Studovna Charakteristika a historie regionu

Transkript

OBSAH
strana
OBSAH ....................................................................................................1
1
CHARAKTERISTIKA REGIONU ......................................................3
1.1
Město Prostějov ........................................................................................3
1.2
Městský znak ............................................................................................3
1.3
Městský prapor .........................................................................................4
1.4
Stručný vývoj města..................................................................................5
1.5
Přírodní poměry ........................................................................................ 6
1.5.1
Geografie regionu...................................................................................... 6
1.5.2
Podnebí...................................................................................................... 7
1.5.3
Vodstvo ..................................................................................................... 8
1.5.4
Geologické podmínky ............................................................................... 9
1.5.5
Chráněná krajinná území v okolí Prostějova .......................................... 10
1.6
Průmysl ................................................................................................... 11
1.7
Doprava ................................................................................................... 12
1.8
Obchod a služby ...................................................................................... 12
1
2
HISTORIE A SOUČASNOST ............................................................. 16
2.1
Doba prehistorická .................................................................................. 16
2.2
Prostějov do roku 1848 ........................................................................... 19
2.3
Prostějov od roku 1848 po současnost .................................................... 33
2.4
Prostějovské pamětihodnosti................................................................... 39
2.4.1
Významné osobnosti ............................................................................... 39
2.4.2
Památky................................................................................................... 48
2.4.3
Folkloristika ............................................................................................ 56
2.4.3.1
Tradice a zvyky ....................................................................................... 57
2.4.3.2
Hanácký kroj ........................................................................................... 73
2.4.3.3
Bydlení a lidové stavitelství .................................................................... 78
2
1
Charakteristika regionu
1
1.1
Město Prostějov
Město Prostějov tvoří 7 městských částí: Prostějov, Čechovice, Čechůvky, Domamyslice,
Krasice, Vrahovice a Žešov.
1.2
Městský znak
„Městský znak představuje štít svisle půlený. V pravé zlaté polovině je červená mříž ze
čtyř kosých a pěti šikmých pásů se zlatými hřeby na křížení, a to v podobě šesticípých
1
http://www.vak.prostejov.cz/mapa.htm
3
hvězdiček. V levé modré polovině je půl černé nekorunované orlice se zlatými drápy, zobákem a
červeným jazykem, hledící doleva.“2
3
1.3
Městský prapor
„Městský prapor má tvar obdélníku o poměru stran 2:3 a je v polovině svisle dělený na
pravou modrou a levou žlutou část, uprostřed na rozhraní barevných polí je znak města ve
španělském štítu. Městský prapor se umísťuje tak, že modré pole je vždy vpravo nebo nahoře.“4
5
2
3
4
5
http://www.mestopv.cz/showdoc.do?docid=560
4
1.4
Stručný vývoj města
6
Město s bohatou a slavnou minulostí leží v samotném středu Hané, na cestě, která již
odedávna spojovala evropský jih s evropským severem. Svůj název odvozuje od historicky
doloženého velmože Prostěje.
Roku 1411 vstupuje do dějin jako nevelká osada Prostějovice. Do poloviny 13. století se
vyvinula ve významnou trhovou ves. Přelomovým obdobím je pro Prostějov rok 1390, kdy se
stal díky pánům z Kravař městem, udělením práva pořádání výročního trhu. Slibný rozvoj
zbrzdilo husitské revoluční hnutí, které přineslo městu úplné počeštění. V této době se stal
nedostatečně opevněný Prostějov snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl
vypálen. V roce 1490 přešel Prostějov na více než sto let do majetku Pernštejnů, což přineslo
další hospodářskou výsadu a značnou prosperitu, doprovázenou velkorysou výstavbou. Roku
1495 zahájilo město stavbu hradeb s valem a baštami u bran. V jediné dochované baště je
v současné době galerie. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici, dnes
je zde Muzeum Prostějovska. V 15. a 16. století se ve městě rozvíjí sladovnictví a pivovarnictví.
Nejhonosnější stavbou renesančního období byl zámek dokončený ve 30. letech 16. století. Na
konci 16. století se stal Prostějov majetkem Lichtenštejnů, což přineslo úpadek města. Roku
1527 byla vytištěna prostějovskou tiskárnou Kašpara Aorga první česká kniha na Moravě a za
6 Myška M., Přikryl B.. Prostějovsko ve fotografiích. Brno: Blok, 1985. s. 9.
Nejstarší známý pohled na Prostějov (dřevoryt z roku 1593 v Zrcadle markrabství moravského od Bartoloměje
Paprockého z Hlahol).
5
dvacet let poté Johan Gunther vytiskl první český slabikář. Prostějov se tak stal kolébkou české
vzdělanosti. Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár,
kterému padly za oběť radnice, škola a kostel. Stavební restaurování po požáru dalo městu
barokní ráz. Hospodářský vzestup začíná v druhé polovině 19. století. Významnou zásluhu na
novém rozmachu měli místní Židé. V roce 1858 zde byla otevřena první konfekční továrna bratří
Mandlů, jako jedna z prvních v českých zemích. Rozvinutím textilního a oděvního průmyslu
přilákali do Prostějova nové obyvatele. Stavební rozmach na přelomu 19. a 20. století značně
změnil tvář města ve stylu historismu a secese. Od roku 1914 dominuje náměstí T.G. Masaryka
nová radnice s věží vysokou 66 metrů. Prostějov je rodištěm mistra české gotiky Matěje Rejska,
filosofa Edmunda Husserla, malíře Aloise Fišárka, vynálezce akademika Otto Wichterle, básníka
Jiřího Wolkera a dalších osobností.
V současné době je Prostějov okresním, správním a průmyslovým střediskem. Velkého
rozvoje zde dosáhlo oděvnictví, strojírenství, stavebnictví, potravinářství a průmysl zaměřený na
výrobu syntetických vláken.7
1.5
Přírodní poměry
1.5.1 Geografie regionu
Prostějov řadíme podle platného horopisného členění do níže uvedených horopisných
jednotek:
provincie:
Západní Karpaty
subprovincie: Vněkarpatské sníženiny
oblast:
Západní vněkarpatské sníženiny
celek:
Hornomoravský úval (etnograficky označován „Haná“)
podcelek:
Prostějovská pahorkatina
7
Kolektiv autorů. Propagační materiál Informačního centra města Prostějova. Prostějov, 2005.
6
Romžská niva (akumulaþní rovina podél Ĝeky Romže v rozšíĜené þásti zvaná
okrsek:
ProstČjovská kotlina)
Poloha
49o 28´8“ severní zemČpisné šíĜky a 17o 5´58“ zemČpisné délky, severní þást
Hornomoravského úvalu, východnČ od Drahanské vrchoviny, v rovinČ Haná.
Rozloha
4 659 ha
NadmoĜská výška
225 m n.m.8
Poþet obyvatel 3/2011
45 780
1.5.2 Podnebí
pĜechodné, mezi východoevropským vnitrozemským a západoevropským pĜímoĜským,
prĤmČrné roþní srážky: 570 mm
Minimální srážky:
leden, únor - 26 mm
Maximální srážky:
þervenec - 83mm
ProstČjovská pahorkatina leží v mírnČ teplé klimatické oblasti. Léto je zde dlouhé, teplé a
suché, na rozdíl od pĜechodných období, která jsou krátká s teplým jarem i podzimem. Krátká
zima je mírnČ teplá a suchá, s krátkým trváním snČhové pokrývky. ProstČjov leží v krajinČ, která
je otevĜená k východu, ale uzavĜená pĜevládajícím vČtrĤm ze západu a severu.9
8
9
Kolektiv autorĤ. ProstČjov (dČjiny mČsta) 1. TČšínská tiskárna, a.s: 2000, MČsto ProstČjov.
7
„Teplotní pomČry jsou dány nízkou nadmoĜskou výškou a horskou hradbou JeseníkĤ ze
severu.“10
Roþní prĤmČrná teplota v ProstČjovČ:
8,5 °C
Nejteplejší mČsíc, prĤmČrná teplota:
þervenec, 18,7 °C
NejchladnČjší mČsíc, prĤmČrná teplota:
leden, -2,4 °C
Poþet mrazových dnĤ v roce:
105-115
Poþet jasných dnĤ v roce (menší oblaþnost než dvČ desetiny pokrytí oblohy): 45
Poþet dnĤ s mlhou v roce (dohlednost pod 1 km):
54
Poþet dnĤ se srážkami v roce:
147
Poþet dnĤ se snČžením v roce:
3411
1.5.3 Vodstvo
ProstČjov spadá do povodí Ĝeky Moravy a úmoĜí ýerného moĜe. Severním územím
ProstČjova protéká Ĝíþka Hlouþela, okrajem mČsta pak Ĝíþka Romže. Ve Vrahovicích se do
Romže vlévá Hlouþela, která se dále u Kojetína vlévá do Moravy. Hlouþela pramení na svahu
Skalky, nejvyššího vrchu Drahanské vrchoviny. Na Hlouþele je vybudována údolní nádrž
v Mostkovicích, která nese oficiální název Plumlovská pĜehrada a je významnou rekreaþní
oblastí nejen pro obþany ProstČjova. Centrem ProstČjova protéká Mlýnský náhon, jenž je od
Roháþkova mlýna pĜeklenutý. V minulosti pohánČl Mlýnský náhon 9 mlýnĤ. PĜed soutokem
10
11
8
s Romží má Hloučela průměrný průtok 0,62 m/s. Pramen Romže se nachází na loukách u Dzbele
nad železniční zastávkou. Říčka Hloučela napájí dva rybníky. Prostějovský (Drozdovický)
rybník má průměrnou hloubku 1,34 m, rozlohu 13 694 m2 a objem vody asi 18 000 m3.
Z Mlýnského náhonu je rovněž napájen Krasický rybník. Jeho rozloha činí 9 584 m2. Ve
Vrahovicích je rybník, který dříve sloužil jako zásobárna ledu pro zdejší pivovar. Vrahovický
rybník má rozlohu 2 591 m2.12
13
14
1.5.4 Geologické podmínky
Prostějov se nachází v příkopové propadlině označované jako Prostějovský příkop. Je to
asi 5 km široká vkleslina směru SZ-JV. Na severní straně je omezená konickým a na jižní straně
kojetínským zlomem. Na Záhoří vystupuje na povrch skalní podklad. V příkopu i jeho okolí to
jsou horniny kulmské formace-droby, břidlice a slepence spodnokarbonského stáří. Příkop, který
je hluboký 150-200 m, je téměř po celé své hloubce vyplněn nezpevněnými uloženinami
neogenního miocénního stáří. Jde o pozůstatek moře vněkarpatské předhlubně. Jsou to
především šedavé jíly s písčitými proplástky, často s úlomky lastur ústřic. Na konci třetihor, po
ústupu moře, se na Prostějovsku rozlilo mohutné sladkovodní jezero. To na svém místě přetrvalo
až do čtvrtohorních ledových dob. Na dně jezera se usazovaly vrstvy různobarevného jemného
písku, méně i jílu a drobnozrnného štěrku bez zkamenělin. Na naše území byly ve starších
čtvrtohorách naváty několikametrové polohy nevrstevnatých spraší. Dnes jsou substrátem pro
12
13
14
Kolektiv autorů. Prostějov (dějiny města) 1. Těšínská tiskárna, a.s: 2000, Město Prostějov.
http://www.prostejov.cz/pvaokoli/prehrad2.JPG
http://www.prostejov.cz/pvaokoli/prehrad1.JPG
9
úrodné černozemní půdy a dále slouží jako hlína k výrobě pálených cihel. Podél toků Romže a
Hloučely se v mladších čtvrtohorách usazovaly a nadále usazují povodňové hlíny a hlinité
štěrky. Akumulace podzemních vod v mladých štěrcích a starších píscích má praktický
surovinový význam. Cihlářské hlíny mají význam regionální.15
1.5.5 Chráněná krajinná území v okolí Prostějova
Na území Prostějovska najdeme 44 maloplošných chráněných území, z nichž žádné se
nenachází na území města Prostějova. V regionu jsou 2 přírodní parky – Kladecko a Velký
Kosíř.
Přírodní park Kladecko se nachází v nejsevernější části okresu Prostějov. Na jeho území
najdeme přírodní rezervaci Průchodnice se skalisky devonských vápenců s jeskyněmi, přírodní
rezervaci Rudka s přirozeným smíšeným lesem nebo přírodní památku U nádrže – jde o
chráněný krajinný mokřad.
Přírodní park Velký Kosíř je vymezen kolem stejnojmenného vrchu, který se svými 422
metry nad mořem dominuje okolní rovné krajině. Na jeho území najdeme chráněné staré lomy
s unikátními paleontologickými nálezy (národní památka Růžičkův lom, přírodní památka
Vápenice).16
15
16
Kolektiv autorů. Propagační materiál města Prostějova. Prostějov: Print, 2005.
10
1.6
Průmysl
Z průmyslových odvětví má v Prostějově prioritní postavení oděvní a textilní průmysl.
Svědčí o tom poptávka po kvalitních uznávaných službách v oblasti oděvní výroby nabízených
v Prostějově a mimo jiné i zájem zahraničních partnerů o výrobu přímo v našem městě.
Například firma Toray Textiles Central Europe s.r.o. se sídlem v Japonsku zahájila v roce 1999
v Prostějově výrobu polyesterových tkanin. Největším výrobcem oděvů v České republice
donedávna byl Oděvní podnik a.s. Konfekční výrobou se zabývá také řada soukromých firem
například KAJA s.r.o., Koutný spol. s r.o., H & D, a.s., Cíl v.d. a další. V Prostějově se kromě
textilních oděvů vyrábí i konfekce z kůže a umělé kůže. Firma GALA a.s. je výrobcem a
distributorem sportovních míčů, turistických batohů, sportovních tašek a dalších výrobků.
Dalším významným průmyslovým odvětvím je strojírenství. Prostějovské Hanácké
železárny a pérovny, a.s., vyrábějí především pružiny a pružící elementy, DT výhybkárna a
strojírna, a. s., BW TOPAS Plus, a. s., Strojírenská společnost, spol. s r.o., Strojírny Prostějov, a.
s., Železárny – Annahütte, spol. s r.o., AMF Reece CR, s. r. o. a tak dále.
Nedílnou součástí prostějovského průmyslu je stavebnictví. V tomto odvětví působí
např. Pozemstav Prostějov, a.s.
Z oblasti zpracovatelského průmyslu zmiňme firmy jako Sladovny Soufflet ČR, a.s.,
Palírna u Zeleného stromu - Starorežná Prostějov, a. s., Penam, Prostějovská pekárna a cukrárna,
spol. s r.o., dále Makovec, a. s. (výroba masných produktů) a podobně.
V Prostějově jsou rovněž zastoupeny i další oblasti průmyslu, ke kterým patří
zpracovávání kožešin, výroba kovových konstrukcí, dřevařský průmysl, výroba elektrických
strojů a přístrojů, výroba nábytku, výroba strojů a zařízení, výroba potravin a nápojů a další.
Velikost podniků se v průběhu času podstatně změnila. Zvýšil se počet výrobních
jednotek, snížil průměrný počet pracovníků na výrobní jednotku. V posledních letech docházelo
k útlumu až likvidaci některých dříve klíčových průmyslových závodů (Wikov Slávia, Agrozet).
11
Nejmohutnější zrušenou průmyslovou firmou v Prostějově byl Oděvní podnik a.s., který také
zaměstnával největší počet lidí - 3200 zaměstnanců.
Prostějov je rozvinutým průmyslovým městem, a to především v oblastech konfekční a
textilní výroby, strojírenství a zpracovatelského průmyslu. Počet podniků se zahraniční účastí
stále roste, což svědčí o perspektivním rozvoji města. Jmenujme alespoň firmy HELAR, s.r.o.
(Belgie) – výroba ochranných přileb z plastů a laminátů, KENDRION Binder magnety s.r.o.
