Zpravodaj 02 2015

Transkript

Zpravodaj 02 2015

ODAJZPRAVODAJZPRAVODAJ
MĚSTAMĚSTA
LKÉVELKÉVELKÉ
VICEBÍLOVICEBÍLOVICEBÍLOVIC
Velikonoce už jsou tady,
a tak přejeme Vám všichni dohromady
bohatou pomlázku a hodně štěstí,
hlavně však radost, jež jaro věští!
Pohodové Velikonoční svátky
a radost z každého
prožitého dne
přeje všem
Starostka a zastupitelstvo
města Velké Bílovice
AJZPRAVODAJMĚSTAVELKÉBÍLOVICEZP
AJZPRAVODAJMĚSTAVELKÉBÍLOVICEZP
RAVODAJMĚSTAVELKÉBÍLOVICEZPRAVO
VODAJMĚSTAVELKÉBÍLOVICEZRAVODAJ
www.velkebilovice.cz
Foto: Jiří Roboš
číslo 2 březen - duben 2015
Dobří a spolehliví pomocníci při úklidu katastru města, žáci 8. a 9. A Základní školy
Oprava cesty ke Křástelce
Oprava střechy a fasády na staré škole
Údržba mobiliáře na cyklostezce
Úklid a údržba autobusových zastávek
Zateplení zdravotního střediska a DPS
Nové tabule na vstupu do města
2
forinformace radniceinfo
informaceradniceinform
SLOVO STAROSTKY
Vážení spoluobčané,
podle rozmarů počasí to zatím venku moc jarně nevypadá, i přesto však
je třeba řešit požadavky a úkoly, které vyplývají ze schválených ukazatelů rozpočtu na rok 2015, ať je počasí jakékoliv.
Letošní rozpočet obsahuje jak dokončení rozpracovaných projektů
z minulého roku, tak i projekty nové, které se pro následnou realizaci
připravují.
V současné době jistě mnozí z vás vnímáte rozsáhlou rekonstrukci budovy zdravotního střediska a domova pro seniory na ulici Mírová. Tato
investiční akce je spolufinancována z operačního programu životní
prostředí ve výši 2,4 mil. Kč, celkové náklady činí 5 mil. Kč. Jejím obsahem je kompletní zateplení stropů, výměna všech oken a venkovních
dveří, které budou bezbariérové a dále zateplení a nová fasáda celé
budovy. Současně s těmito úpravami probíhají i opravy vnitřních
prostor a to zejména sanace vlhkého zdiva, oprava elektroinstalace, vyztužení stropů a výmalba všech místností. Pokud se nevyskytnou žádné
další vícepráce, mohou se senioři do upravených místností vrátit ve
druhém dubnovém týdnu. Všem, kteří se na této rozsáhlé a časově
náročné rekonstrukci podílejí a kterých se dotýká, bych chtěla upřímně
poděkovat. Praktickým i odborným lékařům, zaměstnancům města, personálu DPS, pracovníkům spol. V-Aquarius,B, s.r.o. Velké Bílovice, místním živnostníkům i vám spoluobčanům za to, že všichni vnímáte tuto
záležitost jako nezbytnou a potřebnou a díky vašemu pochopení, vstřícnosti a toleranci se daří všechny práce zvládat dle harmonogramu ve
kterém je stanoveno ukončení prací nejpozději k 30.červnu tohoto roku.
Další investicí rozloženou na několik etap je pokračování stavebních
úprav prostor kulturního domu v suterénu, kde bude nově zřízena
klubovna pro mladé hasiče, mateřské centrum pro maminky a jejich děti,
technické zázemí pro město Velké Bílovice a služebna městské policie.
Úpravy těchto místností si oproti původnímu řešení vyžádají
vícepráce, které činí cca 800 tis. Kč, neboť během realizace se při odkrytí konstrukcí zjistilo, že snížená část objektu - bývalá kotelna s technická místnost u kotelny vykazuje zvýšenou vlhkost a průsak vody, který
nelze eliminovat z důvodu vysoké hladiny spodní vody. Jako ekonomicky
nejvhodnější se jeví řešit tento stav sníženou stropní konstrukcí. Vzniklý
meziprostor bude odvětrán přirozeným větráním přes anglický dvorek.
Stropní konstrukce bývalé kotelny vykazuje po odkrytí nosné výztuže
silnou korozi a z hlediska zatížení stropu v prostoru 1. nadzemního podlaží je navrženo zesílení podpůrnou konstrukcí. S ohledem na to, že je
to poslední úsek pro rekonstrukci, bylo přijato rozhodnutí úpravu prostor
dokončit i za cenu zvýšených nákladů. Jinak nebude možné tyto místnosti využívat a zůstanou trvale vlhké.
Bez povšimnutí jistě nezůstala ani rekonstrukce budovy staré školy,
kde byla vyměněna všechna okna a v těchto dnech probíhá oprava
střechy a komínů. Následně bude provedena fasáda na celé budově.
Rekonstrukce by měla být dokončena v červenci letošního roku.
V seznamu budov, kterých se letos dotkne oprava, je i hasičská
zbrojnice. Budou vyměněna vrata, okna a provedena nová fasáda.
O finanční podporu na tuto akci byl požádán jihomoravský kraj. Budeli naše žádost úspěšná, budou tyto práce provedeny v období prázdnin.
Na letní měsíce je připraveno i dokončení rekonstrukce vodovodních
rozvodů v základní škole, kde v loňském roce došlo k rozsáhlé havarii
trubní sítě.
