Erich Maria Remarque Jiskra života Umělecký text „Mlha zhoustla

Erich Maria Remarque
Jiskra života
Umělecký text
„Mlha zhoustla. Bucher stál u dvojitého drátěného plotu, který odděloval ženské baráky. „Ruth!“
zašeptal. „Ruth!“ k plotu se přiblížil stín. Upřeně se tam zadíval, ale nemohl postavu rozeznat.
„Ruth,“ zašeptal znova. „Jsi to ty?“
„Ano.“
„Vidíš mě?“
„Ano.“
„Mám něco k jídlu. Vidíš mou ruku?“
„Ano, ano“
„Je to maso. Hodím ti to tam. Teď.“
Hodil kousek masa přes oba ploty z ostnatého drátu. Byla to půlka dílu, který na něj připadl.
Zaslechl, jak dopadl na druhé straně. Stín se sehnul a hledal po zemi.
„Vlevo! Vlevo od tebe,“ šeptal Bucher. „Musí to ležet asi metr vlevo od tebe. Našla jsi to?
„Ne.“
„Vlevo. o metr dál. Vařené maso! Hledej, Ruth!“
Stín se zastavil. „Máš?“
„Ano“
„Dobře. Sněz to hned. Je to dobré.“1
Neumělecký text
Dachau
Dachau je jeden z nejstarších nacistických koncentračních táborů. Leží zhruba 15 km
severozápadně od Mnichova. Jeho zřízení oznámil Heinrich Himmler 20. března 1933, tedy necelé
dva měsíce po uchvácení moci nacisty.
V Dachau byli zpočátku vězněni političtí odpůrci režimu - především komunisté, sociální
demokraté a odboráři. Politickým vězňům se podařilo obsadit většinu významných pozic ve
vězeňské samosprávě a udržet si je po celou dobu existence tábora - díky tomu mohli v mnoha
případech pomáhat ostatním vězňům. Později k nim přibývaly další skupiny vězňů - svědkové
Jehovovi, Romové či homosexuálové. Přibývali také židovští vězňové.
5. října 1942 vydal Himmler příkaz transportovat všechny židovské vězně z koncentračních táborů
na německém území. Všichni židovští vězňové byli z Dachau deportováni do Osvětimi.
V roce 1942 byla vytvořena síť pobočných táborů Dachau, jejíž vězňové byli využíváni především
pro otrockou práci pro německý zbrojní průmysl. V pobočných táborech Dachau bylo vězněno až
37 tisíc vězňů. V největším komplexu pobočných táborů v Landsbergu am Lech vznikaly podzemní
továrny, na jejichž vybudování byli deportováni především židovští vězni z táborů na východě. Na
přelomu let 1944 a 1945 tam ve vražedných podmínkách pracovalo zhruba 30 tisíc vězňů.
Také v hlavním táboře panovaly na konci války katastrofální podmínky. Dachau bylo kvůli vězňům
evakuovaným z táborů likvidovaných v souvislosti s postupem spojeneckých armád neúnosně
přeplněno. Tisíce vězňů padly za oběť tyfové epidemii. 29. dubna 1945 bylo 30 tisíc vězňů tábora
bez boje osvobozeno jednotkami americké armády.
http://www.holocaust.cz/cz/history/camps/dachau
Odpovědi k uměleckému textu
1
Remarque, E. M.: Jiskra života. Praha: 2008, s. 114
Interpretace textu
V úryvku přináší Bucher maso pro svou přítelkyni Ruth. Háže ho přes ostnatý drát a navádí Ruth,
aby ho našla.
Charakteristika postav
vězeň 509 – hlavní postava
Berger – vězeň, přítel 509
Bucher – vězeň, přítel 509
Lebenthal – vězeň, přítel 509, dokáže sehnat jídlo
Wise – doktor v koncentračním táboře, dělá různé pokusy na lidech
Neubauer – hlavní velitel tábora
Weber – krutý SS velitel, má na starost pořádek v baráku, kde žije 509
Zařazení ukázky
Ukázka se nachází zhruba v polovině díla. Po té, co se povedlo věznům z tábora 509 sehnat po
dlouhé době jídlo.
Anotace
Čtenář v díle poznává krutý život vězňů, prostřednictvím vězně 509 a několika „veteránů“, žijících
společně v baráku 22. Tento barák slouží pro vězně, kteří již nemohou pracovat a jen zde dožívají
svůj život. V díle také poznáváme vrchního velitele Neubauera a jeho pohled na holocaust. Tyto dva
rozdílné životy a osudy se střídají rovnoměrně v celém díle.
Vězeň 509 žije již 12 let v koncentračním táboře. Společně se svými druhy „veterány“ přežívá ze
dne na den. Bývalý obchodník Lebenthal shání jídlo kde se dá a nosí ho svým přátelům. Jsou drženi
v nelidských podmínkách, o hladu, v mrazech, bez léků, čistého oblečení, čisté vody a hygienických
potřeb. Vězňové spí namačkaní v malém dřevěném baráčku a postupně umírají. Ty nejsilnější však
drží při životě myšlenka, že Němci prohrají válku a oni se dočkají osvobození.
Přicházejí různé zvěsti o tom, že Němci ztrácejí ve válce svou moc. Pracovníci SS jsou čím dál tím
víc nervózní a vztek si vybíjejí na vězních.
509 a jeho druh Bucher jsou přinuceni velitelem Weberem, aby se přihlásili dobrovolně k
medicínskému výzkumu a sloužili jako pokusní králíci pro doktora Wise. Oba dva se rozhodnou
neposlechnout rozkaz a díky rozporu mezi Weberem a Neubauerem vyváznou nakonec živí.