(Německo)– výroba a montáž ventilových magnetů, AMF Reece CR, s. r. o. (USA) – výroba a
prodej průmyslových šicích strojů a zdravotních a kompenzačních pomůcek a mnoho dalších.17
1.7
Doprava
Prostějov je železniční křižovatkou. Na elektrifikovanou trať z Olomouce do Nezamyslic
navazuje lokální trať do Chornic. Prostějov má 3 nádraží. Na trati Olomouc-Nezamyslice to jsou
Hlavní nádraží v Prostějově a zastávka Vrahovice. Na trati do Chornic je to Místní nádraží. Pro
silniční dopravu v Prostějově a jeho okolí je významná silnice pro motorová vozidla vedoucí
z Olomouce do Vyškova s dálničním pokračováním do Brna.18
Ve městě je doprava zajištěna systémem autobusové městské hromadné dopravy.
1.8
Obchod a služby
Obchod je významným odvětvím ekonomiky, a to nejen rozsahem podnikatelských
subjektů, ale i podílem na tvorbě hrubého domácího produktu a podílem na celkové
zaměstnanosti.
Pro územní lokalizaci subjektů nevýrobní sféry, zvláště v odvětví obchodu a obchodních
služeb je charakteristický soulad s hlavními koncentracemi poptávky. K největší územní
17
18
12
koncentraci dochází v případě obchodních služeb, kde v 90. letech 20. století došlo k výraznému
posílení města.
Město Prostějov pro podnikatelské aktivity a průmyslovou výstavbu může investorům
nabídnout plochy orientované východním a severním směrem od centra města, označené jako
Průmyslová zóna Kralická ulice a Průmyslová zóna Držovice.
•
ubytovací kapacity
Ubytovací kapacity zajišťují v prostějovském regionu hotely, penziony, ubytovny a
ubytovací hostince. Nejvíce ubytovacích zařízení se nachází přímo v Prostějově. Ceny za
ubytování se liší v závislosti na kvalitě ubytovacích služeb, přítomnosti stravovacích zařízení a
doprovodných služeb. Nejkomfortnější ubytování zajišťují hotely, např. Grand Hotel Rolný,
Avion, Tennis Club. V okolí Prostějova patří k nejvyhledávanějším ubytovacím zařízením
zejména autokempinky v blízkosti Plumlovské přehrady (Žralok, Mostkovice).
•
kultura
Prostějov nabízí celou řadu tradičních, každoročně se opakujících akcí. Mezi hlavní kulturní
akce roku patří: v květnu pravidelně probíhá Mistrovství České republiky dětí do 14 let v disko
tancích, v červnu se koná Wolkerův Prostějov, festival MedArt a Mezinárodní hudební festival
pro děti a mládež se zdravotním postižením, v září probíhají Hanácké slavnosti, Hodový jarmark
a na Malém Hradisku Setkání s Kelty.
Kulturní zařízení v Prostějově jsou zastoupena Městskou knihovnou, Městským
divadlem, Loutkovým divadlem, Lidovou hvězdárnou v Prostějově, p. o., Muzeem Prostějovska,
Kulturním a společenským centrem, Kinem Metro 70, Kulturním klubem Duha a kinokavárnou.
•
sportovní vyžití
Prostějov je znám i jako město bílého sportu – tenisu, probíhá zde řada tenisových turnajů.
Hokej má rovněž v Prostějově velkou oblibu.
Obyvatelé i návštěvníci města mají k dispozici celou řadu sportovních zařízení využitelných
celoročně. Sportovní areál na Kostelecké ulici zahrnuje zimní stadion, velodrom, tělocvičnu,
13
plavecký bazén, tenisové kurty a minigolf. Vyhledávaný je areál tenisového klubu u řeky
Hloučely, kde je k dispozici tenisová hala, otevřený centrální dvorec, fotbalové hřiště, bowling,
squash, automatická kuželna, posilovny. V objektu Gymnázia Jiřího Wolkera je vybudovaná
lezecká stěna. K procházkám a oddychu slouží Kolářovy sady v centru města nebo lesopark
Hloučela.
•
cestovní ruch, rekreace
Prostějovský region sice nepatří mezi nejvýznamnější turistické regiony v ČR, přesto zde ale
existují dobré předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Krásná příroda s řadou chráněných
lokalit láká nejen pěší turisty, ale vzhledem k vhodnému terénu zažívá v posledních letech
vzestup i cykloturistika. Regionem prochází několik cyklostezek, a také dálková cyklotrasa
„Jantarová stezka“. V létě je vyhledávaným místem pro letní rekreaci a provozování vodních
sportů Plumlovská přehrada, ležící 7 kilometrů od Prostějova. Umožňuje široké možnosti
koupání, vodních a dalších sportů (jachting, windsurfing, tenis, minigolf).
K léčebným pobytům slouží malé lázně v obci Skalka, postavené roku 1928. Příznivý účinek
zdejších alkalickosírnatých pramenů se projevuje při léčbě revmatických chorob, cukrovky a při
poruchách trávení.
Prostějovsko patří k místům s bohatou historií, kterou dnes dokládá množství
významných kulturních památek, hradů a zámků. V samotném Prostějově je asi 70 historických
památek zapsáno v registru památkové péče a jeho jádro je vyhlášeno památkovou zónou.
14
K významným památkám patří například zámky v obcích Plumlov, Čechy pod Kosířem nebo
Konici.
Prostějovsko je také rodištěm a působištěm řady významných osobností, což se příznivě
odráží na návštěvnosti.19
19
Kolektiv autorů. Propagační materiál města Prostějova. Prostějov: Print, 2005.
15
2
Historie a současnost
2.1
Doba prehistorická
Krajina Hané, v níž Prostějov leží, odedávna lákala člověka svými příznivými přírodními
podmínkami vhodnými k zemědělství. Říčka Hloučela, pramenící na nedaleké Drahanské
vrchovině, se po tisíciletí při jarním tání rozvodňovala, rozlévala po krajině a ukládala na ni své
nánosy. Okolo toku Hloučely tak vznikala kvalitní úrodná půda. Nejvhodnějším místem pro
osídlení bylo okolí slabšího ramene Hloučely, oddělujícího se od hlavního toku na úpatí
vrchoviny, které poskytovalo lidem nezbytnou vodu a leželo až za hranicí záplav. Kolem něj
vznikala řada osad. Podle archeologických nálezů jejich kořeny sahají často hluboko do
prehistorického období a s názvy mnohých z nich se setkáváme už v raně historické době.20
Podle nálezů kamenných nástrojů, kostí divokého koně, soba či mamuta můžeme soudit,
že na území Prostějovska žil člověk starší doby kamenné. Živil se především lovem.
V mladší době kamenné začal člověk obdělávat půdu a vyrábět nejrůznější hliněné
nádoby, kamenné nástroje a dokonce již i hrubá tkaniva.
„V té době bylo také na Prostějovsku hojně sídlišť tehdejších obyvatel našeho kraje, která
nám poskytují nesčetné předměty jejich denní potřeby a jsou zároveň měřítkem kulturní
vyspělosti lidstva, od něhož nás dělí více než čtyři tisíce let.“ 21
Člověk mladší doby kamenné (neolitu) pohřbíval mrtvé v poloze skrčence položeného na
bok, často s rukou položenou pod tvář. Zesnulý byl obdarován nejrůznějšími předměty.
První předměty z doby bronzové se na naše území zřejmě dostaly jako důsledek čilého
obchodu mezi kmeny, které se na Prostějovsku dočasně usazovaly. Lidé v této době své mrtvé
spalovali a jejich popel ukládali do speciálních nádob – popelnic, ke kterým byly přidány
milodary. Kromě běžných domácích předmětů to byly i zbraně, bronzové šperky a ozdoby.
20
21
Grůzová L., Marek P., Peterka M.. Prostějov 1390 – 1990. Praha: Pressfoto ČTK, 1989.
Mathon J.. Prostějov a okolí ve světle svých historických a uměleckých památek. Prostějov: 1924, Městská
knihovna Prostějov – reedice 2001. s. 8, 9.
16
Například náramky, prsteny, jehlice nebo knoflíčky. Popelnice byly i na našem území ukládány
do takzvaných popelnicových polí. V době bronzové můžeme sledovat na Prostějovsku také
stopy hrazených sídlišť, odkud máme četné nálezy předmětů domácí potřeby. Hliněné nádoby se
stále vyráběly bez hrnčířského kruhu, avšak jejich tvar a dekor se odlišoval v závislosti na místě
a době výroby. U nás byly nalezeny nádoby potřené tuhou. Bronz, slitina mědi a cínu, definitivně
vytlačil z užívání kámen.
Největší blahobyt a rozvoj zaznamenává obyvatelstvo regionu v době železné. Kolem
roku 200 před naším letopočtem k nám však proudí nové keltské kmeny z tehdejší Galie, která
byla v přímém kulturním styku s mohutnějším římským impériem. Našemu regionu však jižní
vlivy nebyly příliš prospěšné. Keltové byli dobyvačným národem a na lid podrobený působili
spíše mocí než kulturní převahou. V nemnohých kosterních hrobech nalézáme četné milodary.
Jsou to hlavně meče, štíty ze železa a drobnější předměty z bronzu nebo jantaru. Keltové dále
své zemřelé obdarovávali zlatými duhovkami, tehdejším platidlem. V hrobech byly nalezeny i
hliněné nádoby. Dozvídáme se tak, že v době železné již lidé znali hrnčířský kruh. Tvar i dekor
nádob zaznamenává římský vliv.
„Daleko více než ojedinělé nálezy z kosterních hrobů nám osvětluje kulturní poměry
tehdy v naší krajině vládnoucí důležitý nález galského sídliště, oppida, poblíž Malého Hradiska
na rozhraní okresů Prostějov a Blansko.“22
Dodnes je oppidum známé pod názvem Staré Hradisko. Keltům tehdy sloužilo nejen jako
útočiště, refugium, ale také jej využívali jako opěrný bod pro své další výpady. Především jako
bydliště sloužilo řemeslníkům a obchodníkům. Nálezy ze Starého Hradiska jsou opravdu bohaté:
duhovky, sponky, emailované předměty, ozdoby ze skla, prsteny, náramky, různé závěsky a
kroužky; ze zbraní meče, kopí, šípy, ostruhy; z domácího nářadí vážky, jehly, udice, šídla dláta,
kladívka, sekery, pily, lopatky, vidličky, klíče, skoby, hřebíky a háčky. Dále zde bylo nalezeno
22
knihovna Prostějov – reedice 2001. s. 12.
17
velké množství amorfního jantaru. Můžeme tak tušit, že Staré Hradisko bylo důležitou obchodní
stanicí na trase, která vedla od Baltského moře do říše římské. V 1. století našeho letopočtu
z Prostějovska galská kultura náhle mizí.
1. a 2. století na našem území nese stopy římského vlivu. Byl k nám importován
prostřednictvím obchodu s blízkou podunajskou oblastí. Čilému obchodnímu ruchu se obzvláště
dobře dařilo v dlouhém období míru za vlády císaře Antonia Pia (137 – 161) a jeho nástupce
Marca Aurelia (161 – 180). Dosvědčuje to i nález římského denáru a římské nádoby.
Doba míru a klidu však netrvala dlouho. Po četných nájezdech nepřátel, mocenských a
politických bojích, dochází v roce 476 k pádu západořímské říše. Na Moravu přicházejí nové
slovanské kmeny a osídlují tedy i Prostějovsko.
Nakonec celou Evropu ovládne a sjednotí křesťanství. Začíná tak nová etapa ve vývoji
našeho regionu a později i samotného Prostějova. 23
24
26
23
24
25
26
25
27
28
knihovna Prostějov – reedice 2001.
Prudká A.. Pravěk Prostějovska (průvodce stálou expozicí). Olomouc: Muzeum Prostějovska v Prostějově,
1979.
Prudká A.. Pravěk Prostějovska (průvodce stálou expozicí). Olomouc: Muzeum Prostějovska v Prostějově,
1979.
Popelnice pouteckého rázu od Mostkovic
18
29
2.2
Prostějov do roku 1848
Prostějov trhovou vsí
S vesnicí Prostějovice se poprvé setkáváme před polovinou 12. Století. Byla
jednou z mnoha vesnic patřících do majetku nově postaveného biskupského kostela svatého
Václava v Olomouci a uvedených v jeho zakládací listině. První zmínka o obci je datovaná mezi
léta 1131 až 1141, kdy byl tento kostel dokončen. Olomoucký kostel si však tuto vesnici trvale
neudržel, Prostějovice pak patřily moravskému markraběti. V roce 1213 je také poprvé uvedena
pod jménem Prostějov.
Do poloviny 13. století se Prostějov vyvinul v trhovou ves a její práva sloužila za vzor i
některým dalším trhovým vsím. V této době přicházejí do Prostějova němečtí osadníci povolaní
markrabětem Vladislavem Jindřichem a zakládají vedle české vsi novou osadu, která ležela
v místech dnešního náměstí T.G. Masaryka. Nová osada, na kterou se přenesla práva starší české
trhové vsi, se postupně stala střediskem řemeslné výroby a do poloviny 14. století vyrostla v
menší městečko.
Dočasné poněmčení Prostějova dokazuje například německý tvar jeho názvu – Prosteys,
který se objevuje po roce 1250 a udržuje se až do druhé poloviny 14. století.
„Špatná finanční situace Lucemburků, do jejichž vlastnictví Prostějov přešel počátkem
14. století po vymření Přemyslovců, vedla k tomu, že byl dáván do zástavy okolní šlechtě, až
nakonec kolem poloviny 14. století přešel trvale z majetku zeměpanského do šlechtických
rukou.“30
27
28
29
30
Nádoba z galského hrobu od Bedihoště
Nádoba z doby římské od Kelčic
Myška M., Přikryl B.. Prostějovsko ve fotografiích. Brno: Blok, 1985. s. 8 .
Bronzová lužická spona nalezená u Smržic
Grůzová L., Marek P., Peterka M.. Prostějov 1390 – 1990. Praha: Pressfoto ČTK, 1989. s. 8.
19
V rukou Šelmberků, prvních známých šlechtických majitelů Prostějova došlo
k rozdrobení městečka, které se tehdy začíná opět nazývat česky – Prostějov, do několika
majetkových částí.
V poslední čtvrtině 14. století se stalo městečko majetkem mocného a bohatého
šlechtického rodu pánů z Kravař, kteří již kolem roku 1320 získali od Jana Lucemburského
nedaleký hrad Plumlov s řadou okolních vesnic a cílevědomě rozšiřovali svůj zdejší majetek.
Ekonomickou výhodnost polohy městečka Prostějova na obchodní cestě mezi Brnem a
Olomoucí si uvědomoval Petr z Kravař, který po otcově smrti zdědil hrad Plumlov a učinil jej
hlavní rezidencí rodové větve nazývané Plumlovská. Západně od náměstí založil Petr z Kravař
nové tržiště, zvané Nové město, které bylo až do roku 1406 do jisté míry samostatným celkem
spravovaným vlastním rychtářem.
Prostějov městem
„V bojích moravských Lucemburků Jošta a Prokopa o vládu v zemi využil okolnosti, že
stál jako většina příslušníků panského stavu na straně vítězného markraběte Jošta, a vymohl na
něm pro Prostějov první výroční trh.“31
Udělením této výsady, kterou Prostějov získal dne 27. března 1390, byl povýšen na
město a v Joštově privilegiu se výslovně uvádí, že markrabě dává Prostějovu pro výroční trh
stejná práva a svobody jako mají jiná města v zemi.
Hned následujícího roku Petr z Kravař založil augustiniánský klášter, který bohatě
obdaroval pozemky. Klášter obstarával duchovní správu, byl mu podřízen předměstský kostel
svatého Petra, jehož zasvěcení je datováno již do 11. století i kostel postavený ve městě někdy
před rokem 1331. Petr z Kravař svěřil do péče kláštera také vybudování městského školství. Petr
z Kravař dále v roce 1406 významným privilegiem sjednotil staré a nové město v jeden celek.
31
20
Toto privilegium se týkalo uspořádání a života města. Jeho centrem bylo náměstí s 31
právovárečnými domy, které byly převážně dřevěné. Z náměstí vycházely dvě ulice, Selská a
Tkalcovská, uzavřené branami. Ulice a brány byly orientovány ve směru hlavních komunikací
spojujících Prostějov s Brnem a Olomoucí. V Selské ulici bylo původně usazeno zemědělské
obyvatelstvo, zatímco v Tkalcovské ulici bydleli převážně soukeníci a tkalci. K dalším veřejným
zařízením patřily chlebné a masné krámy, dva mlýny a dvoje lázně. Ve vnitřním městě stálo asi
60 domů, z nichž 35 mělo právo vařit a čepovat pivo a zároveň se v nich šenkovalo i víno. Areál
nově založeného augustiniánského kláštera postupně vyrůstal v gotickém slohu. Klášterní
kamenné budovy byly součástí městského opevnění, tehdy ještě dosti primitivního, tvořeného jen
příkopem a dřevěnou ohradou. V okolí opevněného vnitřního města vznikala předměstí, nejstarší
se rozkládala v blízkosti kostela svatého Petra.
