Citáty - Adventurista
Transkript
O Lucianě 1962. Dlouhou dobu se mylně tvrdilo, že Luciana pocházela z dvojčat a měla mít bratříčka. Spekulace pokračovala tím, že bratříček přišel na svět omráčený. Říkalo se, že to byl první Lucianin knockout. Není to pravda a je to lehké vyvrátit – Luciana by přece nemohla bydlet na pokoji s chlapcem ani týden, natož devět měsíců. 1963. Malá Luciana ráda pije mlíčko. Lidské, kraví, kozí, kobylí… 1964. Když Luciana trochu povyrostla, zlepšily se její sací schopnosti. V důsledku toho na farmě došlo k úmrtí desítek mláďat. Ukázalo se, že malá Luciana stíhá vysát všechno mlíčko pro sebe. 1965. Luciana sice stále ještě neumí chodit, ale už dlouho umí mluvit. Plazí se po farmě, ukazuje na všechny strany a opakuje jediné slovo: „Moje, moje, moje…“ 1966. Je to k nevíře, ale ukázalo se, že malá Luciana si moc ráda hraje s panenkami. Nejraději má ty dobře vyvinuté, štíhlé, vysoké, blonďaté a nalíčené. Jejich hlavičky rozbíjí nejradši. 1967. Luciana umí sfouknout svíčky na dortu i nosem. Prý je to dobrý způsob, jak zajistit, aby ten dort už nikdo jiný nechtěl. 1968. Na vratech u farmy visí cedule „Pozor, Luciana.“ Jeden zloděj však na varovný nápis ani obrázek smějící se holčičky nedal. Změnil názor, když mu Luciana překousla krční tepnu. 1969. Při odběru krve dochází u dětského lékaře k nepříjemným incidentům. Letos to bylo trošičku horší. To když chtěl doktor vzít Lucianě krev a nakonec sám potřeboval transfuzi. 1970. Luciana začala chodit do školy. I tady zúročila své schopnosti. První den se rozčílila nad tím, že ve třídě s dvaceti dětmi není středem pozornosti. Druhý den se rozhodla celé vyučování hlásit. Třetí den jí bolela ruka. A čtvrtý den přišla do třídy sama, to když jí došlo, že pokud na sebe chce upoutat pozornost, bude lepší, když to bude bolet někoho jiného. 1971. Hodiny tělovýchovy Lucianu rozčilovaly. Basketball byl sport pro slabochy. V baseballu nikdy nedokázala na pálce odpálit míček tak, aby trefila soupeře do hlavy. Až ragby Lucianu potěšilo. Nadšení z ní bohužel opadlo, když se ukázalo, že se o vítězství musí dělit se spoluhráči. 1972. Dětství je doba krásná. To si ale asi nemyslel Lucianin spolužák Jacob, který s ní chtěl chodit. Jednou si spolu skutečně vyšli na takovéto dětské rande, ale po svých se vrátila jen Luciana. Luciana tehdy podala jasné vysvětlení Jacobovy hospitalizace: „Prohlásil, že jsem jeho holka“. 1973. Lucianina škola byla zavřená z důvodu epidemie spalniček. To však Lucianě nezabránilo do školy chodit a trávit tam vyučovací dobu. Chtěla si na spalničky počíhat a vyřídit je, nicméně se jí vyhnuly obloukem. 1974. Ve škole se konal bál a Luciana měla počkat, až ji pozve nějaký spolužák. Bohužel Lucianu si nevybral žádný mladík a tak vyrazila na ples sama. Nakonec se dokonce stala i královnou tanečního parketu. Říká se, že Luciana na své soupeře vyvíjela nepřiměřený nátlak, ale nebylo to prokázáno. Souvislost mezi Lucianinou zaťatou pěstí a s tím, že se každá vyhlášená královna plesu vzdala titulu, prý neexistuje. 1975 Na Halloween měli děti ve škole vydlabávat strašidelné dýně. Nakonec byla na všech dýních vydlabaná postava. Dětí říkaly, že to je Luciana při tanci. 1976. Luciana se nikdy neprojevila jako nejchytřejší žákyně, ale domácí úkoly měla vždycky prvotřídní. Když učitel odhalil, že Lucianě píšou úkoly spolužáci, Luciana musela vysvětlovat: „No co?“ pohoršovala se. „Úspěšní lidé jsou ti, pro které pracují ti neúspěšní.“ 1977. Lucianina puberta pomalu opadá a dívka zjišťuje zajímavou skutečnost. Každý měsíc přijde zvláštní období, kdy ji nějaký neznámý soupeř připraví o trochu krve. Luciana sice přišla na to, jak to zastavit, nicméně cena byla o poznání vyšší. 1978. Luciana po dokončení školní docházky opustila maloměstskou školu a vrhla se do víru zemědělského studia ve městě. Už tady ale Luciana zjišťuje, že mlátit a kosit obilí není jejím životním cílem. Lepší bude mlátit a kosit soupeřky. 1979. Luciana začala boxovat. Ukázalo se, že má přirozený talent rozbíjet někomu ciferníky. A když jí trenér poradil, aby trénovala kde se dá, Luciana si ta slova vzala k srdci. Nakonec trenér skončil ve vazbě za nabádání k trestnému činu a Lucianě hrozila psychiatrická léčebna, když byla přistižena na radnici, jak tluče do busty zakladatele města. 1980. Otrávená Luciana má na škole čím dál horší výsledky. Přesto však dokázala spojit studium zemědělství s boxem, to když byla doma na farmě přistižena, jak boxuje s volem „No co?“ divila se, když jí načapal tatínek. „Ten vůl přece je určený na porážku.“ 1981. Luciana dostala k narozeninám velblouda. Odtud pramení proslulá scéna z filmu Barbar Conan, kdy velbloudem poplivaný barbar Conan knockoutuje velblouda. Ano, velbloud použitý ve filmu byl ten Lucianin. Pěst, která velblouda srazí, byla také Lucianina. A protože scéna s plivancem se točila až po knockoutu, ze kterého se velbloud neprobral, patří Lucianě i ten plivanec. 1982. Luciana natruc rodičům vzdává studium a hledá ve městě trenéra boxu. Luciana má při hledání jediné, zato poměrně tristní kritérium – trenérem nesmí být muž. 1983. Lucianě se poštěstilo poprvé a rozhodně ne naposledy být v novinách. Poprvé a naposledy to ale nebylo v rubrice sportu ani bulváru, nýbrž v rubrice sexuální seznamka. Tiskař nesprávně pochopil Lucianin inzerát: „Hledám silnou, odhodlanou a nabuzenou ženu, která je schopná zvládnout i několik kol v kuse a která se nebojí vypouštět tělní tekutiny před zraky diváků. 1984. Luciana konečně trénuje box. Když jí trenérka nařídila, aby si přinesla hrušku, nejprve se Luciana zarazila, poté vzpurně odvětila: „V ringu ale budu tlouct soupeřky do hlav. Tak co kdybych si místo hrušky přinesla něčí hlavu?“ 1985. Poprvé Luciana stojí v ringu na zápase. Sice neoficiálním, ale to Lucianě nijak nevadilo. Zato její soupeřka rázem zjistila, že ne každý sport prospívá zdraví. Luciana jí však do nemocnice poslala povzbuzující zprávu: „Brzy se uzdrav. Už se těším na odvetu.“ 1986. Z amatérského ženského sportu peníze netečou a tak se Luciana musí živit jinde. Dohodnula si práci vyhazovače v baru. „Koho mám vyhodit?