VOLA KOSTNICE,zimni verze
Transkript
Pavel Kohout VOLÁ KOSTNICE! (1988 – 2012) Dvanáct osudových hodin pro tři idealisty Přímý přenos z koncilu v Kostnici 1414–1418 Pro Český rozhlas s autorem upravila Jelena Mašínová (2012) DÍL PRVNÍ Znělka radia Ecce Constantia HLASATELKA Dobré jitro, vážení a milí posluchači! Rozhlasová stanice„Ecce Constantia!“ vám přeje vše nejlepší do nového dne, pátku 16. listopadu 1414. Co nám dnes nabízí naše Rosnička? ROSNIČKA mluví jako Křemílek nebo Vochomůrka Kvák kvák! Studená fronta překročila vévodství burgundské i orleánské a blíží se přes Švýcarské spříseženstvo k jezeru Bodamicus. Silná oblačnost přinese k poledni déšť, který přejde v sněhové přeháňky. Koňům i povozům se doporučuje zimní výstroj. Kvák kvák! HLASATELKA Děkujem, Rosni. Zprávy: Dnes se začíná vrcholná událost ještě mladého patnáctého století: Velký koncil má právě v naší Kostnici vnést pořádek do zmatených poměrů v církvi i ve světské Evropě. Hlavní protagonista Jan XXIII., nejuznávanější ze tří spolu soupeřících papežů, jenž jednání svolal, už dorazil, císař Zikmund, který koncilu poskytuje záštitu, je očekáván. Konstancie zažívá koncilovou horečku. O tom bude rozhovor našeho reportéra Ulricha Richentala s mužem, který tu zodpovídá za organizaci a bezpečnost, rytířem Frischhansem von Bodmanem. RICHENTAL Dobrý den, rytíři Bodmane. RYTÍŘ mluví silným dialektem Pozdrav Pán Bůh... RICHENTAL Nejdřív dík za vaši ochotu k setkání, kancelář koncilu se zřejmě rozhodla pro politikaření za přiraženými dveřmi, jaké bývá živnou půdou pro divoké pověsti. Městská rada vás jmenovala maršálkem. Co leží ve vaší kompetenci? RYTÍŘ No... všecko. RICHENTAL Na příklad? RYTÍŘ No… příkladně ryby... RICHENTAL Můžete to blíž... RYTÍŘ No... rybářská gilda vyšroubovala cenu bodamskejch placatek, že to dál nešlo. Tak se musel rozject dovoz holandskejch herinku, ne? Aby ty šizuňkové ostrouhali. RICHENTAL RYTÍŘ A co vy s tím osobně... No... obě partaje si zverbovaly zabijáky, a rvačky proměnily občanům život v peklo. Tož je moji pacholci zlapalí, ne? a kat jim vypálil na plec městskej cejch. Koho tu s ním načapáme, bude se houpat! RICHENTAL Ano, ale... RYTÍŘ Následujícně jsem nechal pořídit soupis pěknic. RICHENTAL Pěknic...? RYTÍŘ No, tak tu voláme doroty, ne? Pro veřejný jsme sehnali suchý bydla a zavedli pevný ceny. Bytný je musej držet k dennímu mytí a chození na meš. Pročež můžu ohlásit, že jich tu je na sedum set, čímž nikdo nemusí obcovat s tajnejma, který smrděj, kradou a nezpovídaj se. RICHENTAL Ale tady... se přece čeká církevní prominence! RYTÍŘ Jó, mý kvartýrmajstři vedou na tři sta biskupu a padesát arcibiskupu, potažmo kardinálu, ne? Prelátu, vikářu a jinejch duchovních jakož i doktoru teologie a jim podobnejch se čeká kolem sedmi tisíc. RICHENTAL Ale těch... sedm set dorot... RYTÍŘ Musí, počítám, stačit. To už se chvíli ozývá mobilové zvonění „Tisíckrát pozdravujeme Tebe…“ RYTÍŘ Hergot, kde zas mám ten zatracenej mluvič… Zřejmě mobil našel, protože se zvonění přetrhlo. RYTÍŘ No – slyšim Nezřetelné, ale naléhavé hlášení. RYTÍŘ Francouzi? Ale dyť ty měli přiject až…. Nezřetelné, ale naléhavé hlášení pokračuje.. RYTÍŘ Jo, že jedu! Pacholku! Koně!! Hlasy, ržání, kopyta, cval se vzdaluje. RICHENTAL Vážení posluchači, byli jsme s mikrofonem ve správný čas na správném místě, takže jste se v přímém přenosu dozvěděli o příjezdu jednoho ze dvou hlavních dirigentů koncilu, francouzského kardinála d ´Aillyho, jehož doprovází mladý, ale už v celém křesťanském světě proslulý rektor pařížské Sorbonny Gerson. – Ulrich Richental, Ecce Constantia! Gong. Podstatně se mění akustický prostor, přibylo echo velké místností. HLAS Hodina Francouzů. Duní masivní dveře, RYTÍŘ Vaše Eminence... rytíř Bodman, městskej maršálek, žádá o rozkazy... KARDINÁL Tak to je on!? RYTÍŘ hrdě Tak to jsem já, Vaše Emi... KARDINÁL On je to, kdo vyhlašuje, že tu připadá jedna dorota na deset kněží! RYTÍŘ Řek jsem to jen Ulrichu Richentalovi, už jeho otec tu byl městskej písař... KARDINÁL Jeden pisálek stačí, aby popletl tisíce. Nuže, rytíři, při tomhle výstupu zůstane. Zprávy bude vydávat jen vysoká kancelář koncilu. Každý dotaz najde cestu přímo ke mně. RYTÍŘ Tak jest, Eminence...! KARDINÁL Nuže! Šustí pergamen. Tito buřiči neprojdou branami města. Zná je? RYTÍŘ Je tu málo světla, Vaše... KARDINÁL podezíravě Umí číst? RYTÍŘ Na to mám svý lidi, Eminence... KARDINÁL Ach tak...! Dal to sem! Šustí pergamen. Dietrich z Nieheimu – už o něm slyšel? RYTÍŘ Ne, Eminence... KARDINÁL Vestfál. Ve svých takzvaných memorandech kydá hnůj na všecko lidské i božské. Podle něho Svatý otec Jan XXIII. jenom v Boloni zprznil tři sta jeptišek. RYTÍŘ spíš obdivně Ne! Tři sta...! KARDINÁL Naštěstí tomu nikdo nemůže věřit. Ale mnozí šíří Nieheimovu pomluvu, že papež je zhýralý násilník! Také tento: Oswald z Wolkensteinu – už ho někdy potkal? RYTÍŘ Nikdy, Eminence...! KARDINÁL Lapka z Tyrol, který se má za posledního minnesängera, ale vydává ze sebe takovouto póesis: „Zvedni, holka, v rožku nožku! Tak mě trošku šimrej, hošku.“ RYTÍŘ se upřímně zasměje KARDINÁL Jemu se to líbí…! RYTÍŘ Ale vůbec né, Vaše... KARDINÁL Tak ti oba jsou tu personae non gratae, rozumí? RYTÍŘ Já... neumím latinsky... KARDINÁL Ach ano, na to má přece... RYTÍŘ Svý lidi... REKTOR Rytířovu osobnost tvoří zřejmě mnoho jiných osob. RYTÍŘ Ano... totiž... jak jste to myslel, pane?? KARDINÁL Rektora pařížské Sorbonny musí oslovovat − Vaše Magnificence...! RYTÍŘ Jistě, Eminence... omlouvám se, Magnificence...! KARDINÁL Každá persona non grata je v Konstancii nežádoucí! RYTÍŘ Tak jest, Eminence. KARDINÁL Kde leží mé komnaty? RYTÍŘ Nahoře vlevo... KARDINÁL Jeho Magnificence dostane druhou stranu. RYTÍŘ Totiž... tam je dohromady šest loží... KARDINÁL A...? RYTÍŘ Konstancie není veliká... Za normálních dob tu žije osm tisíc duší a teď jich tu máme uložit na čtyrycet tisíc... Mnoho Jasností musí spát na senících a jejich družiny dokonce v prasečnících. Stížnosti jen pršej... KARDINÁL Když může město vyhradit tolik domů neřesti, musí mít i dost místa pro zbožnost. Jeho Magnificence má odtud koncilu dávat duchovní podněty a já tu hodlám zřídit místo, kde se budou moci diskrétně setkávat členové nejvyššího grémia. Proto zde zůstaneme pouze my dva! RYTÍŘ stísněně Tak jest, Eminence... KARDINÁL Ať složí z vozů! RYTÍŘ Tak jest, Eminence! Hned jsem tu zas! Spěšné kroky, duní těžké dveře, na chvilku silně zazní dříve nejasný hluk zvenčí, ržání koňů, pokřik družiny. REKTOR Musím se od tebe dál učit, Pierre! KARDINÁL Čemu? REKTOR Jak´s hravě dokázal, že se tu Nieheimův trestuhodný výrok o papeži jakožto kurevníku dostane do oběhu! KARDINÁL Ten výrok je hodný trestu, ale podobný pravdě. REKTOR Ano! Nemůže být svaté církve, dokud úlohu pontifexe hraje neapolitánský pirát. KARDINÁL Amen. Buď pozdraven v Konstancii, Jeane Charliere. Budeš můj druhý mozek, který navždy odstraní nákazu bezbožnosti, stravující už tři desítky let nebeskou říši. Ty, můj žák a můj přítel! REKTOR Který nemůže objevit ve svém mozku nic moudřejšího, než cos tam uložil ty, můj přítel a učitel. Duní dveře, kroky, na okamžik zazněly zas zvuky zvenčí. RYTÍŘ Už skládají... KARDINÁL Jaký byl příjezd prvního papeže, rytíři? RYTÍŘ Nádhera sama! Město bylo od rozbřesku na nohou. Celou cestu od Kreuzlingenské brány až k Münstru se mu jen jásalo. KARDINÁL Buď Bohu dík. To dokazuje, že další hnusný šplecht neblahého Nieheima o nehodě na Arlbergu nedošel obecného sluchu. RYTÍŘ Jakej šplecht, Vaše Eminence? KARDINÁL Doprovod měl zaslechnout, jak papež, když se jeho povoz překotil na sněhu, hlasitě zvolal – Jacio hic in nomine diaboli... RYTÍŘ Totiž… já… KARDINÁL Ach ano, to znamená, Zde ležím ve jménu Ďábla... RYTÍŘ No to je hrůza... KARDINÁL Ano, je hrůza, že se něco takového roztrušuje. Kdo se převrací ze srázu ve svém voze, nehledá slova. RYTÍŘ Svatá pravda… KARDINÁL Ať je tomu jakkoli: nějaké další pozoruhodnosti? RYTÍŘ Dotyčnej Hus je tady. KARDINÁL Ach ne! RYTÍŘ Bydlí u vdovy Pfisterky v Paulgasse. Mý lidi ho maj porád na očích, ale on skoro nevychází. REKTOR Snad ne ten český kacíř? RYTÍŘ Ten samej. REKTOR Chce se mu zemřít? Je přece pod papežskou klatbou. RYTÍŘ Jeho průvodci, český páni, tvrděj, že mu císař poskyt glejt. REKTOR A co tu hledá? RYTÍŘ Říká se, že chce bejt poučenej, pak že rád odvolá, pokaď bloudil. KARDINÁL Ovšemže bloudil! Je to zarytý viklefista. Stejně jako jeho kumpán Jeronymus, který nám v Paříži unikl o vlas. RYTÍŘ Taky ten se má toulat kolem. KARDINÁL Ach ne! Okamžitě pošle své lidi... REKTOR Calma, calma, klid, Vaše Eminence. Chtěli jsme se nejprv ubytovat a vzít horkou lázeň – ta osvěžuje mysl...! KARDINÁL Máš pravdu. Je tu opravdu málo světla, rytíři. Ať sem přinesou svícny! RYTÍŘ Ty sou přeci tady... Hrom a peklo... KARDINÁL Neklel, rytíři! RYTÍŘ Kaju se, ale…tadydlec přeciť stály dva stříbrný... bral jsem je včéra vlastnoručně z tamtý truhlice… REKTOR On tu zodpovídá i za bezpečnost, není-liž pravda, rytíři? Anebo jen za doroty? RYTÍŘ Tak jest, Vaše... totiž... v týhle truhle bylo přeciť i plátno! Zvedá se těžké víko RYTÍŘ Zkurvylapko! Seš synem smrti! KARDINÁL Zadrž! Kdo je to? Zvuky zápasu. RYTÍŘ Polez ven! Dělej! Lotr! Zabalil všecko do plátna a pak mě slyšel. Ne? Otevři hubu, lotře! MLADÍK Co mám eště říct, vzácnej pane? Pech. RYTÍŘ Pech tomu říkáš? Tvůj konec je to, večír se budeš houpat! MLADÍK Nešlo by to až zejtra, vzácnej pane? Rád bych se před tak štrapáční cestou vyspal. RYTÍŘ On ti kat brzo zatne tipec. Úder. MLADÍK uplivuje Dík, vzácnej pane, zrovna tendle zub mě bolel. rytíř Ty… KARDINÁL zasáhne Může ho vzít a konat svůj úřad, rytíři. RYTÍŘ Běž, českej pse! KARDINÁL Počkat! To je opravdu Čech? RYTÍŘ Krk za to, Eminence. Člověk může zapřít všecko, jenom ne svůj zobák. Jak mu narost, tak mluví. KARDINÁL Pojď sem, Čechu! Jsi Čech? MLADÍK Jako poleno, vzácnej pane! KARDINÁL A co jsi zač? Špion? MLADÍK Milost, pane, nenechte mě natáhnout na žebřík! Sem poctivej pražskej lapka, upřímnej křesťan! KARDINÁL Znáš Husa? MLADÍK To jó! Byl můj zpovědník v Betlémský kapli. To von mi nasadil do hlavy brouka, abych šel sem! KARDINÁL Kázal snad, že je třeba okrádat bohatý klerus? MLADÍK Ne, to ne, vzácnej pane. Hus kázal, že lidi, i vzácný páni, se maj uskromnit. KARDINÁL Tak proč kradls? MLADÍK Člověk je křehká nádoba, vzácnej pane! KARDINÁL Jak se jmenuješ? MLADÍK Říkaj mi Fretka. KARDINÁL Tahle malá škodná přijde zatím do klece, rytíři. Chci si ji ještě jednou vyposlechnout. RYTÍŘ Jak Eminence poroučí. Pojď! FRETKA Tisícerej dík! Sem váš na život a na smrt! Dvojí krok se vzdaluje. REKTOR Nevěděl jsem, jak umíš být milosrdný. KARDINÁL Naopak. A proto chci včas poznat každého, kdo se staví mezi Koncil a Boha. Bez informace – není pro kata práce. Znělka stanice EC ROSNIČKA Kvák, kvák! HLASATELKA Tolik o počasí. Požehnaný dobrý večer 28. listopadu 1414, vážení a milí posluchači. „Ecce Constantia!“ přináší poslední zprávy. V Konstancii došlo dnes k dramatické události: Český magistr Johan Hus, který sem dorazil s ochranným glejtem císaře, aby před koncilem obhájil své učení, byl překvapivě zatčen a dopraven do papežské rezidence. Jako obvykle k tomu vysoká kancelář odmítla komentář, ale našemu reportéru Ulrichu Richentalovi se podařilo promluvit s vdovou Pfisterovou. V jejím domě našel totiž kontroverzní Pražan, zdejší příbytek. Zvuky venkova. VDOVA pláče Vedli ho... jako lapku nebo mordýře... RICHENTAL Kdo, paní Pfisterová? VDOVA pláče Městská... stráž... RICHENTAL A čeští páni, Husovi průvodci, nepodnikli nic? VDOVA Jeden barón... jim ukázal glejt... To je urážka císaře Zikmunda, volal... RICHENTAL Působilo to? VDOVA Řekli, že... je to nařízení... kardinálů... RICHENTAL A co magistr, bránil se? VDOVA Řekl... když si Eminence přejí, navštívím je a vyznám se z pravdy, jak jsem ji seznal z Písma svatého... s Boží pomocí... RICHENTAL Ano... můžete nám ještě sdělit, paní Pfisterová, jaký dojem na vás Hus při svém pobytu dělal? VDOVA Byl tak... vzdělanej a přitom tak... skromnej a tak... když se dívám, jak hrozně se tu chovají všichni potentáti, pak to byl možná jedinej zbožnej muž v celý Konstanci. Ano! Jestli to není omyl, pak za tím musí stát Satan! Gong. HLAS Hodina papeže Už známé echo velké místnosti. Zní konec reportáže. HLASATELKA z rádia To byl rozhovor našeho reportéra Ulricha Richentala s paní Pfisterovou. Středověká taneční hudba. RYTÍŘ Zatracená baba! A zatracený rádio! To zasejc budou všici proti mně. KARDINÁL Proč by mělo hrát roli, rytíři, co plácá pomatená vdova? RYTÍŘ Pfisterka se tu těší velkýmu respektu... KARDINÁL Je tak bohatá? RYTÍŘ Ne, ale porodní bába! Nejlepší v celým okolí, ne? REKTOR Tak proč on nezavře ty štváče. RYTÍŘ To rádio patří zdejším měšťanostům. Císař mu zaručil svobodu slova. REKTOR Jinou záruku právě porušil! RYTÍŘ Jenže kromě zdejších radních nikde v Evropě koncil nechtěli, že bude drahej… KARDINÁL Ať je tomu jakkoli. Kde je Hus teď? RYTÍŘ Zamkli jsme ho tam do světnice, zatím společně s tím bláznivým českým barónem, co střídavě šermuje dopisem císaře a šavlí. Nechce se od Husa hnout, dokaď nebude smět mluvit s Jeho Svátostí papežem. KARDINÁL Jsou jeho lidé tak zbabělí, že si neporadí s českým zemanem, kterému čouhá z bot sláma? RYTÍŘ nešťastně Jeho papežská Svátost zakázala použít násilí, dokavaď sama nerozhodne. KARDINÁL Ach tak... Může jít, rytíři! RYTÍŘ Jak Eminence poroučí! Kroky, duní dveře.. KARDINÁL Ačliže... opře-li se Neapolitán císaři bez toho, že mu budeme krýt záda, může se s papežstvím rozžehnat hned! A máme ho z krku, Jeane Charliere? REKTOR Jenže my mu, bohužel, krýt záda musíme! KARDINÁL Proč? REKTOR Bez odsouzení Husa nemůžeme projednat kauzu víry. A bez té ztratí koncil věrohodnost, že mu o víru jde především! KARDINÁL Pak chyťme a suďme toho Jeronýma, je kacíř jako on – a bez glejtu!! REKTOR Ach! Jen to jen dobrodruh, jehož teoretické práce nemají špetku ceny. KARDINÁL Ale duchaplný a navíc velmi krásný muž, v tom se ti podobá. Někdy si myslím, žes ho proto nechal v Paříži prchnout a honil raději maitra Petita... REKTOR rozhořčeně Pierre! KARDINÁL Promiň, to byl žert...! REKTOR Není čas na špatné žerty. V onom provinčním čertu z Čech musíme odhalit a zničit pravého Belzebuba, který se už bohužel vymkl spravedlnosti. KARDINÁL Viklefa! REKTOR Toho! Budiž posmrtně odsouzen skrze Husa! Item budou i zbabělí Angličané, kteří Viklefa prokleli jen polovičatě, usvědčeni z napomáhání kacířství a vyloučení tím z klání o Svatou stolici. KARDINÁL Bene...! REKTOR Item bude i náš největší nepřítel maitre Petit se svou tezí o bohulibé vraždě tyrana platit za kacíře, což vyloučí jeho pána, vévodu Burgundského, ze soutěže o francouzský trůn. KARDINÁL Bene. REKTOR Item bude oslaben i německý Zikmund, protože neúčinnost Husova glejtu zpochybní jeho autoritu. Tu může upevnit jen tím, že odpadne od Angličanů i od Burgunďana a podpoří spolu s námi legitimního krále Francie. A pak i – francouzského papeže! KARDINÁL Amen! REKTOR A je tu i pro secundo. Pomůžeme-li Neapolitánovi dočasně z té louže, smíme po něm i něco chtít. KARDINÁL Totiž? REKTOR Jeho jasné Ano v otázce hlasování, která tu všecko rozhodne. Zasměje se. Dokonce i jeho vlastní konec. KARDINÁL Máš už ideu? REKTOR Snad. KARDINÁL Chceš snížit počet účastníků? REKTOR Na to je pozdě. KARDINÁL Pak ale Italové se svým regimentem trpasličích biskupství přehlasují celý svět. REKTOR Ačliže... jak máš ve zvyku říkat, pokud neříkáš − Ať je tomu jakkoli... KARDINÁL Ačliže co? Blíží se hlučné kroky, řinčení zbraní. Pak duní dveře a kdosi sem běží. FRETKA Zachraňte se, vzácný páni, táhnou sem papežovi Švejcaři! Už jsou zde. ŠVÝCAR Hab acht!! Do ticha se přiblíží jiný rázný krok. OBA FRANCOUZI PAPEŽ Vaše Svatosti...! Vstaňte, jsem tu incognito! ˇGardistů si nevšímejte, vybírám vždy ty, kteří nerozumí jazyku. KARDINÁL Dám přinést Vaší Svatosti křeslo... PAPEŽ Ne! Já raději stojím. Nepřetržitě tu mrznu. A pak: takhle aspoň nikomu nesednu na lep! KARDINÁL Vaše Svatost poroučí... PAPEŽ Proč musím pořád poroučet? Nejsme na jedné lodi? A to nikoli v pirátském člunu, jak o mně roztrušují oba mí úhlavní odpůrci lžipapežové, nýbrž v bárce svatého Petra. Francouzští veslaři z ní snad vystoupili? KARDINÁL Vaše Svatost ví, že Francouzi vždy patřili k nejvěrnějším lodníkům Páně. PAPEŽ Tak proč právě dneska trčí zde? V bouři mají být všichni muži na palubě? KARDINÁL Když jsme dnes v poledne opouštěli koncil, bylo moře zcela hladké. PAPEŽ Mezitím byl zatčen onen Hus, to vám snad donesli? KARDINÁL Ano... PAPEŽ Někteří úředníci se zdají plést si tento dům s mým! Ale co následovalo, víte sotva, protože jsem tentokrát předběhl všechny špicly. Poggio! POGGIO Vaše Svatost přikazuje? PAPEŽ Můj sekretář. Zapni svůj přístroj! Ozve se cvaknutí a pak ze záznamu hlas. HUS Ctihodní otcové, vězte, že spíše zemru, než bych vyznával jediný blud. Budu-li poučen, že jsem v nějakém punktu bloudil, jsem připraven opravit jej a napravit se.