Pavlač na třetí - DUBEN (ještě tam budem) - Junák

Pavlač na třetí - DUBEN (ještě tam budem) - Junák

PAVLAČ ³
interaktivní internetové ivydání
Nejčtenější plátek střediska
Milana Genserka
duben 2016
10.
číslo
Ke každému výtisku dárek navíc!
1
OBSAH JUBILEJNÍHO DUBNOVÉHO ČÍSLA
Pár dobře vážených slov na úvod...................................................................3
V měsíci dubnu vše nejlepšejší......................................................................4
Děkujem........................................................................................................4
Středisko v pohybu…………………………………………………………5
Tady to tepalo................................................................................................5
Tady to tepe………………………………………………………………...8
Tady to bude tepat.........................................................................................9
Tady to bude tepat u R & R……………………………………….……….10
Hot news......................................................................................................11
Hádej, kdo jsem!..........................................................................................14
Bravíčko: Tipy pro dívky…………….........................................................15
Anketa………………………………………………………………….....17
Příběh: Chlapec a lososi...............................................................................18
Luštěnky…………………………………………………………………..22
Literární tvorba členů střediska..………………………………………….24
Nelichotivé fotečky……………………………………………………….26
Rady pro domácnost: Zahrada…………………………………………….28
Reklama…………………………………………………………………..29
Keep calm and be creative: Minizahrádka…………………………….…..30
Ftipník…………………………………………………………………….31
Litrečr..........................................................................................................32
Vyloveno z P. O. boxu…………………….................................................33
Příště………………………………………………………………………33
2
PÁR DOBŘE VÁŽENÝCH SLOV NA ÚVOD
Milé osoby, které právě čtete jubilejní desáté číslo Pavlače na třetí,
nemám příliš v oblibě bujaré veselí trvající několik dnů, jež je
zorganizováno za účelem něco oslavit. Desky stolů prohnuté pod obrovským
množstvím neodolatelného a chutného jídla vyzývají ke stále se opakující
konzumaci všemožných pochutin, avšak celodenní pojídání dortů a zákusků
nepatří zrovna k nejzdravějším činnostem. Většinou to vše v mém případě
končí hořekováním nad tím, jak se změnila moje tělesná hmotnost, protože
mi nebylo dáno patřit mezi lidi, kteří mohou sníst cokoliv v libovolném
množství a stále vypadají jako tyčky.
Některé oslavy jsou dost zlo i z důvodu jejich nezábavnosti. Jejich
program nehýří zrovna originalitou, a tak si na zvláště rodinných oslavách
stihnu o přestávkách mezi jídly naplánovat program na celý příští týden.
Později však začnu propadat depresivním myšlenkám a uvažovat, co jsem
všechno mohla místo účasti na této události stihnout.
Nechci však tímto úvodníkem útočit na kult rodinných oslav a celkově
shazovat image všech oslavných sešlostí, protože některé párty a dýchánky
mohou skutečně stát za to. Ostatně bychom Vás rádi inspirovali na straně 16
nápady skautů a skautek na to, jak uspořádat tu pravou skautskou párty.
A neboť jsme skromný časopis nelibující si ve velkolepých ovacích
s tekoucím šampaňským – a taktéž Vás nechceme nudit ničím zbytečně
zdlouhavým, jubilejní desáté číslo Pavlače na třetí bychom s Vámi chtěli
společně oslavit konzumací bonbónu fešně nalepeného Herkulem na titulní
straně. Pokud jste ho náhodou ještě nesnědli, což je, myslím, dosti
nepravděpodobné, můžete tak učinit právě teď a myslet přitom na Pavlač.
Tedy poslat nám například pozitivní myšlenky, aby naše pera v budoucnu
lehce svištěla po papíru při psaní článků. Samozřejmě taktéž děkujeme za
přízeň a prostě takové ty věci, co se sluší.
A nestyďte se a něco napište do rubriky Literární tvorba členů střediska,
ať dostojí svému názvu, protože zatím by se dala nazvat spíše Literární
tvorbou členů redakce. Či se aspoň koukněte na literární kvíz na nástěnce na
chodbě.
S přáním krásného jara a mnoha nezapomenutelných oslav
za redakci Pavlače na třetí
Ronja – samozvaná šéfredaktorka Pavlače ³
3
V JUBILEJNÍM MĚSÍCI DUBNU PŘEJEME
VŠE NEJLEPŠEJŠÍ
Skřítek 4. 4. 2002 14 let
Clyde 5. 4. 1988 28 let
Amálka Viktorová 5. 4. 2007 8 let
Atrey 9. 4. 2004 12 let
Ronja 14. 4. 1997 19 let
Filip Hanus 14. 4. 2006 10 let
Píďa 20. 4. 1998 18 let
Víťa 21. 4. 1980 36 let
Ballú 23. 4. 1998 18 let
Vít Kratochvíl 24. 4. 2007 9 let
Iwy 26. 4. 1999 17 let
Berry 27. 4. 2002 14 let
Tim 29. 4. 1993 23 let
Quency 29. 4. 1998 18 let
Majda Spurná 29. 4. 2005 8 let
(Green)
DĚKUJEM...
Náš dík patří Glee, Saxáně, Klokovi a Jackovi za jejich odpovědi
v anketě o skautské párty.
Taktéž děkujem dubnovým externistkám Jiskře a Cvrčkovi, neboť svými
reportážemi přispěly do rubriky Tady to tepalo.
Dovolím si menší vybočení z toku vážných děkovných slov
a poděkování Arye za pomoc s lepením bonbónů na titulní strany silným
HERKULEM!
Slova vážnějších díků posíláme tiskařkám paní Mácalové a Borůvce.
Paní Mácalové jsme taktéž vděčni za zaskočení za Borůvku a tím pádem za
tisk dvojnásobného nákladu březnové Pavlače. Děkujeme Tulákovi za
stránkování a pí. Ronjové za tisk titulních stran.
4
STŘEDISKO V POHYBU
TADY TO TEPALO
Výprava vlčat
12. března
aneb Robinzon se setkává s Pátkem
Byli jsme tentokrát v okolí Bílovic. Celou výpravu bylo třeba mít oči na
šťopkách, stopovali jsme totiž Pátka. Stopy jeho bosých nohou se
objevovaly nečekaně a často i mimo cestu. Šlo vlastně o malé papírky, které
se trousily z vedoucích. A že jsme si teda dali práci, aby je nebylo lehké
ulovit. Přesto se to mnohým podařilo a Pátek byl nakonec zachráněn z rukou
domorodců a ruin hradu. Jo a také jsme si zopakovali mapové značky.
(Berny)
Výlet světlušek
12. března
Sraz byl v 9:30 na Lesné
nádraží u kolejí. Na koleji, po
které jsme měly jet, se něco
opravovalo, takže jsme musely jít
k té druhé, kde jsme potkaly kluky,
kteří jeli na druhou stranu. Dojely
jsme do Kuřimi, kde jsme hrály
seznamovací hru. Pak jsme šly po
žluté dál.
5
Dorazily jsme na kopec, na jehož vrcholu byla uzlovačka natažená
mezi dvěma stromy. Musely jsme ji přelézt bez toho, abychom se jí dotkly.