“ ptala se majitele. „To je jednoduché. Ti, co budou dělat potíže podniku, musejí ven.“ Když se majitel večer vrátil, nalezl před barem hromadu pomlácených zákazníků i zbitý personál. Luciana vysvětlovala s klidem: „Jedni vám chtěli vypít bar, druzí jim dokonce nalévali.“ 1987. Luciana narazila na zajímavý inzerát a hned zavolala na číslo. „Tady píšete, že hledáte muže, který po nocích přepadá osamělé ženy, obnažuje se před nimi a dopouští se na nich násilí. Jsem sice žena, ale já to beru.“ 1988. Letos Luciana zabodovala a konečně nalezla dobře placenou práci. Zaměstnavatel vysvětloval: „Je to fyzicky náročná práce, ale budete mít pod sebou na pět set lidí.“ „To se mi na tom líbí nejvíc,“ smála se Luciana. „A kde že to budu pracovat?“ „Na hřbitově.“ 1989. Luciana na svém hřbitově načapala nekrofila. Ten se hned snažil vymluvit. „Když mě necháte jít, slibuji, že se vám jednoho dne štědře odměním.“ „Není třeba,“ odvětila Luciana. „Já se nechám zpopelnit.“ 1990. Lucianu už nebaví zápasit s podřadnými soupeřkami, proto vyhlašuje do éteru: „Odmítám zápasit se soupeřkami, které ze mě nedostanou víc krve než moje menstruace.“ 1991. Luciana se stává den ode dne slavnější. Na tiskové konferenci se nechala slyšet, že příště chce zápasit s nejtvrdší Američankou všech dob. Pořadatelé ale tuto šou odložili. Obávali se, že by socha Svobody mohla přijít o hlavu. 1992. Všechny Lucianiny zápasy končí v šestém kole. Jednou se fanoušci ptali, proč až tak dlouho. Luciana odpověděla: Kdybych měla své soupeřky vyřídit tak rychle, jak jen můžu, pak se do záznamu nevejde ani jeden reklamní spot.“ 1993. Chudák Luciana byla nařčena z toho, že se narodila jako muž. „Vždyť nemá prsa!“ hlásali její odpůrci. Luciana musela reagovat: „Mojí výhodou je, že ženské přednosti si můžu kdykoli nechat udělat. Vaší nevýhodou je, že až se s vámi vypořádám, vaše mužské přednosti už vám nikdo nevrátí.“ 1994. Luciana se v ringu střetla s americkou boxerskou šampionkou. Dodnes se vedou diskuze nad tím, proč Lucianina soupeřka pronesla na tiskovce jen „Hua-uá, hu, huhu.“ a hlavně proč po své porážce nemířila do nemocnice, ale na veterinu. 1995. Být mistryni světa v boxu si Luciana naplno užívá. Její podobizna zdobí trička, hrnečky, vonné stromečky do auta i toaletní papír. Právě ten Luciana posílá svým soupeřkám jako cenu útěchy. 1996. Odněkud z Ruské tundry vylezla dvoumetrová a půltunová žena prohlašující se za superšampionku boxu a vyzývající Lucianu k boji. Zatímco ten večer se ze všech domácností v USA ozvalo „Oh, my god!“ Luciana před kamerou pronesla jediné: „Nevěděla jsem, že měl Yetti sestru.“ 1997. Do zápasu století zbývají ještě dva roky a Luciana nepodceňuje přípravy. Naštěstí se v USA objevila nemoc šílených krav. A tak zatímco si Luciana mohla mnout ruce, Mc’Donald prohlásil slavnou boxerku za nejlepšího dodavatele hovězího. 1998. Na Lucianu byl spáchán atentát, který americký prezident vyhodnotil jako útok ze strany Ruska. Lucianě někdo svázal tkaničky od bot. 1999. Konečně přišel den D a svět sledoval pouze souboj Luciany a její obrovité ruské rivalky. Ukázalo se, že ruská šampionka snese poměrně mnoho Lucianiných pověstných dělovek, které mají jinak velký potenciál zajišťovat práci patalogům. A když po padesáti ranách do hlavy lebka Rusky praskla jako ořech, Luciana se zarazila. Místo aby Rusku poslední ranou poslala na stůl fanouškům patologům, nechala ji za zvuku kácení se vzrostlého dubu padnout k zemi a ještě jí zaplatila lékařskou péči. Luciana svůj čin musela obhájit před prezidentem přímo v Bílém domě. „No co?“ podivovala se. „Pořád spravuju ten pitomej hřbitov, víte? A kvůli vaší radosti fakt nebudu chodit na kurzy bagrování.“ 1999. Luciana se poprvé setkala s Parvati. Po této zkušeností jí nezbylo než na svém facebookovém profilu změnit stav z „Nejsilnější žena světa“ na „Nejsilnější žensky vypadající žena světa.“ 2001. V USA došlo k tragédii, po které Luciana vystoupila před kamerami a pronesla: „Dnešní den změnil svět. Dnes poprvé vyzvu na souboj muže. Vyzývám tebe, Alláhu!“ 2002. Luciana zakládá feministický spolek s názvem “Domina má otroka.“ Když pak byla nařčena z nenávisti k černochům, musela se hájit. „To není pravda,“ řekla. „Černochy mám moc ráda. Jen mě štve, že už se nedají nikde koupit.“ 2003. Luciana pozvala do své vily kameramany a vzala je na prohlídku. „Tady na zahradě mám své zahradní otroky. Támhle u bazénu mám své bazénové otroky. Tady v kuchyni mám své kuchyňské otroky. A tady…“ ukázala Luciana na zadní zahradu pokrytou desítkami náhrobků, „A tady mám své ložnicové otroky.“ 2004. Život s Valdemarem je pro Lucianu obrovským přínosem. Když potřebuje vytřít podlahu, nemusí najmout uklizečku. Když potřebuje vyžehlit, nemusí najmout služku. Když potřebuje opravit pračku, nepotřebuje najmout opraváře. A když potřebuje sex, nemusí kupovat tužkové baterie. O Kasumi 1966. Kasumi se mohla zapsat do Guinessovy knihy rekordů jako nejmladší vražedkyně, to když se jí po narození málem podařilo uškrtit doktora na pupeční šňůře. 1967. Většina dětí umí ve dvou letech říci máma a táta. Kasumi to uměla říct v pěti jazycích. 1968. Rodiče Kasumi měli dostat zvláštní vyznamenání za přínos světu, protože se věřilo, že jejich dítě dokáže nemožné. To se sice potvrdilo, ale nyní hrozí Kasuminým rodičům trest za zplození vážně hrozby pro celý svět. 1969. Ve čtyřech letech měla Kasumi nastoupit do školky. Sešlo z toho, když se ukázalo, že vychovatelky nutí některé děti po obědě spát. Rodiče se báli, že by Kasumi mohla nabídnout vychovatelkám pomoc a špatně pochopit význam slova uspat. 1970. Kasumina oblíbená hračka, plyšový dráček, byl spláchnut do moře velkou vlnou Tsunami. Hodinu poté Kasumi prohlásila, že za to ztrestá svět. Dnes už víme, že nemluvila do větru. 1971. Papež se rozhodl prohlásit malou Kasumi za svatou. Holčička to odmítla se slovy: „O pokles v kariéře nestojím.“ 1972. Kasumi šla poprvé do školy. Během první vyučovací hodiny se Kasumi přihlásila a učiteli položila otázku: „Když napíšu všechny zkoušky za celou školní docházku, budu už moct jít?