
Každá má něco zajímavého. Třeba
teologická fakulta chystá simulaci
30
humanitární krize nebo výklad o církevních historických tématech přímo
v sakrálních prostorách – v kostele sv.
Michala a v katedrále sv. Václava. Fakulta tělesné kultury chce dětem ukázat
simulátor seniora. Nejvíc asi zaujme
dezinfekce rukou a jejich následná prohlídka pod UV lampou a měření maximální kapacity plic, což připravuje
fakulta zdravotnických věd. Filozofové
chystají skládání origami a ukázky toho,
jak vznikají rozhlasové pořady. Pedagogická fakulta zapojí své středisko E-bezpečí. Tam se budou moci děti i jejich rodiče seznámit například se sebeobranou
PŘiJĎTE Si TO
VyzKOuŠET
NA VLASTNÍ KŮŽi!
před sexuálními útočníky na internetu.
Účastnit se bude i Policie ČR formou
besedy s policejním vyšetřovatelem. Zajímavá bude také účast lékařské fakulty
a olomoucké fakultní nemocnice – děti
zjistí, jak funguje lidské tělo a co všechno o něm vlastně nevědí. No a právníci děti zavedou do svého specifického
světa: prožijí s nimi vraždu na výletní
lodi nebo budou vznášet připomínky ke
stavbě přehrady.
Jak se vyvíjí zájem lidí, tedy hlavně
dětí, o tuto akci?
Každý rok chodí víc lidí. Je to několik tisíc
žáků a studentů základních i středních
škol s učiteli. Ti chodívají v pátek dopoledne. Další skupinou jsou děti s rodiči
a prarodiči nebo skupinky větších dětí,
které přijdou na vlastní pěst. Těch bývá
nejvíc v sobotu. Už loni jsme zaznamenali účast lidí, kteří nejsou z Olomouce.
Obesíláme totiž všechny školy a obecní
úřady v kraji, máme letáky v dopravních
prostředcích, informaci o akci vysílá rozhlas, píší o tom noviny.
A jak děti, rodiče i učitelé reagují?
Vždycky se samozřejmě ptáme, jak se
jim to líbí. Hlavně v takové improvizované kavárně určené pro pedagogy. Ti
se tady mohou setkat s naším děkanem a vedením fakulty a mohou se na
cokoli zeptat, přijít s nějakými nápady
a podněty. Děti vyfasují u vstupu kartičky
s jednotlivými stanovišti, kde pak dostávají razítka nebo nálepky. Na konci
pak kartičky vybíráme a současně se jich
ptáme, co se jim nejvíc líbilo. Nepamatuji se, že by se někdy někomu něco nelíbilo. No a rodiče – ti si to vždycky moc
chválí.
Rozhovor připravila (jej)
foto: David Kraus
31
Kaplička nad studánkou
v Olší u Majetína.
V OKOLÍ OLOMOucE
JSOu zÁzrAČNé
STudÁNKy
POJĎTE
cHrÁNiT
PŘÍrOdu
GreenCamp (GC) je týdenní tábor pro studenty starší patnácti let, který se každoročně koná ve vybraném národním parku nebo chráněné krajinné oblasti.
Letošní již pátý ročník proběhne na terénní základně Botanického ústavu Akademie věd ČR v Lužnici u Třeboně.
GreenCamp je určen pro studenty se zájmem o přírodu, ekologii, ochranu přírody, biologii a pro ty, kteří chtějí aktivně
rozvíjet svoje znalosti a zkušenosti. Program tábora je koncipován do denních
bloků, které jsou zaměřeny na různé
skupiny a části přírody. Podílejí se na
něm odborníci ze správy národního parku nebo chráněné krajinné oblasti, kde
se GreenCamp koná, odborníci z praxe
a pracovníci Katedry ekologie a životního prostředí PřF UP Olomouc. V programu tak nechybějí botanický den, entomologický den či hydrobiologický den.
Minulé ročníky se uskutečnily v krásné
přírodě Národních parků České Švýcarsko, Podyjí, Chráněných krajinných
oblastí Jeseníky a Pálava. Během nich
se studenti seznámili s různorodostí
těchto území a jejich bohatostí. Pozorovali vzácné i chráněné druhy rostlin
32
a živočichů. Na památku vždy každý
účastník obdrží tričko a placku.