Prostějov v době husitství
„Prostějov dosáhl městských práv v samotný podvečer husitského revolučního hnutí.“32
Prostějov stál jako většina menších měst na straně husitské, což mu sice přineslo úplné
počeštění, ale rozvoj města byl dočasně bržděn. V listopadu 1420 poslední majitel z plumlovské
větve Kravařů Jindřich padl pod Vyšehradem, kde bojoval jako moravský zemský hejtman po
boku císaře Zikmunda a plumlovské panství převzal Petr z Kravař ze strážnické větve,
přívrženec husitství.
„Když v roce 1423 přitáhlo k Prostějovu vojsko táborských hejtmanů Diviše Bořka
z Miletínka a Viktorina z Poděbrad, augustiniánští mniši opustili sotva dokončený klášter a
uprchli do Olomouce, kam je následovali někteří bohatí němečtí měšťané.“33
Klášter byl zbořen a k jeho obnovení již nikdy nedošlo. Radikální prostějovští husité se
dokonce účastnili vojenských výprav Jana Tovačovského z Cimburka proti Olomouci. Při
32
33
21
odvetném tažení Zikmundova zetě, markraběte Albrechta na Moravu v roce 1431 se stal
nedostatečně opevněný Prostějov snadnou kořistí Albrechtova vojska a byl vypálen.
Nástup Jiřího z Poděbrad do funkce zemského správce přinesl větší hospodářskou jistotu
a umožnil nový růst obchodu, do města přicházeli řemeslníci ze širokého okolí, což dovršilo
počešťování města a vyvolalo potřebu výstavby nových domů na volných pozemcích uvnitř
hradeb. Na bývalých augustiniánských pozemcích tak vznikaly nové uličky později náležející
k židovskému městu.
Vznik židovského města v Prostějově
„Prostějovské židovské město vzniklo po roce 1454, kdy byli Židé vyhnáni z královské
Olomouce a hledali útočiště v okolních městech poddanských.“34
V druhé polovině 15. století se ve větším počtu v Prostějově objevují Židé. Usazovali se
na jižní a severní straně při městských hradbách. Počet židovských obyvatel narůstal, získávali
stále více domů za klášterem, až odtud křesťanské obyvatelstvo vytlačili. Vzniklé ghetto mělo již
v roce 1522 vlastní školu a roku 1540 synagogu.
35
34
35
Kolektiv autorů. Prostějov (dějiny města) 2. Těšínská tiskárna, a.s.: 1999, Město Prostějov. s.51.
Židovské ghetto, část Uprkovy ulice (zbouráno v 70. letech)
22
Rozvoj města
Největší rozkvět zaznamenal Prostějov koncem 15. století. Sladovnictví a pivovarnictví,
odvětví spjatá bezprostředně s pěstováním kvalitních obilovin na pozemcích v okolí města, a
také právo výčepu měli vyhrazena měšťané, vlastníci výsadních domů na náměstí a tvořící
nejzámožnější složku obyvatelstva. Počet právovárečných domů vzrostl do roku 1633 na 69.
„Dalším výnosným výrobním odvětvím závislým na obilní produkci, bylo pálení žitné
kořalky, které se začalo v Prostějově rozmáhat v 16. století.“36
Od 70. let 15. století se řemesla začala sdružovat v cechy, zatímco soukenictví si začalo
vytvářet počátky cechovní organizace už před husitskými válkami.
Své živnosti ve městě provozovali tkalci, ale rozvíjela se i jiná oděvní řemesla, jako
krejčovství a kožešnictví, diferencovala se odvětví kovodělná a další.
K rozvoji obchodu přispěla další tržní práva, která Prostějov získal od krále Matyáše
Korvína. V roce 1486 je dostal na přímluvu jeho kancléře, prostějovského rodáka Jana Filipce.
„Po smrti posledního mužského potomka rodu Kravařů Jiřího zdědila plumlovské panství
s Prostějovem jeho dcera Johanka, provdaná za Jana Heralta z Kunštátu.“37
Jan Heralt zemřel roku 1490 bez mužských potomků a majetek přešel sňatkem jeho
dcery Ludmily na Vratislava z Pernštejna. Bohatý a mocný rod Pernštejnů držel Prostějov víc
než sto let. Město dostalo od Pernštejnů většinu svých výsad, jež pro něj znamenaly značnou
prosperitu.
V roce 1495 zahájil Prostějov stavbu kamenných hradeb s valem, které později doplnily
bašty u bran a menší vnější obranná zeď.
36
37
23
Renesance v Prostějově
Místo staršího radního domu z konce 15. století si měšťané v renesančním slohu v letech
1521 – 1530 vystavěli novou budovu radnice (dnešní muzeum). Vchod se nacházel v úrovni
prvního patra. Vedlo k němu nezakryté schodiště, opatřené roku 1538 portálem.
Po roce 1522 dostalo město od své pernštejnské vrchnosti bývalý klášterní kostel a byla též
dokončena jeho dostavba.
Prostějovský zámek, postavený v letech 1526 – 1530 Janem z Pernštejna a přebudovaný
jeho synem Vratislavem mezi lety 1568 – 1572 se stal bezpochyby nejhonosnější renesanční
stavbou. Zámek vyniká charakteristicky renesančním portálem a sgrafity. Kameníci, kteří
přestavovali zámek, se uplatnili také při renesanční přestavbě měšťanských domů.
„Z dodnes dochovaných částí těchto domů vyniká zvláště portál umístěný na domě, který
náležel sekretáři Vratislava z Pernštejna Mikuláši Onšovi z Břesovic (náměstí T.G.Masaryka
číslo 24) a portál na takzvaném Černém dvoře (Poděbradovo náměstí číslo 8). Oba pocházejí
z dvacátých let 16. století a byly patrně umístěny v prostějovském zámku před jeho vrcholně
renesanční přestavbou.“38
Za účelem omezení rozvodňování říčky Hloučely vybudoval na jejím toku Jan Heralt
z Kunštátu soustavu panských rybníků. Kronikář města zaznamenává, že při katastrofálních
38
24
záplavách v letech 1563 a 1591 voda zatopila všechny předměstské ulice a v roce 1610 pronikla
dokonce až do vnitřního města.
Čeští bratři
Od Viléma z Pernštejna dosáhli obyvatelé města v roce 1510 potvrzení svobody vyznání
se závazkem, že jim nebudou vnucováni katoličtí kněží, a tak zůstávali protestanty. Město si
uhájilo své náboženské svobody až do bělohorské porážky, přestože olomoučtí biskupové
podnikli v 16. století několik misijních rekatolizačních pokusů.
„Náboženská tolerance a známé sympatie Viléma z Pernštejna k jednotě bratrské
přilákaly počátkem 16. století do Prostějova početnou skupinu českých bratří, jimž vrchnost
povolila usazovat se na špitálské louce severně za hradbami.“39
Prostějovské zdravotnictví té doby náleželo do rukou jen ranhojičům a lazebníkům.
Proslulý bratrský lékař Jan Černý – Nigr vybudoval „lékařský dům“ a dokonce léčil i Viléma
z Pernštejna. Roku 1547 došlo k násilnému uzavření bratrských sborů v Čechách a Prostějov se
tak stal jedním z nejvýznamnějších center jednoty v českých zemích. Čeští bratři povznesli
město svou vynikající bratrskou školou, na které studovaly a vyučovaly takové osobnosti, jako
byl například Jan Blahoslav.
Českobratrská škola nebyla ovšem jediným vzdělávacím ústavem v Prostějově. Už
v první polovině 15. století město obnovilo a převzalo do své správy původně augustiniánskou
školu. Žákem této školy údajně byl i Matěj Rejsek, známý stavitel Prašné brány v Praze a
chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Na městské utrakvistické škole v 16. století působili
univerzitně vzdělaní humanisté, mezi nimiž byla řada básníků a spisovatelů, například Ondřej
Rochotius, Vincenc Májovský z Makova, Pavel Vorličný a další.
39
25
Knihtisk
Do renesančního Prostějova patří i jeho český knihtisk, který prolomil dosavadní
monopol latinské a německé knižní produkce. Nejstarší tiskárnu uvedl do provozu prostějovský
rodák Kašpar Aorgus. V roce 1527 z jejího lisu vyšla první česká kniha na Moravě Listové
bratřím Boleslavským od Jana Dubčanského. Po odchodu Kašpara Aorga z Prostějova zde
krátce působil Jan Olivetský.
„V roce 1544 zřídil v Prostějově největší moravskou tiskárnu Jan Günter, u něhož
pracoval jistý čas i pozdější slavný pražský tiskař Jiří Melantrich. Z Günterovy tiskárny vyšlo na
padesát tisků, mezi nimi nejstarší český slabikář z roku 1547.“40
V letech 1600 – 1605 fungovala v Prostějově hebrejská tiskárna Isaka ben Ahrona –
Prostitze.
Katastrofy v Prostějově
Příznivá ekonomická situace spolu s tolerantní politikou pernštejnské vrchnosti učinily
z Prostějova velké významné město, které mělo přes 650 domů s pěti až šesti tisíci obyvateli.
Vedle patricijské a řemeslnické vrstvy v Prostějově žila početná chudina, kterou špitál
postavený v polovině 15. století dotovaný z darů vrchnosti a odkazu měšťanů nestačil zaopatřit. I
když se v 16. století bezpečnostní a hygienické poměry značně zlepšily, nebylo město ušetřeno
živelných pohrom, požárů a epidemií. Při největším požáru v roce 1572 vyhořelo 22 domů na
severní straně náměstí.
„Usvědčeného žháře potrestali trháním kleštěmi zaživa a upálením.“41
Na podzim roku 1562 bylo město Prostějov zachváceno morovou epidemií. Další pak
následovala v zimě na přelomu let 1584 a 1585 a zemřelo při ní asi 300 lidí.
40
41
Grůzová L., Marek P., Peterka M.. Prostějov 1390 – 1990. Praha: Pressfoto ČTK, 1989. s. 12, 13.
26
Český kancléř Vratislav z Pernštejna koncem 16. století zcela prohýřil rodový majetek.
Předlužené plumlovské panství kupuje od pernštejnských věřitelů v roce 1599 Karel
z Lichtenštejna a přivádí tak město do katolického tábora a později do služeb císaře Ferdinanda
II.
Prostějov v době pobělohorské
Po bělohorské porážce stavovského povstání dosadil Karel z Lichtenštejna podle
císařského vzoru do města svého rychtáře a začal okamžitě přímým násilím i pomocí různých
hospodářských a vojenských sankcí tvrdě prosazovat protireformační opatření.
V roce 1624 Karel přivolal na pomoc jezuitskou misii a zároveň měšťanům zastavil pivní
várky, dokud nepřijmou katolickou víru. Prostějov získal své várečné právo zpět až za vlády
Karlova syna v roce 1633 a musel strpět trojnásobné zvýšení ročního vrchnostenského platu.
Měšťané, kteří se nechtěli vzdát vyznání, byli vyháněni z města. Nejvíce násilí bylo pácháno na
českých bratřích, jichž mnoho zahynulo ve vězení prostějovského zámku.
Ke zlomení odporu svých poddaných Karel z Lichtenštejna do města povolal a pak i
následně vydržoval císařské posádky. Ty Prostějov finančně vyčerpávaly. Dále pak město v roce
1623 zpustošila vojska uherského spojence stavovské armády Gabriela Netulena.
Vydáním Obnoveného zřízení zemského odcházeli z Prostějova měšťané a kolem roku
1630 byla již téměř polovina domů opuštěna. Zanikly i četné cechy. Nastupující třicetiletá válka
prohloubila stávající krizi. Roku 1642 město zpustošila císařská posádka a v červnu 1643 zcela
zničila Torstensonova švédská armáda.
„Švédové pobořili městské zdi a valy, brány a bašty vyhodili do povětří, vyloupili
radnici, kostel a zámek a nakonec vypleněné město vypálili.“42
Švédská vojska odtáhla z města v srpnu 1643. Ve zpustošeném městě nezbylo sotva víc
než sto obyvatel.
42
27
Poválečná obnova města
V 60. letech 17. století nechala městská rada opravit radnici. Městské opevnění se
renovovalo teprve v letech 1684 – 1686. Pobořené, neobydlené domy, kterých měl Prostějov
ještě v roce 1677 přes čtyřicet procent, kupovali Němci ze severní Moravy, Slezska a Kladska.
Město se tedy postupně germanizovalo.
„Rozvratu cechů za třicetileté války využili židovští obchodníci k ovládnutí textilního,
oděvního a kožešnického obchodu.“43
Tato situace vedla k růstu protižidovské nevraživosti měšťanů a k vyostřování konfliktů
vyskytujících se ve městě od samého vzniku židovské obce. O sto let později prostějovské cechy
usilovaly o vyhnání židovských výrobců a obchodníků z města. Cechy se tak chtěly zbavit
židovské konkurence. Pernštejnská vrchnost, stejně jako později Lichtenštejnové, však nechtěla
ztratit výnosné příjmy z prostějovského ghetta a volila smírnou politiku.
Lichtenštejnové také znemožňovali výnosné měšťanské podnikání, pivovarnictví. Po
válce začali dovážet do města pivo z vlastního pivovaru bez ohledu na staré výsady
právovárečníků. Lichtenštejnové v Prostějově také začali pálit kořalku.
Největší požár Prostějova
„Sotva se město vrátilo k normálnímu životu, zasáhla je na konci 17. století jedna
z největších živelných katastrof v jeho historii – obrovský požár, který vypukl 27. dubna 1697
v domě na rohu Olomoucké ulice a Vápenice.“44
Hospodyně smažila koblihy, na plotně jí chytilo sádlo a oheň vyletěl komínem na střechu.
Mohutný severozápadní vítr jej rychle rozšířil po doškových a šindelových střechách okolních
domů. Požáru podlehla Vápenice, přes domy u Olomoucké brány se oheň rozšířil na náměstí,
odtud do židovského města a dál na Brněnské předměstí. Shořela radnice, škola, kostel, v jehož
43
44
28
věži se dokonce žárem roztavily zvony, 52 domů ve vnitřním městě a řada předměstských ulic.
Požár města zobrazil ve 40. letech 18. století neznámý malíř na obraze dochovaném ve Křtinách.
Rekonstrukce požárem zničeného Prostějova již dala městu barokní ráz.
45
Barokní Prostějov
Při opravě ohněm zdevastovaného města zakryla dodnes zachovaná charakteristická
lodžie vchod do renesanční radnice. Věž, portál a interiér farního kostela byly přestavěny
v barokním stylu. Plány na tyto stavební úpravy zhotovil italský architekt G.P. Tencalla, který
tehdy opravoval kroměřížský zámek. Domy měšťanů v centru Prostějova zůstaly i nadále
jednopatrové se sedlovými střechami obrácenými štíty do náměstí, jen některé zcela přestavěné
budovy dostaly barokní mansardové střechy.
Lichtenštejnové nechali v letech 1739 – 1753 zbudovat velmi rozsáhlou stavbu konventu
Milosrdných bratří. Kostel náležející ke klášteru byl vystavěn v letech 1751 – 1755 a jeho
interiér freskami vyzdobil malíř František Antonín Sebastini žijící v Prostějově. Dále byl
45
Grůzová L., Marek P., Peterka M.. Prostějov 1390 – 1990. Praha: Pressfoto ČTK, 1989. obr. 12.
Požár Prostějova
29
v barokním stylu v letech 1751 – 1762 přestavěn a rozšířen kostel svatých Petra a Pavla. Na
náměstí byl v roce 1714 postaven mariánský sloup na ochranu před morem.
Nově vznikající barokní církevní objekty a instituce reprezentovaly vítěznou
protireformaci a jejich úkolem bylo především upevnit katolicismus. Prostějovu však přinesly
četné pozitivní důsledky.
