khodlové - Alois Sassmann

KHODLOVÉ
z Ústalče, Letov, Rabí a Českých Budějovic
Jan Khodl (Thadl) v Ústalči berní rule panství Nalžovy 1654 (NA Praha)
Příjmení KHODL
Dle knihy Dr. Josefa Beneše „Německá příjmení u Čechů“ se toto příjmení vyskytuje ve
tvarech Kodl, Khodl, Chodl (což můžeme potvrdit z naší genealogické práce). Jde o německý
zdomácnělý tvar (lidovou podobu) křestního jména Karel. Na území, kde naši předkové
mluvili bavorským nářečím se někdy vyslovovalo a přejímalo k jako kch nebo jen ch
(Kchodl, Chodl).
Dle registru obyvatelstva žili k 31. 10. 1999 v České republice pouze 33 muži s příjmením
Khodl. Toto příjmení je tak v pořadí četnosti příjmení v ČR až na 19 470. místě. K tomu
samému datu žilo v ČR 42 žen s příjmením Khodlová, což je 16746. místo v pořadí četnosti
příjmení.
1
ÚSTALEČ
KOLÉBKA RODU KHODLŮ
Ústaleč na katastru 19. století
Kolébkou naší rodové větve Khodlů je obec ÚSTALEČ, (dříve Austalecz), ležící 8
km jižně od Plánice v okrese Klatovy. Poprvé je tato ves připomínána v Deskách
zemských až roku 1544, kdy ji koupil ke své neprochovské tvrzi Petr Zmrzlík ze
Svojšína.
Ke tvrzi Neprochovy patřila ves Ústaleč až do roku 1590, kdy byla po smrti Jiříka
Hasištejnského z Lobkovic, majitele tvrze v Neprochovech, připojena k panství
2
nalžovskému.
Roku 1591 koupil panství Nalžovy a tvrz s dvorem v Neprochovech (kam Ústaleč
patřila) Karel Švihovský z Rýzmberka na Horažďovicích. Ale Karel zemřel již roku
1593 a panství Nalžovy se statkem Neprochovem zdědil jeho strýc Bedřich
Švihovský z Rýzmberka. Bedřich prý býval na své poddané laskavý a zároveň
dobře hospodařil na svých statcích. Byl také císařským radou a hejtmanem kraje
prácheňského. Když začala třicetiletá válka (1618-1648), byl mu roku 1619
uherským vojskem popleněn zámek v Nalžovech a bylo odtud odneseno zlata a
stříbra a klenotů za čtyři tisíce zlatých. Několik služebníků, kteří zámek hájili, bylo
zabito a nalžovského pána stihla při útěku velká bouře. Jeho kůň se splašil a Bedřich
(potlučený pádem) do smrti kulhal. Protože se postavil proti katolickým Habsburkům,
měl být potrestán, ale trest mu byl za "pokání" odpuštěn. Zemřel v zimě roku 1625,
když ještě předtím přikoupil k Nalžovám statek Čejkovy.
Protože byl Bedřich z Rýzmburka dobrým hospodářem, nechal zhotovit roku 1601
gruntovní knihu pro velkostatek Nalžovy, která popisuje převody majetků již od
roku 1598. Tato gruntovní kniha nám podává nejstarší známé zprávy o našich
předcích - Khodlech.
NEJSTARŠÍ KODLOVÉ - KHODLOVÉ
Ze zápisů se dozvídáme, že roku 1598, tedy před více jak 400 lety, koupil
Kvildovskou chalupu v Ústalči Matěj KODLA za 40 kop grošů míšeňských. Matěj
splácel pravidelně povinné podíly dědicům. Roku 1608 je pak poprvé zapsán jako
Matěj KHODL. Od té doby kolísá zápis stále mezi Kodla a Khodl.
Roku 1609 vyměnil Matěj KHODL tuto svou chalupu za grunt HAVRDOVSKÝ v
Ústalči. V zápisech na grunt Havrdy je Matěj uveden dvěma způsoby: Matěj KODL a
Matěj KUDL.
Vejruňky (=podíly) splácel poctivě až do roku 1619, kdy (jak výše uvedeno)
nalžovské panství přepadli a vyplenili uherští vojáci. Matěj tak mohl vyplácet podíly
dědicům až v letech 1623, 1627 a 1628. Pak již nemohl pro bídu platit nic.
3
Asi na počátku roku 1637 tento Matěj Khodl zemřel a dne 6. března 1637 při "soudě
podle prošacování (=odhadu) rychtáře a konšelův vsi Austalče " ujal tento grunt se
vším k němu příslušenstvím v ceně 150 kop syn Jan KHODL.
Z vypočítávání podílů se dozvídáme jména všech synů zemřelého Matěje "Khodle".
Byli to:
-- Jan Khodl
-- Kříž Khodl (Kříž=Kryštof)
-- Jiřík Khodl
Matěj Kodla v Ústalči – nejstarší zpráva z gruntovní knihy Vs Nalžovy z roku 1599
Pro velkou bídu vyplatil Jan Khodl první
splátku až roku 1641. Tím zápisy v
gruntovnici končí.
Další informaci nám podává Berní rula kraje prácheňského z roku 1654. V ní je
jako sedlák, poddaný nalžovskému pánovi Ferdinandovi Václavovi Švihovskému z
Rýzmberka, uveden ve vsi Ústaleč Jan KODL. Ten hospodařil na 30 stryších polí
(jeden strych = 0.285 ha), choval 2 voly, 2 krávy, 3 jalovice, 2 ovce a 2 svině.
Ústaleč byla v té době hodně poničená vojenským nájezdem roku 1619. Šest
sedláků mělo své grunty vypálené a je poznámka, že roku 1653 začínají stavět nová
4
obydlí. Na závěr vsi připsal královský písař poznámku: "Tato ves jest téměř všechna
zkažena. Půda dobrá, žitná".
V sousední vesnici Čejkovy, jež bývala před třicetiletou válkou městečkem, a kde
také stávala tvrz, je v téže berní rule v roce 1654 uveden sedlák Tomáš Kchodl,
hospodařící na 21 stryších polí. Později to stavení bylo očíslováno na čp. 9.
*************
Přiznávací tabela nalžovského panství z roku 1714, pořízená za císaře Karla VI.,
uvádí ve vsi Ústalči tyto hospodáře:
Jan Vondrálek, 25 strychů rolí
Václav Přerost, 37 strychů rolí
Matěj Matějovic, 39 strychů rolí
Jan Tůma, 34 strychy rolí
Vojtěch Pecháček, 39 strychů rolí
Jan Záveský, 27 strychů rolí
J a n C H O D L, hospodařící na 25 stryších rolí
Václav Jírovec, 20 strychů rolí
Jakub Chlad, 24 strychy rolí
Jakub Šírek, 24 strychy rolí
Jan Vohnout, 24 strychy rolí
Matěj Janda, 26 strychů rolí
Jan Vlach, 24 strychy rolí
Šimon Peška, 26 strychů rolí
Jiřík Klimak, chalupník, 11 strychů rolí
Jan Vrba, chalupník, 3 strychy rolí
V tom samém dokumentu je v sousední vsi Čejkovy uveden sedlák Petr Chodl,
hospodařící na 31 stryších rolí.
Tento archivní dokument z časů
císaře Karla VI. (otec Marie Terezie), uvádí
příjmení již ve formě Chodl. V ní se v Čejkovech udržel dodnes.
***********
5
Po církevní stránce spadala ves Ústaleč pod faru v Hradešicích (okr. Klatovy). Dva
sedláci z Ústalče (Tůma a Kchodl) jsou však roku 1662 uvedeni jako odvádějící farní
desátky ke zbynickému záduší (Urbář fary Zbynice z roku 1662). Snad to souvisí
s tím, že Khodlové přišli – jak vypráví stará pověst vyprávěná v Ústalči dodnes – do
Ústalče z Čejkov – no a Čejkovy patřily pod zbynickou faru. Tím i Khodlové dále
patřili pod Zbynice a byli farními sedláky.
***********
Šimon KHODL a jeho rodina
Naším nejstarším zjištěným přímým předkem z ústalečských Khodlů je Šimon
KHODL, narozen asi 1725. Ten patrně získal jméno po "chalupě", neboť v letech
1695-1750 se žádný ŠImon Khodl ve farní kolatuře hradešické nenarodil. Byl to však
zcela běžný zjev, že sedlák, začínající hospodařit na stavení (v tomto případě čp. 25
u Chodlů v Ústalči) dostal jméno po "střeše". Bohužel nejsou z doby panování hrabat
z Pöttingu nad nalžovským panstvím (1718-1769) zachovány gruntovní knihy a tak
nelze otázku původu Šimona Khodla spolehlivě podat.
Tento Šimon Chodl je uveden jako střední rolník v Berní fassi nalžovského panství z
18. srpna 1755.
Šimon Chodl byl pochován 21. 7. 1771. Bylo mu 60 let a bydlel v Ústalči 28.
Úmrtí Šimona Khodla v zavlekovské matrice (SOA Plzeň)
Šimon Chodl měl za manželku Ludmilu rozenou …. 11. Spolu měli tyto děti:
6
1. Kateřina Chodlová, narozená 4. září 1752 v Ústalči
zemřela v dětském věku
2. František de Paula Chodl, narozený 2. dubna 1755 Ústaleč - pokračovatel naší
rodové linie
3. Josefa Chodlová, narozená 7. prosince 1757 Ústaleč
4. Kateřina Chodlová, narozená 30. října 1760 Ústaleč
5. Rosalie Chodlová, narozená 3. května 1768 Ústaleč
František z Pauly CHODL
a jeho rodina
aneb KHODLOVÉ V LETOVECH
Naše rodová linie pokračovala jediným synem Šimona a Ludmily Chodlových Františkem, který se narodil 2. dubna 1755 v Ústalči čp. 25.
Roku 1787, při sňatku, má jako bydliště uveden domek v Ústalči čp. 5 (kde se říká u
Podmezských).
František Chodl se oženil v kostele sv. Kateřiny ve Stříbrných Horách dne 1.
listopadu 1787 s Kateřinou, vlastní dcerou Jakuba Mareše, domkáře z Letov čp.
18. Tím se tato rodová větev Chodlů-Khodlů dostala do Letov
LETOVY jsou známy již od 14. století. Byly sídlem vladyků, z nichž se roku 1377
připomínají Jan a Dluhomil, jejichž potomci se později nazývali Letovskými z
Vilhartic. Panské sídlo se (dle místní kroniky) nacházelo pod dnešní kaplí, asi v
místech, kde se říká u Maršů (čili naše čp. 18) a jistě sahalo ještě níže.
Letovy čp. 18 (od roku 1994 již zbouraný) byl domek, který postavil kolem roku
1760 náš předek Vojtěch Mareš na bývalém zemanském sídle Vilhartických z Letov
a Vilhartic. Chalupu zdědil za 60 zlatých jeho syn Jakub Mareš. Ten se oženil s
Dorotou. Za druhou ženu měl Annu Gruntovou z Miřenic a dne 2. února 1769 se jim
narodila dcera Kateřina Marešová (Maršová). Kolem roku 1784 Jakub Mareš oslepl
a jeho dceru Kateřinu si vzal za ženu František Chodl - Khodl.