Nakonec jsme ji po velkém úsilí přece jenom přelezly. Uzlovačka
představovala zeď, za kterou bylo indiánské území. Když jsme zeď
překonaly musely jsme se chovat tiše. Nakonec jsme přece jenom musely
udělat nějaký ten hluk, protože nás zajali indiáni a svázali nám ve
dvojicích nohy. Byly jsme dost pevně uvázány k sobě a dost nás to
tlačilo, když nás Sauri osvobodila a s indiány jsme se udobřily.
V době oběda jsme narazily na odpadkovou vílu a sesbíraly jsme
všechny odpadky, které jsme našly. Pak nás odpadková víla vybídla,
abychom po cestě našly nějaký kamínek. Měly jsme si ho zapamatovat
a poznat ho potom po hmatu.
Šly jsme dál a došly jsme na místo, kde nám odpadková víla dala
za úkol rozdělit obrázky květin a jejich názvy do správných dvojic.
Rozlišily jsme všechny dvojice dobře,
Před rozchodem na Halasáku jsme šly po chodníčku na louku
a hledaly jsme podle římského čísla a obrázku druhu stromu místo,
kde byla zakopána lahvička se zeleným roztokem. Potom, co jsme ji našly,
udělaly jsme kruh kolem stromu a každý z nás vylil kapku lektvaru na
zem. Vyřkly jsme větu, kterou jsme si vymyslely. A to: „Povstaň duchu
Země.“(pozn, red. milé účastnice výpravy, myslím, že duch Země byl
úspěšně zachráněn, protože přišlo krásné jaro).
(Cvrček)
6
Velikonoční puťák skautů
a skautek 2016
24. - 28. března
Letošní Velikonoce skautů
a skautek jsme tradičně zahájili ve
vestibulu hlavního nádraží. Sraz
jsme měli docela pozdě – v 11:40,
což rozhodně nebylo na škodu. Poté
nás čekala velmi dlouhá cesta
vlakem, trvající přes tři hodiny. Po
vystoupení a krátké epizodě
s Snoxovou ztracenou bundou, jsme
se vydali nakoupit do nedalekého
obchodu.
Potom jsme už vyrazili na cestu.
Byla to poměrně dlouhá cesta, plná kopců. Po několika hodinách chůze jsme
začali hledat vhodné místo pro táboření. Kvůli velkému množství cest všude
okolo, to nebylo jednoduché, ale nakonec se nám to podařilo. Zde jsme
rozdělali oheň a snědli si večeři ještě z domu. Po chvíli posezení u ohně jsme
šli spát.
Ráno jsme museli vstát brzo kvůli skupině lidí kácející stromy jen kousek
od nás. Rychle jsme zbořili stany, zahladili ohniště, nasnídali se a opět
vyrazili na cestu. Nejdiskutovanějším tématem po cestě byly noční události
a hlavně zvuky, které jsme v noci slyšeli z Poldova stanu, ale k ničemu jsme
se nedostali. Celý den jsme kromě pár přestávek chodili. K večeru jsme
nabrali vodu ze studánky a pak už jsme začali hledat místo k táboření.
Ani jako v den předchozí, to ani dnes nebylo lehké, ale nakonec se nám
to podařilo. S ohněm to bylo obtížné, jelikož kousek od nás byli další lidé,
ale to jsme nakonec vyřešili obrovskou zástěnou ze dřeva, aby oheň nebyl
vidět. Ráno jsme zbourali stany, nasnídali se, zahladili ohniště a vydali se na
cestu. Celý den jsme uvažovali, jestli dorazíme na základnu již dnes večer,
nebo až další den ráno. Nakonec se nám na základnu podařilo dojít již ten
den večer a tak jsme si další stavění stanů ušetřili a jediným postaveným
stanem byl ten Robinzonův, který celý den tvrdil, že chce ještě spát venku
a pokud ne, tak si ho alespoň postaví a to za jakýchkoliv okolností. Nakonec
7
jsme tak spali už na základně a to i včetně Robinzona, který svůj stan potom
zbořil.
(Green)
Velikonoce vlčat a světlušek 2016
25. - 28. března
Základnou letošních Velikonoc se stal legendární Vanaivan
v Kopřivnicích. Topení, spousta místa a kuchyň k pomilování…co víc si
přát. Tři dny prožívali dobrodružství
s Gulliverem. Poté se k nám připojili
skauti a skautky z puťáku, a když už
jsme byli ve finální velikonoční
sestavě, pustili jsme se do tradičních
úkolů. Tedy pro holky zdobení vajec
a pro kluky lov proutků a pletení
pomlázky.
V neděli večír daly holky mašle
na pomlázky kluků s nadějí, že se nad
nimi hoši další den slitují (neslitovali).
No a pondělí bylo, jako každé
Velikonoce, brutální. Holky se ovšem
nehodlaly vzdát bez boje. Vydrápat se
na sjezdovku jim nedělalo problém
a bránit se puštěnou sprchou už vůbec
ne. Po tomhle masakru se rozdala
vajíčka, protože když vás někdo
seřeže, tak ho přece odměníte, to dává smysl... Když to shrnu, Velikonoce
byly boží, a pokud jste nejeli, máte čeho litovat.
(Jiskra)
TADY TO TEPE
Výlet skautů a skautek 9. dubna
Co všechno se dělo kromě focení selfíček na dubnovém výletě skautů
a skautek, se dočtete příště. 
8
Výlet světlušek 9. dubna
Taktéž Vás budeme rádi informovat o výpravě světlušek do brněnské
zoo. Pokud byste měli zájem něco o těchto dvou akcích napsat, dejte nám
rozhodně v nejbližší době vědět!
TADY TO BUDE TEPAT
odpočet dní se vztahuje k 18. dubnu
Ivančena 2016
Garant: každoročně je tomu
Kolibřík
Kdy: 22. - 23.4.
O tuto akci rozhodně přijít
nechcete, je totiž vážně dobrá!
Víkendová putovní akce do
Beskyd kousek pod Lysou
horu, kde je památník skautům,
za 4 dny
kteří padli za druhé světové
války. Jinak uvidíme asi tak
miliardu jiných skautů v kroji, které můžete zdravit o sto šest a projdete se
po krásných horách. Pokud jste tedy skaut či skautka, rozhodně
nezaváhejte! Informace už visí na chodbě na nástěnce.
Výprava 23. dubna
za 5 dní
Světlušky i vlčata taktéž vyrazí aspoň na jeden den do
přírody, aby skautům a skautkám moc nezáviděli. Více
na webu nebo v mailových schránkách.
Vař-mař-ko 7. května
Garant: Baby ([email protected], 604 839 407)
Tradiční celostředisková soutěž se uskuteční na
začátku května a na starosti ji má Babe. Přijďte se i vy
se svou družinou porvat o prvenství ve vaření na ohni a potkat se s těmi,
které často nevídáte.
za 19 dní
9
SRAZ: 8:00 Lesná nádraží (ve směru na Kuřim)
NÁVRAT: 17:00 tamtéž (v opačném směru :-))
S SEBOU: 2* lístek na 3 zóny (majitelé šalinkarty 2* na deset min), 10 Kč,
pití, sváča
DO DRUŽINY: suroviny a nádobí potřebné na přípravu jídla, kotle
domluvit s vůdci oddílů, dostatek vody
(Arya)
Letošní
Vař-mař-ka bude
ve
stylu
společenské hry
INFARKT.
