napsali o nás
Transkript
napsali o nás
Výběr z tisku NAPSALI O NÁS … Připravil: Jaromír Dřízal Tato rubrika obsahuje redakčně neupravované texty z monitoringu publicity na pekařská a obchodní témata. Jde o spektrum různých názorů a pohledů na pekařský obor a trh získaných z médií, které přinášíme především jako službu členům našeho Svazu pro zlepšení jejich informovanosti o dění, souvisejícím s podnikáním v oboru. Uvedené články záměrně nekomentujeme, aby si čtenáři mohli vytvořit vlastní názor. Případné ohlasy a reakce na zde zveřejněná témata vítáme. Pekaři si zoufají nad nízkou cenou chleba. Konkurence ale nedovoluje zdražení 16. 10. 2015; Zdroj: Deník vrací,” řekl pekař, jehož řetězec každý měsíc upeče 500 tun chleba. Ceny chleba by se v brzké době ale zvyšovat neměly. Konkurence mezi pekaři je obrovská a výrazně zdražovat si žádný z nich nedovolí. Každý Čech ho ročně sní zhruba 40 kilogramů, a když se vydá pečivo nakupovat, tak ze 27 procent je to právě chleba, za který peníze utratí. „S rostoucím povědomím a zájmem o to, co jíme, se zvedá i segment vícezrnných a celozrnných chlebů. Celá skupina chlebových speciálů tvoří dnes již třetinu celkových prodejů chlebů,” upřesnil Dřízal. Denně se v Česku prodá milion bochníků chleba a ročně se ho v pekárnách upeče 300 tisíc tun. Každý Čech pak za něj ročně utratí tisíc korun a v podstatě se může těšit z toho, že jeho cena v nejbližší době stoupat asi nebude. Ostatně chléb se v obchodech na stejné cenové úrovni drží už posledních osm let. Taková zpráva ke Světovému dni chleba, který se slaví právě dnes, spotřebitele jistě potěší. Těžkou hlavu ale dělá pekařům. Průměrná cena jednoho kilogramu chleba byla letos v září podle Českého statistického úřadu 22,08 koruny. Oproti loňskému září tak chléb zlevnil o 40 haléřů a oproti předloňskému září dokonce více než o korunu. A tak je to posledních osm let. Chléb je v Česku osmý nejlevnější v rámci celé Evropské unie, přestože nabídka pečiva patří spolu s Německem a Rakouskem k nejlepším. „Zajímavé je porovnání ceny chleba například s cenou 42 benzínu. Zatímco v Německu a Rakousku je chléb v pekařské speciálce o polovinu dražší než litr benzínu, v Čechách je to přesně naopak. Náš systém hodnot je bohužel deformovaný,” stěžuje si předseda Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů ČR Jaromír Dřízal. Svůj postoj vysvětluje na poměry mezi vynaloženými náklady a cenou, kterou za pečivo pekaři utrží. Od roku 1989 se totiž cena chleba zvedla pětinásobně, ale náklady na jeho výrobu a mzdy od té doby vzrostly desetkrát. Se stejnou matematikou operuje i vedoucí pekáren řetězce Globus Pavel Meduna. Na druhou stranu tvrdí, že čeští zákazníci jsou ochotní si za kvalitní chleba připlatit. „Je pravda, že ceny vstupních surovin, zejména pak mouky, dlouhodobě nemají vliv na prodejní cenu chleba. V dnešní době již zákazníci oceňují kvalitu, a tak jsou ochotni utratit adekvátní cenu za poctivý řemeslně upečený chléb, pro který se pak rádi Speciály jsou stále oblíbenější ve městech a v průmyslových aglomeracích, venkov je při výběhu chleba tradičně konzervativnější. Meduna ovšem upozornil, že v prodejích jsou znát roční období. „Sortiment vícezrnných a jiných speciálních chlebů má v průběhu roku své výkyvy. Nárůst jejich prodejů vidíme pravidelně po Vánocích a před létem, kdy nejčastěji jíme zdravě. V létě, v období grilování, zvyšujeme výrobu tradičních kvasových chlebů, které jsou ke grilovanému masu nejvhodnější,” nastínil šéf pekáren Globusu. Kyselejší, nebo ne? V současné době se v Česku vyrábí většinou chléb ze žitného kvasu. Rozdíl je ovšem v tom, jaký druh kvasu a v jakém množství se do pečiva nakonec použije. V nejlepším případě by v chlebovém těstu mělo skončit co nejvíce kvalitního a vyzrálého kvasu, protože pozitivně ovlivňuje chuť a vůni chleba. „Pokud se použije do těsta kvasu méně, je nutno kypřicí mohutnost podpořit přídavkem droždí,” poodhalil tajemství pekařů Dřízal. Takový chléb, který je