“ 1973. Kasumi byla po složení všech zkoušek považována za geniální dítě a hledala si novou školu. K jejímu překvapení však nenalezla univerzitu se zaměřením na zabíjení. Nakonec dala za vděk oboru ekonomie, neboť jak sama říká – čím nudnější obor, tím větší výzva. 1974. Kasumin otec prodal svoji dceru mafii. Kasumi na to svému otci řekla jen jedno: „Jestli sis nepřál celý vesmír, jsi ten nejhloupější obchodník, co kdy žil.“ 1975. Kasumi je vychovávána mafií k tomu, aby zabíjela. Vraždy připsané Yakuze v tomto roce stouply oproti tomu předchozímu o 150%. 1976. Vraždy připsané Yakuze stouply oproti loňsku o 300%. 1977. Vraždy připsané Yakuze stouply oproti loňsku o 450%. 1978. Vraždy připsané Yakuze stouply oproti loňsku o 1800%. Bývá to vysvětlováno tím, že Kasumi měla poprvé měsíčky. 1979. Kasumi nikdy nepoužila střelné zbraně a soustřeďuje se na bojová umění. Studie prokázaly, že bojová umění nejsou zdaleka tak nebezpečná jako střelné zbraně, ale Kasumi prokázala, že žádná střelná zbraň není tak nebezpečná jako ona. 1980. Kasumi si chtěla přivydělávat jako malíř pokojů. Ukázalo se, že si na živobytí nevydělá, protože červený pokoj nikdo nechce 1981. Kasumi navštívila vyhlášený zverimex, aby si koupila mazlíčka. „Chci zvíře, které neuhne pohledem, když se mu zahledím do očí,“ řekla. Prodavač po dlouhém rozmýšlení musel Kasumi vykázat se slovy: „Slepá zvířata nevedeme.“ 1982. Kasumi spáchala Harakiri. Než však stačila vykrvácet, rána se jí zacelila. 1983. Kasumi měla poprvé pohlavní styk a to s mafiánem Ichirem. Ne však proto, že by byla nadržená, ale chtěla získat zkušenosti a zjistit, co je na sexu užitečného. Během noci Kasumi vyzkoušela všechny polohy, které radí Kamasutra. Žádná z nich ji nedokázala vzrušit, natož uspokojit. 1984. Na popud Ichira byla zavedena nadace: ‚Kdo uspokojí Kasumi.‘ Kasumi měla stovky zájemců a další přibývali. Zájem podezřele opadl, když Kasumi prohlásila, že od každého, kdo neuspěje, si vezme něco na památku. 1985. Kasumi navštívila na Ostrově Lebek King Konga. Zlí jazykové tvrdí, že to bylo v rámci nadace. ‚Kdo uspokojí Kasumi.‘ 1986. Kasumi se vrátila z Ostrova Lebek. Po návratu se nechala slyšet, že na ostrově přibyla jedna lebka a je zatraceně velká. 1987. V jihoamerické džungli se jednotka ostřílených vojáků střetla s tvorem mimozemského původu, kterého nazvali Predátor. Je známo, že vojáci utrpěli těžké ztráty, ale zvítězili. Už se však neví o tom, že pár mil odtamtud se jednotka ostřílených Predátorů střetla s Kasumi. Predátoři utrpěli těžké ztráty a nezvítězili. O tomto incidentu ani jedna ze stran nerada mluví. Američané by neradi přiznali, že jejich elitní jednotka je k ničemu a Predátoři zase nechtějí říci svým lidem, že nejcennější trofej ve vesmíru, by mohla vyhladit jejich druh. 1988. Kasumi porodila dvojčata. O děti však přišla vinou mafiánského bosse Tokutara. Zatímco Tokutaro se smál, Kasumi vyděsila vesmír prohlášením: „Teď jsem naštvaná.“ 1989. Kasumi už mohla Tokutara zabít, ale jak je známo, pomsta chutná nejvíce za studena. Kasumi se rozhodla čekat na dobu ledovou. 1990. Ve studené válce se bojovalo o to, na čí stranu se přidá Kasumi. Válka skončila v momentě, kdy Kasumi založila třetí stranu a prohlásila, že pokud se západ a východ neusmíří, vyhlásí jim válku a ta už nebude studená. 1991. V červenci mohli vědci pozorovat zatmění Slunce. Vděčí za to Kasumi, která během dovolené na Hawaii hrála se Sluncem hru ‚kdo dřív uhne pohledem.‘ 1992. Kasumi se přihlásila do Thajských ilegálních zápasů. Po několika zápasech se Kasumi rozhodla, že v každém dalším boji chce mít proti sobě o protivníka víc. Kasumi dostala výpověď, když snižující se populace Thajska začala být nápadná. 1993. O Kasumi měl být natočen životopisný film. Nakonec z toho sešlo, protože filmaři neměli dostatek financí na tak náročné speciální efekty. A nepomohlo ani Kasumino prohlášení: „Já jsem speciální efekt.“ 1994. Ve snaze nalézt rovnocenného protivníka se Kasumi rozhodla vydat do Pekla. Krátce po tomto rozhodnutí se Kasumi zjevil sám Bůh a řekl: „Budeš tou nejzáslužnější osobou, jaká kdy žila.“ „Moc se neraduj,“ odvětila Kasumi. „S tebou si to vyřídím taky.“ 1995. Kasumi má na zádech velké tetování rudého draka. Někteří lidé tvrdí, že za temných nocí se Kasumi promění v gigantickou oheň plivající dračí bestii, s ocelovými drápy a železnou kůži. Kasumi se tomu vysmívá se slovy: „Proč bych se měla tak oslabovat?“ 1996. Kasumi je silná osoba. Její svaly jsou tak pevné, že inspirovaly tvůrce komiksů k vymyšlení nezničitelné sloučeniny zvané Adamantium. Její sliby jsou tak stálé, že z nich staří Egypťané postavili pyramidy. Její pohled je tak vražedný, že se ho Američané pokusili napodobit jadernou bombou… jen pokusili. 1997. K letošnímu roku umí Kasumi zabít člověka přesně 1000 způsoby. 999 způsobů již vyzkoušela. Poslední způsob spočívá ve vytrhání chlupů z nosu nepřítele, svázání jich do dlouhého provazu a uškrcení protivníka. Kasumi ale s nikým nemá takovou trpělivost. 1998. Říká se, že Kasumi uškrtila mafiánského bosse Tokutara jeho vlastními střevy. Není to pravda – ve skutečnosti ho uškrtila svými střevy. 1999. Zabití Tokutara mělo pro Kasumi i jiný přínos – nalezla svoji sestru. Mělo se za to, že Sakura Kasuminu pověst zkazí, ale Kasumi prohlásila: „Skvěle se doplňujeme, neboť jedna je opakem druhé. Tak třeba já jsem ve všech směrech dokonalá…“ 2000 – Kasumi se střetla s nejmocnější ženou všech dob. I Chuck Norris kdysi prohlásil, že Shifra je jeho druhé, ženské já. Když pak Shifra dostala na prdel, Chuck Norris na své oblíbené internetové seznamce změnil svou vizi ideální ženy z: ‚já po operaci změny pohlaví‘ na: ‚moje a Kasumina dcera,‘ 2001 – Kasumi v Rusku stvořila sto tisíc svých kopií. O tomto činu se dozvěděl Americký prezident George Bush, Ruský prezident Vladimír Putin a papež Jan Pavel II. Bush řekl: „Bude třeba upozornit mimozemšťany, že jsme připraveni na intergalaktickou válku. Putin řekl: „Bude třeba si přiznat, že už nemáme nejsilnější armádu světa. Jan Pavel řekl: „Bude třeba podat sto tisíc návrhů na svatořečení.