“ Cvak. Záznam se zastaví. PAPEŽ Tak se lstivě vykroutil ten Hus mým kardinálům. KARDINÁL Ach ano...? PAPEŽ Poggio, zapni znovu!! Ozve se cvaknutí a pak ze záznamu hlasy. DIDACHUS Učils viklefskému kacířství, že po kněžském požehnání zůstane svátost oltářní obyčejným chlebem? HUS Tak jsem nikdy neučil. DIDACHUS Nevyznáváš to tedy? HUS Ne, nevyznávám! Cvak. Záznam se zastaví. PAPEŽ Tak vyklouzl ten Hus slovutnému teologu Didachusovi, jenž se ho snažil usvědčit, přestrojen za prostého mnicha, což se mu však nezdařilo, takže hlavní bod obžaloby padl pod stůl. KARDINÁL Ach ano...! PAPEŽ Zapni znovu, Poggio! Cvak. Ze záznamu hlas. BARON rozčileně Vaše Svatost mi slíbila, že Hus bude zde v bezpečí, i kdyby měla kvůli němu zabít vlastního bratra. A nyní je lapen a držen v tomto domě. Vaše Svatost nechať ví: Osočím všechny, kdo glejt mého pána, císaře, pokryli hanbou! Cvak. Záznam se zastaví. PAPEŽ To mi křičel do očí ten zdivočelý český baron, který se bohužel může vykázat císařskou pečetí. A páni Francouzi si sedí doma! KARDINÁL Vaše Svatost dovolí podotknout, že jsme o jejím úmyslu zatknout Husa neměli nejmenší tušení... PAPEŽ To nebyl náš úmysl! Něco tak hloupého...! Jako kdyby nemohla taková lapálie počkat! KARDINÁL Vaše Svatost má přece skvělého rádce ve Velkém kanonistovi, který je navíc rovněž Ital. PAPEŽ Můj milý, teď si tu nehrajeme na kočku a myš, každý ví o vaší vzájemné nevraživosti. Ano, byla to jeho idea a koneckonců oprávněná: ten český ničemník, který neustává podřezávat Svatou stolici, je pod mou bulou. KARDINÁL A pod ochranou císaře. PAPEŽ In nomine diaboli! A právě v tomto domě se musí dobře vědět, že císař zneužije každou rozepři mezi námi, aby oslabil moc církve. KARDINÁL Co si od nás Vaše Svatost žádá, in concreto? PAPEŽ Prohlášení jednoznačné soudržnosti – před Bohem i před císařem. Naše jednota musí teď stát nade vším! REKTOR Vaše Svatost promine, ale nejsou to Její nesčetné veledůstojnosti, které tu jednotu přivádějí vniveč, když se umí do krve přít o každý s prominutím pšouk? Jak chce Vaše Svatost s nimi dojít k nejprostšímu usnesení koncilu? PAPEŽ My se přece roky pokoušíme provést výběr těch, kdo jsou oprávněni hlasovat a volit, ale každé kriterium bylo dosud zavrženo. Ať podle úřadu či věku, dle majetku či počtu ostříhaných duší, vše se ukázalo být zmatečním. REKTOR Existuje kriterion, jež musí dojít obecného souhlasu jako zcela spravedlivé. PAPEŽ A to? REKTOR Jazyk, Vaše Svatosti, mateřská řeč. PAPEŽ Evropa zná tucty jazyků! REKTOR Ale jen několik málo, které spojují četné ostatní, jako mocná řeka pojímá tisíce potoků. Viděny takto jsou v Evropě jen čtyři velké jazyky, váš italský, náš francouzský, německý a také, ano, anglický. Každý Evropan nechť se rozhodne pro jeden z těchto proudů, který může nejspíš nést i jeho řeč. PAPEŽ Poggio! POGGIO Vaše Svátosti? PAPEŽ Pořiď záznam! Cvak. PAPEŽ No tak dál! Jak to má fungovat v praxi koncilu? REKTOR Velmi jednoduše. Každý ze čtyř... nazývejme je velkonárody! zvolí své zástupce... dejme tomu – šest? kteří pak, když se uradili se všemi svými, budou za ně hlasovat. Každá místnost má přece čtyři rohy, kde se lze shromáždit. KARDINÁL nadšeně Optime! PAPEŽ nedůvěřivě Vaše Eminence to slyší poprvé? KARDINÁL Ano. Ale já jsem měl už často štěstí být u zrodu jeho skvělých idejí. PAPEŽ Dovedu si představit, že ve vás budí vpravdě otcovský pocit lásky? KARDINÁL Ó ano... PAPEŽ Žádný div. Nejen důvtipný, ale i pohledný muž. – Bene. Rozvážíme si to. Avšak teď jsme zde v jiné věci. REKTOR Je to táž, Vaše Svatosti. PAPEŽ Jak to? REKTOR Jednota je jen – jedna. A působí po zákonu spojitých nádob. PAPEŽ In concreto? REKTOR Věnujeme Vaší Svatosti souhlas Francouzů in puncto Hus. Nechť Vaše Svatost za to věnuje celému koncilu nový volební a hlasovací řád. PAPEŽ Care filie, kdybychom o něm nevěděli, že je prvním teologem Francie, museli bychom věřit, že je nejlepší francouzský koňský handlíř. Declaratum est. Punctum, satis. Vypni, Poggio! Cvak . PAPEŽ Spokojeni, páni Francouzi? KARDINÁL Smíme Vaši Svatost požádat o kopii? PAPEŽ Cože?? Ale proč ne… Poggio, pošli ji! POGGIO Stane se, Vaše Svatosti! PAPEŽ Jdeme! Dio mio, jaká bezbožná krajina, kde křesťan jen stále mrzne! FRANCOUZI Pochválen Pán Ježíš… Zanikne to hluku kroků v řinčení zbraní odcházejících. Zapadnou vrata. KARDINÁL s pohnutím Zdravím tě, moudrá hlavo! REKTOR podobně Jsem jen tvůj žák, Pierre! KARDINÁL Jemuž učitel už nestačí, Jeane Charliere, ale tím víc ho miluje. Duté klepání. KARDINÁL Ten Čech je zas v truhlici! Vylez, ty strašpytle! Zvuky. KARDINÁL Tys tedy všechno slyšel! FRETKA Mý uši jsou jak trychtejř, všechno může tam, ale nic ven! KARDINÁL Velmi zdravé, protože tak si člověk déle podrží hlavu. FRETKA Má hlava patří vzácnýmu pánu, proto ji nesmím ztratit. KARDINÁL Dobře, dobře. Ať je tomu jakkoli, nastraž uši: tvůj Hus má hodně přívrženců, pravda? FRETKA To se dá říct. KARDINÁL I ty k nim patříš – a já ti nezazlívám, byl tvým zpovědníkem a je tvůj krajan. Ale právě jako vykutálený čížek mi nejlíp řekneš: kdybys ho měl nerad, jak bys ho o příznivce připravil? FRETKA To je nad slunce jasnější, vzácnej pane. Obdivujou ho, že sem přišel z vlastní vůle. KARDINÁL A...? FRETKA Tak bych roznes, že ho lapli, když chtěl vzít nohy na ramena. REKTOR A kdo to má dosvědčit? Ty, mizero? FRETKA Chraň Bůh! Tady to uvěřej jediný osobě. KARDINÁL Totiž? FRETKA No Pfisterce! REKTOR Vdově... Nelze přece čekat, že právě ta pobožná žena... KARDINÁL Fretko! Povolej rytíře Bodmana! FRETKA Letím, vzácnej pane! Vzdalují se spěšné kroky, skřípou vrata. REKTOR Přece ji nenecháš mučit! KARDINÁL Věřím, že to nebude nutné. rektor Nýbrž? KARDINÁL Poručím, ať jí pouze ukážou nástroje. REKTOR Originální myšlenka. KARDINÁL Bohužel jen citát z Brechtova Galilea. Znělka stanice EC. Prolíná se velké středověké zvonobití. HLASATELKA To byl tedy přímý přenos slavnostní mše, kterou v Münsteru osobně celebroval papež Johannes XXIII. a při níž ministroval čerstvě korunovaný císař Svaté říše římské německého národa Zikmund; jenž při tom tradičně oblékl oděv prostého diakona. Tato překvapivá nabídka, dá se říci vánoční dárek vysoké koncilové kanceláře naší stanici, byla spojena s podmínkou, že „Ecce Constantia!“ odvysílá prohlášení, jehož posouzení přenechá bez komentáře posluchačům. Nezvyklé žádosti vyhovíme, abychom se pro vás dočkali dalších vysílání z koncilu. VDOVA bezvýrazně odříkává Já, Fida Pfisterová, porodní bába, prohlašuji před Bohem všemohoucím, že jsem těžce zhřešila, když jsem obelhala všechny křesťany tvrzením, jako by Čech Hus byl zbožný muž. Toto jsem učinila ze strachu před jeho výhrůžkami, že budu na věky zatracená, prozradím-li jeho ú...skočný ú...mysl ú...těku. Občas šustí papír. Také měl též ve své komoře kacířské spisy... Vi… Viglifa... v ú...krytu. Za svou lež byla jsem navštívena neduhy, jež však jsou obětavě léčeny milosrdnými dominikány. Tuto veřejnou zpověď činím ze svobodné vůle a při ú...plném ú...sudku a chci při ní setrvat, jak je Bůh nade mnou... Gong. HLAS Hodina císaře. KARDINÁL Zakázal jsem výslovně použití nástrojů! RYTÍŘ Na to se přísně dbalo, nikdo se jí nedotk, přestože se dlouho vzpírala! KARDINÁL Proč tedy vypadá tak bídně? RYTÍŘ To dělá ten vzduch v klášteře, Vaše Eminence. KARDINÁL Leží přece na ostrově! RYTÍŘ Já myslím v jejich sklepě. Kobky jsou přímo pod senkrovnou, kam vedou latríny. KARDINÁL A to samo stačilo, aby...? RYTÍŘ Tak jest, Vaše Eminence. Mně stačí, když se tam jen votočím. KARDINÁL Pozoruhodné. A nesvedlo při tomto vzezření její přiznání zdejší občany spíše k nedůvěře? RYTÍŘ To určitě ne. KARDINÁL Tomu nemohu uvěřit. FRETKA Klidně, vzácnej pane, on říká pravdu. KARDINÁL Ale jak to? Nepoložil si nikdo otázku, proč znenadání a navíc v tomto stavu FRETKA tvrdí pravý opak toho, co tvrdila dřív? Tu otázku si právě položil každej, vzácnej pane. A taky si na ní všici správně odpověděli. Půlka dostala rovnou strach a půlka si namluvila, že Pfisterka přeciť nemuže lhát hnedky dvakrát po sobě. KARDINÁL A čeští páni? FRETKA Ti jsou ovšemže vzteky bez sebe a zle dotíraj na císaře. KARDINÁL Je Hus držen v témže sklepě? RYTÍŘ Tak jest. KARDINÁL A lze se nadít, že dospěje k témuž náhledu? FRETKA Docela naopak, vzácnej pane. Když je křivdy moc, je jí příliš a dělá z Čechů sršatce. KARDINÁL Nechť dostane lepší celu, rytíři. RYTÍŘ Vaše Eminence dovolí, ale... FRETKA Vzácnej pane, kuchař musí dát prase už brzo z ohně. KARDINÁL Kde je Jeho Veličenstvo...? RYTÍŘ Nemám tušení… FRETKA S dovolením... Šeptá. V lázni… a purkmistrovou ženou . KARDINÁL rozpačitě Ach ano... FRETKA Nemůže to už dlouho trvat. KARDINÁL Tak řekni kuchaři sám, co má dělat a co nechat. FRETKA Chvilku opíkat a chvilku čekat, jako při útrpným ptaní! Kroky se vzdalují. RYTÍŘ Vaše Eminence dovolí poznámku... KARDINÁL Jen krátce. RYTÍŘ Jeho Svatost odňala případ Husa z pravomoci komise pro víru. KARDINÁL Cože...? RYTÍŘ Jmenovala vlastní vyšetřovací komisi. KARDINÁL Ach ano... V pořádku, rytíři. Ať je tomu jakkoli, on odpovídá i nadále výhradně mně! RYTÍŘ udeří se do hrudi Jak Eminence poroučí! KARDINÁL Hus dostane lepší celu! RYTÍŘ Žádá si taky mastičkáře. KARDINÁL Proč to? RYTÍŘ Zdá se, že ho zle trápí zuby. KARDINÁL Co říkáš ty, Jean-Piere? REKTOR Upustili jsme při něm od mučení. Ale chce-li ho Bůh Otec napomenout, jak bychom v tom směli bránit? Venku je už chvíli slyšet hlasitý ženský smích. Teď se směje i muž. RYTÍŘ Císař! KARDINÁL polohlasem Eh bien, mon ami! Teď musíš obrátit jeho! REKTOR A to rychle! Umírám už hlady! Duní dveře, hlasy. CÍSAŘ Zaveďte paní purkmistrovou k jejímu choti a ujistěte ho mou obzvláštní milostí! RYTÍŘ Tak jest, Milosti... CÍSAŘ Pravé peklo, tyhle neukojené ženské, co vědí, že nevěru s císařem pan manžel přímo uvítá! Odpuštění, Veledůstojnosti, nechtěli jsme vás urazit tím, že stále ještě nosíme mešní roucho, spíše jsme doufali nalézt u vás azyl. Oh... mysleli jsme, že Vaše Eminence nosí alespoň doma svou oblíbenou barvu. KARDINÁL Jakou to, Výsosti? CÍSAŘ směje se Vaší Eminenci říkají všude jen Šedá. KARDINÁL A přesně tak se i cítím, v hluboké pokoře před Bohem, naším Pánem. CÍSAŘ So do I, indeed... oh, pardonnez-moi! Zvuk angličtiny je tu patrně nevítán. To je ten zázračný francouzský mozek, v němž se vylíhla myšlenka hlasování podle národů? REKTOR Oddaný sluha Vaší Výsosti Gerson. CÍSAŘ Ale ne, on přece slouží naší konkurenci, králi Francie! Jaká škoda, že tomu se vede tak zle. REKTOR Vedlo by se mu mnohem lépe, kdyby přízeň Vaší Výsosti nepatřila králi anglickému. CÍSAŘ Ach! Pomluva jakožto pozdravení? Je to snad nejnovější pařížská móda? REKTOR Nikoli po-mluva, nýbrž pří-mluva, Vaše Výsosti. La France žárlí jako žena na každého, koho Vaše Výsost obejme místo ní. CÍSAŘ Byl nám líčen jako široko daleko nejlepší teolog, ale on je i pravý šarmér. REKTOR Ach… CÍSAŘ Milujeme tato neobvyklá spojení, nepoznali jsme nikdy přísnějšího křesťana nad našeho otce Karla Čtvrtého, ale ani náruživějšího uživatele života. To v jeho jménu usilujeme o svatováclavskou korunu, abychom byli jeho milovaným Čechům lepším králem než můj neblahý bratr, Václav. Ta věc s tím Janem z Nepomuku, není nechutná? Ach, vy ji neznáte? KARDINÁL Kdo ještě dbá na Čechy, Výsosti! CÍSAŘ Právě v tom je ten zločin! Náš otec učinil z Prahy caput regni a bratříček Václav proměnil hlavu měst v provinční hnízdo barbarů. Dát utopit vlastního vikáře, že chránil zpovědní tajemství! KARDINÁL Čí? CÍSAŘ Královny, které se chtěl Václav dostat na kobylku. Shocking, což? By the way, není tu trochu vína? KARDINÁL Zajisté, Výsosti! Zatleská. CÍSAŘ Kdykoli vzpomenem našeho otce, přepadne nás žízeň. FRETKA Nosit na stůl, Výsosti? CÍSAŘ Nech nás napřed trochu se napít! kardinál Fretko!. FRETKA Smím okoštovat, Výsosti? CÍSAŘ Ne smíš, ale musíš, chlapče. Ti italští traviči nám kazí všechny slasti života, musíme trpět panoše i u našich milostných loží. Nalévá se. CÍSAŘ Tak tedy na... ano, nač vlastně? REKTOR Aby se Jan XXIII. brzy jmenoval zas jen Baltazar Cossa! CÍSAŘ Tak se staň! Hltavě pije. Pak zaútočí. Kdy a zda vůbec bude z toho Jana zas jen páchnoucí Neapolitán a s ním půjdou k čertu i ti dva druzí papežíci – Correr a Luna, závisí jen a jen na koncilu, přesněji na Vašich Ctihodnostech! My jsme dostali prvního z těch tří výtečníků až sem, to snad stačí! My vás tu můžem držet do soudného dne, jen jedno bohužel nemůžeme: za vás hlasovat! Víno už došlo? KARDINÁL Je ho dost, Vaše Výsosti... Nalévá se. CÍSAŘ Ti tři papežští trubci jsou naneštěstí obletovaní jak včelí královny, na něž se věší všichni, kdo jsou lační medu, neboť ne Bůh, náš Pán, nýbrž obročí a prebendy jsou dnešní víra církve. Jak to chcete změnit, páni Francouzi? REKTOR Vaše Výsosti, protože Ďábel stále užívá lsti a násilí, musíme ho občas porážet jeho zbraněmi. Eo ipso: Neapolitánu musí být věrohodně vyloženo, že se může stát pravým a jediným papežem teprve poté, co se napřed tiáry vzdá, aby ho v tom museli následovat i oba konkurenti. Až to učiní, budiž hned odhalen jako ten, kým skutečně je: sprostý mordýř a bezbožný násilník. CÍSAŘ Satan v lidské podobě...? REKTOR Trefné srovnání! CÍSAŘ Pochází bohužel od onoho Husa, který především za ně sedí ve vaší vazbě, ačkoli stál pod mou ochranou! KARDINÁL Ne já ho dal zatknout, Vaše Výsosti, nýbrž Velký kanonista z Říma. CÍSAŘ Je známo, že se na koncilovém dvoře perou dva purpuroví kohouti. Avšak v tomto punktu táhne i druhý s prvním a staví se tak proti nám. Opatrně, páni Francouzi! Právě váš národ mele z posledního. Pomatený král bez přátel, nepřítel hluboko v zemi, zem rozvrácena občanskou válkou. Vaší jedinou nadějí jsme