slovo redakce - kontrola samosprávy města

slovo redakce - kontrola samosprávy města

2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
6
13
SLOVO REDAKCE - KONTROLA SAMOSPRÁVY MĚSTA - ROZLOUČENÍ S BUŠTĚHRADEM - BUŠTĚHRAD NA VODĚ 2013 - BUŠTĚHRADSKÁ JEDNODENNÍ - EXKURZE V ČISTIČCE - Z BUŠTĚGALERIE - ZÁMECKÝ PARK - ZLATÁ STŘELA, OHLÉDNUTÍ ZA TÁBOREM SKAUTŮ - ZELEŇ A BUŠTĚHRAD - JAK JSEM NELETĚL, PROTOŽE ULETĚL - TÁBOROVÉ REQUIEM
- OTEVŘENÝ DOPIS PANU BOHUMÍRU BEDNÁŘOVI, ŘEDITELI ZUŠ BUŠTĚHRAD
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
ST R A N A
1
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
SLOVO REDAKCE
naše město bohaté kulturními aktivitami v rámci okresu Kladno,
Je konec prázdnin, začínají povin- vzhledem ke své velikosti a počtu
nosti i pro naše děti, které nastoupí obyvatel. Je dobře, že máme mezi sedo škol jako žáci a studenti. Pro vět- bou party ochotných dobrovolníků,
šinu z nich nic veselého. My v Buště- kteří většinou ve svém volném čase,
hradě se však již můžeme těšit z nově často za vlastní prostředky, vytvářejí
otevřeného zámeckého parku, který podmínky pro vznik takových aktije vítanou oázou klidu a odpočinku vit jako je Masopust, plesy, skautské
pro všechny návštěvníky.
tábory nebo poslední prvotina BušPrvní polovina roku ukázala, jak je těhrad na vodě a řada dalších akcí,
Milí čtenáři,
zejména z aktivit RC Buštěhradský
pelíšek.
Prázdniny končí, ale jejich konec
a začátek školního roku můžeme
zpestřit volnočasovou netradiční
aktivitou Buštěhradské jednodenní,
která proběhne v září. Více se dočtete o této akci OS Buštěhradské fórum
v samostatném článku v tomto čísle.
Redakce
Vaše finanční příspěvky na vydání Buštěhradských listů můžete posílat na číslo našeho bankovního účtu: 2200312227 / 2010. Potvrzení o předání daru vám na požádání vystaví občanské sdružení
Buštěhradské fórum.
Buštěhradské listy můžete také nalézt na www.bustehradskeforum.cz . V tištěné podobě do
vyčerpání zásob v Hotelu Buštěhrad, U Bečvářů nebo v knihovně.
ˇ NEVEŠLO
CO SE DO INFORMACÍ Z MEÚ
Kontrola na MěÚ – pokračování příběhu
V minulých BL
jsme se zmínili
o auditu a kontrolách, které proběhly na MěÚ, a
byli jsme zvědaví,
jak se k nim město
postaví. Zajímavé
bylo veřejné zasedání dne 26. 6. 2013, na kterém se
měl závěrečný audit, výsledky kontrol
i návrh nápravných opatření schválit
(u auditu nutno dle zákona do 30.6.).
Nastala však prekérní situace, neboť na zasedání nečekaně nebyla paní
Mrázková, takže se nepodařilo schválit zdaleka vše, co vedení města potřebovalo (mimochodem, mám uložený
e-mail z 20. 5., kdy jsem paní starostce
psala, proč ještě o výsledcích auditu
neinformovala zastupitele, a že není
dobré takto zásadní věci nechávat na
poslední chvíli!). Aby to napravilo,
vyhlásilo vedení města hned na druhý
den mimořádné zasedání, na kterém
však byla účast ještě mizernější, takže
zastupitelé, kteří tam dorazili, nebyli
usnášeníschopní a rozešli se s nepořízenou. Současně začali někteří občané,
kterým není zatěžko přečíst si zákon
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
o obcích, protestovat, že takto svolat
zasedání ze dne na den je protizákonné (oznámení o konání zasedání musí
být vyvěšeno alespoň týden dopředu),
a aby se tento v podstatě protiprávní
akt zamaskoval, začalo se tomu obratem říkat „pokračování zasedání z 26.
6.“ a bylo to takto posléze uvedeno i do
zápisu ze zasedání a na úřední desku.
Audiozáznam ze zasedání i e-mail zastupitelům, kterým město konání zasedání připomíná, však mluví jasně.
Doteď vedou někteří zastupitelé
a další občané s vedením města debatu, kdy žádají o uvedení této nepravdy
v zápise na pravou míru. Je to věc principu – není možné, aby kvůli tomu,
že vedení města nezná či překrucuje
zákony, byly dodatečně zahlazovány
jeho přehmaty a manipulována skutečnost (což se v zápisech stalo již několikrát). Kdyby totiž takto protiprávně svolané zasedání proběhlo, vše, co
by se na něm schválilo, by bylo stejně
neplatné. Vedení města pak učinilo
další pokus svolat veřejné zasedání na
31. 7. 2013, protože to však zastupitelům oznámilo pouze týden dopředu, a
to zrovna v době dovolených, opět se
nesešlo tolik členů zastupitelstva, aby
bylo usnášeníschopné, a šlo se domů.
Co se týká auditu a kontrol, přečetli
jsme si v červencovém Buštěhradském
zpravodaji komentář k nim od pana
místostarosty Oplta, který jsme slyšeli již předtím na zasedání. V podstatě
veškeré zjištěné nedostatky byly zbagatelizovány s tím, že většina má povahu
pouze formálních pochybení a nemají
fatální vliv na chod města, vše již bylo
napraveno či bude v nejbližší době.
S tímto komentářem si dovoluji nesouhlasit – některé nedostatky jsou možná
méně závažné, avšak některé považuji
za velmi zásadní, neboť nemají daleko
k totalitním praktikám (např. nepodávání informací členovi zastupitelstva,
snaha nezařadit do programu zasedání
„nevhodné“ návrhy apod.).
Některé nedostatky navíc stále ještě
nebyly napraveny. Například jsem požadovala náplně práce zaměstnanců
MěÚ – pan Oplt se sice zaklíná Úřadem pro ochranu osobních údajů, jenže tohle žádné osobní údaje nejsou.
Formulace, že p. Javorčeková „…žádala o předložení některých dokumentů
města a z důvodů nevyjasnění si vzájemných postojů považovala prodlení
za neodůvodněné“, je nemravná snaST R A N A
2
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ha o manipulaci čtenáře – lhůta pro
poskytování informací je jasně daná
zákonem (30 dnů) a vzájemné postoje
máme naprosto vyjasněné. Paní starostka moc dobře ví, co chci, proč to
chci, a kdyby bylo v té věci všechno
v pořádku, jistě by netrvalo (nyní už)
déle než pět měsíců mi ty informace
poskytnout. V době, kdy píšu tento článek, je ještě stále nemám – na posledním zasedání mi bylo sděleno, že paní
starostka netušila, že to chci písemně
(sice jsem ty papíry viděla, ale nemám
fotografickou paměť, a mám hloupý
mobil za pár stovek, který neumí fotit),
a když jsem tedy polopaticky napsala
žádost, že to chci oxeroxované nebo
naskenované, tak mi bylo pro změnu
řečeno, že je moc práce kolem přebírání
stavby na zámku, a že to dostanu další
pondělí. Zkrátka taktika protahovat to
co nejvíc, dělat všemožné obstrukce,
abychom se udrželi u moci co nejdéle!
Třeba to doklepeme až do dalších voleb, než praskne nějaký malér!
Obecně se mi nelíbí především snaha
problémy zamést pod koberec a tvářit
se, že na městě je vše v nejlepším pořádku. Nezaznamenala jsem – snad od
počátku trvání tohoto zastupitelstva
– že by někdo z vedení města přiznal
nějakou chybu, někomu se za něco
omluvil, apod. Vždy je zde snaha se
z problému nějak vyvléci, vymluvit,
nepříjemné věci zamluvit, odvést pozornost, shodit zodpovědnost na někoho jiného, případně ho řádně znectít,
ať už je to bývalý starosta či zastupitelstvo obecně (ve kterém však byli čtyři
ze současných zastupitelů!), bývalý zaměstnanec, kraj či jiná instituce, nebo
třeba paní účetní (na kterou se svedou
i věci, které neudělala paní starostka,
a za mnohaleté dobré služby městu se
vyhodí tím nejdrsnějším způsobem,
když se předtím nabrali noví loajální
zaměstnanci).
Případně se občan dozví, že na problému „se pracuje“, aby se za půl roku
nebo za rok zjistilo, že „se neudělalo“
vůbec nic, načež se řekne, že „už se
opravdu musí urychleně něco udělat“,
a další rok se nedělá zase nic. To jsou
ovšem stejné postupy jako ve vysoké
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
politice, zřejmě je to něco obecně lidského, takže se vlastně není čemu divit.
Když pak všechny argumenty dojdou,
přijde řada na hořekování, jak přeci
všichni bydlíme v jednom městě a měli
bychom se snažit táhnout za jeden
provaz, a ne si „okopávat kotníky“…
problém je, že táhnout za jeden provaz
se smí pouze tím směrem, kam chce
táhnout vedení města, a nikdy jinak.
