zažrané pod kůží - Nature in Picture

moje Česko
ČR • Text a foto: Michael Fokt
Umění
zažrané pod kůží
Tetování zdaleka není jen útěk z nudy či hra na drsňáky.
Pro řadu lidí má hluboký smysl a vyvolává v nich vnitřní
uspokojení. Pro jiné představuje spojení s předky, pro
další dokonce sběratelský artikl či zdroj informací
o lidském rodu. Zdá se totiž, že je staré jako lidstvo samo
a pravděpodobně tu s námi zůstane ještě další tisíce
let. Pestrou sbírku dokladů osobní historie vytetované
do kůže má v majetku i Národní muzeum v Praze.
158
Lidé a Země www.lideazeme.cz
„Sežeň si kytarovou strunu, propisku, izolepu, trafo, motorek z kazeťáku
a hliníkovou vidličku. Pak uděláme třeba štíra.“ Tohle mi řekl Petr, který
pracuje v jedné pražské restauraci. Předtím však sloužil v ukrajinské
armádě, kde se naučil, jak z těchhle nesourodých předmětů sestavit fungující
strojek. Tetovací strojek. „Slyšel jsem, že si takové věci vyrábějí i vězni
za mřížemi. Tak jsem to zkusil a fungovalo to. Nakonec jsem se málem sám
dostal do arestu. Velitel mi řekl, že
mu dělám z útvaru kriminál, když
jsem vykreslil tetování polovině v improvizovaných podmínkách cel nebo
kluků z roty,“ pokračuje s úsměvem kasáren opakují snažení jednoho z největa ukazuje ornament na ruce, který ších mozků naší doby. Thomas Edison
vytetoval sám sobě.
přihlásil v devatenáctém století, které neZní mi to tak neuvěřitelně, že ho beru
za slovo. Světlo světa tak spatřil přístroj,
který se dostal pod kůži mnoha lidí pod
názvem „vězeňská verzatilka“. A dlužno
říct, že obrazy, které s ní někteří tatéři dokážou vykouzlit na lidském těle, snesou
srovnání s nejváženějším
uměním. Výrobci strojků
přitom patrně netuší, že
www.lideazeme.cz
znalo xerox ani fotoaparát, k patentování
zvláštní tužku. Pomocí tenké pohyblivé
jehly s inkoustem dokázala vykreslovat
tvary předlohy na papír pod ní. Byl to tedy jeden z prvních kopírovacích strojů.
Irský emigrant z New Yorku Edisonův
nápad převzal a trochu přizpůsobil.
Přiostřil hrot přístroje, upravil přívodní
Doktor Kuželka kontroluje, v jakém stavu dorazily exponáty
z výstavy Modrá láska, kde je mohla vidět veřejnost.
Lidé a Země
159
moje Česko
V průběhu věků se lidem pod kůži zažralo leccos - vzpomínky
na brněnskou posádku, věrnost vyjádřená básničkou či třeba
láska ke koním a ženám zároveň.
trubičky a přidal zásobník na inkoust.
Právě kvůli tomu získal těsně po vzniku
státu Wyoming, tedy ještě v devatenáctém
století, patent na první elektrický tetovací
strojek. I díky němu dnes nosí „kérku“
každý čtvrtý Američan. Pro vězně i vojáky přitom mají tetování velký význam.
Trestanci podle nich poznávají příslušnost
ke zločineckým gangům nebo si na těle
druhého dokážou přečíst zločiny, které
spáchal. Námořníci si nechávají vytetovat vlaštovku, když doplují z Atlantiku
do Tichého oceánu, nebo symbol Neptuna,
když přeplují rovník. Vojáci si nechávají do kůže vepsat vzpomínky na padlé
160
Lidé a Země kamarády či vítězné bitvy. Tatéři jim také vytvářejí kopie identifikačních
známek, které nosí kolem
krku. Nejčastěji do oblasti žeber. Hrudní koš totiž často zůstává
v celku i po větších explozích a přestřelkách. Záchranné týmy tak mohou podle
tetování identifikovat pozůstatky vojáků
a zařídit pohřeb v jejich domovině.
Pravěk pod kůží
Znaky na kůži provázely lidstvo pravděpodobně už od počátků civilizace.
Důkazů pro to existuje málo, protože se
většinou zachovají lidské kostry, ale nikoli pokožka. Přesto se však nějaké najít
dají – řečí kriminalistů přímé i nepřímé.
K těm druhým patří třeba potečkované
www.lideazeme.cz
sošky lidských postav, pro které musely
existovat živé předlohy. Přímé důkazy
jsou však mnohem zajímavější, protože
nám umožňují sledovat umění pravěkých
tatérů téměř v přímém přenosu.
Snad nejznámější ukázkou je mumifikované tělo alpského lovce Ötziho, které
vydrželo v ledu více než pět tisíc let až
do dnešních dnů. Má vytetované křížky a další značky na kotnících, kolenou
i na bedrech. Ještě zajímavější jsou však
výsledky vyšetření počítačovou tomografií, kterým se pravěký muž podrobil.
Prokázala, že měl v kloubech na místech
tetování artritické změny. K čemu tedy
znaky skutečně sloužily? Byly to magické
ornamenty ulevující od bolesti, nebo prostě jen body, které označovaly, kde má Ötzi
na kůži zatlačit, aby se bolest zmírnila?
www.lideazeme.cz
Jisté je však to, že by dnešní odborníci
na akupunkturu cílili do stejných míst jako pravěký tatér.