Zápis v gruntovnici, uložený ve Státním oblastním archivu Plzeň - pobočka Klatovy 7
zní:"Letovy 18, Francz Chodl.
Dne 10.10. 1787, pojavše sobě Franz Chodl dceru Jakuba Marše, kterýžto již třetího
roku nevidomostí od Boha Všemohoucího navštíven jest, Kateřinu za vlastní
manželku, odevzdána tato od otce své manželky Jakuba Marše chalupa na obecním
místě pod Nomerem 18 stojící, kterou on - Jakub Mareš - po svém nebožtíkovi otci
zdědil za sumu 60 zlatých." Jako podílníci jsou uvedeny děti Jakuba Mareše: dcera
Kateřina vdaná Chodlová a syn Václav.
František a Kateřina Chodlovi měli tyto děti:
1. Anna Chodlová, narozená 28. 5. 1795 Letovy 18
2. Tomáš Chodl, narozený 14. ledna 1797 Letovy 18
Člen přímé rodové linie – viz níže
František Chodl zemřel roku 1818 ve svém domku v Letovech čp. 18.
Tomáš CHODL (Khodl)
a jeho rodina
Tomáš CHODL se narodil 14.1. 1797 v Letovech 18.
Pokřtěn byl 15. ledna 1797
v kostele sv. Kateřiny ve Stříbrných Horách. Za kmotra mu byl sedlák Tomáš Tůma a
Anna Prášková. Tímto jediným synem pokračuje naše hlavní rodová linie.
Dne 12. listopadu 1818 se stal Tomáš domkářem v Letovech čp. 18 po svém
zemřelém otci Františku Chodlovi.
Dne 18. listopadu 1818 byla sepsána na nalžovském zámku svatební smlouva
mezi ním a nastávajícím tchánem, Vojtěchem Mertlem, obecním slouhou z Vlkonic,
8
jehož dceru Františku si bral za ženu. Tato svatební smlouva je dodnes uložena ve
Státním oblastním archivu v Klatovech.
Pro zajímavost uvádím její přepis, neboť hezky ukazuje tehdejší poměry:
"Dnes dále stojícího dne a roku (=18.11.1818) staly se dobrovolné svatební smlouvy
mezi Letovským chalupníkem Tomášem Chodlem jakožto ženichem ze přední – a
mezi Vojtěchem Mertlem z Vlkonic v zastoupení své dcery Františky jakožto nevěsty
ze strany druhé, jak následuje:
Za prvé: věnuje otec nevěsty Vojtěch Mertl těmto dvěma novým manželům hned po
kopulaci 200 zlatých, 1 krávu a 4 ovce (to bylo hodně -pozn.autor)
Za druhé: zadává jakožto protivem ženich Thomas Chodl své nastávající manželce
tu
svou v Letovech pod nomerem 18 ležící chalupu ke spolu hospodaření tím
způsobem, že ona hned po kopulaci tak dobře paní jako on pánem této
chalupy být má.
Za třetí: se obě strany usnesly, že kdyby jeden neb druhý z těchto manželů bez
zanechání
nějakého
potomka
zemřel,
ta
při
živobytí
pozůstalá
strana
všechno děditi má, kdyby pak ale potomek byl, tak ten spoludědicem zůstane
Smlouvu podepsali: Vojtěch Mertl, otec nevěsty
Františka Mertlová, nevěsta
Thomas Kodl, ženich
Katharina Kodlová, matka jeho
Přítomni byli svědci: za nevěstu: Šebesta, za ženicha: Bartoloměj Černík, rychtář."
Tomáš Chodl se pak s Františkou MERTLOVOU oženil v kostele sv. Petra a Pavla v
Buděticích (kam spadalo v té době i Rábí) dne 24. listopadu 1818. Oddávajícím
knězem byl František Skala, budětický farář.
Svatební zápis, uvedený ve staré matrice fary ve Stříbrných Horách, zní:
"Dne 24. Novembris(=11.) roku 1818.
Ženich: Tomeš Chodl ze vsi Letovy čp. 18, vlastní syn zemřelého Františka Chodla,
domkáře v Letovech číslo 18, panství Nalžovy, a matky Kateřiny, rozené Maršový z
Letov číslo 18, téže panství, 22 let starý, katolík, svobodný.
Nevěsta: Františka Mertlová ze vsi Vlkonice čp. 14, vlastní dcera Vojtěcha Mertla,
9
obecního pastýře ve Vlkonicích čp.14, panství Horažďovice, a matky Antonie, rozené
Gruntové z Miřenic čp. 3, panství Nalžovy, věk 26 let, katolička, svobodná.
Svědkové:
Bartoloměj Černík, rychtář z Letov
Matěj Hora, sedlák z Letov
Jméno kněze, který oddával a místo sňatku: František Skala, budětický farář
oddával v Buděticích“
ROD MANŽELKY TOMÁŠE CHODLA
Františka MERTLOVÁ
narozena roku 1792 ...
katolička
z Vlkonic čp.14
Vojtěch MERTL
původem z Černiče
narozen roku 1765
obecní pastýř (slouha) ve Vlkonicích 14,
poddaný města Horažďovic
roku 1825 bytem v Letovech 18
manželka: Antonie GRUNTOVÁ
z Miřenic čp. 3, panství Nalžovy
roku 1825 bytem v Letovech 18
O těchto manželech /Tomášovi a Františce Chodlových/ máme zachovaný ještě
jeden archivní pramen, který nám ještě více dává poznat o těchto našich předcích: je
to Kniha zkoušek snoubenců farního úřadu v Buděticích z let 1810-1823, která je
uložena ve Státním okresním archivu v Klatovech.
Zkoušky snoubenců byly před sňatkem povinné a zúčastňovali se jich svědci, kteří
podávali o snoubencích farářovi přísežnou výpověď.
Pro velkou zajímavost opisuji i tento doklad o našich předcích:
10
"Fara Budětice, 30. října 1818
Zkouška proti překážkám manželství mezi vznešeným mládencem Tomášem
Chodlem, manželským synem zemřelého Františka Chodla, domkáře ve vsi Letovy
čp.18 jako ženichem,
a vznešenou pannou nevěstou Františkou Mertlovou, manželskou dcerou Vojtěcha
Mertla, pastýře ze vsi Vlkonic čp. 14.
1. svědek: Já se jmenuju Matěj Hora, jsem sedlák v Letovech čp.6, mám 42 let
2. svědek: Mně říkají Jan Marek, jsem domkář z Černiče čp.15
Odpověď: Známe ženicha i nevěstu a jejich předky jsme také znali
Odpověď: Mezi ženichem a nevěstou shledala se krevnost (=příbuznost) v třetím
stupni, jsou b r a t r a n č a t a
S těmito snoubenci v třetím stupni příbuzenství byla vyřízena dispens od delegáta
jeho biskupské milosti ( to je od českobudějovického biskupa Arnošta Konstantina
Růžičky).
Odpověď: Ženich nebyl nikdy vojákem, má 22 let, ale obdržel vrchnostenské
dovolení od svého úřadu v Nalžovech, daného 29.10.1818, aby s tou
nevěstou do manželstva vstoupiti mohl, do kterého on taky beze všeho
nucení ze své svobodné dobré vůle vstoupiti chce
Odpověď: nevěsta má 26 let
Odpověď. ženich patří osadou (farní) do Stříbrných Hor, jak živ
Odpověď: nevěsta patří osadou (farní) do Budětic, už tři léta
Odpověď: Jsme každou chvíli hotovi, kdyby toho bylo potřeba, na všecko to, co jsme
zde pravili, přísahu složit, poněvadž to pravda jest.
Matěj Hora, sedlák z Letov +++
Jan Marek, domkář z Černiče, +++“
Dalším historickým pramenem, který nám přibližuje život a osudy našich předků, je
Soupis poddaných panství Nalžovy z let 1824-1825, uložený ve Státním
oblastním archivu v Klatovech. Uvádím zápis pro Letovy čp. 18, kde naše rodina
Khodlů bydlela:
Letovy 18:
Thomas KHODL, domkář............................23 let stár
žena Františka..............................................24 let
11
syn Prokop ....................................................2 roky
syn Vojtěch..................................................narozen 1824
Kateřina Chodlová, matka hospodáře............57 let
Adalbert Mertl, obyvatel - otec hospodyně....58 let
jeho žena Antonie........................................ 79 let (!!)
dcera Kateřina..............................................15 let
======================
Dne 6. dubna 1827 prodal Tomáš Chodl svou Maršovskou chalupu v Letovech
čp. 18 za 160 zlatých Ondřejovi Tůmovi. Tím rod Chodlů-Khodlů z Letov mizí.
Tomáš se pak s rodinou odstěhoval do městečka Rabí.
Roku 1843 je Tomáš uveden jako měšťan v Rábí čp. 65.
Roku 1864 je uveden jako nájemník v Rabí čp. 65.
Roku 1866 je uveden jako podruh v Rabí čp. 65.
Tomáš Chodl-Khodl zemřel roku 1867 v Rabí čp. 65.
DĚTI Tomáše a Františky Chodlových (Khodlových):
1.
Prokop Chodl
Narozen 3. ledna 1821 v Letovech 18
Byl měšťanem a tkalcem v Rabí čp. 65.
Oddán 21. 11. 1843 v Rabí s Petronilou, dcerou Matěje Schwarze,
měšťana a mistra kovářského z Rabí čp. 4 a Doroty roz. Hlaváčové
z Kladrub čp. 12
2.
Vojtěch Chodl
Narozen 30. března 1824 v Letovech 18
Oženil se roku 1859
3.
Jakub Chodl
Narozen 11. září 1826 v Letovech čp. 18
ČLEN PŘÍMÉ RODOVÉ LINIE – viz níže
3.
Tomáš Chodl
Narozen ?
Roku 1857 uveden v soupisu obyvatel Rabí u svých rodičů v čp. 65
12
Tímto Tomášem Chodlem-psaným i Khodlem se tedy rodina dostala do Rábí, kde
bydleli z počátku v čp. 65.
ZVYKY A TRADICE
NESTARŠÍCH GENERACÍ KHODLŮ
Protože nejstarší generace Khodlů žila do poloviny 19. století na KLATOVSKU a
náležela panstvím k zámku v NALŽOVECH, uvedeme si nyní zajímavé informace
z odborné literatury o historii, zvycích a tradicích Nalžovska. To nám přiblíží život
našich předků – Khodlů.
NALŽOVY
KAREL WEISS: ČESKÝ JIH A ŠUMAVA V PÍSNI
Budějovického kraje díl První (celkově 13.)
Praha 1937
Nalžovy patřily původně ke kraji Plzeňskému. Když pak panství Hradiště bylo
odtrženo od Klatovska a připojeno ke kraji Plzeňskému, dány Klatovskému kraji jaksi
v náhradu Nalžovy, čímž se plošný výměra toho kraje o něco zvětšila).