V druhé polovině dubna budou zahájeny práce na výměně plynového potrubí na ulicích Čejkovská, Na Aleji, Na ostrůvku a na
Náměstí Osvoboditelů. Část chodníků a uličního prostoru se změní
v krátkodobé staveniště, které by mělo být dáno do původního stavu do
podzimu letošního roku. Kde a kdy se přesně s výměnou začne, o tom
budou podány občanům informace prostřednictvím místního rozhlasu a
webových stránek po předložení harmonogramu prací od společností,
které budou výměnu provádět.
Mezi větší investice je zařazen i projekt, který se týká výsadby
biokoridorů a vytvoření prvků ÚSES (územního systému ekologické stability). Dojde k částečné realizaci záměru dle platného územního plánu
z roku 2002, kdy bude provedeno ozelenění zemědělsky intenzivně
využívané krajiny, posílení protierozní, ekologické a odpočinkové
funkčnosti krajiny, zvýšení úživnosti krajiny pro zvěř a tím snížení škod
na zemědělských kulturách. Celá ivnestiční akce bude ve 100% vynaložených nákladů, které činí 6 mil. Kč podpořena z operačního programu životní prostředí a měla by být provedena nejpozději do
30. května t.r.
Kromě těchto investic se průběžně provádějí i menší opravy a údržby
majetku města. Letošní zima ukázala přívětivější tvář a tím také větší
možnosti pro realizaci prací souvisejících s údržbou katastru. Na tyto
práce plynule navazují úpravy veřejných prostranství, čištění chodníků a
cest, úklid autobusových zastávek, mobiliáře na cyklostezkách apod.
Pomoc při jarním úklidu nabídlo i vedení základní školy. Žáci
nejvyšších ročníků se do těchto prací ochotně zapojili a uklidili cesty do
sklepních lokalit a uliček a prostranství okolo školy. Za tuto službu jim
upřímně děkuji a těší mne, že požadavek města přijali a provedli velmi
zodpovědně. Děkuji taky všem vám, kteří jarní i celoroční úklid před
domy a úpravy předzahrádek berete jako samozřejmost, ne jako povinnost. Pro mnoho hostů, kteří do Velkých Bílovic zavítají je mnohdy
nepochopitelné, jak se městu daří se svými pracovníky vše v takovém
stavu udržovat. Vždy ráda a s hrdostí odpovídám, že úpravu zahrádek
a okolí domů si řeší občané sami a s ochotou, neboť všem nám záleží
na tom, aby bylo naše město pěkné a čisté. Takto to vnímám a takto to
tazatelům předávám.
Vážení spoluobčané,
práce ve veřejné službě s sebou nese potřebu být trpělivý a naslouchat
lidem. Jsem si vědoma toho, že můžete mít rozdílné názory na řešení
různých situací, ale také toho, že je nutné přijmout konkrétní rozhodnutí
a být za ně zodpovědná, i když tato rozhodnutí nemusí být pro všechny
příznivá. Proto oceňuji vaše pochopení a toleranci k záležitostem, které
se dotýkají nás všech a vážím si vašich podnětů, které naší práci
pomáhají.
Věřím, že se nám bude i nadále dařit udržovat a rozvíjet společenský život v našem městě a že budeme vždy mít dostatek motivace
a vůle udělat něco navíc. Tím budou Velké Bílovice o tyto hodnoty bohatší
a náš život pestřejší.
Přeji všem nám, občanům Velkých Bílovic krásné, právě přicházející
jarní období a aby letošní Velikonoční svátky, které jsou před námi byly
pro všechny plné radosti a pohody.
M. Vlková, starostka
3
SLOVO MÍSTOSTAROSTY
Vážení, dovolte mi opět Vás stručně informovat o aktuálním dění
důležitém pro naše město. Témat je opravdu hodně, takže k těm
nejdůležitějším.
• Úvodem bych chtěl poděkovat všem, kteří využívají aplikaci na
internetových stránkách města s názvem „Mapa závad města Velké
Bílovice“. Bylo zde zaznamenáno již mnoho jevů, které by bez Vašeho
upozornění byly řešeny pozdě nebo možná také nebyly řešeny vůbec.
• V měsíci dubnu bude realizováno nové oplocení části sportovního
areálu, poněvadž dosavadní bylo v havarijním stavu a hrozila újma na
majetku i zdraví. Na parkovišti pak budou instalovány parkovací dorazy, aby nedocházelo k poškozování oplocení.
• V tomto měsíci bude rovněž realizováno částečné oplocení dětského hřiště na ulici Revoluční. Souběžně budou uvedeny do života další
bezpečnostní opatření, zejména osvětlení a po vyřešení technických
problémů i kamerový systém. Tím nejdůležitějším však je a bude Vaše
všímavost k probíhajícímu dění a související spolupráce.
• Předpokládám, že v každém vydání zpravodaje se budeme věnovat i dopravně bezpečnostní situaci.
Je důležité apelovat na všechny uživatele motorových vozidel a způsob jejich parkování. Jde o věčné téma. Je nejen lidsky ohleduplné, ale
i z pohledu dopravní bezpečnosti nezbytné, hledat uspokojivý způsob
parkování vozidel. Bohužel se často setkáváme se situací, kdy je v jedné
domácnosti více motorových vozidel a ta nevhodně parkující brání
bezpečnému průchodu. V následujících dnech bude pracovník městské
policie, v rámci zvýšeného podílu pochůzkové činnosti, uživatele
nesprávně zaparkovaných vozidel zpočátku na stav upozorňovat a
situaci rovněž průběžně monitorovat. Věřím, že všichni chápeme důležitost bezpečnosti silničního provozu pro sebe, své děti, rodiče i hojné
návštěvníky našeho města.