O CO JDE? Infarkt
je společenská hra,
ve které vyhrává
ten, kdo je nejvíce zdravý. Ve hře můžete trpět na různé zdravotní problémy.
Abyste si své zdraví vylepšili, musíte papat zdravé jídlo. Naopak abyste
přitížili soupeřům, musíte je pozvat na párty na něco pěkně nezdravého.
JAK TO BUDE PROBÍHAT: Každá družina dostane na místě herní tabulku
se svojí postavou. V tabulce jsou uvedeny různé zdravotní hodnoty na
stupnici 1 - 10. Je tam cholesterol, krevní tlak, obezita, deprese, cukrovka
a rakovina. Na začátku mají všichni všechny hodnoty na 4.
CO MÁM TEDA DĚLAT: Každá družina si nachystá 2 jídla. Jedno pro sebe
a jedno pro své soupeře. Koho pozvete na párty, se bude losovat na místě.
Za vaše zdravé jídlo si můžete vylepšit stav ve své herní tabulce, za nezdravé
jídlo si zase přitížíte.
SEZNAM BODOVANÝCH SUROVIN JE NA NÁSTĚNCE.
(Baby)
Odkazy na fotky:
Březnová výprava světlušek
http://galerie.genserek.cz/galerie.php?cesta=./archiv/Od%20roku%202010/2016/0
3/2016-03-12-Svetlusky-Vyprava-za-zachranou-Ducha-Zeme/&sirka=1280
Březnová výprava vlčat
http://galerie.genserek.cz/galerie.php?cesta=./archiv/Od%20roku%202010/2016/0
3/2016-03-12-Vlcata-Vyprava-Zachrana-Patka/&sirka=1280
Velikonoce
http://galerie.genserek.cz/galerie.php?cesta=./archiv/Od%20roku%202010/2016/0
3/2016-03-24-Stredisko-Velikonoce-2016/&sirka=1280
10
TADY TO BUDE TEPAT SPECIÁL
AKCE PRO R & R
11
HOT NEWS
Soutěž: Sbírej víčka od lahví a vyhraj omluvenku
z roverákové hlídky!
Jak to probíhá: Pokus se nasbírat
co nejvíce vršků od lahví (ne od
PET lahví). Vršky můžeš dávat do
nádob na srubu k tomu určeným.
Body zapíše na nástěnku rádce nebo
vedoucí. Kdo bude mít na konci
školního roku nejvíce bodů, vyhraje
omluvenku z jedné roverákové
hlídky. Druhý a třetí ode mě dostane
čokoládu. Předem díky za vršky, jsou potřeba na hru na roverák.
(Baby)
Co je vlastně to často skloňované a legendami opředené
imágo?
Pokud máte zájem odhalit význam slova „imágo“ či ustáleného slovního
spojení „mít v imágu“, nenechte se zmátnout Wikipedií. Ta totiž chápe
imágo pochopitelně v jiném kontextu než my ve středisku. Imágo v našem
slova smyslu není dospělec – konečné stádium při vývoji hmyzu, souhrn
příznaků imago nemoci, časopis, název sci-fi románu od Josefa
Pecinovského či jméno německé metalové kapely a ani způsob osvojení
kolektivního nevědomí v hlubinné psychologii.
K pochopení pravého smyslu imága si můžete vypomoci obrazem
antického filozofa Diogéna ze Sinopé (doufám, že se to tak skloňuje) žijícího
v sudu a propagujícího absolutní apatheu (velmi zjednodušeně nezájem ke
světským záležitostem). Pro pochopitelnější příklad vyznavače imága
v 21. století, však nemusíme chodit daleko, protože dva takové máme
i v našem středisku. Jsou to Pommy a Robizon, kterým je zkrátka hodně
věcí prostě v imágu – tedy jedno. Vyjadřují to často slovy a vlastně celým
svým zjevem. Imágo problematika je velmi choulostivá a docela těžko
uchopitelná, proto si dovoluji přidat ještě vyjádření jednotlivých členů
12
střediska, co pro ně imágo v jejich životě znamená. Níže si můžete
prohlédnout portréty současných vyznavačů imága a jejich řeckého
předchůdce. A nakonec bych ráda dodala, že vyznavačů imága je vhodné si
vážit, protože v dnešním světě si už moc lidí imágo vyznávat nedovolí
a raději propadá mejnstrýmovým myšlenkovým směrům!
(R)
„Díky imágovým stavům bezstarostně letím na měsíc.“
Sokol
„Hej ne, já to nebudu psát. Ne, fakt, psaní o imágu je zlo. Mně je to jedno,
nějaký imágo. Asi pro mě neznamená nic. Jdu spát.“
Arya
„Život není o tom, jak uvařit terciální alkohol na pět způsobů. Tudy cesta
nevede. Otevři svou mysl imágu a ono ti dá do ruky Grinarda.“
Holy
„Není důležité vyhrát, ale mít v imágu.“
Rob
„Důležité je vědět, na co se vyimágovat.“
Riky
„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se k imágu a všechny stíny zmizí.“
Iwy
„Změn, co změnit můžeš, ostatní nech v imágu.“
Klok
„Imágo je mi jedno.“
Ronja
13
Krutá pravda o Wi-Fi
Redakce Pavlače3 se rozhodla podívat se zoubek Wi-Fi síti na srubu,
protože její výpadky trápí nejednoho člena střediska a my jakožto seriózní
investigativní reportéři se nezastavíme před žádnou překážkou, abychom
vypátrali pravdu.
Na pomoc jsme si přizvali IT specialistu prof. BcA. Ing. WiFi. Kazimíra
Bolehlava DrSc., který v minulých týden obýval srub, ale protože tato sexy
stvoření ráda pracují až po setmění, nejspíš jste ho neviděli – přes den
pravděpodobně spal složený někde v šuplíku. Za pomocí nejmodernějších
technologií jako je Geiger-Müllerův čítač, detektor lži či pravítko s ryskou,
ale nakonec tento expert na slovo vzatý přišel na příčinu potíží.
Stav Wi-Fi je velmi ohrožený násilným odpojením ze strany Střediska
volného času Lužánky, a proto i velmi psychicky labilní. Protože Wi-Fi je
už velmi stará (14 let), je háklivá na svůj věk, a když je součet všech
přítomných na srubu sudý, je spokojená a cítí se jako mezi vrstevníky. Pokud
je však součet lichý, nutí ji to vzpomínat na staré časy a vypíná se. Profesor
Bolehlav nám to i načrtl do grafu, přičemž π je obvod hlavy průměrného
člena našeho oddílu. Náš specialista dále pracuje na této problematice (mluví
se i o nějakém externistovi z oblasti psychopatologie), proto mu tedy přejme
hodně úspěchů!
A nejlepší zpráva nakonec!
Protože se prof. BcA. Ing. Wifi.
Kazimír Bolehlav DrSc. velmi rád
na svém počítači dívá na obrázky
přírody, velmi sympatizuje se
skautským hnutí, za svou obětavou
práci si účtuje pouze stravu z místní
kuchyňky. No, snad i toto přežije ve
zdraví... Na fotografii můžete vidět
Kazimíra Boleslava při práci.
(Arya)
14
HÁDEJ, KDO JSEM!
