10/09

* HLAVANOVSKÝ OBČASNÍK *
Hlavanovské noviny
Denního stacionáře EXODUS
č. 3 /ročník III./ 2010
•
•
•
•
•
•
•
9.6. – Klášter Teplá
9.6. – Výstava Jana Saudka
10.6. – Minigolf pod zámkem
Kozel
17.6. – Výlet na zámek Kozel
19.6. – Bylinky v klášteře
dominikánů na Jiráskově náměstí
v Plzni
24.6. – Výlet na zámek Nebílovy
26.6. – Hypocentrum Jitřenka
v Koterově
Vážení čtenáři, i když je doba prázdnin a dovolených,
nezahálíme. K pracovní činnosti přidáme nějaký ten
výlet, návštěvu výstav a muzeí. A že je co obdivovat a
prohlížet, to můžete posoudit sami přečtením si
našeho občasníku.
levobočka Sezemy a jeho manželky Dobroslavy
Černínové, byl scestovalý šlechtic, který se zúčastnil 3.
křížové výpravy, ale po jejím rozchodu u Říma založil
s povolením papežů Celestina III. a Innocence III.
mužský premonstrátský klášter Teplou a po roce 1202
jeho ženský protějšek Chotěšov. Po ztrátě syna a
manželky vstoupil Hroznata do řádu a stal se
správcem klášterního majetku, který mu věnoval. V
této funkci byl v květnu 1217 zajat chebskými rytíři,
kteří byli nepřátelé kláštera. Jelikož nesložil
požadované výkupné, byl umořen ve vězení hlady dne
14. července téhož roku. Klášter jeho tělo vykoupil a
pohřbil v klášterním kostele před hlavním oltářem, jak
to bylo pro zakladatele obvyklé. Hroznatův kamenný
sarkofág dodnes svědčí o honosnosti jeho pohřbu. Po
Hroznatově smrti se vyvinula k jeho osobnosti zbožná
úcta jako k mučedníku pro spravedlnost. Jejím
vyvrcholením bylo prohlášení světce blahoslaveným
roku 1897 a o sto let později patronem plzeňské
diecéze. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v kapli
vlastního patrocinia a ve výroční den jeho smrti do
kláštera putují političtí vězňové z období nacismu a
komunismu.
2.6. - Klášter Teplá
Asi 50 km od Plzně směrem na M. Lázně se nachází
překrásný klášter Teplá. Jako mnohé české památky
byl i tento objekt během totalitního režimu
zdevastován. Od počátku devadesátých let se
postupně renovuje. Rozhodli jsme se tuto památku
navštívit a opět se dozvědět něco z naší české historie.
Též obdivovat architekturu, varhany, z nichž jedny
čítají cca 2 000 píšťal, barokní knihovnu, klášterní
kostel, klášterní portál a další zajímavosti.
Z historie: Klášter premonstrátů Teplá byl založen
mezi léty 1193 až 1197 českým dvořanem Hroznatou
Tepelským z Ovence před 1170. Ten do kláštera uvedl
z pražského Strahova řeholníky řádu premonstrátů,
založeného roku 1120 magdeburským biskupem, sv.
Norbertem z Xanten. Velmož obdržel toto území
kolem tržní osady Teplá od panovníka ke kolonizaci a
zabezpečení západní hranice českého státu. Zakládací
listina z března roku 1197 je cenným dokladem.
Hroznata byl syn pravděpodobně přemyslovského
Tepelský klášter se na 800 let stal centrem kultivace
kraje po stránce duchovní, kulturní i hospodářské.
Klášterní kostel se stal od 13. století rodovým
pohřebištěm pánů z Gutštejna, kteří byli
Hroznatovými příbuznými a měli ve znaku rovněž
troje jelení paroží. Dále se odštěpily rody pánů z
Vrtby, z Bělé, z Pušperka, z Krašova a z Krašovic.
Donátory byli rovněž páni ze Žeberka. V pohnuté
klášterní historii se střídala období vzestupů a pádů.