Jenže když chci s někým doopravdy
spolupracovat, musím vést dialog, a ne
monolog. Musím být připraven přijmout i jiné názory. Musím motivovat
a ocenit schopné a aktivní lidi, využít
jejich potenciál, nikoliv jim házet klacky pod nohy, dokud je totálně neznechutím. A především musím dodržovat zákony, jinak se pak nesmím divit,
když mě bude někdo kritizovat.
K případu pokuty 36 000,- Kč ze
Státního oblastního archivu jsme se
v BZ dočetli, že pochybení města vlastně nebylo tak zlé, vlastně jsme na tom
ještě dobře, protože jsme mohli dostat
pokutu až 200 000,- Kč, a v prohlášení města k oné záležitosti stojí, že paní
starostka za to nemůže, neboť se jedná
o pochybení z dob minulých (kdy byla
také starostkou, pozn. D. J.), ale přesto
pokutu kupodivu zaplatí ze svého. To
je pro mě snad jediná pozitivní zpráva (jestli se to tedy opravdu stane).
Zdá se, že paní starostka a pan místostarosta ještě nepochopili, že řídit a
spravovat několikatisícové město není
hra, že jsou tady především pro občany, z jejichž daní jsou placeni, že s jejich
funkcemi je spojená velká zodpovědnost, a že nelze stále dokola omlouvat
svou neschopnost svalováním chyb a
zodpovědnosti na druhé.
P.S.: Abych nezapomněla, další, či
vlastně tou hlavní pozitivní zprávou
je samozřejmě to, že se konečně pro
veřejnost otevřel zámecký park (po
tři čtvrtě roku trvajících prostojích).
Méně pozitivní je však skutečnost, že
se v parku skoro nic nesmí, například
ani jezdit na kole, koloběžce a kolečkových bruslích – a bude asi velmi těžké to vysvětlovat dětem a jejich rodičům, protože dokonalý povrch cesty je
k tomu jako stvořený. Neodpustím si
poznámku, že všichni „nekalí živlové“,
kterých se vedení města tak obává, aby
neplundrovali park, se na provozní řád
zvysoka vykašlou, a zákazy postihnou
pouze normální slušné lidi.
DJ
Zasedání, která se nekonala
Poprvé od doby,
co zasedá na veřejných zasedáních (VZ) městské
zastupitelstvo, došlo letos v létě ke
dvěma zasedáním,
která nemohla být
zahájena vzhledem k tomu, že nebyla
usnášeníschopná.
27. 6., den po řádném zasedání
městského zastupitelstva (MZ), se
konalo narychlo oznámené VZ jako
mimořádné zasedání zastupitelstva,
kde bylo bodem programu schválení
závěrečného účtu města za rok 2012.
MZ tak mělo schválit hospodaření
města za rok 2012. Přítomni však byli
pouze 4 zastupitelé. Zasedání tak bylo
rozpuštěno.
Závěrečný účet města měl být projednán do konce června. Pikantní na celé
záležitosti je okolnost, že se tento bod
projednával těsně před koncem dané
lhůty, a protože na řádném VZ dne
26. června nebyl odhlasován, rychle
se usneslo o konání mimořádného zasedání na druhý den. Bohužel se tím
porušil další zákon, který stanovuje
minimální oznamovací povinnost pro
svolání takového zasedání delší než
ze dne na den, jako v tomto případě.
Řádně svolané zasedání 31. července mělo stejný průběh jako mimořádné zasedání z června. Muselo být rovněž rozpuštěno, protože byli přítomni
opět jen 4 zastupitelé.
(Ze zasedání dne 26. 7. stojí ještě za
zmínku informace o schválení jednoho nového pracovního místa do technických služeb města, aby se zkvalitnila organizace práce a efektivita její
činnosti. A dále schválení uzavření
pojistné smlouvy s Kooperativou na
západní část zámku.)
JJ
ST R A N A
3
2012 cislo 0
Rozloučení s Buštěhradem
Vážení čtenáři Buštěhradských listů,
dovolte mi, abych se s vámi v závěru svého sedmiletého působení
v buštěhradské škole rozloučila a
krátkým ohlédnutím vás seznámila s tím, jak se mi podařilo naplnit
dlouhodobou vizi, se kterou jsem na
tuto školu nastoupila.
V době svého nástupu jsem před
sebou měla dobu maximálně osmi
let do odchodu do důchodu. Během
této doby jsem hodlala uvést do života maximum zkušeností, které jsem
v průběhu svého profesního života ve
školství získala. Záměrně se nevracím
k hodnocení svého předchůdce, protože za každého hovoří výsledky jeho
práce bez ohledu na to, co udělal nebo
neudělal jeho předchůdce.
Moje kroky směřovaly do několika
oblastí:
–
výchovně vzdělávací (změna
klimatu školy, bezpečná škola bez
drog a násilí, škola s kultivovaným
chováním žáků i zaměstnanců, škola
otevřená veřejnosti, škola úspěšná,
škola, která pracuje podle svého kvalitního vzdělávacího programu…)
–
materiální (vybavení školy
PC technikou, vybavení šaten, výměna zastaralých tabulí a části školního
nábytku, vybavení keramické dílny
pecí a hrnčířským kruhem, výměna
podlahy a nábytku ve sborovně 1.
stupně, vybavení cvičné kuchyňky,
rekonstrukce školní kuchyně, zavedení čipovacího systému, vybavení školní jídelny, zřízení venkovní
učebny a v neposlední řadě instalace
závory ve vjezdu školy)
–
personální (budování týmu
kvalifikovaných pedagogů, omlazení
pedagogického sboru, umožnění a
zajištění doplňujícího studia EVVO,
ICT a koordinátora ŠVP)
–
ekonomické (získávání finančních prostředků z grantů, zlepšování
hospodářského výsledku zvýšením
vedlejší hospodářské činnosti školy
– pronájmy, stravování pro veřejnost,
realizace kroužků...)
–
vnějších vztahů a budování
image školy (pravidelné a aktualizo2 0 1 3 , Č Í S LO 6
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
vané informace na webových stránkách, články v místním, regionálním
i celostátním tisku, informace ve veřejnoprávní televizi, zahájení spolupráce se zahraniční školou…)
–
spolupráce se sociálními partnery (postupně se zlepšovala spolupráce s rodiči žáků, došlo k navázání
kontaktů s galerií Lidice, spolupráci
s obcí Lidice a dosud žijícími „lidickými dětmi“, přínosná a věcná spolupráce se Školskou radou, s DPS a další...)
Za nejcennější ze všeho považuji
úspěchy našich žáků ve vědomostních soutěžích a olympiádách, které
již několik let všechny obsazujeme.
Dále výsledky testování SCIO i testy
MŠMT pro 5. a 9. třídy. Ve všech testech jsme se umístili ve druhé polovině testovaných škol, ve SCIO testech
se žáci letošní 7. třídy umístili mezi
20 % nejlepších škol. Jinak řečeno,
nechali za sebou 80 % testovaných
škol. V této třídě se mimo jiné objevili 2 žáci s hodnocením „špičkoví“ a
7 žáků s hodnocením „nadprůměrní“. S přihlédnutím k tomu, že z této
třídy odešli někteří žáci na víceletá
gymnázia, je to úspěch nevídaný.
Naše škola se profilovala i výchovami, zejména výtvarnou. Nespočet
výtvarných prací žáků bylo oceněno
nejvyššími cenami nejen v rámci republiky, ale nejvíce jich uspělo v zahraničí. Radost z úspěchu tak často
měli i žáci s horším prospěchem, jejichž talent se podařilo paní učitelce
v žácích objevit. Nemohu opominout
sport. Jsme sice v celoroční tabulce
všech sportů mezi 44 školami okresu
Kladno na 16. místě, ale několikrát
se našim žákům podařilo porazit i
týmy sportovních škol. Za zmínku
stojí rovněž taneční kroužek, který
zabodoval v okresní i krajské soutěži. Spolu s pěveckým pak předváděly
reprezentativní vystoupení na všech
důležitých školních akcích. V loňském roce žáci kroužku vystupovali
na oslavách letních olympijských her
v anglickém městě Stoke-on-Trent,
kam byli spolu s dalšími žáky pozváni školou a místní samosprávou.
Společně s buštěhradskou veřej-
ností jsme za přítomnosti významných regionálních i republikových
politiků oslavili 120. výročí založení
školy a o rok později založili Šachovou školu Anatolije Karpova. Šachový velmistr se osobně zúčastnil nejen založení školy, ale byl přítomen i
oslavy jejího prvního výročí.
Kdybych měla závěrem říci, čeho si
z minulých sedmi let cením nejvíce,
tak bez zaváhání řeknu, že nabytí důvěry rodičů, jejichž děti se potýkaly
s nějakým problémem, ať již vzdělávacím nebo výchovným. Většinou jsme
se domluvili na společném přístupu
k dítěti a pokud obě strany tuto dohodu dodržely, vždy došlo k nápravě
a hlavně k posílení vzájemné důvěry.
Všichni žijeme v době, která je
složitá. Strach o práci, její udržení
nebo hledání nové pohlcuje obrovské množství energie, jež by jinak ve
většině rodin byla věnována dětem.
Jsou to ale i pedagogové, kterým se
obdobné problémy také nevyhýbají.