Letošní ročník se bude konat od 7. do
15. července v CHKO Třeboňsko, více informací a přihlášky najdete na:
WWW.GrEENcAMP.cz
Za organizátory: Zdeněk Mačát & Filip
Trnka – Katedra ekologie
a životního prostředí, PřF UP Olomouc
foto: archiv GC
Vydáme-li se na výlet z Olomouce kterýmkoliv směrem, skoro vždy narazíme
v přírodě na nějakou zajímavou studánku s pramenem dobré vody. Z některých vyvěrají minerální vody, které se upravují, a lze si je koupit v obchodě. Je
to například Hanácká kyselka z Horní Moštěnice nebo Ondrášovská minerálka
z Ondrášova u Moravského Berouna. Těšíkovskou kyselku s vysokým obsahem
železa si můžeme nabrat v údolí pod Těšíkovem. My se ale vydáme za studánkami, jejichž voda se neprodává, zato mají léčivou pověst. Vyprávějí se o nich legendy o zázračných uzdraveních. Kolem Olomouce jich je několik, zkusme tedy
navštívit tři nejbližší. Okolí pramene zdobí půvabné kapličky. Místa byla kdysi vysvěcena, jsou tedy posvátná. Ke studánkám bychom se proto měli chovat
s úctou a vážit si toho, co nám příroda a naši předkové zachovali.
Slepé děti prý prozřely
Kapličku s pramenem vynikající vody
v Majetíně najdeme severně od obce
v malém hájku uprostřed polí. Vedou
sem dvě cesty, jedna od vesnice, druhá
ze silnice od Krčmaně. K místu se váže
legenda, podle níž u pramene kázal
slovanský věrozvěst Metoděj. V roce
1885 tu byla k 1000. výročí jeho narození postavena kaplička, kterou vysvětili
v srpnu 1885. Od té doby se každý rok
koná ke kapličce pouť. Pramen má pověst zázračně uzdravující vody. Slepé
děti prý prozřely, chromí začali chodit,
lidé s padoucnicí se uzdravili. To díky
tomu, že pili tuto vodu, omývali se jí
a modlili se. S pitím vody z této studánky mám osobní zkušenost, a proto ji
mohu vřele doporučit.
V Cakově je zakopán
poklad
Pramen Svaté vody vyvěrá v mělkém
údolí pod samotou několika domů jižně
od vesničky Cakov. Vede sem pohodlná
33
cesta od rozcestí u Nových Dvorů. Když
vstoupíme do údolí, ocitneme se v galerii pod širým nebem. Na stromech tu visí
desítky obrazů naivního malíře Františka Stratila. Nad pramenem byla v 19. století postavena malá kaplička vyzdobená
soškou Panny Marie a Pražského Jezulátka. Dnešní podobu dal kapličce rolník
Hynek Bubeník v roce 1909. V minulosti se k ní vydávala procesí na dožínky
s poděkováním za dobrou úrodu. Vztahují se k ní také pověsti o zakopaném pokladu, uschovaném zlatém kalichu a také
o kázání svatých Cyrila a Metoděje. Voda
z pramene má výbornou chuť a osvěží
vás nejen v parném létě.
Kaplička s pramenem
Svaté vody u Cakova.
34
Voda, která uzdravila
koně
Z vesnice Cholina vede západním směrem modře značená turistická cesta.
V údolí pod vrcholem Rampachu tu vyvěrá pramen, který je ozdobený soškou
Panny Marie. Od roku 1838 se studánka
nazývá Svatá voda. Předcházela ji starší
pověst vztahující se k místu blíže Cholině. V roce 1694 se podle ní vodou ze studánky uzdravili koně zdejšího sedláka.
Později k ní chodili lidé za uzdravením,
ale na začátku 19. století pramen zanikl při sesuvu půdy. Nad místem pramene dodnes stojí malá barokní kaplička.
Od roku 1838 chodí lidé s prosbou za
uzdravení k novému prameni, jehož
okolí je upraveno a ozdobeno. Najdeme
zde lavičky k odpočinku, svaté obrázky
a především klid. Je to místo stvořené
k zastavení a osvěžení výbornou pramenitou vodou.
