Teorie politického jednání jako součást systémové teorie web

Transkript

Lenka Strnadová. MPT2 LS 2010/11, studijní materiál. Prosím necitovat!!!
TEORIE POLITICKÉHO JEDNÁNÍ JAKO SOUČÁST SYSTÉMOVÉ TEORIE MASOVÉ NÁZORY A KOMUNIKACE, POLITICKÁ SOCIALIZACE, NÁZOROVÉ
SYSTÉMY, POLITICKÁ PSYCHOLOGIE, POLITICKÁ KOMUNIKACE
Přednáška MPT2, KAP FF ZČU, ZS 2010/11
POLITIKA A PSYCHOLOGIE – teorie politického jednání
-
politologie často předpokládá, že za všemi politickými rozhodnutími stojí
individuální, sobecký zájem
-
ale co se týče veřejného mínění, individuální zájem nám nenapoví, jaké
bude
o voliči nevolí podle toho
-
psychologie může poskytnout mnohá vysvětlení politické vědě
MODERNÍ SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE
-
Kurt Lewin- německý emigrant do USA ve 30. letech 20. st.
o původně Gestalt psychologie
vnímání je silně ovlivněno kontextem
vliv Einsteinovy teorie silového pole
o sám teorie „pole“ – životní prostor jedince – jedinec a jeho okolí –
aplikovatelná na všechny druhy jednání, ale dostatečně přesná teorie,
aby šla aplikovat a konkrétního jedince a situaci
„Obecně je jednání (J) funkcí (F) osoby (O) a jejího prostředí (P), J= F (O, P). Toto
tvrzení platí pro citové výlevy i pro cílené směřované aktivity, snění, přání, myšlení,
stejně jako pro mluvení a jednání.“
-
tyto procesy je třeba převést do řeči matematiky
-
osobní a situační faktory je třeba zohlednit v analýze politického jednání
-
různí psychologové přikládají osobě a okolí různý komparativní význam
o počátky sociál ní psychologie – teorie osobnosti
1
o 60. léta 20. st. – situacionisté útočí na teorii osobnosti – Walter
Mischel – osobnostní rys a rozdíly mezi osobnostmi jsou neudržitelný
teoretický konstrukt
Stanley Milgram - ‘‘it is not so much the kind of person a man is
as the kind of situation in which he finds himself that determines
how he will act.’’
TEORIE OSOBNOSTI
-
teorie osobnosti – Adorno – The Authoritarian Personality
o autoritářská osobnost – submisivnost vůči autoritám, intolerance vůči
ostatním skupinám a menšinám, tlak na sociální konformitu, odmítání
nekonvenčního jednání a postojů
o občané se liší v míře těchto rysů a to má vliv na politiku
-
mnozí autoři se domnívají, že hrozba či nebezpečí podporují rozvoj
autoritářské osobnosti
o ale interakcionismus – projevy autoritarismu – agrese, nepřátelství,
intolerance – závisí na interakci mezi prostředím, podmínkami hrozby a
predispozicemi
kombinace autoritarismu a hrozby je zásadní pro politický
výsledek
OSOBNOST POLITICKÝCH ELIT
-
vliv závisí na situačních faktorech – omezují vliv osobnostních
charakteristik
-
David Winter
o lidé tři motivace
touha po moci
touha po úspěchu
touha po blízkosti – přátelé apod.
o kandidáti budou úspěšnější, když jejich převažující motivace bude
stejná jako motivace voličů
2
-
Greenstein – 1969 – osobnost vůdce bude mít vliv za určitých podmínek
o nestabilní, nejistá situace bez jasného precedentu
o silné emocionální zapojení jedince
o rozhodování či jednání je spontánní
o rozhodování vyžaduje velkou míru úsilí
-
koncept osobnosti je centrální pro psychologii – jedinec má specifické
rysy a je schopen být autonomním aktérem – důležité i ve filozofii, politické
teorii
o situacionismus má zásadní dopad na odpovědnost jednotlivců
-
tři možnosti pojetí kontextuálních determinant politického procesu
o empirické zákonitosti jsou závislé na vlastnostech jedinců, kteří
jsou zapojeni do procesu
individuální rozdíly mezi lidmi vliv na politický proces a