Ostatními vězni jsou považováni za hrdiny.
O vrchním veliteli Neuberovi se dozvídáme, jak má zbabělou povahu. Svoji funkci zastává kvůli
vysokému platu, za který si může pořídit vše, co chce. Jeho žena také propadá penězům, ale po
oslabení Němců ve válce se bojí o vlastní kůži a je velice hysterická. Neubauer proto často tráví čas
sám, buď na svém pozemku u svých králíků, nebo na velitelství v táboře s alkoholem v ruce. Často
sám sebe ospravedlňuje.
V díle se objevuje také milostná zápletka. Bucher, jeden z vězňů z baráku 22, se seznámí s židovkou
Ruth, která je vězněna v ženském táboře. Potkávají se u drátěného plotu a navzájem se slovy
chlácholí a drží nad vodou.
Po čase vězňové ucítí změnu v chování SS. Městečko vedle tábora začnou bombardovat američtí
vojáci. Neubauer se blížícího se konce bojí a trochu uvolní režim v táboře. Skupina komunistů, v
čele s Lewinským proto využívá situace a organizují odboj. „Veteráni“ z baráku 22 jsou také
zapojeni. Opravují zbraně a ukrývají je. Jednoho dne se stane, že to většina esesáků nevydrží a
rozhodnou se utéct z tábora. Krutý Weber však zůstává na svém místě, obklopený svými
podřízenými. Weber se opíjí a střílí utíkající vězně. 509 spolu s komunisty zaútočí na Weberovu
skupinu a mnoho jich zabijí. 509 zasáhne Webera, ale je však sám zasažen.
Zemře mnoho vězňů z baráku 22.
Američané na konci díla osvobozují vězně a zatýkají esesáky. Dojde i k zatčení Neubauera. Po té,
co vězňové zesílí, jsou propuštěni. Bucher s Ruth se také vydávají na cestu za svobodou.
Jazykové prostředky
•
historický román s chronologickým dějem
•
použitý spisovný jazyk, v dialozích hovorový
•
napětí je způsobeno krátkými jednoduchými větami
•
Remarque staví vedle sebe protikladné situace, jevy a výrazy, aby tak ještě více vystihl
situaci. Vedle nenávisti Webera, staví lásku Buchera, vedle plného žaludku esesáka, hladovějícího
Žida a vedle smrti život.
•
Popis je velice čistý, naturalistický a přesný. Podle něho má čtenář možnost vytvořit si svoji
vlastní představu koncentračního tábora v Mellern.
•
v uměleckém text obsahuje personifikace ( Stín se sehnul a hledal po zemi atd)
Zasadit dílo do kontextu autorových děl, světových děl, literární skupiny...
Německý spisovatel, Erich Maria Remarque, ( vlastním jménem Erich Paul Remarque) se narodil
22. 6. 1898 v Osnabrücku. Studoval na učitelském ústavu, ale roku 1916 odešel bojovat na západní
frontu. Ve válce se těžce zranil a dlouho se léčil. Po uzdravení dokončil učitelské studium.
Po válce vystřídal mnoho zaměstnání. Živil se jako učitel, obchodník i novinář. Velice rád cestoval
po Itálii, Švýcarsku, Balkáně i Turecku. V těchto letech byl také nominován na Nobelovu cenu
míru.
V roce 1928 vydal svůj první román – Na západní frontě klid. K napsání tohoto díla ho vedly
zážitky z první světové války. Tento román ho velice proslavil. Byl přeložen takřka do 50 jazyků.
Po nástupu Hitlera byl Remarque zbaven německého občanství a prohlášen „literárním zrádcem“.
Nacisté pálili jeho knihy, protože byly pro jejich režim nevhodné. Remarque proto v roce 1939
odjel do New Yorku a stal se americkým občanem. Zde napsal další díla, které se z větší části
soustředí na osudy lidí, postižených první a druhou světovou válkou.
Mezi jeho tvorbu patří také jedna divadelní hra – Poslední dějství, která pojednává o posledních
dnech nacismu a o příchodu ruské armády do Berlína.
V roce 1958 se Remarque oženil s americkou herečkou Paulette Goddard. Žili spolu ve Švýcarsku,
kde pak, v roce 1970, Remarque zemřel na srdeční chorobu.
Autoři ztracená generace
Tito spisovatelé zažili první světovou válku a tu zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřovali pocity
vojáků, jejich problémy, mrzačení, umírání, duševní pocity atd. Společnost je moc nechápala a
odmítala. Jméno ztracená generace použila poprvé spisovatelka Gertrude Steinová. Byla významná
americko-francouzská spisovatelka a libretistka.
Další autoři ztracené generace:
Ernest Hemingway – byl silně zasažen válkou. Věnoval se tématům jako je lidská statečnost a
nezdolnost. Dílo: Sbohem armádo!, Fiesta, Stařec a moře
Francis Scott Fitzgerald – psal o životě zlaté mládeže v USA např. dílo Velký Gastby.
Odpovědi k neuměleckému textu
•
Text je psaný v odborném stylu. Je to populárně naučný text – referát, protože v textu není
použito zas tolik odborných výrazů. ( transportovat, deporovat, političtí vězni adt., použito mnoho
letopočtů)
•
Účel textu je informovat čtenáře o koncentračním táboře v Dachau.
•
Vztah s uměleckým textem je v tom, že se celé dílo odehrává v koncentračním táboře.