Ján Kadlec
foto: autor
Pramen Svaté vody
u Choliny.
Křesťané se u vchodu do kostela pokropí do kříže na znamení
křtu.
VOdA OČiSTÍ VŠE
ŠPiNAVé
Voda má řadu vlastností, které fascinují lidstvo již od starověku. Umí čistit, dokáže uhasit žízeň i požár, a je tedy znamením záchrany. Bez vody není život, ale
voda umí život i vzít. Je jasná a průhledná a přitom nespoutaná a tajemná.
Nejstarší vyprávění o stvoření světa používají vodu jako symbol počátečního
stavu světa, kterému byla dána nová
podoba. V akkadském mýtu o stvoření
světa vystupuje Apsú jako zosobněný
sladkovodní oceán a jeho manželkou
je Tiámat, zosobnění oceánu slaného.
Z jejich spojení se rodí bohové a z bohů
potom vzniká celé lidstvo. Podobně
i významný řecký filozof Thálés z Milétu
přišel s myšlenkou, že voda je počátkem všeho, protože je sice jedna, ale má
tři zcela odlišná skupenství. Dokonce
i v nejvzdálenějších kulturách byla
voda přijata jako náboženský symbol.
V čínském taoismu je přirovnáváno
nejvyšší dobro k vodě, protože prospívá všem. Takto můžeme pokračovat
dál od islámu až po japonské šintó.
Voda umyje tělo i duši
Pak přichází křesťanství, ze kterého známe slovní spojení „svěcená voda“. Na
začátku silně čerpalo z židovské tradice,
kde se voda často používala k obřadnímu očišťování. Člověk již sice čistý byl,
ale protože vstupuje do výjimečného
prostoru, znovu se umyje na znamení další, vnitřní očisty. Křesťané tedy
35
začali také používat vodu jako náboženské znamení, ale dali mu nový obsah.
Již před příchodem zakladatele křesťanství Ježíše Krista svolával jeho blízký příbuzný Jan Křtitel židovský lid
k Jordánu, aby jej očišťoval vodou z této
řeky. Sám Ježíš Kristus přikazuje jednomu slepci, aby se umyl v rybníku Siloe,
že bude vodou uzdraven. První křesťané
začali používat vodu při nejdůležitějším vstupním obřadu – při křtu, kterým
přijímají věřící do svého společenství.
V prvních staletích si také například
„umývají ruce, kdykoliv se modlí“, tolik nám píše v Apoštolské tradici Hippolyt. A Jan Zlatoústý dodává, že je
třeba si mýt nejen ruce, ale také srdce.
Posvěcené vody
se můžeme napít
První zprávy o svěcení vody máme až ze
třetího století, ale velmi pravděpodobně
se tak dělo již dříve. Praxe svěcení vody
je nedílnou součástí křesťanství.
Hlavním smyslem svěcení vody je v křesťanství její označení a určení k jistému
zvláštnímu použití. Jako příklad můžeme zvolit situaci z našeho šatníku. Ve
skříni máme oblečení, které je určeno
k jistému účelu, proto ho nenosíme jinam. Například při odchodu do školy
si nikdo neoblékne plavky, ale vezme si
kalhoty a košili. Proto je i voda v křesťanství zvláštním způsobem určena a po
jejím posvěcení se z ní už nevaří polévka ani čaj, a už vůbec se jí nečistí zuby.
Pokud by však někdo umíral žízní a měl
k dispozici jen vodu svěcenou, může ji
samozřejmě vypít. Za normálních okolností však dáváme pro uhašení žízně
přednost vodě z vodovodního kohoutku.
Obřad svěcení probíhá velice jednoduše.
36
Kněz nebo biskup vezme vodu, pomodlí
se nad ní k Bohu a poprosí ho, aby vše, co
vodou bude omyto či pokropeno, sloužilo člověku k dobrému. V centru všeho
tedy stojí člověk, a nikoliv voda samotná. S ní se po jejím posvěcení z hlediska
například jejího chemického složení nestane naprosto nic – pořád je to H2O.
Gustave Caillebotte,
Plavba na kajacích, 1878
Voda je cestou k dobru
Proč tedy používat svěcenou vodu, když
je stejná jako ta, co teče z kohoutku?
