O ztracené ovečce víkendovka

O ztracené ovci
Adventní setkání pro děti na počátku roku milosrdenství
Délka: dvoudenní (pátek večer-sobota)
Jednodenní
Seznamovací hra: Koště nebo Deka, výroba jmenovek
(při variantě dvoudenní následuje večeře)
První setkání s písničkou Když se ztratí ovečka (Bob Fliedr, Bílé sárí) viz příloha
Ovečky z papíru k vybarvení a vystřižení – cca 30 – děti znají počet – při vybarvování nebo lepení do
ovčince zjistíme, že jedna chybí…
Je ukrytá někde venku – hra typu O kohoutkovi a slepičce – 13 míst – na každém místě jsou posláni
na následující, o němž nevěděli (buď mapa – dopisují se místa nebo lidé, kteří je posílají; nejlépe
nakombinovat) – na každém ze 13 míst je otázka, která se vztahuje k prezentaci o Filipínách:
1. MANGO
Nejsladší ovoce světa.
2. FILIPÍNY
Do jaké země cestujeme?
3. TROJKOLKA
Rychlé vozítko.
4. TAGALOG
Národní jazyk.
5. BASKETBAL
Národní sport.
6. RÝŽE
Obvyklé jídlo.
7. CHUDOBA
Největší trápení.
8. JEEPNEY
Malý autobus – auto z 2. světové války.
9. JAPONSKÁ CHŮZE
10. SAMPAGITA
Dětská hra.
Národní květina – pokládaná k sochám P. Marie.
11. MT APO
Nejvyšší hora.
12. OSTROVY
Kde se Filipíny rozkládají?
13. KLOKANÍ SKOK
Dětská hra.
Zjišťujeme – zapisuji na tabuli.
TÉMÁTKO: MILOSRDENSTVÍ
Co si pod tím slovem dovedeme představit? Může nám pomoct, když si jednotlivá písmena napíšeme
na předem připravené kartony. Pak jde slovo rozdělit na části např. MILO-SRDENSTVÍ
My si dnes povídáme o milosrdenství našeho nebeského Otce k nám.
Může posloužit dětská knížka Ovečka Barborka (Ráchel Bícová, nakl. Samuel 2003)
Je dostatečně názorná  může následovat trénování písničky – na upevnění zážitku, že jsme
milované Boží děti.
VYNIKAJÍCÍ OBĚD
Může následovat pár her venku:
Policajti a zloději
Pan čáp ztratil čepičku
Divoká svině (chlapecký kolektiv)
Dobývání hradu
Kdo se narodil v kterém ročním období: zima-led, jaro-kytky, léto-oheň, podzim-déšť –HONIČKA
kytky a led honí oheň a déšť atp.
Nebo filipínské: Klokaní skok či Japonská chůze
SV. MIKULÁŠ
Jako téma našeho milosrdenství vůči druhým.
Zadarmo jsme dostali, podobně máme i my být štědří k ostatním.
Téma Mikuláše má pěkně vypracované Duha č. 7/2015:
Pavel v jednom dopise píše, že jsme Boží děti. Jako se podobáme rodičům, tak bychom se měli
podobat také Bohu. To jací mají křesťané být, také vyjmenoval.
Jak se máš chovat k druhým lidem? Přečti, dopiš:
NASLOUCHÁNÍ
TRPĚLIVOST
ODPUŠTĚNÍ
DĚLIT SE
MILOSRDENSTVÍ
………………….
Tento obrázek je znamením Roku milosrdenství. Vyzývá tě k tomu, abys měl otevřené srdce pro
pomoc bližním. Je na něm vzkříšený Ježíš, který nese na svých ramenou člověka. Dívají se na sebe a
v Ježíšově pohledu můžeš zahlédnout starostlivost, péči a lásku.
SVATÝ MIKULÁŠ – člověk plný milosrdenství
Možná zní slovo milosrdenství trochu staromódně, ale má jiný zvuk, když si přečteš něco o svatém
Mikuláši. Podle jeho života snadno poznáš, co milosrdenství znamená.
Za časů, kdy žil biskup Mikuláš (asi 400 po
Kristu), patřilo Turecko k Římské říši.
O životě sv. Mikuláše toho víme velice málo.
Podle tradice se narodil ve městě Patara asi v r.
370. Jeho rodiče byli velmi bohatí a patřili
k malému křesťanskému společenství. Mikuláš se
stal biskupem ve městě Myra a příběhy, které se
oněm vyprávějí, jej popisují jako člověka se
srdcem otevřeným pro pomoc lidem, kterým dával
všechny své peníze na stavbu škol, nemocnic a
domovů pro chudé.
Legenda a metodika KPC Ostrava v příloze.
VYRÁBĚNÍ DO MISIJNÍHO JARMARKU
Co můžeme udělat my jako děti/mládežníci? Můžeme zapojit své dovednosti k milosrdenství tak, že
svýma rukama něco pěkného vyrobíme, co později na Misijním jarmarku, školní akademii nebo o
velké přestávce nabídneme dalším nebo dospělým. To, co darují za naše výrobky nebo dobroty
pošleme skrze PMD tam, kde chceme pomoci.
Nápadům se meze nekladou:
Záložky s biblickými verši
Pečení perníčků
Kytky z organzy
Naušnice
Maňásci z filcu
Křížaly do pytlíčku
Ozdobené dřevěné kolíčky
Lepení misijních sirek
Dobré spojit s modlitbou 
Na konci rozdat kartičky s body skutků milosrdenství (příloha)
Z katechezí biskupství ostravsko-opavského:
Legenda o vzácném koberci
Motivační hra
Cílem této hry je vtáhnout žáky do prostředí, do kterého je zasazen děj legendy o sv. Mikuláši.
Zároveň má tato hra navodit příjemnou atmosféru ve třídě a podpořit vzájemné kamarádské vztahy
žáků.
Postup:

