Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest

8
Evangelický měsíčník | ročník 88/2012 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz
Rozhovor s Hanou Librovou o důstojném
životě v době ekologické krize
Jsme sůl země - rozhovor s ekologem
Dozvuky strmilovského kempu
Diakonie: O záludnostech předváděcích
akcí pro seniory
Ekologie
Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska,
nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
(Př 15,17)
|7
| 24
| 27
| 34
Dar života
ÚVODNÍK
3 Podřezaná větev začíná praskat – D. Ženatá
ÚVODNÍK
AKCENT
4 Prohlášení k majetkovému vyrovnání
s církvemi
BIBLICKÁ ÚVAHA
5 Ve stínu Tvých křídel – J. Hofmanová
TÉMA
7 Křesťanská poloha je ekologicky příznivá.
Rozhovor s Hanou Librovou – D. Ženatá
10 Noe a biodiverzita – V. Cílek
11 Není jiné cesty – J. Nečas
OTÁZKA NA TĚLO
12 Dáváte věci opravit, nebo kupujete nové?
CÍRKEV ŽIJE
21 Den Země v Sázavě – I. Mužátková
22 Oslavy 100 let kostela v Hradci Králové
– D. Urbanová
EKUMENA ŽIJE
24 Jsme sůl země. Rozhovor s Markem Drápalem
– D. Ženatá
27 Dozvuky strmilovského kempu – DaZ
28 Evangelické dny v Lučenci – J. Haluková
CÍRKEV SLOUŽÍCÍ
29 Vedoucí tábora – D. Bosák/V. Jelínková
31 Chci zjistit, jak vypadá smog shora. Rozhovor
s Ewou Jelinek – D. Ženatá
DIAKONIE
34 Jak snadné je padnout do jámy lvové aneb
Předváděcí akce pro seniory v kostce
– M. Hejduk
ZPÍVANÁ LITURGIE
39 Sbory s původní luterskou liturgií – E. Baťová
SLOVO
41 Svatba. Katechismus pro rodiče – M. Trgalová
42 Řetěz bláznů Aleše Březiny – J. Šulc
44 Aby láska nevyhasla a nadšení neutichlo
– L. Ridzoňová
45 Tohle není žádné „eko“! – J. Plíšková
Podřezaná větev
začíná praskat
A
ch ty pojmy! Slova jako ekologie nebo ochrana
životního prostředí již několik desetiletí prostupují náš život, ale někdy kolem nás spíš jen tak
plují. O podstatě ekologie, která spočívá v druhové
rozmanitosti a fungování ekosystémů, jsem se
skutečně fundovaně dozvěděla až z rozhovoru se
socioložkou Hanou Librovou. O její skepsi i vyhlídkách pro lidstvo se můžete dočíst v rubrice Téma.
Pojem humanitní environmentalistika dá také
člověku zabrat. Co to je? Zabývá se společenskovědními otázkami vztahu člověka a přírody. A co
je Česká křesťanská environmentální síť? Je to
občanské sdružení, které spojuje všechny organizace a sdružení, jež se zabývají ochranou životního
prostředí na křesťanském základě. To mi objasnil
ekologický aktivista Marek Drápal. O jeho důrazech
se dočtete v rubrice Ekumena žije. Brzy se dočkáme
vydání praktické příručky pro sbory, v níž bude rozebráno a navrženo, jak se moudře chovat, chránit
a opatrovat svěřené statky s ohledem na přírodu
a prostředí kolem nás. Název „Environmentální
certifikace církevních zařízení“ zní poněkud složitě,
ale obsah je ryze praktický a srozumitelný. V čísle
se dočtete i o věcech pojmenovaných jasněji jako
je trvale udržitelný rozvoj, ekologický luxus či dobrovolná skromnost.
Při přípravě tohoto čísla jsem se také dozvěděla,
že ochránci přírody a křesťané mají více společného, než jsou ochotní si připustit. Že chránit slabého
je navýsost křesťanské, a příroda se dnes v pozici
slabého ocitá. Mám však neodbytný pocit, že ať se
cítíme Božím stvořením, lidstvem, křesťanstvem,
evangelíky, občany, ekology, či prostě obyvateli
planety Země, sedíme na vlastnoručně podřezané
větvi, která začíná slyšitelně praskat.
Nadějné vyhlídky přeje všem čtenářům
Daniela Ženatá
3
AKCENT
Prohlášení k majetkovému vyrovnání s církvemi
P
Vzhledem k tomu, že jsme s vládním návrhem
projednávaného zákona vyjádřili souhlas, chceme ještě jednou shrnout důvody našeho kroku.
Jde o to, aby stát mohl:
a) ukončit finanční přispívání na provoz
církví a náboženských společností (církve
a náboženské společnosti se z velké části
samofinancují nad rámec ustanovení zákona
č. 218/49 Sb.)
b) ukončit blokaci pozemků, původně vlastněných církvemi a náboženskými společnostmi
a tím umožnit rozvoj obcí a měst
c) ukončit nenormální stav právní nejistoty
v oblasti vlastnických vztahů k nemovitostem
v České republice a tím podpořit rozvoj investičních aktivit, budování odpovídající infrastruktury a přispět k rozvoji trhu práce
d) ukončit vyrovnání s komunistickou minulostí částečným odškodněním a tím uzavřít
kapitolu totalitního režimu.
Znovu připomínáme, že navrhovaná finanční
roční náhrada ve výši necelých dvou miliard Kč
činí 1,7 promile státního rozpočtu, což nemůže
a často nevkusná rétorika vyvolává v části spo- ohrozit žádný z mandatorních výdajů (důchody,
lečnosti protináboženské a proticírkevní nálady. sociální dávky a další výdaje). Církve a náboParlament, který má být zárukou legitimity ženské společnosti považují navrhovaný zákon
a demokracie, přestává takto plnit svou úlohu. o majetkovém vyrovnání za kompromis, který
Víme, že se nejedná o názor a postoj instituce je v zájmu jak církví a náboženských společnosjako takové, ale vystupování některých jejích tí, tak státu i celé společnosti.
členů tomu zavdává příčinu. Není naším cílem
Dominik Duka, předseda České biskupské konference
vyvracet vyvrácené a vysvětlovat vysvětlené,
Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví
neboť to bylo již mnohokrát učiněno. Církve
Jiří Daníček, předseda Federace židovských obcí
a náboženské společnosti jsou přesvědčeny, že
V Praze dne 4. července 2012
sledování vlastního politického prospěchu při
Znění navrhovaného zákona z 11. ledna 2012
obstrukčním blokování práce parlamentu, jehož
najdete na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.
jsme byli nyní svědky, je popřením pravidel desqw?O=6&CT=580&CT1=0. Tento zákon již prošel poslamokracie a ve svém důsledku citelně poškozuje
neckou sněmovnou, čeká na projednání v senátu a další
celou naši zemi.
legislativní kroky. Vejít v platnost by měl od 1. 1. 2013
rojednávání návrhu zákona o majetkovém
vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi uvízlo při jednání ve Sněmovně Parlamentu ČR ve slepé uličce. Místo věcné diskuse se
vytvořil prostor pro politický boj, z něhož se zcela
vytratil morální aspekt a podstata věci, kterou je
náprava křivd spáchaných komunistickým režimem. Parlamentní půda se proměnila v jakousi
tribunu, ve které jsou církvím a náboženským
společnostem dokonce podsouvány nejrůznější
nečestné pohnutky a jsou očerňovány z nepoctivosti. Jsou tak uráženi fakticky všichni věřící
žijící v naší zemi. Nelze přehlédnout, že účelová
4
BIBLICKÁ ÚVAHA
Ve stínu Tvých křídel (Ž 36,8–10)
Ž
alm šestatřicátý bychom mohli číst jako jakkoli troufale to zní, skrze Krista smíme žít
příběh o třech kapitolách. Na úvod slyšíme s Hospodinem ve vztahu oslovení nejen jako syo člověku, který „nemá v srdci místo pro strach nové a dcery Adamovi, ale jako synové a dcery
z Boha“. Je docela výstižné, že následuje řeč, Boží (Ef 1,5; Ga 3,26). Skrze Ježíše Krista smíme
která je jen o něm. U něho vše začíná i končí, volat „Otče náš“, smíme žádat Ducha přímluvce
pro nic a pro nikoho tu nějak nezbývá místo. a přijmout pro sebe povzbuzení a ujištění: „Když
Jak tenhle příběh bude pokračovat? Snad by se ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.“
V bohoslužbě nás někdy na světlo, kterým
hodilo varování nebo kontrastní chvála těch,
je Kristus pro náš život, upomíná hořící svíce
kdo žijí dobře, bohabojně, alternativně...
Žalmista ale pokračuje jinak. Druhá kapito- a metafora světla se často objevuje v Písmu
la není pochvalou bohabojných, ale oslovením i v písních. „Světlo jsi oblažující, Kriste, slávy
Hospodina. Žalmista sám vstupuje „do děje“ tím, jas mající. (...) Ty nám věčný život dáváš, proto
že vyznává a chválí Boha. A očím, které takto se ti celý svět náš klaní u podnoží,“ zaznívá ve
pozvedl k Božímu milosrdenství, se náhle oteví- starém křesťanském hymnu pro večerní modrá obzor; až k oblakům a k propastné tůni sahá litbu. A má to znít po všechny časy, i když se
Boží milosrdenství, věrnost a spravedlnost. A je někdy vkrádá temnota, když věci vidíme černě,
tu světlo, prostor otevřený pro kapitolu třetí: když se zdá, že osaměle tápeme ve tmě.
Bible nezná ani zelenou, ani modrou planemodlitbu a ujištění.
Co kolem sebe spatřil člověk, který prvně tu. Zato zná nejrůznější odstíny lidského srdce
vyslovil slova tohoto žalmu, o čem rozmýšlel? a jednání. A také Světlo, v němž je to barevné
Možná se právě ztišil tam, kde se obvykle modlil spektrum odhalováno a proměňováno. Když se
k Hospodinu. Anebo zahlédl cizí dav, který o zti- setkáváme s Božím milosrdenstvím v Kristu,
šení před Hospodinem sotva kdy slyšel? Snad pak ani výhled k budoucnosti, v níž národy buto byl teolog, kněz a ta slova vybral k bohosluž- dou žít ve světle Beránkově (Zj 21,23), ani řeč
bě, aby jimi povzbudil, nebo třeba povzbuzení o novém stvoření (Iz 65; Zj 21; 2Kor 5,17) nejsou
hledal sám... Do čehosi, co viděl (anebo právě utopií, nýbrž možnou a žitou nadějí, která nás
že neviděl), vyznává: „Když ty jsi nám světlem, staví na pravé místo a do pravých vztahů ve
spatřujeme světlo!“ U Boha, „ve stínu jeho kří- světě. Proto se nechme sytit dary Hospodinodel“, v tom, co přichází z Hospodinova domu, va domu, nechme se pozvat k jeho stolu a jeho
nalézá občerstvení. Snad myslí na bohoslužbu Slovu, a v důvěře přijímejme, když nad námi
a na chvíle, kdy se setkává s Božím milosrden- rozjasňuje svou tvář a dává své požehnání.
Ne proto, že bychom věděli lépe než jiní jak
stvím, kdy zakouší, že u Boha je pramen života.
Co spatřujeme my? Ve společnosti, ve sbo- vyřešit problémy a hříchy světa, ani proto, že
rech, v rodinách a vztazích, ve svém srdci? Jak bychom na všechno znali odpověď, ale když Ty
jsi nám, trojjediný Bože, světlem, spatřujeme
bude pokračovat náš příběh?
Ani my nemusíme jen obdivně hledět na světlo.
žalmistu, ale máme „vstoupit do děje“. Vždyť,
Jana Hofmanová, studentka bohosloví
5
TÉMA – EKOLOGIE
Modlitba
Nebeský Otče, ty jsi stvořil vše, přístupné i nepřístupné.
Tisíce andělů kolem svého trůnu, i ty, kteří jsou nám ku pomoci
mimo naše patření, poznání a chápání.
Hvězdy na nebi i ty daleké, které nevidíme,
rostliny a tvory, kteří jsou nám pomocí a potravou,
i ty skryté v temnotě noci, pod zemí a v pustinách.
Tvá prozřetelnost vše udržuje,
odvoláš-li svého Ducha, samotné vše hyne.
Dovol nám nahlížet ti pod ruce,
dej nám pokoru učedníků před Mistrem.
Dej nám příznivé počasí a dostatek úrod,
dej, ať nejsme dravci Aani dobytkem.
Mezi všemi krásami stvoření v nás probuď touhu hledat tvář člověka,
neboť skrze svého Syna jsi na nás pohlédl laskavě.
Amen
Modlitba TomášePavelky, foto Olga Stráníková (výřez).
ROZHOVOR S HANOU LIBROVOU
Křesťanská poloha je ekologicky příznivá
Modus důstojného života v době ekologické krize
Profesorka RNDr. Hana Librová, CSc. (1943)
se celý život zabývá vztahem člověka
a přírody. Vystudovala biologii a sociologii.
Založila a vedla katedru environmentálních
studií na Fakultě sociálních studií
Masarykovy univerzity v Brně a dodnes na
ní působí. V knihách Pestří a zelení a Vlažní
a váhaví přinesla pojmy „dobrovolná
skromnost“ a „ekologický luxus“. Křesťané
a ekologové mají podle ní společného
více, než si připouštějí. Vnímavost k okolí
a potřebu chránit to, co je slabé.
dělají proekologické kroky, ale ve skutečnosti
zůstává na úrovni pouhého snižování emisí
z průmyslu či domácností. O podstatě ekologie,
která spočívá v druhové rozmanitosti a fungování ekosystémů, jako by na ministerstvu nevěděli
nic. K jádru věci ministerstvo rozhodně nemíří.
Šance na ozdravění zemědělské krajiny ekologičtějším hospodařením je v Evropské unii. Svou
legislativou a dotační politikou se snaží krajinu
podržet a iniciovat nové formy hospodaření,
které jsou šetrnější k přírodě. Je to ale relativně chatrná síla, která něco podstatného sotva
zmůže. Ostatně, přístup EU je docela paradoxní;
podporuje silně například silniční dopravu, která
krajině škodí. Takže podpora EU se nedá hodnotit
jednoznačně kladně.
Vaše rodina pochází z Malé Hané,
zemědělského kraje. Hospodařilo se
dříve více v souladu s přírodou?
O tom není pochyb. Celkový nepříznivý vývoj Vaším oborem je humanitní
je nápadný právě v oblasti zemědělství. Ještě environmentalistika. Co to je?
na počátku 20. století byl zemědělec odkázán Obecně řečeno: zabývá se společenskovědními
na svou fyzickou sílu, případně na sílu svých otázkami vztahu člověka a přírody.
zvířat. Teprve později, u nás řekněme zhruba od
kolektivizace, s příchodem těžké mechanizace Jak člověk získá vztah k přírodě?
a chemizace začala likvidace krajiny. Dnes je Vztah k přírodě je vázán na určitý stupeň lidské
v mých očích bilance dramatická, řekla bych pří- senzitivity. Myslím si, že emoční základ je tu
mo kritická. U dřívějšího způsobu hospodaření nutná podmínka. V tom vidím jeden ze společovšem nešlo o nějakou cílenou ochranu přírody, ných jmenovatelů křesťanských a ochranářským
bylo to spíše dáno chabými technologickými kruhů. Podobně jako existuje určitá religiózní
citlivost, hraje i ve vztahu člověka k přírodě roli
možnostmi zemědělců.
vnímavost, senzitivita vůči okolí a světu a respekt
k řádu. A v obou případech je třeba i určité dávky
Je dnes příroda a krajina ohrožena? Čím nejvíce?
Ohrožení naší zemědělské krajiny je nejvíce znalostí a promýšlení. Vůbec myslím, že k sobě
vidět na rychle se snižujícím počtu druhů ptáků. mají křesťané a ochránci přírody blíž, než to jedAle i půda je ve špatném stavu. Vodní deficit je na nebo druhá strana tuší. Jak tu nevzpomenout
značný. Větrná a vodní eroze je silná. Venkovská na pana profesora Jana Hellera, se kterým jsme si
tak krásně notovali na ekologických seminářích!
krajina dostává na frak, kam se podíváte.
Přestože se tolik iniciativ snaží o nápravu a máme
dokonce ministerstvo životního prostředí?
Co se týče ministerstva životního prostředí, jsem
kritická. To je instituce, která předstírá, že se
Co může každý udělat pro
prostředí, ve kterém žije?
Může udělat málo i hodně. Podle toho, jaké nároky na něho klade právě jeho pojetí vztahu ¥
7
ke světu. Je potřeba říci, že destruktivní vlivy, Významně přispívají ke změnám klimatu. Kromě
které devastují prostředí, v němž žijeme, jsou těchto věcných faktů je zřejmé, že vegetariánům
mohutné. Počínaje volným trhem a charakterem nejsou lhostejné podmínky zvířat ve velkochovýroby přes demografický růst až k potřebě neu- vech a celkově jsou citlivější vůči přírodě. Ostatstále konzumovat. Ta se dnes týká celého světa. ně, setrvat ve vegetariánství potřebuje pevný
Pokus jedince něco udělat se zdá naprosto ne- postoj, určité vnitřní odhodlání.
patrný. V silách jedince je však včlenit do svého
životního postoje problém přírody a chovat se Existuje přirozený potravní řetězec. Člověk je
pak ve shodě s tímto poznáním. Má-li být dnes jeho součástí a byl stvořen jako masožravec. Jak
život důstojný, neměl by ignorovat tuto stránku to jde dohromady s vegetariánstvím? Nechybí
věci. A co to je konkrétně? Seznam by byl neko- pak v potravě nezastupitelné bílkoviny?
nečný – od obligátního čištění potoků a studá- Není podstatné, jak byl člověk udělán. Připadá
nek a výsadby stromů, přes neplýtvavý životní mi, že právě křesťané by mohli sdílet názor, že
způsob, odklon od lyžařských sjezdovek, šetření spíš záleží na postoji, na tom, jaký by člověk mohl
energiemi, třídění odpadu, pokusy o samozáso- a chtěl být. V tom je lidská výjimečnost. Zvíře
bitelství, vegetariánství, nákup lokálního zboží se chová podle svých instinktů, tak, jak bylo
uděláno. Člověk se přesahuje.
až po podporu ochranářským iniciativám…
Narazili jsme na třídění odpadu.