Klášter šestkrát vyhořel. Roku 1278 byl poprvé
vypleněn. Roku 1381 podlehli řeholníci i okolní české
obyvatelstvo moru, což opat Bohuš z Otošic (1384 1411) řešil povoláváním německých kolonistů.
Počátkem 15. století proslul jako bibliofil
(objednavatel známého Sulkova misálu) a válečník
chotěšovský probošt Sulek z Riesenburku (1386 1412). V první třetině století sice klášter ušel
husitskému zpustošení, ale roku 1467 jej vyplenila
okolní šlechta odplatou za to, že opat byl stoupencem
krále Jiřího z Poděbrad.
Současnost: Zaujala nás knihovna, která je nejen
obrovská, ale též překrásná co se architektury týče. Je
postavena v barokním slohu, čítá kolem 100 000
svazků. Z nejstarších knih se však dochovaly pouze
jednotliviny, jako Poenitentionale přibližně z roku 830
nebo Život bratra Hroznaty, který vznikl v klášteře
kolem roku 1259. Od druhé poloviny 15. století je
možno uvažovat i o příjmu prvotisků, ale jejich
nejstarší exempláře mohly vzít za své při plenění
kláštera roku 1467. Nejstarší dochovaný prvotisk
pochází až z roku 1470. Po obsahové stránce zde
logicky převládá teologie, liturgická díla, různá
vydání bible a scholastická filozofie, dále církevní
právo, patristika, martyrologia, traktáty, historie, méně
již přírodověda, lékařství , učebnice latiny, díla
klasická a okrajově i exaktní vědy jako např.
matematika či astronomie. Zřejmě již nenahraditelné
ztráty utrpěla klášterní knihovna při drancování
objektu po skončení 2. světové války, 3. září 1945.
Ať je historie jaká chce, v každém případě je klášter
dominantou a smekáme před uměním našich předků.
Narodil se 13.5.1935 jako mladší dvojče kreslíře Káji
Saudka. Na sklonku války se pro svůj židovský původ
ocitl v Osvětimi, v části tábora, kde byla samá
dvojčata, na nichž němečtí nacističtí lékaři konali
pokusy. Jako malý zažil hlad a fyzické utrpení, viděl
kolem sebe umírat nevinné lidi, Jan i jeho bratr přežili.
V roce 1948 do jeho života opět nešťastně zasáhnou
dějiny. Díky svému původu, tentokrát třídnímu je opět
diskriminován. Nemůže jít na školu a musí se spokojit
s dělnickým povoláním. Od roku 1950 do roku 1983
pracuje v tiskárně. Začíná fotografovat. Skutečně
známým se stává až ve druhé polovině 60.let, kdy má
první výstavy v zahraničí. Z této doby pocházejí jeho
první významné práce.
Co nás nejvíce zaujalo, to jsou portréty českých
špičkových sportovců jako např. desetibojaře Romana
Šebrleho,
oštěpařky
Báry
Špotákové,
či
rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Též fotografie
známých českých herců, hereček, zpěváků a zpěvaček.
Na téměř všech fotografiích nechybí Saudkova
proslulá zeď, která je charakteristická pro jeho tvorbu
a stala se významným znakem jeho fotografií.
9.6. - Výstava Jana Saudka
Nejdříve procházka rozkvetlými Křižíkovými sady
směrem k muzeu, kde jsme se setkali s dalšími
uživateli. Dále vstup do muzea shlédnout výstavu
fotografií. Jedněmi zatracován, druhými obdivován.
To je fotograf Jan Saudek, jehož fotografie jsme měli
možnost obdivovat v Západočeském muzeu v Plzni.
10.6. - Minigolf u zámku Kozel
Jan Saudek je světově nejproslulejším českým
fotografem současnosti s více než 400 samostatnými
výstavami po celém světě. Je zastoupen ve všech
prestižních světových muzeích a uměleckých galeriích.
Je jedním z nejvýznamnějších českých fotografů.