Mnozí křesťané si život s Bohem nemohou vynachválit, ale přesto je tu jeden
problém. Boha totiž není možné vidět,
proto se jako viditelné znamení jeho přítomnosti použije vždy nějaký symbol,
v tomto případě voda. Známe to
i z běžného života. Některé kousky z naší
skříně jsou znamením našeho způsobu života, který je jinak lidem v našem
okolí neznámý. Některé šaty máme jen
pro zvláštní příležitosti, například na
návštěvu divadla nebo na hraní fotbalu.
Když si vezmu sportovní obuv a kopačky,
tak je to pro ostatní viditelné znamení,
že jdu hrát fotbal. Smyslem svěcení vody
je tedy její vyčlenění k jistému účelu
a její očista. Svěcená voda se pak užívá
k mnoha účelům. Nejčastěji se lije do
kropenky, která je u vchodu do kostela
nebo kaple. Při vstupu do tohoto prostoru se křesťané vodou pokropí znamením
kříže, aby si tak připomněli svůj křest.
Dále se touto vodou kropí například
nový kostel, domy, pole, auta či vlajky.
Smyslem je, aby člověk došel k dobrému. Nikdy se nejedná o posvěcení věci
nebo místa samotného.
VOdA
V
uMĚNÍ
Jaroslav Franc
foto: Robert Mročka
37
Giuseppe Arcimboldo,
Voda, 1566
Jacob Grimmer
(okolo 1526–1590), Zima
Voda – pro chemiky pouhé H2O, pro
umělce fascinující živel a velká výzva.
Je vůbec možné namalovat něco tak
proměnlivého? Co ani chvíli nepostojí,
pořád se vlní, převaluje, pění – a hlavně
něco, co je vlastně průhledné?
Nesnadný úkol namalovat vodu originálně vyřešil Giuseppe Arcimboldo
(1530–1593), slavný italský malíř působící na dvoře císaře Rudolfa II. Arcimboldo se proslavil tvorbou alegorických (to
znamená jinotajných) portrétů, které
dovedně skládal z různých nezvyklých
částí: z ovoce, zeleniny, květin či jiných
přírodnin. A jak tento umělec vyjádřil vodu? Ano, vzal si na pomoc „plody
moře“, tedy ryby, mořské savce, korály,
perly, zkrátka vše, co lze ve vodě najít.
Podaří se ti na jeho obraze najít mořského koníka? A žábu? A chobotnici?
Voda tajemná
a nezkrotná
Théo van Rysselberghe,
Muž u kormidla, 1892
38
Voda pro lidi znamená mnoho: je naší
základní životní potřebou, poskytuje
nám obživu, očišťuje nás. Její vyobrazení je však v umění často také symbolickým vyjádřením tajemství, lidské touhy
po nedosažitelných dálkách, dychtivosti
po objevování nových světů. Moře zachycují malíři snad nejraději. Je tajemné
svou nekonečností a tím, co ukrývá. Je
nejen krásné, ale může být i zlověstné
a zrádné svou nespoutaností.
Voda je velmi nebezpečný živel a na jeho
zkrocení nemá nikdo z lidí dostatek síly.
Námětem mnoha obrazů je často právě
tato ohrožující tvář vody a hrdinská či
zoufalá snaha lidí tomuto živlu nepodlehnout. Chce to hodně odvahy a zdatnosti vydržet bičování lijáků, vyváznout
z ohromných vln a síly vodních vírů.
Obrazy nám ukazují, jak nebezpečný byl
v minulosti život námořníků nebo rybářů, jejichž plachetnice se zdají být pouhými papírovými loďkami tváří v tvář
rozzuřeným masám vody.
Moře ukrývá velké bohatství a lidem
poskytuje obživu. Toto živobytí je ale
tvrdé a namáhavé. Pohlédneš-li do tváře
starému rybáři na obraze, můžeš uvidět jeho ošlehanou tvář a unavené oči.
Nikdy si není jistý, jestli se vrátí domů
s úlovkem. Vrátí se vůbec domů?
Voda nevinná
a přátelská
Voda má i svou radostnou tvář a pro
hravý lidský rod je zdrojem zábavy. Při
pohledu na další obrazy lze jen těžko
uvěřit, že jde o zobrazení stejného živlu.