Upozornění pro občany ulice Svárov. V části od prodejního centra
COOP po první mostek ve směru při výjezdu z Velkých Bílovic (zkrátka
u lázní) neparkujte v zeleném pásu. V těchto místech je vozovka
dostatečně široká a po předběžném souhlasu Policie ČR zde budou vyznačena parkovací místa.
Bohužel se stále vyskytují jedinci, kteří nesprávně parkují u nákupního
střediska COOP a brání bezpečnému výjezdu autobusů od nástupních
ostrůvků. Zde bohužel bude muset být uplatňováno represivní opatření
v zájmu všech.
V minulých dnech byla pracovníky technického úseku města
dokončena údržba (odvod srážkových vod, dopravní značení, vyčištění
komunikace, apod.) poměrně frekventovaného úseku komunikace od
základní školy ke sklepům. Bohužel se našel „slabý silný“ jedinec či
jedinci, kteří jednoho dne uklidili instalované patníky do pole. Věřím, že
s Vaší pomocí takové jedince brzy najdeme a odpovídajícím způsobem
„odměníme“. Pokud k tomuto incidentu máte informace, sdělte je prosím
na podatelně městského úřadu.
• Pracovníci technického úseku města budou v následujících měsících
postupně upravovat některé další pozemky města k původnímu účelu
užití – chodníky, protierozní opatření, cesty, apod.
4
• V průběhu měsíce dubna budou na vjezdy do našeho města
instalovány informační tabule o zákazu podomního prodeje a služeb.
• Ve čtvrtek 26. března 2015 se uskutečnilo taktické cvičení Blackout JMK 2015. Jeho hlavním cílem bylo procvičit a sladit činnost orgánů
krizového řízení, složek Integrovaného záchranného systému Jihomoravského kraje a dalších zapojených subjektů při vzniku krizové
situace – dlouhodobém výpadku elektrické energie velkého rozsahu
(blackoutu).
• STRATEGICKÁ ROZHODNUTÍ
S ohledem na doporučení odborníků, kapacitní možnosti čistírny
odpadních vod, její technologické provedení i provozní náklady a další
principiálně významné faktory přijala rada města následující opatření –
zpevněné plochy pro parkování ve městě Velké Bílovice a to jak nově budované, tak i rekonstruované, budou na pozemcích města povolovány
pouze s podílem vsakovacích ploch (zatravňovací panely, jiné propustné
materiály). O vybudování takto upravených ploch na pozemcích města
je nutné požádat. Současně se žádostí je nezbytné dodat i situační
schéma a popis použitých materiálů. Děkuji, že chápete význam tohoto
opatření, které nám v budoucnu může přinášet nemalé úspory.
Vedení města zahájilo práce na materiálu „Bezpečnostní politika
města Velké Bílovice“ a navazující formulaci bezpečnostní strategie.
Mezi hlavní úkoly stanovené v dokumentu patří zkvalitnění činnosti městské policie v oblasti součinnosti s Policií ČR nebo zvýšením obchůzkové
služby ve vytipovaných lokalitách. Cílem je také rozšířit městský
kamerový dohlížecí systém, zvýšit dopravní bezpečnost na území města
a pokračovat v preventivní činnosti. Cílem je rovněž udržet na dobré
úrovni a dále zkvalitnit připravenost na mimořádné události a řešení krizových situací s důrazem na ochranu obyvatel, majetku a životního
prostředí. To je obsahem základních dokumentů v oblasti zajištění
veřejného pořádku a bezpečnosti, prevence kriminality a připravenosti
na mimořádné události a řešení krizových situací.
Děkuji za Vaši pomoc, podporu i spolupráci
Ing. Karel Osička, MBA, místostarosta
USNESENÍ
Z 3. ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA VELKÉ BÍLOVICE,
konaného dne 19. února 2015 v zasedací místnosti Městského úřadu ve Velkých Bílovicích
Usnesení č. 1/3/ZM/2015:
ZM schvaluje doplněný program 3. zasedání zastupitelstva města Velké
Bílovice.
ZM určuje ověřovatele zápisu – Ing. Karla Osičku, MBA, a Ing. Josefa
Skoupila.
ZM určuje členy návrhové komise – Mgr. Svatavu Balgovou, Mgr. Josefa
Kraloviče a p. Petra Zemánka.
ZM schvaluje v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. b) zákona č.
128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, rozpočtové opatření
č. V/2014.
128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, rozpočet města
Velké Bílovice na rok 2015 takto –
příjmy celkem
Kč 65 568 300,-financování
Kč 10 669 200,-výdaje celkem
Kč 76 237 500,-a schvaluje závazné ukazatele rozpočtu dle tabulky Rozpočet 2015 – příjmy,
výdaje, financování (dle paragrafového členění).
128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, rozpočtový výhled
města na roky 2016 – 2018.
ZM schvaluje přípravu investiční akce Reprodukce požární techniky a
zavazuje se zabezpečit spolufinancování akce do výše Kč 1,2 mil. dle podmínek stanovených poskytovatelem dotace a zároveň se zavazuje zabezpečit
hladké financování akce tak, aby nedošlo k ohrožení její realizace (např.
krátkodobým překlenovacím úvěrem).
ZM schvaluje přípravu investiční akce Rozšíření odděleného sběru odpadů ve
Velkých Bílovicích a zavazuje se zabezpečit spolufinancování výše uvedené
akce dle podmínek stanovených poskytovatelem dotace a zároveň se
zavazuje zabezpečit hladké financování akce tak, aby nedošlo k ohrožení
její realizace (např. krátkodobým překlenovacím úvěrem) a pověřuje Ing.