Naše spolupráce s Denním stacionářem Pohodička
nadále trvá, a proto jsme využili další pozvání
tentokrát na minigolf. Areál s minigolfem se jmenuje
Pohoda a nachází se u břehu řeky Úslavy v prostředí
parkové krajiny zámku Kozel, kde lze najít klid a
skutečnou pohodu. Tento areál nabízí sportovní vyžití
při hře minigolfu, lze si zahrát kuželky jak dráhové,
tak i závěsné, zapinkat si stolní tenis, či si zahrát
překážkový billiard /PIT-PAT/. My jsme se soustředili
na minigolf. Pepa s Martinem se dříve s touto hrou
setkali, tudíž se to na hře projevilo. Ostatní uživatelé
se zpočátku s holemi a míčkem seznamovali, což ale
netrvalo dlouho a s velkým nasazením se vrhli do hry.
Všichni se přesvědčili, že minigolf může hrát téměř
každý. Počasí bylo skvělé, snad tentokrát až příliš
horko.
To nám však nevadilo, neboť po předešlých
zkušenostech víme, že když stacionář Exodus jede na
výlet, většinou prší, nebo je pod mrakem. Tzv. zákon
schválnosti tentokrát neplatil a určitě se do tohoto
sportovního areálu vrátíme.
korálky. Filcujeme velikonoční vajíčka, míčky,
ozdobné obrázky na tašky nebo třeba květiny. Fantazii
se meze nekladou a je jen na vás, jakou techniku
zvolíte.
Filcování zaujalo paní Janu nebo slečnu Veroniku.
Propichováním vlny do podkladu na speciální
podložce
(kartáč,
lze
nahradit
molitanem,
polystyrenem) nám po chvilce trpělivosti vznikají
nádherné tvary či obrázky. Lze využít i speciální
šablony k filcování určené, díky kterým lehce držíte
požadovaný tvar. Tyto šablony jsou vhodné zejména
pro začátečníky. Ze vzniklých tvarů se pak lehce
vytvoří například trojrozměrná květina.
17.6. – Na zámku Kozel
Z pracovní činnosti
Filcování
Filcování neboli plstění patří mezi tradiční techniky,
jejichž popularita v poslední době opět vzkvétá. Tato
technika zpracování barvené ovčí nebo umělé vlny
nám umožňuje vytvořit módní a bytové doplňky,
dekorace, oblečení, hračky. Filcování má neomezené
možnosti tvorby (obrázky, figurky, taštičky, míčky,..)
a je vhodné pro začátečníky i pokročilé.
Filcovat můžeme různými technikami: Filcování
pomocí vlhka a tepla (květiny, míčky,...), nuno
filcování ( jako podklad se používá většinou hedvábí,
vznikají tak originální šály), filcování jehlou (suchá
technika, figurky, obrázky,...). Opakovanými vpichy
jehlou do chuchvalce vyčištěného a vyčesaného
vlněného vlákna, vznikne pevný materiál.
V našem stacionáři vede filcování terapeutka Kristýna,
filcujeme převážně suchou technikou. Lze vyrobit
neuvěřitelné množství tvarů a výrobků. Touto
technikou vytvoříte kabelku, míček, nebo třeba
Lovecký klasicistní zámek Kozel v okrese Plzeň -Jih
je turisty hojně navštěvovaným zámkem. Mezi takové
návštěvníky patříme i my, ze stacionáře Exodus,
neboť tento zámek navštěvujeme téměř každý rok.
Nedávno jsme si byli v podzámčí zahrát minigolf a
nyní to byla prohlídka zámeckých prostor spojená se
zajímavou výstavou soch výtvarníka Olbrama Zoubka.
Narodil se v Praze roku 1926. Střídavě žije v Praze a v
Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan. Stal
se členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa a
Nové skupiny, je též členem Umělecké besedy. O.
Zoubek je autorem posmrtných masek Jana Palacha a
Jana Zajíce a Pomníku obětem komunismu na Petříně.
Sochy lze vidět v klášterní zahradě v Litomyšli, též na
pražském Jižním Městě. Opět jsme obdivovali
zámecké prostory a nad Zámeckým rybníkem se
rozprostírající se překrásný anglický park jehož
podoba pochází od kozelského zahradníka F. X.
