VLIV ŽENY

S
STÁŽ
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE
VLIV ŽENY
Buňka : Malenovice
Ročník : 2006/2007
Vypracovala : Jitka Ehlová
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
1• /12•
jitka•
S
Mravenec aneb vliv ženy
Ano, mravenec. Myslím, že to přirovnání je celkem výstižné. Jen si to představte – jdete
například po lesní cestě a v tom si všimnete, jak tam po straně leze mravenec…Tedy nic
zvláštního, ani tomu skoro nevěnujete pozornost – proč byste také měli, vždyť je to jen
obyčejný prťavý hmyz, kterého je kolem spousta...
Ale skutečně je tak obyčejný?
Věděli jste, že bylo zaznamenáno téměř dvanáct tisíc druhů mravenců? Že se mravenčí
královna dožívá někdy i přes deset let? Že i když měří jen necelý centimetr, tak má takovou
sílu, že uzvedne něco, co je až o padesátkrát těžší, než je on sám? To je jako kdybych já
dokázala uzvednout dvou a půl tunovou věc!
A teď si představte, že jdete například ulicí kolem nějakého obchodu a tam na straně stojí
žena…opět nic zvláštního, ani tomu skoro nevěnujete pozornost – proč byste také měli, vždyť
je to jen obyčejný člověk ženského pohlaví, kterých je kolem spousta…
Ale skutečně je tak obyčejná?
Žena má moc uchvátit srdce muže jediným pohledem. Její krása má moc rozpoutat válku. A
jen kvůli ní je muž schopen těch nejušlechtilejších, ale také těch nejhorších činů.
Myslím si, že každá dívka postupně dospěje do bodu, kdy si uvědomí, že má vliv na své
okolí. A nejedná se už o vliv, který má jakožto člověk, ale o vliv, který má jakožto ŽENA.
Velice patrné je to z reakcí opačného pohlaví. Každá žena chce být krásná, potřebuje vědět, že
má cenu, že o ní někdo stojí. Tyto motivy nejsou samy o sobě špatné. Ale špatné je, jak se
toho dnešní mladé dívky snaží dosáhnout. Taková diskotéka je ideálním prostředím. Celý
večer na ně muži zírají, flirtují, dávají jim najevo, že je přitahují a svlékají je očima (což je
krátký proces, vzhledem k tomu, že už tak jsou dotyčné řekněme velmi spoře oděné). A
dívkám se to líbí, mají pocit zadostiučinění, je to pro ně důkaz, že jsou skutečně krásné, že je
někdo potřebuje, zajímá se o ně. A právě to některým dává možnost tento svůj vliv využívat a
zneužívat. „Čím více budu užívat svého ženského vlivu, tím více ujištění o své hodnotě
dostanu.“ Dívka si uvědomuje svůj vliv a svádí ji ho použít.
Já sama pocházím z nevěřícího prostředí, ale vždycky jsem byla ta tichá, zodpovědná, slušná,
sedící v koutku. Noční život mi nic moc neříkal, takže když jsem se pak v šestnácti stala
věřící, nemyslela jsem si, že bych s něčím takovým, jako zneužíváním svého vlivu, měla kdy
problém. Přesto asi tak před dvěma lety jsem s překvapením zjistila, že i mě Duch svatý
začíná z tohoto usvědčovat. Bůh mi ukázal na mé nečisté motivy a naučil mě v tom hodně
věcí. Nicméně asi ne dost, protože v nedávné době mi opět Bůh ukazuje, že bych to měla
nějak řešit a dát do pořádku. A proto je moje práce právě na toto téma. Už za to budu vděčná,
jestli si to Bůh použije k proměně a požehnání mě samotné – a pokud to alespoň v něčem
pomůže i případným čtenářům, tak díky Bohu!
Mým cílem není, aby se ženy (včetně mě) snažily svého ženského vlivu zbavit, potlačit ho,
schovat. Bůh nás stvořil jako ženy. Kdyby po nás chtěl, abychom byly jako muž, tak to mu
pak mohl stačit samotný Adam. Ale on stvořil i Evu.1 Naše ženství, se vším, co k tomu patří,
je dobré – protože pochází od Boha. Problém tedy není v tom, že bychom měli zapírat ženu
v nás, ale naučit se, jak s ní zacházet, jak zacházet s naším vlivem.