Janu Krutákovou jednáním se SFŽP v této záležitosti.
ZM schvaluje přípravu investiční akce Úspory energií ZŠ Velké Bílovice a
zavazuje se zabezpečit spolufinancování výše uvedené akce dle podmínek
stanovených poskytovatelem dotace a zároveň se zavazuje zabezpečit
hladké financování uvedené akce tak, aby nedošlo k ohrožení její realizace
(např. krátkodobým překlenovacím úvěrem).
ZM schvaluje v souladu s ustanovením § 85 písm. a) zákona č. 128/2000
Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, odkoupení pozemku parc. č. st.
2115 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 344 m2 v obci a k.ú. Velké
Bílovice od Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Velké
Bílovice, IČ 65269152, sídlo Slíny 1091, Velké Bílovice, za kupní cenu Kč
397.930,--, část kupní ceny ve výši Kč 184.400,-- bude uhrazena do 30 dnů
od podpisu kupní smlouvy na účet prodávajícího a zbývající část ve výši Kč
213.530,-- bude použita k úhradě nákladů na investiční akci Kanalizace
v trati Púrynky.
Toto usnesení nahrazuje usnesení zastupitelstva města Velké Bílovice č. 21/14
ze dne 22. září 2014.
Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, odkoupení pozemku parc. č.
3396/377 o výměře 1461 m2 v obci a k.ú. Velké Bílovice od XXXXXXXX za
kupní cenu Kč 250,--/1 m2 se splatností do 30 dnů od podpisu kupní smlouvy na účet prodávajícího.
Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní s XXXXXXXX o budoucím prodeji dvou stavebních pozemků
v lokalitě Morávky II. v obci a k.ú. Velké Bílovice.
Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, podání žádosti na Úřad pro
zastupování státu ve věcech majetkových o bezúplatný převod pozemků parc.
č. 2426/3 ostatní plocha o výměře 4231 m2, parc. č. 5052/3 ostatní plocha
o výměře 1232 m2 a parc. č. 5212/4 ostatní plocha o výměře 7042 m2
v obci a k.ú. Velké Bílovice do vlastnictví města.
Velké Bílovice, dne 23. února 2015
Marie Vlková, starostka
BIO POPELNICE
Reaguji na dotazy některých místních občanů ohledně bio popelnic.
Byla vznesena námitka na velikost bio popelnice. V letních měsících je
využití větší a popelnice na odpad jsou tak často malé. Na základě informací z firmy Hantály se dá tento problém řešit. Je možnost koupit další
popelnici na vlastní náklady nejlépe ve stejné hnědé barvě, jako je stávající, aby nedocházelo při svozu k záměně. Při zakoupení popelnice
bude možné si vyzvednout čárový kód na Městském úřadě Velké Bílovice
zdarma. Zakoupená popelnice může mít obsah i 240 l. V případě dalších
informací kontaktujte: [email protected].
Petr Zemánek
5
6
I ZVĚŘ CHCE ŽÍT
MEZI NÁMI
inzerce
Jaro je již neoddiskutovatelně tady. S oteplením
v únoru totiž každoročně přichází honcování zajíců,
tedy období jejich rozmnožování, což je důkazem, že
zima brzy skončí. I když v posledních letech de facto
žádná zima u nás v podstatě nebyla. Honcování nejde
přehlédnout na polích, kde se jindy statičtí zajíci pohybují v jakýchsi „vláčcích“, tedy za jednou zaječicí
hopsá hned několik nápadníků. Všude tady má zajíc
domov.
Právě v těchto dnech přicházejí na svět mláďata.
Bohužel málo z nich se jich dožije dospělosti. Ty tam
jsou časy, kdy skoro v každém obydlí byli králíci,
drůbež a další hospodářská zvířata. Jejich místa zaujali jiní domácí mazlíčci. A to zejména psi různých velikostí a plemen. A tady nastává poměrně velký
problém pro zaječí populaci. Psi bez vodítka mohou
v tomto období ohrozit jejich životy. Pole, sady a vinohrady se často stávají výběhem, kde neplatí žádná
pravidla. Majitelé je občas vezmou ven a dají jim volnost, aby se jejich pejsek proběhl. Tito pejskaři si ale
neuvědomují, že i pozemky v okolí města nejsou
neomezeným výběhem pro jejich miláčky a měli by být
na vodítku, a když je některý z myslivců na toto upozorní, reagují velmi podrážděně. Málokterý pes je
dokonale ovladatelný a reaguje na páníčkovo
přivolání. Majitelé menších plemen často oponují, že jejich malý pes žádného zajíce nezakousne, ale stačí
aby vyplašil zaječku z pelechu s mláďaty, která malé
zajíčky opustí a už se k nim nevrátí.
Ještě něco k srnčí zvěři. U srnčí zvěře je úhyn v zimním období i přes důsledné přikrmování poměrně
běžný. Ale i v zimním období chodit na procházku
s volně pobíhajícím psem není vhodné. Pro srnčí zvěř
je to velmi stresující. Srnky sice psovi utečou, ale při
běhu vydají velké množství energie a velmi se při něm
zahřejí, a když nemají na blízku zdroj vody, ochlazují
se sněhem, a to je pro ně většinou smrtelná záležitost.