“ Kasumi to okomentovala: „Bude třeba informovat Bushe, že vyhlašujeme USA válku, Putina, že silou zabíráme část území Ruské federace a Jana Pavla, že by měl urychleně požehnat oběma pánům.“ 2002 – Kasumi žije na ostrově lidojedů v Pacifiku. Říká se, že tam utekla přes Chuckem Norrisem, který náhle vzplanul nauhasitelnou láskou. Kasumi ji však uhasila dopisem, v němž stálo: „Můžeš za mnou přijet a já si tě vezmu za muže, ale uvědom si jednu věc – na našem ostrově platí, že láska prochází žaludkem.“ 2003 – Kasumi navštívila Japonsko, aby se zúčastnila tamní soutěže známé jako Ninja Warrior. Skupina lidí musí v časovém limitu zdolat fyzicky nejnáročnější překážkovou dráhu světa. Kasumi nebyla první ženou, která se kdy soutěže zúčastnila, byla však první, která zvítězila a to hned dvakrát, neboť po uběhnutí dráhy se v časovém limitu stihla vrátit na její začátek a zdolat ji ještě jednou. Rozhovor s reportérkou televize zněl takto: Reportérka: „Přijměte moje gratulace. Stala jste se historicky první vítězkou Ninja Warrior. Zúčastníte se za rok znovu?“ Kasumi: „Bude-li čas a nálada, pak zřejmě ano, ale aby pro mě byla vaše dětská překážková dráha výzvou, budu muset podstoupit jisté přípravy.“ R: „A můžete divákům prozradit jaké?“ K: „Zlomím si nohu.“ 2004 – Kasumi byla požádána, aby se stala jedním z běžců s Olympijským ohněm na Letní Olympijské hry v roce 2012 v Londýně. Kasumi svolila, ale vytyčila si tři podmínky. Za prvé – poběžím sama a pěšky Za druhé – vyběhnu už letos, protože nerada čekám Za třetí – místo Olympijského ohně přinesu do Londýna oheň Pekelný 2005 – Kasumi vybíhá s Olympijským ohněm z Řecka a kličkuje státy Evropy. K menším potížím došlo v Maďarsku, kde Kasumi skupina mužů tmavší pleti ukradla pochodeň. Kasumi ji naštěstí nalezla v nedalekém kovošrotu a viníky potrestala. Od té doby se v Maďarsku říká: „Ty, co sejí bouři, sklízí Kasumi.“ 2006 – Během cest po Africe vyplynul na povrch nový fakt o Kasumi. Kasumi je jediná žena na světě, která se dokáže napít vody z fatamorgány. 2007 – Kasumi přeplavala Atlantik a navštívila USA, kde se rozhodla rok stravovat v McDonaldu. Po roce vznesla Kasumi řetězci fasfoodů poklonu a před kamerami uvedla: „Za posílení mé vůle a zocelení těla, které jsem na půdě USA podstoupila, vděčím McDonaldu. Zkoušela jsem kyanid, antrax i jed na krysy, ale po ničem se mi neudělalo tak zle jako po vašem jídle.“ 2008 – Kasumi je žena zkušená a zkoumavá, ale též ráda vyučuje druhé. Přihlásila se jako průvodkyně zájezdu k Aztéckým pyramidám a vyprávěla, že na vrcholku pyramid byly lidem při obětování bohů vyříznuty srdce z těla. Když jeden Americký turista pronesl neuvážené – „a jak to probíhalo?“ zahrál Kasumi na tváří zajímavý úsměv. Od té doby cestovní kancelář zveřejňuje zájezd pod kolonkou „na vlastní nebezpečí“ a dodává: „Živá vystoupení součástí zájezdu.“ 2009 – Kasumi čekal výšlap na nejvyšší horu světa. Sportovní firmy zajišťující horolezecké náčiní se mohli přetrhnout, aby mohly Kasumi vybavit svými produkty. Kasumi se však nechala sponzorovat pouze Ruskou hornickou firmou. Své rozhodnutí zdůvodnila: „Když vylezu na Everest budu… kolikátá? Osmistá v pořadí? Já bývám pouze první! Proto jsem se rozhodla se na vrchol hory protunelovat.“ 2010 – Kasumi z vršku Mount Everestu zaměřila svůj ostříží zrak na Mariánský příkop. A vbrzku se stala jedinou ženou, která dokázala doplavat na jeho dno. Ten nádech před výkonem prý stál za to. 2011 – Kasumi se připravuje na cestu do Pekla. Během extrémního výcviku si našla čas zaslat presidentu USA dopis s krátkým, leč výstižným obsahem – „Ty oslavy přerušte – já se vrátím.“ O Parvati 1972 – Světlo světa spatřila významná světová osobnost – Parvati Singh. Zlí jazykové tvrdí, že měla po narození černé chlupy všude na těle a místo brekotu se z porodního sálu ozývalo brumlání medvěda. Je to sprostá lež – Parvati se nenarodila v porodnici, ale v medvědí jeskyni. 1973 – Zvěsti o tom, že pravý otec Parvati je medvěd grizzly sílí. Parvati na to řekla jediné: brum. 1974 – Ukázalo se, že Parvati je skutečně člověk a že její podobnost s medvědy je zapříčiněna tím, že celého půl roku byla medvědy vychovávána. Nicméně to nebránilo zlým lidem v tom, aby přišli s vlastním vysvětlením, které bývá mnohdy mylně považováno za skutečnost – Parvatina maminka se jednou ztratila v lese a nalezla chaloupku. V ní stály na stole tři misky s kašičkou. Hladová žena všechny snědla a poté ulehla do postýlky. Mezitím se vrátili domů tři medvědí bratři. Když uviděli na posteli cizí ženu, vzájemně se na sebe podívali a jeden z nich pronesl: „Já věděl, že nebudeme panicové věčně.“ 1975 – Parvatina oblíbená knížka je pohádka o Otesánkovi. Její pověstná první slova byla – Mámo já mám hlad. 1976 – Rodiče malé velké Parvati rozšířili své pole brambor, nakoupili stádo krav a zaseli pšenici. Sousedé se ptali: „To budete hospodařit ve velkém?“ „Ne,“ odvětil otec Parvati. „Budeme krmit dceru.“ 1977 – Parvati se zapsala do knihy rekordů, když na posezení snědla 30 hrnců bramborové kaše. 1978 – Parvati se zapsala do knihy rekordů, kdy na posezení vypila 80 krajáčů mléka 1979 – Parvati se zapsala do knihy rekordů, když na posezení snědla 20 bochníků chleba 1980 – Parvati se zapsala do černé kroniky, když snědla mámu. 1981 – Smutná Parvati zpytuje svědomí a rozhodla se držet dietu. Od nynějška tloustne jen poloviční rychlostí! 1982 – Parvati se zúčastňuje sumo zápasu. Aby to bylo spravedlivé, pozvala proti sobě hned čtveřici nejlepších zápasníků z Japonska. Žádný z nich nedovedl vytlačit osmsetkilogramovou Parvati mimo hrací plochu, ovšem ani Parvati se nepodařilo vyhrát, pokud tedy nebudeme počítat s tím, že snědený zápasník, je poražený zápasník. 