1
Gn 2:22
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
2• /12•
jitka•
S
Bůh po nás chce, abychom byly vlivné. A to ne z důvodu, že jsme ženy, ale v prvé řadě
křesťanky. Sám Ježíš je nám příkladem;
Nikdy nezastával veřejnou funkci, nikdy nenapsal žádnou knihu, nikdy nevedl žádnou armádu
a nezaložil žádnou instituci. Vyučoval na lodi a na volném prostranství, jeho následovníky
byli prostí rybáři. Byl nepochopen a odmítnut většinou lidí a jeho služba trvala pouze tři a půl
roku. Jeho působení však změnilo svět2.
Tomu tedy říkám vliv! Nikomu z lidí se zřejmě nepodaří svým působením změnit celičký
svět, tak jako Ježíši. Ale to On po nás ani nechce. „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes
každého dne svůj kříž a následuj mne.“ 3 Naším úkolem je Ho následovat a doufat, že skrze
nás bude působit v prostředí okolo nás.
Každému jsou dobře známé verše z Matouše 5: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude
chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“4
Svět okolo nás je jako jedna velká, neslaná polévka. Jsou tam ingredience jako hřích,
nevraživost, skutky tmy, beznaděj a podobně. Křesťané jsou určeni k tomu, aby do toho
vnesli chuť soli, aby tento padlý svět okořenili Boží láskou, dobrotou, nadějí. Musíme se ale
střežit, abychom nepozbyly chuti, abychom neztratily svou slanost. Polévka bez soli nestojí za
nic. A jak by bez soli dopadl svět? „Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom
tma?“5 To radši ani nedomýšlet…!
Takže – krok číslo jedna k dobrému vlivu - musíme být slané a solit! Zdrojem slanosti není
nikdo jiný než Bůh. „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od
sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen; vy jste
ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete
činit nic.“6
Trávit čas osamotě s Bohem, to je základ, pokud chceme být jako Ježíš a mít vliv na ostatní
takovým způsobem, jako On.7 Nicméně pozor na to, abychom nebyly u Boha celou dobu.
Pokud budeme stále jen někde mezi biblickými hodinami, službou a „duchovním
společenstvím“, tak sice dosáhneme super-slanosti, ale k čemu by to bylo? I sůl, která je sice
slaná, ale jenom stojí na poličce ve slánce, je k ničemu. Nelze oddělit jednu fázi od druhé –
být slaná a solit. „Vy jste sůl země“, ne sůl sami pro sebe. Musíme s tím vyjít do světa. O tom
je i Velké poslání na konci Matouše: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky,..“8
2
3
4
5
6
7
8
Strategie Kristovy služby, úvodní strana
Lk 9:23
Mt 5:13
Mt 6:23
J 15:4-5
Carol Kent, Becoming a woman of influence, NavPress, Colorado 2002, str. 23
Mt 28:19a
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
3• /12•
jitka•
S
To, o čem jsem psala výše, o tom, jaký vliv má mít křesťan všeobecně, tak si to představte
jako nošení uniformy. Každý křesťan má mít „Boží uniformu“ = každý křesťan má mít vliv.
Nicméně, jak jsem zmiňovala už na začátku, Bůh stvořil ne jen jedno, ale dvě pohlaví. Jak
muž, tak i žena mají mít oba Boží uniformu, ale mužská uniforma se liší od té ženské a
naopak. Mají svá specifika, odlišný vzor a provedení – ale stále jsou to Boží uniformy. A jak
tedy vypadá ta ženská Boží uniforma? A především, jak ji používat?
Nejprve bych se chtěla zaměřit na používání naší uniformy, našeho ženského vlivu, vůči
opačnému pohlaví. Ve vztazích s muži si můžeme stanovit zhruba tři úrovně, kde žena musí
být opatrná, jak svůj vliv uplatňuje.
Úroveň první – oblékání.
Ó ano, žádné chození okolo horké kaše, pustíme se do toho rovnou.
V dnešní době je hodně dáván důraz na svobodu – a to i ve sféře oblékání. Čím vyzývavější a
provokativnější, tím lépe. Je-li žena krásná, měla by to ukázat! Vždyť se nemá za co stydět.
Minisukně a trička do půli zad jsou in a dívka takto oblečená dochází u mužské poloviny
patřičného ocenění. I ženy-křesťanky mnohdy následují tento světový – či spíše světský trend. A to ze dvou důvodů. Zaprvé přišly ze světa a jsou na to zvyklé, přijde jim to normální
a ani si to možná neuvědomují. Zadruhé i ony chtějí být oceněné, krásné! A právě v tom styl
vyzývavého oblékání funguje spolehlivě.