jednání
•
ale které charakteristiky jsou politicky relevantní?
•
např. teorie osobnosti
o autoritářská osobnost apod. – dominuje sociální
psychologii ve 40. letech 20. st. – dnes na ústupu
zatíženost vnímání – vnímání je ovlivněno předchozími
zkušenostmi, současnými cíli a očekáváními
•
dvě motivace klíčové
o snaha dosáhnout co nejpřesnějšího a
nejsprávnějšího úsudku
tak bychom chtěli, aby političtí aktéři jednali
o směřující cíle – úsudek přizpůsobíme tomu, aby
se hodil k našim cílům
o potřeba vybalancovat tyto dvě motivace
•
občané – jejich vnímání zatíženo např. stranickou afiliací
•
pokud se nám důkaz nehodí, snažíme se ho
zpochybnit pomocí svých kognitivní schopností –
toho jsou nejvíce schopní ti, kteří věci nejlépe rozumějí
3
•
taková zatíženost může vyhrotit konflikt a politická
nedorozumění
o lidé mají tendenci vidět zaujatost lépe u druhých
než u sebe – naivní realismus
to stojí např. za fenoménem „nepřátelských
médií“ – máme pocit, že média vždy
nespravedlivě poškozují stranu, které
fandíme
politická sofistikovanost a veřejné mínění – informovaní
občané nezbytní pro dobrou demokracii
•
otázka masové veřejnosti a jejího demokratického
potenciálu
•
zájem o politiku ovlivňuje politický úsudek jednotlivců
o sofistikovaní občané – spíše směřující cíle a
motivace, motivace dlouhodobými hodnotami a
přesvědčeními
stabilnější úsudky, více ohledů na opravdu
politické faktory
o u méně informovaných občanů jejich politické
názory ovlivňují momentální citové úvahy
o empirické zákonitosti jsou spojené s vlastnostmi situací, ve
kterých procesy probíhají
nepříliš populární, tendence příliš věcí připisovat osobnosti
Eichmann v Jeruzalémě – 1961 - ‘‘I am guilty of having been
obedient, having subordinated myself to my official duties and
the obligations of war service and my oath of allegiance and my
oath of office . . . I am not the monster I am made out to be.’’
společenské podmínky mohou zcela potlačit individuální
dispozice
experimenty – 1974- Stanley Milgram – 2/3 občanů New
Havenu byly ochotny dávat bolestivé elektrošoky protestujícím
obětím jen proto, že jim to řekla vědecká autorita, a to i přesto,
že oběti nic neudělaly
4
za různých okolností různá pravděpodobnost slepé
poslušnosti
•
Milgram – poslušnost se snižuje, pokud se musí
jedinec s obětí osobně setkat, zvyšuje, pokud někdo
další poslouchá, a dramaticky snižuje, pokud
neposlechne někdo známý, dramaticky se zvyšuje
pokud se začne s malým ubližováním a pak se to
stupňuje, největší poslušnost pokud jen pomáháme
někomu jinému
o zjišťuje, že je jedno, jestli to je muž, žena,
vzdělaný, nevzdělaný…
Stanford Prison Experiment – 1971 – Philip Zimbardo a kol.
•
studenti hrají náhodně rozdělené role vězňů a dozorcůbrzy se chování vymyká kontrole – plánovaná studie na
14 dní, po 6 dnech bylo nutné ukončit –
www.prisonexp.org
•
‘‘The Evil Situation triumphed over the Good People.’’
zlo a poškození může pramenit i z pasivity, ne-jednání
•
efekt přihlížejících – čím více lidí přihlíží trestnému činu,
tím menší pravděpodobnost, že někdo oběti pomůže
o spoléháme se na ostatní, že nám pomohou
interpretovat nejasné události
o rozptýlení odpovědnosti
nelehké posuzovat otázky viny, pokud přijmeme empirické
důkazy o vlivu okolí a situace na člověka
prevence společenského zla se musí soustředit na reformu
společenských, organizačních a politických struktur
také velcí vůdci jsou produktem okamžiku
•
jednotliví vůdci nám nepomohou objasnit světové události
•