Vím, že jejich přístup k žákům by měl
být od všech vlivů oproštěn, ale oni
se často stávají těmi, kteří jsou první
na ráně, když se rozbouřená rodinná
situace potká se školním problémem
dítěte. Rázem jsou pedagog nebo
škola označeni za špatné. Dítko jásá,
problém je přesunut na školu. Autorita školy je rázem pryč. S ní většinou mizí úcta k dalším autoritám a
nezřídka se tato situace obrací proti
samotné autoritě rodičů.
To je v současné době nejbolavější
místo celého školství. Mým přáním
do budoucna je, aby školy (nejen ta
buštěhradská) byly svébytnými, respektovanými a uznávanými institucemi, které budou vychovávat a
vzdělávat zodpovědné a hrdé občany
této země. Tomu jsem se snažila položit základy i v Buštěhradě.
Přeji vám, vážení čtenáři a rodiče
žáků, hodně trpělivosti, ohleduplnosti a co nejméně starostí. Škole
přeji, aby si pod novým vedením
vedla dobře, aby měla hodně úspěšných žáků a fungovala v klidné a pohodové atmosféře.
Buštěhrad 28. 6. 2013,
Mgr. Věra Sklenářová
ST R A N A
4
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ˇ
SPOLECENSKÁ
A KULTURNÍ RUBRIKA
Buštěhrad na vodě 2013
Vzhledem k tomu, že ohlas na
vodní hry byl veliký a událost byla
dostatečně popsána již ve třech periodikách našeho města nebo okresu,
snad jen krátce. Na závěr školního
roku, v sobotu 29. června, proběhla
akce pro děti i dospělé na buštěhradském velkém rybníku pod názvem
Buštěhrad na vodě.
Děti i jejich rodiče si zasoutěžili na rybníku v kánoích ve čtyřech
různých soutěžních disciplínách.
Všechny posádky byly nejúspěšnější
v soutěži převozu ropy. Kontaminace rybníku nenastala a všechny děti
byly odměněny stejným dílem.
Poděkování patří zejména pořadatelům celého podniku, tedy členům
a přátelům občanského sdružení
Buštěhradské fórum. Dále zajištění
ze strany Červeného kříže, paní Doležalové. Technickému zabezpečení
– půjčovně lodí Dronte i materiálu
na molo pana Švejdy a stanu z Pelíšku. Nesmíme zapomenout na hasiče z Hřebče s jejich doprovodným
programem s hasičskou technikou.
Osvěžení zajišťovali pan Truhlář a
pan Sejkora.
Událost se vydařila a my se můžeme těšit na příští rok opět na kánoích
na našem rybníku.
Text Jiří Janouškovec,
foto Monika Žitníková
Fot
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
ST R A N A
5
2012 cislo 0
Buštěhradská jednodenní
Na jaře letošního roku, na neformální schůzce Buštěhradského fóra,
vznikla myšlenka vlastních, neotřelých aktivit pro naše obyvatele, ale
i všechny přespolní, kteří by měli
zájem se zúčastnit. Domluvili jsme
se na realizaci dvou společensko-zábavních akcí s prvky her. Jednu již
máme za sebou (Buštěhrad na vodě),
ta druhá by měla otevřít nový školní
rok pro naše děti a ty, kteří se o ně
starají – rodiče.
Akci jsme nazvali Buštěhradská
jednodenní. Název evokuje myšlenku nějakého typu rallye. Vzdáleně
je to možná pravda, ale v podstatě
jde o méně dramatickou aktivitu s
využitím základního dopravního
prostředku dnešní doby – osobního
auta.
Vždy je poněkud obtížné vysvětlit princip nějaké nové společenské
akce – hry – zábavy. Snad pomůže
přirovnání k podobné hře, kterou
znají naše děti – hledání pokladu.
Nohy vystřídají kola, pokladem bude
dojezd do cíle a hledání jednotlivých
pokynů s úkoly, jak se dostat k dalšímu stanovišti, nahradí itinerář pro
posádku auta. Jen ty úkoly na stanovištích zůstanou velmi podobné.
Podobnou zkušenost jsem již realizoval před lety v Krušných horách.
Byla to velká zábava pro všechny
členy posádek auta a zároveň hod-
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ně poučení z nových a zajímavých
míst, kudy vedla trasa. Řešení otázek
na jednotlivých zastávkách přinese
rovněž mnoho pro některé nových
informací. Odpovědi budou vždy tři
a posádka si může vybrat a zaznamenat tu správnou.
V cíli se potom odpovědi vyhodnotí, určí se vítěz a pořadí posádek.
Čas nehraje roli. Není to závod na
čas. Cílem je poznat lépe oblast kolem Buštěhradu a naše bezprostřední okolí a zažít přitom hezký den pro
děti a dospělé.
Auta budou vyjíždět ze startu maximálně čtyři najednou a další čtyři
budou následovat v časových prodlevách. Každá čtveřice bude začínat svou trasu na jiném prvním stanovišti, aby se tak zajistilo rozumné
rozložení aut na trase.
Už se objevuje váš zájem si Buštěhradskou jednodenní projet a vyzkoušet? Dáte dohromady schopnou
posádku? Zdatného řidiče, chytrou
řešitelku otázek, orientačně zdatného
navigátora, optimistického povzbuzovače a kapitána celé posádky?
SPZ auta, které bude v akci použito. Obratem se oznamovateli SPZ
odešle čas, kdy má být přítomen na
startu se svým autem a posádkou.
Předejde se tím zbytečným čekacím
dobám na výjezd aut.
2. Start bude postupně probíhat
od 9.00 hod. v sobotu 14. září. Místo
startu: dolní Náměstí Buštěhrad na
parkovišti.
3. S sebou psací potřeby. Vhodná je
tvrdá podložka na psaní.
4. Plánovaná trasa je 90 km.
5. V cíli se plánuje opékání buřtů.
Proto bude vhodné si s sebou něco
na opékání připravit a vzít.
6. Nezapomeňte na svačinu a hlavně pití.
7. Nutná automapa. (Nejlépe s podrobnějším zobrazením.)
8. Vhodným doplněním výbavy je
mobil. Minimálně jako pomoc, když
se posádka ztratí nebo má nějaké potíže. Může se zkontaktovat s pořadateli.
Na vaši účast se těší pořadatelé
Buštěhradské jednodenní.
JJ
Pokud jste se již rozhodli, zde je
několik důležitých údajů nutných
pro vaši účast:
1. Posádka, která se účastní Buštěhradské jednodenní, musí zaslat na
e-mail: [email protected]
Exkurze v čističce - část druhá
V minulém čísle Buštěhradských
listů bylo slíbeno, že se zastavíme
nad systémem provozu naší čističky.
Pro netechnicky zaměřené čtenáře to
bude možná nezáživný výčet faktu, ale
pro ty druhé to bude možná zajímavé.
Buštěhradská čistička odstraňuje
odpad mechanicky a biologicky. Tři
čerpadla s výkonem 5 litrů za sekundu zabezpečují čerpání odpadní vody
ze sběrné jímky. Při objemu 15 m3 se
automaticky jedno čerpadlo za pomoci plováků sepne a vyčerpá vodu
do strojních česel, kde se voda zbavuje pevných nečistot. Česlo brněnské
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
firmy Fontána zachytí všechny nečistoty větší než 3 mm. Celé zařízení vypadá jako velká betonová vana, v níž
je umístěn ocelový dopravník, který
zachycuje pevné složky a přesypává je
do popelnice. Čerpadla pracují střídavě a v případě poruchy se automaticky sepne další z nich. Z popelnice
obsluha vysype pevný odpad do kontejneru, kde se ještě neutralizuje vápenným hydrátem, a následuje odvoz
na skládku nasmlouvanou firmou.
Obsluze zabere práce 3 hodiny denně.
V lapáku písku klesnou těžší částice ke dnu, odkud se pak v separátoru
částečně zbaví vody a opět padají do
kontejneru. Následně voda prochází
dvěma liniemi zpracování. Rozdělovník může jednu odstavit a na druhé se
může provádět údržba. V části biologické začínají působit v oddělení denitrifikace naši pomocníci nejdůležitější – bakterie. Mají hnědou barvu a
vypadají jako chuchvalce hnědé pěny.
V této první biologické části bakterie
odbourávají dusíkaté látky. Celá biologická část je složena z několika nádrží. Zápach v této sekci zpracování
odpadní vody nebyl nepříjemný a dal
se v pohodě vydržet.
ST R A N A
6
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
V dalších nádržích již dochází
k takzvané nitrifikaci, kde za přístupu
vzduchu nastává hlavní čisticí proces.
Bakterie požírají naše odpady a k tomu
nutně potřebují kyslík, který se do nádrže vypouští. Automaticky se drží na
optimální hodnotě 2 mg kyslíku na
1 litr rozpuštěné látky. V případě poruchy automatické regulace přísunu
vzduchu se dá ovládat přísun i ručně.
Tuto činnost vyhodnocuje kyslíková
sonda, jež řídí otáčky frekvenčního
měniče, který zapíná a vypíná přísun
kyslíku. Obsluha každý den odebere
vzorek tekutiny. Optimum naší čističky je 600 ml kalu na 400 ml vody.
Přebytečný kal, kalojem, se odebírá a
odváží fekálním vozem do čističky ve
Vrapicích, kde se odvodní a dále jej
smluvní firma odveze k likvidaci na
skládku. Bakteriím naše odpady dobře chutnají, a tak se i dobře rozmnožují. Kal jsou v podstatě namnožené
bakterie.