Sommer (1839) Topografie Klatovského kraje - v popise nalžovského panství uvádí
zajímavou zprávu, podle níž před více než 100 lety bylo v blízkém městečku
Stříbrných Horách, k Nalžovům příslušející, 14 krejčí, kteří šili "známé", rákosem
nebo kosticí protažené a ztužené šněrovačky pro venkovské dívky a ženy a
dopravovali je na trhy v Klatovech, Plzni, Písku, ba až do okolí Týna nad Vltavou.
Níže přepsanou velmi důkladnou a obsáhlou zprávu sepsal
roku 1825 Silvestr
KUMRTH, nalžovský Oberamtmann.
"Z obyčejů zasluhuje pozornosti prastarý pohanský zvyk, jehož význam přemnozí
dnes již neznají a o němž učený Frant. Karel Alter, profesor na vysokých školách ve
Vídni, píše ve své knize "Beitrag zur praktischen Diplomatik für Slaven, vorzüglich für
Böhmen. Wien 1807". Na páté straně této knihy vykládá, jak o neděli laetare (česky
13
"smrtedlná neděle") mládež obojího rodu (pohlaví) zhotoví si a vycpe postavu, která
má představovat smrt (alegorický obraz zmírající zimy), pověsí ji na tyč, chodí s ní
kolem, hodí ji do vody, zase ji vytáhne, pak za různých obřadů a rozpustilého
dovádění znovu vyzdobí hedvábnými šátky a pestrými stuhami, a takto vyzdobenou
figuru (alegorický obraz vracejícího se jara) za zpěvu a jásotu nese zpět do vsi.
Přitom se zpívají tyto slohy:
Již nesem smrt si ze vsi,
nové léto do vsi,
vítej léto líbezné,
obilíčko zelené ...
Nebo:
Smrt plave po vodě,
nové léto k nám jede,
a ty červené vejce
a žluté pomazance.
(Narážka na blížící se Velikonoce, kdy se vaří
a na červeno barví vejce a pečou žlutě pomazané koláče)
O, ty svatá Markyto,
dej nám pozor na žito,
na to nové obilí,
co nám Pán Bůh nadělí.
Svatá Markéta, jejíž svátek připadá na červenec, tj. na dobu žní, je uctívána jako
patronka polních i jiných plodin. Prší-li na den svaté Markéty, říká se, že dala
potřísnit ořechy, čímž jich mnoho zčervaví, jak zkušenost učí.)
Se "smrtí" obcházejí také děti chudých rodičů (jednotlivě nebo po párech) všecka
stavení ve vsi, zpívajíce případné písně, za což se jim dostává dárků.
O prostředním vánočním svátku rovněž obcházejí chudé děti ves, zpívajíce před
každými dveřmi koledy a přijímajíce za to milodary.
14
O Velikonocích připravuje a daruje téměř každá dívka z lidu svému milenci (má-li
jakého nebo tomu, jehož chce získat) několik červeně barvených vajíček,
ozdobených vrytými nebo také udělanými figurkami a obraznými představami lásky,
věrnosti, touhy i bolu. Nejvíce oblíbenými znaky nebo projevy lásky jsou: srdce
planoucí nebo krvácející, nebo pilou rozdvojené, nebo mečem, dýkou probodené,
nebo na čekanu visící; také dvě srdce, jejichž plameny do sebe splývají, prsten,
číslice 3, ptáček, kolébka, pomněnky, růže nebo jiné květiny. Pro tato vajíčka, česky
zvaná "pomlázka", přijde si milenec, za takového již prohlášený nebo teprve
nastávající a k návštěvě u vyvolené krásky pozvaný,o prostředním svátku
velikonočním docela veřejně a okázale. Přichází slavnostně oblečen, často opatřen
metlou, ozdobenou mašličkami ze stuh a soukennými odstřižky, a prohlašuje hned
při vstupu, že přichází pro pomlázku. Toto prohlášení činí buď prózou, neustále
mávaje metlou, nebo zpívaje píseň. domácí ho přivítají, pozvou ho, aby se posadila
jeho miláček mu přinese pomlázková vajíčka ve fěrtošku. Mladík dá přinést pivo. K
následující potom
pitce shromáždí se často více mladých lidí a obveselují se
nevinnými písněmi a žerty.
Často se ale stává, že dívka nebo její rodiče takového nápadníka lásky nebo ženění
- není-li pozván nebo je-li jinak nevítaný - odbudou s dlouhým nosem.
Ten, jenž byl vlídně přijat a pomlázkou obdarován, odměňuje se své vyvolené tím,
že při nejbližší pouti, konané v místě nebo v sousedství, koupí jí stuhu, šátek na krk
nebo na hlavu, nebo perník.
Tento zvyk panoval zde v okolí za dřívějších časů všeobecně. Selský mladík
považoval za pohanu, když mu nebylo dopřáno odnést si pomlázku od svého
děvčete veřejně. Nyní používá se veřejnosti stále řidčeji; naproti tomu odevzdávají
se velikonoční dárky spíše na odlehlých cestách, při vylouděných schůzkách v
tajných skrýších.
Při selských svatbách jsou různé zvyky. Hosty zve muž zvláště k tomu zjednaný, k
takovým funkcím školený a v umění řečnického žvástání
a
šprýmařství dobře
vycvičený. Říkají mu tlampač. Pozvaní na svatbu deklaruje v žoviálních, zpaměti
odříkaných formulkách. Jeho úkolem také je, společně s družbou svatební hosty při
hostině obsluhovat a svým čtveráctvím obveselovat.
Mezi hostinou konají se různé sbírky: dvě pro nevěstu na domácí zařízení a na
povijan, jedna pro kuchařku, jedna pro muzikanty a jedna, a to poslední, pro
15
tlampače. Ale již předtím pošle každý pozvaný host do domu příspěvek penežitý
nebo v naturáliích, aby hostina byla zvelebena.
Takové příspěvky posílají se i o křtinových hodech; zato si ale nacpe každá žena
plný pytel a ještě pytlík koblihami, koláči i pečeněmi na stole zbylými a odnáší to
domů příslušníkům své rodiny. Tomu se říká "vejsluha". Po svatební hostině se
zahájí tančení, především tancem nevěsty (Brauttanz). Družba přivádí nevěstu
nejdříve ženichovi, pak otci nevěsty, tchánovi a postupně podle hodnosti ostatním
hostům a přátelům, takže každý užije kousek toho tanečku s nevěstou, začež musí
klopit muzikantům.
Později objeví se v místnosti bába, karikatura ženské bytosti, zvaná "divoká
nevěsta", padne ženichovi kolem krku, tvrdíc, že je pravá vyvolená nevěsta a prudce
ho objímá. Přátelé se ženicha zastanou a z toho vzniknou mnohdy rvačky a
fraškovité scény, které přestanou teprve, když divoká nevěsta je vystrčena ze dveří.
Později téhož nebo až příštího dne (neboť svatební veselí trvá obyčejně po dva dni)
nástává obřad čepení nevěsty. Ženy dovedou nevěstu do komory, před jejímiž
dveřmi hraje muzika, kdežto uvnitř za zpěvu, výskání, tance a pilného prázdnění
skleniček rosolky, ženy nevěstu korunují čepcem. tento obřad je symbolickým
zasvěcením nevěsty do tajů manželského stavu.
Očepenou nevěstu přivedou zase do tančírny, kde obyčejně - zvláště děje-li se
čepení teprve druhého dne - tancuje se tanec očepák (Haubentanz)v tom samém
pořádku jako předtím tanec nevěsty.
Při přesídlení nevěsty k ženichovi do jiné osady naloží se její výbava, peřiny, skříň
(šatník) nebo truhla na žebřiňák a nevěsta se spřízněnými ženami přisedne.
Za tímto vozem následují obyčejně jiné ještě jiné žebřinové vozy, obsazené ženami,
svatebčany a muzikanty a průvod se pohybuje za zpěvu, výskání a hudby k bydlišti
ženichovu.
Vůdce (Führer)a koně jsou vyšňořeni červenými fábory. Ženy na nevěstině voze mají
s sebou prapor a mávají hedvábnými šátky a lahvemi rosolky.
Tu a tam položí lid svatebnímu průvodu v cestu "šraňk", tj. zahradí cestu provazy,
ostrevami nebo podobnými překážkami, a průvod se musí vykoupit penízem, koláči
nebo dostatečným douškem kořaličky.
Když dojedou na místo, shledá nevěsta, že dveře jejího příštího bydliště jsou
zavřeny, ale na zaklepání se otevřou a ženichova matka, která má nevěstě postoupit
vládu nad domácností, vyjde své snaše vstříc a podáví jí chléb a nůž. Nevěsta si
kousek ukrojí a hned ochutná.
16
Pak ukrojí větší kus, který rozdělí mezi kolemstojící děti a chudáky. Uřízne-li tento
kus poněkud menší,naříká tchýně, že jí nová hospodyně bude rovněž malé porce
odměřovat, načež nevěsta ukrojí veliký kus a podělí jím znovu kolemstojící chudáky.
Ukrojí-li však nevěsta hned napoprvé velký kus, raduje se tchýně, vítá a objímá
nevěstu a vede ji s hosty dále do domu. Zde se nyní buďto slaví druhý den svatby,
anebo, byl-li již oslaven. zakončí se svatba malým pohoštěním a tanečkem.
Často bývá svatební hostina v první den vystrojena na obou místech, tj. u ženicha i
nevěsty, takže každá strana hostí své přátele odloučeně ve vlastním bytě, načež
teprve k večeru odebéře se ženich v slavnostním průvodu s hudbou k nevěstě.
Všechny při těchto slavnostech nezbytné průvody či pochůzky, jak ženicha, tak
nevěsty, zejména cesta ženichova pro nevěstu a cesta s ní do kostela k oddavkám,
dějí se za průvodu hudby, ponejvíce dud a houslí. Často i jednotlivé skupiny
svatebních hostí jsou přiváděny s muzikou.
Dlužno ještě podotknout, že nevěsta před svatebním dnem pošle ženichovi novou
košili, družička družbovi nový, ponejvíce hedvábný šátek na krk a proutek rozmarýny
s červeným fáborem.Družba pak posílá droužce pár nových střevíčků.
Při svatbě poděluje droužka svatebčany kytičkami a rozmarýny, buď s fábory nebo
bez nich. V sousedství, zvláště v německých horských osadách, je dosud obyčej, že
kromě tlampače sama nevěsta zve den před svatbou význačnejší hosty a podává jim
v citronu (Limonie) zatknutý proutek rozmarýny (jako symbol kyselého břímě, které ji
v manželství čeká) a za to dostává často značný dar.
Při svatební hostině sedí vedle nevěsty kmotra (Brautmutter), která ji držela při křtu
na rukou. Ta se při tabuli zaměstnává výhradně nevěstou, jíž předkládá hojně jídla a
usiluje o to, aby ji udržela při dobré náladě.