Voda tu vyhlíží nevinně a přátelsky. Na
obraze renesančního malíře Jakoba
Grimmera můžeš vidět vodu v ledovém
skupenství. Z obrazu srší chladivá, ale
jásavá nálada. Dospělí i děti se vesele
kloužou po ledě, vozí se na primitivních
sáňkách, radují se. A na dalším obraze
jsme rázem uprostřed léta! Můžeme
spatřit sportovně oděné mladé muže,
kteří se věnují módnímu sportu, jímž
byla – a stále je – plavba na kajacích.
Slyšíš, jak voda vesele pleská okolo jejich
pádel?
Při našem průletu „vodním“ uměním
nesmíme zapomenout na to nejdůležitější. Voda má sice mnoho různých tváří, ale vždy platí, že je nesmírně krásná.
A to umělce fascinuje ze všeho nejvíc:
krása v přírodě a její proměnlivé podoby.
Lidé se jí nikdy nenasytí.
Petra Šobáňová
39
O VODĚ
Pan Vodička chodil tak dlouho se džbánem
pro vodu, až se ucho utrhlo. Časem se z něho
stala tichá voda, co břehy mele. Snažil se
honit vodu, ale lidé o něm často říkali, že
káže vodu a pije víno.
Ten pán se jmenoval
Medard Vodička.
V dětství si kvůli svému jménu
od vrstevníků dost vytrpěl. Byl to
agent s teplou vodou, ale moc mu
to neneslo, často si nevydělal ani
na slanou vodu, protože namísto
práce raději jen kalil vodu nebo
vařil z vody.
To pak míval hlad.
Ale říkával si: „Hlad je převlečená žízeň.“
A aby to bylo z jedné vody načisto, zamířil
vždycky do nejbližší
hospody. Za chvíli už
vyzpěvoval: „Vodu
nepijem, my pijeme rum!“
Čas uběhl jako voda a pan Vodička zjistil,
že mu teče do bot. Už nevěděl kudy kam,
když k němu jako velká voda vtrhla jakási
stará paní Vodičková. Volala na něho:
„Pusť své problémy k vodě, krev není voda,
synu!“
Celou noc potom spal, jako když ho do vody
hodí. Teprve druhý den, když měl žaludek
jako na vodě, pak většinou zjistil, že to bylo
plácnutí do vody a že si nejspíš všichni z té
hospody myslí, že mu kape na karbid.
Prostě to všechno nějak stálo na vodě.
To byla voda na jeho mlýn. Navoněl se
kolínskou vodou, napil se jemně perlivé ne
moc dobré vody a vyrazili se znovunalezenou
matičkou (pan Vodička si totiž myslel,
že se mu v dětství nad rodiči zavřela voda)
do města Odolena Voda.
Někdy míval pocit, že už kápl na to
správné, po samé vodě si konečně říkal:
„Přihořívá, hoří!!!“ Pak se ale ukázalo,
že to byla jen bouře ve sklenici vody.
40
I když jsou jako oheň a voda, žijí si
spokojeně. Někdy se napijí ohnivé
vody, někdy se hádají... ale, řeč se
mluví a voda teče. Jestli je už voda
neodnesla, žijí tam šťastně dodnes.
41
micky, pokoušet se však můžeme zahrát
i jednoduché melodie. Při společné hře
více vodních flétnistů pak vznikají velmi
zajímavé a působivé zvukové obrazy.
Materiál:
- pevná plastová trubka o průměru
16 mm a délce 2 m (výrobní označení
PT32016/2/S)
- nádoba s vodou, např. PET láhev
o objemu 0,5 l
JAK
VyrOBiT
VOdNÍ
FLéTNu
Na vytvoření vodní flétny použijeme
materiál známý spíše elektrikářům nežli výrobcům hudebních nástrojů. Pevné plastové elektrikářské trubky jsou
totiž ideálním materiálem pro nejrůznější píšťalky a flétny. Oproti tradičnímu dřevu nepodléhá plast změnám
vinou teploty, vlhkosti, při své dostatečné pevnosti je zároveň i lehce opracovatelný a nemalou roli jistě hraje
i jeho velmi nízká pořizovací cena.