V minulém čísle jste mohli uhádnout
Amálku od Yusy a našeho správce srubu,
Mauglího. Kdo tak učinil, konečně dostane
malou sladkou odměnu. Tak neváhejte a hažte
své tipy do P.O. boxu na chodbě!!!
Narodil se roku 1984 v Brně. V 11 letech
odletěl s rodiči a 2 sestrami (které taky chodily
do skautu) na rok do Austrálie. Když se vrátil,
odmaturoval na gymplu Matyáše Lercha
a začal studovat sportovní vysokou školu.
Když mu bylo 21, nechal školy a létal po světě
jako letušák. Až toho měl dost, vrátil se do
Brna a dodělal školu. Jenže svět a milá dívka
ho stále lákaly, a tak odletěl na nějaký čas do
Kanady, kde se živil, jak se dalo. Po příjezdu
zpět do Česka začal pracovat na JCMM
(centrum, které se snaží podporovat studenty ve
vědě), kde zůstal dodnes. Minulý rok oslavil
velikou životní událost, o které jsme Vás
informovali v červnovém čísle Pavlače.
Zajímavost: jeden rok dokonce vedl ve skautu a
pionýru zároveň. Na stopařském táboře pár let
zastával jednu vysokou funkci a je to výborný
hráč na kytaru. A na konec: hledaný muž je
skautem s přestávkami už od roku 1991, to
znamená 25 let!
Dívka tohoto čísla vás jistě překvapí. Je totiž
pro mnohé dobrou kamarádkou, skvělou vedoucí, oblíbenou rádkyní,
obětavou pisatelkou Pavlače a to vše stíhá zároveň s maturitou
a přijímačkami na vysokou školu! Proto by, myslím, nikdo nepoznal, že
nevyrůstala ve skautu od plenek, ale od 8. třídy na základce. Začala k nám
chodit sama od sebe, potom, co si přečetla Foglarovu knížku Devadesátka.
Líbila se jí totiž tak moc, že chtěla dobrodružství zažít na vlastní kůži. 11 let
chodila do běžkování...má namakaný nohy a bicáky (=svaly). Ráda jezdí na
kole, čte knížky, noviny a Reportéra, dělá v Bongu opičáka :), má ráda retro
věci, ráda fotí a jí a pije moc kafe.
(Iwy)
15
BRAVÍČKO
Abych zachovala genderovou rovnost, nemůžu jinak. Minule jste si
mohli přečíst Epištoly k mladým milencům, a proto se v tomto čísle budu
věnovat tipům pro něžné pohlaví. Mám pro vás pár rad týkajících se zcela
náhodných situací, ve kterých se můžete docela snadno ocitnout a prostě se
už jenom nechat unášet kouzlem a jednoduchostí, které vám dokonale
spadnou do klína.
1/ NĚŽNÁ KVĚTINKA
Tato víla, co se zčistajasna zjeví
náhodnému kolemjdoucímu do cesty,
toho moc duchaplného ani namluvit
nemusí, prostě si jenom prozpěvuje
a ztřeštěně pobíhá v přírodních
krajinách. Muži tyto typy považují za
víly nebo čarodějky a rádi se vrhají do
boje s nejrůznějšími překážkami jenom, aby svou vílu dostihli.
Lokace: louka nebo les.
Oblečení: šatičky s kytičkami libovolné barvy, košíček, do kterého sbíráte
květiny, klobouček.
Nevhodné pro: nepříliš pohybově nadané. (Když místo jemného
poskakování budete trsat zumbu a pak ještě chlapci neutečete ani metr, úplně
se vytrácí pointa této figury).
2/ DÍVKA V NESNÁZÍCH
Základní fintou dívky v nesnázích je, že se
jí něco zlého přihodilo. Škála neštěstí je
opravdu široká – od klasicky vyvrknutého
kotníku přes rozbité kružítko až po únos
mladšího bratříčka zlým drakem. Potom si
už stačí jenom dramaticky prohrabovat vlasy a výrazně vzdychat, aby si vás
hrdina všiml a mohl exemplárně zachránit.
Lokace: stačí ty nejobyčejnější, vhodné jenom jako kulisa k vaší smyšlené
křivdě.
Oblečení: příliš na něm také nezáleží, opět ale něco něžného, v čem
vypadáte na dvanáct.
Nevhodné pro: dívky bez hereckých schopností nebo dlouhých vlasů.
16
3/ KUCHAŘKA
Pravděpodobně nejsnazší trik ze všech nabízených. Někteří muži jsou
naštěstí opravdu dobře zkorumpovatelní jídlem, a proto když jim s úsměvem
nabídnete domácí voňavou buchtu, bude jejich srdce (nebo přinejmenším po
dobu konzumace) vaše.
Lokace: v přátelském prostředí domova nebo skautské klubovny.
Oblečení: zástěrka nebo vlastně jakýkoli domácí oděv.
Nevhodné pro: bojovnice proti korupci a netalentované v kuchyni.
4/ DRZÁ DÍVČINA
Pro zase jiný typ mužů zde máme takovou tu typickou
pohádkovou neprinceznovskou princeznu, která ráda
jezdí na koních a s hlavním hrdinou se nejčastěji
seznámí tak, že s ním pro nic za nic začne šermovat a
u toho mluvit. Moderní verze tohoto typu chlastá jak
duha, přetlačí většinu kluků v páce a pod latexovým
oblečkem skrývá několik střelných zbraní.
Lokace: drsňácké prostředí jako třeba klub.
Oblečení: pohodlné a často klučičí ve starší verzi,
v té moderní zásadně lesklé a sešněrované.
Nevhodné pro: slabé povahy a ty, co na každý kompliment nemají
připravených deset urážek.
5/ PRAKTICKÁ SKAUTKA
A kdo kombinuje všechny skvělé vlastnosti
výše zmíněné i ty, na které jsem
zapomněla? Ideální skautka, kterou
nerozhodí špatné počasí, těžká šifra ani
ubrečené dítě. Která postaví stan
z poloviny tyček, určí sever podle
rozkopaného mraveniště, uvaří v polích
podmínkách a uleví si tak maximálně „u všech všudy.“
Lokace: speciálně v červenci se tento vzácný druh dívky obecné vyskytuje
na nalezišti poblíž Dolního Radíkova v jižních Čechách.
Oblečení: skautský kroj, táborovkový obleček, černá mikina na přepad nebo
sportovní podprsenka.
Vhodné pro všechny členky našeho střediska!
(Arya)
17
ANKETA
Jak by podle zástupců skautů a skautek měla vypadat typická skautská
párty?
1. Co by se na skautské párty mělo dít? Jaký by byl hlavní program?
2. Kde by se tato velká pařba měla odehrávat?
3. Kdo/co by rozhodně neměli chybět?
Saxána (skautky)
1. Vyřezávání do stromu,
hulahula tanečky a přeskakování
ohně, skákání v pytli, umývání
nádobí.
2. V džungli v aréně Hunger
Games.
3. Latrýna, hvězdná brána,
striptýz Snoxe a Poldy. (Rebelka
hlasitě řve: „Rebelka“.)
(R & PMN)
Glee (skautky)
1. Slavnostní vykopávání
latrýny.
2. V Černobylu u bábušky
Valentýny.
