7/11 - New Page 1

ČESKÝ JAZYK - velká písmena
1 ulice ZA ZAHRADOU
a) za Zahradou
b) Za zahradou
c) Za Zahradou
d) za zahradou
2 Znáte PLZEŇSKÉ TYLOVO divadlo?
a) plzeňské Tylovo
b) plzeňské tylovo
c) Plzeňské tylovo
d) Plzeňské Tylovo
3 Země ČERNÁ HORA
a) Černá Hora
b) černá Hora
c) černá hora
d) Černá hora
4 Méně známý je OKRESNÍ SOUD v Bruntále
a) Okresní soud
b) okresní soud
c) Okresní Soud
d) okresní Soud
5 NÁRODNÍ MUZEUM v Praze je na Václavském náměstí
a) Národní muzeum
b) národní muzeum
c) Národní Muzeum
d) národní Muzeum
6 Pohádka O ČERVENÉ KARKULCE
a) o červené karkulce
b) o červené Karkulce
c) O Červené karkulce
d) O Červené Karkulce
7 LUŽICKÝ SRB
a) lužický srb
b) Lužický Srb
c) Lužický srb
d) lužický Srb
8 STARÉ MĚSTO v Praze
a) staré město
b) Staré město
c) staré Město
d) Staré Město
9 Pohádka TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA
a) Tři zlaté vlasy Děda vševěda
b) Tři zlaté vlasy děda Vševěda
c) Tři zlaté vlasy děda vševěda
1-b / 2-c / 3-c / 4-a / 5-b / 6-c / 7-b / 8-b / 9-c / 10-a
d) tři Zlaté vlasy Děda Vševěda
HŘIVNA
11 / 07
duben 2011
www.farnost.semily.net
administrátor farnosti - tel. 739 909 500
mše sv. se konají v kostele sv. Petra a Pavla (KO), v kapli
svaté Zdislavy (KA), na Koštofranku (KK), v domově
důchodců (DD), v Chuchelně (CH) nebo v Tatobitech (TT)
Přehled bohoslužeb v našich farnostech
od 4.4.2011 do 17.4.2011
1 00
den
04.04.
05.04.
06.04.
07.04.
08.04.
09.04.
10.04.
den
11.04.
12.04.
13.04.
14.04.
15.04.
16.04.
17.04.
hod.
úmysl
pondělí --------------------úterý
KA
18:00
za pokoj v rodině
středa KA
8:00
za † rodiče Masničákovy a Hladíkovy
TT
17:00
na úmysl dárce
čtvrtek KA
8:00
za rodiny
pátek KO
18:00
za rodinu
sobota KA
18:00
za šťastnou hodinu smrti
neděle 5. NEDĚLE POSTNÍ
KO
8:30
za † Josefa Fabiánka a manželku, za † Annu
Kořínkovou, jejího manžela a vnučku Hanu
TT
10:00
na úmysl dárce
hod.
úmysl
pondělí --------------------úterý
KA
16:30
dětská bohoslužba
KA
18:00
za pokoj v rodině
středa KA
8:00
za † Žofku Matěchovou a † Josefa Masničáka
TT
17:00
na úmysl dárce
čtvrtek KA
8:00
za rodinu
pátek KO
18:00
za † Tomáše kardinála Špidlíka
sobota DD
13:30
za farníky
KA
18:00
za † Jiřího Lukse
neděle KVĚTNÁ NEDĚLE
KO
8:30
za † rodiče Kociánovy, za † Annu a Františka
Stránských
TT
10:00
na úmysl dárce
CH
15:00
na dobrý úmysl
- každý pátek v postní době se modlíme v kostele od 17:30 křížovou cestu
- kdo má možnost, přineste prosím, na Květnou neděli kočičky i pro ty, kteří tuto
možnost nemají
ISIDOR ZE SEVILLY
(4.4.)
(asi 560 Cartagena – 4. duben 636 Sevilla) byl encyklopedický učenec, biskup v Seville
a jeden z nejvlivnějších autorů raného středověku. Papež Benedikt XIII. jej roku 1722
prohlásil za učitele církve.
Isidor prožil svůj život na Pyrenejském poloostrově, ovládaném germánskými Vizigóty.
Patřil mezi několik málo osobností, které se snažily o záchranu doznívající latinské
kultury a vzdělanosti.
Narodil se v zámožné a vzdělané rodině, oba bratři i sestra byli v církevní službě. Po
smrti rodičů se o něj staral starší bratr Leander, sevillský biskup. Isidor studoval
v místní katedrální škole, naučil se řecky i hebrejsky a po bratrově smrti roku 600 nebo
601 po něm nastoupil jako biskup.
Kromě písemného odkazu jeho rozsáhlého encyklopedického díla, které spoluurčovalo
středověkou vzdělanost, byl Isidor uctíván i jako světec a v Dantově „Ráji" je mezi
svatými teology.