Co si oněm myslíte?
Třídění odpadu je ošidná záležitost. Může být
koncem i začátkem přemýšlení o ekologických
otázkách. Někteří lidé si myslí, že už tím, že třídí,
mají splněno. Že se chovají ekologicky. Pro ně to
tím končí a už se dál nezamýšlejí. Pro někoho
to ale je začátek. Je-li pozorný a vnímavý, po
návštěvě „ekodvora“ přestane třeba vyhazovat
věci, které ještě mohou sloužit, začne se dál zamýšlet nad nákupními zvyklostmi; už je lapen
do zajímavých úvah o vztahu mezi každodenním
chováním a stavem přírody. Je to velmi komplikované, ale dost fascinující téma. Příčiny i důsledky jsou tak propletené a dlouhodobé, že na
konec nelze téměř dohlédnout.
Roztáčí svoboda (u nás například po
roce 1989) kolotoč spotřeby? Jakou
roli hrají obchodní řetězce?
Podle mého názoru kolotoč a dokonce stupňování
spotřeby neroztáčí svoboda, ale právě nedostatek
svobody. Člověk, který nepřiměřeně konzumuje,
podléhá reklamě, je ovlivněn fintami obchodních
řetězců, neofilií, tj. zálibou v novém, nápodobou,
někdy i závistí. Vidím ho jako člověka nesvobodného. Svoboda větší spotřebu nevyvolává.
Může dobrovolná skromnost zachránit
přírodu? Jak lidi přesvědčit?
Zachránit přírodu určitě nemůže. Dobrovolná
skromnost je spíše model chování, ke kterému
se můžeme více či méně přiblížit. Je to modus
důstojného života v době ekologické krize. Dobrovolně skromných lidí je velice málo a podle mých
Je ekologická zátěž při přípravě vegetariánské
výzkumů po letech ze svých zásad spíše slevují.
stravy skutečně nižší než stravy masité?
Vegetariáni to mají podloženo výpočty. Když Kdybychom provedli suchou bilanci, zjistíme,
sníme kilo vepřového, jako bychom spotřebovali že v poměru k devastujícím mohutným vlivům
čtyři kila obilí. Také spotřeba vody pro produkci technické a spotřební civilizace je dobrovolná
masa je překvapivě vysoká. Celkově je chov jateč- skromnost jako reálný způsob života činitel
ného dobytka ekologicky silně zatěžující. Teprve téměř zanedbatelný a navíc nezřetelný, protože
nedávno se začalo psát také o tom, že chov skotu její příznivý efekt na přírodu je komplikovaně
je nepříznivý vůči klimatu v důsledku produkce zprostředkovaný. Ale to neznamená, že nemá
metanu. Ten přispívá ke skleníkovému efektu význam.
Někdy ale mohou být důsledky skromného,
podstatně agresivněji než oxid uhličitý. Takže
známé velkochovy na pastvinách jižní Ameriky, ekologicky příznivého životního způsobu dobře
které vypadají, že jsou v souladu s přírodou, ve viditelné. Pod spotřebou si totiž nemusíme předskutečnosti škodí víc, než se donedávna myslelo. stavovat jen nákup hmotných předmětů. Omezit
8
spotřebu může znamenat ignorovat některé aktivity a služby, jejichž ekologická škodlivost je
evidentní; třeba lyžování na sjezdovkách nebo
zahraniční dovolenou. Obrovské turistické
komplexy v přímořských zemích zničily pobřežní
ekosystémy. A když už to musí být: na co někdo potřebuje z jedné strany hotelu bazén, když
z druhé má moře? V dravé touze po zážitcích vidím dnes dokonce větší problém než v nákupech
stále nových předmětů.
Myslím, že k sobě mají křesťané
a ochránci přírody blíž, než to jedna
nebo druhá strana tuší.
Jsme jako křesťané zodpovědní za Boží stvoření?
Formulaci, že „křesťan je zodpovědný za životní
prostředí“ mám z hloubi duše nerada. Zdá se mi,
že složitou věc nahrazuje nedomyšlené klišé.
Podobně jako metafora „správce stvoření“. Co se
tu vlastně míní tím velkým slovem „zodpovědnost“? Má to slovo vyjádřit, že se křesťané jako
správcové Božího díla cítí odpovědní za to, co se
v minulosti po dnešek s přírodou stalo, co zbylo
ze stvoření? (Mimochodem, křesťané z toho bývají obviňováni.) To bych se tedy jako křesťanka
před hněvem Stvořitele třásla strachem.
Pokud se ale zodpovědností myslí aktuální
úkol křesťanů do budoucna, nedává to smysl. Jen
to vezměme věcně: co tu křesťan zmůže? Může
se tak právě modlit (říkám to bez jakékoliv ironie a vlastně v přesvědčení o jediné spolehlivé
účinnosti). Abych řekla příklad, reálně může
existovat něco jako zodpovědnost rodičů vůči
rodině. Zajišťují prosperitu rodiny, mohou děti
účinně chránit. Takovou zodpovědnost ale dnes,
uprostřed akcelerující ekologické krize, křesťané vzhledem k přírodě mít nemohou. K tak
obrovskému úkolu nejsou vybaveni především
mocensky. Kdyby se řeklo: „za budoucí vývoj
jsou zodpovědni politici ve vrcholných funkcích –
prezidenti, premiéři a především šéfové velkých
průmyslových korporací“ – ano, tam by to bylo
na místě.
Čili nabádání z kazatelen k zodpovědnosti za
Boží stvoření vidím jako něco, co není podloženo
opravdovým přemýšlením a co mne u přemýšlivých evangelíků překvapuje. Jistě, i já o tom teď
mluvím ve velkém zjednodušení. „Zodpovědnost“
a „správcovství“ jsou tak složité fenomény, že by
to byla témata na teologickou konferenci na vysoké odborné úrovni. Chtělo by to ovšem úvodní
referát profesora Hellera!
Jak bychom se tedy měli chovat?
Jak říká Erazim Kohák: řídit se heslem „v tom
nejedu“, a při nákupech „potřebuji to opravdu?“
Snažit se na základě vědomostí rozumět a pak se
negativně vymezit vůči věcem, které přírodě škodí. A udělat to způsobem pro okolí snesitelným,
způsobem sociálně citlivým. Militantní ekology
nemá nikdo rád. Ale bratrsky a sestersky snesitelně mohu svůj postoj dát najevo. Ať je to vysoká
míra spotřeby, sjezdové lyžování, cesty letadlem
nebo bazény plné pitné vody. Prostě v některých
věcech, o kterých jsem přesvědčená, že přírodě
škodí, nejedu.
Co říci závěrem?
Křesťané se někdy dívají na ochránce přírody
trochu skrz prsty jako na neopohany. To je podle
mě docela vedle. Jak jsem už řekla, vidím naopak podobnost obou těchto skupin. Věci, které
je spojují, jsou dvě. Jednak – ti i oni se vztahují
k něčemu vyššímu, co člověka přesahuje. Vidím
to na studentech z křesťanského prostředí, jak
dobře enviromentální problematiku chápou
a zpracovávají. K tomu – křesťané jsou vybaveni
ještě jednou vlastností, která je vlastně základem ochrany přírody: je to altruismus, smysl pro
slabého. Dnes je v pozici slabého, jemuž je třeba
pomoci, příroda. Ptala se Daniela Ženatá
9
Noe a biodiverzita
Pozoruj tu zemi
K
oncem loňského srpna jsem byl požádán,
abych odjel do východního Turecka pod
mohutný zasněžený Ararat, kde necelé dva
kilometry od íránské hranice leží útvar, který
tvarem i rozměry připomíná velkou loď. Mým
úkolem bylo říct, zda se jedná o geologický či
archeologický objekt, tedy zda by ona araratská
záhada mohla být Noemovou archou či nějakou
povedenou „hříčku přírody“. Již při studiu písemných materiálů bylo zřejmé, že půjde o víc než
pouhou geologii. Objekt je totiž již padesát let
cílem výzkumu různých, někdy poměrně sofistikovaných expedicí, které jej buď potvrzují, či
méně často zpochybňují a podle toho vyvozují
nejenom, zda má Bible pravdu, ale také jej citují
jako důkaz kreacionismu. Jedná se tak o záležitost mezi velmi starým, ještě sumerským mýtem,
přírodními vědami a nějakou novou mytologií
založenou na náboženské reklamě a doslovném
čtení svatých Písem.
„Noemova archa“ je kupodivu dobře přístupná. Stačí se dát po hlavní silnici z tureckého či
spíše kurdského Dogubayazitu k íránské hranici
a těsně za vesnicí Telceker odbočit po prašné, ale
sjízdné silnici asi čtyři kilometry směrem k jihu.
Archa je vidět přímo z cesty, policie nikoho neobtěžuje a místní Kurdi jsou k cizincům přátelští.
Objekt leží na okraji mohutného sesuvu připomínajícího tři kilometry dlouhý a několik set metrů široký proud sestupující z horského úpatí až
mezi obdělávaná pole mezihorské pánve. Bylo to
pravděpodobně jedno z mohutných araratských
zemětřesení, které otřáslo úpatím nedaleké hory
Tendürek a způsobilo, že masy zeminy sjely po
vlhkých podložních jílovcích o kilometr níž. Další velké zemětřesení odhalilo v roce 1948 objekt
podobný arše. Pastevci a jejich stáda se toulají
celou Anatolií, takže není divu, že na „archu“
poprvé upozornil místní pasák Rešit Sarihan.
(...)
Jedná se o živý geologický fenomén. V zimě
zde napadá víc než metr sněhu. Jarní vody se
vsakují do svahovin a živí prameny, takže
i v suchém srpnu na obou stranách archy pro-
10
tékají dva potoky a v jejím okolí se tvoří mokřady a drobná jezírka. Potoky vytvářejí čerstvě
zaříznuté, několik metrů hluboké rokle, do kterých – jak o tom svědčí rozevřené pukliny – se
v podobě poměrně pravidelných obloukovitých
struktur sesouvají okraje proudu. Takovýchto
jednostranných oblouků, podobných jednomu
boku „archy“ nalezneme v okolí hned několik.
Ale kupodivu se daří nalézt i oboustranné struktury podobné velkému oku, které vznikají tím,
že zeminy se pohybují do roklí na obou stranách.
Zde již můžeme tušit útvary podobné lodi.
Základem „archy“ jsou tedy dvě pravidelné rozevřené, obloukovité sesuvné struktury, které se
pravidelně protnuly a šťastnou náhodou se podobají lodi. Tyto rozevřené pukliny byly vyplněny
a zcela překryty bahnem a kameny mladšího
sesuvu. Teprve trojité zemětřesení a vodní eroze
v roce 1948 odkryla neobvykle pravidelný útvar,
který místní zbožní lidé znalí Koránu, kde je potopa rovněž zmíněna, považovali za archu. Ale
přesto tento příběh o vědeckém vyřešení není
tak triviální, protože se nějak dotýká lidských
srdcí. Už samy fotografie původního pastevce
ukazují krásného, příjemného, velmi zbožného
starce, jemuž objev změnil život.
Mezi argumenty svědčícími pro skutečnou
archu je často uváděn nález kusů dřeva. Nic
podobného jsme nenalezli a kusy horniny označené jako dřevo a uložené v místním muzeu
jsou ve skutečnosti běžné místní vápence. Podle
fotografií původních nálezů se však dá soudit,
že se jedná o prokřemenělá třetihorní dřeva
o celých dvacet milionů let starších než byl Noe.
Na arše rovněž scházejí jakékoliv archeologické
materiály.
(...)
Ale přesto to je úžasné místo zejména po ránu,
kdy vrchol Araratu ještě není obklopen cáry
mraků. Již v 18. století si cestovatelé a poutníci
do Svaté země všimli, že v kontaktu s přírodou,
místními lidmi a krajinou lépe rozumějí Bibli.
Najednou si uměli představit, kudy chodili proroci či apoštolové, jaké překážky překonávali
a s jakými lidmi se cestou setkávali. V těchto
starých kulturních zemích se odehrává něco
nápadného, co můžeme označit za narativní
hodnotu krajiny, tedy její schopnost udržovat
a vyprávět příběhy. Jedním z obecných kořenů
poutnictví je navození osobního vztahu skrze
místo, kde se děj udál. Příběh byl zpočátku jen
jakýmsi vyprávěním, ale teprve při kontaktu
s reálnou scenérií se i on sám stal skutečnějším.
(...)
Již od doby bronzové je doložena funkce
profesionálních vypravěčů, kteří byli najímáni
lodními kapitány i vůdci karavan, aby vyprávěli
či formou „protomuzikálu“ zpívali příběhy. Obchodní karavany se v té době běžně pohybovaly
mezi Indií a Cínovými ostrovy, tedy Británií. Zdá
se, že různé verze mýtu o potopě patřily mezi
nejoblíbenější příběhy své doby, protože je v nich
obsaženo nebezpečí, katastrofa, lidé i zvířata,
ale i ujištění bohů, že podobná věc se již nebude
opakovat.
(...)
Základem mýtu o potopě světa je pravděpodobně skutečná obrovská povodeň ploché
krajiny mezi Eufratem a Tigridem. Pojem „svět“
dlouhou dobu znamenal „místo, kde žijeme“.
(...)
Ale právě to vědecké vysvětlení, že mýtus
o potopě je jen metaforou hodně velké povodně, je zavádějící, protože toto vyprávění je posledních pět tisíc let hlavně o vztahu člověka
a boha, o tom, co znamená správně se chovat
na zemi i o nezvratném slibu, že protivenství
budou mnohá, ale k žádné světové katastrofě
již nedojde. Vlastně teprve pod Araratem jsem
pochopil zaujetí, s jakým renesanční malíři malovali a promýšleli své verze potopy světa či, jak
bychom dnes řekli, „globální krize“. Vlastně mě
překvapilo, jak málo o těchto starých příbězích
dnes hovoříme, a dokonce ani hollywoodské
katastrofické filmy nedosahují síly starých předloh, protože jsou jen o lidech a ne také o bohu
a zvířatech.
RNDr. Václav Cílek, zkrácený text z nově připravované knihy
Pozoruj tu zemi, která má vyjít v prosinci tohoto roku.
Připravila Ilona Mužátková
Není jiné cesty
Vyznání křesťana-ekologa
S
kutečnost, že jsem křesťan, byla pro mne
od mládí velice důležitá. Vystudoval jsem
na pražské matematicko-fyzikální fakultě
učitelství matematiky a fyziky. Předmět studia
fyziky – svět či vesmír s jeho zákonitostmi – jsem
vnímal jako ten svět, který stvořil Bůh. Když
jsem studoval, mluvilo se hodně o zbrojení
a odzbrojení; bylo známo, že zbrojní potenciál
je tak silný, že může zničit stávající formu
života na zemi. Žili jsme tehdy za železnou
oponou a o nových, ve světě se šířících myšlenkách jsme se dovídali jen okrajově. Avšak
informace jak o tom, že člověk i svou „mírovou“
činností může vážně narušit podmínky života,
tak i o vznikajících zelených hnutích ke mně
dorazily a začal jsem si uvědomovat, že ¥
11
křesťanskou víru je nezbytné promítat i do
vztahu k životnímu prostředí.
Zelený
O iniciativách na jeho ochranu, které v naší zemi
vznikaly před rokem 1989, jsem ovšem nevěděl.
A tak veřejně jsem svou „zelenou“ orientaci vyjadřoval až po roce 1989. Krátce jsem byl členem
Strany zelených; zklamalo mě, že jsem se tam
setkal více s různým politizováním než s opravdovým zájmem o životní prostředí.
Křesťanský pohled
Jako jeden z hlavních cílů si sekce vytkla
zvyšování křesťanské a církevní odpovědnosti
za životní prostředí. Mnozí zakládající členové
sekce však byli příliš vytíženi svými pracovními
úkoly, pro životní prostředí velice přínosnými, že
na vlastní činnost v sekci jim čas nezbýval.
V sekci jsem se účastnil činnosti skupiny pro
teologické otázky, odborně vedené katolickým
morálním teologem Otou Mádrem a evangelickým starozákoníkem Janem Hellerem a považuji
se za vděčného žáka těchto vzácných bratří. Velké a užitečné pracovní vytížení dolehlo časem
i na Miloslava Šindlara, který proto na vedení
sekce rezignoval. Když se nedařilo najít jeho
nástupce, nabídl jsem se k vedení sekce na přechodnou dobu. Nakonec z toho bylo více než deset
let. Věřím, že jsme na cestě k „ozeleňování“ církví
kus práce vykonali. A důležitá je v sekci také atmosféra ekumenické spolupráce a vzájemnosti,
podporovaná vědomím odpovědnosti.
Evangelium formuje naše vztahy, a tak má co
říci i k našemu vztahu k životnímu prostředí.
Není možné zůstat netečnými k ničení toho,
co Bůh stvořil a na čem mu neustále záleží. Na
to, že předmětem Boží lásky je celý svět, celé
stvoření, se často zapomíná či – snad mohu
říci – zapomínalo. Vědomí této šíře Boží lásky
výrazně ovlivňuje mou kazatelskou činnost (výpomocným kazatelem jsem byl od roku 1993, Širší souvislosti
presbyterskou ordinaci jsem přijal roku 1996). Na své cestě křesťana-ekologa jsem musel řešit
Prostřednictvím jednoho přítele se některá i vztah k různým environmentálním organizacím
má kázání dostala v době, kdy zakládal Společ- (Arnika, Duha, Děti Země apod.). Viděl jsem mezi
nost pro trvale udržitelný život (STUŽ), k Josefu jejich členy a spolupracovníky úžasnou obětaVavrouškovi, prvnímu a poslednímu českoslo- vost a nasazení pro různé záležitosti týkající se
venskému ministru životního prostředí. Byl životního prostředí. Možná i díky kritickému
velká osobnost. Zdůrazňoval souvislost vztahu myšlení získanému studiem matematiky jsem
k životnímu prostředí s mezilidskými vztahy, si však začal uvědomovat, že některé akce těchs přijatým hodnotovým systémem. Nepovažoval to nadšených lidí nemusejí životnímu prostředí
se za křesťana, avšak propagoval doslova kris- pomoci. Jde např. o jadernou energetiku, proti níž
tovské hodnoty. Velice stál o začlenění křesťanů většina ekologických aktivistů bojuje. Zpravidla
do svých snah. Přirozeně, že jsem vděčně přijal prosazují orientaci jen na obnovitelné zdroje. Jepozvání setkat se s ním a stal jsem se členem jich širší využití však s sebou nese řadu problémů,
STUŽ. Škoda že přátelství s ním trvalo jen po- ať už technických, ekonomických či organizačně
měrně krátce; bylo přerušeno jeho tragickou legislativních. Někteří aktivisté s odporem k jasmrtí v březnu 1995.
derným zdrojům jdou tak daleko, že dokonce
dávají přednost fosilním zdrojům (myslí především na zemní plyn), přispívajícím k oprávněně
Odpovědnost
V druhé polovině posledního desetiletí 20. sto- obávanému růstu podílu oxidu uhličitého v atletí vznikla v rámci České křesťanské akademie mosféře. Jaderná energetika není bez problémů,
(ČKA) ekologická sekce. U jejího založení byla avšak své, možná ještě větší problémy s sebou
řada úžasných osobností, mezi nimi například přinášejí nejen zdroje fosilní, nýbrž i obnovitelné.