Zatímco u Panovy flétny je pro výšku tónů
rozhodující délka jednotlivých trubiček
a na jednu trubičku lze zahrát pouze jediný tón, u vodní flétny jsou možnosti
měnit výšku tónu neskonale větší. Vzestupná i sestupná glissanda (klouzavý
způsob hry) znějí velmi úsměvně až ko42
Nářadí:
- pilka na železo nebo malá pilka na
dřevo
- jemný smirkový papír
- metr
Pracovní postup:
- Na dvoumetrové trubce si odměříme
a pilkou postupně nařežeme trubičky
o délce 25 cm. Z jedné trubky tak
získáme osm kratších trubiček, což
nám umožní založit třídní oktet
vodních flétnistů.
- Řezné plochy začistíme jemným
smirkovým papírem.
- Ke každé trubičce budeme potřebovat
jednu půllitrovou PET láhev naplněnou
vodou.
Způsob hry: Trubičku vsuneme hrdlem
do láhve s vodou a rozezníme ji svým
dechem, když foukáme o hranu hrdla
trubky (stejně jako při hře na láhev).
Postupným vysouváním a zasouváním
trubičky v láhvi měníme výšku tónu.
Varianta: Pokuste se vytvořit orchestr
vodních fléten v bazénu či na koupališti – místo nádoby s vodou zde můžete
využít celou vodní hladinu.
Jaromír Synek
foto: PdF UP
V ŘEcE JE
zAKLETÝ KŮŇ
Řeky, říčky a potoky ovlivňovaly odedávna život lidí jako máloco jiného. Není
proto divu, že jejich jména si každý ve vlastním zájmu pamatoval. Ke každému
jménu se vázaly nějaké praktické rady a fakta – například to, odkud a kam řeka
teče, kolik je v ní vody, jak se voda chová a kde je nejlepší ji přebrodit. Klíčem
k nim bylo právě jméno řeky či potoka tradované z generace na generaci. Proto
patří názvy vodních toků k vůbec nejstarobylejším slovům. Čím starší je jméno,
tím hůř se dá zjistit, co původně znamenalo.
Tekla Koňská řeka
z Koňských hor?
Dobrým příkladem prastarého pojmenování může být řeka Morava, která
dala jméno celému regionu. Zmiňuje
se o ní už v 1. století n. l. římský vzdělanec Plinius Starší a nazývá ji Maro.
Římský historik Tacitus o ní asi o padesát let později píše jako o řece Marus. Oba doklady naznačují, že první část slova (totiž Mor-, resp. Mar-)
je původnější než druhá (tedy než
ono -ava). Co přesně část Mor- nebo
Mar- znamenala, je skutečnou záhadou. Jeden z výkladů říká, že marus
je takzvané staroevropské slovo, kterým lidé žijící na našem území ještě před příchodem Keltů označovali
„koně“. Toto zvíře se tehdy těšilo úctě
a obdivu jako málokteré jiné.
Zajímavé je navíc to, že se v antických
pramenech termínem Marus označují
i hory, v nichž řeka Morava pramení, tedy
pravděpodobně dnešní Králický Sněžník
43
a přilehlé Jeseníky. V této oblasti kromě
Moravy pramení i Moravice, přítok řeky
Opavy. Také Moravice je ve středověkých
pramenech označována jako Morava,
tedy bez zdrobňující přípony -ice.
A do třetice pramení v Jeseníkách nedaleko česko-polské hranice říčka Morawka.
Tyto tři Moravy nesou ve svých názvech
pravděpodobně původní starověké jméno hor – Marus (doslova snad Kůň).
Oním koněm mohlo být pohanské božstvo, vládce těchto hor.
Morava není zdaleka
jen jedna
Jenže v etymologii – tedy v jazykovědné disciplíně, která se zabývá původem
slov – není nic stoprocentní. Hledání původu jména Morava se komplikuje tím,
že řek tohoto jména je v Evropě víc. Jedna poměrně velká Morava teče v Srbsku
a jiné, poněkud menší Moravy, lze najít
i v Bulharsku, Slovinsku a na Ukrajině.
Proto jazykovědci nabízejí ještě další
možná vysvětlení. Věrohodně zní například výklad tohoto jména z indoevropského kořene mar-, který je v latinském
mare „moře“ nebo německém Meer téhož významu.