je mylné přičítat příliš významu osobním charakteristikám
o empirické zákonitosti politických procesů jsou závislé na interakci
mezi vlastnostmi jedince a situace (Snyder a Ickes) –
interakcionismus
5
Jackman a Sniderman volají po sjednocení externalistických
a internalistických přístupů
instituce koordinují možnosti, které jsou otevřené pro výběr
musí se sejít správný jedinec a správný kontext
hodí se na vysvětlování politického úsudku a jednání
demokracie – klíčové je veřejné mínění a přístup
k informacím
•
ale politika složitá – lidé nemají zájem či prostředky, jak
se informovat
•
jak se kombinují charakteristiky informačního
prostředí a jedince, aby se vytvořilo veřejné mínění?
•
nutnost informaci komunikovat, aby měla dopad
•
model změny postoje a přesvědčení – Yale výzkum ve
40. a 50. letech 20. st. – propaganda – Carl Hovland –
kdo říká co, komu a s jakým efektem?
•
přesvědčovací zprávy – několik parametrů
o charakteristika zdroje – důvěryhodnost,
přitažlivost, moc
o charakteristika samotného sdělení – síla
argumentů, citový apel, komplexnost, délka
o charakteristika média – tisk, audio, video
o charakteristika příjemce – inteligence, věk,
gender, sebe-hodnocení
•
zdroj, sdělení a médium – situační faktory
o kombinují se s osobností příjemce
William McGuire – rozbor mechanismů kognitivního
procesu, které přispívají k ne/úspěšnému přesvědčování
•
přesvědčovací dopad každé úspěšné komunikace je
násobnou funkcí pravděpodobnosti, že se objeví
několik kroků ve zpracování informace
o jedinec věnuje sdělení pozornost
o jedinec sdělení rozumí
o jedinec musí přijmout závěry sdělení
6
o aby měla změna postoje dopad, musí přetrvat
•
na toto mají vliv výše uvedené parametry
o každý krok se objeví s pravděpodobností méně než
1 – např. porozumění bude výjimečně úplné
o je velice těžké změnit postoje lidí
John Zaller – jak se formuje veřejné mínění ohledně
politických témat? – jak využívají občané informací
z masmédií?
•
tři proměnné
o informace a její rozsah – je mezi elitami
konsenzus, nebo je informace dvojstranná?
o charakteristiky jedinců – politické povědomí
o predispozice (stranictví, ideologie)
•
umožňuje velmi přesné předpovědi ohledně změn
veřejného mínění v reakci na informace
interakcionistický přístup – dva další výzkumné programy
•
Paul Sniderman a kol. – integrují experiment do
velkých průzkumů veřejného mínění
o manipulují s informacemi a sledují reakci
•
Herrmann, Tetlock a Visser – jak individuální
predispozice jsou v interakci se strategickým
geopolitickým kontextem v otázce podpory vojenské
intervence
-
tedy vliv osobnostních charakteristik spíše podmíněný situací, náhodný
-
Smith – sumarizace komplexních vztahů mezi osobnostními procesy a třemi
typy sil prostředí
o okamžitá situace
o prostředí socializace a vývoje
o distální prostředí – historické síly a soudobý socioekonomický systém
TEORIE KOMUNIKACE
-
tradiční sociologický model komunikace –
7
o komunikace jako lineární vztah
odesílatel informace kóduje zprávu a ta je přenášena určitým
kanálem k příjemci, který zprávu dekóduje a jedná podle ní
-
rozvoj tradiční teorie
o důraz na zpětnou vazbu od příjemce k odesílateli
o důraz na prostředí komunikačního procesu
o relativní otevřenost/uzavřenost vztahu komunikace
-
ale celkově komunikace jako výměna zpráv
-
jde o nasměrování proudů komunikace a zpráv v prostoru a čase
o cílem je volný proud informací
-
Mcquail – komunikace jako proces vlivu
o vliv – komunikace mezi odesílatelem a příjemcem vedená zájmem,