Roku 1598 byl oficiálně prohlášen za svatého katolické církve a v roce 2001 byl
prohlášen patronem Internetu. Vznikla i „Isidorova cena“ pro volně šířené programy
(Shareware).
ŘÍKÁ JEDNOU SIRKA SVÍČCE…
„Mám úkol tě zapálit,“ říká jednou zápalka svíčce.
„Jen to ne,“ úzkostlivě odpovídá svíčka, „když budu hořet, mé dny jsou sečteny a nikdo
už nebude obdivovat mou krásu.“
Zápalka jí dává čas na rozmyšlenou: „To jediné, co můžu udělat já, je zapálit. Když
nezapálím, nesplním svůj úkol a promarním také své poslání. A ty jsi svíce a jsi k tomu,
abys dávala světlo. Chceš, aby byl tvůj život navěky studený a marný, chceš nesplnit
svou úlohu?“
„Ale hořet – to bolí,“ vzdychá svíce. „A když mě zapálíš, moje síla je pryč.“
„Ano, to máš pravdu,“ odpověděla zápalka. „Ale není to tajemství našeho povolání:
dávat světlo? Když se budeš ztrácet v ohni, vše proměníš v hřejivé světlo a mnozí z toho
budou mít radost. Když se ale schováš, bude tma i tam, kde stojíš.“ Svíce uvažovala,
potom plná očekávání řekla: „Zapal mě...!“
Postní doba nás zve, abychom i my přistoupili k Ježíši a řekli mu: „Zapal mě...!“
(Podle knihy: Na minutu s Viliamem Judákem)
DVA VLCI
Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru
každého člověka. Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma
vlky.
Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost,
nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje,
empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: „A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš...“
(www.pastorace.cz)
POSTNÍ DOBA NÁS POVZBUZUJE
Postní doba nás povzbuzuje, abychom nechali svůj život prostoupit slovem Božím
a poznali základní pravdu, tedy kdo jsme, odkud přicházíme a kam máme směřovat,
která cesta je správná a po které se máme v životě dát.
Postní doba nás vede blíže k Bohu, a tím nám také umožňuje hledět na své bližní
a jejich potřeby novýma očima. Kdo se začne dívat na Boha a na Kristovu tvář, uvidí
i svého bratra jinýma očima, objeví jeho osobnost, odhalí, co mu je ku prospěchu a co
mu naopak škodí, pozná jeho potřeby a trápení. Proto je postní doba, doba naslouchání
pravdě, dobou příhodnou k tomu, abychom se obrátili k lásce, protože hluboká pravda,
(Benedikt XVI.)
pravda Boží, je zároveň láskou.
TEMNOTA V DUŠI
V obtížných dobách často ovládne duši chlad a temnota. Vypráví se, že jednou jistý
mladý mnich požádal o duchovní rozhovor. Trápil ho veliký problém, o kterém si chtěl
z hloubi duše promluvit se starým zkušeným řeholníkem. „Otče,“ začal mladík,
„myslím, že už nemohu dále zůstat v klášteře. Když jsem sem vstupoval, byl jsem
nadšený a přesvědčený o tom, že tu najdu naplnění svého života. Jenže teď už nic z toho
necítím.
Netěší mě modlitba, práce ani život. Najednou je kolem mě tma. Prostě už nemůžu dál.“
Starý mnich trpělivě naslouchal a dlouho mlčel. Nakonec pokojně řekl: „Rozhlédněte
se, bratře. Kolem našeho kláštera se rozprostírají hluboké lesy.
Když jsem sem před mnoha lety vstupoval, byly ty lesy ještě neprostupnější. Na mnoha
místech to byla opravdová džungle. Dobře si vzpomínám, jak mě jednou poslali za
nějakým nemocným. Vyrazil jsem odpoledne. Když jsem se chystal na zpáteční cestu,
už se stmívalo. Když jsem došel k lesu, byla už neprostupná tma, a já nemohl najít
cestu. Věděl jsem, že klášter už musí být docela blízko, jenže noc byla tak černá, že
jsem v té houštině začal opravdu bloudit. Už mi zbývalo jen jediné!“
„Jistě jste se začal modlit,“ vpadl mu mladý mnich horlivě do řeči. – „Posadil jsem se,“
odpověděl starý páter, „a nedělal jsem vůbec nic. Prostě jsem jen počkal, dokud
nezačalo svítat. Pak už jsem bez problémů našel cestu ke klášteru. A vy také nic
nedělejte, příteli, nedělejte teď vůbec nic. Posaďte se a počkejte si, až se rozjasní.“
Přeji vám, kteří procházíte svou životní temnotou, abyste si dokázali trpělivě
a s důvěrou v Boha počkat na světlo nadcházejícího dne.
(zpracováno podle knihy Sonji Bachlové: Příběhy nejen pro nemocné)
Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí,
k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.
Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.
(Pláč 3,25-26)