Bedřich Moldan, Bohuslav Blažek, Ivan Dejmal,
Jan Bednář, Jan Čeřovský, Jan Heller, Libor Angažovanost versus rostoucí náročnost
Ambrozek, Otto Mádr, Pavel Trpák či Václav Zájem o zachování a zlepšování životního proMezřický. Řídil ji Miloslav Šindlar, odborník středí a v rámci osobních možností také angažona revitalizaci vodních toků.
vanost pro ně patří ke křesťanskému životu. Co
12
to však konkrétně znamená, nemusí být, a často
není, zcela zřejmé. Rozhodně je dobré o přírodě,
jejích zákonech a fungování co nejvíce vědět
a nevnímat ji jen jako zásobárnu zdrojů ani jen
jako životní prostředí, nýbrž vidět v ní Boží dílo,
které je nám lidem svěřeno, které smíme užívat,
o něž máme pečovat a které je součástí našich
osobností.
Všechny naše lidské zásahy do přírody mají
být šetrné a citlivé. Řada dobrých environmentálních návyků se stala či stává součástí běžné
životní praxe. Třídí se odpad, leckde se šetří
surovinami i energií. Energie je stěžejním problémem životního prostředí. Každá její přeměna
je spojena s určitou degradací, tedy znamená nevratný krok směrem ke zkáze, k zániku. (Tuto
jednosměrnost přírodních procesů vyjadřuje
pojem entropie, jemuž byl věnován článek v ČB
2007, č. 7) Raduji se z rostoucího důrazu na energetickou šetrnost staveb. A i jinde a jinam stále
více pronikají šetrné technologie.
Nicméně nad přínosy tohoto vývoje převažuje
dopad našeho celkového životního stylu, charakterizovaného rostoucí náročností. Úspora
provozu nových staveb a strojů bývá menší než
škody způsobené brzkým zastaráváním a často
jen módními trendy vyvolanou touhou po časných inovacích. Kapitalismus, který jsme před
necelým čtvrtstoletím přejali jako osvědčený
systém organizace společnosti, se ukazuje být
slepou uličkou, ba spíše cestou k záhubě, ke kolapsu. Stálý materiální růst, na němž je vystavěn,
není z podstaty věci možný.
Jsem přesvědčen, že veškeré přínosy úsporných technologií (a mezi ně patří i třídění odpadu jako „domácnostní technologie“) i snahy
ekologických aktivistů odvrátit některé akce
životnímu stvoření škodící nejsou s to zachránit
přírodu před lidskou stupiditou a chamtivostí.
Je nezbytná změna životního stylu, životních
hodnot. Koneckonců, už před dvěma desetiletími
cestu změny hodnotového systému doporučoval
Josef Vavroušek, a to nejen kvůli její prospěšnosti pro přírodu, nýbrž i pro člověka samého, pro
společnost i pro jednotlivce.
Stvoření i spasení se nás týká
Jak však počínání člověka změnit? Co dělat proti
kultu pohanského boha zvaného Hrubý domácí
produkt či Mamon? Hospodin, všemohoucí Bůh
a Stvořitel jako první přikázání klade: „Nebudeš
mít jiného boha mimo mne.“ Jenže většina lidí
Boží hlas odmítá. Víme, že Bohu na jeho stvoření stále záleží, že mu záleží na člověku, a to
navzdory lidskému hříchu. Ve Starém zákoně
to úžasně potvrzuje autor žalmu 8 a ve známém
verši J 3,16 čteme o tom, že Bůh tak miloval svět,
že dal svého Syna... Bůh posláním Ježíše Krista
na svět, Ježíšovou obětí na kříži, následovanou
vzkříšením a sesláním Ducha svatého završil
stvořitelské dílo spasením. Stvoření i spasení
se týká celého světa. Ježíš o sobě říká: „Já jsem
ta cesta, pravda i život.“ On je i cestou k řešení
ekologických problémů.
Kázat evangelium je pro životní prostředí důležitější než cokoli jiného. Evangelium v plnosti,
bez lidských přídatků, bez omezení na naši kulturu a tradici. Ježíšovou cestou mohou jít i mnozí,
kteří ho ústy nevyznávají, avšak řídí se jeho učením, přijímají jeho hodnotový systém a plní jeho
vůli. S norským spisovatelem T. Gulbranssenem
vyznávám: „Není jiné cesty.“
Jiří Nečas (mezititulky redakce)
13
OTÁZKA NA TĚLO
Dáváte věci opravit, nebo kupujete nové?
Erazim Kohák, filozof a ekolog
Ne ,,dávám“ věci opravit, opravuji si je sám
a mám z nich radost. A když už musím nové,
tak z bazaru. To byste koukali, jakou radost
dovede mít věc, která léta věrně sloužila a už,
už se bála, že půjde na skládku! Oplatí to vděčností a věrností. A lidi jak by smet! Buďte k nim
hodní, vy mladí!
Pavla Bělíková, redaktorka
Kolo jsem si nechala po dvanácti letech opravit
za 2000 Kč, což se vyplatilo. Ale když mi chtěli opravit televizi, která stála původně 3000,
za 1200, tak jsem se na to vykašlala. A stolní
lampičku mi v opravně domácích spotřebičů
opravit odmítli, protože to prý není domácí
spotřebič. Moje námitka, že domácí spotřebič
je to, co stojí doma a spotřebovává elektrickou
energii, je ani v nejmenším nezviklala.
před námi. A koupím-li nové, musím staré vyhodit. A to také není vždy jednoduché. Občas
po něčem novém zatoužím, ale dlouho se tomu
bráním. Mít jen nové prostě nechci. Vím, že
tím nepodporuji naše hospodářství, ale ono
se kvůli mně nepoloží. A stejně toho nového
nakoupím a mám až až.
Petr Bárta, správce Horského domova v Herlíkovicích
Rozhodující je pro mne cena a poskytnutá
záruka na opravu. Pokud se oprava nevyplatí, volím nový výrobek s dvouletou zárukou
a doufám, že vydrží déle než poskytovaná
Ilona Mužátková, ekoložka
Snažím se dávat věci opravit, většinou nerada nakupuji cokoli. Pořád mě překvapuje, jak
málo některé věci vydrží a ještě víc to, že se
výrobci tváří, že je to normální.
Pavel Prejda, farář
Opravuji! Zrovna nedávno jsem za 150 Kč
nechal opravit batoh, i když vím, že nový by
nestál o mnoho víc. Nerad se loučím s věcmi,
na které jsem si zvykl.
Jan Keller, farář
Když to jde, raději dám opravit či si opravím
sám. Důvodů pro to je více. Většinou to přijde
levněji, staré věci se mně mnohdy líbí víc než
nové, vidím v nich konkrétní práci, moudrost,
vkus a um lidí, kteří žili dříve – někdy i dávno
14
záruka. Smutné je, že dnešní výrobky vydrží
i s reklamací sotva záruční dobu. Věřím, že se
jednou dočkáme, že prodávané výrobky budou
opět trvanlivější.
Petr Černý, správce střediska Chotěboř
Pokud to jenom je trochu možné, dávám věci
opravit. Když už oprava není možná (nedostatek dílů nebo drahá oprava), rozhoduji se
o koupi nové věci. Přece člověk kvůli maličkostem nemusí hned kupovat nové věci. Měl
by myslet i na případnou likvidaci použitých.
DaZ
NÁSTĚNKA
SYNODNÍ RADA
Na zasedáních 19. 6. a 3. 7. projednala
synodní rada 70 titulů. Z nich vybíráme:
Sbory a pracovníci
První etapa supervizního projektu v ČCE vyvrcholí organizací dvoudenní konference ve dnech
23.– 24. 10., na níž bude ukončeno vzdělávání interních supervizorů a prezentována práce supervizního týmu. Synodní rada souhlasí s termínem konference a k účasti na zkouškách adeptů deleguje Liu
Valkovou (příp. Joela Rumla).
SR pověřila Darinu Hybskou Majdúchovou v Merklíně u Přeštic pastorační prací na poloviční úvazek.
Potvrdila volbu Vladimíra Píra za faráře v Suchdole
nad Odrou na plný pracovní úvazek. Udělila Karlu
Matějkovi osvědčení o způsobilosti k ordinované
službě presbytera a souhlasila se zachováním
způsobilosti k ordinované službě presbytera Petra Krause. Podmíněně prodloužila pověření Evy
Urbanové jako pastorační pracovnice pro mládež
Moravskoslezského seniorátu na plný úvazek při
splnění závazku seniorátního výboru hradit náklady, které vzniknou povšechnému sboru v souvislosti se zaměstnáním této pracovnice. Pověřila
Annu Šourkovou službou nemocniční kaplanky do
konce roku 2013.
Správa církve
Souhlas vyslovila SR s uspořádáním 3. zasedání
33. synodu ve dnech 30. 5. až 2. 6. 2013 opět v Emauzském klášteře v Praze a pověřuje ÚCK provést včasnou rezervaci prostor.
Na vědomí vzala SR zápisy ze zasedání seniorátních
výborů Brněnského, Chrudimského a Pražského (2x)
seniorátu a z vizitací ve sborech v Přerově, Dvoře
Králové nad Labem a Jeseníku.
Zahraniční sbory
Na základě zprávy potulného kazatele Petra Brodského doporučila SR udělení daru z prostředků Jeronymovy jednoty ve výši 30 000 korun na opravu
tří oken v modlitebně v Peregu Mare (Rumunsko)
a uložila odpovědět na dopis Branimíra Bučanoviče,
faráře bjeliševackého sboru (Chorvatsko), v kterém
nabízí náměty ke spolupráci s naší církví.
Jeronymova jednota
V rámci podpory grantového financování souhlasila
SR s poskytnutím půjčky na profinancování projektu
sboru ve Velenicích ve výši 3 760 000 Kč na obnovu
kostela a sboru v Moravči ve výši 493 000 Kč na rekonstrukci varhan. Obě s předpokládanou splatností do
konce roku 2012.
Osvědčení o způsobilosti k ordinované službě faráře/
farářky ČCE udělila synodní rada na základě doporučení Komise pro hodnocení absolventů vikariátu
Michaelu Erdingerovi, Marku Feigelovi, Jaroslavě
Michnové, Františku Plecháčkovi a Petru Tomáškovi.
Ekumena
Ohledně spolupráce při přípravách výročí reformace v roce 2017 pověřuje SR ekumenické oddělení, aby
jednalo s M. Wegnerem, zástupcem Evangelické
církve v Německu určeným pro reformační dekádu.
Pověřuje ekumenické oddělení, aby svolalo setkání
komise pro výročí.
Mládež
SR konstatovala, že v časopise pro mládež Bratrstvo
došlo k pozitivní změně formální i obsahové. Zve
pracovní skupinu Bratrstva a jeho šéfredaktorku
k rozhovoru o dalším vývoji časopisu na září.
Na konferenci k Heidelberskému katechismu v Berekfürdö letos v říjnu delegovala SR Jiřího Tenglera.
Jako druhého zástupce na valné shromáždění KEK
v Budapešti v červenci 2013 delegovala Janu Buzkovou. Účastí na Evropské konferenci pro evange- ¥
15
lickou církevní hudbu v Lausanne na přelomu září K záměru znovu postavit na Staroměsta října pověřila celocírkevního kantora Ladislava ském náměstí mariánský sloup
Moravetze. Na synody Evangelické církve v Němec- Záměr obnovit na Staroměstském náměstí mariku a Spojené evangelické luterské církve v Německu ánský sloup, jak si jej jako svůj jediný cíl již v roce
v Lübecku v listopadu delegovala Ladislava Beneše. 1990 předsevzala Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, dostal
SR doporučila bývalou seniorátní farářku Danielu stanoviskem pražského primátora MUDr. BohuslaRothkegelovou pro službu učitelky náboženství na va Svobody nový podnět. Od chvíle, kdy primátor
školách v Berlíně v rámci Evangelické církve Berlín- oficiálně prohlásil, že město s obnovením sloupu
počítá již letos, se opět rozvířily diskuse, které nás
-Brandenburg-Slezská Horní Lužice.
provázejí po celou dobu naší svobodné historie.
Pro současnou českou společnost nebude příNa vědomí vzala SR výstupy z jednání řídícího výboru Ekumenické rady církví, který jednal o komuni- padná existence sloupu na Staroměstském náměskaci s Českou televizí, byl informován o přípravách tí znamenat téměř nic. Dá se očekávat, že se tento
Modlitby za domov 2012, jednal o kauze Pussy Riot monument stane jen jedním z artefaktů, které
a o záměru obnovit na Staroměstském náměstí se nacházejí v prostoru historicky a společensky
mariánský sloup a odhlasoval koupit stánek na exponovaného náměstí.
Křesťanské církve, dnes již ve společnosti menKirchentag 2013.
šinové, zamýšlený krok vzájemně vzdálí, uvrhne
zpět do minulosti a napomůže tomu, aby na sebe
Evangelická akademie
Synodní rada jmenovala na období od 11. 6. do znovu hleděly s větší nedůvěrou.
31. 7 do funkce ředitelky Konzervatoře Evangelické akademie a v Olomouci Simeonu Zikmundovou,
aby se zmírnila nejistota pedagogů a předešlo se
možnému poklesu počtu studentů, do nástupu
nového ředitele 1. srpna. Na základě doporučení
výběrové komise jmenovala po výběrovém řízení
novým ředitelem konzervatoře Pavla Zatloukala.
Na vědomí vzala SR rezignaci Františka Straky na
členství v Radě školské právnické osoby při Konzervatoři Evangelické akademie Olomouc a uložila
ředitelce Evangelické akademie Martině Sklenářové,
aby navrhla do konce srpna nového člena.
Křesťanská služba
Synodní rada vzala na vědomí rezignaci Miloše
Vavrečky na funkci předsedy poradního odboru
křesťanské služby a děkuje mu za jeho dosavadní
službu.
Různé
V průběhu dubna a května byly deponovány do
Národního archivu archivní fondy Deutsche evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien.
Jedná se o materiál v rozsahu cca 50 běžných metrů,
který byl doposud umístěn v Ústředním církevním
archivu.
DaZ
16
Synodní rada Českobratrské církve evangelické
považuje vyhlášení primátora města v této věci
za nešťastné a záměr obnovy původní podoby
mariánského sloupu za ekumenicky zraňující.
Domníváme se, že na místě, kde se dlouhodobě
střetávaly náboženské proudy a konfese, by bylo
lépe než repliku původního sloupu s jeho symbolikou a výjevy postavit monument, který by byl
symbolem smíření, ekumenické vstřícnosti a spolupráce na duchovní obnově společnosti. Takového
počinu, který smysluplně otevře pohled směrem do
společné budoucnosti, se synodní rada ČCE může
účastnit.
V Praze 21. června 2012
Více včetně odpovědi pražského primátora Bohuslava Svobody na www.e-cirkev.cz
DaZ
při dopravní nehodě zemřel Osvaldo Páya, mnohým
z nás ubrala na elánu při vstupu do nového týdne.
Osvaldo Páya byl vůdčí osobností kubánské
opozice. Podílel se na sjednocení fronty proti represivnímu režimu Fidela Castra, když stál u zrodu
kubánské obdoby Charty 77 zvané Projekt Varela
(2002). Nám byl blízko třeba tím, že již v sedmnácti
letech dokázal odsoudit okupaci Československa.
Přátelil se s vůdčí osobností našeho disentu Václavem Havlem, kterého si velmi vážil, a jeho předsta-
JUBILANTI
V měsíci srpnu 2012 slaví kulaté nebo půlkulaté
narozeniny (od padesáti let výše) tito současní
a bývalí pracovníci v církvi:
Marta Kocnová 85
Věra Sečkařová 85
Jiří Staněk 90
Petr Jankovský 85
Zdena Nohavicová 55
Libuše Dvorská 85
Martin Litomiský 55
Renata Šilarová 55
ÚMRTÍ
Dne 4. července zemřel ve věku 83 let emeritní farář
Richard Firbas, který celý život sloužil ve sboru
v Jablonci nad Nisou.
KOMISE PRO KUBU
Nic nemáme, a přece nám patří vše (2K 6,10)
Zemřel kubánský disident Osvaldo Páya
Zpráva tiskových agentur, že v neděli 22. července
vou svobody a bojem za ni se nechával inspirovat.
Na začátku roku 2003 navštívil Českou republiku
a s Havlem se setkal osobně.
Pro nepohodlí, ohrožení a diskriminaci se sice
rozhodl dobrovolně, bezpochyby však s vědomím,
že takový druh odříkání si spravedlnost a pravda
budou žádat vždycky. Náš svět nebude mít nikdy
dost těch, kdo se z vlastní vůle rozhodnou pro
utrpení a strádání. Osvaldo Páya však dobře věděl,
že svoboda a důstojnost člověka stojí na duchovní
pevnosti víc než na materiálních jistotách a vymoženostech. Tak lze také rozumět tomu, co řekl při
17
návštěvě u nás: „Lidský duch, když se vzepře, může
dosáhnout svobody a nabýt důstojnosti i v podmínkách velkého útlaku. Zůstaňte s námi v modlitbách a solidaritě, kterou nám stále projevujete.“
Jeho pojetí angažovaného křesťanství dostalo tvář
při založení Křesťanského hnutí osvobození (1988).