1983 – Parvati snědla tátu. Stalo se tak, když po žebříku šplhal k Parvatiným ústům, aby jí vyčistil zuby, a omylem přepadl do jejích úst. 1984 – Parvati se vypravila na, jak sama řekla – dalekou cestu za poznáním. A jak je známo, s prázdným žaludkem se těžko cestuje. A tak Parvati nejprve po cestě snědla dívku s trakařem, poté sedláka s koněm, pasáka vepřů i s vepři, pasáka ovcí i s ovcemi a konečně i pole plné hlávek zelí. Pak Parvati konečně obešla svůj pozemek a vrátila se domů, kde s hrůzou zjistila, že ta dobrá svačinka byli její služební. 1985 – Parvati je sama a není nikdo, kdo by ji krmil. Parvati se proto vydala k rezidenci presidenta a zahájila protestní hladovku. Vydržela hodinu, když prezident osobně vystoupil před Parvati a řekl, že udělá vše pro to, aby ji nakrmil. V prohlášení pak uvedl, že na něj nezapůsobilo ani tak Parvatino odhodlání, ale spíše obavy z toho, že by se stal prvním světovým prezidentem, který byl zaživa sněden. 1986 – Namibijský prezident schválil zákon, který nutí všechny větší hospodářské společnosti odvádět pro Parvati takovou část úrody, aby byla dosyta nakrmena. Toto je počátek Namibijské hospodářské krize. 1987 – Parvati věří, že jednoho dne potká babičku s motykou, která jí rozsekne břicho. Parvati ale není hloupá a pronese: „Když budu mít břicho tak tvrdé, že si o něj babizna zlomí ruku i motyku, nemusím se ničeho bát.“ A protože Parvati je dívka s pevnými zásadami, rozhodla se posilovat a hubnout. Tehdy také končí Namibijská hospodářská krize. 1988 – Parvati začíná posilovat. Zprvu je to poměrně problematické, neboť Parvati nedokáže žádný cvik udělat bez pomocí alespoň pěti jeřábů, žádný cvik až na válení sudů. 1989 – Parvati si vyválela už téměř 2000 kilogramů. Během válení sudů procestovala celou jižní a střední Afriku. Její stopy jsou patrné například v bažinách Džiundu, které se značně rozšířily, když se Parvati odkutálela na toaletu. 1990 – Parvatino zapálení pro posilování je stejně silné jako její vášeň pro jídlo. Tady vzniká žena, kterou si mnozí zapamatují jako nejsvalnatějšího člověka světa a jiní jako nejodpornější zrůdu vesmíru. 1991 – Parvati poprvé testuje sílu břišních svalů. Nejprve pěst přítele, poté baseballová pálka, pak železná trubka, potom kulka z pistole a nakonec operační sál. Parvati se během operace probrala a řekla: „Dejte mi tu kulku, zkusím to znova.“ 1992 – Parvati se přihlašuje do armády, což vojáci nadšeně vítají. Konečně může Namibie prohlásit, že má zbraň hromadného ničení. 1993 – Parvati kupuje steroidy a rychle se stává nejlepším zákazníkem oné Německé firmy. Zvažuje se, že by se Parvati mohla stát tváří steroidů a zahájit reklamní kampaň. Nakonec z toho sešlo, ostatně hrdě hlásat, že po konzumaci steroidů z vás bude druhá Parvati, by mnoho zákazníků nezlákalo. Podle ankety se totiž jen jeden člověk z deseti tisíc přihlásil a řekl, že by chtěl vypadat jako hora svalů pevnějších než ocel. Jen tak na okraj – ten člověk byla sama Parvati. 1994 – Parvati se při střelbě na pohyblivý cíl sama přihlásila do role cíle. Velitel jí řekl: „Ale my budeme střílet ostrými, vojíne,“ „Tak to ne,“ odvětila Parvati. „Ještě by vás odražená kulka mohla zabít.“ 1995 – Parvati vyrazila do Anglie a stala se osobním strážcem jistého zámožného šlechtice. Zlí jazykové tvrdí, že onen šlechtic dal Parvati ono místo jen pro to, že měl slabost pro ženy, Nicméně tohle je snadné vyvrátit. No jen se na Parvati podívejte! 1996 – Parvati se zamilovala do Samuela a přála si, aby si Samuel zahrál na prince na bílém koni a provezl ji panstvím. Samuel se zamyslel a druhý den přijel na nabíleném slonovi. Bohužel, Jumbo během projížďky vypověděl službu. Nadobro. 1997 – V Hollywoodu se natáčel film o tzv. She-Hulk – ženské verzi slavného zeleného obra Hulka. I když se Parvati zúčastnila konkurzu na hlavní hrdinku, neuspěla. Režisér se Parvati dlouho omlouval s tím, že by sice byla do role ideální, ale že She-Hulk přece nemůže být už bez speciálních efektů tak velký jako její mužský protějšek. 1998 – Parvati konečně potkala své memento. Pověstná ‚Babička s motykou‘ sice nebyla stařenka zahradnice, nicméně nějaký ten šedivý vlas by se na mistryni bojových umění také našel. Každopádně Parvati přepsala dějiny tím, že byla vůbec prvním člověkem, který dokázal strašlivou Kasumi porazit. Dodnes se říká, že porážka Kasumi byl nejpřekvapivější moment naší historie. Řada lidí to vysvětluje černými skvrnami na Slunci, náhlým otočením magnetických pólů země, či zkrátka tím, že Kasumi poprvé v životě neměla svůj den. Parvati se ale ze světa rychle ztratila – podle některých si jí vzalo samo Peklo, podle jiných nadržení ufouni. 1999 – Ukázalo se, že Parvati si vzala pouze voda. Parvati totiž hodlala okouzlit Samuela něčím, co je mu velmi blízké – pácháním sebevražd. 2000 – Parvati se netajila tím, že chce dítě. Na internetu se objevila anketa, v níž byli lidé tázáni, jakým způsobem se Parvati dítěte dočká. Přinese jí ho čáp – 20% Přinese jí ho vrána – 16% Přinesou jí ho mimozemšťané – 24% Parvati oplodní muž – 1% Parvati oplodní samu sebe – 34% 2001 – Parvati se zasnoubila s přítelem Edwardem. Sám Edward však musel krátce poté navštívit očaře, aby vyvrátil spekulace tvrdící, že má šedý zákal. 2002 – Konala se velkolepá svatba Parvati a Edwarda. Šlo o velkolepou událost, na kterou se kupodivu zaměřila i organizace na podporu postižených žen. Od té chvíle je na webovkách oné organizace fotka prvního polibku Parvati a Edwarda s dovětkem: „I vy si můžete najít partnera.“ 2003 – Zlí lidé podali na Edwarda žalobu a obvinili jej ze sňatku s gorilou. Parvati se nakonec povedlo před soudem prokázat, že je člověkem a dokonce i ženou. Vzápětí Parvati obvinila ony zlotřilce ze lži, nicméně soud je nakonec zprostil obžaloby. Muži totiž předložili soudu fotku Parvati a fotku gorily Adó z městské ZOO. Soud následně uznal, že v tomto případě byl omyl mužů pochopitelný. 2004 – Parvati otěhotněla. Její gynekolog měl pro Parvati dvě zprávy – jednu dobrou a druhou špatnou. Dobrá zpráva byla, že dítě je v bezpečí, neboť za Parvatinými břišními svaly je jako v bunkru. Špatnou zprávou však bylo, že pokud během porodu dojde na císařský řez, bude třeba motorová pila. 2005 – Parvatin porod byl velmi napínavým zážitkem, neboť při každém zatlačení Parvati stáhla vaginální svaly a dokonale znemožnila dítěti opustit dělohu. Zatímco se doktoři radili, zda přinést motorovou pilu anebo se pokusit o císařský řez skrze záda, Parvati navrhla řešení, které se nakonec ukázalo jako správné – pozřít koňskou dávku projímadla. 