V letním období je úhyn víceméně ojedinělý a je to
většinou v důsledku střetu s motorovými vozidly či
poruchami trávicího traktu. V loňském roce se však
v naší honitbě ve velké míře vyskytlo pytláctví. Upozornili nás na to většinou majitelé pozemku. Byly
nalezeny i plné srny (ve vysokém stádiu březosti) střelené kulovou zbraní menší ráže. I toto svědčí o morální
vyspělosti střelce. Dříve se pytlačilo kvůli zvěřině,
v tomto případě však pytlák střílel zvěř z cest mezi sady
a ani se neobtěžoval střelenou či postřelenou zvěř
dohledat. Jestli se tato skutečnost bude opakovat i
v letošním roce, bude se toto řešit s orgány činnými
v trestním řízení.
Buďme tedy alespoň trochu ohleduplní vůči okolní
přírodě a zvěři, ať už srstnaté či pernaté, a snažme se
udělat alespoň něco málo pro to, aby v krajině kolem
nás nepřežívali jen obaleči, svilušky, osenice a jim
podobná havěť. Děkuji předem.
za MS VELKÉ BÍLOVICE, Polách Petr
7
ozhovorrozhovorrozhovo
rozhovorrozhovorrozhov
ROZHOVOR S...
PANÍ MARIÍ DRÁBKOVOU
Čtenářům nabízíte meziknihovní výpůjční službu, jak funguje?
Funguje tak, že knihovna, která je oslovena by měla půjčit požadovanou
knihu. Většinou se to týká naučné literatury a beletrie ke studijním účelům.
Knihovna je povinna knihu půjčit, pokud ji nenabízí třeba jen prezenčně.
Už mám vytipované knihovny, se kterými se mi dobře spolupracuje. Je to
adresná výpůjčka pro konkrétního čtenáře. Něco jiného je výměnný fond.
Ten nakupuje regionální oddělení Městské knihovny Břeclav a obohacuje jím
knižní fondy knihoven okresu. Knihy z výměnného fondu půjčujeme na půl
roku a soubory pravidelně obměňujeme.
Nedílnou součástí našeho města je bezpochyby knihovna. Od roku 1994 sídlí
v budově základní školy. V roce 2007 prošla celkovou rekonstrukcí a modernizací. Její
návštěvníci mají kromě velkého výběru knih k dispozici i tři počítače s přístupem na internet, kopírování, skenování a tisk. Jakou má knihovna návštěvnost, kolik knih se ročně
vypůjčí, kolikrát se využije meziknihovní výpůjční služba, jaké knihy se půjčovaly nejčastěji, zda je žádaná kniha zrovna k dispozici, to vše se dozvíte na stránkách knihovny www.knihovnavelkebilovice.webk.cz. Na ostatní jsme se zeptali knihovnice paní
Marie Drábkové.
Kolik knih vůbec naše knihovna má?
Pohybujeme se kolem 20.000 svazků s tím, že to tak bude i nadále, protože
platí, že co přikoupím, musím i vyřadit, a to z několika důvodů. Jednak máme licenci
na počítačový program Clavius do 20.000 svazků. Další verze je až do 50.000 a
mezi tím nic není. Kapacita knihovny je optimální na těch 20.000 svazků. A hlavně
knihovní fond by měl být aktuální, čtenáři sem chodí pro starší věci, ale i novinky.
Dokonce je Národní knihovnou ČR doporučený standard, že knihovna by měla obměňovat svůj fond každoročně z 10 %, což je šíleně velké číslo. Ale aktualizace je
nutná, na archivaci jsou jiné instituce.
Podle čeho tedy vybíráte knihy na vyřazení a co se s nimi
potom děje?
Buď je kniha tzv. „ležák“, tedy zastaralá nebo je to knížka naopak tak
oblíbená, že už je v dezolátním stavu. Pokud to není knížka zničená, o kterou
by neměl nikdo zájem, nabídne se jiným knihovnám. Všechny knihovny takto
postupují, ale zatím mě žádná neoslovila, že bych měla zájem. Teprve potom
se vyřazená kniha nabídne čtenářům. Výprodej za symbolické ceny míváme
dvakrát ročně, zjara a na podzim. A když knihy neudám ani tam, mají
poslední šanci díky Národní knihovně a Moravské zemské knihovně, které
budují národní digitální knihovnu. Takže Moravská zemská knihovna si
vyřazené knihy odveze, a ty pak projdou tzv. destruktivní digitalizací. Kniha
se z desek vyřízne a oskenuje se na rychlém skeneru.
Kde knihy nakupujete a jak často?
Většinou přes internet, kde jsou velké slevy. Sleduji, co vychází, někdy dostanu i
tip od čtenářů a průběžně nakupuji. Když vyjde nová kniha, během dvou měsíců ji
můžeme mít tady v knihovně k vypůjčení. Záleží jak kdy a jak co.
8
Jakou část zaujímají v knihovně časopisy?
Časopisů máme hodně, ale půjčují se daleko míň, než se půjčovaly před
pěti, deseti roky. Podle mě je to tím, že v současnosti je trh časopisy až moc
zaplavený. Máme asi kolem padesáti titulů, ale předplatné jen u několika z
nich a většina je remitendovaný tisk, tedy tisk dodávaný se zpožděním za
zvýhodněnou cenu. Časopisy jsou hrozně drahé. Hodně se půjčuje bydlení,
móda, zahrádkaření, Tina a Vlasta pro ženy a několik dětských časopisů, ale
není to, co to bývalo. Ale každopádně ta možnost tady je a půjčují se za
stejných podmínek jako knížky.
I časopisy vyřazujete?
Časopisy zastarávají rychleji než knihy, takže většinou za rok a půl až
dva pořádám výprodej časopisů. A jak se hůř půjčují, tak se zase velice
dobře prodávají, ty bývají během dvou dnů pryč.