Je skutečností, že muž je zrakově orientovaný, že obrazy jsou pro něj daleko dráždivějším
podnětem než pro ženu.9
A ženy o tomto svém vlivu moc dobře vědí, ovšem mám za to, že si to neuvědomují do
plných důsledků. Myslím si – alespoň ze své vlastní zkušenosti – že se při tomto díváme jen
na sebe samé a už nevidíme, jaký to má dopad na muže-bratra jako takového. Dokazujeme si
tím, že jsme hodné obdivu a líbí se nám takový ten pocit kontroly nad mužem. Naším cílem
není, že v něm chceme vyvolat špatné myšlenky, svádět ho k hříchu nebo něco podobného!
Ale výsledkem naneštěstí je, že právě toho docílíme. Ano, muži jsou zodpovědní za udržení si
sebekontroly, ale my jim můžeme být nápomocné tím, že odmítneme nosit oblečení navržené
tak, aby upoutalo pozornost na naše tělo.10 Jak říká Pavel Korintským: „Nikdo ať nemyslí sám
na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!“11 To, co Ježíš říká o těch, skrze které přicházejí
pokušení – i neúmyslná – je dosti radikální a jednoznačné: „Není možné, aby nepřišla
pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na
krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.
Mějte se na pozoru!“12 Wow. Dost drsné.
Některá si ale stále může říkat – že by byl pro muže i pouhý pohled skutečně takhle
závažný, aby se to dalo nazývat hříchem? Obávám se, že ano – „Já však vám pravím, že
každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“13
Mohu-li si dovolit trochu obměnit Pavlova slova, kde původně mluví o jídlu a masu
obětovanému modlám – „A proto je-li oblečení kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už
nikdy nosit příliš vyzývavé věci, abych nepřivedla svého bratra k pádu.“14 Kéž bychom to my
9
10
11
12
13
14
John Eldredge, Pozor srdce muže, Návrat domů, Praha 2005, str. 81
Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 99
1K 10:24
Lk 17:1-3
Mt 5:28
1K 8:13
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
4• /12•
jitka•
S
všechny ženy mohly upřímně prohlásit! Kéž bych to já sama mohla upřímně myslet! Potíž je
v tom, že ale musíme přeorientovat své přemýšlení a podniknout i konkrétní kroky. To
například znamená, že při nakupování oblečení nebudeme myslet jen na to, zda je to módní
nebo ne, ale i jestli to není třeba příliš vyzývavé. A některé věci, už zakoupené, přestaneme
nosit úplně.
Ovšem pozor na druhý extrém. Netvrdím, že odteď musíme chodit jenom ve starých,
vytahaných kalhotech a tlustých svetrech nebo minimálně tričku s dlouhým rukávem ještě po
babičce. Slušně oblékaná nerovná se oblékaná podle módy z minulého století či podle arabské
– totálně zahalené – módy (nic proti).
Jednoduše při oblékání používejme prostý rozum – pokud výstřih trička sahá až ke
kolenům, tak to asi vhodné nebude a podobně. Jsem přesvědčená, že nám za to naši bratři
budou vděční.
Ale zase na druhou stranu - takový postoj pak přesouvá všechnu zodpovědnost na nás. My
jsme ty „původkyně hříchu“, muži jsou oběti. Ale muži nejsou žádní chudáčci. Jak to vystihla
jedna moje kamarádka – i kdyby měla žena na hlavě pytel, tak to některým mužům stačí, aby
se naplno rozjela jejich fantazie.
Jako lidé jsme Božím obrazem. Muži jsou Božím obrazem hlavně v tom, že odrážejí Boží
sílu. Ženy jsou Božím obrazem v tom, že odrážejí především Boží krásu. Nezakrývejme ji
tedy! Já sama mám ve skříni dost oblečení, které jsem skoro vůbec ještě nenosila. Je mi totiž
hloupé na sebe více upozorňovat, „předvádět se“. Přitom se nejedná o žádné extra vyzývavé
či provokativní věci, prostě jsou..hezké. Nějak mám v sobě zakódované, že nošení hezkého
oblečení se nehodí. Jen pro přesnost - Co myslím „hezkým oblečením“? Třeba nějaká
košile/blůza místo normálního trička nebo i boty na podpatku – ne nutně se sukní, klidně
k džínům. Ano, i přesto hezké věci nosím, ale vždy se při tom cítím tak trochu provinile. Ani
nedokážu pořádně říci proč. Ptala jsem se na to i ostatních holek a oni se prý tak vůbec necítí,
tak možná je to tak jen se mnou ☺. Napadá mě k tomu pasáž z Římanům 14. Celé to mluví o
tom, jak nezlehčovat bratra, který je slabší ve víře, jak neklást bratrovi kámen do cesty – však
jsem o tom už výše mluvila. Taky se tu píše, že „blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když
se pro něco rozhodl…a cokoli není z víry, je hřích.“ Vidím, že to celé budu muset s Bohem
nějak pořešit, abych v tom mohla mít úplný pokoj.