která může mít na příjemce předvídatelný dopad a pojistit jeho
souhlas či internalizaci obsahu zprávy
záleží na tom, do jaké míry je odesílatel s to odměnit či
potrestat příjemce, utvořit vztah důvěry, umožnit proces
identifikace
o mnoho zdrojů vlivu v procesu komunikace
-
ovšem ve většině prostředí se vyskytují překážky – šumy a narušení
komunikace
-
také existují mnohá omezení spojená s odesilateli či příjemci informace
o ti, kteří aspirují na komunikaci často manipulováni opravdovými
komunikátory – fungují jako gate-keepers – např. novináři vzhledem
k politikům
o masové publikum často dezinterpretuje zprávu
o navíc trpí přetížením, přemírou přijímaných zpráv
-
v sociologii komunikace základem existence společnosti – odlišuje
společnost od živočišné říše – náhražka lidských biologických neschopností
– umožňuje spolupráci
o umožňuje formy sociální organizace – překročit izolovanost individuí
o účinky komunikace na společnost, typy komunikace, sociální
podmíněnost komunikace – bariéry komunikaci
SYSTÉMOVÁ TEORIE A TEORIE KOMUNIKACE
8
-
politická komunikace
o specifická struktura mediálních komunikačních prostředků
o vyčlenění z ostatních politických funkcí
o rozhodující pro uchování hranic mezi politickým systémem a
společností
o komunikace jakožto relativně autonomní funkce
o demokracie - volný tok informací mezi společností a politickou
sférou
-
rozdíly mezi moderními a tradičními společnostmi - specializace
komunikačních funkcí
o moderní společnosti - komunikační struktury výrazně specializované oddělené
o tradiční společnosti - komunikační funkci plní struktury, které plní i
jiné funkce - komunikace v rámci věkových skupin, rodových, sociálních
vazeb
-
klíčové rozlišující charakteristiky
homogenita politické informace - přítomnost jednoho druhu
autonomních komunikačních médií - srozumitelnost informací politické
sféře - převádí je do odpovídající formy
mobilita informace
rozsah informace
směr toku informace
•
kritérium hodnocení kvality a charakteru komunikace, politického
systému (Almond)
•
nutnost rozlišení množství vstupů a výstupů v systémech
o autoritářské režimy – výstupy mnohem větší než vstupy –
formou rozkazů
DEUTSCH
-
problematika informace spojena s politickou socializací, kulturou –
politická komunikace – Karl W. Deutsch
-
Karl W. Deutsch – systémová teorie a kybernetika – z modelů odvozených
z neuropsychologie a kybernetiky
9
o Norbert Wiener – komunikace a kontrola ve všech typech
organizací – stroje i komplikované organizace
o politika není pouze problémem moci, ale procesem komunikace –
systémová analýza i strukturně-funkcionální pohled
o problematika rozhodování, řízení a komunikace
-
cesty, kterými se informace komunikuje mezi jednotlivými částmi organizace a
způsoby, jakými se komunikace uplatní vzhledem k okolnímu prostředí,
vysvětlují mnohé o fungování dané organizace
o je jedno, o jaký typ organizace se jedná
o existují jisté pravidelnosti v komunikaci
-
schopnost systému sledovat svou činnost a učit se – reagovat na své
vlastní chování
o Nervy vlády – 1963
o do jaké míry funguje autonomie a proces autonomního sebeurčování v nezávislých, sebe-regulujících systémech – člověk, stát,
národ…
o zaměření na kanály komunikace a rozhodování
o pojetí jádra politiky jako oblasti vynutitelných rozhodnutí – rozhodnutí
zaštítěná pravděpodobností, že se jim lidé dobrovolně podřídí,
značnou pravděpodobností vynucení – politika jako metoda
zajištění preferenčního nakládání se zprávami a rozkazy a