Bez ohledu na okolnosti jeho smrti, o kterých se
spekuluje, lze věřit, že Boží moc je větší než veškerá moc světa, protože přemáhá zlo a smrt. Na tom
stojí naděje, že na dílo Osvalda Páyi navážou další,
aby Ostrov svobody jednou opravdu svobodný byl.
Při směřování k takovému cíli ať všem svítí odkaz
jeho života a víry.
bratrské, jejím historickém, kulturním a duchovním významu pro historii i přítomnost. Důležitá
je také prezentace pětiletého projektu Dědictví
reformace. Patriarcha Československé církve husitské Tomáš Butta vyzdvihl odkaz mistra Jana Husa
a v blížícím se 600. výročí od jeho smrti v Kostnici
spatřuje příležitost k oslovení turistů v tuzemsku
i zahraničí. Tajemník Pravoslavné církve v Čechách
a na Slovensku Ján Novák připomněl duchovní
a kulturní odkaz sv. Cyrila a Metoděje ve světle
příprav výročí 1150 let od jejich příchodu na Velkou Moravu v roce 2013. Po slavnostním podpise
memoranda následovala tisková konference.
Joel Ruml, synodní senior ČCE
DaZ
Jitka Klubalová, předsedkyně Komise pro Kubu
„Natrvalo nežádoucí“ byl po 36 letech
rehabilitován
Z DOMOVA
Agentura Helptour podporuje cestovní
ruch s křesťanským nábojem
Dne 2. července podepsali zástupci křesťanských
církví a Federace židovských obcí v ČR Memorandum o spolupráci s agenturou Helptour. Záměrem
je podporovat cestovní ruch s důrazem na poznávání duchovních tradic. Pod značkou Magni
| Cesty s příběhem se počítá s aktivní spoluprací
s jednotlivými církvemi. „Helptour usiluje o zapojení jednotlivých církví s tím, že každá z nich, i když
sdílejí v mnohém společnou víru, má co nabídnout
právě s ohledem na své zvláštnosti. Proto se v rámci memoranda setkáme sice s jednou značkou, ale
i specifickou nabídkou pro každou církev. Přitažlivost naší země je v různosti křesťanských tradic,“
řekl na úvod Marek Toušek z agentury Helptour.
Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické, vidí potenciál v tradici Jednoty
18
Ve středu 18. července 2012 odpoledne zrušil Obvodní soud pro Prahu 3 šestatřicet let starý rozsudek
Nejvyššího soudu ČSSR, podle něhož byl student
evangelické teologické fakulty František Matula
odsouzen k dvěma letům vězení za odepření vojenské služby.
Původně byl Matula odsouzen pražským vojenským soudem k podmíněnému trestu v trvání
15 měsíců, neboť znalci se vyjádřili, že Matula ještě
může na vojenskou službu změnit názor. Proti tomu
se však postavil tehdejší náčelník správy vojenských soudů plk. JUDr. Ján Borguľa a v zastoupení
ministra národní obrany podal proti rozsudku stížnost pro porušení zákona.
Nejvyšší soud ČSSR mu dne 10. června 1976 vyhověl. Nic nepomohla ani obhajoba tehdejšího Matulova advokáta JUDr. Otakara Motejla. Senát pod
vedením pplk. Václava Horáka zaujal názor, že právě
„vojenská služba je školou bojového mistrovství, ve
které právě mladí obránci vlasti se fyzicky a charakterově zakalují a politicky vyzrávají. Proto závěr
znalců, že lze předpokládat, že dojde ještě před nástupem vojenské služby k vyzrání osobnosti a tím
i ke změně postojů obviněného k výkonu vojenské
základní služby, je nesprávný.“ Podmíněný trest byl
změněn na nepodmíněný a jeho délka prodloužena
na dva roky.
Poté, co byl Matula propuštěn z vězení, navrhl
starší referent Okresní správy v Břeclavi npor. Vítězslav Vylášek „v rámci akce ASANACE uskutečnit jeho
vystěhování do K[apitalistického]S[tátu] s tím, aby
byl zařazen do indexu nežádoucích osob natrvalo“.
Návrh byl schválen a Matula dodnes žije ve Vídni.
Soudkyně JUDr. Markéta Polanecká, která se
nyní případem zabývala, poznamenala: „Je to
hrozné, jak se tehdy soudilo.“ Pak připomněla, že
v nedávné době se zdejší soud zabýval výlučně případy svědků Jehovových, nicméně obecné právní
zásady z jejich kauz je třeba vztáhnout i na Matulův
případ a odsuzující rozsudek zrušit. Státní zástupce s tím vyjádřil souhlas. Obvodní soud pro Prahu 3
dne 18. 7. 2012
DaZ
OZNÁMENÍ
Nabídka bydlení
Farní sbor ČCE v Suchdole nad Odrou nabízí od října
byt 1+1 první kategorie, 51m2 s nájmem 2 900 Kč,
v prvním patře sborového domu v příjemném prostředí. Očekáváme aktivní zapojení do sborové
práce. Tel. 556 736 855, 556 736 283.
Nabídka bydlení
Staršovstvo sboru ČCE v Krucemburku nabízí k pronájmu byt 2+1 v přízemí nájemního domu. V obci je
MŠ, ZŠ, ZUŠ, ordinace lékařů, pošta.
Kontakt: L. Novotná – 775 304 923.
Farní sbor ČCE ve Strmilově hledá kazatele
na 0,5 úvazku s nástupem od 1. 10. 2012 a později.
Fara s rozlehlou zahradou, novou střechou a částečně vyměněnými okny k dispozici. Příjemné klidné
prostředí v jižních Čechách na Jindřichohradecku.
Kontaktní telefony: kurátor 720 460 138 nebo
místokurátorka 721 954 404.
Zveme vás na sborovou slavnost
do Potštejna,
která se koná v neděli 9. září 2012. Bohoslužby od
9 hodin, káže Hana Jalušková. Ve 12 hodin společný oběd, od 14 hodin odpolední program, po něm
rozhovory u kávy a čaje.
Těší se na vás Ochranovský sbor při ČCE Potštejn.
OZNÁMENÍ
Výběrové řízení
Synodní rada Českobratrské církve evangelické
vyhlašuje výběrové řízení na místo vedoucího
tajemníka/vedoucí tajemnice Ústřední církevní
kanceláře.
Požadavky:
– ukončené VŠ vzdělání
– členství v Českobratrské církvi evangelické
– orientace v církevních řádech ČCE
– zkušenost s vedením pracovního kolektivu
– aktivní znalost minimálně jednoho
světového jazyka
– koncepční myšlení, tvůrčí přístup k práci
– velmi dobrá znalost práce s PC (Word, Excell,
Access, Outlook)
– praxe a znalosti v oblasti personalistiky výhodou
– znalosti z oblasti práva výhodou.
Nabízíme: přiměřené platové zařazení, pomoc při
řešení ubytování, další zaměstnanecké výhody.
Nástup: k 1. lednu 2013 (měsíc na zapracování).
Termín doručení přihlášek: k 1. říjnu 2012 v zalepené obálce s označením „Výběrové řízení na pozici
vedoucího tajemníka ÚCK – neotvírat“. Rozhoduje
datum poštovního razítka nebo podání v sekretariátu Ústřední církevní kanceláře.
Adresa: Českobratrská církev evangelická,
Ústřední církevní kancelář, Jungmannova 9,
111 21 Praha 1.
Předpokládaný termín konání výběrového
řízení: druhá polovina října 2012.
Přihláška musí obsahovat:
– strukturovaný životopis
– motivační dopis s konkrétní představou o řízení
Ústřední církevní kanceláře
– výpis z rejstříku trestů
– doklad o zdravotní způsobilosti
– doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání
– kontakt na osobu, která může podat reference.
Kontaktní osoba: Eva Žváčková, vedoucí personálního oddělení, tel.603 186 210, 224 999 224,
e-mail: [email protected]
19
CÍRKEV ŽIJE
Sborový den ke Dni Země, Sázava, 6. května 2012
Den Země v Sázavě
V
Potom jsme na faře uspořádali ochutnávací
medovou soutěž, cílem bylo tak trochu poznávat
medy z okolí bližšího i vzdálenějšího, ale hlavně
si zamlsat a zasmát se většinou nevelkým schopnostem našich chuťových pohárků. To včely mají
na nektar jemnější jazýček a o místech s tím
nejlepším si dokonce tancují navzájem tanečky!
V dalších dílničkách jsme stáčeli svíčky z včelího
vosku a batikovali látkové ubrousky, moc pěkně
to šlo i hodně malým dětem a všichni si odnesli
domů hezké použitelné výrobky.
Letošní „rozmanité odpoledne“ bylo uzavřeno světovou premiérou! Z Prahy k nám přijeli
hudební skladatel Jan Hálek a houslista České
filharmonie Václav Kvapil a z Českého Brodu
katolický duchovní, entomolog, fotograf a kreslíř hmyzu Matúš Kocian. Připravili si unikátní
kombinaci ilustrovaného povídání o největší
a nejvariabilnější živočišné třídě – hmyzu a premiérového provedení malých hudebních děl pro
housle inspirovaných meditacemi nad různými
druhy hmyzu.
Jsme Pánu Bohu moc vděčni, že máme co
Před čtyřmi lety jsme se rozhodli program
rozšířit a nabídnout po společném obědě členům dělat a těší to nás i ostatní, jediným problémem
sboru i obyvatelům vesnice a okolí zajímavé při pořádání podobných větších akcí jsou dosud
činnosti, kterým jsme začali říkat „rozmanitá malé prostory na faře. Proto se těšíme, že příští
odpoledne“. Snažíme se uspořádat nějakou ročníky „rozmanitých odpolední“ ke Dni Země už
poutavou přednášku nebo besedu a připojit ru- uspořádáme v přestavěné farní stodole, na které
kodělné činnosti, hry v přírodě nebo hudební za přispění zahraničních dárců i sbírky na Hlavní
program. Před dvěma lety jsme si užili dokonce dar lásky Jeronymovy jednoty pilně pracujeme.
mezinárodní program připravený spolu s přáteli
Ilona Mužátková
z našeho partnerského sboru v nizozemském
Harenu.
Letos jsme Den Země slavili trochu opožděně
6. května a do programů zaměřených tentokrát
hlavně na život hmyzu se v kostele a na faře
zapojilo skoro sto lidí od batolat až po seniory. Začali jsme přednáškou pana Vlastimila
Bubeníčka z Českého svazu včelařů o včelách,
včelstvech a včelaření. Viděli jsme ukázkový úl
i s včelí královnou, různé včelařské pomůcky,
včelí produkty a mnoho výrobků z nich. Poučili
jsme se o významu včel v naší krajině a o jejich
dokonale organizovaném životě.
e sboru ČCE v Sázavě na Českomoravské
vrchovině se Den Země (22. 4.) připomíná
již mnoho let. Před dvanácti lety k nám na bohoslužby v této době začal pravidelně přijíždět
a na témata o vztahu přírody a člověka kázat
RNDr. Jiří Nečas, předseda ekologické sekce
České křesťanské akademie.
21
Oslavy 100 let kostela
v Hradci Králové
Vysazený buk zasypán prstí z Bohemky
N
a víkend 16. a 17. června byly připraveny ce 1912, kdy byl kostel slavnostně otevřen. Při
hlavní oslavy stého výročí otevření koste- prvních bohoslužbách s posvěcením chrámu
la Českobratrské církve evangelické v Hradci byl instalován osobní vikář z Černilova J. KanKrálové. Termín nebyl náhodný, neboť právě torek (kazatelskou stanicí Černilova byl Hradec
před sto lety zde vyvrcholilo čtrnáctileté úsilí Králové až do roku 1920). Tisícihlavé shromážnašich předků, spojených stejnou vírou a touhu dění, slavnostní průvod, učitelský pěvecký sbor,
postavit chrám Páně, kde by mohli hledat útě- družička recitující k této příležitosti složenou
chu a posílení pro svůj mnohdy nelehký život. báseň, jásavé zvuky varhan, společný zpěv,
„Za pilných prací na staveništi přiblížil se krásná kázání uvnitř i vně kostela, působivé
16. červen 1912, kdy konány poslední Služby proslovy hostí a hostina.
Boží v Sokolovně. Tělocvičné jednotě Sokol vřele poděkováno za dlouhé poskytování útulku Sobotní podvečer
našim shromážděním a připravováno důstojné O tom, jaké bylo tenkrát počasí, se ve zprávě
otevření vlastního Chrámu Páně. Pozvánky nepíše. Věřím však, že od účasti na takorozeslány na všechny strany, aby radoval se vé slávě by tehdy naše předky neodradilo
s námi celý český Sion nad zdarem našeho díla, ani krupobití. A dnes? Slavnostně oblečení,
jemuž Bůh požehnal.“
usmívající se členové sboru a hosté vcházejí
Ve zprávě Spolku pro vystavění evangelické- do kostela. Lavice se plní jen pomalu a mnoho
ho reformovaného chrámu Páně a pro zřízení míst zůstává volných. Když zvony na náměstí
evangelického reformovaného farního sboru odbíjejí šest hodin, evangelický kostel se rov Hradci Králové se dočteme podrobně o všech zeznívá krásnou hudbou. Sólová trubka Jana
přípravách, jednáních, rozhodování, horlivé Vernera a soprán Ludmily Vernerové, sólistky
práci, vzácné obětavosti osobní i finanční Národní opery, nám v duetu pronikají do uší
a nakonec i o celém průběhu neděle 7. červen- a rozechvívají srdce.
22
Po hudebním zážitku následuje raut připra- bohoslužeb se Mons. Socha zamýšlí nad složitou
vený ve spolupráci s obecně prospěšnou spo- křižovatkou s pěti cestami, u které náš kostel
lečností Skok do života. Rozhovory u dobrého stojí. Vnímá ji jako symbol poslání, že máme vyjídla a pití pokračují i po západu slunce a každý, jít z kostela do všech stran a hlásat evangelium.
Po bohoslužbách všichni setrvávají v družkdo se podílel na přípravách, cítí, že vynaložená
námaha se přetavila v radostné společenství. ném rozhovoru, mnozí si prohlížejí výstavu
V kostele je zatím šero a ticho. Radostné ve- o historii kostela. Odpoledne za zvuku klarinetu
selí z farní zahrady sem nedoléhá. Voní lilie vychází z fary průvod kolem kostela k nově vysaa opuštěné lavice čekají na ráno, na své věrné zenému buku. Není to tak dávno, co tady stával
členy sboru i na vzácné hosty z blízka i zdaleka. buk statný a rozložitý. Nevzpomínáme ale jen na
tohoto němého svědka historie kostela. Chceme
A dočkaly se.
k novému buku symbolicky přisypat hrst hlíny
přivezené z Bohemky, vesnice, v níž na vzdálené
Nedělní jitro
V devět hodin už žádné volné místo nezůstalo Ukrajině žijí nejen krajané z českého národa,
a za varhanního preludia přicházejí synodní ale také souputníci v naší evangelické víře.
senior Joel Ruml, synodní kurátorka Lia Val- Navzdory vzdálenosti jsme s nimi spojeni, stejková, generální vikář královéhradecké diecé- ně jako s ostatním lidem víry napříč staletími
ze Mons. Josef Socha a samozřejmě náš farář i vzdálenostmi.
Štěpán Brodský. Žalm 138 (Srdcem celým tebe,
Pane) zní jistě stejně krásně jako před sto lety. Pokračování oslav na podzim
Kázání Joela Rumla na text z knihy Ezechiel Na podzim budou oslavy sta let evangelické(12,21–25a) bylo o naději. O tom, že je blízko čas, ho kostela v Hradci Králové pokračovat a my
kdy se splní všechna zaslíbení, i když často vás srdečně zveme do našeho společenství –
míváme pocit, že nic nemá smysl (kolikrát to 16. září na odpoledne her a zábavy Století pro
muselo přijít na mysl i našim předkům, když děti a 21. října na divadelní představení o umění
dlouhých čtrnáct let pracovali na vybudování žít i umírat Oskar a růžová paní a 4. listopadu
kostela). Snad každý si zapamatoval citovanou na koncert Dechového kvinteta Filharmonie
tezi dánského teologa a filozofa S�rena Kierke- Hradec Králové.
gaarda „Bůh je – to jest: existuje možnost.“
Dagmar Urbanová (redakčně kráceno)
Při společném slavení večeře Páně zní krásné
foto: Radek Jůza, Pavel Šimáně,
preludium varhanice Ireny Audrlické a v závěru
autor loga David Urban
23
EKUMENA ŽIJE
ROZHOVOR S MARKEM DRÁPALEM
Jsme sůl země
Nejdůležitější je přemýšlet nad tím, co děláme
Ing. Marek Drápal, Ph.D. (1979)
vystudoval biomedicínské inženýrství na
elektrotechnické fakultě a nedávno dokončil
postgraduál na fakultě lékařské. Žije v malé
obci nedaleko Rychnova u Jablonce nad Nisou
stylem ohleduplným k přírodě, má čtyři malé
děti a rodinu živí dálkovou správou serverů.
Je předsedou poradního odboru pro životní
prostředí při Synodní radě ČCE. Založil a řídí
Českou křesťanskou environmentální síť.
Na domluvenou schůzku přijel navzdory
deštivému počasí na kole.
Co je tématem vašeho oboru, jehož
název zní tak složitě?
Zabývám se neuronálními modely prostorového
slyšení, což se dá využít při návrhu strategie
pro kochleární implantáty. Zní to složitě, ale
jde o pomoc lidem s vadami sluchu, kteří právě
prostorové slyšení nemají, a hledají se cesty, jak
jim ho nahradit. Aby dokázali vnímat, z které
strany k nim přichází zvuk. Je to velice zajímavá
specializace, ale asi bych se tím neuživil. Živím
se prací v počítačové oblasti.
zaměření. Burcovalo mě znečištěné ovzduší
a další negativní věci, které jsem viděl kolem
sebe. Ten křesťanský pohled přišel až následně.