právě my. Překvapeni? Nejsme přece hluší ani slepí. Nemohli jsme přehlédnout dovednost, s níž Vaše Eminence řídila bárku Petrovu všemi bouřemi až sem do Konstancie. A nemohli jsme přeslechnout moudrosti, kterým Jeho Magnificence Geron obohatila učení Kristovo. Nám osobně se sice nezdá spor o Svatosti dostatečným důvodem k upalování věřících opačného názoru, avšak chápeme dobře, že v Jeho Magnificenci vstupuje na theatrum mundi třetí síla: po Bohu a po moci světské nyní i ratio. Osobně jsme hotovi nositele rozumu blahovolně podporovat, nepostaví-li se ovšem proti Bohu a proti nám. KARDINÁL Jak můžeme za takovou velkomyslnost poděkovat, Výsosti? CÍSAŘ Snadno. Tím, že pobídnete uvízlou causu sjednocení církve ke klusu, aby ostudné trojpapežství co nejdříve ustalo. A také tím, že kauza Hus bude zatím uložena k ledu. Ten kacíř může pro mě za mě dál hnít v kobce, to z něho dokonce činí vítanou zástavu, Češi dají pokoj, aby ho neohrozili víc. Jeho upálení by mě však snadno mohlo stát českou korunu! Ta cena je mi příliš vysoká. Nuže? KARDINÁL Kauza Hus leží teď u papeže, Vaše... CÍSAŘ A tam i ležet zůstane, to je zas dohodnuto s ním. Ďábla lze také užitečně zapřáhnout před pluh, pravda? REKTOR Ta kauza měla ovšem sehrát důležitou roli, Výsosti. V křesťanském světě nesmí vzniknout falešný dojem, že nám jde pouze o mocenské boje. Koncil může jen tehdy působit věrohodně, bude-li pro každého viditelně zápasit o pravou víru. Nelze-li toho dosíci s Husem, musí ho zastoupit náš francouzský Maitre Petit. CÍSAŘ Petit? Nikdy jsme neslyšeli... REKTOR Vaše Výsosti, i když to jméno neznamená nic víc než „malý“, stalo se symbolem velké viny. Maître Petit, žel Bohu právě z mé Sorbonny, sepsal traktát na obranu vraždy, kterou dal spáchat vévoda burgundský na vévodovi z Orléansu, aby si proklestil cestu na francouzský trůn. Dotyčný spisek je přímo prosycen kacířstvím a navádí k odporu proti jakékoli autoritě. CÍSAŘ Nechť je tedy útrpně poučen! REKTOR O to se hodláme vynasnažit, Vaše Výsosti. Petit přijde tedy na pořad místo Husa. A současně musíme ihned začít s naším dílem nejdůležitějším – s causou reformace. Teprve nová církev, očištěná od nešvarů a od nehodných, může být svěřena do péče novému, vskutku Svatému otci. CÍSAŘ Svatá pravda. Proto se musí ze všeho nejdřív zbavit těch tří falešníků! A Baltazar Cossa je ten kámen, který strhne celý chlév. Neodstoupí-li sám, musí být odvolen! REKTOR K tomu je zapotřebí hlasů tří národů proti Italům. CÍSAŘ Německý hlas patří nám, anglický získáme – to jest především a zůstává pravým smyslem našich tamějších námluv. A za francouzský ručíte snad vy! REKTOR Španělé stále úporněji žádají vlastní hlas. To by mohlo vést k převrácení člunu. CÍSAŘ Nepřipustíme tedy žádnou novou zátěž. Zůstanou na břehu. REKTOR Jak prozíravé, Výsosti. CÍSAŘ A jak účelné pro Vaše Ctihodnosti, Španělé by nikdy nezvolili francouzského papeže. REKTOR Má Vaše Výsost už teď favorita pro stolec Petrův? CÍSAŘ Nikoli, ale až přijde doba, přijde i rada. Milostivě si ji vyslechneme nejdřív od vás. Náš džbán je prázdný. KARDINÁL Odpuštění, Výsosti. – Čechu! FRETKA Má se nosit na stůl? KARDINÁL Ne! Dones víno. CÍSAŘ Co se podává? FRETKA Divočák, Výsosti! Právě nejlíp křupe. Brzo se začne pálit! CÍSAŘ Cože? Místo kacířů upalujete divočáky? Máme hlad jako vlčice, ať už nosí! Nebo nás tak chcete vydírat? KARDINÁL Ale Vaše Výsosti! Pospěšte si! FRETKA Jak Vaše Eminence poroučí! CÍSAŘ A propos: Někdo tu prohlásil za personu non gratu jednoho z našich přátel, Oskara z Wolkensteinu. Ten nešvar by měl skončit, je koneckonců poslední minnesänger, který se ještě dá poslouchat. To by musel být napřed vyhnán onen Poggio, který je sice sekretářem nejvyššího pasáčka Páně, ale svým drzým vtipkováním míří výhradně na církevní hodnostáře. Znáte tenhle? Čím se liší zbožný biskup od bezbožného? Nevíte? Zbožný obcuje ke slávě svaté Marie pouze s pannami. Hlasitě se směje. . Kroky, zvuky. FRETKA Dárek od purkmistra, Výsosti. Střelil jej osobně vlastní kuší. CÍSAŘ Requiescat in pace, ubohý mučedlníku! Nejdřív manželku, potom kance, jaká to pohostinnost! A už mlaská. Znělka mobilu „Ave Maria“. CÍSAŘ Damned!! Kde mám… Co se děje?? Okamžik poslouchá. Cože…? Cože…? Cože??? Zvuky ulice. Pochodující útvar. RYTÍŘ Ustupte! Z cesty! Tak bude to? Tys neslyšel, holoto? Někdo vyjekne bolestí. Pak se zvuky mění a kroky zastaví v jakési chodbě. ŠÉFREDAKTOR Pánové, sem nesmíte… RYTÍŘ Víš, kdo jsem? ŠÉFREDAKTOR Rytíř Bodman, jenomže my právě… RYTÍŘ A kdo jsi ty?? ŠÉFREDAKTOR Šéfredaktor. Jsme právě on air s komentářem Ulricha… RYTÍŘ Přeruš to! ŠÉFREDAKTOR RYTÍŘ Ecce Constantia je soukromá stanice, která nepodléhá… Přeruš to, slyšel´s? Státní zájem! Chceš přijít o licenci? A vy, muži, nechte tu jen prověřený personál! Ať si připraví fanfáry … Dupot mnoha kroků. RYTÍŘ Tohle šustí papír je text pro hlasatelku! ŠÉFREDAKTOR Já protestuji… RYTÍŘ Státní zájem! Chceš přijít o licenci? Blíží se kopyta mnoha koní, ti se zastavují a ržou. RYTÍŘ Smekni a klekni, tupče! – Výsosti, vše je připraveno. Znělka stanice EC. HLASATELKA Vážení posluchači, o prvním jarním dnu, 21. března 1415, přerušujeme komentář Ulricha Richentala k situaci vzniklé překvapivým odstoupením prvního ze tří papežů, a přinášíme ze studia poselství Jeho Veličenstva svaté říše římské německého národa, císaře Zikmunda, urbi et orbi: městu Konstancii a křesťanskému světu. Přepojujeme. Fanfáry z Libuše hrané středověkými nástroji. CÍSAŘ Vzácní páni kardinálové, biskupové, preláti, opati a jiní duchovní, vzácní pánové kurfiřti, knížata, markrabí, a jiná šlechto, vážení doctores i profesores, mí žoldáci, měšťané,ty, prostý lide, i vy, moji židi, my, váš světský pán a ochránce, vám zvěstujeme: Bývalý papež Jan, který se včera poděkoval a jemuž jsme při zvucích Te deum slavnostně sňali z hlavy tiáru i políbili nohy, zrušil podle své slovo a je dík zrádcovské pomoci Bedřicha Rakouského na útěku do Francie, aby znovu zaséval neklid mezi křesťany. Vyzýváme celou svoji říši: Tento zpustlík, simonista, sodomista a onanista nechť je jakožto skvrna na Svaté církvi přiveden za límec zpět! Současně žádáme všechny v Konstancii, aby umožnili koncilu pokračovat ve zbožném díle. Jestli teď odejdete, svatí otcové, zůstane církev rozštěpena do Posledního soudu. Ale i když odejdete vy, kdo pro ně rybaříte, pečete, krejčujete či ševcujete a především jim půjčujete peníze, nemohou tito páni dále konat. Zapřísaháme vás, kupci, otevřete své krámky, napomínáme vás, penězoměnci, nezavírejte své banky! Ukázněnému rozhodnutí vás všech chceme i my napomoci tím, že dočasně dáváme zavřít městské brány, abychom malověrné chránili před jejich vlastní zbabělostí a překazili rejdy špehům proradného krále Francie, k čemuž nám dopomáhej Bůh. Amen. Fanfáry ukončí jeho vystoupení. HLASATELKA To byl projev císaře Zikmunda. A ještě jaké bude zítra počasí. Víš to, Rosničko? ROSNIČKA Kvák kvák. Třesky a plesky, hromy a blesky. Kvák. Gong. HLAS To byla první ze tří části přímého přenosu z Velkého koncilu v Kostnici, jenž započal 16. listopadu 1414 a jehož konec je dnes, v prvním jarním dnu 1415 dosud v nedohlednu. Pokračování příště. Pavel Kohout VOLÁ KOSTNICE! Dvanáct osudových hodin pro tři idealisty Přímý přenos z koncilu v Kostnici 1414–1418 Pro Český rozhlas s autorem upravila Jelena Mašínová (2012) DÍL DRUHÝ HLAS Dvacátý druhý březen léta Páně tisícího čtyřstého čtrnáctého. Volá Kostnice. Fanfára z Libuše hraná středověkými nástroji. CÍSAŘ Mým národům! Bývalý papež Jan, který se včera poděkoval a jemuž jsme při zvucích Te deum slavnostně sňali z hlavy tiáru i políbili nohy, zrušil podle své slovo a je dík zrádcovské pomoci Bedřicha Rakouského na útěku do Francie, aby znovu zaséval neklid mezi křesťany. Vyzýváme celou svoji říši: Tento zpustlík, simonista, sodomista a onanista nechť je jakožto skvrna na Svaté církvi přiveden za límec zpět! HLASATELKA Ecce Constantia opakovala nejdůležitější část včerejšího projevu císaře Zikmunda, v jehož důsledku došlo k uzavření městských bran. Přepojujeme k reportéru Ulrichu Richentalovi, který je právě u Jezerní. Prudká hádka v několika jazycích. Přehlušit se ji snaží hlas reportéra. RICHENTAL I u další brány stejný obraz, jen to nejsou švýcarští pekaři, házející strážným pod nohy své tvrdnoucí bochance, ale rybáři, ti tu dokonce převrhli kádě s nočním úlovkem, takže městská stráž klouže po mrskajících se tělech úhořů, kteří jim obtáčejí nohy jako klubka zmijí, byl by to veselý obrázek z masopustu, nebýt rostoucího hněvu, který hrozí v Kostnici eskalovat ve válku všech proti všem. Od další brány se vám brzy ohlásí váš Ulrich Ri… Cvak. Zvuk je vypnut. Opět echo velkého prostoru . KARDINÁL Nemohu to poslouchat REKTOR Merde! KARDINÁL Vše ztraceno... vše ztraceno. Gong. HLAS Hodina sekretáře Duní dveře. Těžké kroky. KARDINÁL Proč na sebe nechává tak dlouho čekat, rytíři! RYTÍŘ velmi nevrle Žádala si mě jiná Eminence. KARDINÁL Jaká jiná...? RYTÍŘ Jeho Eminence Velký italský kanonista. KARDINÁL Neví snad, rytíři, že podléhá mně? RYTÍŘ Byl to rozkaz Jeho Císařské Výsosti. KARDINÁL zaraženě Co rozkázala...? RYTÍŘ Sestavit oddíl jezdců, aby Velkého kanonistu doprovázel. KARDINÁL Kam...? RYTÍŘ se stále větší převahou Do Freiburgu. KARDINÁL Proč? RYTÍŘ stále neochotněji Vyjednávat s papežem. KARDINÁL Toho už nemáme, odstoupil přece! Promitto, spondeo, voveo et juro Deo! – tuhle svatou formuli vyslovil! A pak přeběhl k zrádci Bedřichu Rakouskému! RYTÍŘ Vaše Eminence ví, že nejsem zběhlej v latině, ale zato se vyznám v kartách. Od včerejška jsou nově zamíchaný. KARDINÁL Vysoká politika se nedá srovnávat se sprostou hrou v karty, rytíři! RYTÍŘ Ale dá! A papež s podporou Rakušana teď drží trumfový eso.– Přeje si Eminence ještě něco? KARDINÁL Aby nás ohlásil u Jeho císařské Výsosti. RYTÍŘ Jeho Výsost ulehla k odpočinku a smí ji rušit akorát, kdo přinese dobré zprávy, jinak pocítí její silnou nelibost. KARDINÁL Rytíři... Ovládne se. Může jít... Kroky se vzdalují. REKTOR Rytíři, vyzná se i v koních? RYTÍŘ zastaví se No to dá rozum... REKTOR A jak by nazval jezdce, který přesedne na čerstvé zvíře a znavené utluče? RYTÍŘ Hlupákem! Bude ho přeci zase potřebovat. REKTOR On taky, rytíři! On taky. RYTÍŘ Totiž… REKTOR Může jít a přemýšlet o tom… Kroky se vzdalují. KARDINÁL Co jsme? Zajatci? REKTOR Jsme, čím jsme byli dosud: praví rytíři Boží. A to musíme teď dokázat. KARDINÁL Ale jak? REKTOR Právě my dva musíme předvést světu, že věc Boží neleží u prchajících papežů či prchlých panovníků, ale u nás, tedy u koncilu! KARDINÁL Koncil sám leží v troskách! REKTOR Protože se dosud přednostně nezabýval tím, co jedině by mu dalo smysl. KARDINÁL Ty myslíš… REKTOR Ovšem: víru! Žádný normální člověk si neumí představit hostinu, při níž by chyběly krmě a trunk. Zde však pořádá několik tisíc nejlepších hlav křesťanstva už řadu měsíců hostinu pro Hospodina, aniž by vystrojili ždibíček víry. Ano, Pierre, koncil je možno zachránit jen tím, že teď ze všech sil, kterými ještě vládne, učiní ústředním předmětem hledání causu fidei, věc svaté víry, a ve společném boji proti kaličům pravého učení najde sám sebe! KARDINÁL A jak se to má zdařit, Jeane Charliere...? REKTOR S pomocí Boží, Pierre. Musíme věřit tak silně, že nás odmění zázrakem! Dveře, spěšné kroky.. FRETKA Vzácný páni...! Chce k vám ten cekretář! REKTOR Jaký? FRETKA Jak tu byl s tim papežem, co teďko vzal roha REKTOR Hned ho vpusť! Spěšné kroky se vzdálí REKTOR Poggio s námi chce mluvit! KARDINÁL Ach ne! Ten drzý šprýmař a papežova pravá ruka? REKTOR Které právě chybí papež! Zázraky mají různou podobu… Blížící se kroky,zavírání dveří. POGGIO slyšení! Vaše Eminence! Poggio, zvaný Florentinus. Prosím nejoddaněji o KARDINÁL Co nám chce říct? POGGIO Vše, co vím a znám. KARDINÁL Překvapuje nás vidět ho zde. Proč není na útěku po boku svého pána? POGGIO Jeho bok nebyl nikdy mou vlastní stranou, Eminence! KARDINÁL To překvapuje ještě více. Je to snad florentinské pojetí sekretářské věrnosti? POGGIO Má věrnost patřila vždy Svaté stolici. Stál jsem při ní už od Bonifáce Tomacelliho, za Innocence Maglioratiho i Angela Correra a připadl po smrti Alexandra Pilargise onomu Janovi, který se dnes už zase jmenuje Cossa. KARDINÁL Jak je stár? POGGIO Pětatřicet jar. KARDINÁL A stihl být sekretářem pěti papežů...! POGGIO Začal jsem brzy. A oni mi napomohli. Tři časně zesnuli, dva byli vyhnáni. KARDINÁL Correr odstoupit odmítá. A Cossa se hodlá, zdá se, vrátit. POGGIO Žádný z nich to nedokáže, Eminence. KARDINÁL Jak to může vědět? POGGIO se zdůrazněnou skromností Byl jsem jejich sekretářem... KARDINÁL Cossa je přece pravý pirát. Nejen lstivý, ale i brutální, a poskytne-li mu Bedřich Rakouský podporu svých vojsk, může tiáru dobýt zpět. POGGIO On si tiáry nedobude. KARDINÁL Jen zdar koncilu mohl upevnit císařovu pozici, teď neodolá žádnému tlaku. POGGIO Žádný tlak nebude, Vaše Eminence. KARDINÁL Rakušan přece útěk Cossy zosnoval, aby císaři konečně podrazil trůn! REKTOR Myslím, Eminence, že by Poggio mohl povstat, aby to podrobně vysvětlil. KARDINÁL Může vstát! POGGIO Můj nejponíženější dík, Eminence. Smím znovu použít svůj přístroj? KARDINÁL Zajisté! Cvak BAVOR Až dosud jsme byli názoru, že musíme papeže držeti. V Konstancii jsme se však přesvědčili, že ho musíme nechati padnout, nežli nás strhne s sebou. Stůjte na tomtéž, bratranče, jen tak můžete odvrátit zlé věci od nás obou... Cvak. KARDINÁL Čí je to hlas? POGGIO Spiklence Ludvíka z Bavor, který nechal tento vzkaz svému cousinu Bedřichu Rakouského. KARDINÁL Jak k tomu přišel on? POGGIO Vyhodnocoval jsem pro všechny své pány odposlechy. Tento už mě zastihl bez pána. Dá se věřit, že jej Bedřich Rakouský po návratu z lovu už vyslechl. KARDINÁL Ach ne! POGGIO Věří svému bratranci Bavorovi na slovo a poleze kvapem ke křížku. Až se vědomost o tom rozkřikne, je s Cossou amen. Sám váš francouzský král jej vydá koncilu, aby na něm neulpěl mrtvolný puch. KARDINÁL Kdo všechno to ví? POGGIO Zatím žádný, krom obou Vašich milostí. KARDINÁL Ale... proč s tím nešel k Velkému kanonistovi? Je přece také Florenťan! Proč ho nechal zcela zbytečně cválat do Freiburgu? POGGIO Byl jsem si jist, že v tomto domě poslouží tato zvěst lépe společnému užitku. REKTOR Jak na to přišel? POGGIO Už dřív jsem obdivoval Vaši... způsob myšlení Vaší Magnificence. To ona svým návrhem hlasování pohnula koncilem i Evropou. REKTOR Tak... A co za to očekává od nás? POGGIO Pochopení. REKTOR Pro co? POGGIO Už dávno zaznamenávám, co mi tu a tam dolehne k sluchu. Častokrát se potážu se zlou, když se při čtení mých skromných Facécií některá osobnost domnívá poznat sama sebe. Obcuji přece s duchovenstvem, od něhož mám i větší díl svých příběhů. Teď, když jsem konečně zbaven sekretářských břemen, chtěl bych se věnovat výhradně sepisování. Proto uctivě prosím Vaše Ctihodnosti, aby je obdařily laskavým pochopením. Stojím tu teď bez mocného ochránce... Třebas to budu moci brzy splatit? KARDINÁL Jakpak? POGGIO Kdyby některá z Vašich Ctihodností hledala jako nový papež sekretáře… Duní dveře, spěšné kroky FRETKA bez dechu Na mou duši, je skoro volnej! KARDINÁL Kdo…? FRETKA Hus! Papežský stráže práskly do bot! REKTOR A on sám? FRETKA Čeká, že mu český páni už brzo otevřou. Poslal jim dopis REKTOR Už jim byl doručen? FRETKA Svěřil ho mně! Hrdě. On mě poznal jako svýho věrnýho učedlníka z Betlémský kaple ! REKTOR Dej sem! Čte. „Pán z žaláře osvobozuje zavřenou husu, byť si ho neušetřila hříšného trusu.