3. Radek s jeho vyžehlenou
košilkou. (Všechny vás miluju,
ne to ne.)
Klok (skauti)
1. Piknikovou formou. Kecání
a oddechové společenské hry.
Hraní různých tradičních her.
2. Někde venku.
3. Imágo.
Jack (skauti)
1. Sbírání lidských těl.
2. V Černobylu.
3. Atomová elektrárna.
18
PŘÍBĚH
Chlapec a lososi
Ostrovy královny Charlotty leží asi sto kilometrů od západního pobřeží
Kanady. Své jméno dostaly podle anglické královny Charlotte, původně ale
každý ostrov nesl svůj vlastní, indiánský název. Od dob, kdy území obývaly
pouze indiánské kmeny se mnohé změnilo. Okolní moře brázdí motorové
čluny a oblohu protínají svými drahami letadla. Některé věci se ale nemění.
Velkou část obyvatelstva stále tvoří příslušníci indiánského kmene Haidů.
A mnozí z nich stejně jako dřív pro svou obživu loví lososy. A právě o nich
vypráví následující příběh.
Kdysi dávno žil v jedné vesnici na Ostrově divů malý chlapec jménem
Plavec. Byl bystrý i urostlý a jak napovídá jeho jméno, uměl výborně plavat.
Měl však jednu špatnou vlastnost, zle zacházel s rybami. Když muži
nalovené ryby vyhazovali z dlouhých cedrových kánoí, schválně šlapal na
jejich hlavy, a když mu matka připravila rybí maso, házel kosti nepořádně
do keřů, místo aby je vrátil do řeky, jak to dělali ostatní. „Proč to děláš?“
ptali se ho často jeho kamarádi. „Nemám je rád,“ říkal Plavec.
„A koneckonců, co na nich záleží, jsou to jenom ryby. A lososí maso už mi
pořádně leze krkem.“
Jednoho večera, když mu matka přinesla kousek pečeného lososa
k večeři, dostal Plavec zlost. Už to jíst nebude, rozhodl se. Ochutnal maso
a prohlásil: „Ten losos je zkažený. Musel leknout někde na mělčině.“ Vzal
úplně čerstvé maso a hodil ho do keřů poblíž ohniště. Jeden ze starších
indiánů viděl, co chlapec udělal, a zavolal si ho k sobě. „Neděláš dobře,“
řekl mu klidným, ale vážným hlasem. „Lososi nám dávají své maso a my
díky nim můžeme žít. Zaslouží si naši vděčnost, ne tvůj hněv.“ Chlapec
sklopil hlavu, ale jen proto, aby nebylo vidět, jak v něm vře zlost. Když se
chystal odejít, muž ho ještě rukou zadržel: „Můžeš si myslet, že na kousku
lososa ve velkém, převelikém světě nezáleží. Já ti říkám, že lidi můžeš
rozdělit na ty, kteří se chovají k přírodě za každých okolností správně a na
ty, kteří to nedělají. Za svůj dlouhý život jsem viděl lidi obojího druhu. Ale
skutečně dobrými lovci a muži byli jen ti, kteří se k přírodě chovali správně.
Příroda jim všechno jejich úsilí vrátila. A ještě jim dala mnoho navíc.“
Další den ráno probíhal jako obvykle. Muži vyrazili v kánoích na řeku
a děti si hrály na břehu v sluncem prohřáté vodě. Starší chlapci plavali dál
po proudu řeky a předháněli se, kdo bude rychlejší nebo kdo vydrží pod
vodou déle. Plavec jako obvykle plaval první. V té rychlosti si ale nevšiml,
19
že se dostává do proudu a ostatním se vzdaluje nikoli díky vlastní rychlosti,
ale proto, že proud je opravdu silný. Když si vzdálenost mezi sebou a svými
kamarády uvědomil, bylo už pozdě. Proti silnému proudu nezmohly nic ani
jeho svalnaté ruce. Voda ho strhla do hloubky. Zdálo se mu, jakoby se
všechno kolem něj vařilo, obrovské vodní masy se hnaly vpřed, a na něj
nebraly žádný ohled. V uších mu hučelo. Zpanikařil a začal se dusit. Někdy
těsně potom se měla ohlušující přítomnost změnit v tmu. A v konec.
Ale nic z toho se nestalo. Místo toho se Plavci začalo zdát, že voda řídne,
světlá a pak si uvědomil, že se už dávno přestal dusit. S čímž souviselo i jeho
podezření, že je dávno po smrti.
Nebyl. Plaval v čiré, lehce průhledné vodě hluboko pod ohlušujícími
proudy spolu s… spolu s kým vlastně? Zdálo se mu to, nebo ho někdo právě
jemně šťouchl do boku? Otevřel oči a uviděl kolem sebe zvláštní, velikánské
lososy, stříbřité a – ano, průhledné. A ti velicí lososi mezi sebou mluvili řečí,
které – a to bylo ze všeho nejdivnější, které on dobře rozuměl.
Připadalo mu, že všichni plavou k nějakému určitému cíli, stále hlouběji
a hlouběji. Plaval s nimi – nic jiného také dělat nemohl – protože se na něj
tlačili ze všech stran, až dole pod sebou spatřil členité a kamenité dno.
O něco později si všiml, že v dálce z něho na jednom místě vychází třpytivá
záře. Když se podíval tím směrem lépe, zjistil, že vlastně hledí na obrovské
město a že ta záře vychází z něj. A první lososi už do něj vplouvali.
Když dorazil spolu s lososy, kteří mu byli nejblíž, do podvodního města,
dva z lososů se ho ujali a přivedli ho k náčelníkovi. Chlapec mu vyprávěl,
jak se dostal do silného proudu a když už si myslel, že se utopil, uviděl pod
sebou jejich město. Náčelník mu zase řekl, že v lososím městě ho dobře znají
jako svého nepřítele. Přesto mu dovolil zůstat. Vysvětlil mu, že město je pro
lososy domovem, kam se vracejí, když svá těla odevzdají lidem jako
potravu.
Netrvalo dlouho a Plavec dostal hlad. Na medúzy plující okolo, ani na
plankton chuť neměl, a tak nezbývalo, než se svěřit se svým problémem
náčelníkovi. Ten mu k jeho překvapení dovolil ulovit si v horním proudu
jednoho čerstvého lososa. „Když vrátíš kosti lososa zpátky do proudu, jeho
duše bude smět přijít sem, do našeho města.“ kladl mu na srdce. A opravdu.
Pokaždé, když chlapec po jídle naházel kosti lososa zpátky do proudu,
z proudu se vynořil mohutný stříbrný losos a vydal se do města.
Jednoho dne, když Plavec do proudu vhodil kosti jako obvykle, uviděl,
že s lososem, který se z proudu vynořil, něco není v pořádku. Mrskal sebou
a sténal bolestí. Chlapec k němu rychle doplaval, aby zjistil, co se stalo,
20
a všiml si, že losos nemá jednu ze svých velkých ploutví. Začal rychle hledat.
Určitě zapomněl vrátit nějakou kost do proudu. Jakmile ji našel, hned ji hodil
za ostatními kostmi. A lososovi dorostla stříbrná ploutev a i bolest byla pryč.
Od té doby si hoch dával ještě větší pozor, aby všechny kosti do proudu
vrátil.