Je podle vás splnitelná idea trvale
udržitelného rozvoje? Podaří se lidi
přesvědčit, aby žili skromněji?
Dalo by se říct, že ta idea udržitelného rozvoje
je něco jako království Boží na zemi. Je to ideál,
ke kterému se můžeme přiblížit. Realizace je samozřejmě složitá. Pouze pomocí ekonomických
stimulů, na které jedině dnešní člověk slyší,
to asi nepůjde. Nalajnovat všechno nějakými
zelenými daněmi není možné. Ale prostor pro
dobrovolnou skromnost tu určitě je. A křesťané
jsou v tomto více doma, takže by jim to mohlo
být více vlastní.
Křesťanů je drtivá menšina. Jak tyto
ideály prosadit do většiny?
Jsme sůl země. Kvas.
Jak by se měl tedy člověk – jako součást
Božího stvoření – správně chovat?
Úplně nejdůležitější je přemýšlet nad tím, co
člověk dělá. Mít trochu přehled. Třeba když nakupuji, tak se podívat, odkud zboží je, z čeho je.
Co vás přivedlo k ekologii? Byl
Dnes už existuje spousta příruček, kde se člověk
váš zájem podmíněn tím, že jste
dozví, v čem jsou jaké škodliviny. Mám takovou
vyrůstal v křesťanské rodině?
Můj postoj se vyvinul postupně na gymnáziu. zkušenost z ekologických mítinků, happeningů
Začal jsem přemýšlet nad tím, že není v pořád- a demonstrací, kterých jsem se účastnil: lidé
ku, co se tu děje a že by se s tím mělo něco vás poplácají po zádech a říkají – je to bezvadný,
dělat. Myslím, že křesťanská výchova v tom děláte to dobře. Ale ve chvíli, kdy mají něco uděneměla hlavní slovo, spíš moje přírodovědné lat sami, to končí. Ochranu životního prostředí
24
považují lidé za důležitou, ale konkrétně pro to
nedělají skoro nic.
Nenaráží mnohdy lidská neochota
na ekonomické požadavky? Nejsou
programy nápravy příliš nákladné?
To je podle mě pověra. Většina výzkumů ukazuje, že každá koruna, která se vloží do ochrany
přírody a prostředí, se vrátí několikanásobně.
Je pravda, že za roky, co se životní prostředí nechránilo, vznikl obrovský dluh. Jak se ukazuje
na ledních medvědech, dnes je svět promořen
nečistotami a chemikáliemi už i v Arktidě. Je
spočítáno, že i kdyby například v Číně všechen
zisk investovali do zlepšení životního prostředí,
stejně se jim bude ještě dlouho zhoršovat. Ale
rozumným správcovstvím se vložené investice
budou vracet. Čím dřív se s tím začne, tím líp.
V běžném životě rodiny není však ekonomická
náročnost ekologických opatření nijak velká.
Například: v každé domácnosti můžeme přestat
používat savo nebo jiné prostředky na bázi chlóru, který se pak dostává do vody. Tam se totiž
slučuje s organickými látkami a vytváří karcinogenní sloučeniny. Ty jsou pak v rybách a jde
to dál potravním řetězcem. Kdo dohlédne trochu
dál, dojde k tomu, že domácí chemii nepotřebuje.
Jste předsedou poradního odboru pro otázky
životního prostředí při Synodní radě ČCE.
Co tento odbor dělá pro své bližní?
Během roku pořádáme několik akcí. Jednou
z nich je „Do kostela na kole“. Jejím smyslem je
upozornit na škodlivost automobilové dopravy.
A současně motivovat lidi, aby sedli na kolo
a udělali něco pro své zdraví. Další akcí je „Autopůst“, která dává novou náplň postnímu období.
Trochu se omezit. Aspoň někdy. Dále spolupracujeme s Českou křesťanskou environmentální sítí,
kde nyní pracujeme na velkém mezinárodním
projektu „Environmentální certifikace církevních zařízení“.
Chystáme také vydání příručky pro nedělní
školy. Je to překlad švýcarských materiálů, které se věnují vztahu Bible a životního prostředí.
Spojují katechezi a výchovu k ochraně přírody.
Doplňkem jsou praktické úkoly pro děti – například něco zasadit, změřit výšku stromu, postavit si malou čističku odpadních vod atp. Letos
jsme něco z toho zveřejnili už ke Dni Země, kdy
si nedělní školy mohly napsat o balíčky s úkoly
a s dětmi pak úkoly probrat, prožít a splnit třeba
při sborovém nebo seniorátním dnu. Pokud vím,
zkusili to v Horáckém a Libereckém seniorátě.
Co je Česká křesťanská environmentální síť?
Občanské sdružení, které spojuje všechny organizace a sdružení, jež se zabývají ochranou
životního prostředí na křesťanském základě. Je
to veskrze ekumenické sdružení.
A co je obsahem mezinárodního projektu
„Environmentální certifikace církevních
zařízení“, který jste zmínil?
Je to vlastně taková rukověť pro správce nějakého zařízení, který splněním předepsaných bodů
získá certifikát, že ten sbor, farnost nebo zařízení je šetrné k životnímu prostředí. Ty body jsou
voleny tak, aby správce provedly všemi nejdůležitějšími oblastmi, v nichž sbor nějak ovlivňuje
své okolí. Připravujeme teď k vydání příručku,
která je vypracována pro církevní prostředí,
třeba pro kostely, fary a rekreační střediska.
Kupříkladu jak topit, aby to neškodilo varhanám
nebo freskám v kostele. Nepřímým cílem pak je,
aby se lidé ve sborech o tyto věci začali zajímat.
A aby si pak další věci zkusili i doma.
¥
25
Kdy příručka vyjde? A jak se k ní lidé dostanou?
Měla by vyjít po prázdninách. Získali jsme na
vydání grant z Německa, takže příručka bude
zdarma a to nám umožní ji do určité míry plošně distribuovat. Samozřejmě i každý sbor nebo
farnost, která bude chtít vstoupit do procesu
certifikace, ji dostane. Propagace míří do ekumenického prostředí. Budeme dělat příručce
reklamu. K dispozici je už nyní on-line na stránkách ČKES http://ckes.cz/.
Má projekt i mezinárodní rozměr?
To je právě jeho přednost i podmínka. Finanční
dotace byla vázána na mezinárodní spolupráci.
Nápad vznikl na půdě Evropské křesťanské environmentální sítě, Němci to koordinují, Švýcaři vypracovali příručku. Máme dánského partnera, ten zase převzal některé věci ze Švédska.
Základní sadu bodů k certifikaci jsme převzali,
rozšířili je a upravili pro české podmínky.
Co vidíte jako vážný problém dneška?
Automobilismus. Auto je jakási ulita, cítíme a jogurtech, ale škody na životním prostředí
se v něm dobře, je součástí našeho soukromí. jsou mnohem větší. Je to samozřejmě také proProblém není používání auta jako dopravního vázané. Veřejná doprava moc nefunguje, tak se
prostředku v nutných případech, ale jeho nadu- jezdí autem. Čím víc se používá auto, tím míň
žívání. Majitel auta často sklouzává k tomu, že lidí jezdí autobusem, až se zruší další linky,
ho užívá nadbytečně tam, kde by vůbec nemu- protože jsou málo využívané. Ve městech je
sel. I když odmyslíme dopravní nehody a škodli- prokázáno, že většina jízd je kratších než pět
vost zplodin, podle jedné švédské studie pouze kilometrů. A to je vzdálenost, která se dá urahlukem zahubí automobilismus šedesát tisíc zit bez potíží na kole. Navíc pojíždění autem
lidí ročně jen v Evropě. Ale souvislosti, příčiny v městském provozu na krátké vzdálenosti
a následky jsou složité a propletené, tohle není škodí několikanásobně víc než klidná jízda po
dálnici na dlouhé trase.
na první pohled vidět. Takže to lidé neberou.
Co byste vzkázal čtenářům Českého
Často slýchám námitky lidí, kteří by rádi
bratra z pohledu ekologa?
vzali vážně akce jako „Autopůst“, ale na
Starším lidem bych vzkázal: myslete na své
vesnici nemají jinou možnost, než vytáhnout
vnuky, nelejte savo do záchoda, nestříkejte
auto z garáže. Ať už chtějí jet do kostela,
na zahradě mšice biolitem. Snažte se chovat
k doktorovi nebo pro seno či dřevo. Navíc
šetrněji k naší Zemi, ta je tu pro vaše vnoučata.
jezdí z finančních důvodů nějakou starou
škodovkou bez katalyzátoru. Co s tím?
Problém je s nadužíváním, ne s nutnou obslu- A co byste vzkázal mládežníkům,
hou. Rozhodně nejsem proti tomu, aby někdo, konfirmandům?
kdo je invalidní nebo bydlí v zapadlé vesnici, žil Ať se určitě zajímají o ochranu životního probez auta. Když nejde využít veřejnou dopravu, středí, protože je to oblast, která je životně důtak to beru. Ale často se pak jezdí za nákupy ležitá, a jsou to oni, kdo mohou ovlivnit v tomto
mnohem dál, než by se muselo. A to už je na směru rodiče i prarodiče.
pováženou. Ušetří se pár korun na rohlících
Ptala se Daniela Ženatá
26
Dozvuky strmilovského kempu
Mladí krajané odjížděli domů plni zážitků
M
ládežníci z Bohemky nebyli v Čechách většinou poprvé. Někteří zažili před lety dětský
tábor v Bělči, jiní tu byli na návštěvě u příbuzných. Z kempu Pod jednou střechou, který pořádá
celocírkevní odbor mládeže, odjížděli plni zážitků. Před dlouhou cestou domů přijal skupinu
v pondělí 16. července synodní senior Joel Ruml.
Ola a Dima Sverdlovi, Ihor Žikol, Viktoria
Šinkarenko a Vitali Krivoručenko se tvářili, že
by na kempu mládeže vydrželi i déle než jeden
týden. Naznali, že je kurz ovlivnil svou náplní,
zajímavými workshopy a atmosférou. Pro dívky letos kemp nabízel taneční dílnu, pro hochy
kurz sebeobrany a přežití, pro všechny možnost
kurzu biblického.
Dima: „Studuju a pracuju na stavbě. Neni to
lehky. Jsem moc rád, že mám možnost přijet
a odpočinout a pobavit se. Být s českýma lidma, dostat se do světa a kouknout se, jak tu
lidi žijou. Takový kurz pro mládež je podle mě
to nejlepší, co může bejt. Program na celý den.
Doma se chci od podzimu věnovat trochu práci
s dětmi. S Petrem Brodským se domlouváme.
Počasí bylo taky dobré – ani moc slunce, ani
deště nás moc nezalejvaly.“
Něco z autentických výpovědí:
Vitalij: „Jsem z rodiny Jančíků a předávám
pozdravy. Ve Strmilově se mi moc zalibilo. Bylo
to dobry. Byl jsem v Čechách už jako dítě, dvakrát
na táboře v Bělči.“
Ola: „Bylo nás ve Strmilově 55 mládežníků a pět
vedoucích. Jsem teď na studiích, kde mluvím
pořád ukrajinsky nebo rusky, domů přijíždím
tak dva dny na měsíc. A teď najednou čeština.
První den si říkám v hlavě všechno ukrajinsky,
ale je třeba to ven dostat česky! První den mně
to bylo těžko, ale pak už to bylo dobrý. Měli jsme
tam Štěpána Grolla a ten mluví moc rychlo. No,
nakonec jsme rozuměli už i jemu. Byli jsme na
různých dílnách, něco pro duši, něco pro tělo.
Já jsem chodila na biblickou dílnu, zpracovávali
jsme začátek Bible. Adam a Eva. Natočili jsme
k tomu i video jako stínohru a to byla bomba.
Všichni to říkali. Bude to pak asi na webu mládeže, to se podívejte.“
Viktoria: „Bylo to moc hezký, disciplina super.
Zkoušeli jsme floorwork, tanec na podlaze. Pak
také taneční improvizace ve dvojicích, v sobotu
jsme měli vystoupení. Prý to bylo překrásné.“
Ihor: „Jsem z Bohemky, sloužím v armii. V Čechach
jsem úplně poprvé. Ve Strmilově se mi políbilo.
Bylo dobře. Učili nás, jak pomoct medicínsky,
taková první pomoc. Taky samoobrana, či jak
vy říkáte, sebeobrana. Nejlepší bylo „Přežití“. ¥
27
Jeli by za rok zase? „Jeli, rádi bychom jeli,
To nás vyložili v lese v jedenáct v noci, my potom
šli a měli dojít zpátky do Strmilova. Podle cesty, ale ve staršovstvu v Bohemce se rozhodlo, že
podle karty (mapy). Dima s Vitalikem šli úplně pojedou zase jiní. Mládeže je hodně a je potřena druhou stranu. Neměli totiž kompas. Tak to ba se vystřídat, nemůžou jezdit pořád jedni a ti
pěkně obešli kolem dokola. Naštěstí je nakonec samí,“ dodává moudře Ola. „Jsi na facebooku?
Já si tě najdu,“ byla prý nejčastější slova při
našli a zabrali autem.“
Od skupiny se oddělila Jana Švačič, jejíž ko- loučení. Co ještě v Praze stihli? Pracovní oběd,
řeny jsou v Bohemce a Pervomajsku. Nevrátila odpolední program, trošku nakupovali před
se hned domů do Charkova, ale přijala pozvání odjezdem a ráno se vydali na třicetihodinovou
do rodiny Leoše Valenty a strávila ještě čtrnáct cestu domů. Dima to shrnul stručně: „Kemp byl
dní v Jihlavě. Doma si zařídila kurz češtiny a je sedm dní, ale teď je o čem přemýšlet a na co
vzpomínat na dlouho.“
pozoruhodné, jak dobře se naučila česky.
DaZ
Evangelické dny v Lučenci
a konference slovenských evangelíků ze zahraničí
T
řetí evangelické církevní dny se konaly
v centru Novohradu v Lučenci od 29. 6. do
1. 7. 2012. Značná část programu byla věnována
zahraničním Slovákům, kteří odešli ze Slovenska, zejména z této oblasti. Akce se konala pod
záštitou prezidenta Slovenské republiky a zú-
častnilo se jí mnoho hostů ze Slovenska i ze
zahraničí. Za ČCE byli přítomni náměstek synodní kurátorky ČCE Pavel Stolař s manželkou
a Oliver Engelhardt, pracovník ekumenického
oddělení ústřední církevní kanceláře.
Součástí programu byly bohoslužby, biblické programy, diskusní fóra, výstavy, kulturní
akce, koncerty pro mládež a vystoupení souborů Slováků z Rumunska, Maďarska, Srbska,
Chorvatska, České republiky i ze slovenských
evangelických sborů. Hlavní bohoslužby z Náměstí republiky v Lučenci vysílala v přímém
přenosu Slovenská televize; program vyvrcholil
představením rockového oratoria Cyril a Metoděj.
Církevním dnům předcházela v Velkém Krtíši Třetí konference slovenských evangelíků
žijících v zahraničí. Účastnilo se jí 76 aktérů
z 11 zemí. Cílem konference bylo seznámit se
se stavem slovenských evangelických církví ve
světě a přípravit založení Sdružení slovenských
evangelíků žijících v zahraničí.
Na obou akcích byl prezentován projekt Dědictví reformace, čestným hostům jsme předali
publikace, DVD a další materiály z našeho projektu a seznámili je s cílem projektu.
Janka Haluková (foto Pavel Haluka)
28
CÍRKEV SLOUŽÍCÍ
LAICKÉ SLUŽBY
Vedoucí tábora
Myslet na sto věcí najednou
Věra Jelínková vede tábor malých dětí (5 až
8 let) a Daniel Bosák tábor velkých (9 až
15 let). V létě využívá služeb těchto nadšenců
mnoho spokojených rodičů. Tábor je místo,
kde se děti do sytosti vyřádí a zasoutěží si,
ledacos se dozvědí, osahají si, jaké to je si
vše sami ohlídat od ešusu po holínky. Přijmou
zodpovědnost za spící kamarády při noční
hlídce i možném přepadu, přiloží ruku k dílu
při chystání dřeva pro kuchyň či škrábání
brambor. Program tábora se rodí možná rok
dopředu a hlavní vedoucí jsou zpravidla
nadšení dobrovolníci. Dvou z nich jsme se
zeptali na jejich zkušenosti s táborem i další
činností občanského sdružení Communio
viatorum, které ve Valašském Meziříčí slouží
sboru už od roku 1994.
vážná část práce je zaměřena právě na tábory,
a to čtrnáctidenní tábor pro velké děti a týdenní
tábor pro malé děti. Tyto tábory probíhají současně, na každém se podílí jiný tým vedoucích.
Obzvláště malý tábor je unikát, protože tábory
pro tak malé děti jsou opravdu vzácné.
Jaké vybavení máte k dispozici?
Velký tábor se koná na pronajaté zelené louce
v Hošťálkové a veškeré vybavení tábora je majetkem Communia. Máme pět týpí na spaní, dva
stany s podsadou, kuchyň, která na místě stojí
přes celý rok. Dále máme k dispozici vojenský
stan jako jídelnu. Vlastníme také nářadí, nádobí, vybavení na hry, míče, lakrosové hole a lana.
Z vlastních zdrojů jsme schopni postavit celý
tábor a ten pak občas i pronajímáme dalším
zájemcům. Stavba je náročná. Aby se vše stihlo
postavit, je potřeba přibližně 20 až 25 brigádníků, kteří pracují jednu sobotu od rána do večera.
Malý tábor bývá v budově a potřebuje mnohem méně věcí. Vystačí s jednou velkou bednou
s táborovými potřebami a lékárničkou.
Co je občanské sdružení Communio viatorum?
Communio viatorum bylo založeno v roce 1994
při sboru ČCE ve Valašském Meziříčí. Práce
s dětmi a mládeží ve sboru už probíhala před
jeho založením. Pracovalo se postupně s poměrně velkými finančními objemy peněz a s množ- Je náročné připravit program?
stvím materiálu. Občanskému sdružení se také S oblibou a bez nadsázky říkávám, že tábor se
lépe sháněly peníze na práci s dětmi a mládeží. chystá celý rok. Přípravy začínají někdy okolo
U zrodu stáli hlavně tehdejší farář Jan Krupa vánoc, kdy dávám dohromady tým vedoucích
na další rok. Oproti roku předešlému většinou
a Ivana Fojtů.
dojde k nějaké obměně. Vedoucí jsou nejčastěji
bývalí táborníci, podařilo se nám tedy dojít do
Co je náplní jeho činnosti?