“ Signore Poggio, jak stojí zdejší biskup k poslednímu papeži? POGGIO Protože nezná překotný vývoj věcí, jistě opět zadobře, Magnificence. Patrně uvěřil v jeho slavný návrat stejně jako náš dobrý rytíř Bodman! REKTOR Tak tedy: Koná dál svůj úřad sekretáře a poručí biskupu jménem jeho Svátosti Jana XXIII, aby dal Husa ihned přivést na svůj hrad Gottlieben a silně střežit. Nazrál čas, aby koncil skoncoval s dílem satana! Náš Maître Petit je za horami, počněme tedy Husem! Nad ním ať se rozháraná církev najde v nové jednotě. POGGIO paroduje verše Ze žaláře Pán zavřenou husu ráčí osvobodit z hříšného trusu na pekáči. REKTOR A tenhle dopis… POGGIO Ano…? REKTOR Nikdy neexistoval! Trhá se papír. POGGIO Jaký dopis? Žádný nevidím. Kroky se vzdalují. KARDINÁL Pater noster, qui es in caelis: sanctificétur nomen tlum… REKTOR Fretko! Přiveď rytíře Bodmana! FRETKA Letím, pane! Spěšné kroky. KARDINÁL pokračuje v Otčenáši … advenivat regnum tuum,..fiat voluntas tua… REKTOR přeruší ho Pierre, Bůh už ví vše. Teď je na čase drsně vzbudit císaře! Znělka. HLASATELKA Dobré jitro, vážení a milí televizní diváci, o pátku 5. června 1415. Tento s napětím očekávaný úvodní den kacířského procesu otvírá „Ecce Constantia!“ čerstvým měsíčníkem našeho koncilového zpravodaje Ulricha Richentala. RICHENTAL To byl zas měsíc, dá se říci o uplynulém máji, který postavil koncil před nejtěžší zkoušku. Po dramatickém útěku ex-papeže Jana senzační kotrmelec Bedřicha Rakouského a den největší ostudy, jakou zažil habsburský dům. Je slyšet, jak v prostoru hlučně chrastí brnění, když se v něm kleká a vstává. BEDŘICH Já, Bedřich zvaný Rakouský, zde před chrámovými dveřmi Münsteru, v plné zbroji poklekám před jeho Císařskou Výsostí abych kajícně políbil jeho škorně a slavnostně se zapřísáhl, že všechny mé země stávají se zástavou za mou vinou prchajícího zlosyna Cossu, jenž budiž třikrát proklet! Dlouhý smích mnoha mužů, je ostře přerušen. Reportér opět ze studia. RICHENTAL Není divu, že mu toto žalostné pokání vyneslo přízvisko Bedřich s prázdnou kapsou. A není divu ani, že Baltazar Cossa, daný do říšské klatby a štvaný nejej celou říšskou mocí, ale především všemi pacholky Rakušana byl tak brzy dopaden. Naší stanici se jako jediné podařilo udělat s ním krátký rozhovor, než byl z pojízdné klece převeden do Gottliebenské věže. Různé ruchy.Projev bývalého papeže je vypískáván uprostřed ostrých slov. RICHENTAL Jak vám teď vlastně říkat? PAPEŽ Co je ti do toho, ču písk ku?? RICHENTAL Tak třeba –pane Cosso? PAPEŽ Polib si pr písk l a vyhejbej se Neapoli, jesli nechceš, abych ti osobně uříz obě kou písk… RICHENTAL Ecce Constantia vám chce dát možnost vyjádřit se ke své situaci. PAPEŽ Až zjistim, kerej srá písk tuhle kur písk nu nařídil, vrazím mu do ři písk kůl Do rozhovoru se zřejmě mísí doprovod. STRÁŽNÝ Jetzt aber genug! Weg mit dir… RICHENTAL Ich bin von der Presse, hier ist mein Ausweis… STRÁŽNÝ Hau ab, Presse, sonst bekommst in die Fresse. RICHENTAL volá Chcete něco vzkázat, pane Cosso?? PAPEŽ volá Kulový hov písk. Reportér opět ze studia. RICHENTAL Interview bylo pro Měsíčník upraveno s ohledem na mládež; v nevypískávaném znění je zopakujeme po dvaadvacáté hodině. Od zdroje v Gottliebenu máme zprávu, že se Cossa brzy uklidnil a vrátil k vystupování papeže. Protestoval, že mu vzali sluhy, ale hlavně, že musí sdílet stejnou věž, kam po Johannu Husovi nově přibyl i Jeroným, zvaný Pražský, jehož až příliš snadné zatčení vzbudilo dojem, že je vyprovokoval sám, aby byl svému staršímu souvěrci nablízku. Speciální znělka pro reklamu. HLASATELKA Ecce Consnatia, verbuňk. VERBÍŘ Už jste navštívili Wurstkneipe Uri? Denně čerstvé norimberské Bratwürstchen, mnichovské Weisswürste a vzduchem sušený Bündnerwurst z kantonu Nidwalden. HLASY zpívají Uriho párky – dárek nad dárky! Zvuková odrážka. VERBÍŘKA Než se letos vyrojí první šnáci, obstarejte si plácačky a vykuřovadla u Hanse Ledersohna v Bregenzké uličce. Rodinné balení s tříprocentním rabatem. Zvuková odrážka. VERBÍŘ Kolegové mistři popravčí bodamské oblasti, zahajuju prodej výbav do katoven a mučíren z domova i z importu, vedu jakostní stínací meče, sekery i palice, španělské boty, jakož i železné panny všech velikostí. Obcím s menším výskytem lapků půjčujeme natahovací žebře, šibenice, špalky a lešení za pět stříbrných kop i s dovozem a montáží. Na zakázky se těší Váš Bruno Leuthold, předměstí Peterhausen. Znělka stanice. HLASATELKA A než budeme pokračovat v Měsíčníku Ulricha Richenstala, ještě krátce o počasí. Jsi tam, Rosňo? ROSNIČKA Kvak, kvak. HLASATELKA Tak co nás čeká a nemine? ROSNIČKA Žhavé léto, moře šnáků, jémine! Naváže přestřižený rozhovor. RICHENTAL Brizantní je situace proto, že tu jde o soud nad dvěma Jany. Obvinění proti jednomu se čte jako seznam kriminálních činů od A jako atentátník až po Z jako zloděj. To je však namířeno proti bývalému papeži a dává očekávat spíše mírný rozsudek, zatímco druhá žaloba, hemžící se teologickými pojmy jako Remanence či Predestinace, hrozí Husovi a po něm snad i Jeronýmovi jakožto arcikacířům nejvyšším trestem ohně. Jaký tedy div, že především prostý lid neskrblí stále hlasitější kritikou. Zvuky tržiště. RYBÁŘ s místním přízvukem Dyť právě Hus toho vykutálenýho papeže dávno prokouk! Co říká von, je vod Boha, kdežto ty všickni velebníčci volaj místo Amen jen Kupujte vodpustky! KRAMÁŘKA křiklavým hlasem trhovců Koukněte jen na ty vyžraný pupky v sutanách, ty maj proto, že nám tak škrtěj ceny. Proč voni sou bohatý a my chudý, proč voni směj páchat každej hřích a my leda sušit hubu a modlit se? RICHENTAL Papeže teď také zavřeli... KRAMÁŘKA Nenechte se vysmát! To bylo na vytření vočí, ten bude zas brzo až nahóře!! RICHENTAL A Hus? KRAMÁŘ To je pravej apoštol, a proto tak taky skončí Upečou ho jako tudle husu! Potrefená husa divoce zakejhá. Reportér je opět ve studiu. RICHENTAL Protože se vyšetřovací komise rozpustila sama, poté co mnozí Cossovi přívrženci vzali nohy na ramena úspěšněji než jejich protektor, přijde teď ke slovu staronová komise pro víru, v níž se opět střetnou oba mocní muži koncilu, francouzský kardinál d´Ailly a italský kanonista Zabarelli. Jejich vzájemný boj o příští pontifikát poskytuje Husovi i jeho souvěrci Jeronýmu – mezitím rovněž zatčenému, když se odvážně bral za svého Mistra – malou šanci včas uletět z pekáče. To byl Ulrich Richental, Ecce Constantia. Znělka stanice reportáž uzavírá HLAS Hodina kanonisty Dveře, tiché kroky. FRETKA hlasitě šeptá Velkej kanonista je tu! REKTOR stejně Sám? FRETKA Ne, je s nim ten cekretář. REKTOR Poggio? Chytil nový vítr? Ty zmiz, chlapče! FRETKA Už tu dávno nejsem, vzácnej pane! Příslušné zvuky. KARDINÁL Pochválen buď Ježíš Kristus! VŠICHNI Až na věky, amen. KARDINÁL Usedněte, Eminence… ne, já až po Vás! Smím se poptat po zdraví? KANONISTA Sneslo by se ho víc. KARDINÁL To je mi líto. KANONISTA Mea culpa, když jsem byl pro, aby se koncil konal zde a ne v Boloni. Tam by však byl Cossa nikdy nerezignoval. Cenou za to je zdejší drsné klima. KARDINÁL Brzy na ně dá zapomenout zdejší horké léto. KANONISTA Zdejší říkají, že přináší jen jiná trápení. KARDINÁL Ach ne! KANONISTA Zrádné slunečné počasí, zvané foenus, které sužuje duši a především ďábelskou líheň šnáků. KARDINÁL Co to je? REKTOR Komáři, Vaše Eminence. Obtížný štípavý hmyz. Patřím bohužel k jeho oblíbené krmi... KARDINÁL Měli bychom to chápat jako pokyn nebes, abychom brzy završili své dílo. KANONISTA Sic! KARDINÁL Což do jisté míry závisí na tom, zda se shodnem my dva, Vaše Eminence. KANONISTA Sic volo. KARDINÁL Sic volo quoque! KANONISTA Nuže, když tedy chceme oba… Fiat voluntas sua. VŠICHNI Amen. KANONISTA Neseme už příliš dlouho tuto zodpovědnost, abychom nevěděli, že je začasto nutné brát coram publico taktické zřetele. Chápu vaše pozvání jako nabídku, abychom hovořili se vší otevřeností, sine ira et studio, mezi čtyřma očima. KARDINÁL Chcete setrvat se mnou sám? KANONISTA Myslím, že tito mladí muži posilují náš zrak a sluch. Pro Poggia mluví, že přetrval pět papežů. A váš odchovanec Jean Charlier by mohl být pětkrát lepším papežem než ti všichni dohromady. REKTOR Vaše Eminence nezměrně přeceňuje mé schopnosti. KANONISTA Non troppo. Nechybí mu ani nutná horlivost, jen želbohu vyšší svěcení. Měl by už brzy nosit kardinálský klobouk. KARDINÁL Není papeže, který by ho mohl vyzvednout. KANONISTA Vbrzku jím budete vy. Učiňte ho svým nástupcem. KARDINÁL Jen díky vám se Svatá stolice neutopila v kalu. Tiára čeká na vaši hlavu. KANONISTA unaveně Pak čeká marně. Vy nejlíp víte, jak budou příště rozděleny hlasy, italská řeka, jak jí říká váš mladý a přece už tak moudrý poradce, teče zatím samotna proti všem... KARDINÁL Nepochybuji, že to Vaše Eminence změní, aby síly byly opět vyrovnány, jak si i my Francouzi přejeme. KANONISTA Věřím a děkuji. Nuže basta, k věci. Kauza Hus je zpackaná. Články, které mu předhazují, pocházejí od Viklefa a Čech věrohodně popírá, že je kdy učil. Jeho kritice vyššího kléru dal Cossův klan víc za pravdu. Jeho učení o vyvolených a zatracených zní sice podezřele, lze je však najít už u svatého Augustina. Jeho odmítání odpustků se opírá o Písmo svaté a vox populi mu přitakává. Ten muž se stává symbolem, v jehož okolí však bují skutečné kacířství. KARDINÁL Tak jest! KANONISTA Škoda, že neprchl, když mohl, a že nenechali odtáhnout i toho Jeronýma, který se dal zatknout na protest, že tu držíme Husa. Živí by v Čechách záhy zašli na vzájemné spory, zde hrozí zahubit vše, co jsme chtěli spasit. KARDINÁL S tím vřele souhlasíme, ale jak z té pasti ven? KANONISTA Budou-li oba zproštěni žaloby, jak nasvědčuje právní situace, pak je to přímo výzva k obecnému kacířství. Budou-li na podkladě tak děravých obvinění, jaká byla dosud přednesena, přec jen upáleni, padne jejich smrt jako balvan na celý koncil, neboť nikdo není nebezpečnější nad mučedníky, které už nelze mučit. Ledaže – odvolají. Pak by se podrobili koncilu jako prozatímní hlavě církve a tím ztratili své příznivce. Lze to očekávat? KARDINÁL Myslím, že ne. KANONISTA Bylo záhodno znát stav jejich duší, nakolik jsou ve svém vzdoru zatvrzelí. KARDINÁL Hus je, Bohu se zachtělo, aby všechny jeho listy českým pánům procházely našima rukama. Jak zní poslední? REKTOR cituje „Nestrachujte se koncilu, do Čech se neodváží. Brzy se rozlétnou a budou v zimě litovati toho, co v létě počali. Budu raději stráven plameny, než abych popřel pravdu Páně.“ KANONISTA Z toho věru nezní malodušnost. POGGIO A nechat ho prostě v kobce, Vaše Eminence? KANONISTA To by se příčilo církevnímu právu. Jeden každý buď je kacíř, anebo kacíř není, tertium non datur. Propuštění, či plamen! Vše ostatní by sloužilo jako důkaz, že koncil vládne kormidlem církve ještě hůř než papež. REKTOR po krátké chvilce, kdy všichni rozpačitě mlčeli. Jaká je to pak otázka, Vaše Eminence? Propuštění by znamenalo, že se každý vesnický kněz smí postavit nad celou říši Kristovu. Eo ipso zbývá jen druhé. KANONISTA Císař, jenž v Husově případě porušil svůj glejt, musí teď trvat na veřejném slyšení, aby si zachoval tvář. Předloženou obžalobu nemůže však zastupovat žádný z nás dvou, Vaše Eminence, nechceme-li trestuhodně riskovat naši prestiž. Svým způsobem obhajoby by nás oba mohl tuze lehko zesměšnit a připravit o naši autoritu před koncilem i před císařem. REKTOR Pak musí být vznesena lepší žaloba. Tak hustá a pevná, aby v ní docela uvízl. KANONISTA Jak by měla znít? REKTOR Já jsem si jeho traktáty skutečně přečetl. Nudná lektura, ale poučná. Nelze ho téměř chytit za slovo, což je méně plodem jeho lstivosti jako naopak neohrabanosti. Chci-li však odhalit nebezpečnou lež, nezápolím s jednotlivými literami, ale s jejich smyslem. Jeho bludy se dají potřít, když se bude hledat obsah slov v jejich výkladu a působení. Tam se i najde. KANONISTA In concreto! Duní dveře, hluk mnoha ozbrojenců. SETNÍK Vztyk! Přichází císař Do ticha opět kroky jediného muže. CÍSAŘ Tak tady se tedy vaří! Tak tady se peče! Stále hněvivěji. Tady se líhne! KARDINÁL Co, Vaše Veličenstvo? CÍSAŘ Vysoká koncilová politika! Ta přechytrá politika, které se od loňska zdařilo zavléct církev i říši na kraj zkázy! My jsme sem přivedli pseudopapeže Corru, aby se koncil vůbec mohl konat – a vy jste ho nechali běžet! My jsme ho přivlekli za límec zpět – a vy si před všemi křesťany hanebně vykupujete jeho mlčení! My jsme vám vydali kacíře Husa za cenu naší hodnověrnosti – a vy nejste s to ho usvědčit z kacířství, ano! vy mu dokonce dáváte možnost veřejně hájit neposlušnost vůči každé autoritě! KARDINÁL Vaše Výsost sama chtěla... CÍSAŘ Ale ne jako stálé jeviště, na kterém smí hrát teatrum aeternum. Ukažte jim ten pergamen. DVA HLASY Zde! Těžké chrastění. CÍSAŘ Tenhle list musí nést dva muži, protože je k němu přivěšeno dvě stě padesát těžkých pečetí. Ano – dvě stě padesát českých pánů mě obviňuje z věrolomnosti a upírá mi právo na českou korunu! Co tomu říkáte? Mluvte! KANONISTA Pater noster, qui es in caelis: sanctificetur nomen tuum; advéniat regnum tuum; KARDINÁL přidá se fiat voluntas tua, sicut in caelo, et in terra, CÍSAŘ Co to… REKTOR přidá se panem nostrum cotidianum da nobis hodie; et dimitte nobis debita nostra, POGGIO přidá se sicut et nos dimittimus debitoribus nostris; et ne nos inducas intentationem; sed líbera nos a malo. CÍSAŘ Co to má...? OBA Pochválen buď Ježíš Kristus, až na věky, amen. CÍSAŘ Co to mělo znamenat…? KANONISTA Modlili jsme se za Vaše Veličenstvo, jak se sluší, když vkročí na půdu církve. Bůh Vám žehnej. KARDINÁL Bůh Vám žehnej! CÍSAŘ Dejž to Pán Bůh… ale ptal jsem se Vás... KANONISTA Vaše Veličenstvo se odlišovalo od českého bratra Václava uvážlivostí. Právě Václavův případ ukazuje, že hněv je špatný rádce. Nechce Vaše Výsost doporučit svému doprovodu, aby si vydechl na dvoře? Zde Ji ostříhá Bůh. CÍSAŘ náhle rozpačitě Setníku… Čekejte venku...! Ozbrojenci opouštějí místnost, dveře . KANONISTA Vaše Výsost je nespravedlivá. Byla to koncilová strana, která prosadila Její právo na korunu svaté říše římské německého národa. Co zde probíhá, není hra intrik, nýbrž příprava nebeského šturmu, jímž má být oddělen koukol od pšenice. Vaše Veličenstvo ať nám vyjeví své obavy, abychom je mohli srovnat se starostmi Církve svaté a sjednotit se k společnému konání. CÍSAŘ Nuže dobrá! Věřili jsme, že jsme dost dlouho projevovali trpělivost. Teď žádáme, aby naše úsilí konečně korunoval úspěch in puncto roztržky. Poté, co jsme teď přiměli také Angela Correra jednat o svém odstoupení, chceme k témuž kroku osobně pohnout i třetího papeže Pedra de Lunu. K tomu potřebujeme před naším odjezdem do Španěl tabula rasa in puncto kacířství. Vše musí ustoupit příkazu chvíle. Nesmíme chránit žádného kacíře. Zůstane-li Hus paličatým, pak sami zažehneme oheň! KARDINÁL A odvolá-li? CÍSAŘ Kéž ho Ďábel i nadále zaslepí tak, aby to neučinil! Přejem si nyní, aby byl plápol té hranice vidět po celých Čechách. Aby tam pocítili sílu našeho hněvu, který brzy potrestá všechny, kteří k tomu drzému listu přivěsili své pečeti. Je to nákaza, mor, je to zhouba pro celý svět! POGGIO Císařská Výsost promine, všiml jsem si, že pečeť