Lektor umístí do středu kruhu „stavební materiál“ (např. šátky, kameny a dřevěné kostky) a
vyzve žáky, aby si každý před svou židlí postavil svůj „dům“. Materiálu si mohou vzít tolik,
aby zbylo na všechny.

Lektor vyzve žáky, aby si představili, že je večer 5. prosince a v domě, kde bydlí, je navštíví
Mikuláš. Požádá každého, aby řekl jednou větou, co ho v této souvislosti napadne (může jít o
zkušenosti s touto tradicí, případně o informace, co ví o původu této tradice). Každý by měl
větu formulovat tak, aby jeho spolužáky zaujala.

Lektor si vezme klubko s provázkem a pošle je po zemi (nebo jej může hodit vzduchem)
libovolnému žákovi, jehož výpověď ho zaujala. Sdělí ostatním, proč. Žák, který dostal
klubko, si podrží provázek, odmotá další část a opět pošle nebo hodí klubko spolužákovi,
jehož výpověď ho zaujala. Postupně tak vznikne mezi žáky síť. Pravidlem je, že každý žák
může být vybrán jen jednou. Jakmile jsou všichni zapojeni do sítě, hra končí. V závěru
všichni najednou položí síť na zem tak, aby provázek „vycházel“ z jejich domku.

Lektor vyzve žáky, aby pojmenovali, co tato síť i s domky může představovat.
Vyprávění legendy
V první části půjde o dotvoření obrazu ve spolupráci se žáky, v druhé části o naslouchání příběhu
legendy. Text legendy je uveden v příloze č. 1.

Příprava – dotvoření obrazu: Obraz, který vznikl, může představovat také město. Představíme
si, že jsme se ocitli ve městě na břehu Středozemního moře, v dnešním Turecku, kde stálo
město Myra. Podle kalendáře jsme teprve ve 4. století. Tehdy stála ve středu města budova, ve
které se všichni obyvatelé Myry pravidelně scházeli k bohoslužbě. Tato budova vypadala
podobně jako nám známé kostely. (Lektor požádá dva žáky, aby „postavili“ uprostřed našeho
města kostel.) Kostel měl na starosti biskup Mikuláš. Lektor se zeptá žáků, zda vědí, podle
jakého atributu (znaku) se pozná biskup. Každý biskup nosí o slavnostech vysokou čepici,
tzv. mitru, a berlu jako odznak svého úřadu. Lektor položí na šátek, který představuje kostel,
mitru složenou z papíru (návod viz příloha 2). Dle svého uvážení může doplnit informace o
svatém Mikuláši (viz příručka).