méně kyselý a s menPEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015 Výběr z tisku ším podílem žitné mouky, upřednostňuje mladší generace. Ta starší naopak preferuje chléb, který se v Česku vyráběl před čtvrt stoletím, tedy s vysokým množstvím klasického kvasu a žitné mouky, který je hutnější a mírně kyselejší. Jenomže chléb v posledních letech svůj souboj s ostatním pečivem poněkud prohrává. Jeho spotřeba už několik desetiletí klesá zhruba o dva kilogramy ročně. Před dvěma lety se tak dostala na úroveň 39,3 kilogramu. Naopak podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR stoupá obliba pšeničného pečiva a trvanlivého pečiva. „Každá skupina pekařských výrobků se uplatňuje na výživě odlišně. Ze skupin chleba a pečiva bychom měli přednostně vybírat chleby a pečivo s podílem žitné mouky a celozrnné. Výživově hodnotnější jsou i chleby a pečivo vícezrnné a speciální, ale při vyšším obsahu olejnatých semen musíme počítat s vyšší energetickou hodnotou,” přiblížila vysokoškolská pedagožka a členka Fóra zdravé výživy Jana Dostálová. Pekařské výrobky sice tvoří člověka, ale je nutné mezi nimi vybírat a volit s nižším obsahem tuku, cukru a solí. „U chleba a běžného pečiva preferovat tmavé a celozrnné, ale ne ty obarvené,” doplnila odbornice. A jak tedy poznat kvalitní chléb, než jej zákazník koupí? „Dobrý chléb by měl mít pevnou, vypečenou kůrku a kyprou střídku. Na poklepání na spodní stranu by pak měl zazvonit, tedy vydat dunivý zvuk. Při dobrém skladování by měl vydržet lahodný minimálně tři dny,” dodal Meduna. Cechovní potravinářské normy se budou využívat už od konce roku 25. 10. 2015; Zdroj: ČTK Potravinářská komora plánuje obnovit cechovní normy, tedy označování nadstandardně kvalitních českých výrobků. Normy, jež by tak měly spojit kvalitu s původem výrobku v ČR, by potravináři mohli začít používat už letos v zimě. ČTK to řekl ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna. Ministerstvo zemědělství tento záměr podporuje. "Možná, že už na konci letošního roku bude nějaký první výrobek, který to ponese," řekl Koberna s tím, že označování se začne více využívat až příští rok. Podle něj jsou normy už projednané a schválené pro maso, mléko a lahůdky. O zavedení tohoto systému hovoří potravináři již několik let. Ministerstvo zemědělství s novou značkou souhlasí. "Navrhované cechovní normy vnímáme jako přidanou hodnotu pro spotřebitele, kdy bude deklarována konkrétní kvalita potraviny," řekl ČTK mluvčí rezortu Hynek Jordán. Podle něj se budou normy vhodně doplňovat s logem Česká potravina, které chce zavést v příštím roce stát. Toto označení bude moci nést pouze výrobek, který bude z českých surovin. U potravin, které se skládají z více surovin, bude muset být obsah českých částí minimálně 75 procent. Výrobci nebudou moci dávat na potraviny nápisy jako například Česká republika, česká kvalita či mapu nebo vlajku ČR, pokud nebude výrobek vyrobený v Česku. V Česku je mnoho značek označujících kvalitu potravin. Nejznámější je Klasa, kterou stamiliony korun ročně podporuje i stát. Další je například Regionální potravina, která je vázaná na daný kraj. Jsou ale i méně známá označení, například logo Vím, co jím, které by mělo označovat potraviny obsahující uváděné výživové hodnoty. Logo Zdravá potravina se zase objevuje na pokrmech, které neobsahují zbytečné množství chemických konzervantů a barviv. Systém norem ideově vychází z bývalých československých státních norem a současných českých technických norem. Potraviny vyrobené podle nich by měly mít nadstandardní charakteristiky oproti srovnatelným výrobkům na trhu. Poptávka po bezlepkovém jídle roste. I díky Kvitové 31. 10. 