Uvažuje se o tom, že původní význam
kořene mar- byl širší, totiž „voda“. Zatímco v současných jazycích se význam
tohoto slovního kořene ustálil v podobě
„voda stojatá“ a nakonec „voda stojatá a slaná“, ve starých indoevropských
jazycích mohl, jak se zdá, označovat i
„vodu tekoucí a sladkou“. Ke kořeni marse potom, někdy během 1. tisíciletí n. l.,
když už nebylo jasné, co přesně tento
kořen znamená, přidala přípona -ava.
Touto příponou se u Germánů a Slovanů
44
často odvozovaly názvy řek. Pochází
z germánského -ahva, které pak úzce
souvisí s indoevropským kořenem, obsaženým v latinském slově aqua – „voda“.
Takže ve jménu Morava je vlastně z hlediska historie řečeno „voda“ hned dvakrát.
Samá voda, ale i bečení
Jinou řekou, která pramení několik kilometrů od Olomouce a v Polsku se stává
skutečným veletokem, je Odra. I o ní se
zmiňují antické prameny, protože její
tok byl důležitý při trasování takzvané
Jantarové stezky. Klaudius Ptolemaios
o Odře ve 2. stol. n. l. píše jako o řece
Uiadus, ale už texty o několik století
mladší uvádějí jméno ve znění podobnějším tomu dnešnímu: Odagara, Odera a Odra. V základu jména Odra leží téměř určitě indoevropský kořen uod(r)-,
ued(r)-, který znovu označuje „vodu“.
Tento kořen slyšíme i v základu našeho
slova voda nebo anglického water.
Některé další moravské řeky už nejsou
tak velké a důležité jako Morava a Odra.
Proto nejsou jejich jména tak stará. To
však neznamená, že to nejsou jména
záhadná. Třeba pojmenování řeky Bečvy je nejspíš slovanské. V jeho základu
je zřejmě tentýž kořen jako ve slovese
bečet. Ve východomoravských nářečích
fungovalo ještě na počátku 20. století
slovo beč ve významu „ryk, bekot zvířat,
naříkavý pláč“. Jméno Bečva asi odkazuje na charakteristický zvuk, který vydávala voda v ní tekoucí.
Zato řeka Svratka, která pramení na Vysočině ve Žďárských vrších, nese jméno
germánského původu. V jeho základu je
nejspíš přídavné jméno swarta – „černá, tmavá“ (srovnej se současným německým schwarze). Každá řeka protéká
krajinou se specifickým geologickým
podložím, které může výrazně ovlivnit
kvalitu vody a třeba i její barvu. Voda
ve Svratce se dávným obyvatelům Moravy jevila asi jako tmavá, možná kvůli
bahnitým příměsím, které jsou zjevné
i v případě několika českých Černých potoků. Naopak Bílé potoky se vyznačovaly
vodou čirou, nezakalenou, podobně jako
voda v několika českých Bílinách.
Bez fantazie to nejde
ani ve vědě
Mít fantazii je potřeba i ve vědě,
a v etymologii dvojnásob. Hranicí každého fantazírování jsou však i zde ověřitelná fakta. Původ jmen našich řek objasníme ještě víc, když se nám podaří účelně
zkombinovat poznatky o způsobu života
a pohledu na svět u takzvaných primitivních lidských společenství s daty z obecné psychologie člověka, sociologickými
a historickými fakty, ale také s výsledky
bádání ve vědách přírodních. Pak bude
víc jasno například i v tom, zda je v řece
Moravě zakletý kůň, nebo není.
Ondřej Bláha
foto: autor
45
VOdNÍ KVÍz
Pokud jste pozorně četli, nebude pro vás těžké správně opovědět na všechny
následující otázky. Jestliže se vám to nepodaří, nalistujte patřičnou stránku
a zjistěte, jaká je správná odpověď.
Co se stane, když budeme pít příliš mnoho vody?
a) nic
b) může dojít až k „otravě“ vodou
c) začneme se pravidelně pomočovat
Dokáže delfín spát?
a) nikdy nespí
b) ano, ale jen jednou polovinou mozku
c) stává se, že usne, ale pak se utopí
JAK VzNiKÁ
SLOVOTVOrNé HNÍzdO
Nejdůležitějším způsobem, jakým jazyk
rozvíjí a obohacuje svou slovní zásobu,
je tvoření slov. Nejrozšířenějším způsobem tvoření slov v češtině je takzvané
odvozování (derivace): nové slovo vzniká na základě slova již existujícího, a to
změnou jeho stavby přidáním nějaké
části se zobecněným slovotvorným významem. Například voda + -ák = vodák.