Šestinedělkám posílají kmotři, kmotřičky (Gevattersleute) a přátelé často plné koše
"darů do kouta", pozůstávajíc z koblih, koláčů, všelijakých pečiv,drůbeže, vína,
rosolek, másla a vajec atd., přičemž ale pokaždé musí být pletená houska, zvaná
vánočka (Striezel), často 2 lokte dlouhá a 20 liber těžká. Kromě toho posílají střídavě
sousedky šestinedělce vařená jídla a polévky, ponejvíce s celou slepicí.“
KHODLOVÉ V RABÍ
O RABÍ
V roce 1848 patřilo pod panství Žichovice v kraji Prácheňském. Roku 1934 spadalo
17
pod soudní okres Horažďovice a politický okres Strakonice. Starší české
pojmenování Rabí a německé Raby.
Staré foto v Rabí, zcela vpravo čp. 39
Není vyloučeno, že již v 11. století vznikla v blízkosti pozdějšího hradu Rabí na řece
Otavě osada rýžovníků zlata. Protože kolem Otavy vedla navíc zemská obchodní
cesta, zvaná Vintířova, vznikly zde postupně předpoklady pro založení městského
sídliště. Ještě dříve zde však vznikl hrad, který podle nejnovějšího architektonického
rozboru byl postaven již na počátku 14. století. Jeho zakladateli byli patrně páni z
Velhartic, kterým patřila okolní krajina. Kolem poloviny 14. století přešel hrad do
rukou pánů Švihovských z Rýzmberka. Ti vyzdvihli v podhradí hradu Rabí
stejnojmenné městečko, které se v písemných pramenech poprvé připomíná roku
1373. Tehdy je vzpomínáno městečko, které mělo vlastní farní kostel a svými
hradbami bylo napojeno na hradní opevnění.
rvním písemně doloženým majitelem hradu byl Půta z Rýzmberka, jehož vnuk Jan
vládl na hradě v době husitské a patřil k předním nepřátelům kalicha. Proto bylo
Rabí dvakrát obléháno vojskem Jana Žižky z Trocnova, bylo jím i dvakrát dobyto, ale
při druhém obléhání zde Žižka v boji ztratil druhé oko. Přestože byli Švihovští z
Rýzmberka tradičně katolíky, postavil se Janův syn Vilém mladší v době boje
papežské stolice proti Jiřímu z Poděbrad na stranu Jiřího, stal se nejvyšším
komorníkem a postupně rozšiřoval rabské panství. To ještě výrazněji rozšířil po roce
1480 Vilémův nástupce Půta Švihovský, který se stal nejvyšším zemským sudím a
současníky byl nazýván českým Polykratem.
18
Půta se živě zúčastňoval politického života, takže se jeho hrad stával místem
různých porad a jednání. Díky svému ohromnému bohatství začal koncem 15. století
velkolepou přestavbu Rabí na pevnost, která měla několik pásů hradeb (ty byly
někde až 6 m široké) i dělových bašt a ve své době byla nejmodernější a tehdejšími
zbraněmi nedobytná.. Dostavěli ji však až Půtovi synové. Půta také vybudoval z
městečka město, pro které získal na králi při svém pobytu v Budíně v srpnu 1499
dvě cenná privilegia. Podle nich bylo Rabí povýšeno na město, mohlo se opevnit
hradbami a vykonávat nižší soudnictví a mohly se v něm vedle týdenních trhů
odbývat i dva výroční devítidenní trhy. Měšťané směli vařit a prodávat pivo i slad a
mohli provozovat všechna řemesla. Necelý měsíc potom udělil Půta svému městu
právo města Horažďovic, měšťanům povolil svobodné odkazování majetku i právo
volného odchodu z města a z panství, pokud si ovšem za sebe najdou náhradníka.
Půta vybudoval před někdejší branou horního městečka tzv. Dolejší Rabí, které má
dodnes pravidelný půdorys s pravoúhlými ulicemi kolem čtyřhranného náměstí.
Po Půtově předčasné smrti v roce 1504 pokračovali ve výstavbě hradu i města až
do roku 1530 jeho synové. Opevnění města zřejmě dokončili do roku 1513, kdy pro
Rabí vyprosili městský znak. Nákladnou stavbou hradu však byli tak finačně
vyčerpáni, že své statky postupně rozprodávali. Roku 1549 odprodali i vlastní
ochuzené rabské panství s městem, hradem a 18 vesnicemi (dříve patřilo ke hradu
až 60 vsí!). Na Rabí se vystřídali tři držitelé, ale již v roce 1565 koupil Rabí Adam
Chanovský z Dlouhé Vsi, který z něho udělal přední sídlo pro svůj rod. Jeho potomci
vládli na Rabí až do roku 1708. Za nich však došlo již na počátku 17. století ke
zpustnutí hradu, které bylo dovršeno ještě vypleněním Rabí Mansfeldovým vojskem
na počátku třicetileté války.
V roce 1708 koupil rabský statek pasovský arcibiskup, kardinál Jan z Lamberka,
jehož rodu patřil až do nové doby jako součást žichovického panství. Se zánikem
slávy hradu poklesl i význam městského sídliště pod ním, které se znovu označovalo
jen jako městečko.
Hodně jeho obyvatel získalo stavební materiál
pro své domy při rozbírání
chátrajícího hradu. Rabí si trvale udrželo zemědělský ráz až do dnešní doby. Jestliže
na konci feudalismu mělo 95 domů a 610 obyvatel, dnes zde žije ve 173 domech o
něco méně obyvatel. Městečko žije bohatým turistickým ruchem, protože zdejší
19
státní hrad, který je jedním z největších a nejmohutnějších českých hradů (rozkládá
se na ploše asi 10 000 m2), je turisty velmi navštěvován.
in: Jan Pelant: MĚSTA A MĚSTEČKA ZÁPADOČESKÉHO KRAJE
Pro Státní oblastní archiv v Plzni vydalo Západočeské nakl. roku 1988
Rabí v Berní rule Pracheňska roku 1654
Roku 1654 bylo z daňových důvodů popsáno celé České království. Komise přišla
koncem srpna 1654 i do městečka Rabí, které tehdy patřilo pánům-bratřím Janu
Vilíma a Janu Albrechtovi Chanovským z Dlouhé Vsi.
V Rabí tehdy hospodařili tito tzv. „celí osedlí“ :
Jan PEKAŘ
15 strychů rolí, pekař
Matěj PRIMAS
60 strychů rolí
Jiřík BENEŠ
25 str.
Jan MELICH
15 str., řezník
Jan SEDLECKEJ
24 str., sládek
Šimon KOVÁŘ
18 str., kovář
Bartoloměj KOŘENNEJ
18 str.
Jan ČEPICKEJ
36 str. (pohořel 2.8. 1656) -
Jan HLAVÁČ
18 str., řezník
Jiřík SKLENÁŘ
18 str.
Matěj TOUCHAL
33 str., švec
Jan JÍRA
27 str.
Jiřík LHOTA
26 str., krejčí
Adam KÁBA
16 str., krejčí
Šimon CEJSL
40 str. (pohořel 2.8. 1656) -
Jan MALEJ
16 str.
náš předek
náš předek
V Rabí byli také dva hospodáři se zničenými usedlostmi: Šimon MARŠTÁLKA
strychů, řezník a PODLEŠOVSKÝ, jehož pole užívala vrchnost.
Dále byli v Rabí tito chalupníci:
20
40
Jan FOJTÍK
Jan KAPEREC
Šimon KARNA
12 str.
9 str.
12 str.
Vít CHRTEK
9 str.
Petr KOLÁČ
7 str., kolář
Matouš VONDRÁŠEK 12 str.
Matěj ČERVENKA
13 str., švec
Jan ZAHRADNÍK
11 str.
Domky v Rabí před 350 lety měli:
Ondřej CHARVÁT
0 str. (nic)
Jakub TKADLEC
6 str., tkadlec
Jan NĚMEC
3 str., švec
Mikuláš TEVERNEJ
3 str., švec
Jan VLACH
3 str., zedník
Matěj RYCHTÁŘ
3 str., pekař
Dorota KOVÁŘKA
6 str.
Řehoř DOLÍZKA
3 str.
Pavel BEČVÁŘ
6 str., bečvář
Václav ZÁVORKA
6 str., tkadlec
Václav KOŽELUH
1 strych, koželuh
Anna PODLEŠKA
6 str.
Jakub LOVČÍ
krejčí
O hospodářích v Rabí královská komise naspala: „Tito v té jakosti tak prostředně
obstáti mohou, pálený páliti jim svobodno jest. Půda dobra, žitná.“
Roku 1654 žili v Rabí tito Židé:
Josef PRAGER, před rokem se tu dostal, kramář
1 žid přes 20 let
Eliáš HIRŠL, koželuh, před 4 lety sem přišel
1 žid přes 20 let
Eliáš z Prahy, ten se (prý) zase do Prahy vrátí
R.Kleinschmidt.:
21
1 žid přes 20 let
O velikém ohni v Rabí roku 1824
Čtyři veliké ohně Rabí zažilo. První roku 1420, kdy Žižka po dobytí hradu tento dal
spálit. Švihovští v 10 měsících hrad znovu pevněji postavili. A tu roku 1421 Husité při
druhém obléhání, rozezlení zraněním Žižky, opět hradu dobyli a podruhé jej vypálili a
rozmetali, takže teprve roku 1427 poněkud znovu upraven, ale teprve ke konci 15.
století přestavěn a ze základu vybudován byl. Dvěma rodům panským - Švihovským
a Chanovickým - byl sídlem až do roku 1708, kdy po koupi panství kardinálem
biskupem pasovským Lambergem všecky budovy hradu rábského založeným
ohněm po třetí vzaly za své. Při těchto ohních obyvatelstvo osady rabské vzdor
velkému nebezpečí zůstalo uchráněno. Za to při čtvrtém, daleko větším požáru roku
1824 bylo postiženo samotné obyvatelstvo města Rabí.
Toho roku 18. září k 5. hodině k večeru vznikl v Rabí dle domnění v Smrčkovském
domě čp.15 (zda založen nebo neopatrností, nebylo možno zjistiti) oheň, který tak
rychle se rozšířil, že v krátkosti po vzniku i sousední stavení v plamenech stály. Při
tom Smrčkovský dům, kterýž krátce před tím panem Josefem De Pauli, soudním
aktuárem panství žichovického byl převzat, i s plnou stodolou a stájem zcela vyhořel.
Neštěstí toto postihlo ještě následující domy: dům H. Hlavatého č. 14, dům Matyáše
Karty č. 13, dům Matyáše Kaykra č. 12, Veystrkovský dům č. 16, jehož tehdejší
majitel byl H. Hlavatý. Všecky tyto domy i s plnými stodolami a stájemi lehly
popelem. Mimo ně ještě dům Jakuba Mareše č.17 vyhořel, ale stodola plná obilí
zůstala netknuta. Konečně obchodníku Frant. Hauenschildovi z čp.85 sice stodola a
stáje úplně vyhořely, ale dům, který teprve nedávno nově postaven byl, vzdor
nepříznivému směru větru nechytil a ještě sloužil jako ochrana, že oheň dále se
nešířil.