2015; Zdroj: Mladá fronta DNES Výrobci i obchodníci zaznamenávají nebývalý růst poptávky po bezlepkových potravinách. Bezlepkovou dietu zpopularizovali hlavně sportovci, speciální jídlo však hromadně nakupují i lidé, kteří s lepkem nemají žádné problémy. Více než 2 600 korun si musí připočítat k měsíčním nákladům na potraviny každý, kdo drží bezlepkovou dietu. Podle dřívějších propočtů ministerstva práce a sociálních věcí za rok náklady přesáhnou třicet tisíc. Přesto se dnes najde spousta lidí, kteří si rádi připlatí. A netrpí ani celiakií, tedy nesnášenlivostí lepku, ani alergií na něj. Nejnovější trend mezi zákazníky zaznamenali výrobci potravin. „Bezlepková strava má velký potenciál. Nejde přitom zdaleka jen o alergiky, obsah lepku ve své stravě chce snížit řada lidí. Je to věc, která funguje, PEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015 43 Výběr z tisku O KOLIK JE DRAŽŠÍ BEZLEPKOVÁ DIETA 2600 Kč O tolik více korun měsíčně utratí jedna osoba za potraviny, pokud drží bezlepkovou dietu. Bezlepkové pivo 0,5 l 23,70 Kč; Pivo výčepní světlé, lahvové 0,5 l 10,68 Kč Klobása tradiční bez lepku 1 kg 322,50 Kč; Papriková klobása 1 kg 177,03 Kč Bílý chléb bez lepku 1 kg 146 Kč; Pečivo pšeničné bílé 1 kg 39,52 Kč Bezlepková mouka 1 kg 92,40 Kč; Pšeničná mouka hladká 1 kg 12,62 Kč Pramen: Průzkum MF DNES a data ČSÚ a myslím proto, že to bude mít dlouhodobější trvání,“ říká Martin Štrupl, generální ředitel výrobce balených potravin Hamé. Stejný vývoj zaznamenala společnost Jizerské pekárny, která se na bezlepkové pečivo dlouhodobě specializuje. „Zájem stále stoupá. Bezlepková dieta se stává jedním z trendů ve zdravé výživě,“ vysvětluje ředitel Roman Kozák. Podle něj zaznamenala pekárna jak dvouciferný nárůst tržeb, tak množství vyrobených potravin. Obliba bezlepkových potravin přišla ze Spojených států. Výrobci se shodují, že raketový růst poptávky odstartovali především sportovci a další celebrity, kteří o svých zkušenostech s bezlepkovou dietou veřejně hovoří, a tím ji propagují. Jde třeba o tenisty Novaka Djokoviće nebo Andyho Murraye, v českých podmínkách pak o hvězdu Petru Kvitovou. Z dříve málo poptávané, výrobně náročné a málo ziskové kategorie se pro potravináře stal zajímavý byznys. Soustředit se na tento typ potravin plánuje proto třeba síť farmářských prodejen Náš grunt. Ta si nedávno nechala udělat průzkum, jaký sortiment zákazníci nejvíce postrádají a zda by uvítali širší nabídku. Bezlepkové potraviny skončily na prvním místě. „O bezlepkové věci je největší zájem. Zavádíme bezlepkové pečivo a hlavně sladkosti, ale třeba uzeniny už máme dlouho,“ říká spoluzakladatel sítě Jiří Málek. Podle společnosti Statista narostl celosvětový trh s bezlepkovými potravinami z 2,3 miliardy dolarů v roce 2009 na 3,4 miliardy loni. A očekává se, že růst zdaleka není u konce. Společnost ReportLinker ve své analýze Bezlepkové výrobky na trhu podle typu, prodejních kanálů a geografie předpokládá, že se do roku 2019 hodnota trhu s bezlepkovými potravinami zdvojnásobí na téměř sedm miliard dolarů, tedy 168 miliard korun. Největší nárůst se očekává v Severní Americe, následovat ji bude Evropa a Asie. Z rostoucí poptávky by mohli profitovat také sami celiaci, kterých je v Česku podle odhadů zhruba sto tisíc, tedy jedno procento populace. V minulosti totiž nabídka produktů nebyla příliš široká a především mimo velká města byl jejich jídelníček značně omezený. Sortiment se však dnes rychle rozšiřuje, sehnat se dá prakticky vše od klasického pečiva přes speciální uzeniny a sladkosti až po alkoholické nápoje. V konečném důsledku by mohli celiaci dokonce ušetřit. Dieta byla totiž pro lidi trpící celiakií kvůli výraznému cenovému rozdílu mezi bezlepkovými a konvečními potravinami značně finančně náročná. Rodinné hádky zničí přes 60 procent firem 3. 11. 