„Založením kláštera milosrdných bratří, v němž bylo zřízeno 18 lůžek pro nemocné,
získalo město svou první nemocnici, sloužící hlavně chudším vrstvám.“46
V Prostějově již existovala městská lékárna již od konce 15. století. Milosrdní bratři
založili ještě další lékárnu, čímž se značně zasadili o rozvoj tehdejšího zdravotnictví.
Velký úpadek přinesla protireformace prostějovskému školství. Obě zdejší školy,
městskou utrakvistickou a bratrskou, zlikvidovala bělohorská porážka a od třicetileté války až
téměř do konce 18. století v Prostějově existovala pouze farní škola s jedinou místností.
Poněmčování měšťanské vrstvy začalo již v průběhu v 17. století.
„V roce 1727 získali němečtí měšťané většinu v městské radě a dali správě města na
dalších 165 let německý ráz.“47
Do prostějovského zdravotnictví a školství vneslo josefínské období několik
progresivních změn. V minulosti bylo městské zdravotnictví obstaráváno jen ranhojičem. V roce
1795 byl však léčením obyvatelstva poprvé pověřen univerzitně vzdělaný lékař, který převzal
také zdravotní péči o městský špitál. Místo zastaralé farní školy byla zřízena městská normální
škola. V židovské obci byla postavena také nová budova pro normální školu v roce 1801.
K normální škole ještě v první polovině 19. století přibyly městská triviální škola dívčí a tři
smíšené předměstské triviální školy.
46
47
30
Válečná období
„Na počátku 40. let 18. století zasáhl do života města válečný konflikt Marie Terezie
s Pruskem.“48
Prostějovem, který se nachází mezi největšími moravskými pevnostmi Brnem a
Olomoucí, táhla vojska obou válčících stran. Po kapitulaci Olomouce počátkem roku 1742
pruské vojsko okupovalo Prostějov na tři měsíce a jeho zásobování, spojené s rekvizicemi, bylo
pro obyvatele těžkým břemenem.
Na konci 18. století Prostějovem v prosinci 1798 procházela vojska ruského pomocného
sboru při tažení na severoitalské bojiště. V březnu následujícího roku do města přišel jejich
velitel, generál Suvorov.
„Před rozhodujícím střetnutím protifrancouzské koalice s Napoleonem u Slavkova v roce
1805 ležel Prostějov od listopadu do prosince v blízkosti spojených rakouských a ruských armád,
které se pod velením generála Kutuzova formovaly ve vojenském ležení u nedalekých Olšan.“49
Prostějované zažili krátkou francouzskou okupaci po Napoleonově vítězství v bitvě u
Slavkova. Škody ve městě způsobené napoleonskými válkami byly značné.
Mezi válkami, v obdobích relativního míru, však město žilo poklidným životem, v němž
největší událostí byly výroční trhy. Největší množství cizích obchodníků přitahovaly obilní trhy,
jimiž byl Prostějov v 18. století proslulý. Zemědělské zázemí úrodné Hané určovalo také výrobu
ve městě. Rozvinutá byla především odvětví zpracovávající zemědělskou produkci, to je
sladovnictví, pivovarnictví, lihovarnictví a v první polovině 19. století také krátce
cukrovarnictví. Drahanská vrchovina byla naopak známá svou lnářskou produkcí, ze které
vycházelo tkalcovství.
„Pivovarnické zařízení právovárečných domů bylo v první polovině 18. století již velmi
zastaralé. Proto právovárečníci koupili roku 1748 dům číslo 27 na náměstí a zřídili v něm
společný pivovar, kde vařili pivo podle pořádku.“50
48
49
31
Produkce vyrobeného piva však v 18. století klesala kvůli výnosnější výrobě kořalky.
V letech 1798 – 1800 byl postaven na pozemcích rozparcelovaného lichtenštejnského dvora
nový měšťanský pivovar a výrobou piva patřil na počátku 19. století ke čtyřem největším
pivovarům na Moravě. V 18. století se v Prostějově pálily kromě obyčejné kořalky i některé
druhy rosolek.
„Období konjunktury prostějovských palíren nastalo v 80. letech, když byla zrušena
povinnost poddanských obcí odebírat pálenku jen od svých vrchností a městští palírníci se stali
dodavateli venkovských hospod.“51
Za napoleonských válek byla zahájena výroba kořalky i z bramborového lihu a v 19.
století Prostějov dosáhl prvenství v palírnictví na Moravě.
V druhé polovině 17. století tkalci vystřídali tradiční vedoucí postavení soukeníků
v prostějovské textilní výrobě. Soukenictví procházelo po celé 18. století krizí, která z původně
zámožných obyvatel učinila takřka chudou vrstvu. Soukeničtí mistři vyráběli pouze hrubá sukna,
která prodávali na blízkých trzích a pracovali většinou sami bez tovaryšů.
„Poslední oživení prostějovského soukenictví přinesl v první třetině 19. století vznik
manufaktury, založené roku 1801 tkalcovským mistrem Františkem Plotzem a židovským
obchodníkem Veitem Ehrenstammem.“52
Téměř 3000 domácích přadláků pro ně spřádalo vlnu. Jejich práci postupně nahradily
stroje v přádelně, která sídlila v pronajatých místnostech prostějovského zámku. Roku 1820 již
byla výroba zcela koncentrována.
Od počátku 18. století rovněž postupně upadalo tkalcovství, které se specializovalo na
výrobu lněného plátna. V poslední čtvrtině 18. století ale začalo opět rozkvétat v souvislosti
s rozšířením vývozu plátna, podporovaného novou státní celní politikou. V roce 1799 sídlilo
v Prostějově už 121 tkalců, kteří vlastnili 358 stavů. Od začátku 19. století začínají prostějovští
50
51
52
Grůzová L., Marek P., Peterka M.. Prostějov 1390 – 1990. Praha: Pressfoto ČTK, 1989. s.16.
32
výrobci plátno vyvážet do Haliče a odtud na východ, dále do Ruska a balkánských zemí. Tehdy
už ale lněné plátenictví začala vytlačovat svými lepšími užitnými vlastnostmi bavlna.
„Prostějovské bavlnářství bylo od počátku v rukou židovských podnikatelů, kteří ve
velkém dováželi bavlněnou přízi z dolnorakouských přádelen a dávali ji za mzdu ke zpracování
jednak chudnoucím prostějovským pláteníkům, jednak tkalcům z oblasti kolem Konice a
Letovic.“53
Nový růst města způsobil v první polovině 19. století rozvoj textilního podnikání a
podnítil tím příliv nového obyvatelstva. Kolem roku 1830 měl Prostějov už 836 domů a žilo zde
přes deset tisíc obyvatel.
Do konce 20. let 19. století se objevují pokusy o zakládání bavlnářských továren, výroba
ale zůstávala na nízké úrovni, protože většinu produkce vyráběli domáčtí dělníci.
„Domácká řemeslná výroba nemohla obstát v konkurenci mechanizujících se tkalcoven
jiných oblastí a vedla ve 40. letech 19. století ke krizi prostějovského bavlnářství, ke zbídačení
tkalců. Tato situace vyvolala v roce 1847 v Prostějově první živelné dělnické bouře a byla i
jedním z motivů příštích protižidovských demonstrací.“54
2.3
Prostějov od roku 1848 po současnost
1848-1918
Impulsem národního vědomí značně poněmčeného Prostějova se stal revoluční rok 1848.
Dalších deset let se však město muselo podřídit režimu pověstného ministra Alexandra Bacha.
Prostějov nijak stavebně nevzkvétal, chyběly chodníky i kanalizace. Silniční spojení s okolními
vesnicemi a městy bylo chabé. V 60. letech město získalo železniční spojení s Olomoucí,
53
54
33
Přerovem a Brnem. Roku 1862 obohatil Prostějov telegrafní úřad a počátkem 90. let dokonce i
telefon.
V červnu 1869 bylo zahájeno bourání městských hradeb a valů. Prostějov se začal
rozrůstat a rozvíjet ekonomicky, hospodářsky i kulturně. Ve městě se začali usazovat vídenští
židovští podnikatelé a zakládali zde své oděvářské firmy. Počet obyvatel města stále vzrůstal.
Mohutněl i průmysl strojírenský a stavebnictví. V této době byla postavena řada veřejných
budov: poštovní a telegrafní úřad (1897), obchodní akademie (1897), internát obchodní
akademie (1903), dostavba veřejné nemocnice a nemocnice Milosrdných bratří (1902), sirotčinec
(1906), gymnázium (1901), budovy obecných a měšťanských škol, soud (1903), okresní
hejtmanství (1905), Národní dům (1907), Dělnický dům (1900), Národně sociální dům (1907),
sokolovna (1908), radnice (1914), Živnostenská banka (1913), Rakousko-uherská banka (1902) a
mnoho dalších. Z průmyslových budov byly v této době postaveny: akciový pivovar, továrna na
kávové náhražky, strojírna bratří Kovaříků a tak dále.
Kovodělný průmysl byl v Prostějově zastoupen závody na výrobu zemědělských strojů F.
Wichterleho a J. a F. Kovaříků. Firma Vulkania byla naopak proslulá výrobou uměleckých
předmětů. Z potravinářského průmyslu se v Prostějově věnovala pozornost pivovarnictví,
sladovnictví, výrobě lihovin.
„Český obchod vznikl v Prostějově až v polovině 80. let – do té doby jej ovládali téměř
výhradně Židé.“55
Ve městě se konaly čtyři výroční, dva týdenní a denní trhy, dále pak koňské, dobytčí a
obilní, které byly největší na Moravě.
V roce 1898 bylo město elektrifikováno, vodovod byl v Prostějově zaveden až roku 1906.
Hygienická úroveň města nebyla v této době nikterak vysoká. Prostějov stíhaly infekční
epidemie, enormní výskyt tuberkulózy a skrofulózy. Město dostavělo nemocnici, zajistilo
zdravotně nezávadnou vodu a zřídilo kanalizaci.
55
34
V Prostějově se začaly rozvíjet nové kulturní spolky. Pěvecké spolky Orlice (mužský) a
Vlastimila (ženský) dosáhly vysoké úrovně. Prostějov vzkvétal nejen na poli hudebním, ale i
výtvarném. Ve městě tak najdeme významné díla české secese, spojená se jmény: Jan Kotěra,
Stanislav Sucharda, Jan Preisler, František Kysela. Z dalších umělců působících v Prostějově
uveďme Jana Köhlera, Zdenku Vorlovou-Vlčkovou, Františka Bílka. Literárně tvůrčí byli
v Prostějově: Ondřej Přikryl a Karel Dostál-Lutinov.
„Rozvoj města byl zastaven až první světovou válkou. 31. července 1914 byla
v Prostějově vyhlášena mobilizace a řada Prostějovanů odešla na frontu.“56
Velká krize v dubnu 1917 vedla obyvatele města do stávky. 25. a 26. dubna v Prostějově
proběhly hladové demonstrace, jejichž výsledkem bylo 23 zastřelených.
První republika
Celé období první republiky bylo v prostějovské politice vyplněno boji mezi národní
demokracií a sociálními demokraty. Nakonec bylo v Prostějově zřízeno sídlo okresního výboru
KSČ.
Ve válkou zničeném Prostějově nastala bytová krize. Tu měla vyřešit výstavba nových
činžovních domů.
„K reálce, obchodní akademii a gymnáziu v roce 1919 přibylo dívčí reálné gymnázium a
nově zřízená krejčovská škola byla spojena s tkalcovskou.“57
Dále byla zřízena odborná škola pro ženská povolání. Budovy škol byly adaptovány,
přestavovány či nově vystavěny.
Etapou svého rozkvětu procházelo muzeum i městský archív. Sport se ve městě odehrával
pod záštitou Sokola, Orla a Dělnické tělocvičné jednoty.
56
57
35
Druhá světová válka a poválečný vývoj města
Všudypřítomný fašismus vítězil ve Španělsku, Habeši, Rakousku a nakonec i
v Československu. 23. září 1938 byla v Prostějově vyhlášena mobilizace. Následně se ve městě
vybudovaly tři protiletecké kryty. V Prostějově začaly jednotky SS a Gestapo zatýkat zdejší
obyvatelstvo. Hospodářství bylo převedeno na válečnou výrobu. I ta však byla od 25. srpna 1944
téměř denně rušena válečnými nálety.
„9. května 1945 ráno přijely do Prostějova první oddíly Rudé armády provázené
příslušníky prvního československého armádního sboru a jednotkami rumunské armády.“58
Závod Wichterle a Kovařík (Wikov) byl roku 1946 znárodněn. Dále fungoval jako
národní podnik Agrostroj. Výroba oděvů byla soustředěna do národního podniku Oděvní
průmysl, který byl se svými 4365 zaměstnanci největším konfekčním podnikem u nás.
Únorové vítězství KSČ v roce 1948 nastolilo v celé zemi éru socialismu. Průmysl ve
městě zajišťoval Průmstav. Jedinečnou architekturu kostela Povýšení svatého Kříže na náměstí
diplomaticky skryla novostavba obchodního domu Prior. Novému způsobu života byly nuceny
se přizpůsobit i matky s dětmi. Pro jejich potřeby byly vybudovány jesle. Dále byla vystavěna
poliklinika, domov důchodců, zimní lázně, krytá hala zimního stadionu, dětské dopravní hřiště
nebo prodejna Moděvy.
Bytová výstavba po roce 1959 vyvrcholila budováním architektonicky unylých sídlišť.
Vzniká tak Sídliště svobody, sídliště Brněnská, ve Vrahovicích sídliště Svornosti. Další sídliště
se rozrůstají směrem k Domamyslicím a Krasicím. Kolem Hloučely vzniklo sídliště Hloučela.
V roce 1950 byly k Prostějovu připojeny Krasice, později to byly ještě Držovice,
Vrahovice, Čechůvky, Čechovice, Domamyslice, Mostkovice, Stichovice a Žešov.
V roce 1985 již byl Prostějov sídlem hned několika průmyslových podniků: Oděvní
průmysl, Agrozet (dřívější Agrostroj), Železárny (znárodněná kovodělná továrna Doležal a
Těhník), Gala, Elitex, Okresní stavební podnik, Pozemní stavby, Dopravní stavby. Dalším
58
36
významným podnikem bylo ČSAD. Jen samotný Oděvní průmysl zajišťoval 80% veškeré oděvní
výroby v Čechách a na Moravě.
K menším Prostějovským podnikům tehdy patřily Obchodní sladovny, státní podnik v
Prostějově a Starorežná, která byla součástí státního podniku Fruta Brno. Z dalších továren
potravinářského průmyslu jmenujme Vitanu, státní podnik Byšice, závod Prostějov, Prostějovský
pivovar, závod Jihomoravských pivovarů, státní podnik Brno a Jihomoravské pekárny, státní
podnik Brno, závod Prostějov.
Znárodněním osmi tiskáren vznikl v Prostějově provoz, který byl součástí Moravských
tiskařských závodů Olomouc.
V říjnu roku 1989 byla dokončena stavba městské tržnice za kostelem Povýšení svatého
Kříže.
Sametová revoluce
17. listopadu 1989 proběhla v Praze demonstrace studentů k 50. výročí násilného
uzavření českých vysokých škol, která byla tvrdě napadena bezpečnostními oddíly. Boj o
demokracii zachvátil celou republiku. Ani Prostějov nezůstal k politické situaci země lhostejný.
V Prostějově proběhlo rovněž několik demonstrací, vytvářely se zde také orgány Občanského
fóra.
27. listopadu v poledne se na náměstí uskutečnila generální stávka. Podpořit ji přijela
delegace olomouckých studentů a herců. V prosinci studenti prostějovských středních škol
opakovaně vytvářeli „živé řetězy“ k budově OV KSČ a k sekretariátu OV SSM. K 29. prosinci
bylo schváleno přejmenování ulic: náměstí 9. května na náměstí T. G. Masaryka, třída Lidových
milicí zpět na Dolní ulici a Základní škole na Skálově náměstí byl vrácen název Základní škola
T.G. Masaryka.
29. prosince byl po abdikaci Gustáva Husáka zvolen prezidentem republiky Václav
Havel. Amnestie, ke které vydal pokyn, se jen v okrese Prostějov týkala 170 osob.