Je knihovna zaměřena víc na tituly s tématikou vycházející
z tradice Velkých Bílovic?
Nijak zvlášť. Máme tady koutek regionální literatury, ale ještě jsem se nesetkala s žádným speciálním požadavkem tohoto typu. V břeclavské knihovně je velikánské regionální oddělení. Neříkám, že se například knihy o
vinohradnictví vůbec nepůjčují, ale že by bylo potřeba mít rozsáhlý fond, to
ne. Podle mě všechny zájmové spolky mají svoji soukromou literaturu.
Kolik má knihovna registrovaných čtenářů?
Každoročně kolem čtyř set co mi paměť sahá, z toho asi 180 do 15 let.
Dříve to bývalo víc, nebyl internet, členství bylo úplně zdarma, i když ten
poplatek, stovka na rok pro dospělé a padesát korun pro děti, důchodce a
studenty, je tak minimální, že to asi nehraje roli. Není to moc, pokud mluvíme
o registrovaných čtenářích. Ale každá knížka může projít v rodině více
rukama, takže vášnivých čtenářů může být v obci víc. Průkazka je
nepřenosná.
A nejstarší a nejmladší čtenář?
Asi třem čtenářům je přes osmdesát a nejmladší registrovaný čtenář je
narozený v roce 2012. Chodí sem malinké děti s rodiči a vybírají si dětské
knížečky do baťůžku, to je hezké.
Jsou v Bílovicích i čtenáři poezie?
Nijak zvlášť. A když už si někdo něco půjčí, tak je to vyloženě taková
ta maturitní poezie. Třeba v Bílovicích nějaký poeta je, ale nechodí k nám
do knihovny.
Co se za posledních dvacet let v knihovně nejvíc změnilo?
Čtenáři a technologie. Například se nepůjčují taková kvanta jako dřív,
ozhovorrozhovorrozhovo
rozhovorrozhovorrozhov
není tolik času na čtení. Také dětský čtenář se hodně změnil, děti jsou obecně
jiné, než byly. I knihy, co pro ně vychází, se jim přizpůsobují. Jindy v páté
třídě děti přečetly verneovku drobným písmem a dnes by po tom ani nesáhly.
Ony potřebují tenkou knihu s mnoha obrázky a přehledně rozvrstvenými
odstavci. Souvislý, hustý text je v žádném případě nepřiláká, i když výjimky
samozřejmě existují. Nezbytnou součástí je počítač s internetem. Dnes je knihovna úplně o něčem jiném, než v době, kdy jsem studovala.
Knihovna a uživatelé v roce 2014
Počet registrovaných uživatelů: 417 (z toho 188 do 15 let)
Počet návštěvníků: 11094 (návštěvy fyzické + virtuální)
Počet výpůjček: 16986
Přírůstek knih: 822
Počet knih z výměnného fondu: 706
Počet titulů odebíraných periodik: 48
Počet návštěv Internetu: 502
Počet vyřízených rezervací: 256
Počet kladně vyřízených požadavků MVS: 57
Nejžádanější knihy v roce 2014:
- pro dospělé: 50 odstínů šedi, Romeo a Julie, Švábi
- pro mládež: Deník malého poseroutky, Winx, Šmoulové
ID
CO NOVÉHO V KNIHOVNĚ?
Knižní novinky:
Weir, A.: Marťan - je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček, není
na Zemi… Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a
vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci – brzy také v kinech.
Čiháková Noshiro, Vlasta: Mitsuko – životopisný román - Mitsuko Aoyama,
provdaná ke konci 19. století za rakousko-uherského diplomata hraběte Heinricha Coudenhove-Kalergi, byla jednou z prvních Japonek, jež přicestovaly
do Evropy…
Hartman, Pavel: Šílený génius Jiří Štajner - Jiří Štajner, bývalý reprezentant a
člen Klubu ligových kanonýrů, je opravdovým enfant terrible českého fotbalu.
Je proto skvělou zprávou, že se rozhodl více než otevřeně promluvit o svém
fotbalovém i nefotbalovém životě. A že je opravdu zlobivým dítětem,
dokazuje v celé této knize, kde si nebere servítky před nikým a před ničím…
Darsane, V.: Recept na Araba – skutečný příběh. Nina, stejně jako mnoho
jiných dívek, odešla za prací do Švýcarska, kde pracovala jako au-pair. Byla
přesvědčená, že se jednou vdá za muže ze své rodné země, ale stalo se to,
co nečekala, ba přímo vylučovala – zamilovala se do Araba z Maroka…
Kriesová, Eda: Václav Havel - jediný autorizovaný životopis, doplněné a revidované vydání, navíc jedinečné a dosud nepublikované vzpomínky na
první léta na Hradě a 64 stran unikátní fotografické přílohy.
Kallentoft, Mons: Vodní andělé – krimiromán - inspektorka Malin Forsová je
hvězda policejního sboru. Paličatá, intuitivní, schopná a inteligentní. Posedlá.
Neustále na útěku sama před sebou, neustále pohlcená prací.
Brzáková, Pavlína: Ze mě. Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška - autorizované povídání známého herce Jaroslava Duška o narození, životě a
smrti.
Tučková, Kateřina a kol.: Fabrika – příběh textilních baronů z moravského
Manchesteru - moravský Manchester, tak se říkávalo Brnu v dobách jeho největší slávy. Látky ze zdejších textilek zaplavovaly doslova celý svět a bouřlivý
průmyslový rozmach v 19. století proměnil město v sebevědomé a moderní
centrum. Příběh pěti generací rodu Johanna Heinricha Offermanna…
Paterniti, Michael: Pravidla sýrárny - román nejen o lásce, zradě a pomstě…,
ale také o kousku nejvzácnějšího sýra na světě.