2015; Zdroj: Hospodářské noviny, Magazín pro byznys V rodinném byznysu není nic horšího, než když jeden z potomků získá pocit, že se s ním jedná jako s druhořadým. "Nejde přitom o to, zda dostal menší vlastnický podíl nebo méně důležitou funkci. Často jde spíše o iracionální pocity, které způsobují, že se situace v rodinném podniku zkomplikuje," říká Peter Englisch, šéf poradenství pro rodinné firmy v poradenské společnosti EY. Při budování rodinného podnikání se střetává racionální svět byznysu s emociálním světem rodiny. Kde vidíte klíč k tomu, aby to dohromady fungovalo? Je třeba si říct, co jednotliví členové rodiny od podnikání očekávají. Od mladší po starší generaci. Čím více členů rodiny se podnikání zúčastní, tím je tento proces složitější. To je i důvod, proč obrovský počet rodinných firem nepřežije druhou generaci svých majitelů. Je těžké nastavit očekávání ve světě, kde se tak moc střetává racionalita s city. Proto si na začátku společného podnikání musí rodina ujasnit, jaké hodnoty mezi sebou sdílí a jaké strategie týkající se rodiny a zejména byznysu uplatňuje. Mohou být zakotveny v takzvané rodinné ústavě. Ta obvykle říká, jak se chce rodina prezentovat navenek, jaké hodnoty členové vyznávají a jaká mají očekávání od společného byznysu. 44 Druhá dimenze se týká vlastnických práv. Je nutné odpovědět si na otázku, kdo z další generace má mít nárok na to, aby se stal vlastníkem či spoluvlastníkem firmy. S tím přichází na řadu otázka, zda firmu otevřít pro strategické investory, nebo nechat její vlastnictví pouze v rodině. Třetí dimenze mluví o firemním odkazu. Zakladatelé většinou chtějí něco zanechat dalším generacím, je třeba si tedy říct, o co by mělo jít. O firmu, peníze či něco úplně jiného. Větší rodinné podniky působí také na poli filantropie, což osobně považuji za něco, co stmeluje generace. Dobročinné aktivity způsobují, že zaměstnanci jsou na firmu hrdí a členové rodiny mají pocit, že přispívají k dobré věci, i když přímo rodinný byznys nevedou. Co konkrétně by si podnikající rodina měla mezi sebou vyjasnit? Osobně mluvím o čtyřech dimenzích nástupnictví. První dimenze je úspěšné předání vedení. Je namístě otázka, kdo by měl vést byznys po mně jakožto zakladateli. Odpověď na tuto otázku je celkem složitá ve větších rodinách. Je třeba si vyjasnit, jakou kvalifikaci by měl následník splnit. Čtvrtou dimenzí je majetek a jeho spravování. Majitelé si musí odpovědět na otázku, kolik si chtějí nechat pro sebe, aby ve stáří nemuseli své děti žádat o peníze. Je třeba se také zamyslet nad daňovými dopady. Různé formy majetku mají různou daňovou zátěž. Za veterána zaplatíte jiné daně než za vlastnictví domu či peníze na účtu. Všechny čtyři dimenze by měly být v rovnováze. Je lepší, když se na tom dohodPEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015 Výběr z tisku nou členové rodiny dohromady, než když jde o samostatné rozhodnutí majitele firmy. Společné rozhodnutí obrovsky zvýší pravděpodobnost úspěchu příští generace. Důvody, proč tolik rodinných firem po předání potomkům neuspěje, neleží v samotném byznysu. Více než 60 procent všech rozpadů a bankrotů firem je způsobeno rodinnými konflikty, a ne špatným vedením či chybami v byznysu. Jak nejlépe v rodinném podnikání zabránit konfliktům? Mluvím o magickém trojúhelníku rodinného byznysu. Ten obsahuje lásku, peníze a moc. V tomto trojúhelníku je často těžké mít v rovnováze element lásky. Když máte například dvě děti, jak jim dát pocit, že je obě milujete stejně, i když jedno se zdá, že bude více vhodné pro převzetí rodinného byznysu a druhé se stane třeba lékařem nebo prodavačem? Jako rodič říkáte: Miluji tě, ať už děláš cokoliv, jsi moje dcera či syn a to je pro mě nejdůležitější. Není nic horšího, než když si jeden potomek myslí, že se s ním jedná jako s druhořadým ve srovnání s jeho sourozenci. To způsobuje značné napětí. A nejde přitom o to, zda získal méně peněz nebo akcií. Často jde o iracionální věci, které způsobují, že se situace v rodinném podniku zkomplikuje. S majiteli rodinných firem pracujete více než 20 let. Jak se měnily jejich potřeby? V poslední dekádě došlo ke změnám. Ještě před pár lety se v Evropě říkalo, že nebo argumentovali tím, že oni jsou přece stále u firemního kormidla. rodinný byznys je tak trochu staromódní věc, které často chybí profesionální řízení. Rodinné podnikatelské klany nebyly dost sexy a populární. Dnes je situace jiná, ovlivněná