českého krále chyběla. CÍSAŘ Jen další důkaz, jak je ten králík, co nechává topit zpovědníky, přehlížen vlastní šlechtou, která sama baží po odkazu našeho otce Karla Čtvrtého! To však nepřipustíme! Jakmile koncil nastolí jediného papeže, budeme po něm žádat, aby dal Ďáblovu sadbu v Čechách vyplít mečem. Jedna křížová výprava postačí, aby byli vykouřeni a rozmačkáni jako šnáci! Základní kámen k tomu všemu však musíte položit vy, zde a hned! KANONISTA Právě jsme naslouchali plánu našeho mladého bratra, jak se ho dobrat. CÍSAŘ To chceme s vámi i my! Nuže, jaký je? KARDINÁL Jeane Charliere, pokračuj! REKTOR Zdánlivě složité postavení se dá zmoci trojím způsobem. Pro primo – teologicky: Koncil ať neprodleně zatratí Viklefovo učení. CÍSAŘ Bylo už zavrženo čtyřikrát – a co to přineslo? REKTOR Teď ať to však učiní generální shromáždění – jako předehru k procesu. Hus se k Viklefovi vícekrát přihlásil. Když koncil zavrhne všechny články, bude Hus už předem – a kdyby se i z jednotlivých vykroutil – platit za odsouzena. KANONISTA Bene. REKTOR Pro secundo – kanonicky: Husovo učení o predestinaci musí být odděleno od tezí svatého Augustina na důkaz, že Hus svou myšlenkou o předem zatracených prohlašuje veškerá úřední jednání hříšných osob za neplatná in toto, čímž zpochybňuje reálný výkon všech církevních i světských úřadů. KANONISTA Bene. A jak mu to lze dokázat? REKTOR Juristicky – pro tertio. „Dva shodné svědky slyšeti znamená pravdu zvěděti“ – praví zákon, za předpokladu, že nejde o nepřátele obviněného. Nuže použijme jeho bývalé přátele, kteří tu proti němu tak ostře táhnou do pole. KANONISTA Míníte-li ony dva české mistry, byli dříve vášniví Viklefovci. Jak si lze být jejich svědectvím jist? Taková nestálost by mohla vpadnout do zad i nám. REKTOR Poggio! POGGIO Jejich upuštění od Viklefa i Husa bylo spíše než nestálostí ducha způsobeno slabostí těl. Byl jsem při tom, když je v Boloni, kde mu padli do rukou, Baltazar Cossa osobně vyslýchal na mučidlech. Právě tehdy se odřekli kacířství a zapřísáhli věrností jemu jako budoucímu papeži. Dovolí-li Vaše Císařská Výsost, použiji pro názornost opět tohoto přístroje. Cvak. Ozve se nelidský řev. CÍSAŘ Proboha, co to je?? POGGIO Jejich přiznání a jejich přísaha. CÍSAŘ Dost! Stačí!! Cvak. POGGIO Nemyslím, že by to chtěli odvolat. CÍSAŘ Jenže Cossa byl přece odstoupen! POGGIO Ale jim zůstal strach spolu s jistotou, že tehdejší doznání neodstoupí nikdy. Na mou zdvořilou prosbu jsou ochotni potvrdit, co se od nich požádá. CÍSAŘ A co tedy mají odsvědčit zde? REKTOR Míněné významy jeho bludů, tedy pravý smysl slov, která sama o sobě zní tak nevinně. A ten je zcela jednoznačně, to potvrdí oba nezávisle na sobě, v podněcování ku všeobecné vzpouře proti císaři, papeži i Bohu. KANONISTA Takovou žalobu můžeme bez obav zastupovat, pravda, Vaše Eminence? KARDINÁL Svatá pravda, Vaše Eminence, takovou můžeme oba zastupovat bez obav! REKTOR Vzhledem k tomu, že přívrženci Jana Husa zajisté zneužijí jeho smrti na hranici, aby v něm provolali kacířského mučedníka, mělo by se tomu za další čelit tím, že bude co nejdřív prohlášen za svatého onen český zpovědník, utopený bratrem Vaší Výsosti ve Vltavě, který se rovněž jmenoval Jan. CÍSAŘ To je ten… REKTOR Nepomucensis, řečený Jan z Pomuku, který údajně nechtěl vyzradit zpověď královny. Takový svatý se bude hodit na každý most a pak může pře obouJanů úspěšně pokračovat i na onom světě. CÍSAŘ Optime! Tím bude potrefen i Václav. A ten druhý kacíř... jak ho volají? KARDINÁL Jeroným, v Evropě známý jako Hieronymus Pragensia, ještě horší o své mládí i vzdělání! CÍSAŘ Když jsme naposledy opouštěli Čechy, lezlo jich tam jen z té čeledi pár, teď se rozplemenili jako polní myši. My nezasedneme na český trůn, dokud Karlův odkaz nebude zas přísně katolický. Když už se jednou zažehne oheň, ať spálí vše, co zaplevelilo sad Boží, až se změnil v úhor! KARDINÁL Dejž to Bůh. CÍSAŘ Zdaří-li se záměr Vašeho chráněnce, odměníme se, jak náleží. REKTOR Ne...! Vaše Výsosti, Vaše Eminence, přísahám při Bohu, že tento akt očisty nehodlám dovršit z nenávisti, závisti či chamtivosti a že netoužím po hodnostech ani obročí. Přísahám, že jsem hotov zachránit duši i tělo jednoho každého, kdo upřímně zalituje svých hříchů a přispěje k dovršení díla velké reformy církve, jež zde v Konstancii stojí před námi jako hlavní úloha. V tom smyslu si žádám i pověření postupovat v případě onoho Jeronýma tak, jak se mi to bude jevit nejvýhodnější pro věc církve, ať už přísně či mírně. CÍSAŘ Acceptamus. KANONISTA Pochválen buď Ježíš Kristus. VŠICHNI Až na věky věkův amen. CÍSAŘ Buďte sbohem KANONISTA Okamžik… CÍSAŘ Co ještě?? KANONISTA Onen setník, který sem tak vrazil před Vaší Výsostí… CÍSAŘ Co je s ním? KANONISTA … by měl být vlídně poučen, že hrubě urazil hlavy Vysoké kanceláře koncilu CÍSAŘ Dám ho zmrskat! Pozdravy, rozchody, duní dveře. KARDINÁL Jeane Charliere… on se ti líbí…! REKTOR Kdo…? KARDINAL Onen Jeroným… REKTOR Probůh, Pierre! Krom Ježíše mám v srdci jen tebe! KARDINÁL Tak tedy zkus, jestli nevysílají nějakou krásnou hudbu… Cvak. Ozve se krásná moderní hudba a hraje dost dlouho, než ji přeruší další Cvak. A je tu zvukově „suché“ prostředí kanceláře ŠÉFREDAKTOR Jsme všichni? HLASY Ano… ŚÉFREDAKTOR Kolegové! Ecce Constantia si dosud udržovala pověst jediné stanice, jež se nikdy nespustila s bulvárem, zavázána počestným občanům, kteří tvoří konsorcium majitelů a nechávali nás pracovat podle našeho vědomí a svědomí i když věděli, že nás to stojí přízeň leckterého verbíře. Ani firma Leuthold, která nám platí deset kop stříbrných grošů za každý verbuňk, nás nepřinutila vysílat popravu. Tentokrát však nejde o mordýře či lapku, je to poprava, kterou možno nazvat státní. Pokud Johan Hus neodvolá, jak v to doufáme, ale silně o tom pochybujeme, musíme přímý přenos uskutečnit. HLASATELKA Já to nezvládnu, nesnesu ani zabíjení vánočního kapra! ŠÉFREDAKTOR A jíš ho? HLASATELKA No… jo… ŠEFREDAKTOR Tak to je pokrytectví! RICHENTAL Wolfgangu, je tu vážnější důvod, proč nevysílat. Vysoká kancelář zakázala přímé přenosy z Münsteru, ale všechny naše zdroje potvrzují, že ten soud je cinknut. Jediné svědectví o skutcích, které opravňují upálení, přinesli dva Češi, kteří se už projevili jako křivopřísežníci ve službách Cossy. Hus je zřejmě nevinen! Chceš, abychom se všichni namočili do justiční vraždy? Projevy souhlasu přítomných přeruší ŠÉFREDAKTOR Tak a dost! K čemu si myslíte, se koncil sešel, a o čem, myslíte, už druhý rok jedná? O dvou potrhlých českých filosofech, kteří touží stát se mučedníky? Cauza fidei, očista od kacířství, byla přece jen oficiální důvod k svolání pléna, na němž jedině mohou být vyřešeny causa unionis a causa reformy. Že třípapežství ochromilo církev, nám jako volnomyšlenkářům může být fuk, ale i my trpíme tím, že už řadu let hapruje obchod a zásobování, že nefungují světské soudy a úřady, že se množí šarvátky, které hrozí evropskou válkou. Ulrichu, Gundo, kolegové, copak to, hergot, nechápete? Tenhle koncil vejde do dějin jako první konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, na které se dík geniálnímu nápadu Gersona hlasovat podle řečí zrodí i evropské velkonárody – a já vám v nejvyšším zájmu našeho města i kontinentu sděluju: Ecce Constantia neučiní nic, co by ten vznešený cil ohrozilo, a já osobně nepřipustím, aby se to stalo kvůli rádobyspasiteli, který i na hranici nebude nic nežli šašek. Ostatně v podobných situacích vždycky hlasujeme. Kdo je pro? Šum. ŠÉFREDAKTOR Sorry, Uli, jsi sám. Takže můžem přistoupit k rozdělení úkolů! Rozdejte harmonogram popravy! Gong. HLAS Hodina kacíře. Ozvěna prozrazuje kobku. REKTOR Ať mu sejmou ta železa! RYTÍŘ S prominutím, Vaše Magnificence, on v jednom kuse zkouší prchnout. REKTOR V tomhle stavu sotva. Ať je sejmou! RYTÍŘ Sundejte mu to! Chřestí pouta. REKTOR A on může čekat s pacholky venku. RYTÍŘ Ručím za něho! REKTOR Pak stačí hlídat dveře. Létat jistě neumí. RYTÍŘ kysele Jak poručeno... Seřve své lidi. Hejbněte sebou! Kroky, mříže, příslušné zvuky REKTOR Fretko, vodu! – Slyší mě, Jeronýme? JERONÝM slabým hlasem Smrdím...? Odpuštění... má duše s sebou pořád ještě vláčí tělo... REKTOR Hned dostane napít... FRETKA Pijte... A pohybujte všemi údy i prsty a taky hlavou, aťsi to bolí, rychlejc to přejde! Znám to, byl jsem už dvakrát v kládě. JERONÝM vzdychá Ó, Bože... FRETKA Zkuste si sednout, majstre! JERONÝM trápí se Nejde to... FRETKA Ale jo! Zůstaňte, jak ste, jen se vodrážejte zadnicí, já pomůžu! Tak! JERONÝM Kdo jsi...? FRETKA Čech, slýchal sem vás v Betlémský kapli zpívat, když kázal Mistr Jan, máte hlas jako bejk. JERONÝM Co je s ním? Od zatčení nevím nic! FRETKA Je odsouzenej. A jestli neodvolá, upálej ho zrovna dneska. JERONÝM Velký Bože! REKTOR Proč ho teď stále volá, když ho tak dlouho zapíral? JERONÝM Vy... jste přece... REKTOR Ten, jehož univerzita mu propůjčila první mistrovský klobouk, a on mně ji zprznil svým prvním bludem! Jak je to dlouho?– Deset let. Celé dva dny zesměšňoval v disputaci každou námitku velectěných profesorů Sorbonny, aby pak vyrukoval s tou kacířskou tezí, že Bůh nedokáže nic zničit! JERONÝM Protože je Stvořitel a milosrdný... REKTOR Ale i Všemohoucí! Proto dokáže vše, i ničit. A nejsnáze jeho, Jeronýme! JREKTOR Fretko, zmiz, zavolám tě. FRETKA Ano, vzácnej pane! REKTOR Jeronýme, zvaný Pražský, on už podvakrát uprchl před spravedlivým trestem. Ve Vídni místo něho dokonce upálili jednoho z těch, které tam svedl. Proč tedy teď vběhl sám do rukou kata? JERONÝM Souvěrec byl v nebezpečí... REKTOR A on je snad archanděl Gabriel, aby ho mohl zachránit rozmachem svých křídel? Ne, on pouze přibil svůj protest za noci na vrata kostelů a zmizel, aby se pak dal z pýchy zbytečně poznat. Byla to vždy jen zpupnost, co ho pohánělo k těm smělým nájezdům! Avšak teď nad ním navždy spadla klec. Poněkud malý dům pro velké duchy, ne? JERONÝM Je vaše mysl tak kalná, že potřebuje takový pohled k rozjaření? REKTOR To bych ho byl v kleci ponechal. Ne! Jak jsou mi jeho myšlení i způsob života cizí, tak málo ho chci uvidět v plamenech – na rozdíl od Husa. JERONÝM A proč to...? REKTOR Protože Jeroným je muž této doby. Paříž, Oxford, Jeruzalém, Krakov a kde všude byl, to vše obrousilo jeho ducha. On není zaujat jen sám sebou jako ten vesnický kazatel, který se učinil mírou všeho. A není ani obrazoborec jako Hus. Jen ta scestná myšlenka, že krása ukřižovaného Krista na obraze by mohla dát zapomenout jeho muka! Hus byl a zůstane sedlák, věčně zajatý v zaostalé zemi a v minulém století. Znám jeho spisy. Zvolil špatně obsahy, formu, argumenty, tón a navíc i vhodnou dobu. Jeho zdráhání odvolat není než zoufalý pokus ztroskotance dosáhnout alespoň pověsti mučedníka. A ani to se mu nezdaří, shoří jako jedna z nesčetných lidských pochodní, které se domnívaly nahradit slunce a jejichž jméno se s nimi proměnilo v popel. Zatímco on, Jeronýme, zůstavil všude stopu zářivého rozumu, ať už je posuzována jakkoli... Pokusů ozřejmit prostým věřícím nejvyšší dogma o trojjediném Bohu světským srovnáním bylo už nemálo, ale žádný tak názorný. Jak vlastně maloval doopravdy ten jeho pověstný štít víry? JERONÝM Uprostřed byl Bůh! A ve třech vrcholech trojúhelníka Otec... Syn... Duch svatý... Pod slovem Bůh pak stálo Voda... A pod ostatními třemi pojmy – Led... déšť... sníh... REKTOR Bůh jakožto živel voda... přímo brilantní. Mnohem pochopitelnější než alegorie Trojjedinosti od papeže Alexandra Třetího – paměť – inteligence – vůle. Jeho racionalizace, Jeronýme, má ale jednu vadu: on není papež, a proto je ona dílem Ďábla. JERONÝM To stálo už ve vídeňské žalobě. Jenom nenašli důkazy. REKTOR rozčileně Důkazy! Právě v tom spočívá jeho lapsus cardinalis! On to, že nastalo století ratia a učinilo rozum měřítkem všech světských věcí, absolutně nepochopil! Zneužívá ten Boží dar hanebně, když se snaží proměnit myšlení v šperhák, jímž se lze vloupat v Království nebeské! Převést Stvořitele Všehomíra na úroveň ledu, deště a sněhu, znamená oloupit tajemství Trojjedinosti o jeho mystické působení a proměnit je v trivialitu, v níž je Bůh suspendován na společný jmenovatel s nejsprostšími jevy. To je arcikacířství non plus ultra! Uklidní se. Co vlastně soudí on o mně…? JERONÝM O vás...? REKTOR Ať je ale poctivý! JERONÝM Vy... jste byl mezi vrstevníky nesporný primus inter aliis v otázkách teologie... Vy... jste pozvedl Sorbonnu na nejlepší školu Evropy... Vy... jste spiritus movens onoho vývoje, který přivedl církev od kraje propasti do Konstancie, aby tu hledala jednotu, čistotu a pravou víru... A vy... jste spiritus agens onoho pohybu, který přivedl už dva ze tří lžipapežů k abdikaci... REKTOR Je překvapivé slyšet to z jeho úst... JERONÝM ...který však nyní vydává ohni právě ty, kdo to vše dávno chtěli a kázali a zaseli mezi křesťany, a teprve tím umožnili vaši sklizeň. REKTOR Jeronýme! I on je mistrem Sorbonny a složil právě jí v Paříži svůj první slib. On nepopírá, že to byla Sorbonna, která byla skrze mou nevýznamnou osobu Bohem vyvolena, aby překonala velkou roztržku a reformovala církev na hlavě i údech. Je tomu tak? JERONÝM Ano… REKTOR Zdar toho záměru je důležitý i pro posledního člověka na zemi, protože nejde jen o čistou, vpravdě svatou Církev, ale i o naléhavé věci denního života, které musí být z gruntu zlepšeny. Duch koncilu sbližuje národy, čímž je bráněno válkám, čímž je podporován obchod, čímž se jako v Bibli rozmnožuje chléb chudých, čímž se zmenšuje strach bohatých a slábne jejich útlak, čímž je umožněno svobodné myšlení, které plaší poslední temnoty v životě lidí, aby říše Boží zářila pro všechny! I na něm teď je, aby ta největší naděje, jaká kdy vykvetla, nebyla vinou falešných proroků potřísněna zbytečnou krví, která pomýlí bezpočet lidí a promění je v zničující antisílu. JERONÝM Co proti tomu zmůže muž v kleci než modlit se? REKTOR Může odvolat! JERONÝM Jak...? REKTOR Jako to učinil už ve Vídni. Tváří v tvář smrti tam odvolal své učení – a v bezpečné vzdálenosti pak učil dál! Musel bych se ovšem postarat, aby zůstal jistou dobu v klášterní cele, kde ho temperament nestrhne k novým kouskům, musel bych jistě čelit mocné kritice, ale všechno je lepší než následky, které by vyvolala v Čechách dvojí kacířská smrt. Pokud Hus ani teď neodvolal – a já se obávám, že to přestupuje jeho duševní úroveň – pak to musí být právě on, Jeronýme, kdo proti tomu postaví příklad křesťanské pokory! JERONÝM Ale jak...? REKTOR Sepsal jsem to: „Já, Hieronymus Pragensis, magistr svobodných umění, přiznávám se tímto k pravé katolické víře a zavrhuji všechny bludy, jimiž jsem se poskvrnil a které kdy byly zjeveny Viklefem a Husem, pročež byli tímto koncilem právem zatraceni jakožto kacíři.