Bukowski, Charles: Faktótum – jeden z nejlepších románů tohoto spisovatele
mistrovsky evokuje autorův život i dobu a nadchne nejen Bukowského oddané čtenáře, nýbrž i ty, kteří se s tímto velkým americkým autorem dosud neseznámili….
Schovanec, Josef: O kolečko míň – můj život s autismem - autentický ponor
do nitra člověka, který svůj handicap dokázal proměnit ve výhodu.
Liška, Jiří: Přijímač - první díl z vojenské trilogie z doby pozdního socialismu
v ČSSR, kde reálie vojenského útvaru a vojenské služby nejsou obsahem, ale
prostředkem k vykreslení postav uvnitř vojenského útvaru, jejich osudů, a
hlavně prapodivných zákonitostí vztahů mezi nimi…
Hnízdil, Jan: Mým marodům - knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana
Hnízdila lze vřele doporučit všem, kteří si považují zdraví vlastního i zdraví
společnosti a jsou ochotni pro ně něco udělat. Mohou si být jisti, že je četba
nejen poučí, nýbrž i povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar psát přístupně a srozumitelně a navíc i s vtipem, elegancí a humorem, ať už je řeč o
záludnostech úzce odborných, nebo o věcech obecnějšího dosahu, o
lékařství, o sportu či o politice. A jak se sluší na vyznavače psychosomatiky
a celostního pohledu na člověka, nikdy nezapomíná uvádět zcela konkrétní
příklady a pronikat do všech zákoutí životních příběhů…
a řada dalších titulů pro velké i malé …
(anotace převzaty z www.kosmas.cz)
VÍTE, ŽE …
… knihu, kterou nenajdete v naší knihovně, vám vyžádáme prostřednictvím
meziknihovní výpůjční služby (MVS) z knihovny, kde ji mají?
… si můžete prodloužit výpůjčky přes on-line katalog po přihlášení do vašeho
čtenářského konta?
… z celkového počtu našich registrovaných čtenářů jsou muži zastoupeni
pouze 25%?
… půjčujeme i časopisy?
TIPY NA NÁKUP - napište nám, které tituly byste rádi viděli v nabídce naší
knihovny ([email protected]).
Letošní jarní PRODEJ VYŘAZENÝCH KNIH za symbolickou cenu se uskuteční
v dubnu, vždy v půjčovní době.
Přijďte si vybrat!
E-mail: [email protected]
Tel.: 519 346 616
Web: www.knihovnavelkebilovice.webk.cz
Půjčovní doba:
Pondělí: zavřeno
Úterý:
12.30 - 19.00
Středa:
8.00 - 12.00
12.30 - 15.00
Čtvrtek:
12.30 - 19.00
Pátek:
8.00 - 12.00
E-mail: [email protected], Tel. 519 346 616
9
oriekultura a historiekultu
raahistoriekulturaahistor
ANKETA - FILMY A SERIÁLY O VÍNĚ A VINAŘSTVÍ
Jižní Morava se stává v poslední době
doslova rájem filmařů. Častým námětem pro české
filmy či seriály je vedle lékařského prostředí či
kriminálního žánru stále častěji také víno a
vinařství. V posledních měsících například vzbudil
hodně rozporuplné ohlasy mezi diváky
komediální seriál FTV Prima Vinaři s Václavem
Postráneckým a Terezou Kostkovou.
Redakce Zpravodaje se proto rozhodla, že
v kalendářním roce 2015 vytvoří velký seriál anket
zaměřený postupně na trilogii o víně (Bouřlivé
víno, Zralé víno, Mladé víno), filmy Bobule a
2Bobule a na závěr právě také na seriál Vinaři.
Druhý díl tohoto seriálu je věnovaný právě
komedii Bobule z roku 2008 v hlavních rolích
s Václavem Postráneckým, Terezou Voříškovou a
Kryštofem Hádkem, která se z části točila v katastru Velkých Bílovic a okolí. Ústředními postavami
filmu jsou dva podvodníčkové z Prahy Honza a
Jirka, kteří přijedou jednoho dne na jižní Moravu
za Honzovým dědou a začnou pronikat do tajů
vína a vinařství…
Pokud budete mít zájem podělit se o své názory na film 2Bobule, neváhejte nás kontaktovat
na e-mailové adrese [email protected],
a to do uzávěrky příštího čísla Zpravodaje.
Zde jsou tři otázky, které jsme položili respondentům v pěti věkových kategoriích (do 15
let, do 26 let, do 40 let, do 60 let a 60 a více let):
1) Jakou vidíte ve filmu Bobule podobu se
skutečným životem na jižní Moravě?
2) Berete zvýraznění vinařství ve Velkých
Bílovicích, respektive na jižní Moravě v tomto filmu
jako dobrou nebo špatnou reklamu?
3) Co byste tomuto filmu vytkli a co se vám na
něm naopak líbilo?
Do 15 let
Dalibor Kalivoda
Život se docela podobá až na drobné detaily.
Podle mě je to dobrá reklama. I kdyby ne, i špatná
reklama je taky reklama.
Narážek tam moc není. Myslím si že se to i docela podobá, ale dlouho jsem to neviděl.
Adéla Knápková (11 let):
Skoro žádnou. Jen ty vinice.
Každá reklama je dobrá.
Všechno se mi líbilo. Byla to sranda.