Fosfátu se voda zbavuje dávkovacím čerpadlem se síranem železitým,
který pomáhá vysrážení fosforu. Na
závěr, v dosazovací nádrži, si bakterie
sednou ke dnu. Zde se již bakterie neprovzdušňují, jsou „nažrané“ a čerpadly se vracejí na začátek biologického
procesu. V nepoměrně malých žlabech na boku nádrže, přes hřebenové
okraje, pak přepadává vyčištěná voda
k odtoku do potoka. Odborně do vodoteče, vyčištěná na 94 až 96 procent.
Vypadá skutečně čistě, průzračně. Dá
se vyčištěná voda pít? Existuje zkušenost, že ano. Její chuť je však mdlá a
moc nechutná.
Součástí prohlídky bylo i zařízení
na lisování kalu, které je sice provozuschopné, ale nevyužívá se z ekonomických důvodů.
Kontrola kvality z povodí Vltavy
chodí kdykoli. Inspekce životního
prostředí může udělit vysokou pokutu za nedodržení kvality vody, která
se vypouští do vodoteče. Jedná se řádově o statisíce korun.
Největší problém pro ČOV představují dešťové vody, které správně
nesmějí být svedeny do splaškové
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
kanalizace. Bazénová chemie provoz
čističky neohrožuje. Katastrofou je
ovšem situace, když někdo vylije nebezpečný odpad do kanalizace. To
bezpečně zlikviduje celou biokulturu
čističky. Tento případ se stal na Švermově.
Největší hrozbou ve vodoteči jsou
podle slov pana Glevaňáka zahrádkáři, kteří na březích vodních toků vysypávají posečenou trávu a vhazují do
vodního toku další odpad.
Provoz čističky stojí ročně kolem 1,5 mil. Kč na elektřině, kolem
750 000 Kč za odvoz kalů a za další
náklady spojené s provozem ČOV.
Největší investicí bude za 5 až 6 let
výměna provzdušňovacích elementů v řádech několika set tisíc korun.
V minulosti se odpadní kaly používaly na hnojení. V dnešní době je však
kal hodnocen jako nebezpečný odpad
a nesmí být na kompostárny vyvážen.
Důvodem je možný obsah těžkých
kovů v kalech. Finanční návratnost
tedy ze zisku prodeje kalu jako hnojiva není možná.
ČOV je plně automatizovaná a kontrolovaná na centrálním dispečinku.
Technik má podobných čistíren na
starosti v okolí Buštěhradu asi 17.
Prohlídka byla zajímavá a informačně vyčerpávající. Chtěl bych
touto cestou poděkovat panu Glevaňákovi za prohlídku s výkladem.
Doufám, že i tímto článkem se našim čtenářům přiblíží místo, kde se
námi produkované nečistoty mění v
čistou vodu.
Text J. Janouškovec
Foto J. Pergl
ST R A N A
7
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Zámecký park, spolupráce s Ledrem konečně i pro veřejnost
Tak konečně jsme
se dočkali. Po dlouhém vyjednávání se
středočeským krajem dospěla Dohoda
o užívání zámecké
zahrady ke zdárnému konci a sekačky
Technických služeb měly týden co dělat,
aby z nově vznikajícího pralesa náletových „bylin“ vytvořily příjemné prostředí, na které jsme se těšili všichni. V
sobotu 27. července ve 14 hodin se před
bránou parku, za tropických teplot, sešla
skupinka asi čtyřiceti natěšených Buštěhraďáků, která před okem televizních
kamer ČT a za přítomnosti představitelů našeho města a středočeského kraje
očekávala stříhání pásky. Čekání jsme si
krátili diskuzí nad návštěvním řádem,
který slušným lidem připadal zbytečně
přísný, a ti ostatní si s jeho čtením nejspíš čas krátit nemíní. Věřím, že represe
za jeho porušování nebudou, z pohodlnosti, směřovat převážně na tu první
skupinu návštěvníků.
Pro většinu přítomných novinářů byla
atrakcí ta část kreativních obyvatel, která pojala otevření parku jako příležitost
k slavnostnímu užívání a svým přístupem (i oblečením) naznačila, k čemu
by zahrada měla sloužit. K aktivní společenské komunikaci a kulturnímu využití v kultivovaném prostředí. I když
při tom porušila hned několik položek
provozního řádu.
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
Po nezbytných oficialitách, které se
odehrály až na pódiu v místě bývalého
letního kina, byl ke stříhání pásky přizván jako doyen pan Václav Říha, který
byl symbolem těch, pro něž je park určen především, obyvatelům sousedícího
Domu pokojného stáří. I pro jejich potěšení určitě budou klidu a příjemného
prostředí využívat maminky s malými
dětmi. V úvodním projevu paní starostka zmínila jako další etapu opravu
celého zámku. Protože pohled na jeho
fasádu není pro jeho majitele rozhodně
reprezentativní. Přítomní zástupci kraje,
pan Syblík a ing. Štefek, to na rozdíl od
p. hejtmana MVDr. Řiháka nevyloučili.
Paní starostka také ve svém projevu připomněla smlouvu s italskými obcemi z
okolí jezera Ledro, jejichž obyvatelé zde
v období 1. světové války museli pobývat. Navrhla možnost si vzpomínku na
tuto událost trvale připomínat jejím začleněním do názvu parku.
O zpříjemnění horkého letního odpoledne se postaral hudebním doprovodem p. Pavel Forejt se zpěvačkou a
pohoštění přítomných hostů vzorně
zajistila provozovatelka vinotéky, sousedící s parkem, p. A. Povolná. Jsem přesvědčen, že kromě stánkařů, kteří se přišli postarat o to, aby účastníci slavnosti
se svými ratolestmi netrpěli hlady, nikdo
účasti ani v úmorném vedru nelitoval.
Nám nyní nezbývá než nedopustit,
aby toto klidné prostředí nikdo nedevastoval a mohlo dlouho sloužit nám
všem a k okrase města. Budeme se těšit,
že k podobně úspěšným koncům dospěje i budova, k jejíž ozdobě park po
staletí sloužil.
Text a foto JP
ST R A N A
8
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Pár momentek z veřejného zasedání
Protože toto číslo BL je číslo prázdninové, pokusím se je trochu odlehčit následující reportáží.
Jak dobře ví těch několik odvážlivců, kteří se jich účastní, bývá na
buštěhradských veřejných zasedáních pořádné dusno, které se střídá
s bezbřehou nudou; v druhé polovině se pak obvykle přidává ještě hlad
a žízeň (pokaždé lituji, že jsem si
nepřipravila k svačině alespoň chleba s řízkem a do termosky kafe s rumem; hodila by se i karimatka, polštářek a vonná tyčinka pro relaxaci,
případně špunty do uší). Jistě by se
zde skvěle uživil roznašeč občerstvení a novin, jací chodí například
ve vlacích. Možná by na tuto pozici
mohlo město přijmout dalšího zaměstnance. Je myslím velký div, že
na zasedání zatím nikdo nepadl vyčerpáním, přestože někteří nebožáci
slabší tělesné konstituce občas již po
třech, čtyřech hodinách trvání zasedání mluví z cesty, a mnohý na negativní energii citlivější jedinec se pak
v noci v posteli zmítá v zajetí nočních
můr. Stejně tak je zázrak, že zde zatím nedošlo ke rvačce, i když k tomu
někdy již nebylo daleko (naštěstí
máme v zastupitelstvu zdravotnici).
Jen velmi zřídka prozáří ponurou atmosféru nějaká – většinou nechtěná
– vtipnost. Řadu dějů lze naštěstí vnímat jako humor absurdní, příznivci
Monty Pythonova létajícího cirkusu
či trapnosti jako vystřižené z filmů
Miloše Formana si zde přijdou na
své. Zastupitelka, která si chce za2 0 1 3 , Č Í S LO 6
chovat své duševní zdraví, musí si
najít nějakou činnost, kterou vyplní
dlouhé minuty bezobsažných proslovů (většinou z úst pana místostarosty), které v některých případech
slyší již po několikáté (například
ten o získání dotace z letiště – časté
opakování této historky má zajisté
dosáhnout toho, aby se jedna dotace rozmnožila na dotací nejméně
deset - možná je to dokonce nějaký
rituál vúdú!). Protože je k dispozici
pouze tužka a papír, baví se zastupitelka pokusy o portréty svých kolegů (to ovšem neznamená, že by pozorně neposlouchala – jakožto ženě
jí fungují obě mozkové hemisféry
najednou, takže může dělat víc věcí
současně!). Avšak protože je ze své
profese zvyklá kreslit pouze objekty
hranaté, které se nehýbou, hůř vidí
na dálku a navíc se propiska nedá
gumovat, nebývají portréty vždycky
podařené (například u následujícího
není zcela jasné, zda se jedná o Jirku Müllera nebo Jirku Janouškovce
– oba nosí košili a kravatu). Z nějakého zvláštního důvodu jdou kreslit
lépe muži, než ženy, staří lépe, než
mladí, profily lépe, než ánfasy, a zákonitě to odnesou především ti, na
které mám nejlepší výhled. Zároveň
je mi hloupé na lidi příliš okatě zírat,
takže někdy jejich podobu zachycuji
jen po očku, což se na výsledku také
podepíše. Zde je několik obrázků,
které prošly autocenzurou. Kolegyně
Mrázková se mi bohužel nepovedla
už nejmíň dvakrát, i kolegyně Kindlová byla na obrázku někdo úplně
jiný. Na paní Burešovou moc nevidím. Nakreslit zapisovatelku jsem
zatím nesebrala odvahu, nechci ji
znervózňovat. Paní starostka se mi
vůbec nedaří, už jsem ji několikrát
zkazila, tento portrét je asi skutečnosti nejblíže. Zato pan doktor Oplt
se svou pozicí těla nakloněnou směrem k masám je vděčným modelem.