“ JERONÝM To... přece nesmím...! REKTOR Naopak! To musí! JERONÝM Co by tomu řekli moji žáci... co by mí přátelé všude po světě... REKTOR hněvivě To není hlas Krista, který z něho mluví! To je hlas jeho ješitnosti, skrze niž ho nabádá Satan, aby vyhlížel raději tak, jak chce být viděn, než tak, jak ho chce vidět Kristus. On zneužil svého ratia, aby odkryl tajemství Boží, a zdráhá se užít ho, když má Bohu sloužit a upevnit jeho říši? Chce-li ku slávě Boha, nikoli vlastní, přivodit velkou reformu, bez níž Církev nevybředne z hříchu, pak nechť podrobí svůj rozum bezbřehé víře, pak ať se dá jako voják Boží vést těmi, kdo mají větší přehled než onen pomatený fanatik, který si svou hranici podpaluje sám a chce na ní spálit i naději nás všech! Zapřísahám ho, ať volí mezi sebou a Kristem – tertium non datur! Rázné kroky. REKTOR Co chce, rytíři? RYTÍŘ Jeho Eminence nechává vzkazovat – Hus neodvolal. Magnificence je zvána k upalování. Máme zas kacíře přikovat? REKTOR Ještě ne! Stále ho vyslýchám Křičí. A zavřel dveře! Šnáci jsou jako pominutí! RYTÍŘ Mám Jeho Eminenci dovézt k Rýnu ... REKTOR téměř hystericky Poslechnu si to zde! Pro Boha živého, už je jich tu plno, dveře!! Vzteklé bouchnutí kovových dveří REKTOR Fretko, plácačky! FRETKA Tady, vzácnej pane! Voni přímo koušou! Bzučení a zběsilé plácání. REKTOR Nuže, ten podpis! JERONÝM Oni ho přece nemohou upálit…! REKTOR Oni ho upálí! A jeho brzy po něm, Jeronýme! Poslechl si! Cvak. Tlumený hluk modlícího se davu. HLASATELKA velmi vážně …co skončil ceremoniál odsvěcení z kněze a delikvent byl odevzdán světské moci, očekává náš Ulrich Richental na břehu Rýna vykonání rozsudku. Upozorňuji rodiče, že další pořad není vhodný pro děti. Exteriér. Množství lidí se tiše a nejednotně modlí. DAV Vater unser, der Du bist im Himmel, geheiligt werde Dein Name, Dein Reich komme, Dein Wille geschehe wie im Himmel als auch auf Erden, unser täglich Brot gib uns heute und vergib uns unsre Schuld, wie auch wir vergeben unsern Schuldigern und führe uns nicht in Versuchung, sondern erlöse uns von dem Übel, denn Dein ist das Reich und die Kraft und die Herrlichkeit in Ewigkeit, amen. In nomine patris et filii et spiritus sancti Amen. RICHENTAL decentně do toho reportuje Odsouzený Jan Hus byl už pacholky kata Leutholda přivázán ke kůlu… na hlavu mu je teď nasazena tradiční papírová koruna kacířů… a přesto jsme svědky, že se tu většina diváků za něho modlí… Sílící bzučení, zvuk plácaček. REKTOR Ať už podepíše! JERONÝM Pane, smiluj se nade mnou, jenž ve své nicotnosti věřil, žes mu daroval rozum, a řekni mi, co je pravda a co lež! REKTOR Fretko...! Jsou tu mraky šnáků, přines louče! FRETKA Tady, pane! RICHENTAL do modlitby …a teď přistupuje sám majstr Leuthold s pochodní, aby zapálil slámu… bude to po větru či proti…? REKTOR Vidí, jak ten hmyz v ohni vzplane a vmžiku zuhelnatí? Jeho smrt bude pomalejší! Jeho kůže, jeho rty, jeho oči, to vše bude hořet a pukat, a plamen bude požírat jeho svaly, jeho tepny i jeho kosti, a ta příšerná bolest bude jen slabý záblesk oné, která ho očekává na věky věků, až se bude smažit jeho duše. Chce si opatřit jepičí světskou slávu za tuto cenu?? JERONÝM zoufale Bože, co mám učinit? Opřít se nebo odvolat... mám strach už před pozemským trápením... REKTOR Pak se zachraň pro teď i pro věčnost. Podepiš! Dav zahučí. RICHENTAL vzrušeně Ano! Kráčí před hranici! Jak je právem popravčích, rozhodl se Leuthold, že zapálí po větru, čím ubožákovo trápení dříve zdusí dým… A teď… Modlitba zesílí. REKTOR Jeronýme! Jen já stojím mezi tebou a plamenem! Já, tvůj bratr v Kristu! Nenuť mě, abych tě právě já musel poslal na tuto hrůznou smrt! JERONÝM Ó, Bože, dej mi znamení! REKTOR Už ti je dal!! Nevidíš?? Šnáci se ti jedinému vyhýbají, abys mohl podepsat!! Zvuk vzplanutí velké hranice. RICHENTAL Zažehl…! Praskot a pukot jsou čím dál silnější. JERONÝM ROSNIČKA pláče Odvolávám… Kvák kvák! Gong. HLAS To byla druhá ze tří části přímého přenosu z Velkého koncilu v Kostnici, jenž započal 16. listopadu 1414 a jehož konec je dnes, v šestém dnu července 1415 dosud v nedohlednu. Pokračování příště. Pavel Kohout VOLÁ KOSTNICE! Dvanáct osudových hodin pro tři idealisty Přímý přenos z koncilu v Kostnici 1414–1418 Pro Český rozhlas s autorem upravila Jelena Mašínová (2013) DÍL TŘETÍ Opět praskot a hukot obrovského požáru, a opět modlitba. DAV Vater unser, der Du bist im Himmel, geheiligt werde Dein Name, Dein Reich komme, Dein Wille geschehe wie im Himmel als auch auf Erden, unser täglich Brot gib uns heute und vergib uns unsre Schuld, wie auch wir vergeben unsern Schuldigern und führe uns nicht in Versuchung, sondern erlöse uns von dem Übel, denn Dein ist das Reich und die Kraft und die Herrlichkeit in Ewigkeit, amen. In nomine patris et filii et spiritus sancti Amen Do toho mluví POGGIO „Když jsem odvolal učení Viklefa a Husa,“ doznal Jeroným zvaný Pražským, „učinil jsem to pouze z bázně před ohněm. Nyní však radostně odvolávám své odvolání“ Svěřil se mi s myšlenkou, že odvoláli své učení fyzik, na pohybu nebeských těles se nic nezmění. Odvolá-li však filosof, řekl, mění se pravda v lež, proto ji musí stvrdit i svým životem. S veselou myslí kráčel pak vstříc bolestiplnému konci, s pevnou myslí dal se uvázat ke kůlu, a když chtěl kat podpálit zezadu, pravil: „Zažehni proti větru před mýma očima, neboť kdybych se byl skutečně bál, nebyl bych sem nikdy přišel.“ Tak před několika okamžiky skončil muž skvělý ve všem, až na své přesvědčení. Zemřel jako pravý filozof. Z Kostnice pro Ecce Constantia Poggio Florentinus Mezitím oheň dohasl a modlitba skončila. HLASATELKA jak se sluší a patří vážně Ecce Constantia! vás v přímém přenosu seznámila s potrestáním českého kacíře Jeronýma, který musel dnes, 30. máje 1416, deset měsíců po svém krajanu Husovi, zemřít stejnou smrtí na stejném místě. Pokračuje normálně. Přepojujeme teď na městskou lidovou slavnost, která tu po všech vážných událostech tradičně obrací mysle k radostem života. DÍVČÍ CHÓR Good King Wenceslas looked out On the feast of Stephen When the snow lay round about Deep and crisp and even Brightly shone the moon that night Though the frost was cruel When a poor man came in sight Gathering winter fuel Potlesk, anglické i německé pochvalné výkřiky. Studio RICHENTAL To byl dívčí sbor, který sem přijel na pozvání anglické koncilové delegace; zpíval v celé Evropě populární píseň o českém králi Václavu, bratru císaře Zikmunda, který je tu chápán jako ochránce kacířů, což v anglické verzi diskrétně skryl napadlý sníh. Ecce Constantia pořídila píseň v originálním znění; z Prahy nám ji zazpívá mužský sbor z Betlémské kaple. Taž melodie, předtím čtyřhlasá a lyricky křehká, zní unisono v hrdlech mužů jako válečný chorál MUZSKÝ SBOR V městě zvaném Kostnicí s řekou zvanou Rýnem Papeženci Němčíci slaví vraždu vínem. Václav král je malý pán, neměl správnou míru. Upálen byl Mistr Ján pro pravdu a víru Konciloví doktoři, naše věc je jistá! Lidské srdce neshoří, když je plné Krista Kristus je náš pravý král, Jan v něm žije dále, Vzhůru, bratři, výš a dál… Píseň se přetrhne, několikavteřinová pauza, pak gotická hudba. HLASATELKA Milí posluchači, omluvte poruchu na lince z Čech a poslechněte si z našeho studia soudobou taneční hudbu. Do hudby proniká hádka. ŠÉFREDAKTOR Jak sis to mohl dovolit?? RICHENTAL My už nejsme nezávislá stanice? ŠÉFREDAKTOR Nezávislá ano, ale ne sebevražedná! RICHENTAL Tvrdil´s, že nám konsorcium majitelů zaručilo naprostou svobodu! ŠÉFREDAKTOR Uli, nevšim sis, že přituhlo? Koncil se změnil ve válku všech proti všem. Jestli budem provokovat, odvrátí se od nás členové konsorcia jako první, aby se vítěz nemstil jim. RICHENTAL Takže ty mě v den, kdy tu už druhý muž dal život za pravdu, nabádáš ke lži? ŠÉFREDAKTOR Jen k rozumu, Ulrichu. Cos provedl dneska, se nesmí opakovat, jinak… RICHENTAL Jinak co? ŠÉFREDAKTOR Je mi líto, ale jinak máš padáka. RICHENTAL Tak víš co ? Beru ho hned. ŠÉFREDAKTOR Jak hned… co bys pak dělal?? RICHENTAL Nedělej si starosti, už dlouho mě lanaří radio Beromünster. Švýcaři si chtějí dovolit pravdu dál. ŠÉFREDAKTOR Ty jsi zešílel… Zpravodajství z koncilu visí na tobě! RICHENTAL To vím. ŠÉFREDAKTOR Kde seženu náhradu?? RICHENTAL To nevím. ŠÉFREDAKTOR Ty vole, nebuď vůl, to já tě udělal, tak mě teď nenič a mysli na svý kolegy. Dyť my jsme Al Džazíra středověku a když nám vemou licenci, zůstane tu jen čistej bulvár, Ulrichu, seš génius, tak si vymysli, jak tu pravdu geniálně zabalit, aby se koncil nažral a vona zůstala celá… Uli, já tě zapřísahám!! Zazvoní telefon, je prudce zvednuto sluchátko. ŠÉFREDAKTOR Hergot, co je HLASATELKA v telefonu zoufale Tak co máme nasadit, šéfe ?! ŠÉFREDAKTOR Vražte tam toho sylvestrovskýho Poggia s jeho frkama… no s těma Facéciema! Sluchátko práskne do vidlice. ŠÉFREDAKTOR Pouč se jednou od jinýho. On umí urážet flanďáky tak, že mu tleskaj!! Velký prostor. HLASATELKA A jak by mohl v tomto galaprogramu, vážení a milí koncilanti, kterým chceme uctít druhé výročí vašeho požehnaného jednání, chybět muž, který se stal dík svým neskonale vtipným Facéciím magnetem publika, náš nepřekonatelný a neodolatelný – Poggio Florentinus! Smích dovolen! Úvodní potlesk zazní současně s rychlou středověkou intrádou. Poggio vypráví své anekdoty v osvědčeném stylu televizních estrád. POGGIO V jedné apulské vesnici se každoročně sloužila mše za svatého Štěpána. Jednou faráře poprosili nekázat příliš dlouho, aby se mohlo dřív slavit. Smích. POGGIO Pravil tedy z kazatelny: „Bratří, protože náš světec nevykonal v uplynulém roce nic nového, pomodleme se Paternoster a jděme ke stolu!“ Výbuch smíchu. POGGIO Jeden kněz z Perugie se ptal své obce: „Milí lidičkové, všechny zdejší ženy se mi vyzpovídaly, že zhřešily smilstvem s cizími manžely a všichni zdejší mužové se doznali, že smilnili s cizími manželkami. Smích. POGGIO Co bych teď rád věděl: kde se tu všichni ti necudní zhýralci a zhýralkyně vzali, a kam se pak poděli?“ Výbuch smíchu, silný, trvající potlesk. POGGIO Potom, co byl Říman Angelotus jmenován papežem Evženem za kardinála, dostal opat jménem Vavřinec záchvat smíchu. Když se ho ptali po příčině, pravil: „Chovám teď velkou naději. Může-li být kardinálem Angelotus, který je mnohem hloupější než já, budu jím brzo taky!“ Výbuch smíchu, frenetický, rytmický potlesk. POGGIO Děkuji... díky... dík...! Gong. HLAS Hodina ohně KARDINÁL Máš horečku, Jeane Charliere... REKTOR Proč chtěl zemřít...? KARDINÁL Zapomeň na něho, jako zapomene svět. REKTOR Byl mužem života! Tak se bál bolesti! KARDINÁL Nemá smysl hloubat o tom dál. REKTOR Už dvakrát beze všeho odvolal! KARDINÁL Teď ale odvolal všechna odvolání neodvolatelně. Vždyť prohlásil Viklefa a Husa za světce! REKTOR Chci to pochopit! Byl jedním z nejchytřejších lidí tohoto století! Rozuměl mi, když jsem mu vyložil, že jen skrze stávající pořádek Církve a nikoli proti ní dosáhnem svého cíle – velké reformy, a že jen umírněnost všech údů Církve může povzbudit její hlavu – koncil – k potřebným činům, zatímco vzdorná nepoddajnost posiluje leda ty, kdo chápou království Boží na zemi jako své osobní léno... Proč potom tohle?? FRETKA Jestli vás to potěší, vzácnej pane, můžu hlásit, že se nemusel dlouho trápit. Jak jsem poznal na jeho zpěvu – já měl jeho hlas tak rád! – že už ho to ďábelsky bolí, přihodil sem mu otep roští přímo před prsa, pak už jen jednou slabě škyt, a bylo po ňom! REKTOR Tys přihodil... otep... FRETKA Jo, vzácnej pane! Směje se. Ta řvoucí smečka mě chtěla ztrestat, ale kat se mě zastal, že mě čerstvě najal a eště se nevyznám! REKTOR Tys byl jeho pacholek...?? FRETKA Beze mě by ho nemoh spravit, vlastní holomci se mu zchlasčili. Tady – tolar! Rány. REKTOR Ty mizero! Ty lumpe! Ty odporné prase! FRETKA Au, au! Pane! Co jsem proved? REKTOR Upálit svého mistra, svého krajana... FRETKA Já sám sem ty holomky ochlastal... REKTOR …jednoho z nejlepších, jací kdy žili... FRETKA ...aby při ňom stál ve smrtelný nouzi člověk jeho jazyka, kterýho zná! REKTOR ...za jidášský žold! FRETKA Ten sem si poctivě vydělal! Au, au!! REKTOR Zmiz! Pryč odtud! Nedej se tu už nikdy vidět! Běh, dveře. REKTOR Hnus! Hnus! Ó, hnus! KARDINÁL Jeane Charliere... REKTOR Nech mě!! Třesu se hnusem!! KARDINÁL Tvůj divoký hněv otřásá i mnou. Byl přece kacíř. Mnohem horší než jeho Hus, neboť měl ke všemu charisma. REKTOR To měl! To měl, to měl!! KARDINÁL A právě ty´s nám proti němu poskytl zničující důkazy... REKTOR Byla to má povinnost – rozpitvat jeho bludy teologicky, ale čekalo se, že vyvázne s doživotním žalářem. Ve svém věku směl doufat v milost a svobodu! KARDINÁL Právě tím, že dal své nicotné cti přednost před Boží, se odsoudil sám. REKTOR Ne! Tys to byl! I Velký kanonista se tě pokoušel zbrzdit! Jen ty jsi ustavičně zraňoval jeho hrdost a zaháněl ho do vzdoru! KARDINÁL I já jsem konal svou povinnost. REKTOR Anebo jsi jen prostě na něho žárlil? KARDINÁL Jeane Charliere! Ty jsi nejchytřejší hlava křesťanstva i jeho nejčistší srdce... tys byl povolán provést stoleté dílo obrody... Jaký div, že tě... mnozí milují... tak jako já...! Jeane Charliere, nedej se srazit ze své jasné dráhy každým, kdo tě okouzlí klamným pozlátkem. Nedovol, aby naději, kterou pro nás ztělesňuješ, uřkli blouzniví snílci! REKTOR Tak podobně jsem prosil jeho... a teď je z něho jen lopata popela, kterou vsypali do Rýna... zatímco skutečný kacíř a zloduch maitre Petit si volně běhá Paříží a nám oběma se chechtá... Rozpláče se. KARDINÁL zoufale Jeane Charliere… Gong. HLAS Hodina slova Zpívají ptáci pomalu kráčí kůň. Muž se začne francouzsky modlit Otčenáš, pomalu, s pauzami, jako by ta slova právě objevoval. REKTOR Notre Pere, qui es aux Cieux,… que ton nom soit sanctifié,… que ton regne vienne,.. que ta volonté soit faite sur la terre comme au ciel… Blíží se kopyta cválajícího koně. REKTOR Donne-nous aujourd'hui notre pain de ce jour,… pardonne-nous nos offenses comme nous pardonnons quasi… S kopyty se blíží volající hlas. POGGIO Vaše Magnificence… Vaše Magnificence. Oba koně se zastavují. Ržání. POGGIO Bůh s vámi! REKTOR Poggio! Jaká náhoda. Vy ještě žijete...? POGGIO Řekl bych – teprve teď. Co jsem vystoupil ze služby Církvi, chápu zázrak Zmrtvýchvstání. REKTOR Mě překvapuje, že vás dosud neukřižovali. Váš popis upálení toho Jeronýma mohl být chápán jako urážka soudců. POGGIO Distancoval jsem se jasně od jeho názorů. REKTOR Ale jejich nositele vylíčil tak, že mohl vzniknout dojem, jako by upálili svatého... A vaše Facécie, které jsou dál šířeny bezpočtem úst, obsahují samé posměšky na účet církevních hodnostářů. POGGIO Zapisuji pouze, co se sběhlo a dá dosvědčit. REKTOR Proti tomu lze namítnout, že svět byl v lepším pořádku, dokud se četlo jen Písmo svaté a kanonické právo. POGGIO Proti čemuž se dá namítnout, že to byla právě vaše Sorbonna, která nás, zaostalé venkovany, přivedla na myšlenku užívat místo dýky stále více mozku. REKTOR Sorbonna vytasila meč mozku k obraně pravé víry, nikoli proti ní! POGGIO Kde končí ,pro‘ a kde začíná ,proti‘? Mordýř Cossa se bije posvěceným mečem a svatým slovem ve jménu Satana. Já bojuji prostým vtipem proti ďábelské lži. REKTOR Právě proto, že jste se v těžké hodince koncilu zachoval jako vzorný křesťan, slíbila vám Jeho Eminence kardinál Francouzů ochranu proti nepřízní závistníků. Musela by však svou milostiplnou ruku opět odtáhnout, kdybyste si teď zvolil za cíl svých drzostí koncil. POGGIO Za někdejší ochranu, na níž máte lví podíl, můj nejhlubší dík. Ale teď už stojím, buď Bohu dík, pod ochranou Velkého kanonisty Italů. A toto naše setkání není náhoda, zvěděl jsem, kam jezdíte přemítat, a chci bez velké pozornosti splatit dluh. Nerozjedem se trochu , abychom nebyli nápadní? Koně se dají do kroku. REKTOR Nechápu, co máte na mysli… POGGIO Koncil se dík vašemu rozboru rozhodl chápat učení Husa a Jeronýma jako výzvu k vzpouře, která by znemožnila reformu Církve. Teď