2006 – Parvati bylo doporučeno omezit svůj vliv na dítě na minimum. Parvati však naopak prokazovala obrovskou náklonnost jak k dceři, tak i k chlapci. To bývá také přijímáno jako důvod, proč se Valerie dala na dráhu kulturistky a proč si malý Sam zamiloval zvířátka. 2007 – Parvati měla být hrdinkou pokračování filmu „Volání divočiny.“ Producent však na poslední chvíli změnil název filmu, což zdůvodnil slovy: „Volání divočiny byl romantický snímek o vztahu ženy a lvice. Film o vztahu ženy a gorily se má jmenovat King kong.“ 2008 – Parvati nabírá svalovou hmotu, což s sebou přináší různá úskalí. Nutnost rozšířit rámy dveří v domě byla ještě to nejmenší. To, že Parvati stačí mít ve vaně půl litru vody také není tak hrozné. Potíž nastala až ve chvíli, kdy Parvatin gynekolog požadoval po zaměstnavateli úrazové pojištění v případě rozdrcení rukou pro případ, že Parvati v nevhodnou dobu zatne hýžďové svaly. 2009 – Parvati byla dána nabídka, aby se vrhla na dráhu profesionální kulturistky. Parvati velice rychle odmítla se slovy: „To nemůžu fanouškům kulturistiky udělat. Vzpomínáte, jak bylo nudné, když v hokeji vyhrával pouze Sovětský svaz?“ 2010 – Jsou siláci, kteří se v rámci šou nechají přejet autem. Jsou mega siláci, kteří se nechají přejet kamionem. A pak je Parvati, která se jednou nechala přejet velkorypadlem o váze 14 000 tun. 2011 – Parvati navštívil velvyslanec USA se smlouvou pro zkoušeče zátěžových testů nosníků kosmických raket. Parvati vždycky chtěla vyletět do vesmíru a tak se muže zeptala, jestli když bude pilně pracovat, nemůže místo výplaty dostat místo na vesmírné stanici. Velvyslanec však musel Parvati zklamat, když řekl: „Obávám se, že NASA nebude riskovat, že raketoplán shoří a vy se zřítíte na zem. Jednou už jsme tu pád meteoritu měli a víte, jak to dopadlo.“ O Sakuře 1976 - Asi nejdůležitější moment mého života… Jo, tehdy jsem pozdravila svět. Rodiče do poslední chvíle netušili, jaké jméno mi dát. Maminka, která milovala přírodu, měla tři návrhy Bonsaj, Sakura a Tsunami. To táta rybář měl taky tři - Velryba, Chaluha a Chobotnice. Jsem fakt ráda, že táta nebyl popelář. 1977 - Rodiče se stále nemohou shodnout na jménu. Každý z nich už ale vybral svého favorita a tak v rodném listě stálo: Chobotnice Sakura Sato. 1978 - Soupeření rodičů o jméno nabírá na obrátkách. Zatímco jsem se vozila v kočárku, rodiče oslovovali kolemjdoucí a ptali se, jestli se více podobám Sakuře anebo Chobotnici. Škoda, že jsem jim tehdy nerozuměla. Asi bych tolik nerozhazovala rukama a nohama. 1979 - Zápas o mé jméno dospěl svého vyvrcholení, to když mě rodiče posadili doprostřed kuchyně a každý se postavil do jednoho rohu. Maminka si vzala do ruky Sakuru, kterou vykopala venku před domem a táta chobotnici. Měla jsem si vybrat to, co mám radši a tak si sama zvolit jméno. Nejprve jsem šla do třetího rohu napapat se granulí pro kočku, poté jsem jí vypila vodičku, uprostřed kuchyně udělala loužičku a hledala místo na schrupnutí. Chyběl mi dudlík a pak jsem si všimla, že táta jeden svírá - osm dudlíků v jednom! 1980 - Rodiče navštívila sociálka. Myslím, že někdo z ulice viděl, jak sedím za oknem a cumlám chapadla chobotnice. "Vaše dcera má v ústech zvíře a vám to vůbec nevadí!" vztekal se cizí pán. "Moje malá dcerka má zvláštní chutě…“ hájil mě táta. "To moje taky," odvětil pán, "Ale kvůli mé dceři se nebouří ochránci zvířat!" 1981 - Táta rezignoval a rozhodl se mě pojmenovat Sakura. Máma to oslavila, já probrečela. Kůra třešně vůbec nejde cucat! 1982 - Poprvé jsem šla do školy. Byla to velká událost. Když jsem se vrátila domů, ptala jsem se maminky: "Kolikrát tam budu ještě muset jít?" Maminka se zamyslela a řekla: "Namaluj si za každý školní den na zdi v pokoji čárku. Až jich bude tolik, že se ti tam žádné další nevejdou, už se bude blížit konec.“ „To je strašný, mami. Ale pak mi musíte pokoj zase vymalovat bílou barvou.“ „Neboj se, vymalujeme ho a ještě ti ho zvětšíme probouráním pár stěn.“ „Jé, budu mít velký pokojíček,“ radovala jsem se, „ale proč, mami?!“ „Přece na čárky za dny v práci.“ 1983 - Škola mě moc nebavila. Ani v druhém ročníku jsem neznala jinou barvu než černou, bílou a růžovou. Zato jsem uměla napočítat do čísla, které nikdo jiný neznal - jedna, dva, tři, čtyři, pět a... moc. 1984 - Byla jsem přeložena do pomocné školy. Maminka mě nechtěla rozesmutnit a tak mi říkala, že to bylo za odměnu. Je pravdou, že z nejhorší žačky jsem byla průměrná žačka. A tak jsem myslela, že když se budu snažit, abych byla zase nejhorší, v příští škole budu premiantka! 1985 - Moje výsledky ve škole byly tak hrozné až si mě pozval ředitel na pohovor a ptal se, jak si představuji budoucnost a co bych chtěla v životě dělat. Já řekla: "Chci být bohatá a celý život si jen užívat." "A ty si myslíš, že na to máš výsledky, Sakuro?!" "Ale na to jste se neptal!" 1986 - Hodila jsem tátovi veškerý chlast do záchodu. Hrozně se naštval a seřezal mě - za vylitý chlast. Kdybych už tehdá věděla, co to ten chlast je, nikdy bych takovou pitomost neudělala i když bych dostala nařezáno stejně - za vypitý chlast. 1987 - Utekla jsem z domova a zjistila, že život na ulici je zvláštní. Venku prší, je tam zima a není co jíst. Ovšem, když něco zlého provedu, čeká mě teplo, jídlo a střecha nad hlavou. 1988 - Naskočila jsem na loď a načerno plula za moře. Během plavby jsem sledovala moře a krmila ryby. Zprvu jsem neměla čím ryby krmit, pak jsem chytla mořskou nemoc... 1989 - Dorazila jsem na Marshallovy ostrovy a zjistila, že venku není zase taková zima a že zdejší věznice nevypadají zevnitř tak hezky, jako ty naše. A protože jsem byla dívka zkušená a znalá spousty tátových filmů, věděla jsem, jak se uživit. Bohužel na rozdíl od hrdinek tátových filmů, jsem neměla takové štěstí na zpocené svalnaté instalatéry. 