U Lososího
lidu
se
mu
zalíbilo.
Hry
lososích dětí byly
podobné jako ty
lidské – hrával
s malými lososy
na honěnou a na
schovávanou, tak
jako dřív se
svými vrstevníky
ve
vesnici.
Kromě toho se
rád procházel po
okolních kopcích plných korálů a vodních rostlin. Připomínaly mu louku
před chýšemi, na které rád běhal. Jen motýly tu nahrazovaly drobné, barvami
hýřící rybky a zem byla daleko pohyblivější a barevnější.
Za dlouhých večerů, kdy jas města pohasínal, hrávali lososi na ochotné
medúzy. To se medúzy seřadily podle velikosti a zkušení lososí hudebníci
na jejich průsvitná těla bubnovali svými neméně průsvitnými ploutvemi.
Bylo to krásné přízračné divadlo, které vydávalo roztodivné zvuky. Plavci
zněly asi jako plach-plach-plach. Kombinace těchto plach-plach ale
kupodivu vytvářely něco jako hudbu. Sice úplně jinou hudbu, než byla ta,
kterou Plavec znal ze země, ale přesto jí ve své podstatě velmi podobnou. Ta
se ve vodě někdy rozléhala s mohutností orchestru, jindy zas přecházela
v tklivou píseň některého sólisty.
Nutno podotknout, že asi nikde jinde na světě neexistuje nic podivnějšího
a pitvornějšího, než medúzí bál. Natřásání jejich kloboukovitých těl a vážné
pohyby chapadélek, která vypadala jako dlouhé zašpičatělé nohy – to vše
v něm vždycky vyvolalo salvu smíchu, který se mu dral z hrdla, ať se sebevíc
snažil zachovat vážnou tvář.
V podvodním městě tak strávil celou zimu. Všímal si toho, že těla jeho
lososích přátel se postupně mění. Lososi se zmenšovali, ale současně
21
zmohutněli tak, že přes ně přestalo být vidět. Když přišlo jaro, začali lososi
město opouštět a plavat zpět do svých rodných řek. V silném proudu všichni
zesílili natolik, že se zase mohli stát potravou pro lovce v kánoích.
S chlapcem se dělo to stejné, jenom místo toho, aby se stával chlapcem
z masa a kostí, se stal lososem, jako všichni ostatní.
Plul se svými druhy v lososí podobě mnoho dní, až byl také, stejně jako
pár jiných lososů, uloven. Když nad hladinou otevřel oči, uviděl kolem sebe
známou krajinu. A v kánoi si všiml i rybáře, který ho ulovil. Byl to jeho otec.
I ten se velmi podivil, protože přes tělo mladého lososa byl navlečen
měděný náramek, stejný, jako ten, který nosil jeho syn. Rychle lososa
dopravil domů a tam se ho ujala jeho matka. Po tři dny seděla u nádoby, do
které ho položila, a slzy jí stékaly do vody, v níž plaval. Po třech dnech začal
Plavec ztrácet svou lososí podobu. Nejdřív se mu změnil rybí obličej
v lidskou tvář a do osmi dní měl už celé tělo lidské.
Ve vesnici ho přijali s jásotem. Plavec se brzy stal slavným léčitelem
a učil svůj lid, čemu se naučil předtím sám u svých přátel pod vodou.
Vysvětlil jim, co se děje, když kosti snědených lososů nevrátí zpátky do řeky
a vyprávěl jim o velkém podvodním městě, ve kterém celou zimu spolu
s lososy žil.
Když se ve vesnici stalo něco zlého nebo měl prostě jen špatnou náladu,
odešel Plavec k řece, díval se do vody a myslel přitom na nedaleké moře
a podvodní město. „Tam, tam někde právě teď tančí medúzy“, říkal si.
A znovu a znovu se musel smát jejich obřadným pohybům a komickému
natřásání. Domů se vracel celý zkřehlý od dlouhého posedávání, ale šťastný.
„Co tě tak rozveselilo?“ ptali se ho jeho kamarádi z vesnice. Ale Plavec se
jen usmál a neodpovídal. Nikdy by nepochopili, co je tak krásného, veselého
a uklidňujícího na medúzím tanci.
Až jednou, když se přiblížila zima, spatřil Plavec v řece velkého lososa,
který byl zesláblý tak, že přes něj bylo téměř vidět. Vzal oštěp a rychle ho
zabil. V ten okamžik padl i on sám k zemi mrtvý. Ten stařičký losos byla ve
skutečnosti jeho stará, unavená duše.
Když lidé z vesnice našli jeho mrtvé tělo, hodili ho do řeky, jak si to
předtím přál. Tělo se v ní čtyřikrát otočilo a pak ho strhl silný proud do
hlubin – Plavec se vracel do velkého lososího města, které zářilo někde
hluboko pod temnou vodou silných proudů, tam, kde tančí medúzy a zní
hudba lososích písní; tam, kam žádné lidské oko není s to dohlédnout.
(podle haidského příběhu Berny)
22
LUŠTĚNKY
Velikonoční soutěž
Pomoz detektivovi Punťovi zjistit, kdo velikonočnímu zajíčkovi ukradl
všechny kraslice. Vylušti všechny čtyři nápovědy a napiš své řešení do
P. O. BOXU.
23
(Baby)
24
LITERÁRNÍ TVORBA ČLENŮ STŘEDISKA
Možná se už nesetkáme. Ztratím se ti v husté chumelenici. Zůstaneš stát
zcela oslepený vločkami. A už mě nikdy nenajdeš. Odveze tě trolejbus, který
náhle odbočí na chodník. Projede městem a porazí pouliční lampu. S dvěma
vztyčenými tykadly k nebi zmizí v dáli. Za velkého jiskření se svými
dlouhými tykadly dotkne drátů elektrického napětí a nabere rychlost.
Pomůžu ti sbalit kufr. Vezmi si všechno. Na dno neupřímný polibek, pár
vynucených obětí a vzpomínek zabalených do pláště jedné zimy. Vezmi si
všechny sny. Sny o tom, co se nemělo stát. Vezmi si i svou vůni. A navrch
kufru všechny naše rozhovory. Do kapes si nastrkej všechnu svoji zášť
a lhostejnost. A už odjeď. Odjeď, prosím.
(2/2015)
Svážu ti zápěstí šálou a přivážu tě k zábradlí. Nehol se, prosím. Polyká kávu
a škrtá sirkou. Prsty běhají po strunách nenaladěné kytary. V bouřce zhasíná
cigareta. Tikají hodinky na řetízku. Pod krempou černého klobouku píše na
bílý papír s vodotiskem. Maluje s rukama od barvy a její doteky jsou
otisknuty na jeho bílé košili. Miluji vás. Ztratila se v nekonečné řadě čísel.
Odfouknu řasu a namažu krajíc medem. Nejdřív máslem. Chyba. Zase.
Pořád je něco špatně. Až budu malý, vezmu si Alenku za ženu, slibuje Malý
princ. Tak ať. Jaká růže je ta správná? Bez trnů nebo s trny? Poletím jako
pták ohlušený výstřely děl. Už mlč, řekne, a nepochopení Tě srazí na kolena.
Sbíráš své slzy do konve a zaléváš jimi stromy, jejichž listy se barví dočerna.