jsou oba dva škůdci mrtvi. Kdy se zrodí ta reforma? REKTOR Platíte své dluhy posměšky? POGGIO Vaše Magnificence o tom může pochybovat, ale posměváček dorazil, aby vám svěřil svou obavu. REKTOR O koho? POGGIO O vás osobně. Nechávám svět věřit, že lehký způsob, v němž spřádám své Facécie, je otiskem mělkého ducha, jemuž lze strpět volnost bláznů. Ve skutečnosti je to má sebeochrana, protože tím zjevuji ochotu zamlčet vše, co by mohlo skutečně otřást mocí Církve. Jako sekretář pěti papežů jsem slyšel a viděl věci tak ohavné a kruté, že se vymykají jakékoli představě. Že mne vždycky znovu někdo z mocných vezme pod křídla a ochrání před jedem či dýkou, za to vděčím jejich ješitnosti, doufají, že i je zvěčním ve svých tak oblíbených anekdůtkách, v kterých místo krve teče sperma, protože vědí, že právě ty umějí vypustit přetlak hněvu nízkého lidu... nudím vás? REKTOR Ne... POGGIO Pisálek historek tak prostých umí však dobře číst v knize čiré moci a holého násilí. Tak mi bylo brzy jasné, co tento koncil docílí jako jediné: místo očisty víry jen přerozdělení církevních obročí a světských lén. Našel jsem v Konstancii pouze tři idealisty, jejichž konání nebylo poháněno sebeláskou či sobectvím: ty dva české kacíře – a vás. REKTOR Pěkná společnost. POGGIO Těm dvěma šlo výhradně o pravdu, vám o reformu církve a také o Francii. REKTOR Že se zásadně mýlíte, dokazuje neúčast Jeho Eminence kardinála d ´Ailliho ve vašem výčtu. POGGIO smutně se usměje Jeho Eminence je sobecky hnána tajnou vášní, která spíš než Bohu patří Vám. REKTOR To není… POGGIO Vy to víte nejlíp. Pak ale musíte být na stráži, aby ten bezbřehý cit, místo co by vás pozvedl k nejvyššímu svěcení, vás nestrhl do záhuby. Nebudeli tomu vaše ratio rozhodně čelit, jsou vaše dny sečteny. REKTOR konečně se vzpamatuje Prrr! Koně se zastaví, je slyšet cikání postrojů a zvuky přírody. REKTOR O čem to mluvíte? POGGIO Koncil není univerzita, kde z teologických diskusí, aťsi jsou sebeohnivější, vzchází jen umělá skutečnost – a zbytek je víra. Koncil, to je jarmark století, kde se bezohledně trhuje o nejžádoucnější zboží: svět. K tomu patří i Francie. REKTOR Co tím vším chcete in concreto... POGGIO Místo co byste jako kancléř slavné alma mater zůstal nade všemi, a tím i nedotknutelný, přidal jste se v žáru teoretického sporu zcela prakticky k jedné ze stran – bohužel té slabší! Vévoda z Burgund vám nikdy nepromine, že jste obhajobu jím zosnované vraždy vévody z Orléansu, jak ji pro něho sepsal maître Petit, chtěl dát zatratit jako kacířskou. REKTOR Až koncil prohlásí Petitovu obranu za kacířství, Francie Burgunďana odvrhne! POGGIO A jak to chcete zaonačit, když za ním stojí odnedávna už nejen Angličané, ale i císař osobně? Váš příští král bude on, váš úhlavní nepřítel. REKTOR náhle příkře Jsem vám za tu starost zavázán. Prosím, opusťte mne!. POGGIO naléhavě Pokud vám váš kardinál slibuje úspěch, je to další důkaz, jak... hledá a najde slovo vášeň dokáže zaslepit i nejbystřejšího člověka! REKTOR hněvivě Nechte mně mému rozjímání!! POGGIO Zapřísahám vás! Zapomeňte na kauzu Petit a vraťte se do Paříže se všemi poctami, dokud ještě vlastníte klíče od Sorbonny! REKTOR Jeďte! Proč se o mne vlastně staráte?? POGGIO Bohužel z téhož zavrženíhodného důvodu jako Jeho Eminence... Výkřik a bičík pobídne jednoho z koňů k trysku, který se rychle vzdaluje. REKTOR snaží se uklidnit dokončením své modlitby … a ceux qui nous ont offensés… et ne nous soumets pas a la tentation, mais délivre-nous du mal. Amen. Znělka stanice „Ecce Constantia!“ Podkovy mnoha koní, hrčení kočárů, ojedinělé pozdravné výkřiky, to vše je doprovázeno ubohou hudební skupinou sestávající z dud, píšťaly abubnu. Zvuková kulisa postupně slábne, HLASATELKA Konstancie... To byl zvukový záznam nového vstupu císaře Zikmunda do RICHENTAL Už to nebyla skvostná kolona, co dnes, 27. ledna 1417, překročilo od Petershausenu rýnský most, a nebylo to už nadšené přijetí, co ji tu očekávalo – žádné srovnání s triumfálním vjezdem před pětadvaceti měsíci. Toho času se koná v Münsteru vysoká mše, která připomíná spíš povinné cvičení, protože ve svém středozemním státečku stále ještě úřaduje poslední španělský vzdoropapež Luna a znemožňuje volbu jednotného pontifexe. Koncil vězí v hluboké krizi způsobené nechutí pustit se do riskantní reformy. A protože široko daleko nevidět nového kacíře, jemuž by bylo možno přilepit vinu, bude nejspíš nutno použít starý trik: obstarat si ho z vlastních řad. „Ecce Constantia!“ vás bude včas informovat. Dobrou noc. Gong. HLAS Hodina handlu Skřípou malá dvířka KARDINÁL Co to...? REKTOR Kdo je to? Stůj, mám zbraň! KANONISTA Já jsem...! REKTOR Vaše Eminence promine, čekali jsme ji u hlavního vchodu... KANONISTA Jeho Výsost hodlá rovněž použít zadních dvířek a nepřeje si žádnou iluminaci, která by mohla prozradit její přítomnost. REKTOR Zhasím velké voskovice. KARDINÁL Pochválen buď Ježíš Kristus... OBA Až na věky, amen. KARDINÁL Co se děje? KANONISTA Zdá se zuřit. KARDINÁL To by nebylo poprvé. KANONISTA Natropil na cestách až dost. Rozhodl se hrát největšího císaře všech dob. KARDINÁL Ach ano? A jak? KANONISTA odkašle si. KARDINÁL Můj odchovanec vás přece neruší... KANONISTA On ví, že se může těšit mé přízni, – avšak císař si výslovně žádá rozhovor ve třech. KARDINÁL Ach ano... On to jistě pochopí, že Jeane Charliere? REKTOR nepotlačí zklamání Ovšem… KANONISTA Bůh mu žehnej! REKTOR I vám,eminence… Kroky po schodech, pak dveře. KANONISTA Skvělý muž. Usedne-li jeho Eminence na Petrův stolec, nemůže si přát věrnějšího sekretáře. Je mu přece cosi jako otcem, není-liž pravda? KARDINÁL Ano… ale na svatou stolici jsem nikdy nepomyslel. Mění téma Co chce císař...? KANONISTA Nového papeže všech křesťanů. Ihned. KARDINÁL Proč najednou tolik spěchu? KANONISTA Nemá peníze. KARDINÁL Ty neměl nikdy. KANONISTA Nebylo to s ním ještě nikdy tak zlé jako teď. Dluží už každému. KARDINÁL Čeká snad, že si ho bude nový papež vydržovat? KANONISTA Všude mu slíbili kopy peněz, dokáže-li, aby rozvrácený svět byl pod jednotným papežem opět ovladatelný. Hyne hlavně obchod! KARDINÁL Souhlasil přece, že je napřed nutno provést velkou církevní reformu. Proto zahrnul mého přítele Jeana… KANONISTA Ano, proto zahrnul vašeho odchovance vavříny, jakožto nejhorlivějšího reformátora. Což už bohužel neplatí KARDINÁL Jak to…? KANONISTA Teď ho považuje za hlavní překážku velkého sjednocení. KARDINÁL Ach ne...! KANONISTA Ó ano. KARDINÁL vzrušeně A jaké je mínění Vaší Eminence? KANONISTA Neliší se podstatně od mínění Vaší. KARDINÁL To jest...? KANONISTA Církev je v úzkých. Pak musí platit – dejme Bohu, co je Boží, a císaři, co je císařovo. KARDINÁL A co je čí? Skřípou malá dvířka. KARDINÁL Psst! Zikmund! CÍSAŘ Tak daleko jsme to přivedli! Sem jsme to dopracovali! OBĚ EMINENCE Pochválen buď Ježíš Kristus... CÍSAŘ Až na věky, amen. My, císař svaté říše římské německého národa se plazíme v nočních košilích dvířky pro služebníky, abychom směli hovořit s Vašimi Eminencemi! KANONISTA Vaše Výsost tomu tak chtěla! CÍSAŘ Je to dvacet měsíců, co mi byl pod touto střechou přednesen velkolepý plán, jak brzy a úspěšně ukončit koncil. Od toho cíle jsme teď stejně vzdáleni jako tenkrát. Co nám chce váš zázračný chlapec nabídnout dnes? KARDINÁL Přivedu ho... CÍSAŘ Není třeba. Jeho písničku znám nazpaměť: Odsuďte maîtra Petita, přímluvce vražd. Co tu má ten co hledat? KARDINÁL Bylo to a vždy bude kacířství... CÍSAŘ Měl toho chlapa zkrotit, dokud byl v Paříži jeho rektorem, od něhož dostal doktorský klobouk i ten prokletý Jeroným. Kdo byl kancléřem tolika kacířů, ať si pálí svůj plevel doma a nezamořuje s ním vzduch koncilu! KARDINÁL s úlekem Vaše Výsosti... CÍSAŘ příkře ho přeruší A kde je ta jeho reforma? Dali jsme se jím přesvědčit, že je správné nejprve obnovit Církev, aby jí teprve pak bylo možno vybrat vhodného papeže. Nyní slyšíme ze všech stran, že nutno zprvu zvolit správného Svatého otce jako viditelné znamení nové jednoty, a pak že nebe samo udělí požehnání reformám. Vy oba jste vůdčí hlasy svých národů: jak se k tomu staví jeden každý z vás? KARDINÁL Francouzi neměnně, Vaše... CÍSAŘ Francouzi! Co jsou dnes ještě – Francouzi? Nebyl jste ve Francii léta, já ano! Země nikoho, zpustlá, vydrancovaná, zvlčilá jako pes bez pána! Jediný, kdo ji může zachránit, je anglický král! Znáte toto? Šustí textil. CÍSAŘ Ano, podvazkový řád! A víte za co? Uznali jsme právo Jindřicha Pátého Anglického na francouzskou korunu! KARDINÁL Ale ta přece patří právem králi Francie... CÍSAŘ A Burgunďan tomu požehnal! Překvapení, co? Ano, Vaše Eminence, vámi tak zneuznaný vévoda z Burgund, kterého váš chráněnec posedle nazývá jen vrahem a tyranem, se projevil jako uvážlivý státník, když se smířil s králem Anglie, aby pomohl svrhnout vaši shnilou dynastii. Případ Petit je pro Francii mrtev a musí být i pro koncil. Co koncilu naléhavě chybí, je papež! KANONISTA My Italové umíme chápat netrpělivost Vaší Výsosti, ale i obavu Jeho Eminence, že by uspěchaná volba mohla velkou reformu umrtvit. Dokud je hlavou Církve koncil, neumdlévá ani pevná vůle k její obnově. Papež, jak jsme už tolikrát bolestně zvěděli, je koneckonců jen člověk, a proto schopen tuto nejdůležitější kauzu potlačit. To pak může být počátek pravé pohromy! Husovo kacířství nebylo odplaveno s jeho popelem. CÍSAŘ Má to znamenat, že v případě hlasování hodlají Italové zpívat unisono s Francouzi? KANONISTA K disonanci není zatím důvod, Výsosti. CÍSAŘ Jenže zle se zasměje my jsme vaši hru prohlédli. KANONISTA Jakou hru...? CÍSAŘ Vy vůbec nechcete mít papeže. KARDINÁL Jak to, že ne...? CÍSAŘ Vy chcete koncil na věky věků. Neboť pak vy jste papežové!! Dobře vymyšleno! Jenže, kdyby se to mělo stát pravidlem, mohou se všichni suveréni poděkovat a svět utone v chaosu. Ne! Ne, stolec Petrův musí být co nejdřív obsazen jediným zástupcem Božím. A proto chceme váš prolhaný zpěv jednoduše přehlasovat. Necháme vás dál muzicírovat v Konstancii a zahájíme pravý koncil v jižní Francii. KANONISTA Kdo – my...? CÍSAŘ Německá i anglická národnost. KARDINÁL A kdo to bude legitimovat? CÍSAŘ Papež! KARDINÁL Papež...? CÍSAŘ Abdikovali zatím jenom dva. Pedro, Španěl, může na svůj úřad dosud vznášet nárok. Oněměli? Právem. Ctihodnosti vědí, že je to jen otázka času, kdy je opustí jejich věrní, až zjistí, že jsme přenesli naši plnou − i finanční! − záštitu na jih Francie, společně s korunovanými hlavami Anglie a Španěl. KARDINÁL Co říká kanovnické právo, Vaše Eminence...? KANONISTA Kontroverzní, ale možné. CÍSAŘ směje se Veni, vidi, vici. Finis coronat opus. KANONISTA Ačliže... KARDINÁL Ačliže...? KANONISTA Ačliže nemá Jeho Veličenstvo ještě jinou partituru? CÍSAŘ zcela rozveselen Hoří! KANONISTA Totiž? CÍSAŘ Koncil zůstane zde a Luna bude rychle exkomunikován. A to Španěly samými, čímž bude velká roztržka zcela ukončena. No?? Nebyl by to výkon vpravdě císařský? KANONISTA Čím zaplacen? CÍSAŘ Španělé budou uznáni pátým národem koncilu. KANONISTA S vlastním hlasem. CÍSAŘ Jak jinak? KANONISTA S tím třetím, který teď Veličenstvu chybí, aby prosadilo svou vůli. CÍSAŘ Mohou přece vždycky hlasovat jen církevní hodnostáři, ne můj meč. KARDINÁL Avšak takoví, kteří se cítí vašemu meči povinni. CÍSAŘ vzpění A právem, při Bohu, celá Církev by nám být naše koruně věčně vděčna, neboť bez nás by nikdy nevybředla ze své šlamastyky! A to vše jsme činili pouze z křesťanské lásky, i když jsme na to vždycky doplatili. Ale s tím je teď konec! Teď chceme sklízet plody! KARDINÁL K tomu však, aby Španělé dostali svůj hlas, je stále zapotřebí obou našich! CÍSAŘ Žel Bohu. KARDINÁL A když je odepřeme? CÍSAŘ zuřivě Pohnuli jsme vzdoropapeže Cossu, aby před abdikací svolal koncil. Přiměli jsme i druhého, Correra, aby před svou abdikací koncil znovu pověřil. Donutíme i toho třetího, Lunu, aby než odstoupí, očistil koncil od vás! Neboť vaše zdejší regio vedlo pouze k tomu, že se hnojiště římských lžipapežů smíchalo s avignonským, aby teď smrdělo dvojnásob. Dost už! Naše noční košile ať vás dál nemýlí – dům je obstoupen. Opřete-li se, dám vás vhodit do věže ke Cossovi! KARDINÁL Vaše Veličenstvo nemá co činit s vazaly! Jestliže se opováží utisknout v nás dvou vysoký koncil, jsme stále s to obtěžkat ji těžkou církevní klatbou! CÍSAŘ To můžete zkusit! KARDINÁL velebně a hlasitě Tu, Sigismund, populus late rex... KANONISTA vykřikne Calma, calma! Vaše Výsosti, Vaše Eminence! Zapřísahám vás in nomine patris, filii et spiritu sancti, nenechte vzkypět svůj hněv! Cui prodest? Úsilí Jeho Veličenstva přivést nás záhy k cíli dá se uvést v soulad s naší starostí, abychom se s cílem neminuli. CÍSAŘ Nuže – jak? KANONISTA Lékem je compromissum, únosné pro všechny! Věřím, že mluvím i za Jeho Eminenci, když teď navrhnu: oba naše národy, italský i francouzský, byly by ochotny přijmout Španěly jako bratry v Kristu a dát dále i přednost volbě Svatého otce před reformou, když za to my budeme smět papeže navrhnout. Musilo by být ovšem výsostně zaručeno, že také voliči vašich tří národů budou se řídit naší radou. CÍSAŘ Pod jednou podmínkou! KANONISTA Totiž? CÍSAŘ Tento papež se musí postavit uznale k uspokojení našich spravedlivých nároků. Vaše hrátky nás stály kopy peněz. A my už nehodláme dál vystupovat v roli věčných dlužníků, fendovaných každou drzejší městskou radou jako onehdy v Gentu! KANONISTA Papežský výnos nabídne Vaší Výsosti na odškodnou desátý díl veškerých příjmů Církve na říšském území. CÍSAŘ Jde ještě o českou korunu, kterou mi tamější kacíři pro futuro odpírají! KANONISTA Papežem vyhlášená křížová výprava přivede ty zdivočelé sedláky chlastající z kalicha ke kříži. CÍSAŘ Přísahejte! KANONISTA Přísahám, že námi navržený a s pomocí Vaší Výsosti zvolený papež bude povinován zmíněným nárokům, k čemuž nám dopomáhej Bůh! Eminence? KARDINÁL I já přísahám... CÍSAŘ Nuže pak... mohu jako poslušný syn Církve políbit vaše prsteny. Pochválen buď Ježíš Kristus. OBA Až na věky, amen. Ne, nedoprovázejte, můj setník čeká za dveřmi. Zvuk kroků a skřípot malých dvířek. KANONISTA Není církevních výnosů na říšském území, které dávno nepožraly jeho nové dluhy, a obrácení Čech na pravou víru je naše povinnost, conditio sine qua non. Utěšte svého chráněnce. Jeho cíl je na dosah. KARDINÁL Ano… KANONISTA Rád bych učinil velmi osobní poznámku, Vaše Eminence. Ať si mezi námi leží příkopy a valy, které tam vyhloubila či navršila staletí, ať si nás rozdělují protichůdné zájmy, ať si mezi námi stojí i rozdíly v myšlení a temperamentu, či v náhledu, co je bohulibé a co ne, cítím k Vaší Eminenci úctu i přízeň. Prosím, aby na to myslela i kdyby se snad naše cesty z nevyzpytatelné vůle našeho Pána rozešly... Dovolí mi Vaše Eminence, až věci dojdou tak daleko, abych nového papeže navrhl konkláve já? KARDINÁL Rád… KANONISTA Jsem si jist, že Vaše Eminence bude mocně překvapena. Dominus vobiscum. Kroky. Skřípou malá dvířka. Současně rychlé kroky po schodech a klepání na dveře. KARDINÁL Jeane Charliere... Jeane Charliere, prosím tě, otevři mi...! Jene!! On chce mě… Znělka stanice “Ecce Constantia!