Vyprávění legendy. Žáci naslouchají. (Příloha 1). V závěru pošle lektor po kruhu k
prohlédnutí „koberec“, zvlášť je upozorní na jeho strukturu.
Diskuse o vzácném koberci jako symbolu života
Cílem diskuse je najít podobnost mezi sítí, kterou žáci vytvořili na základě vzájemného zájmu jeden
o druhého, a mezi strukturou koberce a dojít k významu tohoto symbolu jako symbolu života: bez
mezilidských vztahů člověk nemůže existovat. Toto téma je vhodné se žáky v diskusi rozvinout a
spojit je s pojetím Vánoc jako svátků rodiny a míru.
Jiná varianta: Pokud žáci nejsou zvyklí diskutovat ve velké skupině, mohou se k dílčím otázkám
vyjadřovat ve dvojicích, trojicích či čtveřicích a poté si vzájemně sdělovat výsledky za moderace
lektora.
Mikulášská nadílka
Mikulášskou nadílku lze uspořádat tradičně: do třídy přijde Mikuláš, rozdá žákům dárky (může jim je
položit do jejich „domovů“) a každému z nich něco osobního popřát.
Jiná varianta: Každý žák si zahraje na chvíli na Mikuláše, vybere jeden dárek a spolužáka, kterému
ho předá, a popřeje mu něco osobního.
Jiná varianta: Lektor připraví koš (košík) nebo pytel na dárky pro Mikuláše. Každý žák dostane papír
a tužku a vymyslí nějaké mikulášské přání pro kohokoliv ve třídě. Papír složí a tento „dárek“ vhodí
do připraveného pytle. Mikuláš pak rozdává tyto dárky...
Příloha č. 1: Legenda o vzácném koberci (upraveno)
Lidé z města Myry vycházeli ze svých domů a přicházeli do kostela uprostřed náměstí, aby tam
zapálili svíce, společně se modlili a popovídali si. (Lektor může „v kostele“ zapálit svíci.) Jednoho
dne přišli do kostela jeden starý muž a jeho stará žena, aby se rozdělili o svoji radost. Lidé se jich
ptali, co se jim přihodilo, a tak začali vyprávět:
„Před mnoha lety jsme dostali krásný svatební dar – vzácný koberec. Měli jsme z něj velkou radost.
Často jsme pozorovali jeho barvy a tvary a říkali si: Ten koberec je jako náš život. Podobně jako jsou
spleteny jeho nitě, tak jsme spojeni mezi sebou a tak jsme spojeni také s ostatními lidmi a se všemi
živými tvory, se zvířaty, s květinami, se sluncem, měsícem, hvězdami…
Tak jako se na koberci střídají světlá a tmavá místa, tak se i v našem životě střídá tma a světlo, den a
noc, radost a smutek. To všechno jsme už v našem životě prožili. Někdy byla nit příliš tenká a
hrozilo, že se roztrhne, někdy se nit zamotala tak, že jsme ji museli pracně a opatrně rozmotávat.
Někdy šlo tkaní života pěkně od ruky, někdy to šlo velmi těžce. Mnohdy jsme neměli chuť a také ani
sílu.
Jak šel čas, zestárli jsme, děti vyrostly, odešly z domu a my jsme zůstali sami. Byli jsme nemocní, a
protože jsme už nemohli tolik pracovat, přišla bída. Neměli jsme peníze na živobytí. Všechno, co
jsme měli, jsme prodali, aby bylo na chleba. Teď jsme se však rozhodli, že musíme prodat i to, co je
nám nejmilejší, náš koberec.“
Stařeček pokračoval ve vyprávění: „Druhého dne hned ráno jsem smotal a svázal koberec a odnesl jej
na trh. Bylo zima. Na trhu ke mně přišel obchodník. Měl dlouhý plášť a kapuci na hlavě. Obchodník
si ten starý, prošlapaný a vybledlý koberec prohlédl a nabídl mi za něj velkou částku peněz.Velmi
jsem se zaradoval a koberec prodal. Napadlo mne: „Teď mohu nakoupit jídlo a moje žena i já
budeme mít dlouho co jíst.“ Z radosti jsem vypil v hospodě sklenici vína a vydal se na zpáteční
cestu.“Pak se ujala slova stařenka: „Když můj muž přišel domů, vítala jsem ho s velkou radostí a
vyprávěla mu: „Představ si, muži, byl tady jeden starý velice zvláštní kupec. Měl dlouhý plášť a
kapuci ve tváři a přinesl mi dar. Podívej se“ a ukázala jsem mu náš starý, prošlapaný a vybledlý
koberec, který s námi prožil všechny radosti a starosti našeho společného života. Když jsme si pak
oba vzpomněli, jak vypadaly oči toho neznámého kupce, poznali jsme ho. Byl to Mikuláš, náš
biskup. Zvali ho často do svého domu a on přicházel rád. Poznali jsme ho už podle klepání…“