France /1838 - 1910/. Raritou, za níž se na Kozel také
jezdí, je i mohutný strom tulipánovník liliovitý, jehož
květy i listy jsou předmětem obdivu laiků i odborníků.
Ten byl právě v rozkvětu. Po prohlídce a milé
procházce parkem jsme si zašli na kávičku, kdo chtěl,
dal si zmrzlinu či něco sladkého "na zub".
19.6. - Bylinky v klášteře dominikánů na
Jiráskově náměstí
technologie barvení látek. Evropští barvíři se pak
snažili
dosáhnout
stejné
dokonalosti.
Jedna z nejstarších technik batikování, používaná
u nás je modrotisk - modrá tkanina s bílým
vzorem. Jde vlastně o vyvazovanou batiku. Látka
byla před barvením na určitých místech pevně
sešita nebo ovázána, takže barvivo nemohlo k
látce proniknout a zůstávaly zde čistě bílé skvrny.
Bylinky v klášteře. Tak se jmenovala výstava léčivých
rostlin, kterou na sobotu 19. června připravila v
klášteře dominikánů v Plzni na Jiráskově náměstí
Římskokatolická farnost Plzeň - Slovany. Začátek byl
ve 14 hodin, kdy se žehnalo bylinám, v 15 hodin
promítala ing. Jitka Šmolíková fotografie bylinek a v
16 hodin pak proběhla přednáška fr. Šimona na téma
Hildegarda z Bingenu.
Dále byla pro veřejnost připravena výtvarná dílna pod
odborným vedením ing. Jitky Šmolíkové, nechyběla
ochutnávka čajů, prodej výrobků Fair Trade, produktů
z klášterů a knih nakladatelství Krystal a prohlídka
klášterní zahrady. Na této akci jsme se prezentovali i
my ze stacionáře Exodus. Návštěvníci si mohli koupit
různé sáčky na bylinky dekorované ubrouskovou
technikou, vonné pytlíčky s mateřídouškou a
levandulí, vonné polštářky jak vyšívané, tak i opět
zdobené ubrousky. To vše vytvořili naši uživatelé.
Z pracovní činnosti
Batikování
Batika má svůj původ na asijském kontinentu Číně a Indii, ale také v Africe. V Evropě se batika
ujala poměrně pozdě, i když zde nebyla úplně
neznámou technikou. Značného rozmachu batika
zaznamenala v 18. století, kdy obchodní cesty
Evropanů k břehům Asie umožňovaly nejen
nákup exotických tkanin, ale i poznání
Tak vznikaly postupně různé motivy proložené
rovnými linkami, vlnovkami či klikatinami.
Vyvazovaná batika se na rozdíl od voskové batiky
nevytváří podle vzoru předem předkresleného na papír
a pak na látku, ale vzor se tvoří vyvazováním nebo
šitím podle vlastní představy. Látka se různě skládá,
překládá. Při vyvazované a šité batice nelze předem s
jistotou určit kontury a tvar budoucího vzoru, což
práci nijak neznehodnocuje, ale naopak je osobitým
znakem této techniky. Nikdy se přesně neví co
vznikne
za
kresbu.
Vyvazovanou batiku si zkusil Vašek Skala s pomocí
terapeutky Jindřišky. Nejdříve jsme látku různě
skládali, převazovali provázkem a s co největší silou
zavázali. V hrnci si předem připravili horkou lázeň s
barvou a trochou soli. Po určité době jsme látku
vyndali, v jiné nádobě s čistou vodou a octem
vymáchali a hlavně barvu ustálili. Až když byla voda
po máchání čistá, mohli jsme začít s rozvazováním.