Při tomto požáru zvláště se vyznamenali, jak v kronice zapsáno, žichovický direktor
Ignác De Pauli, který s malou i velkou stříkačkou a vycvičeným mužstvem k ohni se
dostavil a účinně hašení řídil. Dále mužstvo panství horažďovického se stříkačkou
pod vedením soudního aktuára Ant. Gollera, dále sušické mužstvo se stříkačkou,
které ale již příliš pozdě k ohni se dostavilo.
Jako nejhorlivější a nejčinnější ochránci obdrželi pochvalu od krajského úřadu polic.
22
komisař Vojtěch Vališ z Rabí, mlynář podrabský Anton Gsihel a sládek žichovický
Jan Staněk. Mimo ně ještě zvláštní pochvaly dostalo se také všemu židovstvu v
Rabí, jelikož oni, ač právě sobota byla, bez ohledu na jejich "sabat", s největším
úsilím a namáháním až ku konečnému uhašení ohně neúnavně pracovali, a všecku
možnou pomoc pohořelým ihned ochotně přinesli. A mezi nimi řezník David Theimer
z Rabí nejvíce jak pomocí tak poctivostí se vyznamenal. Když při náhlém leknutí a
ztrátě rozvahy obyvatelů ohněm postižených všecko utíkalo, on do domů hořících
vbíhal, co mohl zachraňoval. Také do domu obchodníka Hauenschilda vnikla, tam
pokoje prohledal, 4 kapesní hodinky a jiné skvosty, které při ruchu ohně snadno
mohly být ukradeny, k sobě vzal. Ale ihned po potlačeném nebezpečí, když majitel
domu čp. 85 a jeho manželka se ptali, kam se všecky ty věci z pokojů poděly, za
přítomnosti faráře budětického Františka Skaly, rodáka rabského, přiskočil a
vyprávěl, proč z otevřených pokojů věci k sobě vzal, a ihned je majitelům zase
odevzdal. Hauenschild s manželkou i jiní pohořelí, za pochvaly přítomných vřele
děkovali poctivému a účinlivému židovi.
( Z rabské kroniky)
Žichovice (foto 2008)
23
O ŽICHOVICKÉM ZÁMKU
(V letech 1709 - 1848 k němu náleželo panstvím RABÍ
a tedy i Khodlové a jejich manželky byli žichovickými poddanými)
Tvrz v Žichovicích, vystavěná bezpochyby za Jana Kavky Říčanského v
renesančním slohu, se poprvé uvádí v roce 1603. K tvrzi patřil dvůr a pivovar a
vesnice Žichovice, Čepice, Domorady s dvorem a Nezamyslice. Následovali
Krakovští z Kolovrat. Ti statek zadlužili a o jejich majetek projevil zájem pasovský
biskup hrabě Jan Filip Lamberk. Ten je roku 1709 koupil a ze statků Žichovice,
Rabí, Budětice, Žihobce a Strádaly vytvořil roku 1716 rodinné svěřenství.
Statek Rabí tak začalo patřit panstvím pod ŽICHOVICE. Proto jsou naši
předkové z Rabí označováni v matrikách jako žichovičtí poddaní. Žichovice
zůstaly majetkem Lamberků až do roku 1948.
Jakub KHODL a jeho rodina v Rabí
1826 – 1910
24
Jakub Khodl asi roku 1895
Naše linie předků pokračuje třetím synem Tomáše a Františky ChodlovýchKhodlových - Jakubem. Ten se narodil 11. září 1826 v Letovech čp. 18. Pokřtěn
byl následujícího dne, 12. září 1826 v kostele svaté Kateřiny ve Stříbrných Horách
(dnes Nalžovských Horách) farářem Josefem Schneydarem. Za kmotra mu byl
Vojtěch Polena, sedlák z Vlkonic s Magdalenou, manželkou Jakuba Polény, sedláka
z Vlkonic. V křestním zápisu je uveden jako „Chodl“.
Jakub se vyučil bednářem u svého budoucího tchána Antonína Šťastného, měšťana
a mistra bednářského v Rabí čp. 54.
Roku 1857 se Jakub Khodl oženil s Annou Šťastnou (narozena 25. 7. 1834
v Rabí 54, zemřela 1. 5. 1908 v Rabí čp. 39).
Anna Šťastná byla manželskou dcerou Antonína Šťastného (*1810), domkáře,
měšťana a mistra bednářského v Rabí 54, žichovického poddaného a jeho ženy
Anny Šwarcové (*1816) z Rabí čp. 4. Antonín Šťastný se s Annou Šwarcovou
oženil 29. 1. 1833 v Buděticích.
Rodiče Antonína Šťastného (=otce Anny Šťastné):
Otec: Josef Šťastný,
narozen 1782, domkář v Rabí 54, syn Martina Šťastného,
chalupníka v Rabí, který pocházel z obce Rozsedly čp. 34 (okr.Klatovy).
Matka: Barbora Nováková, narozena 18. 2. 1775 v Rabí 54, dcera Vavřince Nováka,
žichovického poddaného, domkáře v Rabí 54, který byl původně z Běšetína u
Žichovic a Kateřiny Janotové, narozené 27. 10. 1731 ve Strašíně. Janotové byli
selský rod ze Strašína, který spadal pod žichovické panství). Vavřinec Novák se
s Kateřinou Janotovou oženil 24. 11. 1761 v kostele v Buděticích.
Rodiče Anny Šwarcové (=matky Anny Šťastné):
Otec: Matěj Šwarc, měšťan v Rabí, narozen 23. 2. 1782 v Rabí 4, syn Martina
Schwarze (1753-1811), kováře v Rabí 4, nepoddaného=svobodného měšťana a jeho
ženy Anny Čenské (Čepické) (*1755 Rabí čp.3).
Martin Schwarz, měšťan rábský a kovář se s Annou Čepickou oženil 19. 11. 1775
v kostele v Buděticích.
25
Letovy 18, kde se Jakub Khodl narodil (dnes zbouráno, foto 1991)
Matka: Dorota Hlaváčová, narozená 1782 v Kladrubech čp. 12 u Katovic (okr.
Strakonice, fara Volenice), dcera Adama Hlaváče, domkáře z Kladrub 12 (u Katovic)
a jeho ženy Anny Hájkové, narozené 27. 9. 1731 ze Žihobec čp. 10. Hájkové byli
selský rod ze Žihobec (fara Žihobce).
DĚTI Jakuba a Anny Khodlových:
Josef Khodl
Narodil se 2. 3. 1859 v Rabí čp. 54.
Bednář v Dolních Kralovicích (u Ledče nad Sázavou na Českomoravské Vysočině).
Manželka: Marie Paďourková z Velké čp. 7
Děti:
Antonín Khodl
-
bydlel v Praze na Smíchově
Karel Khodl
-
původně bednář, žil a zemřel v Dolních Kralovicích
Josef Khodl
-
narozen 8. 10. 1888 Dolní Kralovice, krejčí, oddán s Marií
Smítkovou z Lipšic 5. Zemřel 22. 1. 1958.
Jeho děti:
Jaroslav Khodl, *8. 2. 1915 – knihař, žil
v Praze
Josef Khodl, *4. 8. 1919 – bydlel v Senci u
Rakovníka
26
Vojtěch Khodl
Vojtěch Khodl před r. 1889
Narozen 20. 4. 1862 Rabí 54, bednář, později zřízenec státních drah v Mezimostí
I.
manželka: Anna Pehe z Mezimostí (oddáni 12. 2. 1889 v kostele ve Veselí
nad Lužnicí)
II.
Augustina Papežová z Veselí nad Lužnicí (oddáni 13.8. 1912)
Děti:
-- Jan Khodl
narozen 1890, + 1962, žena Marie
Jeho syn:
Bohuslav Khodl *1923, +1992 tragicky
Praha-Jihlavská ul., dělal na ministerstvu dopravy
Jeho děti: Syn Bohuslav (*1948 žije v Kalifornii, USA) a Jiří
Khodl (*1952 bydlí v Praze 7 a má 2 děti: syna Jiřího Khodla a
dceru Kathryn)
-- František Khodl *? + před 2. sv. válkou
Jeho syn profesor Vítězslav Khodl (1925-2000)
žil Táboře a má zde 3 dcery: Vítězslavu, Pavlu a Irenu
--Vojtěch Khodl
Bezdětný ;1960
-- Karel Khodl +1965
Měl manželku Kristýnu a spolu měli syna Karla Khodla (*1923), který žil s 2 dcerami
ve Veselí nad Lužnicí
-- Božena Khodlová
*1898, provdaná Železná, žila v Praze, +1982
-- Hedvika Khodlová
*1893, uhořela v 17 letech
-- Theodor (Bohdan) Khodl, *23.12. 1902 Mezimostí 36, + 17. 1. 1964
průvodčí vlaků
27
Manželka Marie roz. Šimková (1914-1995); žili s rodinou ve Veselí nad Lužnicí.
Jejich 2 synové: Zdeněk Khodl (*23.7.1942 Veselí), žije ve Veselí, má dceru Ivetu a
Vladimír Khodl – má syna Vladimíra Khodla a dceru Lenku Khodlovou – žijí ve Veselí
nad Lužnicí.
-- Oldřich Khodl
1905, +1939 (tragicky), manželka Antonie – žili ve Veselí nad Lužnicí; jejich syn
Oldřich Khodl (*1934) žije v Táboře, Sokolovská ul. Má syna Oldřicha Khodla a dceru
Lenku.
Jan Nepomucký Kchodl
Narodil se 22. 5. 1864 v Rabí 54
Bednář v Rudolfově u Českých Budějovic – náš praděda Tomáš Khodl u něho za svobodna
bydlel.
Manželka: Marie Holičová (*1875) z Lomnice nad Lužnicí
Děti:
-- Marie Khodlová
* 27. 6. 1893 Rudolfov 191
Provdaná Zemanová. S ní jsem v roce 1977 hovořil. Její děti:
syn Bohumír Zeman *8.11.1919 Rudolfov, ženatý
s Terezií Trávníčkovou z Hodonína; druhý syn
Václav Zeman *1922
-- Jan Kchodl
*25. 7. 1906 v Adamově čp. 75, obuvník
Oddán 30. 11. 1931 s Růženou Jermanovou. Bydlel v Českých Budějovicích
v Puklicově ulici. Roku 1977 mi dal vzácnou fotografii, na níž je Jakub Khodl (*1826)
se ženou Annou a 3 dětmi.
Měl dvě děti: dceru Irenu Khodlovou, vdanou Kosíkovou, *1932,
Laborantku ve Spolkové republice Německo
a syna Ing. Jana Khodla, *21. 4. 1945, inženýra chemie,
Který žije též ve Spolkové republice Německo
Anna Khodlová
Narozena 11. května 1866 Rabí 39
Zemřela roku 1876 v Rabí 39 ve věku 10 let
28
Martin Kchodl
Narozen 20. listopadu 1868 v Rabí 39
Bednář, později železničář
I. manželka ?
2. manželka Aloisie Kořenská ze Soběslavi (roku 1928 mu děda Alois Khodl psal dopis do
Újezdce u Kardašovy Řečice).