Pod fotoaparátem s infračerveným snímáním se ocitla i tisíc let stará ruka peruánské ženy, která se zachovala v suchém
pouštním písku. Speciální fotografická
technika odhaluje tetování pod její kůží, které je při běžném pohledu setřené.
Luštění pradávných kreseb na její kůži se
podobá dešifrování starých písem a prozradí leccos o životě tehdejších
lidí. V tetování však existuje
Tetování má na kůži
ještě dvakrát starší tradice,
i
ledový
muž Ötzi, který
která je stále živá. Zdobení
zemřel před více než
těla polynéských mořeplavců, které v různých obmě- 5000 lety. Lidé se však
asi nechávali tetovat
nách přejali i lidé na Havaji
a novozélandští Maorové.
už mnohem dříve.
Lidé a Země
161
moje Česko
Mnohým lidem nahání už samotná představa tetování
husí kůži, nad některými věcmi by se však otřásli i ti z nás,
které představa zabodávajících se jehel vůbec nerozhází:
Erik Sprague si vysloužil přezdívku „Ještěrčí muž“.
Plným právem. Celé jeho tělo zdobí tetování zelených
plazích šupin, místo obočí má implantované hrbolky
a jazyk rozříznutý, aby vypadal rozeklaný. Celá
proměna mu zatím zabrala 650 hodin čistého času
a po deseti letech snažení ještě není dokončená.
Podobný zájem jako on budila před druhou světovou
válkou i Američanka Betty Broadbent, která ukazovala
své potetované tělo v době, kdy bylo skandální odhalit
i jen ženský kotník.
Stejně jako všechno ostatní se vyvíjí i tetování.
Dnes se tetuje například „neviditelným“ inkoustem,
který se rozzáří jen v ultrafialovém světle například
na diskotékách, nebo se dělají ornamenty přímo
na oční kouli.
Tetovací strojek bodá do kůže rychlostí až tisíc vpichů
za minutu, některé národy se však obejdou bez
takových věcí. Malují si na kůži ornamenty hlinkou,
henou a dalšími přírodními barvivy.
162
Lidé a Země Česká sbírka podkožního umění
Některé vytetované obrazy jsou tak
úchvatné, že budí pozornost i po smrti.
Tetování pokrývající většinu těla bylo
dříve v Japonsku výsadou členů zločinecké organizace Yakuza. Trestanci
S kůžemi bývalých členů japonské
zločinecké organizace Yakuzy se
obchodovalo na černém trhu.
www.lideazeme.cz
Foto vlevo nahoře profimedia.cz
Extrémy v tetování
Maorské tetování nazývané „moko“
vypráví o rodině či životě tetovaného
a jeho předcích. Často se vine po těle až
do obličeje. Tatéři ho vytvářejí plochým
rydlem s ostrou hranou, které připomíná
dláto. Na Havaji používali tradiční mistři
podkožních obrazů nástroje vyřezávané
ze zvířecích kostí – hlavně jakési „hrabičky“ se čtyřiceti jehlami na konci tyčky. Druhou paličkou na nástroj namočený
v inkoustu poklepávali a tím dostávali
barvivo pod kůži. Snad nejdrsnější je však
metoda inuitských tatérů z Arktidy. Ti
prošívali kůži kostěnými jehlami, ve kterých měli navlečené nitě pokryté sazemi.
Saze z nití zůstávaly v ráně a vytvářely
tetování.
si jím snažili zakrýt jiné
tetování, které jim úřady
nechaly zhotovit za trest.
V japonských sbírkách dnes údajně existují desítky lidských kůží i s tímto tetováním,
které byly z těla stažené pomocí jediného
řezu na zádech a dnes se prodávají za velké částky na černém trhu. V minulosti se
podobným způsobem dovážely do Evropy
i mumifikované potetované hlavy novozélandských Maorů, s tímto obchodem je
však už naštěstí dávno konec.
Málokdo však ví, že podobná sbírka ornamentů na lidské kůži existuje i u nás. Dříve
odpočívala v depozitáři Přírodovědecké
fakulty UK v Praze, dnes je součástí sbírek Národního muzea. Vznikla v první
polovině dvacátého století a pochází z pitevny na pražském Albertově. „Takovéto
exponáty by neměly sloužit jako senzace,
které lákají do muzea davy lidí. Jako cenné svědectví o své době a kultuře by však
měly být k dispozici těm, kdo se o tuto problematiku zajímají,“ říká doktor Vítězslav
Kuželka, který o sbírku pečuje.
A má rozhodně pravdu. Z motivů,
které lidskou kůži naloženou ve formaldehydu zdobí, lze vyčíst mnohé.
www.lideazeme.cz
K sestavení tetovacího strojku stačí málo. Výtvory, které s ním
tatéři dokážou, se však mohou měřit s uznávaným uměním.
Nápis „Sibiř 1914–15“ zavání legionářstvím za první světové války, zatímco
„kérka“ s dvěma zkříženými puškami
a nápisem Brunn asi patřila nějakému vojákovi z Brna. O různých
povahách lidí vypovídají tři malé motivy vedle
sebe – státní znak, lebka se zkříženými hnáty a veselý měsíček.
Není jasné, jestli patřily několika lidem,
nebo zda ilustrují
různé životní etapy
jednoho člověka.
Jisté je však jedno: lidé budou
i nadále zaznamenávat své
osudy i ostudy do vlastní kůže
a uspokojovat tím sebe i ostatní.
Lidé a Země
163