1990 - Kariéra šla z kopce a já věřila tomu, že o svém zboží podávám zákazníkům moc málo informací. Naštěstí na pláž u hotelu namontovali takové ty dalekohledy, kterými zachytíte panorama, vhodíte minci a ono vám to vytiskne fotku. Blbý bylo, že jakmile jsem vylezla na dalekohled a zaujala tu správnou pózu, nemohla jsem odejít, protože jsem se zasekla. Skončila jsem zase ve vězení, to když ředitel před policisty přísahal, že ta holka s dalekohledem v píči opravdu není turistická atrakce. Nicméně fotku jsem přeci jen získala poldové prý museli vidět místo činu. 1991 - Konečně se na mě usmálo štěstí a moje cedule "Vejdi za kus burgru," zlákala velitele Americké raketové základny. A protože jsem tu dobu byla mazaná, celou událost jsem natočila na kameru. Tehdy jsem se stala bezpečnostní pracovnicí na základně, to když po mě důstojník chtěl burger a já mu místo toho ukázala záznam kamery ke zveřejnění a upozornila ho na to, že se právě stal pedofilem. 1992 - Myslela jsem, že na raketové základně budu střílet raketometem, ale nevyšlo to. Jednou jsem si přeci jen zkusila vystřelit raketu a málem jsem rozpoutala třetí světovou válku. 1993 - Zkusila jsem si přivydělávat jako deratizérka. Bohužel jsem se neuživila - vystřílenou munici mi nikdo ze zákazníků nechtěl proplatit. 1994 - Poprvé jsem viděla svoji sestru! Sice jsem ji viděla jen na fotce a ještě jako dítě, ale stejnak to byl zážitek. Ten den jsem taky poprvý zabila člověka - bylo mi jasný, že přede mnou stojí náročný úkol - nezhanbit čest mé sestry. 1995 - Život v Africe se vyznačoval jednou zajímavostí - stala jsem se dítkem štěstěny, neboť každý zásah byla trefa do černýho. 1996 - V občanské válce jsem se živila obchodem s drogami. Možná to nebyl nejlepší nápad. Kdybych si tehdy založila pohřební ústav, dnes bych byla milionářka. 1997 - Dlouhou dobu jsem hledala opravdovou kámošku, na kterou se můžu kdykoli spolehnout. Nakonec jsem ji našla v pistoli. Vím, zní to divně, ale existuje snad lepší kámoška než ta, která vás vždy vyslechne, neodmlouvá, nepřebere vám přítele, a když se s někým dostanete do sporu, vždy vašeho soka uzemní zatraceně pádnými argumenty? 1998 - Tohle je rok Velké Slávy. Poprvé v životě jsem se setkala se svojí sestrou. Jako vězeňkyně, kterou musela zachránit, jsem na ni neudělala nejlepší dojem, nicméně podstatné bylo to, že s přízní Kasumi už nepotřebuji přízeň Boha, protože i sám Bůh potřebuje přízeň Kasumi. 1999 – Život v jednom domě se sestrou je zvláštní. Život v jednom domě s Kasumi je věčný hazard. Umíte si představit, jak může skončit taková nevinná večeře, v případě, že se po vašem pokrmu udělá Kasumi špatně? V lepším případě skončí Kasumi po zbytek večera na toaletě, v tom horším skončí na toaletě také, ale ve vazbě za ublížení na zdraví. Říká se, že hlad je nejlepší kuchař. Není to pravda, z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší kuchař je strach z Kasumi. O Shifře 1917 - Narodila se Shifra... Ona to vlastně ještě nebyla Shifra. Pár měsíců po narození se první maminka budoucí Shifry setkala s druhou maminkou budoucí Shifry. Shaira dostala dítě do náruče a prohlásila: "Oh! Cítím z tebe velkou sílu!" "Máte pravdu," čuchla si k dítěti maminka. "Přebalíte ji, prosím?" 1918 - Shifřin život je založený na rozkazech a jejich vykonávání, to aby se stala přemožitelkou démonů. Přemožitelka démonů musí například umět chodit na nočník. 1919 - Přemožitelka démonů potřebuje umět mluvit jejich jazykem. A tak byla Shifra jediným člověkem na světě, který se naučil Pekelnou řeč dříve než svoji rodnou. 1920 - Přemožitelka démonů musí umět číst, psát a počítat. Číst pro to, aby rozluštila Pekelné texty, psát pro to, aby mohla démonům poslat výhružné dopisy a počítat kvůli tomu, aby věděla, kolik nestvůr už pobila. 1921 - Přemožitelka démonů musí umět chodit! Na tohle maminka Shaira jaksi pozapomněla a až ve čtyřech letech dala Shifře za úkol, aby se postavila na nohy. 1922 - Shifra málem zemřela hlady. Shaira totiž odmítla v pěti letech svoji dcerku dál krmit a opět zapomněla na to důležité - rozkázat Shifře, aby se naučila sama jíst. 1923 - Tento rok byl pro Shifru těžký. Shaira jí v den jejích narozenin uzemnila obrovským množstvím úkolů - "nauč se jíst, pít, spát, běhat, oblékat se, svlékat se, zavazovat si tkaničky u bot... a hlavně se nauč používat toaletní papír!" 1923 - Shifra dostala na narozeniny od maminky balík a v něm zvířátko. Byl jím pavouk Jack. Nový úkol zněl jasně - nauč se poznávat jiné formy života. 1924 - Shifra musela svého pavoučka zabít. Když se totiž naučila, jakým způsobem takový pavouk žije, musela si taky ověřit, jakým způsobem ho lze efektivně usmrtit. A protože jedna smrt znamená pouze jeden naučený způsob zabití, dostala malá Shifra krabici s tisícem dalším druhů hmyzu! 1925 - Shifřino učení vystoupalo na novou úroveň. Zatím dostávala jen rozličné druhy hmyzu, nyní jí maminka Shaira zabalila do dárkového balení žábu Valdu. 1926 - Po roce s obojživelníky dostala Shifra k narozeninám papouška Aru. Byl krásný, byl barevný, uměl mluvit... Normálně by s malou Shifrou zůstal alespoň rok, kdyby však Ara nesrážel pracovní morálku mnichů slovy: "Shairrrra mi dala takkyyyy!" 1927 - Dětství je doba krásná a Shifra navrhla svoji mamince, aby s ní vyrazila na výlet do přírody. Když se Shaira vzpamatovala z šoku, rozhodla se přeci jen své dceři po deseti letech v něčem vyhovět. Od té doby má Shifra ve svém pokojíčku okno. 1928 - Shifra dostala k narozeninám štěně, dobrmana. Když došlo na příkaz k zabití, Shifra si dovolila své matce oponovat. "Vycvičila jsem ho. Pomůže mi." Poté, co Shifra přetrpěla dvoutýdenní hladovku v kobce chrámu, nechala si ji Shaira zavolat. "Už jsi změnila názor?" ptala se Shaira. "Ano, matko. Ale na tom, že mi ten čokl pomůže, trvám. Kde máme gril?" 1929 - Shifra dostala k narozeninám vakovlka. Shifra se zamyslela a řekla: "Vakovlk je složité zvíře. Existují desítky způsobů, jak ho účinně zabít. Kde mi seženeš další, matko, vždyť těch zvířat je málo." "No vidíš," usmála se na svoji dcerku Shaira. "Už to začínáš chápat." 