A ještě jedna věc k tématu oblékání. Krátce se podívejme na jeden text z 1. Timoteovi:
„Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami
nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný
život.“15 Na tuto pasáž se musíme podívat z kulturního kontextu. V té době se perlami a
zlatem atd. zdobily prostitutky, aby se odlišily od ostatních žen. A ženy z tamní církve se jim
zřejmě chtěly vyrovnat v kráse a začaly je napodobovat. Ale Pavel říká – kdepak,
nepřizpůsobujte se světu, nemáte to zapotřebí, vy jste se rozhodly pro Boha, pro zbožný život!
Skutečně, nemáme to zapotřebí! My si přeci nepotřebujeme nic dokazovat – už jsme krásné a
máme hodnotu pouhým faktem, že jsme Boží děti! U něj hledejme to ujištění, ne u mužů.
Tak, a teď se posuneme na úroveň číslo 2 – flirtování.
Tak o tomhle se v Bibli asi moc nedočteme – i když jak se to vezme. Hodně asi záleží na tom,
co tím přesně myslíme. Pokud jakákoli „forma“ flirtování zahrnuje sprosté, dvousmyslné řeči,
15
1 Tm 2:9-10
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
5• /12•
jitka•
S
tak to je Biblí odsuzováno: „Vést sprosté, hloupé a dvousmyslné řeči se nepatří; vy máte
Bohu vzdávat díky!“16 Ale co když se jedná jen o takové nevinné, hravé flirtování či
„škádlení“? V těchto situacích bych řekla, že záleží na našich motivech. Není to správné,
pokud si tím chceme něco dokazovat, kompenzovat dřívější odmítnutí od někoho jiného,
zvyšovat si sebevědomí, upoutat na sebe pozornost. Pečlivě tedy zkoumejte své motivy, buďte
k sobě samé upřímné, předložte to Bohu.
Pokud to je jen výrazem přátelství s tím druhým člověkem, je-li to skutečně čisté, tak s tím
bych já osobně neměla problém. Ke stanovení hranic možná může být nápomocné, když si
představíte, že by tímto způsobem jiná žena „flirtovala“ s vaším přítelem (=partnerem).
Vadilo by vám to?
Ať už na to vy samy máte jakýkoli názor, určitě se shodneme, že v každém případě musíme
být velice opatrné. Mohly bychom toho druhého snadno zranit, pokud by si to, co my
vnímáme jako obyčejné vtipkování, on vyložil jako něco víc.
Ono to dost záleží na tom druhém. Proto by bylo nejlepší se do ničeho takového rozhodně
nepouštět s mužem, kterého ani pořádně neznáme.
Úroveň třetí – další ženské zbraně.
Žena všeobecně je muži považována za zranitelnou, křehkou. A kupodivu právě to ženám
dává velký vliv. Muž je okouzlen její krásou, jejími sladkými slovy a hnedka je mnohem
ochotnější pro ni například vykonat to, co po něm chce. A teď nemluvím v kontextu nějakého
vztahu, ale i během normální, každodenní konverzace. Vlastně se toto ani nemusí dít naším
zvláštním přičiněním. Muži prostě chtějí být galantní, gentlemani (tedy kéž by to platilo o
všech), a proto nám nosí kufry, otevírají dveře, vysvětlují a ukazují věci ohledně počítačů a
tak dále. Ale pozor, abychom nesklouzly k jejich využívání. Opět si musíme hlídat své
motivy.
Zamýšlela jsem se i nad tím, zda je špatné či ne, když třeba užíváme svých „ženských
zbraní“ ve službě Bohu. Reálná situace – potřebujete schválení nějakého důležitého,
evangelizačního projektu a vše záleží na jednom úředníkovi. Bylo by špatné, že se jako
jednací osoba zvolí ne vedoucí mládeže, ale některá sestra, která k úředníkovi bude milá,
přátelská, usměvavá...a tím se jí podaří si ho naklonit a získat schválení projektu? Hm. Byl by
to hřích? Je to morální? Je to biblické? No, vlastně se v Bibli jeden podobný příběh odehrál –
příběh Ester. Určitě ho znáte. Židovský národ je v ohrožení, ale než Ester předstoupí se svou
prosbou před krále, náležitě se upraví a oblékne královské roucho.17 Ovšem nejedná
ukvapeně; nejenže využívá svého ženského půvabu, ale také má na paměti tu velmi
praktickou věc, že cesta k mužovu srdci často vede jeho žaludkem – pozve ho tedy na hostinu,
a to dvakrát, než svou prosbu konečně vysloví.18
Ester tu zcela očividně použila svého ženského vlivu a celý národ díky tomu unikl smrti a
ještě i dnes si židé o svátcích Purím připomínají, co pro ně královna Ester udělala.