přerozdělování lidských a materiálních zdrojů
-
politický systém jako systém komunikace
o složen z částí, které komunikují mezi sebou
o přijímá komunikaci z vnějšku
o ukládá přijaté informace
-
politický systém – organizace – protknuta sítí kanálů přenášejících
informace, zprávy – díky informacím si uvědomuje svou vlastní existenci,
reaguje na podněty z okolí i reflektuje vlastní chování – ne/adekvátnost
svých reakcí
o nervový systém
-
autonomie – cíl moderní společnosti
10
o závisí na schopnosti kontrolovat tok informací – externích i
interních
o analýza procesů komunikace tak, jak podporují či omezují autonomii
-
spontánnost a učení jako základní cíl
o komunikace a kontrola – určující procesy v organizacích
komunikace zajišťuje koherentnost organizace
kontrola reguluje její jednání
o Deutsch – energie potřebná a vynaložená na schopnost
politického systému učit se, rychlost učení, vyvažování, metody,
kterými se informace mění na rozhodnutí a politiku
-
nutnost flexibility společnosti – politiky
o zajišťuje právě kvalita komunikace
o oddanost cílům dobrá, pokud umožňuje organismu specifikovat a
dosahovat cílů, které si organismus stanoví
o ale tato oddanost negativní, pokud monopolizuje zdroje
komunikace a kontroly do takové míry, že je nemožné si vytyčit
nové cíle
-
modely šíření informací
-
míra úspěšného rozpoznání zpráv a využití pro akci
-
schopnost přijmout nové informace a adaptovat se na ně
-
procesy učení - vnitřní změny v organizaci, které se objeví jako reakce na
některé opakované vnější impulsy a které mění další reakci systému na
tyto impulsy
-
pravděpodobnost změny a kapacita učení
o závisí do jisté míry na rozsahu možných nových kombinací
informací a materiálních interních zdrojů
rekombinace velkého množství nespojených malých
informačních jednotek
•
podobné učení dítěte
•
učení dospělého – menší množstí v kombinací větších
informačních celků – rychlejší, ale méně variací,
možností)
organizace – vyberou kritéria pro selekci slibných konfigurací
dětského typu učení
11
-
komunikace v politologii – politický systém jako soubor organizací
závislých na informacích z okolí
o zákonitosti vztahu jedinec a skupina
o Paul F. Lazersfeld, Herold D. Lasswell
-
definice pojmu informace – vztah mezi událostmi
-
přenos informace – komunikační kanál – informace an vstupu a na výstupu
– informace – aspekt popisu stavu každého stupně tohoto kanálu, který
zůstává od jednoho stupně ke druhému neměnný
-
funkčnost politického systému
o zpoždění – příliš pomalá a příliš rychlá reakce
o zkreslení
o zisk
o reakce na reakci – zpětná vazba – předstih
-
příjem a výběr informací
o do jaké míry informace odpovídá vzorcům v přijímači
-
teorie komunikace – Deutsch – ideologie určují význam vstupní
informace
pro
konkrétní systém
–
zda
rozpoznána
jako systému
odpovídající či systém porušující – ideologie jako vstupní filtr politického
systému – udržuje jeho koherentnost, hodnotovou stabilitu
-
cíl teorie komunikace
o nesoustředit se na ostentativní cíle organizace, ale na dvě otázky
jak jsou propojeny formální a neformální kanály komunikace
organizace
jak se udržují kanály komunikace
•
jaké jsou kanály zpětné vazby v organizaci
•
jaké nerovnováhy přimějí organizaci, aby jednala, měnila
své jednání navenek
•
jaká data získává organizace zpět o své vlastní
činnosti?
o jaká je funkce paměti – jaké informace se uchovávají v systému?
jak se vybírají takové informace a jak se kombinují
12
jak to ovlivňuje korekce chování