Některou látku jsme znovu vyvázali a obarvili v jiné
barvě. To abychom docílili různobarevného efektu. Po
úplném rozvázání jsme ještě jednou vše vymáchali a
pověsili bez ždímání. Nakonec ještě vlhkou látku
vyžehlili. Z hotových batikovaných látek se dají ušít
např. plážové tašky, polštáře, peněženky, vonné
pytlíčky zdobené krajkou. Sami můžete, vážení a milí
čtenáři a příznivci našeho zařízení, posoudit dle
přiložených fotografií, jak se nám batika povedla. Při
dalším batikování zkusíme tzv. sypanou batiku. Už
nyní se s uživateli těšíme na tuto výtvarnou činnost.
29.6. - Hipocentrum Jitřenka v Koterově
24.6. - Zámek Nebílovy
Tak jako zámek Kozel, tak i nebílovský zámek je
námi často navštěvován. Je nedaleko Plzně, nemusíme
dlouho cestovat a vždy je co obdivovat, zvláště
postupně nově zrekonstruované místnosti. V objektu
zámku lze porovnávat jak vypadaly prostory před
rekonstrukcí a již zrekonstruované.
Nádvoří nabízí příjemné a klidné posezení, lze
obdivovat kapli, nebo se jen tak procházet. Autorem
současné podoby zámku byl vídeňský dvorský
architekt Johann Lucas von Hildebrandt. Stavbu v
Nebílovech realizoval jako své první velké dílo
plzeňský stavitel a architekt Jakub Auguston.
Nebílovský zámek je úzce spjat se jménem hraběte
Adama Jindřicha ze Steinau, císařského generála,
maršála Benátské republiky, generála-polního maršála
Saského krále, atd... Poté, co se po bouřlivých létech
válečných, mnoha zraněních i osobních útrapách
válečník od Rigy či vítěz nad Turky u Nových Zámků
rozhodl uchýlit do ústraní, zakoupil na doporučení
hraběte z Jana z Wrtby v roce 1705 zdejší panství a i s
rodinou se přestěhoval na starý zámek. Maršál se však
novostavby zámku nedočkal. Umírá v roce 1712 a
panství dědí jeho dcera, vzdělaná a uměnímilovná
Marie Terezie, provdaná za Františka Václava z
Wrtby, bratra výše zmíněného Nejvyššího purkrabí
království Českého. Zámek je posléze prodán
Černínům a před rokem 1720 stavebně dokončen.
Čas od času jezdíme s našimi uživateli do hipocentra
Jitřenka v Koterově, což je organizace, která
poskytuje služby v sociálně-zdravotní oblasti. Jitřenku
navštěvujeme již několik let a je to skvělá příležitost
jak se kontaktovat se zvířaty, v tomto případě s koňmi.
Zároveň využít projížďku na koňském hřbetu. Při
příjezdu do areálu hipocentra Jitřenka nás pan Hýža
nejdříve seznámil s plemeny koní, jejich chovem,
dozvěděli jsme se jakého věku se koně dožívají, jaké
mohou mít zdravotní problémy, jak je důležité
porozumět koním, nepodceňovat jejich inteligenci.
Měli jsme možnost prohlédnout si ustájení pro jejich
koníky, jak vypadají jezdecké postroje, čím vším se
koně krmí a samozřejmě jak je nutné se o koně starat,
což je každodenní prací. Po poutavém vyprávění pana
Hýži přišlo to nejkrásnější, pro některé naše uživatele
premiéra, a to svezení se na koňském hřbetu.
Připravená byla kobylka Bára a valach Bohouš.
Bohouš je pracovní jméno, jinak se jmenuje
"Generalissimus Fára XXXVIII-10". Jde o
Starokladrubského Bělouše a v kohoutku má cca172
cm. Kobylka Bára je nová.
Návštěva hipocentra byla skvělá, počasí nám přálo a
koníkům jsme poděkovali podáním námi přineseného
suchého chleba a jablíček. Tímto děkujeme panu
Hýžovi a asistence, kteří se nám celé dopoledne plně
věnovali.
*
Všem čtenářům a příznivcům stacionáře Exodus
přejeme krásné sluníčkové léto.
J. Tesařová, K. Lavičková a všichni uživatelé
stacionáře Exodus.
/Více foto na : www.exodus.cz/