To ale neberte jako výzvu, ve skutečnosti je to celé komplikovanější.
Někdy si ženy myslí, že jim něco projde jen díky tomu, že jsou třeba krásné, oblíbené a tak
dále. Že jim muži v čemkoli ochotně vyhoví, stačí jen udělat roztomilý obličej (nebo smutný,
16
17
18
Ef 5:4
Est 5:1
Gien Karasem, Její jméno je žena, ostatní údaje chybějí, str. 95-96
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
6• /12•
jitka•
S
záleží co na koho působí), zamrkat a je to. A většinou to skutečně tak funguje a vychází; muž
se poddá a přání vyplní. Přiznávám a vyznávám, že já sama se k tomu někdy uchyluji. Asi
bych se mohla částečně vymluvit na to, že to ale na druhou stranu tak nějak i patří k mé
osobnosti atd., což vlastně i pravda je, nicméně to situaci nijak nezlehčuje. A po každém
takovém použití svých „zbraní“, si alespoň já vždycky užívám jednak takový ten již
zmiňovaný lehký pocit kontroly a na druhou stranu ale tím u mě ten dotyčný muž i jaksi
malinko klesne – nechal se obalamutit, nebyl „dost silný“. Doufám, že jsem to vyjádřila dobře
a srozumitelně a hlavně snad nejsem jediná, která to takto zažívá, snad se s tímto dokážete
alespoň trochu ztotožnit! Ale právě před chvíli jsem se na toto téma bavila s jedním mužem a
jeho pohled mě hodně překvapil. On říká, že pokud nastane nějaká situace, kdy žena právě
použije tyto zbraně, když něco žádá, potřebuje něco, tak to muž většinou vždy skutečně tak
učiní, poddá se, ale – a to je to překvapivé – on není tak „hloupý“ a vidí, co za tím je,
respektive dokáže prohlédnout ty naše zbraně a je si vědom jejich použitím a tím pak ta žena
v jeho očích klesne, ztratí respekt! Takhle jsem o tom v životě neuvažovala. Páni.
Co tedy dělat, jak se vymanit z tohoto koloběhu? K tomu nestačí jen podniknout něco
z hlediska naší strany, ideální by byla spolupráce i na té mužské straně. Ale co udělat
můžeme, je začít u sebe. Když jednáme s muži, nebuďme jen ženy, ale Boží ženy. Jednejme
na rovinu, v čistotě a především s respektem k mužům i k sobě samým.
Teď jsme se dívaly na tři úrovně, ve kterých žena používá svého vlivu. Anebo lépe řečeno tři
úrovně, ve kterých si žena musí hlídat, jak svůj vliv používá. Nyní se s těmito nově nabytými
poznatky posuneme k dalším oblastem, kde bych ráda rozebrala více vztah muže – ženy jako
takový.
Oblast číslo jedna – Přátelství.
Znám nespočet knížek rozebírajících romantický aspekt vztahu žena – muž. O chození,
stanovení si hranic, sexuální čistotě, bytí single, jazycích lásky, výběru partnera, manželství,
atd. atd.
Ale co takové přátelství s opačným pohlavím? O tomto tématu je knížek už o dost méně,
ale nemyslím si, že by přátelství zaujímalo nějaké podřadnější místo. Možná spíše naopak.
Vždyť se nad tím zamysleme a vezměme to čistě logicky – kolikrát asi tak za život budeme
s někým chodit, kolik budeme mít manželů? A vůbec, co ženy, které se nevdají, alespoň ne
v brzké době? A teď – kolik mužů během života potkáme? Kolik budeme mít přátel? Ten
nepoměr je zjevný. Nechci tím zlehčovat partnerský vztah, ale ukázat, že je tu i něco víc než
jen to a právem si to zaslouží naší pozornost.
Takové přátelství, čistě neromantické, je obohacující, dává nám možnost vidět život z jiné
perspektivy, má potenciál nás duchovně vyzývat a povzbuzovat náš růst. Příkladem je už tato
samotná práce. Jen díky tomu, že se kamarádím s mužem, jsem se ho mohla na leccos ptát a
tím jsem získala zcela nové, obohacující a důležité poznatky „od té druhé strany“. V tomto
ohledu je to skutečně nezastupitelné – můžu se donekonečna zamýšlet nad tím, jak to a to
muž vnímá a pociťuje, ale k ničemu jako žena nedospěji.