organizace autonomní, pokud jedná a řídí se svou minulostí
– vyvolává informace z paměti a konfrontuje je
s přijímanými současnými informacemi z vnějšího světa a
vzhledem k pozici organizace v rámci vnějšího světa
kde se takové vzpomínky uchovávají?, kde se vracejí zpět do
jednání atd.
kritické otázky kontroly společenského jednání
o vazby sekundárních symbolů na primární informace, kterých
organizace využívá
jaké a kolik sekundárních zpráv organizace využívá při pohybu
primárních zpráv skrze kanály?
do jaké míry si organizace uvědomuje komunikační procesy – do
jaké míry je organizace – politické výbory, exekutivy,
vládnoucí orgány – jsou s to využít pro své rozhodování –
jaká je míra vnitřního monitoringu komunikace?
•
jak lze symboly využít na politické úrovni?
o do jaké míry lze nedostatky politického systému přičíst chybějícím
komunikačním vazbám? – nebo jde o selhání jednotlivců, které je
třeba odstranit?
-
zkoumáním preferencí a priorit, které určují přenos informací
v organizaci, zjistíme škálu jejích operační preferencí a hodnot - její
interní hodnotový systém – ten si možná vždy ani neuvědomujeme
o organizace a její vůdci si mohou myslet, že organizace preferuje určité
hodnoty, a přitom její fungování může preferovat jiné hodnoty
-
růst organizací
o růst jejich otevřenosti – více kanálů přijímání informací z okolního
světa
o růst jejich vnitřní komplementárnosti a koherence – efektivita, se
kterou je informace předávána a s jakou se na ni odpovídá mezi částmi
organizace
o růst moci – růst schopnosti měnit prostředí organizace v souladu
s jejími vnitřními vzory, politikami, potřebami
o růst kapacity učit se
13
-
role střední úrovně komunikace a rozkazu - kvalita komunikačního
kanálu
o daleko od masy, ale v bezprostředním kontaktu
o možnost účinně komunikovat mezi sebou
jedinci, bez nichž lze málo udělat, jsou důležitou spojnicí masa a
politický systém
každý z nich má své pány – proti nim je bezmocný
o tvoří vlastní svět
malá publicita – lidi za scénou
•
plukovníci, šéfové osobních oddělení, šéfové policie,
šéfredaktoři, tajemníci politických stran, oblastní politici,
tajemníci na ministerstvech
-
politický systém závislý na funkčnosti komunikačních kanálů – neustále
musí kvalitu kanálů prověřovat
o vnitřní rozvědka – která část komunikačního kanálu nefunguje
diktatury – čistky, zkoušky loajality
demokracie – referenda – de Gaulle
dějiny revolucí – dějiny nezdaru vnitřní rozvědky – ztráta
kontaktu s vlastní společností – nutnost schopnosti udržovat
svou přijatelnost
-
vláda jako proces řízení – administrativní řízení jako mechanické řízení
o ale orientace mechanického na výkon a administrativního na očekávání
výsledku
-
forma zpětné vazby
zpětná vazba – systém s to získat dostatečné poznatky o umístění cíle,
jeho vzdálenosti od současného stavu systému
o ale teorie komunikace – i situace, kdy se systém vyrovnává se změnou
cíle – vzdálenost cíle i jeho charakter
úspěch řízení – zpětné vazby – závisí na rychlosti reakce
systému na změnu cíle i síle, se kterou je cíl zasažen
-
typy zpětné vazby
14
o negativní zpětná vazba
o pozitivní – posilující
-
ale velmi často nestabilní cíle – přizpůsobovat se změně – význam
vůdcovských schopností – předvádět každý z mezilehlých cílů jako konečný –
schopnost přesvědčit a motivovat – lidé se i s mezilehlým cíle musí ztotožnit
o nutnost stanovovat sérii taktických cílů
-
strana vyžaduje oddanost řadě měnících se cílů a žádá lidi, aby se stali
aktivisty – nesnesitelné pnutí
o ti, co nezvládají, odcházejí