také moderními technologiemi. Současná mladá generace má více svobody v rozhodování, jestli se chce stát součástí rodinného byznysu, či nikoliv. Majitelé firem se více zajímají o to, jak lépe a dříve vtáhnout potomky do byznysu. Zajímají je metody, jak je přilákat, aby se později stali jeho součástí. Jaké metody jim tedy doporučujete? Co se nejlépe osvědčuje? Doporučuji, aby potomci získali dobré vzdělání. Zároveň by se měli brzy seznámit s tím, co firma dělá, a začlenit do fungování podniku. Často jsem viděl, že se majitelé firem snažili děti spíše do firmy nevpustit, protože se jim zdály příliš mladé. Mysleli si, že tomu nebudou rozumět, Je třeba se vyvarovat toho, aby potomci byli odpojeni od současného byznysu. Při rozdělování kompetencí také nelze diktovat, kdo bude co dělat, a ignorovat fakt, že každý člověk je individualita. Každý má jiné dovednosti a zájmy. Lepší je pomoct členům rodiny, aby rozvinuli své schopnosti. Důležité je i správné načasování. Zjistit, co potomky nejvíce zajímá, a snažit se, aby členové rodiny pracovali jako tým. To znamená, že je třeba se pravidelně scházet a otevřeně spolu komunikovat. Když někdo pracuje v rodinné firmě, ale není členem rodiny, může to být někdy trochu frustrující. Tito lidé mohou mít pocit, že nejsou opravdovými členy firmy. Vidíte nějaký způsob, jak se k těmto lidem chovat? Respektovat je a uznávat je. Před pár lety publikovala univerzita ve švýcarském St. Gallenu studii, jak zajistit, aby zaměstnanci byli více angažovaní a vnímali firmu jako svůj projekt. Přišlo se na to, že je třeba se zabývat dvěma zásadními prvky. Zaprvé je nutné férově sdílet všechny informace. Dobré i špatné věci. Tím ve firmě budujete důvěru. Zadruhé je třeba férově komunikovat o hospodářských výsledcích firmy. To neznamená, že všem budete říkat všechno, ale všichni by měli vědět, že jejich plat je závislý na tom, jak se firmě bude dařit. Když to budou vědět, zapojení rapidně vzroste. Malé obchody s potravinami v Česku dál mizí, drtí je velké řetězce 3. 11. 2015; Zdroj: E15 Menších obchodníků s potravinami v České republice nadále ubývá, za uplynulých osm let se jejich počet snížil o víc než pětinu. Na konci letošního září bylo v republice 3763 malých a středních firem podnikajících v oblasti maloobchodu s potravinami, přičemž v roce 2007 v tomto oboru působilo 4729 subjektů. Vyplývá to z analýzy dat portálu Informaceofirmach.cz, který obsahuje údaje o podnikatelských subjektech z České republiky a Slovenska. Důvodem úbytku malých obchodů s potravinami je podle projektového manažera aplikace Cribis Jana Ciklera expanze supermarketů a hypermarketů. „Velké obchodní řetězce dokážou díky tvrdým vyjednáváním se svými dodavateli snížit cenu prodávaného zboží na takovou úroveň, které malé obchody nemohou konkurovat,“ uvedl Cikler. Podle něj ale nemohou být malé prodejny jako takové plně nahrazeny. Svoji konkurenceschopnost si mohou udržet díky lokálním potravinám, specializací na konkrétní výrobky nebo specifickému přístupu k zákazníkům. Nejvíce malých a středních prodejců potravin sídlí v porovnání s ostatními regiony ve Středočeském kraji, kde jich je podle provedené analýPEKAŘ CUKRÁŘ 11/2015 zy 603. Následuje hlavní město a Ústecký kraj. Naopak nejméně jich je v Karlovarském kraji, a to 78, a na Vysočině (124). S ohledem na právní formu subjektů mají fyzické osoby - podnikatelé největší zastoupení v Ústeckém kraji, kde jejich podíl dosahuje 87 procent. Nejmenší poměr mají v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji a v Praze. Hlavní město je současně jediný kraj, kde převažují právnické subjekty. Portál patří pod společnost CRIF - Czech Credit Bureau, data čerpá z aplikace Cribis. 45
Podobné dokumenty
Přestože je národním pokladem, dá se koupit málokde. Šárka
teď na roztrhání. „Třístupňový kvas potřebuje dost místa a lidi, kteří se o něj starají.
Jeho nevýhodou je malá operativnost,“ říká
Tomáš Kloubek. Pekárny totiž nemohou
výrobu kdykoli přerušit a za...