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
7• /12•
jitka•
S
Řekněme, že znáte nějakého bratra, se kterým chcete navázat přátelství. K tomu je tedy
potřeba vědomé rozhodnutí pro takový vztah s mužem-bratrem. Musíme si ujasnit, že se jedná
o pouhé přátelství, ne nic víc, a to i z jeho strany.
Ale kde leží hranice mezi přátelstvím a „víc než přátelé“? Nehledě na to, jak prospěšné nebo
nevinné něco může být, když toho žádáme příliš, může to vést ke zranění nás samých nebo
ostatních. Šalamoun užil tento princip použitím analogie s jídlem: „Najdeš-li med, jez
s mírou, jinak se jím přesytíš a zvrátíš jej.“19 Jenom proto, že je něco dobré, neznamená, že
bychom se toho měly přecpat. Zrovna tak jako zdravé stravování, i zdravé vztahy vyžadují
sebekontrolu a umírněnost. Stejně jako dva magnety, muži a ženy jsou stvořeni, aby se
navzájem přitahovali. Musíme bojovat a střežit naše přátelství.20
Pokud budeme rozumět rozdílu mezi přátelstvím a „něčím víc“, může nám to pomoci zůstat
v hranicích přátelství, alespoň dokud nebudeme připraveni na zodpovědnost spojenou
s důvěrným vztahem.21 Moc se mi líbilo, jak je to popsáno v knížce J. Harrise. Uvědomila
jsem si, že moje některá „přátelství“ nejsou skutečně zdravá přátelství a odteď se budu snažit
k tomu přistupovat jinak. A co že se tam tedy píše?
Přátelství je o něčem jiném, než o té dvojici v tomto stavu; důvěrný vztah je o nich dvou.
V pravém přátelství je něco mimo těch dvou přátel, co je přivádí dohromady. C. S. Lewis
napsal: „Milence si představujeme tváří v tvář, ale přátele bok po boku; jejich oči se dívají
vpřed.“ Klíč k přátelství je společný cíl nebo předmět, na který se oba soustředí. Může to být
koníček, hudba, víra, … je to mimo ně. Jakmile se ti dva zaměří na samotný vztah, tak už se to
posunulo za přátelství.22
Ohledně přátelství je ještě jeden zajímavý fakt. Dejme tomu, že jste někde s mužem-přítelem.
Nemusí to ani být někde osamotě, klidně ve společnosti mezi druhými lidmi. A co z toho vaše
okolí hnedka vyvodí? No ano, že spolu něco máte. A nemusí to být myšleno zle, jen se o tom
vtipkuje, dělají si z vás srandu, trousí „bezvýznamné“ poznámky.
Já sama nejsem jiná. Nedávno šla kamarádka do kina s jejím kámošem. Když o tom druhý
den vyprávěla ostatním holkám, hnedka jsme ji všechny zasypaly otázkami, dělaly si z ní
srandu, „my jsme to věděly“ a podobně. No prostě „normální“ reakce.
Ale mám zkušenost i z té druhé strany. Už je to pár let, ale s jedním mužem jsme měli
opravdu skvělý vztah. Dodnes je pro mě něco jako otec, beru ho jako autoritu, duchovně mi
ohromně pomohl. A i přes to, že je o deset let starší než já, tak jsem viděla, že někteří si toto
přátelství vyložili po svém. Tehdy mě to dost zranilo. Opravdové přátelství všeobecně je
krásná, drahocenná věc a bylo mi líto, že někdo přemýšlí tak „přízemně“.
Ovšem, hodně záleží na hloubce toho přátelství; většinou, když vás takto s někým „spojí“,
tak jen kroutíte hlavou a zasmějete se tomu. Ale zkuste se nad tím zamyslet. Opatrnost je
samozřejmě vždy na místě – někdy může jít o něco víc – ale pokud vím, že oba dva jsou zralí
křesťané, tak jim důvěřuji, že jsou i dostatečně zodpovědní.
Já sama jsem se rozhodla, že už nechci dělat takovéto přehnané a ukvapené závěry, i jen ze
srandy. Uvědomuji si, že to bude hodně těžká věc, vyjet ze zajetých kolejí, ale zkusím to.