Samozřejmě k zvěčnění svádějí i některé typické skupinky v sále. Hned
na ráně naproti mně sedávají členky
Pelíšku (Irena, Jiřina a Líba) a Jirka Müller, který se neustále hlásí a
klade otravné dotazy (jistě býval ve
škole pořádným šprtem). Ti neposedí a neposedí, navíc dělají různé
neslušné obličeje, takže si na obrázcích moc podobní nejsou. Poblíž
nich sedí se zachmuřenou tváří pan
kronikář, který jako by svým výrazem říkal, že stejně ví své a „my ne-smíme ani naznačovat“. Po mé levé
ruce sedávají dámy (nebo děvčata?)
z Červeného kříže, portrét paní
Procházkové se mi nepovedl, protože jsem na ni nechtěla moc zírat,
ST R A N A
9
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
a tak jsem ráda, že se mi podařilo
ji zvěčnit aspoň fotograficky, navíc
v rozverné náladě (naposledy jsem
totiž úplně náhodou našla v kabelce
i fotoaparát).
V zadní části sálu má základní tábor jiná, velmi akční skupinka (nazvala bych ji „Čertíci z krabičky“),
na kterou ale naštěstí nevidím, stejně by ten obrázek asi nebyl nijak
hezký, protože jak už jsem napsala,
špatně vidím na dálku, a oni každou
chvíli vyskakují. Tímto se omlouvám všem, kteří si nepřipadají být
sami sobě příliš podobní, a doufám,
že nebudou tyto obrázky brát moc
vážně – je to jen víceméně náhodně
vzniklá legrace!
DJ
Zlatá Střela
Z Buštěgalerie
Zase jeden Buštěhraďan bude
propagovat dobré jméno české
kultury ve světě.
Ing. Aleš Benda,
který se svojí japonskou manželkou Hiromi
bydlí na Náměstí, kde občas návštěvníkům ve své malé „Buštěgalerii“
prezentuje ukázky východní kultury, se tentokrát zúčastnil bienále
„Like a Flower“ v japonském městě
Kóbe. V soutěži uspěl, a teď musí
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
svůj vítězný návrh realizovat přímo
v místě. K tomu bude potřebovat
stovky pet lahví, a proto vyzval přátele a známé, aby mu s jejich sběrem
pomohli. 10. srpna je na oplátku
pozval na sponzorskou párty, kde
princip svého vítězného návrhu
předvedl v malé ukázce. Mrzí mne,
že světelně pohybový efekt připomínající vitráž vám černobílou fotografií předvést nedovedu. Teď už
mu jenom budeme držet palce, aby
se vše zdařilo podle jeho představ.
Text a foto JP
Bude tomu už několik týdnů, kdy jsme
ráno nasedali na přímou linku Buštěhrad – Střela. Zamávali jsme svým rodičům, případně prarodičům a natěšeni
vyjeli. Střídali jsme první běh, se kterým jsme se pouze míjeli. Na druhém
běhu byl oddíl Vlků, Medvídků a Berušek. My (Berušky) jsme hrály společně s
Medvídky MASH, který jsme začali hrát
hned v den příjezdu. Všichni jsme byli
podrobeni „lékařské“ prohlídce, abychom mohli pokračovat dále. Pro oddíl
Vlků byla tato Střela poslední, jelikož
od ledna mají svůj oddíl malých Vlčat
a ti jim začátkem druhého týdne přijeli. Během prvního týdne hráli všechny
hry, které měli za posledních devět let.
My jsme se během prvního týdne naučili „léčit“ pomocí etapových her různé
zákeřné nemoce a zranění. Ve čtvrtek
jsme šli na celodenní výlet do Blatna,
odkud nám měl jet vlak do Žihle, který
nám nakonec ujel přímo před nosem a
to jsme se opravdu snažili doběhnout
na nádraží včas. Museli jsme na nádraží čekat dvě hodiny, tak jsme si zkrátili
čekání hrou, kdy má člověk zápalku a tu
musí vyměnit za jinou věc, kterou zase
vymění za něco jiného. Vyhrává ten,
kdo udělal nejvíc výměn. Naše skupina
měla jako konečný úlovek porcelánový
talíř. Na druhý vlak jsme přišli radši s
větší časovou rezervou. Vlci šli na svou
závěrečnou etapovou hru.
ST R A N A
10
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
V pátek jsme zachraňovali Radarova
medvídka při noční bojovce a jen co jsme
ulehli začal přepad. Všech šestnáct přepadníků jsme polapili a úspěšně dopravili do kuchyně, kde se vzdali. V sobotu
jsme sestavovali nosítka pro zraněného, kterého jsme museli donést k lomu,
tam jsme se dozveděli, že máme dojít na
Paustky, kde je rybník. Tam jsme měli za
úkol jezdit na lodičkách. Během těchto
aktivit nám museli přepadníci postavit
táborák, který se jim opravdu povedl. U
táboráku se hrály různé písně a soutěžilo
se. Nejlepší z večera byla partička v podání M. Štembery, Heráka, Veselky a Óni.
V neděli odjeli Vlci a místo nich přijela
Vlčata, která se začala pomalu zabydlovat ve svých stanech. Vlčata hrála jako
hru Obelixe a Asterixe. Bojovali s Římany, kteří jim to nijak neusnadňovali. My
jsme pokračovali ve hře. Stříleli jsme ze
vzduchovky, plížili jsme se do tábora a
upevňovali „miny“. Musím se přiznat,
že mě tyhle hry opravdu nadchly. Druhý
týden utíkal opravdu jako voda a nedal
se ničím zastavit. Ani jsme se nenadá-
li a měli jsme
tu
závěrečné
etapy a další
táborák, který
stavěl náš oddíl
Berušek s pomocí ostatních
oddílů. Ten byl
po dlouhé době
šestihran, který byl opravdu
úchvatný, tedy
alespoň podle
nás. Oheň byl
slibový a tak se
několik dalších
přidalo skautským slibem do řad skautů a skautek.
Také se vyhodnocovaly celotáborové
hry a rozdávaly se odměny. V sobotu
se všichni chystali na odjezd. Odjíždělo
se Vejtřaskou do Chyše. Odtud se jelo
vlakem do Kladna. Z nás starších se nikomu domů nechtělo, tak jsme si pobyt
na Střele prodloužili alespoň bouráním.
Odjezdu jsme se stejně nevyhli. Je úžas-
né , že nám počasí tak nádherně vyšlo a
pršelo jen jeden večer pouhou hodinku.
Jsem opravdu ráda, že jsem mohla prožít další nezapomenutelný tábor se super
partou. Do teď poslouchám některé z
písní, které jsme na Střele zpívali a už se
těším na další tábor.
Text a foto Eliška Müllerová
RC Pelíšek informuje
9.9.2013 od 15:30
Výtvarné kouzlení. Naším prvním obrázkem v novém školním roce
budou hrozny vína. Metodu obtiskávání zvládnou i ti nejmenší a
patří také mezi ty nejoblíbenější. Přijďte si zatvořit s námi! Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
16.9.2013 od 15:30
Výtvarné kouzlení. Chodíte rádi do ZOO? Tak si s námi pojďte vytvořit žirafu - z papíru a bavlnky. Další zvířátka pak můžete přidávat
doma. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
18.9.2013 od 16:00
Pohádkové pásmo. Krátké veršované pohádky od Františka Hrubína jistě zaujmou menší i větší děti. Těšit se můžete na Červenou
Karkulku, O neposlušných kůzlatech a další v podání naší nové animátorky Zuzany Šípkovské. Přijďte si pohádky nejen poslechnout,
ale i třeba zahrát! Vstup 30,- Kč za první dítě (členi RC 15,- Kč),
další sourozenci zdarma.
23.9.2013 od 15:30
Výtvarné kouzlení. Mísa plná ovoce - nemusí jen skvěle chutnat, ale
také krásně vypadá! Koláž mísy a obtisky skutečného ovoce. Kurzovné včetně materiálu 50,-Kč (členi RC 25,- Kč).
ný kartáček, jak si poradit s prvním kazem, jak vzniká zubní kámen
a mnoho dalšího. Vstupné dobrovolné.
5.10.2013 od 16:00
Drakiáda. Tak jako vloni se bude drakiáda konat v parku Ořešín.
Přijďte si zalétat ať již s doma vyrobeným nebo koupeným drakem.
Nejlepší drak vyhrává! Můžete se také těšit na soutěže pro děti a
táborák. Špekáčky si vezměte s sebou! Vstup zdarma.
7.10.2013 od 15:30
Výtvarné kouzlení. Tentokrát si zakouzlíme s barvami a propojíme
jednotlivé díly dřevěné skládačky květiny do originálního obrazu.
Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
14.10.2013 od 15:30
Výtvarné kouzlení. Z polí se na nás smějí slunečnice a my si jednu
také vyrobíme - z papíru a zrníček. Kurzovné včetně materiálu 50,Kč (členi RC 25,- Kč).