37
Z náměstí byla odstraněna socha Vladimira Iljiče Lenina a uložena v depozitáři muzea.
15. ledna 1990 podepsalo na Masarykově náměstí 2000 občanů petici, v níž požadovali okamžitý
odchod sovětských vojsk z Československa. 18. ledna proběhlo další jednání o změnách názvů
ulic.59
60
61
Vývoj demokratického Prostějova
K 31. prosinci 1990 žilo v Prostějově 50639 obyvatel.62 Změna politické situace vedla
Prostějov, jako celou zemi, k demokracii. V Prostějově se uskutečnily rozsáhlé restituce, ať už
nemovitostí nebo továren. Převážná část památek byla zrekonstruována. Zvýšenou péčí o
městskou zeleň a lesopark Hloučela došlo i ke zlepšení životního prostředí.
Vstupem České republiky do Evropské Unie 1. května 2004 i do Prostějova přicházejí
noví investoři. Vytvářejí tak nové pracovní příležitosti pro zdejší obyvatelstvo.
59
60
61
62
Kolektiv autorů. Prostějov (dějiny města) 2. Těšínská tiskárna, a.s.: 1999, Město Prostějov.
Generální stávka v listopadu 1989
Odstraňování Leninovy sochy z náměstí
38
2.4
Prostějovské pamětihodnosti
2.4.1
Významné osobnosti
Vladimír Ambros (18.9. 1890 - 12.5.1956)
Prostějovský skladatel, dirigent a pedagog, jeden z předních představitelů brněnské
skladatelské školy Leoše Janáčka.
Vladimír Ambros pocházel z kantorské rodiny (otec Ezechiel byl od roku 1889 až do své
smrti r. 1915 zakladatelem a ředitelem hudební školy v Prostějově), takže již od nejútlejšího
dětství měl možnost věnovat se hudbě pod odborným vedením. Od září 1907 byl žákem Leoše
Janáčka na varhanické škole v Brně (1907 - 10) a své kompoziční vědomosti si doplnil na
konzervatoři ve Frankfurtu nad Mohanem. Celou dobu I. světové války prožil v Anglii, kde přijal
místo dirigenta soukromé opery Carl - Rossa a zároveň korepetitora Covent Garden v Londýně.
Ambrosova prostějovská éra začíná až v roce 1921, kdy se skladatel vrátil do vlasti a nastoupil
jako učitel hudební školy. Vedle toho se stal sbormistrem pěveckých spolků Orlice a Vlastimily
a dirigentem Orchestrálního sdružení. Po návratu z Břeclavi, kde několik let působil jako ředitel
tamní hudební školy, se znovu věnuje práci v Orchestrálním sdružení, pořádá nákladné koncerty
a zájezdy. V té době obnovil i přátelské styky s V. Novákem, započaté již v roce 1923,
pohostinně řídil brněnský rozhlasový orchestr a především intenzívně komponoval. Po skončení
II. světové války se až do smrti věnoval vedle dirigování Orchestrálního sdružení a pohostinného
vedení Moravské filharmonie výhradně skladatelské činnosti. Provádění jeho děl v Praze, v Brně
a Olomouci dodávalo Ambrosovi nové nadšení pro další tvůrčí práci.
Skladatelský odkaz Vladimíra Ambrose je bohatý. Čítá na 135 dokončených děl a
zasahuje téměř do všech kompozičních odvětví. I když zpočátku vycházel ze stylu svého
brněnského učitele Leoše Janáčka, přece byl, podobně jako ostatní Janáčkovi žáci, více ovlivněn
39
slohem Novákovým a Sukovým (Nálady pro klavír, dva melodramy - Hornická balada a
Holoubek, šest písní pro soprán, čtyři písně pro baryton, Ukolébavky aj.).
Po roce 1923 sledujeme u Ambrose trvalý příklon k dílu V. Nováka s vlivem domácích
romanticko-impresionistických prvků. Významným dílem tohoto období je Balada o
nenarozeném dítěti pro velký orchestr a ženský hlas za scénou. Opera Ukradené štěstí vytvořená
podle literární předlohy ukrajinského básníka I. Franka, je návratem k opernímu stylu Janáčkovu.
V symfonické trilogii Beskydy oslavil Ambros moravskou přírodu po vzoru Novákových Tater.
Labutinka a cyklus písní Sbohem a šáteček vyjadřují hluboké city skladatelova pozdního
milostného vzplanutí. Některá komorní díla tohoto období vykazují rovněž vlivy Pařížské šestky
a dokonce Igora Stravinského.
Rokem 1938 přechází Ambros ze zasněné intimity a subjektivismu do reality, což
způsobila německá okupace. Svůj odpor proti fašismu skladatelsky vyjádřil v Symfonietě, v
cyklu písní Nálady z Atlanty (okupanty zakázané), v Symfonické básni pro devět nástrojů (I.
nonet) a v Symfonii přírody.
Po válce začíná pro Ambrose nový život, avšak jeho nervová choroba na něj působila
depresivně a ztěžovala mu tvůrčí práci. Přesto vytrvale komponoval (Concertino pro klavír a
orchestr, Rolnická suita, III: symfonie "O naší krásné vlasti", dětské písně Co rok dal a Maminka
na básně J. Seiferta). V těchto posledních písňových cyklech skladatel ukázal, že dovede procítit
básnický text.
V. Ambros se zasloužil o vytvoření řady cenných komorních a písňových děl. Je škoda,
že dnešní umělci a dirigenti jeho dílo snad z neznalosti obcházejí, čímž se Ambrosův
skladatelský odkaz stává pouze regionální, někdy dokonce jen archivní záležitostí.
40
Petr Bezruč (15.9.1867 v Opavě - 17.2.1958 v Olomouci)
15. září 1867 se v Opavě narodil básník Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek.
Jeho otec Antonín Vašek byl filolog, známý slezský buditel, který podal filologický důkaz o
podvrhu Rukopisů.
Umělecky nejvýznamnější je Bezručova sbírka básní Slezské písně. Její podstatná část
vznikla na přelomu 19. a 20. století a těží z lidové tvorby a jazyka básníkova rodného kraje. Byla
inspirována zejména odporem proti sociálnímu a národnostnímu útlaku. Časopisecky debutoval
povídkami Studie z Café Lustig. Z Bezručovy pozdní tvorby jsou verše s tematikou bilancování
života a blížící se smrti (Stužkonoska modrá). Básně nepojaté do Slezských písní vyšly pod
názvem Přátelům i nepřátelům. Část básní opěvující Hanou, zařazenou ve Slezských písních
napsal v Kostelci na Hané, který poprvé navštívil v roce 1895, když se zde se svým přítelem
Ladislavem Lesíkem zastavil při jejich cestě na národopisnou výstavu do Prahy.
Do Kostelce se vracel od roku 1910, kdy zde přebýval podstatnou část roku. Trvale se v
Kostelci usadil v roce 1939. Haná se mu stala druhým domovem. Zemřel 17. února 1958 v
Olomouci.
63
63
Myška M., Přikryl B.. Prostějovsko ve fotografiích. Brno: Blok, 1985. s. 147.
Červený domek nad mlýnskou strouhou v Kostelci na Hané byl posledním trvalým sídlem básníka Petra Bezruče
(1867-1958)
41
Edmund Husserl (8.4.1859 v Prostějově – 27.4.1938 ve Freiburgu)
Narodil se v prostějovské židovské obci. Byl profesorem na univerzitách v Göttingenu a
Freiburgu. Své první dílo věnoval Husserl svému učiteli Franzi Brentanovi a mělo název
”Philosofie der Arithmetik.”
První práce, která uvedla Husserla do světového filosofického povědomí, jsou ”Logická
zkoumání.” Husserl v ní vystupuje proti psychologismu a hájí transcendentální logiku. Na
filozofii klade požadavek, aby byla přesnou vědou. K tomu je třeba, aby byly dány základní
pojmy, které má dodávat fenomenologie. E. Husserl se stal jejím zakladatelem.
Rodný dům Edmunda Husserla v Prostějově byl zbořen počátkem roku 1959.
V belgickém městě Lovani (Leuven) najdeme Husserlův archiv.
Matyáš (Matěj) Rejsek (asi 1445 v Prostějově – 1.7.1506 v Kutné Hoře)
Prvního vzdělání se Rejskovi dostalo v Prostějově na městské škole, bývalé řeholnické
škole v klášteře augustiniánů. Když se občané Prostějova stali vyznavači husitského učení,
vznikla v Prostějově místní bratrská škola. Prostějovská škola jistě dala dobré vzdělání i Matěji
Rejskovi, který se narodil s velkým nadáním – byl dovedný kameník a stavitel.
Původně byl bakalářem a správcem Týnské školy v Praze. Po vyučení se stal členem
kamenického cechu. Stal se výtečným dekoratérem.
Je jedním z hlavních představitelů české pozdní gotiky. Jeho dílo vyhovovalo bohatstvím
detailu, zejména ornamentikou, vkusu bohatých měšťanů. K jeho hlavním dílům patří vyzdobení
Prašné brány, baldachýn v Týnském chrámu, účast na stavbě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře
(dokončil triforium a postavil kněžiště), podíl na stavbě Kamenného domu, královského
letohrádku a kašny. Jeho prací je také 60 oken s různými kamenickými fiálami, liliemi a
růžicemi.
42
Na pravé straně budovy prostějovské radnice je umístěn jeho reliéf, který je dílem
prostějovského sochaře Jana Třísky. Byl odhalen roku 1949 při příležitosti 500. výročí Rejskova
narození.
Edvard Valenta (22.1.1901 v Prostějově – 21.8.1978 v Praze)
64
Studia ukončil na zdejší reálce maturitou roku 1918. Pak nastoupil na místo redaktora
v Lidových novinách v Brně, kde pracoval 20 let. Vedle článků, reportáží a povídek vydal roku
1923 spolu s malířem Ondřejem Sekorou knížku dětských veršů ”Voříškova dobrodružství” a o
něco později sbírku básní ”Zrána” (1926).
64
Kolektiv autorů. Prostějov (dějiny města) 2. Těšínská tiskárna, a.s.: 1999, Město Prostějov. s. 233.
Edvard Valenta (1901-1978)
43
Popularitu dosáhl knížkou ”Třicet let na zlatém severu,” v níž spolu s Bedřichem
Golombkem zpracoval životní zkušenosti českého náčelníka Eskymáků Jana Welzla. Roku 1930
vyšla v podobné spolupráci další kniha ”Po stopách polárních pokladů.” Obě knihy byly
přeloženy do mnoha cizích jazyků. Valentova spolupráce s Welzlem a Golombkem pokračovala
a vyšly ještě ”Ledové povídky” (1931) a ”Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě.”
Edvard Valenta psal také lyriku: ”Trh před sv. Mikulášem” (1932), ”Několik let” (1934),
”Návrat” (1935).
Novinářské zaměstnání ho zavedlo na cesty do Afriky, Severní a Jižní Ameriky, Kanady
a západní Indie. Zkušenosti z těchto cest zpracoval do knihy povídek ”Lidé, které jsem potkal
cestou” (1938). Roku 1941 vyšla kniha pro mládež ”Strýček Eskymák.” Roku 1943 vyšly
”Druhé housle”, román o cestovateli Emilu Holubovi.
Po osvobození v květnu 1945 začal opět pracovat ve Svobodných novinách, bývalých
Lidových novinách, jako kulturní redaktor. Současně byl redaktorem týdeníku Dnešek. Roku
1946 vyšla jeho kniha ”Kouty srdce a světa” a roku 1947 cestopis ”Světem pro nic za nic.”
Největší pozornost čtenářů i literární kritiky na sebe soustředil jeho román ”Jdi za
zeleným světlem” (1956). Dílo se objevilo až po delší spisovatelově odmlce. Roku 1970 vyšla
Valentova kniha ”Život samé psaní,” v níž vzpomíná na svá prostějovská dětská léta, na školu,
přátele, první lásky a svá učednická léta v Lidových novinách.
Jiří Wolker (29. 3. 1900 - 3. 1. 1924)
44
Narodil se jako syn bankovního úředníka v prostějovské patricijské rodině. Vyrůstal v
prostředí rodinné pohody a blahobytu, byl členem Junáka a cvičil v Sokole, prázdniny trávil u
babičky na Svatém Kopečku u Olomouce. Po maturitě na gymnáziu studoval od roku 1919 v
Praze práva a rok navštěvoval na filosofické fakultě přednášky F. X. Šaldy a Z. Nejedlého.
Horlivě se účastnil pražského literárního ruchu (nejbližšími přáteli byli Z. Kalista, K. Biebl a
Antonín Matěj Píša), v letech 1922-23 byl významným členem uměleckého sdružení Devětsil. V
dubnu 1923 u něho byla zjištěna tuberkulóza, v červnu odjel do sanatoria v Tatranské Poliance,
odkud ho tři dny před smrtí převezli do Prostějova.
Jiří Wolker byl jedním z nejvýraznějších a nejtalentovanějších českých básníků generace,
která vstoupila do literatury na počátku 20. let. Wolker se postavil do čela tzv. proletářské
poezie, která navazuje na tradice české veršované epiky, tj. na Nerudu, Bezruče, Dyka a hlavně
Erbena.
Jeho nejznámějšími díly jsou sbírky „Host do domu“ (1921) a „Těžká hodina“ (1922).65
Jan Vyhlídal (1861-1937)
66
Hanácký spisovatel, duchovní, etnograf, národopisný sběratel. Narodil se 27. 4. 1861
v Hluchově nedaleko Prostějova. Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde byl roku
1886 také vysvěcen na kněze. Působil ve Velké na Moravském Slovácku, v Jaktaři u Opavy, v
Dobromělicích, v Hulíně, v Lobodicích u Tovačova, ve Švábenicích či ve Vyškově.
65
66
http://www.mestopv.cz/showdoc.do?docid=327#Vladimír%20Ambros
http://www.vyskov-mesto.cz/osobnosti/vyhlidal.asp
45
Během celého života se usilovně věnoval národopisnému studiu i praktické péči o folklór
(například v roce 1906 založil školu národního vyšívání v Lobodicích, aby se udržela tradiční
vyšívací technika). Své národopisné zájmy a lidovou slovesnost, kterou sesbíral, uložil do více
než 20 svazků knih - ty zahrnují i četná beletristická díla, zejména humoristické povídky, v nichž
vykreslil život na hanáckém a slezském venkově (například Dochtorské povídky, Slezská svatba,
Z hanáckých dědin a měst, Rok na Hané, Veselé obrázky z Hané aj.). Napsal celou řadu
národopisných článků do Časopisu vlasteneckého Muzea (Príspěvek ku poznání kroje a vyšívání
slováckého) do Osvěty (Zapomenutý český kout), do Časopisu moravského muzea zemského
(Knížka lékařská od Nového Města z roku 1780). Psal také do různých kalendářů a jiných
časopisů, v nichž seznamoval české obyvatele se slezskými poměry. Založil spolek pro zakládání
a udržování knihoven ve Slezsku a jeho nákladem byla vydána Slezská čítanka.
Jan Vyhlídal zemřel 18. 6. 1937 ve Vyškově.67
Josef Mánes (* 12. 5. 1820 Praha, + 9. 12. 1871 tamtéž)
„Jeden z největších evropských umělců své doby, pro nás navíc malíř bytostně národní.
Umělec, ke kterému se bez výjimky hlásily všechny generace výtvarníků moderního českého
umění.
Josef Mánes pocházel z rozvětvené malířské rodiny. K významným umělcům patřil jeho
otec Antonín, strýc Václav, mladší bratr Quido i sestra Amálie. Základy získal u svého otce, ve
studiích pak pokračoval na pražské Akademii u profesora Tkadlíka. Roku 1844 odjel Mánes do
Mnichova, tehdy významného centra evropského malířství, a setrval tu takřka tři roky bez
jakékoli hmotné podpory z domova.
Po návratu byly životní osudy umělce po dvě desítiletí spojeny s přízní hraběte Bedřicha
Sylva-Tarouca, na jehož zámku Čechy pod Kosířem na Hané po dlouhá období pobýval. Odtud
67
http://www.vyskov-mesto.cz/osobnosti/vyhlidal.asp
46
také podnikal své národopisné poutě po Moravě, Slovensku i Polsku, kde čerpal inspiraci v
lidových krojích a slovanském koloritu.