19
20
21
22
Př 25:16
Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 132
Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 130
Joshua Harris, I kissed dating goodbye, Oregon 1997, str. 128
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
8• /12•
jitka•
S
Oblast číslo dvě – Podřízenost.
I toto je hodně diskutované téma. V Bibli narážíme na texty, které mluví o tom, jak by měly
ženy (ve shromáždění) mlčet23 a především že hlavou ženy je muž24 a proto by se mu měla
podřizovat.25
Mým cílem ale není to tu nějak hluboce rozebírat po teologické stránce, spíše se na to
malinko mrkneme z hlediska vlivu ženy. Jak se slučuje ženin vliv s podřízeností? A hlavně,
jak se vyhnout extrémům?
Téma podřízenosti se objevuje především v kontextu manželství. Já sama vdaná nejsem a ani
nic i jen vzdáleně podobajícímu se manželství na obzoru není, přesto bych právě o tom psala
ráda – každá z nás, i když třeba svobodná, je obklopena sezdanými lidmi a bude nanejvýš
důležité, abychom se z toho mohly poučit, také aby nám to posloužilo jako varování a i tím se
snad lépe (nejen!) do manželství připravily.
Je více názorů, jak nahlížet na „uspořádání“ muže a ženy (nejen) v manželství. Pro
zjednodušení věci tedy vezmu širší biblický kontext a zkusím předložit jen základní náhled, se
kterým se – doufám – bude moci ztotožnit každá.
Bůh stvořil Adama, potom Evu, „pomoc jemu rovnou“26. Ovšem ideální stav byl narušen,
přišel hřích a s ním i pád. Evě pak Bůh řekl: „..budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou
bude vládnout.“27
Osobně nemám problém uznat muže jako někoho, kdo nade mnou „vládne“, je autoritou. To
v žádném případě neznamená, že muž je nadřazenější, silnější, lepší..a žena naopak něco
podřadnějšího. A tento princip jsem připravená i aplikovat do případného manželství. Kromě
toho, že se ženy mají podřizovat svým mužům, je i psáno, že se máme „podřizovat jedni
druhým“28 a muži mají „milovat sví ženy jako své vlastní tělo.“29 Myslím, že tímto se
dosáhne perfektní rovnováhy vlivu a takový milující, zdravý vztah je jistě přáním mnohých.
Ale co když to není perfektní? Co když žena začne přespříliš používat svého vlivu? Tím se
můžeme dostat do jednoho ze dvou extrémů, o kterých chci psát.
Extrém číslo jedna – žena příliš hodně uplatňuje svůj vliv.
Bývá to často předmětem posměchu, vtipkuje se o tom – muž pod pantoflem. Je to skutečně
tak úsměvné? Jak k tomu dochází? Vzhledem k tomu, co již bylo řečeno výše, tak si
nemyslím, že by to tak bylo správné a biblické. Ale nejdříve si ujasněme pojmy. Je-li muž
v manželství (i mimo něj!) pozorným, láskyplným, ochotným, ..to ještě neznamená, že je pod
pantoflem. Ale znamená to tehdy, když žena přebírá iniciativu a muž je pasivní. A jak k tomu
dochází? Přiznávám se, že já sama jsem za tím dokázala vidět jen jednu příčinu, ale naštěstí
mi znovu pomohl můj kamarád a nabídl svůj pohled. Opět zajímavé myšlenky.
23
24
25
26
27
28
29
1 K 14:34
Ef 5:23
1 K 14:34, Ef 5:24
Gn 2:18
Gn 3:16b
Ef 5:21
Ef 5:28
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
9• /12•
jitka•
S
Tedy:
• Žena je příliš dominantní a nikdy muže vést nenechá.
• Neosvědčil se jako vůdce (špatná rozhodnutí, nemilující svou ženu, málo času na
rodinu).
• Žena není dostatečně podporující, sráží jeho autoritu, je příliš kritická, nepovzbuzuje
ho, proto se pak muž necítí pohodlně ve vedoucí pozici.
Sny jsou pro muže velmi důležité, takže pokud žena nepodporuje jeho sny, může to začít toho
muže „odmužňovat“ a tím mu předkládá neefektivní či nežádoucí vedení.30
A co s tím dělat, především z pozice svobodné ženy? Nechme muže vést, nechtějme být
dominantní a prosadit svůj názor za každou cenu, nechme muže být muži. Bude tím požehnán
nejen on, ale i my samotné.
Extrém číslo dvě – žena svůj vliv neuplatňuje vůbec.
Následující myšlenky mám z jedné knížky o domácím násilí v křesťanských rodinách.