-
ve straně vedle věřících i cynici – předpokládají, že žádný cíl není konečný –
více se věnují úvahám o celkovém směřování – stává se z nich vedení –
vnitřní kruh
-
životaschopnost politického systému
o potřeba dostatečně silných receptorů
o ne všechny informace jsou srozumitelné – selektivita přijímaných
informací – prevence přetížení – problém významu a funkce ideologií
v politice
ideologie určují výzam vstupní informace pro konkrétní systém –
jestli systému odpovídá nebo ho porušuje
-
význam komunikace mezi občany – komunikace jako zdroj informací o
politice – vitální pro demokratickou politiku
o ale zájem a pozornost takové komunikaci marginální
spousta nejasností a nejistot
ambiguita komunikace – zdroj ruchů založených na
charakteristice osoby, která vysílá zprávu, různých
prostředích a konstelaci, v rámci níž je interpretovaná
zpráva
-
jasnost politických signálů a přesnost, s jakou jsou vnímány
o potenciál narušené komunikace
individuální a environmentální efekty
nereálná očekávání na straně příjemce a nejasná prezentace
informace na straně odesílatele
15
poltická komunikace často ve velmi specifickém individuálním
kontextu občana, ale distribuce postojů v takovém mikroprostředí
často závisí na poskytování názorů ze širší politické komunity
-
individuální zkušenosti mění očekávání
pokud má politická diskuze hrát významnou roli v demokratické politice, musí
občanovi poskytovat nové informace a nové ideje – vytvořit neshodu a tím i
deliberaci
o pravděpodobnost politické diverzity ovlivňuje
polarizace a segregace sociálních skupin – menší
pravděpodobnost, že budeme vystaveni alternativním politickým
postojům
politická homogenita se zvyšuje, pokud k utváření způsobů
sociální interakce používáme stejným politicky relevantních
kritérií
-
nejasnost informací – když občané hodnotí a interpretují signály přijímané ze
sociální komunikace – hodnotí je v kontextu předchozí informace – kde má
taková informace původ?
o v širším prostředí – jsme tedy kulturně zaujatí
o máme tendenci rozumět informacím přesněji, pokud sdílíme
s komunikátory podobné preference –pokud jejich preference
odpovídají preferencím našeho prostředí
o pokud budeme Demokraty – pak lépe přijímáme komunikaci ze strany
Demokratů
-
potřeba
o přijmout informace
o zpracovat je
o reagovat
o zhodnotit svou vlastní odpověď, předvídat možné reakce
TEORIE KOMUNIKACE A FORMOVÁNÍ NÁRODA
o lid možné definovat jako komunitu komplementárních komunikačních
návyků – komplementarita se rovná komunikativní efektivitě
16
o kvantifikace informace – ztracené/přenesené detaily – výkonnost
komunikačních kanálů – soudržnost společnosti, integrace jednotlivce do
komunity
o formování moderních národů – Nacionalismus a sociální komunikace – 1953
čím menší ztráty v komunikačním kanálu, tím soudržnější je sledovaná
komunita
národ – relativně soudržná komunikační síť – končí tam, kde končí
informační vazby
chápou a přijímají informace stejným způsobem
o modernizace = pokus o restrukturalizaci komunikačních kanálů – větší rychlost a
výkonnost
17

Teorie politického jednání jako součást systémové teorie web

Transkript

Podobné dokumenty

PDF: Resistentní strategie postanarchismu

Aplikacni-tabulka-motobatt

zde - Hi-fi

Psychologie člověka pro manažery

Vyšší odborná škola a Střední odborná škola

Čítajte článok - Psychiatria ~ Psychoterapia ~ Psychosomatika

přílohy

Sociální psychologie

Program podpory nestátních neziskových organizací.Priloha …

Activities - infinity centrum