Živě se účastnil národního společenského dění jako činitel Umělecké besedy, navrhl
sokolský kroj a prapory pro pražský Sokol a četné zpěvácké i čtenářské vlastenecké spolky.
Z Mánesova díla nelze opomenout ilustrace k Rukopisům, výtvarnou výzdobu
staroměstského orloje a snad nejslavnější jeho portrét Josefína z roku 1855.
Roku 1867 se Mánes vypravil do Ruska, o tři roky později pak i do vytoužené Itálie.
Postupující duševní choroba malířova však tuto cestu zabarvila již tragicky.
Mánesovi současníci přijímali jeho dílo chladně a s nepochopením. To mělo samozřejmě
tíživý dopad i na jeho hmotnou situaci. A přece dosáhl Mánes ve výtvarném umění stejných
výšin jako ostatní buditelé v jiných oblastech vědy a kultury.
Význam osobnosti Josefa Mánesa pro české malířství je nedocenitelný. Překlenul svou
tvůrčí silou obrovskou propast času - vždyť posledními českými malíři evropského formátu před
ním byli barokní mistři Škréta a Brandl - a uvedl české výtvarné umění opět na přední místo.“68
69
68
69
http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=5&name=M%C1NES+JOSEF
Kolektiv autorů. Prostějov (dějiny města) 2. Těšínská tiskárna, a.s.: 1999, Město Prostějov.s. 241
Josef Mánes, Líbánky na Hané,litografie
47
Z Prostějova pochází také několik dalších známých osobností, jsou to například:
-
Věra Chytilová - producentka výborných českých filmů
-
Milena Dvorská a Ladislav Županič - populární čeští herci
-
Robert Změlík - olympijský vítěz
2.4.2
Památky
„Náměstí T. G. Masaryka
Nálezy keramiky z doby kolonizace i pozdější urbanistický vývoj města svědčí o tom, že
v prostoru nynějšího náměstí T. G. Masaryka leželo centrum trhové vsi, která se vyvíjela od
poloviny 13. století.
Výstavná průčelí domů pocházejí převážně z 19. nebo z počátku 20. století.
Od roku 1932 má náměstí parkovou úpravu s lavičkami a záhony. Do této úpravy byl včleněn
také mariánský sloup z roku 1714, stojící v blízkosti staré radnice (dnešní Muzeum
Prostějovska). Sochu Panny Marie jako Matky Božské Milosti věnoval městu význačný advokát
Karel Schllenberger, který pracoval ve službách knížat z Lichtenštejna.“70
70
http://www.mestopv.cz/cz/turista/o_meste/pamatky/pametihodnosti/pametihodnosti.html
48
Dům U měsíčka (č. 5)
zdobí ve štítu domu mozaika Panny Marie Immaculaty z roku 1933. Mozaika byla
navržená Janem Köhlerem.
Lékárna U černého orla (č. 6)
Fasáda domu se sdruženými, obloukově ukončenými okny pochází z období historismu
poloviny 19. století. Štuková výzdoba klenby obchodní místnosti pochází z doby jejího založení.
Ábelův dům (č. 8)
Tato stavba vznikla roku 1850 spojením dvou starších domů, kdy také získala svou
pozdně klasicistní fasádu i schodiště s litinovým prutovým zábradlím nesoucím iniciály JA a
letopočet 1850. V současnosti můžeme spatřit výraznou úpravu průjezdu ve stylu tzv. moderny.
„Dům Jana Pavláta z Olšan (č. 11)
Připomíná drobného šlechtice, který po svém povýšení na rytíře roku 1536 provedl
pozdně gotickou přestavbu celého domu, z níž se ale po další přestavbě roku 1893 zachoval
pouze přízemní mázhaus, zaklenutý šesti poli křížové žebrové klenby, která spočívá na
polygonálních pilířích. Na klenebních svornících nacházíme heraldické štíty se znaky Jana
Pavláta z Olšan, Pernštejnů a jiných. Dům se nazývá též U Rocha podle barokní sochy sv.
Rocha, umístěné ve výklenku v průčelí 1. patra na paměť italského kupce Rocha Prestinariho,
majitele domu od roku 1718.“71
Dům č. 12
S novorenesanční fasádou. V jeho výklenku se nachází socha sv. Markéty (s dráčkem).
Pozdně gotický portál v pravé stěně průjezdu má svůj původ v době kolem roku 1500. Klenba
71
49
průjezdu byla dokonce vícekrát měněna. Půdní vestavbou mezi lety 1993 – 94 byly vytvořeny
místnosti kanceláří pro městský úřad.
„Nová radnice
Plány na výstavbu vypracoval v letech 1909 – 11 Karel Hugo Kepka, profesor německé
techniky v Brně. Stavba byla uskutečněna v letech 1911 – 14 pod vedením Rudolfa Konečného a
Josefa Nedělníka. Sochařské práce provedl Josef Bernauer (podle modelů Čeňka Vosmíka),
štukatérské Vladimír Pleský, umělecké práce v kovu Vulkania, nábytek dodal Robert Kořalka –
vesměs místní síly, což odpovídalo záměrům městského zastupitelstva. Bohatá dekorace se
soustřeďuje kolem hlavního schodiště a reprezentačních prostor v 1. a 2. patře. Stěny vynikají
rozmanitým architektonickým členěním a jsou obloženy dřevem, torgamentem či umělým
mramorem, krby jsou zhotoveny z kararského mramoru, stropy se člení do kazet, bohatá
dekorativní malba pokrývá omítky i štukové články. Zasedací sál městského zastupitelstva v 2.
patře se na průčelí promítá předsazeným balkónem, třemi vysokými okny a střešním štítem.
Masivní věž s měděnou kupolí a s orlojem měla podle původní představy stát uprostřed hlavního
průčelí. Plánované pravé křídlo však nebylo doplněno, protože se nepodařilo vykoupit pozemek
sousedního domu."72
72
50
Budova bývalé Živnostenské banky (č. 17)
Byla navržena architektem Osvaldem Polívkou z Prahy. Reliéfní oblouky kolem výkladů
jsou protaženy do tzv. oslích hřbetů, které byly převzaty z období pozdní gotiky.
Rohový Nový dům (č. 18)
Byl postaven v 18. století. Má tzv. mansardovou střechu a uvnitř klášterní klenby. Jeho
fasáda získala roku 1818 biedermeierovskou tvář.
Dům U pošty (č. 20)
Je významný svým pozdně barokním portálem, který nese znak c.k. pošty.
Dům U zlaté studny (č. 21)
Se pyšní keramickým domovním znamením Jana Köhlera z roku 1936. Bylo vsazeno do
upraveného štítu raně barokního portálu z pískovce z roku 1666. Reliéfní výzdobou portálu jsou
vázy s květinami na dřících obou pilířků a rozety na jeho vnitřním oblouku.
Dům U sv. Antonína (č. 22)
Rodný dům básníka Jiřího Wolkera, prostějovského rodáka. Umělce připomíná pamětní
deska od sochaře Jana Třísky z roku 1966.
Onšův dům (č. 24)
Přitahuje pozornost kolemjdoucích především svým renesančním portálem. Onšův dům
byl jako první dům na náměstí zvýšen o druhé patro roku 1854.
51
Dům U tří veverek (č. 27)
Je postaven na ploše dvou gotických parcel. V průjezdu si dokonce můžeme všimnout
zachovalé renesanční klenby.
Dům U bílé labutě (č. 28)
Dům se pyšní reliéfním znamením z počátku 19. století. Dům byl často přestavován,
nejvýrazněji však v letech 1898 a 1907.
„Stará radnice (Muzeum Prostějovska)
73
Svému původnímu účelu sloužila do roku 1850, v letech 1903 – 1908 byla upravena pro
potřeby městského muzea. Budova byla stavěna patrně od roku 1521 asi do roku 1539. Severní
průčelí staré radnice je završené rovnou atikou s renesančními takzvanými vlaštovčími ocasy,
které byly obnoveny v roce 1924. Široká schodišťová arkáda byla přistavěna až v letech 1697 –
99. Při barokní úpravě byla také řada místností nově zaklenuta. Dispoziční rozvrh budovy se
však výrazněji nezměnil. Honosné 1. patro radnice bylo určeno pro zasedací síň a městské
úřadovny. V přízemí byla v zadní části zbrojnice a další skladovací prostory, do náměstí pak
kotce s kupeckými krámky (většinou židovskými). Ty byly v provozu až do 50. let 20. století. 2.
73
Propagační materiál v knize: Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Přerov: Novina, 1941.
52
patro, osvětlené shora a skryté za původními slepými atikami, bylo v letech 1907 – 08
adaptováno pro výstavní sály muzea.“74
„Farní kostel Povýšení sv. Kříže a bývalý klášter augustiniánských kanovníků
Klášter byl založen v Prostějově v roce 1391 Petrem z Kravař. Kanovníci zde vystavěli
trojlodní kostel, zasvěcený Navštívení Panny Marie, a přilehlou budovu kláštera. Klášter byl ale
před rokem 1430 vypálen husity. V letech 1522 – 35 obnovila kostel městská obec pro
bohoslužby církve pod obojí. Bývalá kapitulní síň se po roce 1600 změnila na kapli Nejsvětější
Trojice. Roku 1622 předal Karel z Lichtenštejna faru do správy katolických duchovních. Po
požáru roku 1697 byl kostel ihned opraven a o rok později nově vysvěcen. Tehdy došlo k
zaklenutí lodi (předtím s plochým stropem) a dále byl upraven hlavní vstup ze severní strany od
fary. Kostelní věž dostala svou dvojitou barokní báň v letech 1725 – 26 a roku 1893 byla
novobarokně upravena. Barokní výzdobu pak dále obohatil Karel Dostál – Lutinov, prostějovský
farář v letech 1904 – 23. Ke spolupráci získal výtvarníky Františka Bílka, Zdenu Vorlovou –
Vlčkovou, Pantaleona Jaroslava Majora a Jana Köhlera. (Unikátním dílem je cyklus Křížové
cesty od Františka Bílka z roku 1906, který je předlohou pro jeho pozdější realizaci v Kolíně.)“75
Bývalé židovské ghetto
Počátky židovské obce v Prostějově, druhé největší na Moravě, sahají k roku 1454, kdy
se židé, vypovězení z Olomouce i z ostatních královských měst, usazovali v poddanských
městech. Centrum prostějovského ghetta se nacházelo mezi bývalým augustiniánským klášterem
a jižní stranou městských hradeb.
74
75
53
„Zámek
Jan z Pernštejna si vybral Prostějov pro vybudování svého důstojného sídla. Čtyřkřídlý
zámek byl vystavěn do roku 1531. Stavitel Gaspar Cuneo, kameník a sochař Michael Kramer,
jeho tovaryš Stanislav Ludwig obohatili skromnější stavbu Jana z Pernštejna o nový portál,
okenní ostění a nádvorní arkády s reliéfní výzdobou. V roce 1643 byl však zámek vypleněn
švédským vojskem. Od té doby, kdy navíc zámek pozbyl svou funkci panského sídla, byl
udržován už jen provizorně, sloužil též jako sýpka, pro továrenskou výrobu, byty a tak dále.“76
„Národní dům
Na počátku 20. století prožíval Prostějov dobu rozkvětu. Nebyl jen čtvrtým největším
městem na Moravě, ale i největším moravským městem s českou správou, v jehož zastupitelstvu
měli již od roku 1892 převahu česky mluvící členové. Jako architekt byl vybrán Jan Kotěra,
profesor architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho plán byl v letech 1906 – 07
realizován stavitelem Otakarem Pokorným. Národní dům patří k nejlepším dílům Jana Kotěry a
české secese a moderny vůbec. Funkčně je stavba členěna na divadlo, spolkový dům a spojující
trakt s restaurací a velkým sálem.“77
76
77
54
„Klášter Milosrdných bratří
Peníze na výstavbu věnovala hraběnka Marie Anna z Lichtenštejna (rozená z Öttingu)
jako dar v případě uzdravení jejího syna Jana Nepomuka Karla z Lichtenštejna. Klášter získal
svou přetrvávající podobu po přestavbách v letech 1738 – 41 a 1750 – 55. Úkolem řádu
milosrdných bratří byla péče o chudé pacienty bez rozdílu konfese (vyznání). Klášterní dvůr
s křížovou chodbou uzavírá na západní straně kostel sv. Jana Nepomuckého, postavený
v letech 1750 – 55. Na jeho náročném vybavení (9 oltářů, kazatelna, oratoře v kněžišti atd.) a
výzdobě se pracovalo do roku 1770. Vnitřek kostela je názornou ukázkou pozdního baroka.“78
Pomník “Jeden z nás”
připomíná tragickou událost 26. 4. 1917, kdy vojáci Olomouckého pluku stříleli do lidí,
kteří demonstrovali proti hladu. Postava dělníka je dílem Jana Třísky z roku 1933. Pomník je
umístěn na náměstí Padlých hrdinů.
Farní kostel sv. Petra a Pavla
byl barokně přestavěn v letech 1728 – 31. Chrám byl opět povýšen na farní kostel roku
1938 a předán do správy řádu salvatoriánů. Vybavení interiéru kostela je ze 30. let 18. století a
z pozdější doby (např. sousoší Poslední večeře Páně od Ondřeje Zahnera z Olomouce).
Kostel sv. Cyrila a Metoděje a bývalý kapucínský klášter
Kapucíni zde roku 1756 založili hospic a kapli svaté Barbory, který byl v roce 1764
povýšen na klášter a kaple rozšířena na kostel. Císař Josef II. dal klášter po 20 letech zrušit. Na
začátku 20. století byl kostel novobarokně přestavěn a roku 1906 nově zasvěcen slovanským
věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi.
78
55
Městský hřbitov
Byl vybudován v roce 1900. Areál hřbitova má parkovou úpravu s mnoha druhy stromů a
keřů.79
2.4.3
Folkloristika
80
„Pevná víra v našich srdcích je opřena o Boha, neboť také lidová kultura, ať již hmotná
nebo duchovní, vyvěrá z nejčistších zřídel křesťanského učení. Zbožnost hanáckého lidu a celý
79
80
http://www.prostejov.cz/pvaokoli/homepage.asp
Národopisná mapa Hané Tomáše Kutníma (po roce 1805)
56
jeho život je opřen o jasnou pochodeň duchovních sil katolického baroka, jehož lesk padal i na
lid a v němž žil ještě i v minulém století.“81
Prostějov leží na Hané, která je významnou národopisnou oblastí, jež se značně podílela
na formování moravské lidové kultury. Město Prostějov bylo proslulé svými obilními trhy a
koncem 18. století tak bylo symbolicky nazýváno „hlavním městem Hané“.
V 19. století působil na zámku v Čechách pod Kosířem malíř Josef Mánes. Inspiraci pro
svá známá díla nacházel právě ve zdejším kraji, kdy maloval především lidové kroje. Mánesovy
práce jsou významné nejen z hlediska uměleckého, ale i etnografického.
Se změnou životního stylu a nástupem industrializace ve druhé polovině 19. století stará
Haná pomalu mizí. Lidé odkládají tradiční kroje, mění se i nároky na bydlení. Povědomí o
hanáckém kroji, zvycích a obyčejích, písních a tancích zůstává však nadále v paměti obyvatel
kraje a stává se součástí kulturního dědictví, které je dále různými formami dodnes udržováno a
rozvíjeno.82
2.4.3.1 Tradice a zvyky
„Evropská kultura, evropské myšlení a vlastně celá evropská civilizace jsou těsně spjaty
s křesťanstvím.“83
Víra ovlivňovala dějiny, vývoj národa, její dosah však spatřujeme i ve významu
regionálním. Každá církev (ať už katolická, židovská či jiná) přinášela do života lidu své
specifické prvky. Ty se viditelně odrážejí v lidovém folklóru, tradicích a zvycích.
Pohanská kultura je však ve folkloristice také hojně zastoupena. Její kořeny nalezneme
v nejrůznějších pověrách, zaříkávadlech atd.
Do dnešních dnů se mnoho tradičních zvyků nedochovalo. Jejich sociální i psychologický
význam se pomalu vytrácel. Tento jev souvisí s trendem moderní doby, sekularizací společnosti,
81
82
83
Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Novina,1941 Přerov, Novina, 1941. s.11.