Přípona -ák nese zobecněný význam,
který lze charakterizovat jako osoba
vykonávající nějakou činnost spjatou
s významem podstatného jména, od
kterého se odvozuje.
46
Mezi oběma slovy existuje vztah, který se cizím slovem označuje fundace:
to znamená, že jedno slovo se zakládá
na slově druhém. Na tomto vztahu je
pak budováno celé slovotvorné hnízdo,
v němž je slovotvorný vztah vždy mezi
dvěma sousedními členy. Takové hnízdo
má podobu jakéhosi pavouka – malou
ukázku najdete výše.
Božena Bednaříková
Co jsou halofytní rostliny?
a) rostliny, které snášejí slanou vodu
b) takové rostliny neexistují
c) rostliny, které nedokáží vyrábět
chlorofyl ze slunečního světla
Při jaké teplotě vyvěrají ze země běžné
vodní prameny?
a) 4 oC
b) 15 oC
c) 1 oC
Může se člověk ve velké nouzi napít svěcené vody?
a) ne, bylo by to znesvěcení
b) ano, pokud mu hrozí, že zahyne žízní
c) ano, ale nejdřív musí kněz vodu
odsvětit
Jak zpodobnil vodu italský malíř
Giuseppe Arcimboldo?
a) použil vodové barvy
b) polil hotový obraz vodou
c) portrét vody složil z obrázků mořských
plodů
Jsou slova podvodník, závodník, úvodník
odvozeninami od slova voda?
a) ne
b) ano
c) ne, voda je odvozena od nich
Kde pramení řeka Morava?
a) v Krkonoších
b) v Beskydech
c) na Králickém Sněžníku
Kolik vody obsahují lidské kosti?
a) 44 procent
b) 7 procent
c) 22 procent
Který z následujících objevů není připisován Archimédovi?
a) metoda řešení problému pomocí
tzv. myšlenkového experimentu
b) parní stroj
c) objem koule vepsané do válce se vždy
rovná dvěma třetinám objemu válce
(jej)
47
Milí čtenáři,
druhé číslo časopisu FORTe chystáme
už na začátek příštího školního roku.
A vzhledem k tomu, že UNESCO vyhlásilo
rok 2013 Rokem matematiky na planetě
Zemi, bude zasvěceno právě tomuto vědnímu oboru.
Mnozí z vědců se domnívají, že matematika není věda, nýbrž metoda; není tedy
lidským vynálezem, ale existuje nezávisle na člověku. Matematické zákonitosti
nalézají vědci všude: v zemských geofyzikálních i biologických procesech, v meteorologii, v astronomii, stejně tak v ekonomice, zemědělství, dopravě. A dokonce
i v hudbě. Těšte se proto na 2. číslo časopisu FORTe, protože právě o matematice
v něm najdete mnoho zajímavých článků
z nejrůznějších vědních oborů.
A přivítáme také vaše nápady, připomínky, podněty, nebo dokonce příspěvky.
Na adresu [email protected] můžete psát
o tom, co se vám líbilo (či nelíbilo) v prvním čísle, a taky o tom, co byste rádi našli
v čísle druhém.
Potěší nás, když se do přípravy dalšího
čísla aktivně zapojíte!
Vaše redakce
FORTe – populárně-vědecký časopis
Redakce: Zita Chalupová (jej), Martina Šaradínová (srd), Martina Vysloužilová (vys).
Ilustrace: Ondřej Plachký, Jakub Plachký, Helena Fadrná. Neoznačené fotografie: sxc.
Foto na obálce: Robert Mročka. Layout a sazba: Radim Měsíc. Náklad: 3000 ks. Kontakt:
[email protected], www.popup.upol.cz. Vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci 2013.
Časopis FORTe vznikl díky podpoře projektu
Univerzita Palackého – centrum vědy pro všechny CZ.1.07/2.3.00/35.0011
48