21.10.2013 od 15:30
Výtvarné kouzlení. Pojďte si společně zahrát na malíře a vyzkoušet zajímavou malířskou techniku - tupování. Vytvoříme krásné originální
podzimní listy. Kurzovné včetně materiálu 50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
25.9.2013 od 16:00
23.10.2013 od 16:00
30.9.2013 od 15:30
30.10.2013 od 16:00
Psychologická přednáška. Vztahy mezi sourozenci, jak své děti spravedlivě vychovávat, abychom jim zabránili v sourozeneckých přenicích a hádkách, jak je vést k vzájemnému respektu, umění dělit se, nežárlit a nezáviděti si a mnohé další, co vás bude zajímat, se dozvíte na
přednášce psycholožky Mgr. Kateřiny Beerové. Vstupné dobrovolné.
Výtvarné kouzlení. Chystáte se vyrábět draka na sobotní Drakiádu?
Přijďte si ho vytvořit společně s námi. Kurzovné včetně materiálu
50,- Kč (členi RC 25,- Kč).
2.10.2013 od 16:00
Beseda se stomatoložkou. Na přednášce MDDr. Martiny Šípkovské
se dozvíme jak naučit děti správně si čistit zoubky, jak vybrat vhod-
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
Podzimní bazárek. Máte doma dětské oblečení a věci, ze kterých
vaše děti již odrostly anebo naopak potřebujete nějaké věci dokoupit? Přijďte se podívat na náš podzimní bazárek. Vstup zdarma. Při
prodeji nutno rezervovat stůl (poplatek 50,- Kč) do 22.10.2013 na
[email protected] nebo na tel. 739 771 706.
Pohádka. Pohádku O námořníčkovi a princezně Juliáně určitě znát
nebudete. Je nová, originální a interaktivní! Přijďte si ji s námi zahrát! Na děti se již těší naše nová animátorka Zuzana Šípkovská.
Vstup 30,- Kč za první dítě (členi RC 15,- Kč), další sourozenci
zdarma.
Markéta Kučerová / RC Pelíšek
ST R A N A
11
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
Trocha historie...
… ke mně tentokrát dorazila v podobě příjemné mladé slečny, která mi
přinesla hromádku starých písemností. Na vysvětlenou dodala, že před
léty, při dětských hrách v prostorách
buštěhradského zámku, mezi sutí ze
zřícených stropů, objevila rozsypaný
svazek starých listin. Tenkrát posloužily jako poklad při jejích hrách
a s jako takovým s ním bylo naloženo. Byl pečlivě uschován. A nyní, po
mnoha letech, když byl znovu „objeven“, neskončil jako nepotřebný odpad v popelnici či tříděném odpadu,
ale dnes již mladá žena se obrátila na
kronikáře města a tento „poklad“ mi
předala k posouzení.
Zachovala se jako slušný a kultivovaný občan, za což Martině Blažkové
veřejně děkuji. Jelikož jsem sám nedokázal staré písmo rozluštit, obrátil
jsem se na kvalifikované odborníky
v kladenském archivu, kde mi bylo
vysvětleno, že se jedná o milostnou
korespondenci asi 150 let starou.
Zajímavé jsou proto, že většina takové korespondence bývá likvidována hned po přijetí a jen vzácně se tak
dlouho dochová. Protože obsahuje osobní důvěrnosti, určitě nebyla
určena k jakémukoliv publikování.
Ale protože už nemůže po těch 150
letech ohrozit vztah onoho Jozífka
ani Aničky, mohla by potěšit (i poučit) mnohé současníky. Proto jsem se
osmělil některé zveřejnit. Vám zatím
předkládám malou ukázku a věřím,
že větší výběr budete mít možnost
vidět v zrekonstruovaných prostorách našeho zámku, kam se zase po
létech po zásluze vrátí.
JP
ROZHOVORY S DUŠANEM SPIRITEM
Zeleň a Buštěhrad
Pane Dušane Spirite, otázka zeleně je
pro obyvatele obcí často velmi důležitá a
občané si přirozeně přejí, aby jejich okolí
bylo co možná nejvíce vyplněno zeleným
prostranstvím, květinami a stromy. Jak je
na tom, podle vás, naše město?
Tak pochopitelně máte pravdu, pane
redaktore. Občané obecně chtějí, abych
tak řekl, být přírodě co nejblíže, že. Ale
nemusí to tak být všude. Znám lidi,
kteří, aby nemuseli sekat trávu, tak
prostory na svém pozemku všechny
vydláždili nebo ponechali na trávu jen
velmi omezený prostor. A vaše město,
jak je známo, má se sekáním trávy nemalé starosti.
Jak to myslíte?
Seká se mnoho ploch. Technické služby jsou sekáním plně vytíženy. Práce na
sečení ubírá čas, který by se mohl využít jinde. Stojí to tím pádem peníze. A
vaše město nemá na vyhazování financí.
Navíc nedávno přibyla starost se zámeckým parkem. Dovedete si vůbec představit, co to muselo dát práce a vynaložené
energie, aby se vše kolem provozu parku
zajistilo? Ta těžká jednání s krajem?
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
Potřebuje tedy podle vás naše město
rozšířit travnaté plochy, vysázet květiny
nebo nové stromy?
A proč? Podívejte se, pro ty, kteří by
zeleň rozšířit chtěli a možná sem tam
i nějaké stromy, tak pro ty bude stačit
občas nějaká proklamace. O tom, jak je
nutné vše dobře zvážit koncepčně, a že
vedení města je rozhodně pro zeleň a její
rozšíření. Tak dvakrát za volební období
nechat vypracovat nějakou novou studii
rozmístění zeleně. Ano, bude to stát nějaké peníze, ale veřejnosti se ukáže, že se
něco děje, a je klid. Roky uplynou, staré
obyvatele neměnnost nepřekvapí a noví
si zvyknou. A samozřejmě ubude starost
o nové plochy, keře, stromy.
Také nezapomeňte na různé živly, které budou nové stromy a keře ničit. To
jsou pak opravdu vyhozené peníze zbytečně!
Napadá vás nějaká rada, postřeh, jako
odborníka na obce do 5000 obyvatel,
pane Spirite, s ohledem na naši obec?
No podívejte se, povšiml jsem si toho,
že zde máte poměrně dost ořešáků. Také
zde máte ptáky, kteří se naučili ořechy tr-
hat a pádem z výšky je vyzobávat. Tímto
způsobem již roste mnoho ořešáků, které zapadly do půdy, a vyrostl nový strom.
Najděte mezi vámi odborníky na ptáky,
aby je naučili nalétávat nad oblasti, kde
chcete mít stromy. Pak přirozeným způsobem získáte za několik let aleje nebo
plochy ořešáků zcela bezpracně, bez nákladů na nákup stromů.
To je zajímavý postřeh, pane Dušane
Spirite, a zároveň dobrá rada.
Jistě, vždyť je ode mě. A navíc jednu
perličku vám poradím navíc. Budete
mít hodně ořechů. Ořechy se také konzumují. Máte vesměs ekonomicky zdatné představitele města. Až budou stromy plodit ořechy, necháte místní skauty,
aby ořechy zdarma shazovali – pro ně to
bude zábava. A z Buštěhradu by se mohla stát ořechová velmoc. Obec, která by
ořechy prodávala. Pak budete mít peníze
na další sekání nových travnatých ploch.
Vaše moudrost v těchto radách je zřejmá a inspirující, pane Spirite. Děkuji za
rozhovor a úhel pohledu, který nám někdy chybí.
Fiktivní rozhovor napsal JJ
ST R A N A
12
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
ˇ
ˇ
FEJETONY A PRÍBEHY
Jak jsem neletěl, protože uletěl
Blížily se mé jedenácté narozeniny a za měsíc také
Vánoce.
Venku
bylo krásně mrazivé podzimní počasí, jaké ocení nejen
akrobatičtí piloti. V mé žákajdě
naštěstí byla jen jedna výborná trojka
z matiky, maminka se sestrou u sousedky, na sporáku voněl připravovaný guláš, obzvláštně klidná sobotní nálada.
Tatínek tehdy odložil přečtené noviny a
zavolal si mě k sobě. Obvykle jsem měl
při takové výzvě obavy, přestože jsem se
ničím neprovinil, avšak tentokrát nebyl
v jeho hlase ani náznak hrozby, spíš
jakési skryté tajemství a dobrodružství. Byla to pecka, když mi otec sdělil,
že jeho kamarád pilot přislíbil, že mne
vezme do svého letadla, jakože k narozeninám! Pubertálně jsem vyvalil bulvy
a zůstal stát jako sloup. Táta měl zjevně
radost, že se mu moment překvapení
povedl, ale pokračoval tak nějak laxně.
Dozvěděl jsem se, že je ten kamarád
akrobatický pilot, mistr světa, a že nás
brzy vezme na výlet dvoumístným letadlem. Roztřeseně jsem ze sebe vydal jen
suše, že to jako bude skvělý. Přemýšlel
jsem, že se tu novinu nemá dozvědět
maminka, asi by nám to zakázala, a
taky o tom, jak se pochlubím v pondělí
ve škole. Mlčel jsem, ale má duše už létala nadšeně v oblacích…
Dne
19.
prosince roku
1971 po ránu
byla nad letištěm u Velké
Dobré hustá
normalizační
mlha. S povoIng. Bezák - zdroj internet lením ke startu
pro místní provoz se z ranveje zdvihl
dvoumístný stroj ZLIN 226T pilotovaný inženýrem Ladislavem Bezákem.