Vondruška V.. Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991. s. 2.
57
jež je také zčásti výsledkem socialismu. V totalitním režimu nebyly tradice národa, natož potom
regionu příliš podporovány. Obzvláště pak byly vyhlazovány ty, které vycházely z křesťanské
tradice. Pro příklad uveďme nejběžnější vánoční zvyk, nadělování dárků. Tradičního, leč
politicky nepohodlného Ježíška nahradil Děda Mráz. Zpívání tradičních vánočních koled také
nebylo politicky korektní.
Dnes již žijeme v jiné době a záleží jen na pedagogovi, jakým způsobem dětem otázku
světových náboženství vysvětlí. V této oblasti může být učiteli dobrým pomocníkem
multikulturní výchova.
Nový rok
Podle pořekadla „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ se lidé na Hané snaží tento den
prožít tak, aby se pokud možno vyhnuli práci. Na Nový rok, stejně jako na Silvestra, nesmí viset
na šňůře prádlo, přineslo by to neštěstí. V tento den se zbavujeme přebytečných věcí, zavazely
by celý rok. K obědu si nedáme žádnou drůbež, protože by nám uletělo štěstí. Raději sníme talíř
čočkové polévky, aby se nás po celý rok držely peníze.
Tři králové
6. ledna, liturgicky ještě v době vánoční, chodí děti na koledu. Svěcenou křídou píší na
dveře domů, které navštívily, písmena K+M+B a příslušný rok (někdy se objevuje i varianta
C+M+B, která má svůj původ v latině). Jsou to též počáteční písmena slov „Christus mansionem
benedicat“- Kristus ať žehná tomuto obydlí. K = Kašpar, M = Melichar, B = Baltazar. Tato
jména patří třem králům, kteří vedeni kometou putovali do Betléma poklonit se narozenému
Ježíškovi. Děti při koledě zpívají píseň „My tři králové jdeme k vám“ a většinou si vykoledují
drobné mince, cukroví nebo ovoce.
58
84
Hromnice
„Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Původně se nazýval
hypapanté, tj. setkání starce Simeona s Pánem, později Očišťování Panny Marie, dnešní liturgie
ho zná jako Uvedení Páně do chrámu.“ 85
V kostele se v tento den světí svíčky „hromničky“. Hromničky se v průběhu roku
rozsvěcují při bouřce, aby Bůh ochránil dům od zásahu bleskem. Hromničky se také dávají
zesnulým na hrob.
Světlo a oheň patřily od pradávna k symbolům spojeným s představou boje dobra a zla.
Svíce znamená v katolické liturgii „světlo k osvícení národů“, tedy Krista. Jejich svit měl vést
umírajícího na cestě do věčnosti.86
Hromnice (2. února) však také symbolizují konec zimy, brzký příchod jara a
prodlužování dne:
„Na Hromnice o hodino vice.“
„Na Hromnice mosi každé skřevan vrznót, ê debe měl zmrznót.“
Masopust
Masopustní tradice se dodržují především na „dědinách“. Tímto dnem se podle dávného
obyčeje ujímá vlády mladá chasa, aby mohla v bujarém veselí oslavit poslední dny před
84
85
86
59
nadcházejícím půstem. Starosta města předá „právo“ a mladí se pak starají o dodržování pořádku
v obci. Tradičním masopustním zvykem je „voděni medvěďa“. Průvod maškar (masopustní
obchůzka) se zastaví před každým domem a zve jeho obyvatele na večerní maškarní ples a
„pochováváni base.“ Paní domu maškarám většinou nabídne připravené cukroví a pán domu zase
něco ostřejšího „na vepáleni červa“. Maškary za pohoštění poděkují veselou písničkou, aby
rozesmáli „hospodářa ê panímámo.“87
Večer se obyvatelé sejdou na maškarním plese, který je pojat humorně, často i doplněn
scénkami místních divadelních ochotníků. Dlouholetou tradici mají masopustní oslavy například
v Pivíně. Na zdejší „ostatke“ (večerní ples) každoročně zavítá mnoho obyvatel nejen z Pivína,
ale i celého okresu.
V období od skončení Vánoc do doby postní se v našem regionu uskutečňují zabíjačky a
smaží masopustní koblihy.
Popelec
Popeleční středou začínalo již od 7. století dodržované čtyřicetidenní období půstu. Při
večerní mši v kostele dělá kněz věřícím na čelo znamení kříže popelem ze spálených svěcených
kočiček. Tento úkon dříve doprovázíval slovy: „Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se
obrátíš“.
Svěcený popel se sypal i na pole, aby zajistil hojnou úrodu. Popeleční středou začíná
postní doba, která trvá až do Velikonoc.
Půst
Doba postní měla význam nejen náboženský, ale i ryze praktický. Zásoby na zimu byly
již snědeny. Podle vědeckých studií je též pro lidský organismus prospěšné provést právě na jaře
očistnou nebo redukční dietu. Naši předkové tak předcházeli civilizačním chorobám a obezitě.
87
http://www.souborhana.wz.cz/masopust.htm
60
Půst se týkal nejen těla, ale i ducha. O postu se již nekonaly tancovačky, lidé místo zábavy
setrvávali doma a většinou se věnovali drobným domácím pracím nebo již připravovali jarní
polnohospodářské práce.
Postní doba je období čtyřicetidenního půstu, trvající od popeleční středy do Božího hodu
velikonočního. Z hlediska lidové víry jsou významné hlavně obyčeje konané o postních
nedělích:
1. neděle postní (Invocabit)
2. neděle postní (Reminiscere)
3. neděle postní (Oculi)
4. neděle postní (Laetare)
5. neděle postní (Judica)
Také „černá či smrtná neděla.“ O smrtné neděli dodržovali Hanáci zvyk vynášení smrti
(smrtky, Morany, Mořeny, Mařeny).
„Původ tohoto zvyku je třeba hledat již v pohanských dobách, kdy byl nejspíše spojen
s koncem zimy a počátkem jara. Figurka smrtky se obvykle zhotovovala z hadrů a slámy, často
měla bílou režnou košili, někdy velké korále z vyfouknutých vajíček, obličej pomalovaný
barvou.“88
Smrtka bývala velikosti lidské postavy (nebo i menší), naražená na dřevěné tyči. Chlapci
a dívky ji za zpěvu písní v průvodu odnesli k vodě, kam ji (někdy i zapálenou) hodili.
6. neděle postní (Palmarum)
Květná (palmová) neděle připomíná biblický příjezd Ježíše do Jeruzaléma. V tento den šli
věřící v průvodu obcí a v rukou drželi svěcené kočičky.
„Květná neděle nese název od květů, neboť přijíždějícího Krista vítali mnozí palmovými
ratolestmi. V krajích, kde rostou palmy, se na paměť světily palmové listy, u nás převzaly tuto
funkci větvičky jívy – „kočičky“ (klokoče, ratolesti). Se svěcenými kočičkami se prováděly
88
61
rozmanité praktiky, hraničící z hlediska církve až s pověrou. Posvěcené kočičky se zastrkovaly
za domácí kříž ve světnici, za svaté obrázky nad stolem, staré se pálily. Kočičky se také
zapichovaly na okraj pole k ochraně úrody.“89
Velikonoce
Poslední
týden
půstu
se
nazýval
pašijový
(velký,
svatý).
Velikonoce
jsou
nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Věřící si připomínají umučení a smrt Ježíše Krista, dále
jeho vzkříšení a nanebevstoupení.
O Velikonocích se pekly v hanáckých gruntech boží milosti a jidáše. Boží milosti byly
oblíbenou pochutinou, kterou hospodyňky připravovaly i pro jiné významné příležitosti a svátky.
Oslavy Velikonoc mají velmi starou tradici. Navazovaly na židovský svátek Pesach, který
je památkou vysvobození Židů z egyptského zajetí.
„Pesach připadal na den prvního jarního úplňku (podle židovského kalendáře 14.
Nisan).“90
Velikonoce jsou však pozůstatkem roku solárního (řízeného sluncem – slunovrat) a
lunárního (řízeného měsícem – úplněk), proto jsou svátkem pohyblivým. Již v minulosti bylo
obtížné stanovit datum pro oslavy Velikonoc. Rozcházely se kalendáře solární, lunární,
Gregoriánský i Juliánský. Navíc křesťané se chtěli termínem vyhnout židovskému Pesachu.
Sazometná středa
Lidově též škaredá. V tento den se ze stavení vymetaly saze z komína. Škaredá se nazývá
proto, že se v tento den škaredil Jidáš na Ježíše. Pověra hlásá, že kdo se bude tento den škaredit
(mračit), bude se škaredit po všechny středy v roce.
89
90
62
Zelený čtvrtek
V tento den si věřící připomínají poslední večeři Páně, kdy Ježíš myl nohy svých
učedníků. Tohoto dne je tato „scéna“ tradičně součástí mše svaté. Kostelní zvony na zelený
čtvrtek umlknou (až do vzkříšení – v sobotu v noci). Podle tradice „zvony odletijó do Řima.“
Místo kostelního zvonění chodily děti (většinou chlapci) klapat. Ke klapání sloužily
nejrůznější řehtačky a klapače (do ruky i na trakařích). Klapání dělalo velký hluk, říkalo se, že
děti „honijó Jidáša“.
Při mši na zelený čtvrtek se světí voda a oleje. Proto v tento den vykropil hospodář
stavení novou svěcenou vodou, aby zajistil Boží ochranu na celý rok.
Na zelený čtvrtek se musí jíst něco zeleného (nejlépe špenát), aby byl člověk celý rok
zdráv. Kuchařky s oblibou připravovaly špenát z mladých kopřiv.
Velký pátek
Ve 3 hodiny odpoledne má každý pokleknout na památku Kristovy smrti. Na Velký pátek
je přísný půst od masa, který trvá až do vzkříšení na bílou sobotu.
O Velkém pátku ochotníci a žáci školy předváděli pašijové hry (o umučení Krista).
Pašijové hry byly prováděny nejčastěji pod vedením učitele.
S Velkým pátkem je spojena i pověra o otvírání pokladů. Na Prostějovsku je takových
míst s poklady hned několik. Jedním z nich je Ježův hrad u Soběsuk. Další je pověst o zvonové
studni z Protivanova.
Na Velký pátek se nesmělo hýbat zemí, proto se nepracovalo na poli ani v sadu.
„Nesmělo se také prát prádlo; pradleny říkaly, že by ho místo do vody namáčely do
Kristovy krve.“91
91
63
Bílá sobota
V sobotu jdou věřící navštívit „boží hrob“ do kostela. Při noční mši (vigilii) světí světlo
(ohně), kterým se pak zapaluje paškál (velikonoční svíce). Na památku vzkříšení Krista se opět
rozezní kostelní zvony.
Boží hod velikonoční
Svěcení pokrmů – zvyk, který se zachovává dodnes, probíhá při ranní mši. Lidé přinesli
do kostela košík, který obsahoval mazanec, vajíčka a velikonočního beránka. Kněz po mši
pokrmy posvětil. Doma pak lidé jedno vajíčko rozdělili na tolik dílů, kolik jich bylo u stolu a
snědli. Stejně naložili i s mazancem a beránkem. Výběr těchto jídel měl praktický podtext. Jedná
se vesměs o jídla kalorická, avšak poměrně dobře stravitelná. Po dlouhém půstu bylo třeba tělo
pomalu připravit na vydatnější stravu.
Pondělí velikonoční
V pondělí se uskutečňoval mrskut. Muži a chlapci si nařezali vrbové proutí, ze kterého
splétali kocary (pomlázky) zdobené stuhami. Chlapci mrskali děvčata, aby neuschla a byla
zdravá po celý rok. Někdy chlapci polévali děvčata vodou, aby jim zůstala jejich krása a mládí.
Dívky mládencům na oplátku daly vajíčko (na Hané jsou tradiční kraslice polepované slámou) a
uvázaly novou stuhu na kocar.
Od pohanských dob bylo vajíčko symbolem života, oznamovalo i příchod jara. Hanácká
vajíčka byla dříve barvena jen cibulí (žlutohnědé zbarvení), od 19. století se však používala i
„pryzula,“ též „fryžulka,“ „březolka“ (odvar z brazilského, čili kampechového dřeva, dává
červenou barvu) nebo černá olšová kůra (dává černou barvu).
Zdobení bylo jednoduché včelím voskem (bílým, žlutým, červeným) na vajíčka červená
nebo černá. Starší vajíčka byla jednobarevná, barevná pocházejí z pozdější doby. Základ
barevných kraslic tvořilo šafránem obarvené žluté vajíčko, postupně přibýval vosk i červená a
nakonec černá barva kraslice. V závěru se vosk odstranil.
64
„Na Hané známe čtyři základní techniky: kresbu voskem, vyškrabováním, leptáním a
vykládáním slámou.“92
Vajíčko celé pokryté voskem se nazývalo „zabedněné.“
Vyškrabování je nejstarší technikou. Na červené nebo černé vajíčko se vyškrabují
ornamenty špičkou nože nebo břitvou.
„Nejpracnější technikou, oblíbenou na Plumlovsku, Konicku, částečně též na
Prostějovsku a Litovelsku je vykládání slámou.“93
Sláma se vybělí ve vápenné vodě. Odstraní se dřeň ze stébla, to se nařeže na kratší
kousky a nakonec se rozřeže podél. Natvrdo uvařené vajíčko se obarví na červeno. Ze slámy se
vystřihovaly drobné geometrické útvary, ty se potom lepily štětečkem a klovatinou na vejce tak,
aby tvořily věnečky, křížky, nápisy, hvězdičky nebo pásky.
Novodobé chemické leptání je nejjednodušší technikou. Na obarvené vajíčko se píše
perem namočeným v lučavce, která barvu vyleptá. Leptaná technika se na Hané ale uplatnila již
jen v malé míře.
Bílá neděle
„První neděle po Velikonocích se tak nazývá proto, že mnohde nosili toho dne
novokřtěnci naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního svatého
přijímání.“94
95
92
Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Novina,1941 Přerov, Novina, 1941. s. 346.
94
95
93
65
96
97
98
Filipojakubská noc
O filipskojakubské noci se „pálily čarodějnice“. Dalším zvykem bylo začátkem května
stavět „máj“. Ještě větší podívanou bylo pak jeho „kácení“. Máj byl zhotoven z břízy, na
poměrně vysokém kmenu. Korunu máje chlapci ozdobili stuhami. Máj vztyčovali obyčejně na
návsi. Sousední obce se předbíhaly, která bude mít vyšší máj. Chlapci museli máj hlídat (hlavně
96
97
98
Myška M., Přikryl B.. Prostějovsko ve fotografiích. Brno: Blok, 1985. s. 7. Hanácké kraslice a kocar.
66
v noci), aby jej rivalové ze sousední vsi neukradli. Okradení by pak sklidili posměch v okolních
obcích pro celý příští rok.
99
Svatodušní svátky
Tento svátek je lidově nazýván „letnice“. Křesťané slaví svátek seslání ducha svatého.
„Mezi Velikonocemi a Božím hodem svatodušním bylo šest nedělí:
1.
Průvodní – Quasimodogeniti
2.
Misericordia
3.
Jubilate
4.
Cantate
5.
Křížová – Rogate
6.
Exaudi“100
Letnice mají původ v judaismu. Židé si padesátý den po Velikonocích připomínají den,
kdy Mojžíš na hoře Sinaj obdržel od Boha desatero Božích přikázání.
Letnice také ovšem vycházejí z tradice předkřesťanských svátků. Pohanské obřady
spočívaly v obětech studánkám a zlým duchům.
99
100
67
Na jižní Moravě se o svatodušních svátcích uskutečňuje známá „jízda králů“. Na Hané se
ke svatodušním svátkům váže pořekadlo: „Na svaté duch do vody žbluch.“ Souvisí to s počasím,
které bývá touto dobou již slunné, vhodné na koupání v přírodě.
Svatý Medard
Svatý Medard byl biskupem ve Francii. Pranostika „Medardova kápě čtyřicet dní kape.“
s osudem světce nemá nic společného. Pranostika měla tradici i tady u nás na Hané. Pokud podle
pranostiky pršelo na svatého Medarda, mělo dále pršet dalších čtyřicet dní.