Myslím si, že i toto rozhodně stojí za zmínku jakožto opačný extrém k používání svého vlivu
příliš. Věřící manželky často slyší, že byly stvořené, aby sloužily svým manželům. A když je
zmíněno slovo podřízenost, tak většinou platí, že se to vztahuje pouze na ženy. Být „v
podřízenosti“ se stalo standardem pro to, co znamená být zbožná žena.
Vím, že žena je požehnána, pokud se podřizuje milujícímu manželovi. Ale pokud bychom
slyšely tolik vyučování o manželově zodpovědnosti milovat, kolik slyšíme o podřizování žen,
ženy by nebyly tolik „biti“ na tom verši o podřizování.31 Doslova.
Je smutnou skutečností, že někteří muži (stále hovoříme o křesťanech) zneužívají svého
vlivu a může to dojít i tak daleko, že se uchýlí k násilí. A žena si to (naneštěstí) většinou
nechá líbit. Proč tomu tak je?
Přes dvě třetiny zneužívaných žen jistého výzkumu řeklo, že to cítily jako svou
křesťanskou zodpovědnost vydržet násilí svých mužů. Že tím vyjadřují oddanost jednak Bohu
a jednak manželovi. Že se tím jaksi podílí na utrpení pro Krista – což je přeci dobré.
Padesát procent žen uvedlo, že jim jejich muži řekli, že násilí přestane, pokud budou více
podřízené; jedna třetina žen věřila, že jejich větší podřizování se je klíčem k zastavení násilí.
Nicméně. Praxe je většinou taková, že v mnoha případech se stalo, že čím více je žena
podřízenější, tím více ji její muž zneužívá.
Je rozšířené přesvědčení, že podřízením se násilí žena získá svého muže pro Krista, anebo
v případě věřícího muže, mu pomůže vidět své chybné jednání. Ale faktem je, že to nejhorší,
co oběť může udělat, je podřídit se svému násilnému partnerovi.32
Nezdravý důraz na princip manželčiny podřízenosti často zahaluje fakt, že domácí násilí je
odporné, hanebné zlo znázorňující hluboké zamítnutí zákona lásky vyučované Ježíšem.
Zdůrazňovat takovéto jednostranné vykládání podřízenosti je jako odmítnutí celého záměru
Písma. Prakticky to znamená, že svatost ženy jako osoby je ignorována a pohled na ženu jako
„majetek“ je tím podporován.33
Jak se tomu vyhnout? Podřízenost – ano. Ale pokud to znamená absolutní pasivitu ženy, tak
to ne! Podívejme se ještě na tohle: Pokud je veškeré rozhodování pouze manželovou
30
31
32
33
Nate Hughes, rozhovor na Skypu, 23.5. 2007
James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 82
James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 84
James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 92
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
10• /12•
jitka•
S
dominantou, tak právě v takovém prostředí je nejvíce pravděpodobné násilí na ženách. A
nejméně domácího násilí se objevuje právě v „demokratických“ domovech.34
V žádném případě tu nechci tvrdit, že každá žena, která se bude maximálně podřizovat, se
stane obětí domácího násilí. Ne, to ne. Spíše chci ukázat na to, že není dobré a nic nevyřeší
ani přílišné uplatňování svého vlivu, ale ani neuplatňování žádného vlivu.
ZÁVĚR
Jak jsem už psala, pocházím z nevěřící rodiny a naneštěstí to byla právě rodina, kde
docházelo k domácímu násilí. Proto je pro mě toto téma dosti osobní. Kromě jiného to
zanechalo i jednu další věc – sama teď tíhnu k extrému číslo jedna, zoufale se snažící vyhnout
se extrému číslo dvě ve vlastním životě.
Ale více a více vidím, že to není řešením. Ani ten první, ani druhý extrém používání vlivu
není dobrý. Musíme s tím k Bohu, u Něj najdeme potřebné uzdravení a také moudrost.
A moudrost je skutečně něco, co potřebujeme jako sůl (celkem trefné, co? ☺ ).
Ať už se jedná o moudrost, jak se oblékat, o moudrost ve flirtování a využívání svých
ženských zbraní. Moudrost je nezbytná při přátelení se s opačným pohlavím a také ve věci
podřízenosti.
Jděme tedy k Bohu a hledejme Jeho moudrost a vedení v tom, jak zacházet s naším
ženským vlivem, který nám byl dán a svěřen.
34
James & Phyllis Alsdurf, Battered into submission, Illinois 1989, str. 93
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
11• /12•
jitka•
S
BIBLIOGRAFIE
Stáž 2006-2007
Stáž 2006-2007
12• /12•
jitka•