Vystoupá obloukem do nevelké výšky
a po chvíli přistává v poli u nedaleké
Hostouně. Terén je však příliš měkký
a nerovný, tak je potřeba operativně
jednat. Pilotova manželka se čtyřmi
dětmi se bude muset nějak dopravit
až na kladenské letiště, protože odtud
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
by se nedalo bezpečně odstartovat. O
žádný vyhlídkový let se totiž nejedná.
Po drsných politických prověrkách
již L. Bezák tuší, že brzy přijde o místo pilota ČSA. Se svými názory se nikdy netajil, takže estébáci už mají jeho
jméno dávno ve svých zápisnících. Po
roce 1960, kdy se stal na bratislavském
šampionátu FAI absolutním mistrem
světa v letecké akrobacii, je jeho jméno i tak více než slavné. Ing. Ladislav
Bezák je průkopníkem dynamického
pojetí letecké akrobacie, propaguje
svůj trik „lomcovák“ s nezapomenutelnou plochou vývrtkou, upravuje
soutěžní letouny, ale také sestavuje
vlastnoručně malé letadlo, ze součástek postupně nakoupených po různých letištích a opravnách. Vzhledem
ke svému renomé dokonce dostává povolení k jeho vlastnictví a k provozu.
Zkušený pilot samozřejmě ví, že naložením ženy a dětí k sobě, do dvoumístné kabiny, nebezpečně riskuje.
Přetížený stroj bude mít potíže se
startem i s přistáním, také může dojít
k narušení rovnováhy. Ale rozhodnutí rodiny Ladislava Bezáka je pevné,
pryč z husákovského režimu, pryč
na Západ! Přesně ve 12.45 konečně odletěli směrem na Cheb. Radost
z vydařeného startu je však jen krátká. Již po čtvrthodině je totiž letoun
zachycen radiolokátory protivzdušné
obrany a vzápětí po něm vystartuje
z plzeňského letiště stíhačka MIG-15bis. Kapitán pátého stíhacího pluku
Fiedler má za úkol identifikovat stroj
a světlicí mu dát pokyn k následování
na letiště. Přestože pilot nahlásí, že se
jedná o Bezákovo letadlo a že jsou na
palubě i děti, dostává od velení rozkaz vypálit výstražné dávky a vynutit
přistání. Dramatický souboj leteckého akrobata s plně vyzbrojeným vojenským letadlem trvá předlouhých
čtyřicet minut. Během nich dostane
pilot stíhačky dokonce přímý pokyn
k sestřelení. Vzdušné drama zaregistrují i ochránci německých hranic
a vyšlou do vzduchu své vrtulníky. Ať
už z důvodu špatné mušky kpt. Fiedlera, anebo díky Bezákově pilotní bravuře se vzdušný útěk nakonec zdařil
bez tragédie a rodina šťastně přistála
v Norimberku.
Komunistický režim se snažil tuto
aféru zamlžit a diskreditovat osobu
Ladislava Bezáka, ale v odborných
kruzích, a nakonec i jen tak mezi lidmi, kolovalo dokonce několik verzí
příběhu o onom dramatickém útěku.
Bezákovi žili nějaký čas v Mnichově
a pak přesídlili do kanadského Ontaria, kde žijí ve městě Longford dodnes. Slavný akrobatický pilot pracoval v nástrojárnách, vedl restauraci,
provozoval leteckou školu, létal jako
instruktor i show-pilot nebo zemědělský pilot, také obchodoval s letadly.
Teprve po listopadovém převratu byl
v roce 1990 rehabilitován, dostal hodnost podplukovníka a byl jmenován
čestným členem generálního štábu.
Ještě v osmašedesáti letech svým mladistvým stylem udivoval diváky leteckých přehlídek po světě i u nás. V roce
2000 pak o jeho příběhu natočil režisér Ján Piroh čtrnáctiminutový dokument pro společnost Febio s názvem
„Zpověď pilota, který pod palbou protivzdušné obrany země uletěl do emigrace“, z něhož je i použitá fotografie
k tomuto článku.
...a pak k nám přišly mrazivé Vánoce, stromeček, dárky… a také napadla
spousta sněhu, do něhož tak nějak zapadla i ta nabídka tatínkova kamaráda. Pochopitelně jsem se opatrně zkusil,
někdy takhle po Novém roce, na slíbené
létání zeptat. Otcova odpověď byla tichá a jednoznačná: „Zapomeň na to,
Láďa uletěl na Západ.“ A to byl konec
mých nadějí. Je to takový trochu neveselý závěr, ale mnohem smutnější je fakt,
že nikdo z velitelů, kteří tehdy vědomě
nařídili vraždu Ing. Ladislava Bezáka,
jeho manželky a čtyř malých dětí, nebyl
dodnes ani souzen, ani potrestán. Jen
onen pilot stíhačky je se svými výčitkami už navěky někde v nebesích…
JB
Helikoptery po incidentu na Mnichovském
letišti. Zdroj internet.
ST R A N A
13
2012 cislo 0
ˇ
ˇ NÁM PÍŠÍ
CTENÁRI
Bioplynová stanice
Krajský úřad Středočeského kraje
dne 7. 8. 2013 zrušil rozhodnutí o
umístění stavby bioplynové stanice
Buštěhrad a vrátil jej Stavebnímu
úřadu Kladno k novému projednání.
Podkladem pro rozhodnutí byla odvolání města Buštěhrad a Rodinného
centra Buštěhradský pelíšek.
Tento fakt považuji za důležité vítězství v boji proti výstavbě BPS. Je
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
to především výsledek práce Ing. Jinocha, odborníka na životní prostředí, který v této věci zastupuje město
Buštěhrad. Bez jeho argumentů bychom neměli příliš mnoho šancí na
úspěch.
V nejbližší době vejde v platnost
změna územního plánu č. 5, která
výstavbě podobných zařízení zamezí
na celém katastrálním území města
Buštěhrad. Pokud se tak stane ještě
před pravomocným rozhodnutím
o umístění stavby BPS, troufám si
tvrdit, že bioplynce v Buštěhradu
odzvonilo. Nebude to ale úplně bez
práce, RC Pelíšek bude situaci i nadále sledovat a věřím, že město Buštěhrad svůj úspěšný boj dotáhne do
konce.
Jiřina Kopsová
Otevřený dopis panu Bohumíru Bednářovi, řediteli ZUŠ Buštěhrad
Vážený pane Bednáři,
Vážený pan
Bohumír Bednář
ZUŠ Buštěhrad
po dlouhé úvaze jsem se rozhodla napsat Vám tento otevřený dopis, kterým chci apelovat na Vaše pedagogické
svědomí a vyzvat Vás k tomu, abyste již konečně odešel z funkce ředitele ZUŠ.
Přestože nejsem občanka Buštěhradu ani rodič žádného z Vašich žáků, mohlo by mi tudíž být jedno, jak vypadá ZUŠ v Buštěhradě. Považuji však za svou „profesní zodpovědnost“ tento apel učinit a také zdůvodnit.
Během své profesní dráhy jsem 8 let pracovala v řídící funkci, kde jsem mimo jiné měla zřizovatelskou
povinnost k několika ZUŠ. Znám tedy jejich práci a sleduji i nadále jejich výsledky i problematiku. Od té
buštěhradské se mimo jiné liší hlavně tím, že jejich zřizovatelem je krajský úřad, nikoliv město. Krajský úřad
výsledky jejich práce sleduje, srovnává a hodnotí.
Je tudíž naprosto logické, že i na ně se vztahovala novela školského zákona z minulého roku, která dala
zřizovatelům možnost vypsat konkurzy na ředitele, kteří jsou ve svých funkcích déle nežli 6 let. Všichni tak
museli své funkce obhájit.
Vy, vážený pane řediteli, jste ve funkci od roku 1983 (toto datum je uvedeno v jednom z Vámi vydaných
almanachů). K porušení zákona ze strany města Buštěhrad došlo již v době, kdy ve školském zákoně byl taxativně stanoven odchod ředitelů do důchodu nejpozději v 65 letech. V té době Vám již bylo 67 let.
Když se v loňském roce paní starostka vložila do „konkurzování“ v Buštěhradě, Vy jste se zaštítil Školskou
radou, která je na Vaší ZUŠ nadbytečná, neboť pro ZUŠ není zakotvena v zákoně.
Ještě zajímavější jsou Vaše výroční zprávy, kde výčtem zkreslených a nepodstatných informací uvádíte záměrně veřejnost v omyl. Dala jsem si s jednou z Vašich zpráv tu práci, že jsem veškeré Vámi uvedené „úspěchy“ ve výtvarných soutěžích ověřila u vyhlašovatelů. Zajímavé zjištění! Pouze v jednom ze všech případů byla
informace, že jste se soutěže zúčastnili, pravdivá. O výsledku ani zmínka. Veškeré mnou ověřené informace
jsou doložené a kdykoliv k nahlédnutí.
Nechci zde popisovat další Vaše „aktivity“, o kterých vím zprostředkovaně, a tudíž jsou pro mne nezveřejnitelné, ale které vypovídají mnohé o tom, jak cíleně poškozujete naši školu.