Zemřel roku 1946 v Budějovicích.
Děti:
--Antonín Khodl
*2. 1. 1894 Rabí 39, + 30. 1. 1894 Rabí 39
--Karel Kchodl
*28. 1. 1897 Rabí 39
Nechal se přejmenovat na Karel Karlík, bydlel v Praze-Střešovicích, měl 1 dceru
--Sláva Kchodlová
*28. 9. 1898 Zlukov (farnost Drahov, okres Tábor)
oddána 28. 7. 1940 provdaná Zachová – měla 1 dceru
choromyslná
--Julie Kchodlová
*12. 4. 1900 Zlukov
oddána 30. 6. 1928, provdaná Smržová
Měla nevlastního syna Václava Smrže (*28.10.1927) a svého
syna Josefa Smrže (*2. 7. 1929), bytem v Č.BudějovicíchMladém
--Rudolf Kchodl
*1903 Zlukov, + listopad 1921 (oběsil se)
--Marie Kchodlová
*30. 1. 1906 Zlukov
provdaná Papáčková, + 1974
--Josef Kchodl
*18. 12. 1909 ve Veselí nad Lužnicí
Nechal se přejmenovat na Josef Pšenička a odešel do Kanady, kde žil se svou
rodinou.
Jeho manželkou byla Jaroslava (pak Jarry) Pšeničková, narozená 11. 5. 1916
29
v Újezdě u Kladna
Jejich syn Joseph Jerry Khodl se narodil 26. 3. 1957 v Hamiltonu
v Kanadě. Jeho žena: Phyllis Miller – žijí v Lewestonu u Niagary, stát
New York.
Antonín Khodl
Narozen 27. 9. 1870 Rabí 39
Byl svobodný, dělal ševcovského pomocníka v Praze, kde zemřel 12. 4. 1907 ve věku 36
let.
Marie Kodlová
Narozena 27. 6. 1873 Rabí 39
asi roku 1895
Údajně se měla vdát v Rabí za místního chalupníka.
Jakub Khodl
Portrét z doby, kdy byl již v USA
Narozen 25. 7. 1875 Rabí 39
Obuvník v Rabí čp. 73, oddán s Antonií Bohatou, manželskou dcerou Tomáše Bohatého
z Vrhavče 9 (narozena 14.10.1870, zemřela 13. 3. 1945 v USA)
Odešel s rodinou do Spojených států amerických – roku 1910 odešel on a roku 1911 za ním
připlula celá rodina. Pluli lodí George Washington, na kterou se nalodili v Brémách
v Německu 29. 11. 1911.
30
Jeho rodina žila v Grand Haven ve státě Michigen. Tam je také Jakub Khodl se svou ženou
Antonií pochován.
Děti:
--Antonie Khodlová
*29. 8. 1897 Rabí 73
Oddána 19. 8. 1924 v USA; manžel: Jacob Nick Heinrich (+1972)
Zemřela 18. 1. 1973
Měli dvě dcery: Helen Louise Heinrich (*16.11.1929), která se vdala 29.5.1974
za Toma Roley; a Elaine Dorothy Heinrich (*30.8.1937), která se vdala
1.6.1957 za Roberta Paula Kardoshe, s nímž má 3 děti: Richarda Scotta
Kardoshe (*1958), Patricii Annu Kardosh (*1961) a Ronalda Marka Kardoshe
(*1966).
--Anna Khodlová
*5. 11. 1898 Rabí 73
Oddána 3. 1. 1922 v USA s Jamesem Johnem Smithy, s nímž měla 7 dětí:
Dolores Smithy (*1926), Kenneth Smithy (*1928), Robert Smithy (*1930 – má 4 děti),
Edward John Smithy (*1932 – má 3 syny), Geraldine Smithy (*1933, vdaná Krhounek
– má 5 dětí), Darlene Smithy (*1935, vdaná Vaughn – má 3 děti), Vernette Smithy
(*1936 – vdaná, bezdětná).
--Josephine Marie Khodlová
*12. 1. 1902 Rabí 73
Oddána s Juliusem Edwardem Dompke, zemřela 23. 6. 1957, bezdětná.
--Emma Khodlová
*30. 4. 1903 Rabí 73
+ 17. 12. 1925 v USA
--Joseph Rudolph Khodl
*19. 3. 1905 Rabí 73, + 25. 4. 1989 USA
Oddán 13. 9. 1931 s Blanche Barbarou Zalud (*1911). Měli spolu 4 děti:
1. Donald Frank Khodl (*1934), manželka Frances Pearl Helmers (oddáni 1955),
mají 3 syny – Steva Lee Khodl (*1956), Dana Khodla (*1959) a Michaela Scotta
Khodla (*1967)
2. Marlene JoDeene Khodlová (*1936), vdaná 8. 9. 1956 za Normana Louise Molla,
s nímž má 3 děti
3. Nancy Diane Khodlová (*1946), manžel Lowen Keith, bezdětní (oddáni 1970)
31
4. Paula JoDeene Khodlová (*1949), manžel Jeoffry Gish, bezdětní (oddáni 1972)
--Rudolph Khodl
*20. 2. 1907 Rabí 73, obuvník
Oddán 25. 4. 1931 v USA s Gladys May Smead (*1910-+1981)
Zemřel 7. 5. 1973 v Grand Haven ve státě Michigan v USA.
S manželkou Gladys měli 10 dětí:
1. Doris Mildred Khodlová (*1933), 2x vdaná, 4 děti
2. Joanne Pauline Khodlová (*1935), vdaná roku 1955 za Patricka McCarthy, s nímž
má 6 dětí
3. Robert Charles Khodl (*25.9.1937), 1. oddán roku 1960 s Phyllis Ann Lysiovou a
2. oddán roku 1978 s Cynthya Maureen McBryant Comerovou. Z prvního
manželství má 3 dcery: Pamelu Marii Khodlovou (*7. 1. 1961), Karen Ann
Khodlovou (*14. 12. 1961) a Teresu Lyn Khodlovou (*25.8.1966), která má za
svobodna Ashly Lyn Khodl (*2.7.1991).
4. Ruth Arlene Khodlová (*1939), oddána 14. 1. 1961 s Ronaldem Josephem
Mitchellem, s nímž má 3 děti
5. William Edward Khodl (*19. 11. 1940), oddán 22. 12. 1962 s Carolyn
Coburnovou, s níž má 3 syny: Jamie Williama Khodla (*1963), Williama Edwarda
Khodla (*1964) a Randy Joe Khodla (*1966)
6. Thomas J. Khodl narodil se i zemřel roku 1942; byly mu 4 měsíce
7. Kenneth Anton Khodl (*13.12.1943 z dvojčat), oddán 14. 5. 1966 s Diannou Fern
Morehouse, s níž má dceru Angelu Sue Khodlovou (*1969), která se vdala roku
1990 za Roberta Lawrence Tampera a má syna Patrika Sutherlanda Trapmera
(*1993)
8. Bernard Keith Khodl (*13. 12. 1943 z dvojčat), oddán 11. 1. 1969 s Mary
Katherine Athertonovou, s níž má syna Christophera Jamese Khodla (*20.3.1970)
a dceru Denisu Marii Khodlovou (*12.12.1972)
9. Carola May Khodlová (*1945), oddána 1965 s Leonem Jamesem St. Clairem,
s nímž má syna Michaela Jamese (*1966) a dceru Julii Annu (*1968)
10. James Howard Khodl (*11. 10. 1946), oddán 13. 6. 1970 s Barbarou Lousiou
Rozeboom, s níž má 3 syny: Heather Renee Khodla (*1973), Jasona Jamese
Khodla (*1976) a Joshua Jamese Khodla (*1979)
--Pauline Khodlová
*23. 7. 1912, oddána 4. 11. 1933 s Earlem Williamem Meadem, bezdětní
32
--Anthony William Khodl (zvaný Tony)
25. 5. 1915, oddán 19. 6. 1947 s Helenou Irenou Dabrowski-Boersema, s níž měl 2
dcery: Marilyn Kay a Patti Ann Khodlovou (*1948), která je svobodná. Tento Tony byl
poslední žijící dítě Jakuba Khodla z Rabí. Ještě roku 1994 se zúčastnil velkého
setkání rodu Khodlů ve Spojených státech amerických. Všechny děti Jakuba a
Antonie Khodlových byli vlastně bratránci a sestřenice dědy Aloise Khodla.
Rod Khodlů je ve Spojených státech velmi rozvětvený a velkou zásluhu na zahájení
kontaktů s námi – příbuznými – má Kenneth Khodl (*1943), který žije v městě Grand Haven
ve státě Michigan ve Spojených státech amerických.
Generace nejmladších amerických Khodlů: James H.Khodl (*1946) se syny Joshuou
Khodlem *1979 (vlevo) a Jasonem Khodlem *1976 (vpravo)
Karel Khodl
Karel jako bednář v Plzni 1911
Narozen 6. 8. 1877 v Rabí 39. Dle matriky žáků Obecní školy v Rabí začal chodit
roku 1883 do školy a je tam připomínám ještě 1891.
Pracoval jako bednář v plzeňském Prazdroji.
Byl dvakrát ženatý.
Jeho syn pracoval v Argentině v Jižní Americe. Jeho potomci žijí dnes i v Karlových
33
Varech.
Tomáš Khodl
Narozen 11. 12. 1879 – pokračovatel hlavní rodové linie – viz níže
Tomáš KHODL a jeho rodina
1879 – 1948
Tomáš jako italský legionář, Solferino 1918
Hlavní rodová linie Marty Khodlové-Sassmannové pokračuje nejmladším dítětem
Jakuba a Anny Chodlových - Tomášem KHODLEM, který se narodil 11. prosince
1879 v Rabí 39. Oddán byl dne 4. 11. 1903 v Rudolfově s Marií Klabouchovou
z Adamova 53. Zemřel 29. 9. 1948 v Českých Budějovicích.
Tomáš Khodl se vyučil u svého otce bednářem a pak dělal na Hluboké v bednářství.
Pak šel dělat do budějovického pivovaru (Budvaru). Bydlel u svého bratra Jana
Khodla v Rudolfově. Tam žil již jako svobodný – a tam se seznámil se svou
manželkou Marií rozenou Klabouchovou z Adamova.
34
Roku 1900 narukoval na vojnu. Sloužil u 11. Pěšího pluku, tzv. Píseckého. Domů se
vrátil 9. září 1903 v hodnosti svobodníka.
Dne 4. listopadu 1903 se v Rudolfově oženil s Marií Klabouchovou z Adamova. Dva
roky bydleli u manželky v Adamově čp. 53, ale již roku 1906 bydleli v Adamově čp. 4
v domě, kde byla pekárna. Zde se jim narodil syn Alois Khodl (1908).
V roce 1912 se přestěhovali do Havlíčkovy kolonie. Tam byl zakladatelem družstva.
V Adamově pak prodali domek a pole a za to postavil domek v Havlíčkově kolonii.