Prostějovské hody
V Prostějově mají hody dlouholetou tradici. Hody se v každé obci slaví podle svátku
místního kostela. Prostějovským hlavním kostelem je kostel Povýšení svatého Kříže. Oslavy
hodů tedy spadají na neděli před čtrnáctým zářím.
Slavnost Povýšení svatého kříže se původně odbývala na paměť vztyčení kříže při
svěcení Konstantinova kostela na Kalvárii (roku 335). Později nabyla významu upomínky na
opětovné získání Kristova kříže (nalezeného ve 4. století svatou Helenou, roku 614 ukořistěného
Peršany po dobytí Jeruzaléma) po vítězství východořímského císaře Heraklia nad Peršany roku
628.
Prostějovské hody byly vždy velkou slavností. Svým datem jsou spojeny s dožínkami.
Prostějov byl v minulosti vyhlášen svými obilními trhy. Na památku kostela i trhů je dodnes
v den hodů na náměstí uskutečňován tradiční jarmark, hospodyňky pečou hanácké koláče,
tradiční hanácký hodový oběd tvoří pečená husa nebo kachna, zelí a knedlíky.
Hody jsou v Prostějově pojaty především kulturně. Na náměstí každoročně se svým
programem vystoupí regionální folklórní soubory.
68
Svatý Martin
Svatý Martin byl voják. Protože měl dobré srdce, uťal kus svého pláště a daroval jej
zimou se třesoucímu chudákovi.
Svatého Martina bylo významné datum, ke kterému se sjednávala služba (buď začínala
nebo končila). Tento den také byly „martinské hody.“ Na svátečním stole nesměla chybět
tradiční „martinská husa,“ z jejích kostí se pak věštila zima. Měla-li husa kosti bílé, nastávající
zima měla být velmi tuhá. Podobné praktiky byly vázány k cibuli. Když měla hodně „sukének“,
následující zima měla být krutá.
Advent
„Advent znamená doslova „příchod“ a byl dobou očekávání příchodu Mesiáše na
svět.“101
Advent je rozdělen na čtyři adventní neděle. V době adventu dodnes lidé rozsvěcují
každou neděli svíce na adventním věnci. Advent je také postní dobou. Stejně jako před
Velikonocemi lidé dodržovali střídmost v jídle, pití a platil zákaz zábav, tance a zpěvu.
Svatá Barbora
Svatou Barboru nechal ve věži uvěznit její otec, aby ji uchránil před svody vnějšího
světa. Když u ní našel kříž, symbol křesťanství, rozhněval se a Barbora uprchla do hor. Otec ji
vypátral a předal soudci. Ten ji nechal pro její víru mučit. Mučení viděla žena jménem Julia
(Juliána), která také přiznala svou víru. V tom okamžiku se Barboře rány zacelily. Barboru
nechali mučit ještě ukrutněji. Nakonec jí setnul hlavu její otec, spolu s ní skonala i svatá Juliána.
Po vsi chodily v předvečer svátku „Barborky“ oděné do bílého roucha (symbol čistoty) a
obdarovávaly děti sladkostmi. Zlobivým ale hrozily metlou.
101
69
Dívky si na svatou Barboru uřezaly větvičku třešně a daly do vody. Podle tradice se ta
dívka do roka vdá, které do štědrého dne větvička „Barborka“ vykvete.
Svatý Mikuláš
Svatý Mikuláš, jeden z nejvýznamnějších světců východní církve, žil ve 4. století a byl
biskupem.
Štědrost svatého Mikuláše se odvozuje od legendy obdarování tří sester penězi, aby je
jejich otec pro své dluhy nemusel prodat do nevěstince. Svatý Mikuláš (Saint Nicolaus,
odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o Vánocích v Anglii, USA, Švédsku a dalších
zemích.
Od 14. století mikulášské maškary v Českých zemích obcházely domácnosti. Později se
obchůzka změnila na nadílku. Tradiční obchůzka s nadílkou probíhala takto: Do místnosti vběhlo
několik rozpustilých čertů, kteří naoko děsili mládež a děti. Zlobivce strkali do velkého pytle.
Pak do světnice vstoupil svatý Mikuláš v doprovodu andělů. Mikuláš měl oblečené mešní
roucho, na hlavě mitru a v ruce pozlacenou berlu (znaky biskupského úřadu). Rej čertů v tomto
okamžiku rázem utichl. Mikuláš porozprávěl s hospodářem, selkou i dětmi, jestli byly celý rok
hodné. Děti odříkaly krátkou modlitbičku, říkanku či písničku a Mikuláš je za jejich snahu
odměnil sladkostmi a ovocem. Hospodář vhodil drobné mince Mikuláši do pokladničky.
102
102
70
Svatá Lucie
Svatá Lucie byla ochránkyní před očními nemocemi. Podle legendy si vyrvala oči,
kterými okouzlila pohanského záletníka. Oči mu poslala na míse jako důkaz své pevné víry.
Na Moravě platil zákaz předení v tento den. Která selka by neposlechla, Lucie by jí
nadělila prázdná vřetena, která by selka musela obratem napříst. „Lucky,“ bíle oděné postavy
obcházely na svatou Lucii stavení, aby kontrolovaly, jestli se v domácnosti dnes nepřede nebo
nedere peří. Pokud ano, Lucky peří rozfoukaly a kužely s předivem odnesly. Lucky svůj příchod
ohlašovaly: „Do, do, noce opijo.“
Štědrý den
Štědrý den souvisel s Božím hodem vánočním, dnem narození Ježíška. Celý den platil
přísný půst. Kdo se dokonale postí, uvidí večer zlaté prasátko. Na štědrovečerní tabuli se objevila
ryba (symbol křesťanství). Jídla muselo být tolik, aby se všichni dosyta najedli a ještě zbylo –
bylo to zárukou hojnosti na příští rok. Před večeří se stolovníci pomodlili a děkovali za rok
uplynulý, současně prosili o to, aby se zase ve stejném složení u stolu sešli. Po večeři každý
rozkrojil jablko. Pokud jádřinec připomínal hvězdu, majitel se bude těšit pevnému zdraví celý
rok. Jestli mělo jablko jádřinec ve tvaru kříže, majitele čeká nemoc nebo i smrt. Červivé nebo
shnilé jádro ořechu také nevěstilo nic dobrého. Kousky večeře dostala i chasa a zvířectvo. Kosti
z kapra se zakopávaly k ovocným stromům, pro dobrou úrodu.
K dalším lidovým zvykům patřilo lití olova (věštění osudu z olověných kapek) nebo
házení střevícem. Dívky házely střevíc přes rameno ze sebe. Pokud jeho špička směřovala do
světnice, dívku ve světě nic nečeká. Ukazovala-li špička ven ze dveří, děvče se vdá.
Mladá děvčata byla zvědavá a chtěla se dozvědět, za koho se provdají. Večer dívky třásly
černým bezem: „Třeso, třeso bez, odkuď štěkne pes, tam muj milé dnes.“ a poslouchaly, ze
kterého stavení zaštěká pes jako první.
71
Další způsob, jak se dozvědět, jestli děvče požádá o ruku její milý bylo pouštění svíček
po vodě ve skořápce od ořechu. Jedna lodička představovala děvče, druhá jejího vyvoleného.
Když se svíčky přiblížily, svatba byla na dohled. Pokud lodičky pluly od sebe, ze svatby podle
pověry nic nebylo. Ženatí a vdané pouštěli lodičky po vodě, aby zjistili, jaká je čeká budoucnost.
Potopená lodička znamenala neštěstí.
Vánoční stromeček je poměrně mladá tradice. Lidé dříve stavěli jesličky (betlémy). Děti
dostaly drobné dárečky, většinou ovoce a sladkosti, oblečení. Kdo dostal boty, mohl chodit i do
školy. Do školy chodily děti jen v zimě, v létě musely pracovat na poli.
103
104
Svatý Silvestr
Svatý Silvestr byl papežem za vlády císaře Konstantina. Podle legendy chtěla císařova
matka Helena přivést svého křesťanského syna k židovství. Na jeho obranu se mezi Silvestrem a
rabíny strhla hádka, při níž Silvestr 11 rabínů překonal. Poslední, dvanáctý rabín, zabil býka, ale
neuměl ho opět oživit, což se křesťanu Silvestrovi podařilo. Dojatí rabíni i Helena se pak nechali
pokřtít.
Na Silvestra se nesmělo prát a sušit prádlo. Celá rodina se smála tomu, kdo na Silvestra
vstal z postele jako poslední. S přáním štěstí a zdraví do nového roku souvisí i vznik koledy „Dej
Bůh štěstí.“
103
104
72
2.4.3.2 Hanácký kroj
Jedním z nejmalebnějších krojů u nás je právě kroj hanácký, okázalý, bohatě zdobený
výšivkou a řasením. Jednou z mnoha variant hanáckého kroje byl kroj blaťácký, jehož stálá
podoba pochází z poloviny 19. století. Nosil se na Prostějovsku a pak od Tovačova až k Náměšti
na Hané, Litovli a Olomouci.
„Každý lidový kroj je závislý materiálem, ale i tvarem na podnebí a přírodních
podmínkách. Hanácký kroj nese proto všechny znaky kroje rovinného.“105
„Kroj má však také svou funkci náboženskou, sociální, mravní, ba má i význam
patrimoniální, neboť na každém panství je jinaký.“106
Hanáci oblékali kroje dvojího druhu. Všední na práci a sváteční do kostela nebo k jiným
významným příležitostem. Mezi všedním a svátečním krojem byl rozdíl v použitém materiálu a
zdobení. Všední kroje si lidé zhotovovali z podomácku utkaného plátna, které vybílili nebo
obarvili na modro či potiskli. Jemné bavlněné plátno na sváteční kroj však již Hanáci kupovali
ve městě. Vesty, kabátky a pláště se šily ze sukna, kožichy a kalhoty z kůže. Spodní prádlo
neznali, proto základem každého oděvu byla dlouhá košile. Sváteční košile byla většinou vyšitá
černě na límečcích (manžetách) rukávů, na stojatém límci a na náramcích, pod náprsenkou
nechybělo srdce. Na košili muži oblékali lajdík (vestu) a různé kabátky, většinou krátké,
přiléhavé do pasu. Podobného střihu byl i jiný druh kabátku, flanérka (flanér, špezl). Pracovní
gatě se šily z plátna. Gatě na svátek a na zimu však již byly zhotoveny z kůže. Koženice měly
přiléhavý střih a u kolen se utahovaly řemínky a darmovisy. Na bocích a kolem puntu byly
zdobeny barevnou výšivkou. Široký pás ke koženkám byl vyšívaný hedvábím, lážou (kovem)
nebo pavím brkem. Svátečně oblečený muž navíc nemohl postrádat vysoké černé holínky a
klobouk (člun) nebo kožešinovou čepici (aksamitka, sobolovice, vydrovka).
105
106
106
Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Přerov: Novina, 1941. s. 236.
Límeček k ženským rukávcům z Tovačovska
73
107
108
109
110
108
109
110
111
Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Přerov: Novina, 1941. Barevná příloha za s. 72. František Kalivoda: Kroj
Hanáků z okolí Olomouce. Litografie.
74
Ženský blaťácký kroj se vyznačoval krézlem (placákem, škrobeným krajkovým límcem).
„Límec byl součástí rukávců, jejichž spodní část byla k tělu upevněna vyšívaným
oplečím.“112
Rukávce byly obyčejně vyšity černým, smetanovým nebo bílým hedvábím. Lajdík
(živůtek), nejzdobnější část ženského kroje, se šil ze sukna černého i červeného, z květovaného
hedvábného damašku a brokátu (ornátový zlatohlav) a většinou byl ozdoben barevnou výšivkou,
stuhou paterkou, zlatými a stříbrnými krajkami a knoflíčky. V zimě oblékaly Hanačky různé
kabátky – flanélka, marinka, hrdiborka.
„Župánek (batan) byl černý kabátek s velkými faldy, zdobený paterkou a zlatou
portou.“113
Liščák nebo také korálek byl zimní kabátek podšitý kožešinou. Fěrtoch naopak plnil
funkci sukně. Šil se z tmavomodrého či černého plátna na všední den. Na svátek a svatbu se však
nosil fěrtoch bílý.
„Na fěrtoch se od předu vázal fěrtůšek (zástěra) se širokým límcem – bílý plátěný i
vyšívaný nebo potištěný, květovaný, v barvě dané roční dobou a církevními svátky.“114
V průběhu první poloviny 19. století se výrazně změnila pokrývka hlavy, neodmyslitelná
součást blaťáckého kroje. Hanačky přestaly nosit šátky a čepce a místo nich se vázaly bílé
vyšívané šaty a tištěné turecké šátky. Od 30. let 19. století se začaly nosit hunčovské (uničovské)
šátky a pak též červené lipské šátky (hladké, šlehané, kvítkované a další), které byly složitě
vázané. Na Prostějovsku se setkáváme s úvazem se širokými záušnicemi.
111
Grůzová L., Marek P., Peterka M.. Prostějov 1390 – 1990. Praha: Pressfoto ČTK, 1989. obr. 129.
112
113
114
75
115
Nevěsta na Hané měla na hlavě místo šátku „pantlék.“ Byla to válcovitá koruna ozdobená
zrcadélky, korálky, perličkami, umělými květinami a vzadu červenými stuhami. Její oděv, stejně
jako oblečení družiček, byl bílý. Navíc byla nevěsta zaoděna do úvodnice, vyšívané obřadní
plachty.
116
115
116
Vázání šátků. Krojová oblast: západ Stínava, východ Dřevohostice, sever
Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Přerov: Novina, 1941. T XIV
M. Gardavská: Strojení nevěsty. Akvarel.
76
Běžnou ženskou obuv tvořily nízké střevíce s koženou aplikací a mosaznou sponou, do
kterých Hanačky oblékaly bílé punčochy, v zimě černé nebo červené.
V ruce ženy nosily jako doplněk oděvu šátek, pro případ nepohody při cestě přes pole
pod paží svinutý obrus, jako dobová kabelka sloužil klebetník, vyrobený ze slámy.
117
118
119
117
118
119
Dětské hračky-Truhlička ze křtinské pouti z r. 1840, „féfarka“
Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Přerov: Novina, 1941. T XXVIII
Petr Pištělka: Hanácká svatba. Olej.
77
Stejně jako kroj pro dospělé i dětský kroj měl své náležitosti. Novorozeněti (na pohlaví
nezáleželo) rodiče oblékli dlouhou plátěnou košili (kytlici, bundu), na kterou v zimě navlékali
dlouhé modré nebo zelené (moldonové) kabátky. Na hlavě děti nosily čepičky.
„Košili říkali „kasanka,“ její vrchní část od krku po pás vypadala jako oplíčko na prsou
sešněrované.“120
Děti chodily takto oblékány až do svého pátého roku. Pak již děti oblékaly zmenšeniny
krojů pro dospělé. Dětské kroje však nebyly nikdy tak zdobné. K dětskému kroji nenáležela ani
obuv, děti chodily tedy bosy.
2.4.3.3 Bydlení a lidové stavitelství
Charakteristický prvek lidového stavitelství na Hané je jistě žudr. Byl to mohutný
přístavek k domu, situovaný před domovními dveřmi do návsi nebo ulice.
„Průčelní stěna žudru se otevírala klenutým vchodem ve spodní části zúženým, takže
nabyl hřibovitého tvaru. V bočních stěnách byla prolomena polokruhovitá okna, vytvářející
spolu se vstupem dojem jakéhosi loubí, otevřeného do tří stran.“121
Přízemí žudru bylo využíváno ke společenským účelům, naproti tomu patro sloužilo jako
komora nebo sýpka na obilí.
Výklenková plastika světce nebo obrázek žudr zdobily a zároveň měly domu přinést
ochranu před přírodními pohromami a nepřízní osudu.
„Střešní konstrukce žudru navazovala na krov obytného domu a byla zakončena
dřevěným nebo zděným štítem či valbou.“122
120
121
122
Bečák J. R.. Lidové umění na Hané. Novina,1941 Přerov, Novina, 1941. s. 217.
78
123
123
124
Josef Mánes, J. Jass, Žudry na hanácké vesnici
79
124

Studovna Charakteristika a historie regionu

Transkript

Podobné dokumenty