Kdyby se někdo z veřejných činitelů skutečně o stav ZUŠ zajímal, nemohlo by se z veřejného rozpočtu obce
vyčleňovat v kolonce rozpočtu ZUŠ na osobní výdaje 23 000,- Kč. Co to je? To Vám město z rozpočtu vyplácí
„odměnu za zásluhy“?
Velice ráda každoročně sleduji hospodářský výsledek Vámi vedené školy i to, jak jste za dobré hospodaření
odměňován. Veřejnost totiž netuší, že kdyby ZUŠ, tak jako všude jinde, byla zřizována krajem, hradil by kraj
provozní náklady a nejspíše i nájem. Městu by pak zbylo i na další spolky a sdružení, kterým nyní musí krátit
dotace.
Myslím, že každý soudný člověk by měl vědět, kdy je čas odejít.
V Buštěhradě 28. 6. 2013
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
Věra Sklenářová
ST R A N A
14
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
Táborové requiem
UPOZORNĚNÍ: Následující článek vyjadřuje subjektivní názor autora. Není
myšlen jako pomluva ani není účelem kohokoliv přivést do nepříjemných emocí.
Fotky rozdány, poslední zavazadla
rozebrána, děti vesele švitoří a střídají
vis na otci s visem na matce a Kuba konečně se syčením zavírá dveře autobusu a nenápadně odjíždí vstříc druhému
běhu skautského tábora. Jindy bych mu
záviděla, prosila ho, aby mě vzal s sebou zpátky alespoň ještě na jeden den.
Toho se letos ale ode mě skutečně nedočká. Přestávám vnímat ruch kolem
sebe a pomalu se myšlenkami přesouvám domů. Do ticha a klidu. Jak já se
tam těším. Stárnu? Tak to každopádně.
Ale s mými momentálními pocity to
nesouvisí.
Čekáte, že začnu pět ódy na romantiku místa, roztomile bzučící komáry,
líbezně zlobivé děti a chápavé spolupracující vedoucí? Vždyť přeci: Zlatá
Střela, krásná, skvělá… V tom případě
nečtěte dál.
Každý má rád uhlazené věty lahodící očím a uším, všichni si daleko radši
přečteme o právě narozeném opičátku
v ZOO než o rozmrzelých dohadech na
politické scéně, ale já mám prostě zase
jednou náladu ukázat, že není všechno
zlato, co se třpytí.
Ještě nikdy, co jezdím na tábory,
jsme neměli lepší počasí. Stupně se
pohybovaly kolem krásných 25, větřík
zafoukal vždy, když bylo potřeba. K
tomu jsme se pohodlně vešli do stanů
a úrazy se všem vyhýbaly obloukem.
Tak teď už je to jen v našich rukou,
jaký nádech celý tábor bude mít. Ale
asi jsme si ty ruce před táborem špatně „umyli“. Pro mě se to letos prostě a
jednoduše nepovedlo.
Všechno to začalo už někdy v lednu.
Když jsme se rozhodovali, zda udělat
tábor celostřediskový nebo rozdělený na dva běhy. Každý má svůj názor,
který si bude prosazovat, to je jasné,
ale v tomto případě by mělo jít hlavně
o děti. Klišé, které se říká? Klišé, fráze,
říkejte si tomu, jak chcete, ale za těchto
okolností je to ta nejpravdivější fráze ze
všech. Jsme jedno středisko, jedna skupina lidí, skautští bratři a sestry. Proč
bychom se měli dělit na dva tábory?
Proč trhat od sebe děti, které se na sebe
těší? Proč dělat běh prťousků a habánů?
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
Neměly by si právě malé děti brát příklad ze starších? Neměly by starší děti
dostat trochu zodpovědnosti za své
malé kamarády? A jak jinak toto zajistit, než jedním táborem? Tudy se ubíraly myšlenky moje a malé části dalších
dospělých. Druhá skupina vedoucích,
bohužel početně vyšší, myslela ale odlišně. Můžu jen odhadovat, jaký důvod
je vedl k volbě dvou běhů, ale mohlo to
být něco ve smyslu:
V případě dvou běhů pojedeme na
Střelu k Jezu (což by při jednom běhu
bohužel nebylo možné a muselo by se
hledat jiné tábořiště). Už to tam znám,
mám k tomu citovou vazbu, nemusím
se před táborem starat o nic navíc, jako
například průzkum nového místa kvůli
etapám, atd. Střela je prostě Střela. Co
na tom, že mě vedoucí malých dětí žádají o společný tábor, já to chci takhle a
hotovo.
Rozhodnuto: dva běhy
A první hořké sousto je třeba přežvýkat.
Všichni sedí na svých místech, já
naskakuji do autobusu jako poslední
a můžeme vyrazit na cestu směr Střela.
Vše vypadá slibně, sluníčko svítí, všichni se usmívají. To by bylo, aby se ten letošní tábor nepovedl. Hned první den
ale cosi nefunguje. Oběd místo v půl
jedné v pět, málo postavených stanů,
zavazadla až pozdě odpoledne, kuchaři
nadávající na kvalitu a nedostatek potravin. To nevypadá dobře. První den
většinou určuje atmosféru celého tábora. Asi stejně tak jako první půlhodina
po probuzení naladí celý den. Snažím
se rychle zahnat náznak nepříjemných
pocitů a jdu odstartovat Robinsona, námořníka z Yorku.
Mohla bych pokračovat v popisu
dalších dní tábora, ale věřte, že by hořkosti nabíraly na obrátkách. Bylo jich
bohužel víc než dost. Neustálá kritika,
pomluvy na všech frontách, nefunkčnost a nespolupráce hlavních složek.
Večer ve stanu protekla nejedna slza. A
protože je to už za námi, nebudu to víc
rozpitvávat. Myslím, že tento odstavec
jako hrubý obrázek postačí.
Když si ale odmyslím všechno to, co
se nepodařilo přesně podle představ,
zbývají mi tady přeci jen ještě ty líbezně
zlobivé děti.
„Tam je vedro. Bych nikdy nechtěla bejt Janem Husem.“ (při přikládání dřeva do táborového ohně)
„Od prvních kuchařů mi chutnalo kakš takš.“ (na otázku, jak dětem
chutnalo jídlo)
„Já nemám k táboru ani ke
všemu jinému žádné připomíňky.“ (na
otázku, jak se mu líbil tábor)
„Myslim si, že by měli častěji
čistit WC a nestavěli tábor na blbym
místě.“ (na tutéž otázku)
„Musím ti sdělit nepříjemnou
skutečnost o mých posledních dlouhých kalhotách.“ (oznámení, že po
pádu do studánky už skutečně nemá co
na sebe)
„Obávám se, že mám ve stanu Bermudský trojúhelník.“ (neustálé
ztrácení věcí ve stanu jednoho liščete
bez opětného nalezení)
Byla bych nespravedlivá, kdybych nenapsala o něčem pěkném. Musím přiznat, že bylo něco, v čem byl letošní tábor
opravdu výjimečný. A to v netradičních
zážitcích, které jsme měli možnost vyzkoušet. Jedním byla návštěva skupinky, která si říká Laborky.cz. Skvělá parta
lidí ze slánského gymnázia. (Můžete je
znát z pořadu České televize – Zázraky
přírody.) Předvedli nám několik hodně
zajímavých pokusů. (Kdybyste viděli
své dítě, jak jde se sirkami odstartovat
podomácku vyrobenou lihovou raketu,
nebojte se, Laborky.cz je to na táboře
naučili.) Tím nejzajímavějším ale určitě
byla výroba zmrzliny z tekutého dusíku, kterou jsme si pak všichni s chutí v
tom horku dali.
Druhým zážitkem byl let horkovzdušným balónem. Všichni jsme postupně byli vytaženi nad tábor do ooohromnééé (soudě podle počtu mdlob,
které na mě přicházely) výšky, a mohli
jsme se tak podívat na to krásné místo z ptačí perspektivy. Pohled to byl
opravdu nádherný.
Myslím, doufám, že za nějakou dobu
toto budou právě ty jediné vzpomínky,
které z tohoto tábora zůstanou. Přemýšlím, co ještě dodat na závěr. Někdy
je možná lepší neříkat nic.
Eliška Hrabinová
ST R A N A
15
2012 cislo 0
OTEVRENY CASOPIS OBCANU BUSTEHRADU
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
�
Buštěhradské listy - dvouměsíčník; Ev. č. MK ČR E 20893
Obrázek na titulní straně: Zámecký park, foto Monika Žitníková
Vydavatel: Občanské sdružení Buštěhradské fórum, Okružní 849; www.bustehradskeforum.cz
Odpovědný koordinátor: Ing. Jiří Janouškovec; [email protected]
Redakční rada: Jiří Blesk (JB), Ing. Jiří Janouškovec (JJ), Ing. Arch. Daniela Javorčeková (DJ),
Ing. Jitka Müllerová (JM), Jaroslav Pergl (JP)
Korektura textu: Jan Dvořák; Design a grafika: Michal Fiala a Dana Stolzová
Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat stanovisko vydavatele a redakční rady.
Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Den vydání: 28. 8. 2013. Uzávěrka dalšího čísla bude 15. 10. 2013
Tisk: Kočka Slaný
Náklad 1000 ks
Cena zdarma
2 0 1 3 , Č Í S LO 6
ST R A N A
16