Na něm bylo napsáno: „Co přeješ sobě, přej i jinému.“
V roce 1914 vypukla první světová válka. Tomáš bojoval nejdříve jako rakouský
voják v Jugoslávii (v Srbsku, na Černé Hoře. Potom přeběhl k nepříteli – do ruského
zajetí. Manželka Marie o něm dlouho nevěděla. V Rusku se vojákům nelíbilo a
přebíhali k francouzským či italským legionářům. Tomáš se stal od února 1917
členem italské legie. V roce 1918 se vrátil z války v hodnosti četaře.. Nestačil si ani
vybalit věci a již musel jet na Slovensko zasahovat proti Maďarům, kteří tam chtěli
vytvořit sovětskou republiku. Když se Tomáš vrátil z válčení, měl už velké žaludeční
potíže (vředy) a tak nechal bednaření.
Bylo mu nabízeno, aby na vojně zůstal jako rotmistr, ale Tomáš to odmítl se slovy,
že neumí lidem poroučet. Začal s manželkou pracovat v Tabákové továrně
v Budějovicích. Legionáři měli tehdy taková privilegia, že tam mohl dělat mistra, ale
Tomáš to opět odmítl s tím, že neumí lidem poroučet. Byl tam tedy vrátným.
Pak bydleli u dcery Marie provdané Mlsnové, ale její manžel je vyhnal, tak putovali
od dítěte k dítěti. Jeden čas bydleli i ve Čtyřech Dvorech čp. 406 u syna Aloise.
Nakonec bydleli v Pětidomí, kde Tomáš Khodl 29. 9. 1948 zemřel. Zemřel jako
voják. Nedal znát bolest a chtěl sedět v křesle.
Byl posledním legionářem, který měl vojenský pohřeb v Českých Budějovicích. Jeho
rakev byla zahalena československou vlajkou a zazněly dělostřelecké salvy.
Pochován je se svou manželkou na hřbitově v Mladém.
Tomáš Khodl přestoupil roku 1921 do Církve Československé, ve které zemřel.
Děti Tomáše a Marie Khodlových
1.
Václav Khodl pak Chod
35
1904 – 1979
Vychodil obecnou školu zčásti v Rudolfově a zčásti v Českých Budějovicích, kam se
rodiče roku 1912 přestěhovali. V roce 1922 začal studovat na České státní vyšší
reálce v Budějovicích, kde úspěšně maturoval 13. 5. 1922 a po studiích nastoupil
jako berní úředník na Podkarpatské Rusi (dnes Ukrajina). Zde pracoval v letech
1922-1927. Poté byl přeložen do Čech a sice do Českého Krumlova, kde se 6. 8.
1929 oženil s Annou Jílkovou. Z tohoto manželství se jim narodila 21. 3. 1930 dcera
Eva, která se provdala za zpěváka Jiřího Poppera. Manželka Anna zemřela 14. 2.
1933.
Po její smrti bydlel Václav Khodl v Českých Budějovicích, kam byl přeložen berní
úřad. Společně se svými rodiči bydlel ve Čtyřech Dvorech.
Dne 12. dubna 1936 se oženil s Růženou Čutkovou, dcerou hostinského a řezníka.
Dne 21. 12. 1936 se jim narodil syn Pavel Khodl, který po zápalu plic zemřel 14. 1.
1937. Druhý syn Václav Khodl se narodil 4. 1. 1938 a třetí syn Ivan Khodl dne 15. 7.
1939.
Jako berní úředník pracoval do 10. 7. 1942, kdy byl zatčen gestapem a vězněn
v koncentračním táboře ve Zwickau (Cvikov) – do 12. 5. 1945, kdy byli osvobozeni
americkou armádou.
Po návratu do Čech zůstal v Karlových Varech, kde byl jmenován berním ředitelem a
přednostou finančního úřadu. V té době
nechal sobě a své manželce a dětem
změnit příjmení na Chod, což jeho otec Tomáš velmi neblaze nesl.
V roce 1949 byl funkce zproštěn a pracoval pak postupně v různých podnicích:
Chemodroga, Státní lázně Karlovy Vary, Arma Karlovy Vary, Pramen a Restaurace a
jídelny Karlovy Vary. Odtud odešel 30. 9. 1964 do důchodu. Později se přestěhoval
do Prahy, kde pracoval již jako důchodce tři roky na ministerstvu obrany.
Zemřel roku 1979 v Praze.
ZE VZPOMÍNEK VÁCLAVA KHODLA-CHODA NA DĚTSTVÍ A RODIČE
Otec (Tomáš Khodl) po svatbě s matkou, která pracovala jako dělnice v továrně na
tabák v Českých Budějovicích, zanechal svého pracoviště jako bednář v pivovaře a
díky matčiným známostem získal práci také v továrně, kde byla matka zaměstnána.
Z Adamova do Českých Budějovic bylo téměř 6 km z kopce a večer při návratu
neustálé stoupání a to oba značně vyčerpávalo. Výchovu všech dětí obstarávala
babička (Marie Klabouchová rozená Pouzarová), jejíž jméno je pro mě vždy
36
posvátné. Nepoznal jsem v životě ženu její harmonické povahy.
Začal jsem chodit do školy v Rudolfově v roce 1910. V roce 1912 se rozhodl otec
přestěhovat do Českých Budějovic. Byl tu důvod 12 km denně namáhavé chůze
v zimě v létě, což značně vyčerpávalo otcovy i matčiny síly. A tak se otec Tomáš
rozhodl a s matkou, babičkou a čtyřmi dětmi se přestěhoval do Českých Budějovic.
Babička vlastnila v Adamově chalupu a asi 3 strychy polí, kde se rodily jen brambory
a oves. Vzpomínám si, že v Adamově byl v babiččině chalupě pekař a vůně horkého
chleba mě ještě dnes pronásleduje. V této chudobně obci však neměl pekař naději
na uhájení existence a tak brzy pekařství zaniklo.
Z Adamova denní docházka do Rudolfova byla zvláště v zimě namáhavá, ale byla
také naší dětskou radostí při různých hrách i nezbednostech. V proláklině pod
Haldákovým vrchem se na podzim na lukách tvořila obrovská louže, jež nám pak
sloužila jako kluziště. Jednou, kdy led nebyl ještě dostatečně silný, jsem se probořil
do ledové vody až po ramena. Bál jsem se jít tak zmáčený domů, a šel jsem, až když
na mě šaty začaly tuhnout. Tatínek mi tehdy páskem zpracoval zadní část těla a já
v domnění, že uschovám-li pásek, ušetřím se tak do budoucna tělesných trestů –
uschoval jsem ho na půdě pod vykotlanou cihlu. Ale spravedlnost byla vykonávána
dál, ovšem jinou zbraní.
Také vzpomínám, že jednou v neděli, poslal mě tatínek pro pivo a svěřil mi zlatou
pětku (desetikorunu). Nevím dodnes, jak se to stalo, ale na kamenité cestě plné
oblázků a výmolů, vypadl mně peníz z ruky a jestli jej někdo nenašel, tak tam leží
dodnes, neboť veškeré pátrání bylo bezvýsledné. A to si představte, že tento peníz
byl celotýdenní výdělek mého otce. Otec mě však nepotrestal. Jen řekl: „No, neměl
jsem mu to dávat. Příště si tam dojdu sám.“ A tím tato epizoda skončila, i když
babička vedla dlouhé řeči o tom, co dřiny otcovy bylo v tom penízu uloženo.
Žili jsme tedy velmi skromně při malém výdělku 20 korun na týden pro oba rodiče a
celkem 7 krků. Babička (Klabouchová rozená Pouzarová) držela kozu a několik
slepic a tak se naše strava sestávala z mléčných polévek, z vajíček a z melty. Maso
jsme viděli jedenkrát týdně. To tatínek přinesl 1-2 kg kořistné sekané a ½ kg
vepřového masa. Byli jsme jako apoštolové kolem stolu a tatínek krájel a rozdával –
to nám tekly blahem sliny.“
2.
Josef Khodl
Narozen 16. 11. 1906 Adamov 4
Zemřel v kojeneckém věku
37
3.
Alois Khodl
1908 - 1972
– člen přímé rodové linie – viz níže
4.
Marie Alžběta Khodlová provdaná Mlsnová
1909-1945
Narozena 19. listopadu 1909 v Adamově 4, roku 1920 přestoupila k Církvi
československé. Provdala se za Jana Mlsnu. S ním měla syna Jana Mlsnu (nar.
1933) a dceru Jiřinku (nar. 1939). Společně s nimi zahynula při americkém
bombardování Českých Budějovic 24. 3. 1945.
Když uplynul rok od jejího tragického skonu, vyšel v novinách tento článek: „Dne 24.
března bude tomu rok, kdy zahynula se svými dvěma dětmi v troskách svého domu
vzácná česká žena Marie Mlsnová-Khodlová. „Mařenka Khodlů“, tak ji znala i po
provdání celá Havlíčkova kolonie. Patřila mezi ony ženy, u nichž láska k bližnímu
projevuje se prakticky skutky. Na tuto ženu může být hrdá strana čs. národních
socialistů i Československá církev, a to plným právem. Nebylo člověka, který by od
ní odešel oslyšen, když pouze naznačil, že ho trápí to či ono. Od mládí činná
v mládeži strany, vždy se zápalem mluvila o našich velikánech a president Masaryk i
president Beneš byli pro ni ztělesněním čistých národních ideálů. Bylo by snad
zbytečné připomínat všem, kteří ji znali, co vykonala tato vzácná žena pro všechny
potřebné. Její ryzí povaha, její krásný život rodinný, její láska k pravdě, její mravní
čistota, to vše činí z ní ideál české ženy.
Za poslední války sta a sta lidí utíkalo se k ní se všemi bolestmi denního života a
každý odcházel uspokojen. A co vykonala za války pro české vězně, o tom by se
dala napsati celá kniha. Ať již to bylo u gestapa v Českých Budějovicích nebo
později v káznici ve Cvikově v Sasku, dovedla vždy najíti cestu k českým vězňům a
dovedla slovem i skutkem podepřít unavené duše. Byla v tajném spojení se svým
vězněným bratrem a české noviny, jež kolovaly potajmu ve cvikovské káznici,
z valné části dodávala ona v balíčcích s potravinami. Kolik důvěry a víry v konečné
naše vítězství bylo uloženo v jejích motácích, kolik sladkých dobrot osvěžilo bídné a
unavené za mřížemi.
A tato vzácná žena vydechla svou duši šest týdnů před ukončením války a s sebou
vzala k věčnému spánku i své dvě krásné děti, Jeníčka a Jiřinku. Vzpomínáme a
38
nezapomeneme. V.K.“
5.
Karel Khodl
Narozen 11. 1. 1911 Adamov 4
Zemřel v kojeneckém věku
6.
Albína Khodlová
Narozena 28. února 1913 České Budějovice – Havlíčkova kolonie
Oddána 1. 3. 1934 s Janem Novotným (*12. 5. 1910 v Rudolfově)
Děti: Hana Novotná vdaná Vokurková, narozena 30. 10. 1937
Jan Novotný, narozen 21. 5. 1946
Albínka Khodlová-Novotná vychodila obecnou školu a měšťanku. Pak dělala
obchodní příručí. V roce 1957 se přestěhovala s manželem Janem Novotným a
dětmi do Karlových Varů, kde pracovala jako pokojská v ubytovně.