Sdružení zaštiťuje přípravu letních táborů stadia, kdy si vychováváme vlastní vedoucí.
a několika víkendových akcí během roku. Také V únoru bývá většinou první schůzka kompletnípronajímá tělocvičnu na nedělní volejbal. Pře- ho vedení, na které se vymyslí téma a kostra ¥
29
tábora. Každý pak řeší své úkoly a postupně si
je upřesňujeme a doplňujeme. Na jaře je další
schůzka celého vedení, na níž se dolaďují detaily
a rozdávají další úkoly. Týden před táborem pak
je poslední schůzka. První dvě schůzky bývají
víkendové. Lze tedy říci, že příprava tábora je
časově značně náročná a vedoucí musejí být zapálení, jinak by to snad ani nešlo. No a po táboře
je potřeba vše náležitě zhodnotit, vyrobit fotky,
nástěnky a pak půl roku vzpomínat.
že musí myslet na spoustu věcí najednou. Je to
práce psychicky i fyzicky neuvěřitelně náročná, zvláště v tom ohledu, že hlavní vedoucí si
nemůže dovolit být nepoužitelný a onemocnět,
či dokonce odjet během tábora. Když dáme dohromady tíhu zodpovědnosti, čtrnáct dní venku
na nohou, rozmary počasí, nedostatek spánku,
třicet čiperných dětí, které stále něco potřebují, a osm vedoucích, kterým je potřeba velet, je
zázrak, že se to dá vydržet. Zodpovědnosti by
si člověk měl být vědom, nesmí se to ale příliš
přehánět, protože pak by na žádný tábor nejel.
Je těžké být hlavním vedoucím?
Hlavní vedoucí musí projít proškolením v rozsahu 19 hodin. Tedy jeden víkend. Požadavky Máte tým spolupracovníků?
hygieny jsou sice přísné, ale vzhledem k množ- Kolik lidí se angažuje?
ství lidí na táboře jsou podle mě zcela oprávně- Tým vedoucích malého tábora tvořilo až do loňné a rozhodně nejsou likvidační. Je ale třeba je ska šest lidí, kteří se věnovali patnácti dětem.
znát a podřídit se jim. Hlavní vedoucí musí znát Letos jsme vzali jednadvacet dětí, tak přibyl
právní předpisy a hlavně mít všechnu byrokracii i jeden vedoucí.
Na velký tábor jezdí zpravidla devět vedouv pořádku. Dále musí postavit tým vedoucích
tak, aby vše klapalo. Hlavního vedoucího roz- cích (včetně hlavního vedoucího, zdravotníka
hodně nemůže dělat každý. Nejnáročnější je to, a kuchařek) a kolem třiceti dětí. Dále máme
30
celou řadu dobrovolníků, bez kterých by to nešlo. Předsedu občanského sdružení, hospodáře,
který se stará o vybavení, stavbu a bourání tábora, účetního, který vede podvojné účetnictví.
Dále je ve sboru spousta ochotných lidí, kteří
pomohou se stavbou tábora, dovozem věcí či
přispějí nějakými věcnými sponzorskými dary.
Nesmím opomenout ani faráře, který nám pomáhá s duchovním programem.
Na malém táboře je téma ranní pobožnosti
tématem odpolední velké táborové hry. O čem
děti ráno slyší, to pak prožijí na vlastní kůži.
Biblické příběhy se tak předávají srozumitelnou
a nenásilnou formou.
Co vám to přináší?
No není to nádherný pocit, když se můžete po
čtrnácti prožitých dnech rozloučit s unaveným,
ale šťastným dítětem? A není ještě nádhernější
pocit, když ho pak někdy potkáte a ono s radostí
vzpomíná na tábor a těší se na další? A není ještě krásnější pocit, když pak za pár let toto dítě
zase v roli vedoucího rozdává radost dalším?
Co považujete v této práci pro
církev za nejdůležitější?
Na tyto tábory jsem sám jezdil, a tak vím, jaké
jsou. Vždycky mě moc bavily. Proto jsem rád, že
stejnou radost mohu dopřávat i dalším dětem.
Rád vidím, jak se děti učí novým dovednostem, Jedete příští rok zase?
poznávají přírodu a budují mezi sebou vztahy. Už se na to těším! Ale nejdřív si pořádně odpoTěchto čtrnáct dní v roce je velmi ovlivňuje. Na činu.
tábory jezdí jednak děti ze sboru, ale také kama- Daniel Bosák, hlavní vedoucí velkého tábora
rádi kamarádů, kteří se s Bohem a Biblí mnohdy
na táboře setkávají poprvé. Je nádherné sledovat, Pravděpodobně ne. Už je na čase dát si aspoň
jak je Bible zajímá, chtějí se o ní a o Bohu něco na chvíli pauzu.
dozvědět.
Věra Jelínková, hlavní vedoucí malého tábora
ANATOMIE PRŮŠVIHU
Chci zjistit, jak vypadá smog shora
Rozhovor s Ewou Jelinek
Ewa Milena Jelinek (1984) vyrostla v rovinách
polského vnitrozemí. Po studiu bohosloví
a vikariátu se stala druhou farářkou
ostravského sboru. Industriální Ostrava si
ji podmanila a farářské práci se zde věnuje
s plným nasazením – smog nesmog.
Odkud pocházíte a jak dlouho žijete v Ostravě?
Pocházím z české menšiny v Polsku. Ze Zelova přímo do Ostravy jsem se přestěhovala na
podzim roku 2010, abych absolvovala vikariát
v ostravském sboru.
Jaká je v okolí Zelova příroda?
Zelov leží uprostřed Polska asi 50 km na jih od
Lodže, což znamená rozsáhlé nížiny a roviny.
Kolem jsou řeky, přehrada a lesy. Když myslím
na povodně na Moravě před patnácti lety, musím říct, že v Zelově si žádné záplavy nepamatuji, a pokud ano, tak jenom kvůli špatné městské
kanalizaci. Nedaleko stojí ale největší znečiš-
31
ťovatel v Evropě. Hodně lidí bude těmi slovy
překvapeno, protože to nejde vůbec poznat. Já
sama jsem se o tom dozvěděla až na podzim
minulého roku, kdy byly zveřejněné výsledky,
podle kterých je Polsko na druhém místě v Evropě v seznamu znečišťovatelů ovzduší. A v seznamu samostatných znečišťovatelů Elektrárna
Bełchatów (asi 30 km od Zelova) je v tom číslem
jedna. Smog jsem tam ale žádný neviděla asi
právě kvůli těm rovinám. Přímo u elektrárny
leží největší povrchový hnědouhelný důl v Polsku, který je turistickou lahůdkou regionu.
Jaké je vaše povolání a co tato práce obnáší?
Od října 2011 jsem farářkou ve sboru Českobratrské církve evangelické v Ostravě. Byla jsem
zvolena v ostravském sboru na druhé farářské
místo, takže zatím to pro mne neobnáší žádné
důležité rozhodování o hospodaření sboru.
Setkávám se s lidmi, pak mnohem snadněji
píšu kázání, věnuji se především práci s dětmi a mládeži. Ale také hodně času mi zabírá
příprava doma: chystání programu, čtení, psaní. V češtině je to pro mě dvakrát náročnější.
Pocházím z farářské rodiny, takže to povolání
není pro mne novum, ale když jsem se sama
stala farářkou, změnilo se v mé mentalitě něco
zásadního. Před tím jsem cítila, že se lidem že Ostrava už není jenom industriální město. Já
s Pánem Bohem vnucuji. A aktem ordinace jsem bych řekla, že je multikulturní.
Je to úplně jiné město než Zelov s osmi tisíci
najednou opravdu pocítila to pověření církve,
poslání ke službě. Ano, ke službě a ne k práci. obyvateli. Hodně mi chybí roviny. Ale to je tak
Vlastně dělám to, co mám ráda, a ještě jsem za asi všechno. Při pohledu z nejvyšší radniční
vyhlídkové věže jsem žasla, jak je Ostrava proto placená!
tkána parky a zelení. Překvapilo mne, že přes
industriální historii připadá na jednoho OstraLíbí se vám industriální město?
Do Ostravy jsem se stěhovala s divnými pocity. vana 30 čtverečních metrů zeleně. A takových
Myslela jsem si, že jsem zoufalá, když jdu do „ostravských nej“ je mnohem víc.
Ostravy, přirovnávané k polskému městu Katovice. Ale ne, já jsem si to místo zvolila, přijala Zažila jste v Ostravě inverzi, kdy se drží
jsem nabídku do Ostravy, brala jsem to jako v ovzduší spousta zplodin a nedá se dýchat?
Boží vedení. A ano, Bůh dělá zázraky. Ostrava Pamatuji si na začátku vikariátu jízdu tramvají
se teď pro mě nerovná žádnému městu! Tady se s mým mentorem, který mi říkal, že je zrovna
slovo „industriální“ chápe jako výzva. Je třeba v Ostravě smog. Já jsem tehdy smog viděla snad
ji využít, a ukázat krásu města. Třeba největ- poprvé v životě, takže jsem byla hodně překvaší průmyslový památkový areál Dolní oblast pená, že to není taková normální mlha.
Vítkovice nejsou jenom vysoké pece, ale je to
národní kulturní památka zásadního významu. Jak často a jak dlouho to bývá?
Je to turistický cíl s vyhlídkou na okolí. Konají Během minulé zimy signál regulace vyhlašovali
se tam koncerty a festivaly. Tím chci naznačit, párkrát. Jednou to bylo už celých jedenáct dnů
32
za sebou. Ale minule smog zasahoval snad celou
oblast republiky, takže Ostrava není to jediné
místo špatného ovzduší.
Všichni jsme Boží stvoření a máme být
jeho dobrými správci. Je to výzva?
Je to naše mise. Jako Boží stvoření nemůžeme
ničit zemi, je to přece naše vlast, náš domov.
Příčina svévolného ničení přírody leží v našem
Co se dá v takové situaci dělat?
Loni město spustilo krátkodobě „Akce Smog“ čili špatném vztahu k ní a řešení nevidím v pokrojízdu městskou hromadnou dopravou v době smo- čilých technologiích, ale v morální změně člověgových situací zadarmo, čímž chtělo snížit počet ka. Konkrétně v návratu od antropocentrismu
automobilů na ulicích. Ale pak akci z ekonomic- k teocentrismu. Člověk se musí přestat cítit jako
kých důvodů zrušilo. Teď když je inverze, jsou pán světa a začít se chápat jako jeho „zahradník“,
za okny vozidel MHD informační letáky, aby si protože ničení přírody, toho domova, ohrožuje
lidé uvědomili situaci a omezili pobyt venku. Dále jeho obyvatele. Navíc země může existovat bez
experti doporučují omezit především větší fyzic- člověka, ale ne naopak. Ekologická obnova příkou aktivitu venku, dlouhé větrání místností, rody znamená opravu způsobených škod a etický
nekouřit a zvýšit denní dávky tekutin a vitamínů. způsob života.
Ale z druhé strany je důležité se hlavně neneSmog se ale během dne mění. Nejlepší vzduch je
po ránu a dopoledne, proto se doporučuje chodit chat smogem zotročit. Jestli budu o tom pořád
ven právě tehdy. Potom se smogový stav horší. Já jenom úzkostně uvažovat, budu si ubírat radosti
osobně ven chodím a větrám v bytě, i když méně. ze života. A dobrý správce se taky raduje z BožíA dokonce se na další inverzi už sobecky těším, ho stvoření, je vděčný za to, co má. A já v černé
protože chci vyrazit na Lysou horu a podívat se Ostravě vidím také hodně pracovních míst a využívaní nerostného bohatství téhle země.
jak to vypadá shora.
Ptala se Daniela Ženatá
Co si o tom myslí rodiny s malými dětmi?
Když Ostravu dusí smog, děti mají asi naordinované „vězení“ doma nebo ve školkách. Nechodí
na procházky a vycházejí jen v nejnutnějších
případech.
A co lidé ze sboru?
Většina těch, se kterými jsem o tom mluvila, říká,
že to už není, co to bývalo. Že kdysi bylo mnohem
hůř. Navíc se o tom dřív prostě nemluvilo. Ale
říkali, že prý lidé z Ostravska jsou odolnější vůči
smogu, že mají aktivnější jeden gen.
Snadná a rychlá řešení asi neexistují. To
už by byl problém dávno vyřešen. Co si
myslíte o možnostech nápravy vy?
Nejsem odbornice. Z toho, co se dozvídám o boji
se znečistěným ovzduším, přála bych totéž Polsku. Tady se o tom mluví, a když se vyhlašuje signál regulace, podniky omezují výrobu. Za smog
může také doprava i domácnosti, takže používání
hromadné dopravy a vyšší zodpovědnost lidí je
důležitá. Nejde ale jenom o zimní období. Letní
smog je prý mnohem nebezpečnější, protože není
tolik vidět. Podstatné je dlouhodobě snižovat
emise výfukových plynů a zplodin spalování.
33
DIAKONIE
Jak snadné je padnout do jámy lvové aneb
Předváděcí akce pro seniory v kostce
V
současné době stále více medializované ale dostávají seniory prostřednictvím nejrůz„předváděcí akce“ jsou ve své podstatě krys- nějších úvěrů taktéž stále častěji do dluhové
talickým příkladem násilí na seniorech. Prak- pasti. Na předváděcích akcích přitom dochází
tiky firem založené na zjištění, že starší lidé k psychické manipulaci, občas dokonce i k fyvzhledem ke svému věku neudrží tak dlouho zickým útokům, dá se také mluvit o omezování
pozornost, dříve se unaví a pod emočním tla- osobní svobody.
Díky zveřejněným zkušenostem jednotlikem může schopnost jejich kritického myšlení
klesat, umožňují nejen prodávat zboží nekva- vých seniorů i soudobé snaze některých nolitní a mnohdy i několikanásobně předražené, vinářů a zástupců odborné veřejnosti odhalit
34
chování firem, které předváděcí akce pořádají,
si můžeme udělat poměrně přesný obrázek
o tom, čemu se senioři v případě návštěvy obdobné akce „dobrovolně“ vystavují…
Dobrovolně
Tímto slůvkem se zaklínají ti, jimž na dané
praxi nepřijde nic nepatřičného. V prvé řadě
samotné pořádající firmy, podle jejichž názoru jsou klienti s poskytovanými službami
spokojeni, což dokládají například (neověřitelnými) celkovými počty účastníků těchto akcí
a argumentem, že mnoho z nich se „předváděček“ účastní opakovaně. Pokud se snad při
takových akcích děje něco nepatřičného, pak
zcela určitě u konkurenčních firem, nikoliv
při těch jejich… Dobrovolností argumentují
i mnozí lidé mladšího věku, dávající tím však
zároveň najevo, že o problémech, se kterými se
senioři potýkají, nemají nejmenší ponětí. Proč
tedy senioři na podobné akce jezdí?
Podle dokumentovaných příběhů jsou zde
dva hlavní důvody: finanční a sociální. Předváděcí akce, nabízené v marketingové terminologii jako „výlety“, jsou na první pohled cenově
výhodné – za méně než sto korun slibuje letáček ze schránky výlet na nějaký hrad či zámek,
dárek v podobě například kuchyňského spotřebiče nebo potravin a na místě předváděcí
akce ještě oběd zdarma. Mimochodem – na letáčku k akci bývá často uváděno, že manželský
pár bude obdarován něčím hodnotnějším než
jednotlivec. Důvod je jediný, aby se při nabídce
zboží senioři nemohli „vymlouvat“, že se nemohou poradit s manželkou/manželem. Senioři
mají přitom celkem jasnou představu, co by je
toto všechno stálo při „plné ceně“ a vzhledem
k jejich (ať už skutečné, či vnímané) limitované
finanční situaci jim zlevněná nabídka připadá
více než zajímavá.
Dalším aspektem je sociální funkce „výletů“.
Předváděcí akce se pro mnoho seniorů stává
příležitostí „dostat se mezi lidi“. Množství jejich sociálních kontaktů totiž s přibývajícími
roky klesá a příliš silné už mnohdy nejsou
ani vazby s dětmi. Cesta autobusem na akci
a z ní se tak pro ně stává možností popovídat
si s vrstevníky i udělat si nové přátele. Zároveň
by se mnoho seniorů na takový výlet samo či
AKTUALITY
Mladí čtenáři pomohli krabčické Diakonii
53 600 korun z projektu „Čtení pomáhá“ využilo středisko Diakonie v Krabčicích pod Řípem
k pořízení dvou relaxačních křesel pro seniory.
Ta zlepší komfort uživatelů, kteří jsou většinu
času upoutáni na lůžko. Projekt „Čtení pomáhá“
je určen čtenářům z řad dětí a mládeže. Ti, kdo
rádi čtou, mohou zároveň pomoci druhým. Za
každou přečtenou knihu můžete po registraci
získat odměnu, kterou poté věnujete vybranému dobročinnému projektu. Během léta můžete
podobně pomoci například středisku Diakonie
Rolnička. Více na www.ctenipomaha.cz
Školení dobrovolníků humanitární
pomoci
Již podeváté se na podzim uskuteční tradiční
školení dobrovolníků, letos v termínu 19.– 21. října. Bude tentokrát určeno především vedoucím
týmu, kteří budou zasahovat po mimořádných
událostech v České republice. Formulář pro přihlašování na školení a do databáze dobrovolníků
najdete od 15. 8. na stránkách hrp.diakonie.cz
102. narozeniny v Písku
102. narozeniny oslavila v píseckém středisku
Diakonie ČCE jeho dlouholetá obyvatelka paní
Anna Pichlíková. Životní jubileum oslavila v plné
svěžesti a kromě dalších dárků dostala také kytici ze 102 růží, kterou vlastnoručně uvázal ředitel
střediska Petr Hladík.