“ HLASATELKA Téměř přesně tři roky po zahájení je koncil konečně před cílem. Jedenáctý den měsíce listopadu 1417 má dát křesťanskému světu po čtyřiceti letech jediného Svatého otce. Příchod španělského národa vyhodil ze sedla posledního vzdoropapeže Lunu a neshody mezi přívrženci a protivníky reformy vyřešil Velký kanonista Ital Zabarelli jako vždy geniálně. Jeho Dekret „Sacro-sancta“ slibující svolání nového koncilu, který se bude výlučně věnovat reformě, byl většinou unavených přijat. Francouzi souhlasili za příslib, že jejich Kardinál d´Ailly bude navržen za příštího papeže, který reformu osobně uspíší. S jeho nejbližším poradcem, rektorem pařížské Sorbonny Gersonem, který rozhodujícím způsobem jednání koncilu ovlivnil, hovořil náš šéfkomentátor Ulrich Richental. Gong HLAS Hodina činu REKTOR Může klást otázky. RICHENTAL Vřelý dík... má první bude – proč je smím konečně klást, po všech těch letech? REKTOR Nechtěl jsem zasahovat do probíhajících řízení. RICHENTAL Teď ale probíhá řízení nejdůležitější – o vašem návrhu na prohlášení maîtra Petita za kacíře. Cítíte se být tak slabý, že usilujete o podporu veřejnosti? REKTOR Jeho ospravedlňování vraždy spáchané na vévodovi z Orléansu bude zatraceno jako kacířství, o tom není pochyb. RICHENTAL Právě ten ale tvrdí že jste poslední, kdo má morální právo hrát si na jeho žalobce. Vy sám jste měl kdysi ohnivě učit, že proti špatným vládcům je nutno povstat. REKTOR Já? RICHENTAL Vévodovi lidé nám poskytli záznam. Cvak. Jakési shromáždění. REKTOR mladistvě volá do amplionu „Žádná oběť není Bohu tak libá jako smrt tyrana!“ Bouřlivý potlesk ukončí Cvak REKTOR To jsem ale citoval Seneku. Tu větu napsal on! RICHENTAL Ale neuvedl jste jí sermon, v němž jste už sám za sebe volal.. Cvak. Stejné shromáždění. REKTOR mladistvě volá do ampliónu Kde jsou dnes ti udatní předbojovníci, kteří kdysi pro blaho obce nasadili své tělo i život?? Cvak REKTOR Byl jsem tehdy mladičký studiósus... a mluvil jsem tak ještě před pařížskými bouřemi lidu, kterých se pak zmocnila lůza. Vyvodil jsem z toho poučení. RICHENTAL Příliš pozdě, tvrdí vaši odpůrci. Říkají, že vy sám jste proměnil lid v lůzu. REKTOR Proti tomu tvrzení stojí dvě desetiletí mého zápasu s anarchií, který vyvrcholil mým působením zde. RICHENTAL Vaši protivníci namítají, že viditelně se projevilo jen ve dvou hranicích, na nichž jste nechal spálit ubožáky, abyste zamaskoval vlastní kacířství. REKTOR Ďábelská lež! RICHENTAL V Paříži právě vybrali z vašich traktátů pětadvacet článků, za něž by vás prý mohli upálit stejným právem jako Jeronýma. REKTOR On zná dobře dvojsečnost psacího pera! Copak nejlíp neví, že to vše bylo vytrženo ze souvislostí a znetvořeno překroucením pravdy, aby ve mně byl odstraněn člověk, který stojí tyranu v cestě? RICHENTAL Tvrdí se naopak, že stojíte v cestě velké církevní reformě. REKTOR Já jsem ji uvedl v život! Jen skrze mě může být naplněna, jinak se mnou zemře! RICHENTAL V totéž věřili čeští kacíři také... REKTOR Mě snad nechce srovnávat s bludaři... RICHENTAL Chtěl jsem vám dát možnost, abyste se obhájil... REKTOR To vskutku nemusím! Já ne! Celý můj život byl zasvěcen jedinému cíli: proklestit pravé víře, cestu k lidským srdcím tím, že člověk bude smět řídit všechny světské věci vně víry podle rozumu a práva. Tomu jsem obětoval své statky i své lásky. Přijal jsem hodnost kancléře bez obročí, a jen proto, abych mohl spíš prosadit své životní dílo. I mé chyby, pokud jsem se jakých dopustil, byly omyly hledajícího, který se nechal vždy znovu pokorně poučit. Bůh, náš Pán, mi dá brzy v osobě nového papeže odpověď, zda bylo mé pozemské usilování nicotné, anebo přece jen trošku důležité. Není nic, zač bych se měl stydět a omlouvat. Veritas vincit! RICHENTAL Pravda vítězí často pozdě. Má se jí proto napomáhat. Proto jsem vás pozval, abyste se mohl veřejně obhájit proti lži. REKTOR Jaké…? RICHENTAL Naší stanici bylo k zveřejnění zasláno udání Čecha jménem Fretka. Je vám znám? REKTOR Lapka… Byl přistižen, když kradl stříbrné svícny. RICHENTAL Zůstal však ve službách Vašich milostí přes dva roky… REKTOR Jako polepšený hříšník. Než se stal pacholkem kata. RICHENTAL Učinil tuto výpověď. Cvak. FRETKA V domě jeho francouzské Eminence bydlel satan jménem Gerson. Kdykoli jsem šel večer do domácí kaple, abych poděkoval Hospodinu, zatáhl mě pod hrozbou mučení do svých místností, aby se mnou nemravně obcoval. Proto jsem z domu hříchu prchl a našel útočiště u mistra Leutholda. Cvak. REKTOR lapá po dechu To je… to je… RICHENTAL Naše stanice vám dává možnost, abyste toto tvrzení popřel… REKTOR rozčileně Já… končím rozhovor! Bylo přece jen správné prohlásit vás pisálky za nežádoucí osoby! A padne-li volba na Kardinála d´Ailly, on ať se raději nezjeví v Konstancii, pokud zde potrvá koncil! Cvak. Potlesk malého grémia. ŠÉFREDAKTOR RICHENTAL Bingo! Uli, tohle je tvůj majstrštyk. Ursi, když jsem ti před rokem nezdrhl k Rádiu Beromünster, slíbil ´s mi právo veta, pokud něco opravdu nepřekousnu. Rád bych je uplatnil poprvé. ŠÉFREDAKTOR V čem? RICHENTAL Smažme to! ŠÉFREDAKTOR Jak, smažme…? RICHENTAL Smažme a nevysílejme. Údiv a nesouhlas.. ŠÉFREDAKTOR Proč?? RICHENTAL Ten katův pacholek je prokazatelně schopný všeho, a právě uplacený, aby odpravil nejlepšího muže koncilu. ŠÉFREDAKTOR Máš proto důkaz? RICHENTAL Mám! Třicet let praxe. A Gerson má být zničen proto, aby se nemohl stát papežem jeho přítel d´Ailly. ŠÉFREDAKTOR Nazýváš přátelstvím zakázané obcování mužů s muži? RICHENTAL Každý koncilant tu má přece na vybranou jen muže doroty a jeptišky! ŠÉFREDAKTOR RICHENTAL Tak mluvíš o ctihodnostech, které zdobí celibát? Pravým smyslem celibátu je přece ochránit majetek církve před zákonnými dědici, víme přece, že obcují všichni, snad s výjimkou Zabarelly, který na to pro intriky nemá čas. Kolegové, dosud jsme sporné případy řešili hlasováním. Takže bez veta: kdo mě podpoří? Krátká pauza. Jeden… dva, tři, čtyři, pět… Ursi, jasná většina řekla – Smazat! Hučivý souhlas. - Znělka stanice. Pak vzdálený zvon. HLASATELKA Dobré jitro, milí posluchači, zvon Münsteru prozrazuje, že skončila ranní pobožnost konkláve, které bude pokračovat v hledání nového papeže. Ecce Constantia bude dál vysílat varhanní koncerty přerušované jen čerstvými zprávami. Ale předtím ještě naše rosnička… ROSNIČKA Kvák, kvák, kvák, chvíli onak, chvíli tak! Kvák. Zabouří varhany. Pak ostře zazvoní telefon a kdosi hudbu ztlumí. ŠÉFREDAKTOR Ano? HLASATELKA v telefonu Šéfe, mám na drátě prezidenta konsorcia majitelů ŠÉFREDAKTOR Tak na co čekáte?? Poslech varhan je stažen na minimum. PREZIDENT v telefonu Urs? ŠÉFREDAKTOR Ano, pane prezidente… PREZIDENT Ursi, dostali jsme zprávu, že disponujete nahrávkou, která může velmi ublížit jeho skvělé Magnificenci Gersonovi. ŠÉFREDAKTOR Ano, právě proto jsem ji nepustil. Tak ji pusťte! PREZIDENT ŠÉFREDAKTOR Prosím?? Ecce Constatia přece nepotlačí svobodu mínění! PREZIDENT ŠÉFREDAKTOR Ulrich Richental je si jist, že jde o účelovou lež! Přineste samozřejmě i názor druhé strany! PREZIDENT ŠÉFREDAKTOR To už se ale nedá stihnout do volby, pane… PREZIDENT Tak domluveno, Ursi? ŠÉFREDAKTOR Dal jsem slovo, že… Klap. Varhanní hudba opět zesílí, aby se po chvilce vytratila. HLASATELKA Přerušujeme koncert exkluzivním rozhovorem s rektorem pařížské Sorbonny Gersonem, při němž Ulrich Richeltal odkryje dosud neznámé rysy jeho osobnosti. RICHENTAL Teď ale probíhá řízení nejdůležitější – o vašem návrhu na prohlášení maîtra Petita za kacíře. Cítíte se být tak slabý, že usilujete o podporu veřejnosti? REKTOR Jeho ospravedlňování vraždy spáchané na vévodovi z Orléansu bude zatraceno jako kacířství, o tom není pochyb. RICHENTAL Právě ten ale tvrdí že jste poslední, kdo má morální právo hrát si na jeho žalobce. Vy sám jste měl kdysi ohnivě učit, že proti špatným vládcům je nutno povstat. REKTOR Já? RICHENTAL Vévodovi lidé nám poskytli záznam. Cvak. Jakési shromáždění. REKTOR mladistvě volá do amplionu „Žádná oběť není Bohu tak libá jako smrt tyrana!“ Kde jsou dnes ti udatní předbojovníci, kteří kdysi pro blaho obce nasadili své tělo i život?? Cvak REKTOR Byl jsem tehdy mladičký studiósus... Vyvodil jsem z toho poučení. RICHENTAL Viditelně se projevilo jen ve dvou hranicích, na nichž jste nechal spálit ubožáky, abyste zamaskoval vlastní kacířství. V Paříži právě vybrali z vašich traktátů pětadvacet článků, za něž by vás prý mohli upálit stejným právem jako Jeronýma. REKTOR Ďábelská lež! RICHENTAL Naší stanici bylo k zveřejnění zasláno udání Čecha jménem Fretka. Cvak. FRETKA V domě jeho francouzské Eminence bydlel satan jménem Gerson. Kdykoli jsem šel večer do domácí kaple, abych poděkoval Hospodinu, zatáhl mě pod hrozbou mučení do svých místností, aby se mnou nemravně obcoval. Proto jsem z domu hříchu prchl. REKTOR rozčileně Já… končím rozhovor! A padne-li volba na Kardinála d´Ailly, on ať se raději nezjeví v Konstancii, pokud zde potrvá koncil! HLASATELKA To byl rozhovor Ulricha Richentala s rektorem Gersonem, který odkryl neznámé rysy jeho osobnosti. Velké zvonobití a nadšené volání DAV Habemus papam! Habemus papam! Habemus papam. Zvoní telefon, zvuk je ztišen HLASATELKA Ano…? ŠÉFREDAKTOR v telefonu Co je?? Proč Uli nekomentuje?? HLASATELKA Napsal protest, že jeho rozhovor byl hrubě zmanipulován, a odešel… ŠÉFREDAKTOR Krucifix! Už tam letím! Zvonobití i volání zní znovu naplno a opět se ztiší. ŠÉFREDAKTOR Habemus papam! Proslulou větu pronesl právě Velký kanonista který zůstal věren své pověsti strůjce papežů. Máme tedy konečně jediného Svatého otce, který podle prvních zpráv přijal jméno Martin Pátý, a očekáváme plni napětí jeho příchod na balkón. Stal se jím, jak obecně očekáváno, francouzský kardinál…? Ó ne! překvapení je dokonalé, nikoli horký kandidát d´Ailly, ale Odo Colona, spíše bezbarvý Říman, vyhrál tuto historickou volbu, Italové tedy zůstávají prvním národem Božím, Francouzi se propadli do bezvýznamnosti... A po internetu přichází sdělení… čtu: „Obrat v přízni konkláve způsobilo odhalení, že teologický poradce francouzského kandidáta byl nejen autorem kacířských spisů, jakož i udání jeho někdejšího sluhy, že ho teolog nutil k nemravnému obcování, jež mělo být v onom domě běžné… A právě … okamžik… přichází zpráva, která jistě zvýší oblíbenost nového papeže: svým sekretářem jmenoval volnomyšlenkáře Poggio Florentina, což lze chápat jako záruku, že za nového pontifikátu lze očekávat větší transparenci! Srdečně bývalému kolegovi blahopřejeme. Gong HLAS Hodina lži Gotická slavnostní hudba, která tichne. Pak těžké dveře a kroky. REKTOR Pierre... mon pauvre... jak tě lituji!! KARDINÁL Nech mě projít do mé komnaty! REKTOR Pierre... ty přece znáš pravdu... ty přece nevěříš... KARDINÁL Nevěřím, že bys byl kacíř, ale vím jinak příliš dobře, žes nestálého ducha. Buď sbohem! Dveře komnaty a otáčení klíče. REKTOR Pierre! Buší na dveře. To není pravda, Pierre, ty přece víš, že je to prolhaný darebák! Na to nemáš právo, Pierre! Znovu těžké dveře a kroky mužů. REKTOR Co tu hledá, rytíři?! RYTÍŘ Sem tady jakožto pověřenec pro bezpečnost koncilu. REKTOR Pak ať se stará o ni a neruší náš mír. RYTÍŘ Tomudle říkáte mír? REKTOR Je ožralý? RYTÍŘ Od vás si vyprošuju bejt káranej, pane! Jestli někdo v Konstancii za poslední roky splnil svý úkoly, tak městská stráž, ne? Na desítky tisíců lidu jeden jedinej mord! Lupiči vyhnaný, kacíři spálený a všecky kurvy u zpovědi – chci vidět druhý velkoměsto, kde vládnou tak křesťanský poměry! REKTOR Co tu chce? RYTÍŘ Varovat vás, pane. Na podkladě různejch pověstí tady proti vám vznikla nálada, vůči který nic nezmůžu a ani nechci. REKTOR Co to má znamenat? RYTÍŘ Jen to, pane, že ani tadyhle mí muži nejsou ochotný vás chránit, ne? Mručivý souhlas mužů. RYTÍŘ Bylo by nejvejš záhodno, kdybyste opustil město dobrovolně. REKTOR Jak se opovažujete? A jak si dovoluje říkat mi jen – pane? Jsem stále kancléř pařížské univerzity! RYTÍŘ Už né, pane. V Paříži na vás čeká nejvejš kat. Vy už nejste nic a nikdo. Vy jste leda... persona... STRÁŽE mu to pošeptají RYTÍŘ ...nongrána! Zmiz, Francouzi, než tě tu sešlachtujem, jako tažnej kůň jsi už dosloužil! Neznámá znělka, pak různé ruchy , kopyta koní, kola vozů RICHENTAL Je neděle, 21. máj 1418. Po třech letech, šesti měsících a sedmadvaceti dnech končí dnes koncil v Konstancii odjezdem německého císaře. Po trapném jednání smí pryč, když se městská rada uvolila přijmout jako zástavu na dluh dar anglického krále, velký jídelní servis. Uváží-li se, že církevní reformě bylo prakticky odtroubeno, že nový papež odmítl sídlo v říši a ke všemu císaři předhazuje, že je vinen stále kritičtější situací v Čechách, lze uhodnout, kdo v Konstancii dopadl nejhůř. Až na samé dno pak spiritus agens koncilu Jean Charlier Gerson, na radu Papežova sekretáře Poggia pohřbený zaživa v kobce utajeného kláštera. Naproti tomu byl Baltazar Cossa, dříve Jan XXIII. a pak zločinec, novým papežem amnestován a očekává nový úřad. V Čechách se při svatém přijímání obecně pije z kalicha a přívrženci koncilu jsou pronásledování. Se jmény obou mrtvých z Konstancie na rtech připravují se šlechta i prostý lid k obraně proti ohlášenému křižáckému tažení. K tomu přinášíme rozhovor s českým kališníkem, který minulý podzim odhalil francouzského bezbožníka. FRETKA Vracím se do Čech, abych vyprávěl svým lidem, jak srdnatě umírali jeho mučedlníci. Chci vylíčit, co jsem zde musel strpěti jako křesťan, Čech i muž z lidu, a co by čekalo všecky moje rodáky, kdyby zlí duchové z Konstancie mečem zkazili naše milované Čechy. Tu zkušenost odnáším domů! Tam řeknu všem, aby si poklady pocházející z jejich potu vyzvedli z kostelů a klášterů zpět. A pak se budu rvát jako lev, abych z moře krve uviděl vzejíti Království nebeské, pro něž zde trpěli nejlepší mužové našeho národa – Hus a Jeroným! Zpívá falešně Kdož jste Boží bojovníci a zákona Jeho, proste od Boha pomoci a doufejte v něho, že konečně s ním slavně zvítězíte! RICHENTAL Budiž poznamenáno, že tento horlivec si domů odnesl i dva stříbrné svícny, které se mu nezdařilo ukrást napoprvé. Velká šance přesto nebyla úplně zmařena, protože Evropa se díky Gersonovi začala spojovat z jepičích rodů v mocné národy, což někdo z potomků, geniální jako on, zhodnotí dál. A budiž připojena táž píseň z hrdel skutečných husitů, jak ji zpívají v kapli Betlémské v Praze. CHÓR zpívá, až z toho jde strach Kdož jste Boží bojovníci a zákona Jeho, proste od Boha pomoci a doufejte v něho, že konečně s ním slavně zvítězíte! RICHENTAL To byl Ulrich Richental, Radio Beromünster. KONEC 21. 12. 2012 (dle starých Mayů konec světa) 15.45. PAGE PAGE 87
Podobné dokumenty
Ztahuj zde
Všem odpovídal mírně a tak je přivedl k mlčení. Tak z něho, ani v tomto ani v
jiném, nemohli nic dostat ani na něm nemohli nalézt žádnou vinu. A tehdy se
doprosil pokojného slyšení. Mluvil o rozli...
14. Filmový festival Film a dějiny 2015 Husité
Hra Ecce Constantia vznikla v roce 1988 a byla určena přímo pro městské divadlo
v Kostnici. Tehdejší dramaturgové ji však nakonec do repertoáru nenasadili. Hra se od
ostatních dramat a filmů zabýva...
rytířské noviny - Kraj Blanických rytířů
Obyvateli paraZOO jsou zvířata, která
byla zraněna nebo osiřela a dostala se
tak do péče ošetřovatelů záchranné
stanice. Odtud už pro svůj trvalý
hendikep nemohla být, na rozdíl od
jiných úspěšně v...
novomestske noviny - Novoměstské Noviny
Většina podobizen Jana
Husa je z kostnické kroniky Ulricha von Richentala (dokončena roku
1419). Všechny podobizny z této knihy mají
jedno společné - Hus
na nich nemá vousy.