Zemřela 10. 10. 1991 Karlovy Vary
ZE VZPOMÍNEK ALBÍNKY NOVOTNÉ
(přepsáno z magnetofonového hlasového záznamu)
-- O KHODLECH V RÁBÍ
„Já nevím, jestli je to pravda, ale myslím si, že pravda to je, poněvadž moje maminka
to vyprávěla. A vyprávěla, že ten nejstarší syn (Jakuba a Anny Khodlových) dostal
ten statek a špatně hospodařil a takže musel odejít do Ameriky. A teď ten statek tam
někomu přenechali a ty rodiče tam nechali a ti rodiče ubozí potom – asi je tam
odstrčili – až ve chlévě umřeli. Na co zemřeli to nevím, ale vím, že na slámě ve
chlévě. A že matce mojí to bylo strašně líto, že nedal nikdo vědět v jakých poměrech
žijí – a maminka měla sama hodně dětí, chodila do tabákové továrny – tak neměla
tolika času, aby chodila – jako se teď navštěvují rodiče atd. Dříve na to čas nebyl,
poněvadž přišla až večer z práce, teď byla nějaká ta kravička a kozička atd., pole
byly a tak musela matka dělat, když večer přišla a babička jí ty děti dala a říkala: „Já
jich mám za celý den dost – teď si je hlídej ty.“ Takže ti otcovi rodiče tak smutně
zemřeli.
-- O BABIČCE MARII KLABOUCHOVÉ ROZENÉ POUZAROVÉ
O mojí babičce – to byla žena, vzor ženy, ta ovdověla mladá ještě, poněvadž jejímu
muži (Josefu Klabouchovi) bylo asi 42 nebo 45 let, když zemřel – takže byla mladá
39
– a jí chtěl nějaký ten sedlák v Hůrách, když babička byla ještě svobodná a nemohl
si ji vzít, že nebyla majetná. I když byla z největšího statku v Hůrách, kde se říkalo U
Šťastných. Tak si babička vzala dědečka Klaboucha a potom ovdověla – ona i ten
sedlák. A ten přišel říkat babičce, jestli by si ho vzala. A babička řekla: „Ne, já jsem
měla jenom jednoho muže a víc již nechci.“ Tak vidíš, jak dříve byla ta věrnost, což
dneska není.
-- O BABIČCE ANNĚ KHODLOVÉ Z RÁBÍ
Slyšela jsem, že moje babička – tedy ze strany otcovy- že byla jako já, že jsem jí
moc podobná – i malá byla jako já, zavalitá, baculatá; a že byla takový dobrák, že
roznášela pořád něco v zástěře a že o ní říkali, že roznese celé hospodářství,
protože pořád někomu něco v zástěře nosila – vajíčka apod.
Tato babička si vzala dvě děti na vychování. Jestli to byly děti z příbuzenství to
nevím, ale vychovala ještě mimo svých dětí dvě děti. Měla 10 svých dětí, protože
můj otec vždy mluvíval o deseti dětech a o těch dvou co vychovala, takže jich bylo
dohromady dvanáct.
-- O TATÍNKOVI TOMÁŠI KHODLOVI
Můj tatínek byl nejdříve (ve válce) jako rakouský voják – válčil v Jugoslávii, na Černé
hoře, tam dostal tu úplavici, kdy už vůbec nemohl a ten důstojník německý do něho
bodák zabod´: „Lez ty českej pse.“ No a potom tatínek tedy přeběhl do zajetí –
dlouho maminka o něm nevěděla. On byl v Rusku a pak se dostal nějak do Itálie,
protože z té Itálie se vrátil. I když byl původně v Rusku –ale z toho Ruska potom
přešel do toho boje v Itálii.
A když se vrátil, tak mu bylo nabízeno, aby no vojně zůstal jako rotmistr, že by udělal
potom důstojníka, poněvadž náš tatínek byl chytrý člověk, šikovný. A tatínek řekl ne,
že neumí poroučet. A potom legionáři měli taková privilegia, že se vrátili jako
legionáři, že mohl dělat mistra v tabákové továrně místo hlídače – a on taky to odmítl
a řekl: „Ne, já se vrátím ke svému, co jsem dělal před válkou.“ On když přišel z toho
Rábí, tak on přišel k tomu bratrovi (Janu Khodlovi), co bydlel v Rudolfově – tam u
toho bratra žil jako svobodný a tam se právě s maminkou seznámil. Dělal bednáře
v pivovaře a potom maminka naše dělala v tabákové továrně – tak ho tam vzala, aby
dělal v tabákové továrně – tak potom dělali oba v té továrně. Tak se vzali. Pak šel na
vojnu (do Písku) – to byly asi 4 roky – no a ve 24 letech se tatínek vrátil a pak se
40
vzali. Měli děti – každý rok jedno. Oba byli moc krásní.
--O MAMINCE MARII KHODLOVÉ ROZENÉ KLABOUCHOVÉ
Moje maminka – podle vyprávění – něco říkala, že dělala na nějakých polích – asi
tam květiny pěstovali – nebo zeleninu – v té zemědělské škole. No a potom přijímali
v tabákové továrně, nebo tam měla sestřenici – nějakou Vančurovou – ta ji tam asi
dostala – a potom maminka, když se seznámila s tatínkem, tak chtěla, aby taky šel
do té tabákové továrny. Tak toho bednaření nechal a šel dělat do té továrny hlídače.
--O DĚDEČKOVI JOSEFOVI KLABOUCHOVI (otec matky)
Podle maminčina vyprávění – tak o svém otci říkala, že to byl úžasně svatý člověk,
že každý večer kleknul k posteli a modlil se. Moc hodný byl, ale umřel mladý. Bylo
mu asi 42 anebo 45 let. Asi že byl tak hodný.
--O DĚTSTVÍ
Já už jsem v Adamově nebyla – já už jsem se narodila v Havlíčkově kolonii. Takže já
už o tom Adamově, Rudolfově nevím vůbec nic. Rodiče bydleli v Barákové ulici –
jsou tam teď takové dva domečky – a tam je napsáno: „Co přeješ sobě, přej i
jinému.“ Tam bydleli v tom jednom domě a tam já jsem se narodila. Můj otec tam
založil – on byl zakladatelem toho družstva tam, poněvadž už tenkrát byla družstva –
v Havlíčkově kolonii a vystavěli si tam ten dům, poněvadž v Adamově to
hospodářství prodali – ty pole prodali – tam bylo takové chalupnictví.
Všichni sourozenci se tam (v Adamově) narodili. Všichni mimo mě. Poněvadž rodiče
v roce 1912 šli rodiče do Budějovic – já jsem se v roce 1913 narodila, takže já jediná
jsem „městská“ – ostatní jsou „Perštátský jeleni“ – tak jsme jim říkali.
Alois KHODL a jeho rodina
1908 – 1972
41
Alois Khodl s rodinou (1942)
Alois Khodl, otec Marty Sassmannové, se narodil 14. června 1908 v Adamově čp. 4
u Českých Budějovic. Pokřtěn byl dne 16. června 1908 v rudolfovském kostele sv.
Víta od P. Františka Holby.
Po absolvování základního školního vzdělání nastoupil do učení jako obchodní
příručí různých firem. Vojenskou základní službu absolvoval v letech 1926 – 1928,
kdy prodával v kantýně.
Dne 30. 12. 1930 se oženil s vdovou Marií Divišovou rozenou Matějovou (1902 –
1960). Začal pracovat v jejím obchodě ve Čtyřech Dvorech (roku 1930) se smíšeným
zbožím až do roku 1949, kdy mu komunisté obchod zestátnili. Po znárodnění začal
pracovat jako zaměstnanec státního obchodu. Postavil dům čp. 406 ve Čtyřech
Dvorech, kde měl byt a který předal nevlastní dceři (z prvního manželství ženy) Marii
Divišové, provdané Posekané.
V letech 1965 a 1969 navštívil svého syna Aloise v U.S.A.
Od roku 1971 pracoval jako hlídač Parku kultury v Českých Budějovicích. Zde
pracoval již jako důchodce.
Umírá náhle na srdeční infarkt 7. dubna 1972.
Alois Khodl byl veselé povahy, měl vřelé a čilé kontakty se společností přátel. Byl
znám jako výborný a veselý společník. Byl také činný v Lidové straně, byl rychtářem
Baráčnické obce, člen Spolku Pošumavské jednoty a Pěvecko-hudebního spolku
Hlahol.
Alois Khodl se oženil 30. 12. 1930 v českobudějovické katedrále s vdovou Marií roz.
Matějovou, narozenou 11. 2. 1902 ve Čtyřech Dvorech 108, dcerou soukromníka
Matěje Matěje (*18.2.1862 Kvítkovice 14, + 26.9. 1934 ve Čt. Dvorech 406) a jeho
ženy Terezie rozené Wolfové (*29.1.1865 v Broučkově Lhotě 1-okres Tábor, +7. 9.
42
1936 ve Čtyřech Dvorech 406). Matěj a Terezie Matějovi si k 30.9.1900 postavili
dům čp.108– dnes Husova čp. 60/504, kde se narodilo již několik generací naší
rodiny.
Děti Aloise a Marie Khodlových:
1. Marta Khodlová
Narozená 31. října 1931 Čtyři Dvory 108 (dnes Husova 60/504). Vyučila se u svého
otce prodavačkou. Celý život pracovala jako prodavačka či jako pokladní.
Dne 30. 4. 1950 se v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše provdala za truhláře
Františka Sassmanna (*24. 9. 1928 v Byňově 17).
Děti:
Mgr. Marta Sassmannová,
1.
František Sassmann,
Jana Anežka Sassmannová,
2.
Mgr. P. Alois Sassmann, *10. 7. 1961 Čtyři Dvory 108
Kněz starokatolické církve, oddán 27.10.1997 v Praze 1 s Alenou
Kropáčkovou
2. Alois Khodl
Narozen 25. 11. 1934 Čtyři Dvory 108 (dnes Husova 60/504). Po perzekucích a
uvěznění v Československu pro aktivní křesťanství roku 1955 emigroval přes
Rakousko do Spolkové republiky Německo. Tam pracoval v rádiu Svobodná Evropa.
Roku 1957 odcestoval do U.S.A. Oddán 23. 5. 1958 v Chicagu v kostele bl. Anežky
České s Trešnjou Paulou Sosnovcovou (* 22. 7. 1936 v Daruvaru – Chorvatsko).
Poslední zaměstnání: generální manažér pojišťovny Prudential Insurance Company.
Od roku 1993 v důchodu.
Děti:
1.
Alois Milan Khodl, *24. 5. 1964 v Berwyn, Illinois, USA
2.
Nada Anna Khodl, *26. 10. 1966 ve Washingtonu, USA
3.
Leo Otto Khodl, * 9.5. 1968 Washington, USA
Zpracoval © Mgr. Alois Sassmann
Léto 2008
43