Benefiční koncert kapely Čechomor a CM
Martina Hrbáče
Originální komorní koncert kapely Čechomor
a Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče
se uskuteční ve středu 29. srpna 2012 od 19 hodin v zahradě společnosti REC Group ve Starém
Městě u Uherského Hradiště. Veškerý výtěžek
z této benefiční akce opět podpoří sociální služby poskytované Diakonií ČCE – střediskem CESTA
z Uherského Hradiště, konkrétně jeho denní stacionář pro klienty s postižením a poradnu rané
péče.
35
s partnerem těžko odvážilo a předváděcí akci zdraví?, Ocenili byste něco takového doma?,
berou i jako způsob, jak si rozšířit obzory a po- Ocenily by to třeba vaše děti?, Máte rádi své
dívat se na zajímavá místa. To, že prodejní akce děti a vnoučata?, No není to skvělé? atd. Když
přináší více zklamání než čehokoliv jiného, je pak dojde na cenu daného zboží, i tehdy v člověku zůstane tendence souhlasit s tím, o jak
již druhá věc.
výhodnou koupi jde.
Řekni ďáblovi ano
Co se stane ve skutečnosti? Autobusy dovezou
seniory do nějaké malé obce, kde je v místní
restauraci prodejci zamknou, aby během předváděcí akce nikdo z nich neopustil sál (i kdyby
chtěl byť jen na WC), a pak to celé vypukne.
Manipulativní techniky
Šíře používaných manipulativních technik,
které mimochodem vycházejí z příruček CIA
z padesátých let o tom, jak vést výslech, je
skutečně široká. Prodejci se například pomocí další techniky zvané „indukování regrese“
snaží, aby se pro seniory v sále stali autoritou,
se kterou pak nejen že nebudou mít tendenci
diskutovat, ale které se naopak budou snažit
zavděčit.
V momentě, kdy prodejci mají za to, že se tak
stalo, přichází další fáze akce. Z příjemných
uhlazených mladých mužů se stávají najednou
kárající učitelé, ba trestající vychovatelé. Stačí totiž, aby si některý z přítomných seniorů
dovolil s něčím nesouhlasit, cena se mu zdála
příliš vysoká nebo třeba přímo řekl, že prezentovaný výrobek prostě nechce a nepotřebuje.
Rázem se stává terčem posměšných poznámek
i vyložených slovních útoků ze strany prodejců.
Někdy dokonce dojde i na strkanice. Atmosféra
v sále rázem zhoustne. Nechápavé, ba vyděšené pohledy. Co se to stalo? Reakce v sále však
nesměřuje k odporu proti metodám prodejců,
ale k tomu, aby se dříve příjemná a přátelská
atmosféra vrátila. Zvláště, když například rebelujícímu seniorovi prodejce vyhrožuje, že jej
Efektní předvádění zboží (vysavače, deky, nevezme do autobusu, ať se domů dostane, jak
hrnce či cokoliv jiného), o kterém prodejci chce… Výsledkem je pocit vlastního proviněpronášejí samé superlativy, všechno je skvělé, ní a ještě větší snaha být poslušný, ba touha
revoluční, šetří to čas a peníze a především zavděčit se.
Přitom přesně tak fungují i předem ohláto pomáhá zůstat zdravý, nemá-li to přímo
zázračně léčebné účinky. Mnohaletá záruka šené dárky: když dostanu něco zadarmo, měl
je samozřejmostí. A neopomenou zdůraznit, bych se jim odvděčit – tím, že si něco koupím…
že přítomní mají jedinečnou příležitost tento Prodejci následně znovu zopakují, jak jedinečnou příležitost získat tak úžasný výrobek
výrobek získat.
Během této části prodejci použijí manipu- přítomní mají. A že ta cena, kterou řekli na
lativní techniku, která spočívá v tom, že když začátku, ta pro daný den vlastně neplatí, nebo
člověk několikrát po sobě souhlasí, bude mít že sice platí, ale k danému výrobku dostane
tendenci souhlasit stále. Na počátku tedy kupující spoustu věcí v hodnotě i desítek tisíc
senioři dostanou otázky, na které není pro- zdarma… Případně díky rychlému kývnutí
blém odpovědět kladně: Záleží vám na vašem na nabídku, prostřednictvím „speciálního“
36
kuponu či výhry v jakési okamžité „soutěži“ –
většinou „tombole“ – mohou získat ono zboží za
ještě lepších podmínek než kdykoliv předtím.
A neopomenou zdůraznit, co přítomné čeká,
když si výrobek nepořídí. Ono předražené zboží je totiž podle prodejců vlastně jediný způsob,
jak zůstat zdravý (neboť zdraví je hlavní téma
celé předváděcí akce – jedná se přece o jeden
z nejpalčivějších problémů stáří).
Čas na lámání chleba…
Pokračujme dále. V situaci, kdy senioři nemají
dostatek relevantních informací o produktu
a nemohou posoudit jeho skutečnou hodnotu,
jsou otupělí po náročné prezentaci a zároveň
s pocitem „výhodné koupě“ a s touhou se prodejcům zavděčit, dochází na lámání chleba,
tedy výzvu ke koupi a následné podepisování
smlouvy. Pokud si některý z účastníků nechce
či opravdu nemůže zakoupit prezentované
zboží, i tak mu nabídnou prodejci, jak projevit
svou vděčnost. Je tu ještě „drobnost“, od aviváže po lžíci na boty, prostě něco prodávaného
za zhruba sto padesát korun.
První část akce přitom v jistých případech
může trvat čtyři až pět hodin, během nichž
senioři seděli na nepohodlných hospodských
židlích, bez jídla a pití, bez možnosti dojít si
na toaletu, okřikováni, když si chtěli vyměnit
pár slov se sousedem vedle u stolu, ať už to
byl někdo neznámý, či partner. Únava, ztráta pozornosti a manipulace mezitím udělala
své. Koupě už přestává být prostředkem, jak
získat něco „hodnotného“, ale způsobem, jak
celé martyrium ukončit a dočkat se slíbeného
oběda, dárku a výletu.
Aby však prodejci zamezili případnému
vlivu ostatních v sále, podepisování smlouvy
se zájemci proběhne v oddělené části prostoru.
Dokonce ani ten, který výrobek tak zdařile
prezentoval, zde není. Je tu někdo jiný, „cizí“.
Někdo, kdo není ten příjemný naslouchající
mladý muž, jim předloží mnoho stránek jakési smlouvy, psané malým písmem, a pokud
nemají dostatek hotovosti, hbitě přijde s další
smlouvou o spotřebitelském úvěru, jejíž písmo
je snad ještě menší. Pokud některý zájemce
má snahu si text nejprve přečíst, dostane
se mu dalších invektiv, nedosahuje-li příjem
Z dopisu od rodiny klienta J.
Cenná zpětná vazba přišla do Diakonie v Letovicích:
Sedím u počítače se svým mentálně postiženým synem a přemýšlíme, jak bychom mohli
potěšit někoho, kdo dělá radost zase nám… Děkujeme pracovníkům Diakonie v Letovicích a všem
ostatním, kteří se snaží postiženým lidem co nejvíce ulehčit a zpříjemnit jejich každodenní osud.
Syn mi napovídá, abych také napsala, že je moc
rád ve společnosti dalších klientů i pracovníků,
a tak nemusí být pořád jen se mnou. Jako každý
člověk touží sdílet zážitky s ostatními lidmi, s nimiž si rozumí a s nimiž je nimi rád. Baví ho „práce“
(učí se nové věci) i zábava, při níž zažije spoustu
legrace. Nejvíce se vždy těší na tzv. individuální
plán, kdy je jednu hodinu jen se svou klíčovou
pracovnicí a může si s ní povídat, sázet květiny
nebo cokoliv jiného. Myslím, že je pro něj velmi
důležité, že i někomu „cizímu“ na něm záleží
stejně jako jeho nejbližším. Považuji za velmi
šťastný nápad vytvořit tuto síť služeb pro lidi,
kteří touží po normálním životě a zábavě jako
všichni ostatní…
ph
37
dostatečné výše pro sjednání úvěru, přimyslí
prodejce seniorovi partnera ve společné domácnosti, s jehož fiktivním příjmem už budou
podmínky úvěrové společnosti splněny.
Slibovaný výlet a dárek
Konečně. Je tu oběd. Ale výlet? Když už k němu
opravdu dojde, z celodenní akce se stává hodina či dvě. Za tu dobu nelze stihnout prohlídku
zámku či hradu, povětšinou pak zbývá jen
podívat se na památku zvenku. Případně ani
na to není dost času, za což si podle prodejce
mohou senioři sami, když jim to dnes tak dlouho trvalo. Zbývá ještě dárek. Podstatný důvod,
proč se mnoho seniorů předváděcí akce účastnilo. Leč občas ani ten nedostanou všichni, jen
ti, co si něco koupili. Protestovat je možné, už
je po akci, také prodejci si dovolí upřímně říci,
co si myslí. To, že nepotřebují ty, kteří si nic
nekoupili, že když jim je líto dát „pár korun“ za
lžíci na boty, neměli nikam jezdit. Rozčarování
z celého dne je tak definitivní.
…a podveden cítiti se budeš…
To největší rozčarování však teprve přijde. Odchodem ze sálu začíná v těch, kteří zaplatili či
se upsali k zaplacení mnoha desítek tisíc, klíčit
podezření, že neudělali dobře. Pohled na kra-
OZNÁMENÍ
Varhany netradičně
Nepamatují si, co se stalo před chvílí – vzpomínky
z dětství a mládí však zůstávají. Tak ve zkratce
funguje paměť lidí s Alzheimerovou chorobou.
Diakonie na Vsetíně ví, jak ubývající paměť oživit:
zahradou, do níž by měli volný přístup, kde by
mohli pěstovat bylinky, odpočívat a především
vzpomínat... V současné podobě to však nejde:
zahrada Domova Jabloňová je ve svažitém terénu, bez zábradlí, bezbariérových chodníků, chybí
posezení, záhonky…
Diakonie Vsetín vás srdečně zve na letní benefiční koncert pro zahradu Domova Jabloňová.
38
bice, které si nesou, je v tom utvrzuje. Doma
se vrací zdravý selský rozum a střet s realitou
je drsný. Zmanipulovaným seniorům dochází,
že se nechali napálit. Jako by to v té restauraci
ani nebyli oni… I ti, kteří si jeli „jen“ pro dárek
a na výlet, často podlehnou. Jak se jim to mohlo
stát? Vinu hledají u sebe a někteří z nich se
sami před sebou příliš stydí, než aby se snažili
dodatečně bojovat za svá práva. Ty, kteří se
o to pokusí, čeká dlouhý a náročný proces,
jehož výsledek bývá většinou tristní. Pokusy
vrátit zboží, přes ujištění během předváděcí
akce, že to není problém, posléze narážejí na
odpor zástupců firmy. Navíc úvěrový kalendář je tvrdý a neúprosný a výše splátek bývá
v porovnání s výší důchodu děsivá. Mnohý ze
seniorů svůj nákup sám před sebou omlouvá
tím, že to přece koupil dětem, jiný se svým
příbuzným naopak bojí přiznat.
Pak se jednoho dne ve schránce objeví
obálka s dalším barevným letákem a vidina
dárku mnohdy dokáže přehlušit vzpomínky
na urážky, únavu, zklamání i vlastní selhání.
Někteří odborníci přitom v této souvislosti
mluví o závislosti, podobné závislosti na hracích automatech.
Marek Hejduk
(ilustrační obrázky www.denik.cz a web)
ZPÍVANÁ LITURGIE
Sbory s původní luterskou liturgií
Zpívané části, jejich liturgické umístění a původ (2)
P
ři popisu pořadu bohoslužeb v původně luterských sborech Českobratrské církve evangelické a jeho srovnání se slovenskou luterskou
liturgickou praxí se otevírá několik zajímavých
otázek, jimž bude věnován dnešní text.
Absence zpěvů ordinaria
Blíže sledované sbory na našem území (Vsetín,
Pržno, Frýdek-Místek) neužívají na rozdíl od
slovenské praxe většinu zpěvů ordinaria, tedy
částí s celoročně neměnnými texty (jen v Pržně se recituje Sanctus a stejně jako ve Frýdku
Agnus Dei). Zachoval se zde tedy pouze určitý
okruh liturgických částí. Příčiny jsou těžko
rozpoznatelné a je jich pravděpodobně několik:
zásadní roli hrál jistě odpor ke katolickým prvkům, odpověď však může být skryta i v zastřené otázce konkrétních agend, které slovenští
kněží přinášeli na Moravu. Již v 19. století totiž
na Slovensku existovaly bohoslužebné pořádky
bez částí ordinaria (například Agenda z roku
1867), u německých luteránů na Slovensku
dokonce můžeme takový vliv racionalismu
sledovat už od poslední čtvrtiny 18. století, jak
nám svědčí kniha Jána Petríka Dejiny slovenských evanjelických a. v. služieb Božích. Třetí
vydání vsetínského zpěvníku z roku 1909 však
ukazuje, že ve Vsetíně se až do sloučení církví
pravděpodobně ordinarium provozovalo.
ustanovení večeře Páně, závěrečná antifona,
závěrečná kolekta a áronské požehnání, příležitostně pak slavnostní žalm. Ve starších záznamech vsetínské liturgie je zachycen též zpívaný
otčenáš, charakterově spřízněný s úpravami
ostatních liturgických zpěvů. Dnes se však již
ve všech sborech zpívá otčenáš husitský.
Stejně jako vynechání částí ordinaria jsou
i dnešní pořadí a podoba liturgických zpěvů
důsledkem dlouhého vývoje, byť by se někdy
mohlo zdát, že jsme svědky jakýchsi nedávných,
omylem vzniklých přesunů v posloupnosti bohoslužby. Zásadní otázkou v tomto ohledu je,
zda a případně kdy se vývoj na Slovensku a na
Moravě oddělil.
Dodnes zpívané části
Shrneme-li všechny části liturgie, které se ve Tradice liturgie ve slovenských agendách
sledovaných třech sborech (mimo písně) zpí- Slovenští luteráni stejně jako moravští a slezští
vají, dospějeme k následujícím: introit, úvodní evangelíci odvozují svou liturgii od luterského
antifona, liturgický pozdrav, úvodní kolekta, kněze, spisovatele a hymnografa Jiřího Třanovmalá doxologie (tedy zpěv „Sláva budiž Bohu“), ského (1592–1637). Přestože Třanovský nevydal
39
agendu, lze z jeho kancionálu vyčíst dobový
pořádek bohoslužeb na Slovensku, který se –
jak shrnul Ján Petrík – opírá o tehdy platné
hornotrenčianské zákony z roku 158 a wittenberskou agendu z roku 1564. Kromě písňově
prováděného ordinaria, čtení a písní obsahuje
specifické, dále přebírané části: introitus „Nejsvětější“ a „Ó Ježíši“ a versikuly, zvané dnes
antifony. Kodifikace ve smyslu tištěné agendy
se tento pořádek dočkal až v Krmanově agendě
z roku 1734. V 19. století panuje na Slovensku
vlivem liberalismu a racionalismu obrovská
různost v provádění bohoslužeb, přesto se zdá,
že „tradiční“ (Krmanův) pořádek hrál stále
významnou roli. Nejvýrazněji se k němu vrací na počátku 20. století Baltíkova Agenda, to
jest pořádek práce církevní vydaná v Budapešti
roku 1904, jejíž tradiční duch se projevuje právě
i v tom, že obsahuje ordinarium. Pro pastorální
konferenci v Pukanci v roce 1911 byl vykonán
průzkum zjišťující bohoslužebnou praxi v jednotlivých slovenských sborech, který potvrdil
40
nejednotnost v počtu čtení, pozdravů, užívání
antifon a kolekt. Na základě tohoto výzkumu
byl sestaven návrh nové agendy, jenž byl později
s drobnými změnami schválen. Je základem pro
dnešní podobu slovenské liturgie.
Otevřená otázka původu valašské liturgie
Která agenda však měla největší vliv na provozování liturgie na Valašsku těsně před spojením církví v roce 1918 (a tedy před přerušením
přímého slovenského luterského vlivu) je těžké
soudit. Pořádek částí i znění úvodu ke kolektě
a také doba vzniku ukazují k agendě Baltíkově.
Bližší pohled by snad poskytlo podrobné zkoumání původu a působišť farářů přicházejících ze
Slovenska na Valašsko. Jelikož se ve vlastnictví
farářů a varhaníků ČCE dochovaly slovenské
agendy a jiné liturgické materiály především
z první poloviny 20. století, je jisté, že k úplnému oddělení od slovenského vlivu nedošlo, že
pouze začal mít již zcela individuální charakter.
Eliška Baťová
SLOVO
KATECHISMUS PRO RODIČE
Svatba
Není dobré v tom být sami
K
dysi mi někdo říkal, že rozhodnutí, koho si
vezmu, je to nejdůležitější. Tato volba prý
bude ovlivňovat, jak a kam (a zda) se budu jako
člověk vyvíjet mnohem více, než třeba volba povolání nebo místa bydliště. I předškolní děti při
prvním zážitku svatby rychle vycítí důležitost
chvíle a hry „na nevěstu a ženicha“ pak budou
patřit nastálo do jejich domácího repertoáru.
Na druhou stranu svatby nejsou pro dnešní
předškolní děti zdaleka tak snadno pochopitelnou a zařaditelnou událostí, jako tomu bylo ještě před třiceti lety. To, co znají z knížek, že dva
mladí hrdinové se nakonec obvykle vezmou,
pak teprve mají děti (nejlépe kopu) a žijí spolu
šťastně až do smrti, je dnes opravdu pohádkový model. Děti zažívají ve velkém počtu
různé varianty partnerských svazků. Rodiče
jsou často nesezdaní, jsou mezi nimi i desítky let věkového rozdílu. Děti mají poloviční
sourozence, kamarádi ze školky byli vlastním
rodičům na svatbě. Někteří lidé po svatbě děti
nemají, nemohou anebo mít nechtějí. Některé
maminky se o tatínka dělí. Trochu chaos pro
nějaký jednoduchý, ale pravdivý výklad. Ale
také varianty, které známe povětšinou i z biblických příběhů. A také prostor pro rozhovor
o složitosti života, o tom, že každý vztah chce
trvalou péči a že bez ní vadne jako kytka bez
vody. Otázka pak napoví, co přesně je potomek
právě připraven vstřebávat. A nejlepší je se ještě předem doptat, co je vlastně zajímá a hned
neinterpretovat, kam míří. Moje dcerka onehdy
řekla: „A po svatbě spolu lidi už spí?“ Kdybych
opáčila, proč ji to zajímá, dozvěděla bych se, že
ženich s nevěstou těsně před svatbou nespali
41
v jednom domě. A ušetřila bych si nevyžádanou
lekci ze sexuální výchovy.