Když ráno vyjdu z domu, budou pršet papíry. Nevěříš? Posbírám je
a nalepím na stěnu, ať mám na co psát. A pak se do ulic vekrade tma a pohltí
pouliční lampy. Sfouknu petrolejku a zavřu oči nad svým životem.
(12/2014)
Ráno. Sluneční paprsky se odrážejí od kouřící konvice s černým čajem. Na
tváři má nijaký výraz. Práce. Noc. Měsíční světlo zaplavující prázdnou
čajovou konvici. Další ráno s konvicí. Samota mu rozežírá čelo hlubokými
vráskami. Čas mu barví vlasy doběla. Nijakost jeho života mu kalí zrak.
Další rána s konvicí. Otázky týkající se smyslu života. Nenachází na ně
odpovědi. Ohlíží se za sebe a zaplavuje ho nekonečné prázdno. Ráno.
Sluneční paprsky se odrážejí od střepů čajové konvice. Zaplavují byt
s doširoka otevřeným oknem a navždy opuštěnou snídaní na stole.
(4/2014) (R)
25
jezera
často mám k večeru strach že
ta trhlina na rohu pokoje
jednoho dne praskne
a ven se vykutálí černý klubko
a z něj se stane
černá kočka
přeběhne někomu přes cestu a mě
potom odsoudí jako
osamělou slečnu
s podivnými schopnostmi
a proto musím co nejdřív najít
někde jinde
obyčejný dům
ze dřeva
jen s malou postelí a kalendářem
kalendářem jehož listy bych mohla trhat
stavět z nich loďky
a posílat je na jezera
/protože samoty jsou buďto zrcadla
nebo možná
utahané hladiny vodní
těhotné
odloženými děcky
a ušmudlanými větami pochyb/
hlavně ať se nevracejí
a nepočítají mi vrásky
a potopí se
a třeba přijdou vhod
stříbrným lžičkám
vodních panen
s okouny v tmavěmodrých vlasech
co zbude mi až přestane být
léto
nejde mi už o nic
než aby
mě někdo přikryl
když usnu přelomená do noci
a aby kdosi věděl
kdo jsem
kam jdu
a proč mám u levého oka
mateřské znaménko
jinak mi nejde o nic
nejsem
ta přirozeně šťastná dívka
s plavými vlasy
ne nejsem
a více poetické dívky
budou spát
na dnech vinných lisů
napjaté na strunách hudby
v temně zmáčených šatech
a usmívat se jako šumící potoky
na horách
nechci nic než aby kdosi věděl
co si to vyhvízdávám do dlaní
věděl o mých krásných bílých
koních
které nemám než za očima
a slyšel mě jak tančím
a jednou přikryl
co zbude mi až přestane být léto
(Dvě básničky, které
napsala za svých mladých
let Berny.)
26
NELICHOTIVÉ FOTEŠKY
27
(Foto: Klok & R)
28
RADY PRO DOMÁCNOST
Zahrada aneb nezapomeňte na fóliovník
Duben. Není nic neobvyklého, že v tomto měsíci mnozí zahrádkáři
propadají panice a zasévají její semena i do vlastních řad. Časopis Zahrádkář
se bez dlouhých oklik vrhá k jádru problému: „ jen když si vezmete, kolik je
toho nutné stihnout. Něco vysít, něco vysázet, vybrat nové odrůdy, to
přihnojit, tamto okopat, alespoň trochu vyplít záhony po zimě, už jen od
představy ruce bolí…“ A to ještě na leccos zapomněli. Aplikovat postřik na
ovocné stromy, zprovoznit čerpadlo na vodu... nicméně nenechme se zmást.
To, co si na jaře zaslouží naši pozornost, je především fóliovník.
Fóliovníky jsou velice citlivé na sníh a vůbec nepohodu počasí, jaká
v zimě často vládne. Z honosné stavby z latí a fólií, v jejímž teple nám ještě
na podzim dozrávala poslední rajčata, se přes zimu nezřídka stane roztřepená
změť tyček a protrženého igelitu hrozící spadnutím. Na jaře je naprosto
nezbytné fóliovník opravit, pokud nechceme riskovat, že se jednoho
krásného dne majestátně zřítí a pohřbí všechno, co jsme v něm pěstovali.
Při opravování se nechte vést zahrádkářskou intuicí, která už vám sama
napoví, kde co podložit, který igelit přelepit izolepou, kterou laťku přitlouci
hřebíčkem a kterou už raději vyměnit. Mám-li se vrátit k tradici našich
babiček, moje babička jarní úpravy fóliovníku řešila tak, že měnila polohu
cihel, naskládaných kolem fóliovníku, podle aktuálního vychýlení stavby na
tu či onu stranu. Fóliovník jí nikdy nespadl.
No a pokud ho ještě nemáte, doporučuji si ho pořídit. Stavba to není
bůhvíjak složitá a výdaje za ni nijak závratné (památný babiččin fóliovník
byl odhadcem nemovitostí oceněn na pouhých dvacet korun), přičemž její
užitečnost mnohokrát vynahradí všechnu námahu.
K postupu výroby fóliovníku nechme promluvit zahrádkáře Jeroma,
který se do ní pustil svařováním plastových trubek: Svařování jde rychle.
Večer jsem měl kus sítě - pláště hotov a zkusil jsem jej ohnout jeho okraji
k zemi. Působil poněkud gumově. Druhý den jsem pokračoval, večer byla síť
hotová. Nezapomněl jsem přivařit do poloviny stropního nosníku téčko
s půlcoulovým vývodem pro napouštění vody. Do krajních příčných nosníků
jsem voperoval téčka potřebná pro napojení předku s dvířky a zadku, který
je celý napevno.
Fóliovník lze postavit rozličným způsobem, svařování trubek rozhodně
není jediný způsob. Solidní skleník lze vyrobit například stlučením starých,
29
již nepoužívaných oken. Nízkonákladově vytápěný fóliovník získáme zase
jeho umístěním v těsném sousedství prasečího chlívku. Vše záleží jen na
dobrém nápadu.
(Za pomoci zahrádkáře Jeroma
htttp://www.zahradkarjerome.cz/foliovnik.html a časopisu Zahrádkář
zpracovala Berny.)
REKLAMA
AMÁLKA ®
30
KEEP CALM AND BE CREATIVE
Jak si vyrobit minizahrádku
Co budu potřebovat: plechovku, akrylové barvy, lak na vlasy, kamínky,
písek, hlínu, sukulenty.
1. Umyjte
plechovku
a zespodu do ní pomocí
hřebíku
nebo
vrtačky
udělejte tři dírky.
2. Plechovku
natřete
akrylovými
barvami
a nechte ji den zaschnout.
Aby barva lépe držela,
přestříkejte ji obyčejným
lakem na vlasy.
3. Dospodu plechovky (asi do
⅓)
nasypejte
kamínky
a zasypejte je trochou písku.
Zbylý písek rozmíchejte
v poměru 1:2 (písek:hlína,
poměr nemusí být přesný,
nejlepší míra je od oka) a nasypte rozpoměrovanou směs do
plechovkokvětináče.