1930 - V den narozenin, tak jako vždy, Shifra očekávala, jaké nové zvíře ji v balíčku bude čekat. Když sundala stuhu, z balíčku vyskočil černoch. Shifru tato skutečnost však vůbec nepřekvapovala a k novému zvířátku se chovala tak jako vždycky. První slova tedy byla: "Tak pojď, ukážu ti, kde máš píseček." 1931 - Poté, co Shifra zabila svého prvního člověka, dopravila jí Shaira tak jako vždy stovky dalších exemplářů. Matka však musela svoji dceru varovat: "Dej si pozor a nenech se jimi přivézt do jiného stavu." "A jak to mám udělat, matko?" "No... za ty kolíky je chytej jen rukama a nikam si je nestrkej." 1932 - K Shifře se dostávají už jen lidské exempláře, což Shifru velmi mrzí. "Matko, chtěla bych zase nějaké zvíře, co má čtyři nohy." "Ne," zamítla Shaira návrh, avšak smutné Shifře dodala: "Zjistila jsi už, že když necháš jednoho s kolíkem a jednoho s dírkou dlouho spolu, vypadne z toho s dírkou jeden nebo dva další?" "Vážně?" zvolala nadšeně Shifra. "No jistě, jenom se ujistí, aby ten kolík strčil do dírky." "Hm, ale matko, z tebe ještě nikdy nic nevypadlo a přitom máš kolík v dírce každý den!" 1933 - Před Shifru je postaven nový úkol. Když už ví, jak fungují živí tvorové, i to jak umírají, musí zjistit, proč se zabíjejí mezi sebou. Během lekce o Egyptských ranách se Shifra zeptala vyučujícího mnicha: "Kobylek byly tisíce, žab také... a já jsem jedna jediná. Co kdybych se začala množit, jako to dělají žáby? Víte, co, pane? Sežeňte mi pěkného žabáka." 1934 - Shifra obdržela velkou pěknou ropuchu, avšak zjistila hrozivou věc. Její žabák nemá žádný kolík. Zatímco Shifra přemýšlela, kterou žabákovu část si strčit do dírky, Shaira byla nucena se zamyslet nad tím, zda se někde ve výchově nestala chyba. 1935 - Shifře nezbylo než se podvolit sezením u psychiatra. "Jaká zvířata vás vzrušují nejvíce?" ptal se brýlatý muž. "Vzrušují? Co je to za divné slovo? Spíše mi poraďte, kudy strčit žábu do dírky, aby ze mě vypadly malé Shifry!" 1936 - Shifře se konečně dostalo sexuální osvěty a to od toho nejpovolanějšího - vlastní matky. Když se však dozvěděla, že proces mezi kolíkem v dírce a vyplivnutím malé Shifry nejde zkrátit alespoň na dva týdny, Shifra otráveně pronesla: "Měla jsem se narodit jako kobylka." 1937 - V Německu to vře a Shifra je poprvé v životě vyslána do světa, aby se naučila, kterak fungují lidé. Shifra měla poctivě posílat do Shambaly dopisy. V tom prvním stálo: Jsem v Německu. Lidé tu jsou falešní. Skrývají své kolíky i dírky. Musím je osahávat, abych zjistila ke komu se neobracet zády. Nelíbí se jim to. Některým vlastně ano. Ale ti, kterým se to líbí, mají kolíky. 1938 - Začíná druhá světová válka a do Shambaly přichází druhý dopis. Na ulici je mnoho lidí. Všichni ukazují někam nad sebe. Já tam nic nevidím. Chtějí, abych ukazovala taky. Já tam pořád nic nevidím. Hledám doktora 1939 - Shifra posílá další dopis Potkala jsem jednoho muže Má kolík Vysvětlil mi, jak poznat ženu a muže i když jsou oblečení Je to sympatický pán Chce vládnout světu Rád rozkazuje druhým Umí se rychle rozčílit Chce zabít hodně lidí Je jako ty Našla jsem tátu! 1940 - Shifra opouští Německo a směřuje pomalým krokem domů na východ. Nezapomíná však posílat dopisy. Jsem v Rusku Je tu chladno Lidé chodí hodně oblečení Někteří se před zimou schovávají do velkých plechovek Jiní pijí ohnivou vodu Také mi je zima A velká 1941 - Shifra je stále v Rusku Ta dobrá voda se jmenuje vodka Je průhledná Je čistá a chutná Pije jí tu každý Je to prý lék Léčí zimu Léčí smutek Léčí bolest Taky se léčím 1942 - Shifra už měla dávno dorazit do Shambaly, místo toho přišel Shaiře dopis ze Stalingradu. Napadli nás Obklíčili město Chtějí nás všechny postřílet Musela jsem si vybrat, na čí stranu se postavím Němci mi nabídli slávu a bohatství Sověti mi nabídli recept na vodku Myslím, že se ubráníme 1943 - Shifra se zatím ještě nechce vrátit. Naopak se přidává na stranu Sovětů a jde osvobozovat Evropu. O tátovi se v Rusku hodně vypráví Můj bratr ve zbrani říká, že mu ho žádná žena nekouří. Moje sestra ve zbrani ale dodává, že tátovi kouří židé... z komína 1944 - Do Shambaly dorazil poslední dopis Zruš objednávku uhlí na zimu, propusť kotelníky a objednej milion židů Táta přišel na to, jak zařídit, aby se palivo házelo do pece samo 1945 - Je po válce. Shifra vyzvedla z Berlína tělo svého domnělého otce. Rozhodla se jej nechat zpopelnit a na jeho počest uspořádat skromný ohňostroj. Dnes se tento poklidný pietní akt nazývá shození atomové bomby na Nagasaki.
Podobné dokumenty
Zúčtování - Adventurista
„To nejste sám. Nevím, jak to teď budu zvládat. Přes půl roku, den co den jsme byli spolu a
teď od sebe budeme odloučeni přes půlku světa. To ale není to nejhorší, Edwarde. To, co mě
děsí nejvíc, j...
Soutěžní řád a amatérská pravidla
organizačních pracovníků pořadatele, kteří musí být viditelně označeni. Soutěžící jsou plně odpovědni
za své chování na soutěži a svůj zdravotní stav. Soutěžící a jejich trenéři, kteří se chovají n...
Iraq- Wassit Governorate, Badra District
governorate codes,IQ-Dxxx are districts and IQ-Pxxxxx are
Tvář šelmy - Adventurista
neustále zdokonaluje v boji se zbraněmi i bez nich.“
„Ale je jen žena. Jen žena!“
„Jen?! Podceňuj si ženy s klidem i nadále, mě je to jedno, ale uvědom si, že Kasumi,
přestože je ženou, si s tebou ...
Média v přelomových letech českých dějin
jim přiřazují za význam (je na zvážení, zda je žákům význam zřejmý, či nikoli) – a pokud je skupin k jednomu
roku víc, pak samozřejmě prezentují všechny skupiny. Poté učitel opraví chybně přiřazené...
Lukáš Konvalina
a ten jejich udivený nechápavý výraz… Jako kdyby viděli strašidlo. Fungovalo to takhle asi
dva týdny a pak mi vedoucí sdělil, že práce poslíčka pro mě není. Zákazníci už po telefonu
žádali, aby s p...
independent unformal magazine
populární a proto
«V roce 1889 Yamauchi Kabufuda doslova
důvtipní Japonci
znamená „Devět
Fusajiro založil společnost Karet“, což je dost
přišli na způsob, jak
nařízení o zákazu
výstižný popis,
Nint...