Sňatku předchází čas, kdy v sobě dva lidé
najdou zalíbení, tráví spolu čas, přemýšlejí
a možná i zkoušejí, zda by spolu mohli žít. To
vše v různém pořadí, v různé intenzitě. Svatba
není začátek ani konec, ale spíš důležitý předěl.
Věříte tomu? V čem je tento rituál pro vás osobně důležitý (a je vůbec)? Uzavřít křesťanské
manželství je totiž aktem vyznání, ne nějakého
staromilství. Naše víra z nás nedělá ještě automaticky lepší manžele nebo rodiče, máme se
však o co opřít. Přiznáváme se tu i ke komusi
třetímu, kdo je nad naším životem, nad naším
manželstvím a on se přiznává k nám. Žádáme
Pána Boha o požehnání. Je dobré na ten manželský život nezůstat sami. O tíze samoty i malé
děti už něco vědí. Také vědí, že se občas něco
může pokazit, obvykle dík naší nepozornosti
nebo neznalosti. Každý den není tak zářivý
jako ten svatební, ale v tom pošmourném si
můžeme na tu prožitou silnou chvíli vzpomenout. Děti po pár svatbách už opakují farářovo
zaklínadlo: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“
(Mt 19,6). Když jsme sňatkem takto spojeni, doslova „spřaženi“, táhneme tu káru života nyní
spolu. Je velká výhoda, když máme někoho, kdo
nám dává směrovky na cestu, a když se jimi
chceme řídit.
Kdo z nás by nechtěl jednou vidět své vlastní šťastné děti stát před oltářem s nějakým
dobrým člověkem? Najdou někoho takového
a pozvou nás vůbec? I tady platí, že děti se učí
nejvíce nápodobou. Pokud mohu děti na svatbu
vzít, nikdy neváhám. Na svatbu se jako rodina
už předem chystáme a mluvíme o ní. Bereme si
na ni slavnostní šaty, vybíráme dárek, píšeme
nebo kreslíme přání pro novomanžele. Dětské
otázky svatbu předcházejí a následují i v čase
po ní. Dosud jsme měli štěstí na hezké svatby,
které samy ukazovaly v čem je jejich smysl.
Bylo to společné sdílení radosti, viděli jsme
dojetí rodičů, kterým možná právě došlo, že jim
někdo vyletěl z hnízda. Prosili jsme za manžele,
kteří si tu před námi všemi něco slíbili. Viděli
jsme, že i tady se čte z té důležité knihy. Slyšeli
jsme o různých manželských dvojicích. Víme,
že už Ježíš chodil na svatby a věděl, že je průšvih, když dojde víno, nepřijdou hosté. Víme, že
jako hosté máme podíl na tom, jestli se svatba
vydaří. A tak se vždycky snažíme a chválíme
a chválíme.
Magdaléna Trgalová (foto Petr Chlápek)
RECENZE
Řetěz bláznů Aleše Březiny
K
niha Aleše Březiny (1948) Řetěz bláznů, již Březinovo jméno bylo v sedmdesátých letech
po pečlivé ediční přípravě a v hezké grafic- a následně i v letech osmdesátých pro část
ké úpravě s ilustracemi autorovy ženy Marie české evangelické mládeže pojmem téměř leGabánkové vydalo benešovské nakladatelství gendárním. Aleš Březina byl v roce 1972 z poEman, bude patrně překvapením pro každého litických důvodů vyloučen ze studia bohosloví,
evangelíka, kterého zajímá česká literatura. v roce 1977 byl coby odpírač vojenské služby
42
uvězněn a v roce 1980 odešel do exilu v Kanadě.
O tom všem se mezi mladými evangelíky dobře
vědělo. Jeho literární texty z té doby, opisované
v několika málo exemplářích na psacích strojích, mohla ovšem znát jen nepatrná hrstka
z nich.
Aleš Březina byl v sedmdesátých letech podnětný radikál, jakých je třeba každému společenství, které nemá vnitřně ustrnout. Kladl
nepříjemné mravní a společenské otázky sám
sobě, svým generačním druhům i své církvi.
V otázce odmítání násilí byl tak důsledný, že
kvůli němu neváhal odmítnout vstoupit do
Československé lidové armády a nechat se
uvěznit v Plzni na Borech. O svých názorech,
prožitcích a životní cestě, o svých přátelích,
střetech s jinými i o osudech lidí zcela neznámých a zapomenutých vydával po dobu osmi
let (1973 až 1981) svědectví ve svém literárním
díle, jež teprve nyní získalo výslednou knižní
podobu.
Kniha Řetěz bláznů, uvozená předmluvou
autorova přítele Jana Kozlíka, přináší sedm
textů, jež je velice těžké žánrově charakterizovat. Filmový scénář ...a andělé jeho bojovali –
jehož filmová podoba s Michaelem Kocábem
v hlavní roli je v podobě DVD součástí knihy – je
žánrově nejtradičnější. V ostatních textech se
Březina pohybuje mezi deníkem, traktátem,
úvahou, tradičním vyprávěním příběhu i textovou koláží včleňující do prozaického celku
i básně – tak činí v nejrozsáhlejším textu Řetěz
bláznů II, poskládaném z chronologicky zcela
zpřeházených fragmentů napsaných v rozpětí více než patnácti let. Nejsevřeněji působí
úvodní nerozsáhlé autobiograficko-traktátové
Danielovo evangelium z roku 1973 a závěrečný
téměř reportážní Kosmický cyklista, kterého
Březina napsal již v kanadském exilu v roce
1981. Ve všech šesti textech napsaných v Československu je Aleš Březina spisovatelským experimentátorem: prudce střídá styly vyprávění,
pasáže inspirované biblickým jazykem klade
vedle odstavců psaných hovorovým jazykem,
prudké soudy a břitké postřehy staví vedle
lyricky básnivých popisů, přičemž do svých
textů začleňuje nespočet faktů, jimiž chce
svědčit o těžké a pochmurné přítomnosti i pro
budoucnost: nacházíme zde jména jeho přátel
z evangelického prostředí, letmo potkaných
lidí i známých veřejných osobností, nespočet
umělců a jejich děl, dobové souvislosti dnes
již zapomenuté, zaznamenané příběhy, často
tragické, které by neměly vyvanout jen tak
do prázdna... Březina je kronikářem své doby
a každým svým řádkem jako by říkal: píši proto,
abych svědčil o své tragické současnosti i o své
životní cestě v ní.
Čteme-li obsáhlý svazek Březinových textů,
vnímáme ho nejen jako nakladatelskou splátku dluhu, který jsme vůči pozoruhodnému
autorovi měli, a jako jedinečné literární svědectví o tíživé době sedmdesátých let. Kniha
nepřináší jen prosté přetisky dobového znění
Březinových děl, ale i druhou vypravěčskou
vrstvu, kterou tvoří četné autorovy dnešní
vstupy do starých textů a komentáře k nim.
Vztahem mezi autorem píšícím po třiceti letech
prožitých v Kanadě s vnitřním klidem, odstupem a vzácnou moudrostí získanou životními
zkušenostmi a expresivně se vyjadřujícím,
hledajícím i tápajícím mladým člověkem let
sedmdesátých vstupují do knihy dva nové
důležité faktory pro čtenáře velmi působivé:
čas a jeho plynutí. Kniha se tak ve svém celku
stává mimo jiné i výrazem autorova prožitku
míjejícího času a celoživotním ohlédnutím.
Jan Šulc
BŘEZINA, Aleš. Řetěz bláznů. Benešov:
Eman 2012, 336 s. ISBN 978-80-86211-78-7
43
RECENZE
Aby láska nevyhasla a nadšení neutichlo
Jaro Křivohlavý: Hořet, ale nevyhořet
„K
éž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi
vlažný, nesnesu tě v ústech!“ tak píše Jan
ve Zjevení křesťanům v Laodikeji. (Zj 3,15–16)
Je dobré být horký, planout, dělat věci s nadšením, dát do nich sebe...
Ale. Pozor. Když chystáme dřevo na oheň,
nestačí jen vystavět vysokou hranici a pak si
užívat táborák, vyprávět, zpívat... Je potřeba do
ohně přikládat, jak píše Jaro Křivohlavý ve své
knize Hořet, ale nevyhořet.
Nadšené a motivované zdravotní sestry, lékaře, učitele, sociální pracovníky, kněze, faráře,
zaměstnance věznic, manažery, dlouhodobě
nemocné lidi, zamilované manžele... ohrožuje
burnout, vyhoření. Co to je?
„Burnout je formálně definován a subjektivně prožíván jako stav tělesného, citového a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým
pobýváním v situacích, které jsou emocionálně
mimořádně náročné. Tato náročnost je nejčastěji nastolena spojením velkého očekávání
s chronickými situačními stresy.“ (str. 12)
Vyhořením nejsou ohroženi ti vlažní, ale
právě ti hořící. Například zdravotní sestry na
onkologii nebo v hospicu. Svou práci začaly dělat s velkou motivací a empatií, ale stále znovu
čelí bolesti, beznaději, umírání. Když se k těmto
44
stresovým faktorům přidají další: únava, nedostatek personálu, chybějící ohodnocení (nejen
finanční), nefungující tým, případně osobní
problémy v rodině,... na misce vah je rovnováha povážlivě nakloněna na stranu stresu,
vzniká stres patologický, distres. Člověka
práce netěší, zmáhá ho únava, mizí empatie,
všechno se jeví černé, maličkosti iritují, člověk
si připadá neschopný... Akutní psychologická
pomoc je nezbytná.
Co dělat, aby člověk nevyhořel? Tím se zabývá druhá část knihy. Max Kašparů pojmenovává šest stěn krychle, které mohou ochránit
plamen svíčky, aby nezhasl:
Přední stěna: smysl naší existence – motivace dodává energii.
Zadní stěna: bezpečný týl – lidé, kteří stojí
za námi, můžeme se o ně opřít.
Stěna po levici: přátelé – můžeme s nimi bez
obav a důvěrně mluvit.
Stěna po pravici: lidi, pro které pracujeme.
Dolní podstava: vědomí, že jsem člověk
nejen na správném, ale také na svém místě.
Horní podstava: ten, který všechno drží
pohromadě a všemu dává smysl. (str. 94)
Důležité rady dává také hospicová lékařka
Sheila Cassidy. Jsou to zdánlivé drobnosti, kde
brát i dávat povzbuzení, jak se smiřovat s tím,
že nejsme všemocní, rada, že měnit můžeme
jedině sebe, ale ne druhé lidi. Nezapomínat
na radost, odpočinek, měnit zaběhnuté. Věci
hezké a radostné si naplánovat a své plány neopustit. Naučit se říkat nejen „ano“, ale i „ne“.
Umět říct, že víc se dělat nedá.
Proti vyhoření by měl člověk bojovat jednak sám, jednak by se prevencí burnoutu měl
zabývat celý tým, firma, vedoucí, na prevenci
vyhoření už by měli být připravováni studenti,
než nastoupí do praxe. Právě nadšení mladí vysokoškoláci jsou po nějaké době v zaměstnání
častými obětmi vyhoření.
Několik rad na závěr: humor, pohyb, dovolená, změna prostředí. Společenské hry, hudba,
změna zaměstnání. Péče o své zdraví. Mít rád
život, být za něj vděčný. Nezapomenout na svou
duši.
Žít znamená „pro něco žít“. Dobrý kapitán
nevypluje s lodí „jen tak“, ale jede někam. Volba životního cíle nám umožní odlišovat věci
podstatné od nepodstatných.
Autor končí knihu slovy: „Rady – i dobré
rady – jsou neúčinné, pokud nejsou realizovány.“
Možná je čas odložit časopis a vyjít na procházku. Lenka Ridzoňová
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Hořet, ale nyvyhořet.
2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství
2012. 175 s ISBN: 978-80-7195-573-3
POSLEDNÍ SLOVO
Tohle není žádné „eko“!
C
hovat se k přírodě, k tomu, co bylo stvořeno dřív po chodnících (s maximálním ohledem k chodcům),
než my a co je svým způsobem o krok napřed, bych teď nejradši některé „jezdce“ hnala sviňským
šetrně, laskavě, je nesmlouvavé, jednoznačné. krokem mezi auta!
Což o to, ať si vypadají směšně, když od sebe
Vždyť jsme „přišli k hotovému“! Zároveň je očividné,
že leckteří tak nečiní skoro vůbec, a i když se trochu nemají odstup. Jenže já se jich začínám bát, nejen
snažíme, máme ještě velké rezervy. Proto se také jako pěšák, ale i na svém kole! Jaká je proti nim
obrana, když míjejí turisty tak, že by toho, který by
v Českém bratru tomuto tématu věnujeme.
Cyklojízda se k němu váže též. A mě od jisté doby se jim připletl, snad přizabili? Tihle jezdci, agresoři
vyvádí z rovnováhy. Chvályhodná zábava; nedělá držící se řídítek, ovládli pole. Zastávají roli aut. Je
hluk, netvoří „spaliny“, má sportovní charakter, to ještě ekologické? Musím se na pěkném výletě
a je-li dokonce alternativou k jízdě autem? Do bát? Proč máme před nimi, pro všechno na světě,
kostela na kole! Dobrá myšlenka. Jenže! Jenomže uskakovat? To oni jsou přece povinni se šetrně
se to celé bicyklování nějak přehouplo. Stalo se a zpomaleně vyhnout! Ať jdou z „našich“ cest pryč!
Na silnicích musí být policie, dozor – kvůli naší
„Sportem“, spojilo se s cyklobyznysem. A na byznys
všeho druhu hodně z nás reaguje dychtivě. Vlastnit hříšnosti. Možná není daleko doba, kdy bude taky
je lákavé. Velkou televizi, velké auto, a teď k tomu na lyžařských sjezdovkách, a pak už i mezi cykkolo – a nasednout na ně v patřičném hávu. O vy- listy?
Ano, je to přestřelené; není to pravidlo (mnoho
strojení „závodníků“ jsem už před časem psala, tak
jen dodám jeden poznatek – bojím se, že v tomto pří- kolařů, i v těch skafandrech, jsou sympatičtí lidé,
padě zase přišla ke slovu česká nadstavba. Octne-li kromě „jízdy“ mají rádi přírodu, lidi kolem sebe…),
se totiž člověk v Mnichově či v Budapešti, v místech, je to karikatura, ta však něco vystihuje, i když je
kde je cyklistů dost a cesty jsou jim uzpůsobeny ne- vždy přes míru.
Protože mi ten kolobyznys vadí nadměrně,
skonale lépe, těla ve směšných a zoufale neladných
úborech, popsaných názvy firem, od krku nahoru všímám si nadměrně, přímo vyhledávám ty, kteří
s vizáží pilota prvních leteckých strojů, prostě moc na kole vypadají tím hezkým, normálním způsovidět nejsou. Lidi na kolech tam vypadají valnou bem. Zdá se mi poslední dobou, asi tak posledních
čtrnáct dní, jako kdyby přibývali. Přání otcem
většinou úplně normálně. A jak jim to sluší!
A já, která odjakživa razím, že na kole se má myšlenky?
jezdit, když to jde, radši jen po cestách a ve městě
Jana Plíšková
45
46
47
OZNÁMENÍ
Kalendář 2013
Vážené sestry, vážení bratři,
i letos jsme pro vás připravili nástěnný kalendář. Při jeho tvorbě jsme se snažili zohlednit vaše
nápady na zlepšení oproti roku minulému.
Tématem je život ve sborech Českobratrské
církve evangelické. Autory fotografií jsou faráři
a členové sborů, grafiku navrhl Ondřej Pellar. Kalendář obsahuje 14 barevných fotografií kostelů
nebo sborových domů, kalendárium je doplněno
o momentky ze sborového života.
Chápeme, že v současné době nemá nikdo
peněz nazbyt, tak i cena kalendáře bude stejně
příznivá jako v loňském roce včetně zajímavých
slev. Čím více kusů sbor objedná, tím bude cena
příznivější. Při objednání jednoho kusu 69 Kč, při
odběru pěti kusů 59 Kč a při odběru deseti kusů
50 Kč.
Počátkem září obdrží každý sbor po jednom výtisku i s objednávkovým listem. Pokud však víte již
nyní, že máte o kalendář zájem, a máte strach, že
by mohl být vyprodán, můžete zaslat předběžnou
objednávku na [email protected]. Objednávky budeme evidovat a vyřídíme je přednostně.
Doufáme, že vás kalendář potěší a bude vám
milý.
Monika Voženílková
Evangelický měsíčník
vydává Českobratrská církev evangelická
REDAKČNÍ RADA
šéfredaktorka: Daniela Ženatá
redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová
členové: Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří
Hoblík, Jan Kirschner, Jan Mamula, Tomáš
Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová,
Romana Špačková
NA OBÁLCE
foto: Daniel Ženatý
REDAKČNÍ UZÁVĚRKA
Redakční uzávěrka zářijového
čísla je 19. 8. 2012
Vyhrazujeme si právo
nevyžádané příspěvky krátit.
DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ
elektronicky: Diakonie ČCE,
Klimentská 18, 110 05 Praha 1,
tel.: 222 316 306,
e-mail: [email protected]
TISKNE
M.I.B. production service s.r.o.,
Papírenská 1, 166 11 Praha, 6
(ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně,
jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč,
do zahraničí 790 Kč.
Informace o předplatném
podá, objednávky rozšiřuje
(i do zahraničí) redakce
ADRES+A REDAKCE A ADMINISTRACE
Jungmannova 9, p. p. 466,
111 21 Praha 1,
tel.: 224 999 236,
e-mail: [email protected],
www.e-cirkev.cz, sekce Publikace,
časopis Český bratr
www.ceskybratr.cz
ISSN 1211-6793
Chystáme:
Co můžeme jako křesťané
nabídnout k tématu...
Otevřeno