4. Nakonec zasaďte sukulenty (můžete je koupit v každém
květinářství, nebo si jich pár uloupnout někde v městské divoké
přírodě). Kolem každé rostlinky nechte trochu místa, protože se moc
rády množí. Po zasazení je nezapomeňte zalít, ale moc to
nepřehánějte! Sukulenty mají rádi sušší prostředí.
(Pomněnka)
31
FTIPNÍK
1. PONDĚLÍ- PÁTEK, STŘEDA - PÁTEK, PÁTEK - PÁTEK, víte co to
je? Robinsonův sexuální život.
2. Ruský zbohatlík chytí zlatou rybku, zálibně si ji prohlíží a povídá: „Co
pro tebe, ty chudinko zlatá, můžu udělat?“
3. Policisté najdou před gymnáziem mrtvého. Píší protokol. „S jakým „i“ se
píše gymnázium?“ „To tedy nevím. Víš co? Přeneseme ho raději před
poštu.“
4. Farář čte kázání. Zezadu se k němu přimotá kostelník a šeptá mu: „Otče,
na chóru hrají poker.“ A kněz mu šeptem odpoví: „Díky, ale nejdřív musím
dokončit to kázání.“
5. Jak vypadají inteligentní lidé v USA? Jako turisté.
6. Dva nezkušení horolezci spadnou do rokle a jeden z nich říká: „Kéž by
tu byl Boryš! Ten by nám pomohl.“ A po chvíli zase. Takhle to říká celý
den. Večer už tomu druhému došla trpělivost a ptá se: „Co máš pořád s tím
Boryšem?“ A první odpovídá: „No, v naší hymně se přece zpívá: Boryš-umípo-skalinách...“
7. Tisková zpráva policie: „Probíhá pátrání po zákeřném teroristovi, který
unesl dnes ráno v Praze autobus plný japonských turistů. Policie má
v současné době k dispozici šest tisíc jeho fotografií.“
8. Baví se Američan, Japonec a Slovák, jak u nich staví tunel. Američan:
„My máme speciální software, který řídí razící stroje, takže se z obou stran
potkají s přesností plus mínus 20 cm.“ Japonec: „My máme speciální
laserově naváděné stroje a razící čety se trefí plus mínus 1 cm.“ Slovák: „Nu
u nás, dá-li pan Boh, trafíme sa úplne presně. A nedá-li pan Boh, budeme
mať tunely dva.“
9. Na česko-slovenské hranici probíhá válečný konflikt. Vojáci na obou
stranách fronty leží v zákopech za strašného počasí. Jeden z Čechů to čekání
32
již nevydrží a ptá se svých kolegů, jak se vzdát. Oni mu ochotně poradí, že
musí volat o mír ve slovenštině, to jest „mier,mier!“
On je poslechne, vyběhne ze zákopu a volá „mier,mier!“ Z druhé strany
fronty se ozve „Veď mierim, len trocha postoj!“
10. Ptají se Fina: „Jaké to bylo tento rok u vás v létě?“ Fin na na to: „Nevím,
já jsem byl oba dva dny opilý.“
(Baby)
LITREČR
Dlouho
jsem
přemýšlela,
jaké
básně by byly ideální
pro oslavu 10. výdeje
Pavlače3. A protože
klasickou poezií jste
určitě zásobení ze
všech stran, rozhodla
jsem se pro revoluční
řešení.
V roce 2010 byl v noci z 20. na 21. srpna realizován projekt Básníci na
ulici, v jehož rámci byly v předem vybraných ulicích nastříkány sprejem na
chodníky verše českých básníků. Guerilla poetring je pro změnu akce, kdy
lidé urývají po městě své básně na papírcích. Tato akce vznikla v rámci
Festivalu v ulicích, projektu Blanky Fišerové.
Proto mám pro vás jakousi výzvu! Vytvořte vlastní báseň nebo si vyberte
nějakou od vašeho oblíbeného autora, napište ji na papír a rafinovaně ji
schovte na nějaké veřejné místo nebo ji prostě napište křídou na chodník.
Jsem si jistá, že tím zpříjemníte někomu den. Výtvor pak můžete vyfotit
a pochlubit se tím naší redakci. ;-)
(Pomněnka)
33
VYLOVENO Z P. O. BOXU
Milý Fantomasi, který jsi s láskou vložil do P. O. boxu list o porušování
pravidel českého pravopisu mnou,
svou chybu v čárce plně uznávám a děkuju za upozornění týkající se míry
zapálenosti mé osoby, avšak musím podotknout, že obsah Tvého
fantomasího listu byl taktéž kompromitující. Tak nám to tedy nepálí asi
oběma… Chci poukázat na to, že uvozovky v českém jazyce se píšou jedině
ve tvaru „“ a že jedna z Tvých čárek nenašla v textu to správné místo.
Jinak jsem ráda za upozornění, avšak přišlo mi poněkud neoprávněné,
pokud ani ty neovládáš pravopis na výbornou. Možná jsi neočekával
takovou až zlou reakci, jenže já jsem na pravopis velmi háklivá, tak mi to
nedalo nereagovat.
(R)
V P. O. boxu taktéž přistál následující vzkaz o Klokově národnosti,
o jehož pravdivosti není redakce moc přesvědčena, ale vyhovíme pisatelově
přání ho publikovat.
Klok je
Američan.
PŘÍŠTĚ
Kdy takové příště nastane, není zatím kvůli maturitnímu
a přijímačovému vytížení samozvané šéfredaktorky zcela jasné (je možné,
že spíše až na konci tohoto školního roku, sledujte každopádně nástěnky na
srubu), avšak už teď se můžete se těšit na článek od Quency o něčem
anglickém, interview s minulými vydavateli Pavlače nebo rady, jak se
správně připravit na ples a na mnohé další. Teď zkrátka jedem na kvalitu
a omezujeme kvantitu. 
34
PAVLAČ ³
Vydavatel: samozvané vydavatelství PN ³ sponzorované firmou
T-Mobile :)
Redakce
Vedoucí redaktoři rubrik: Green (Vše nejlepšejší), Arya (Bravíčko a
Tady to bude tepat), Klok (Nelichotivé fotečky), Pomněnka (Litrečr a Keep
calm and be creative), Iwy (Hádej, kdo jsem!), Baby (Luštěnky, Ftipník
a Komiks), Ronja (Hot news, Interview a Anketa) a Berny (Příběh a Rady
pro domácnost)
Šéfredaktor: Ronja
Dubnoví přispěvovatelé do rubriky Středisko v pohybu: Cvrček, Jiskra,
Green a Berny
Ostatní redaktoři: Tor
Zpravodaj pro Velkou Británii: Snoopy
Dubnoví externisté: Jiskra a Cvrček
Hlavní fotograf: Klok
Internetové vydání: Tor, www.genserek.cz (záložka střediskový časopis
na domovské stránce)
Kanál na Jútůb: https://www.youtube.com/playlist?list=PLfn_8EKZMAequ68PKmPyrQIB9OIB-Pem
Adresa redakce: P. O. box Pavlač na třetí, srub (chodba)
Milénova 16, 638 00 Brno – Lesná
Email: [email protected]
Tisk: paní Mácalová & Borůvka
Tisk titulních stran: paní Ronjová
Stránkování: Tulák
Toto číslo vychází: v druhé polovině měsíce dubna
Příští číslo vychází: já neviem už (sledujte propagaci v klubovnách a budete
znát přesnější datum)
35