Do 26 let
Petr Batelka (18 let):
Ve filmu Bobule I. podle mě nějaká podoba
životu na jižní Moravě byla, protože děj nebyl
zaměřen jen na konzumaci vína, ale i na práci ve
vinohradě.
10
Já si myslím, že to nějakou reklamu Jižní Moravě
a Velkým Bílovicím udělalo, protože mě hodně
cizích aut s Pražskou značkou zastavilo a ptali se
mě, kde je Hradištěk, co byl ve filmu Bobule.
Na filmu se mi líbilo téměř vše a nemám, co bych
mu vytkl.
Do 40 let
Jitka Osičková
Je to spíš komedie, ale založená na reálné
postavě Stani Mádla, rozhodně lepší než seriál
Vinaři.
Reklama pro náš kraj, spíš pozitivní než negativní.
Doba se v nich odráží, dnešní doba.
Zdeněk Kachyňa (27 let):
Moc velkou ani ne, ono se to všeobecně ve
filmech o vinařích a Jižní Moravě všechno tak
nějak idealizuje a zjednodušuje. Potom z toho má
člověk pocit, že na tom jihu je jediná starost, jestli
si dat ke snídani pohárek veltlínu nebo portugalu.
Jak se to vezme, třeba pro vinaře a všechny,
kterým je prospěšná turistika je to rozhodně
reklama dobrá. Ale třeba zdejší policie, tak ta se
moc pozitivní reklamou v tom filmu nevyšvihla.
Nějak nevím, co bych extra vytýkal. Z našeho
pohledu takový film nikdy dokonalý nebude.
Kdyby to točili Moraváci tak ten snímek bude z
80% o práci a 20% ten zbytek kolem. To by asi
vínomilovné diváky moc nenadchlo. Ale třeba
záběry krajiny, na tom si dali filmaři záležet, to
měli pěkně nastrójené.
Jiří Jurena (29 let):
Bobule I. je v prvé řadě komedie. Samozřejmě, že
každý z nás si při různých scénách filmu představí
podobnou situaci, kterou sám prožil- snad
každému
například explodovala láhev s
burčákem v autě a podobně, ale o realitě všedního dne se příliš hovořit nedá. Film mi přijde jako
veselá představa o životě na Jižní Moravě z
pohledu člověka, kterému se u nás líbí a má na
náš kraj hezké vzpomínky.
Jednoznačně film vnímám jako velmi dobrou
reklamu vinařství a krásného prostředí Jižní
Moravy. Natáčelo se v létě mezi upravenými zelenými vinohrady, které se musí líbit snad
každému a letecké záběry Pálavy, Hradišťku nebo
Novomlýnských nádrží lákají k prožití nádherné
dovolené.
Nenapadá mě nic,co bych Bobulím I vytýkal. U
filmu jsem se bavil, vnímal známé prostředí, ve
kterém se natáčelo a považuji jej za velmi příjemné osvěžení v tématu současné filmové tvorby.
A jak jsem již zmínil, považuji film za vynikající
reklamu vinařství.
Do 60 let
Roman Šťavík (41 let):
Já teda vinař nejsem, ale člověk, který tady nebydlí, tomu uvěří. Asi tak.
Dobrá reklama je v tom, že je ve filmu použité
prostředí Bílovic, třeba kaplička. Turisti sem přijedou vyfotit se u ní a tak. A pro vinařství je to určitě
reklama.
Nelíbilo se mi, že z nás dělají blbce, burany a tydýty. Třeba chování starých lidí, jak tam ten jeden
furt chodil a okusoval chleba nebo ten vinař
alchymista, co pančoval víno. Takoví lidi, to snad
ani nejde. Ale samotný film jako komedie nebyl
špatný.
60 a výš
Pavel Zapletal (60 let):
Celý film je brán trochu s nadsázkou, realita
samotného života na jižní Moravě je jiná. Film ale
obsahoval dobrou myšlenku, že vinohradnictví by
se mělo dědit.
Já myslím, že je to dobrá reklama. Když se o
něčem mluví, tak je to vždy dobrá reklama.
Určitě byly dobré záběry Pálavy z letadla, záběry
vinohradů a podobně. Taky bilovská mládež
dostala šanci zahrát si ve filmu. Naopak vždycky
vyzní hrozně to, když se pražský herec přehnaně
snaží mluvit moravsky.
VZPOMÍNKY NA NATÁČENÍ FILMU BOBULE
Mottem filmové komedie Tomáše Bařiny
Bobule, která se do kin dostala na jaře 2008, bylo
„nevinně o víně“.
Hlavní postavy Honza a Jirka, které ztvárnili
Kryštof Hádek a Lukáš Langmajer, se po sérii
menších i větších podvodů v Praze ocitají na jižní
Moravě u Honzova dědečka – vinaře (hrál ho
Lubomír Lipský). Honzovi se podvodem podařilo
získat pro dědečka letenku do Argentiny, kam se
chtěl vždycky podívat, a pak na něj a na Jirku
spadne péče o celé vinařství. Se vším jim pomáhá
hodný soused, jehož ztvárnil Václav Postránecký, a
zejména jeho dcera, kterou hrála Tereza Voříšková.
Víno je nakonec zachráněno a už to vypadá na
velký happyend, když se objeví policisté. Jirka
uteče, ale Honza se snaží zachránit červený burčák
a je nakonec zatčen.
Film se natáčel v okolí Pálavy a novomlýnských nádrží, ale v záběrech se nejednou objevuje i okolí
Velkých Bílovic, zejména naše kaplička na Hradišťku.
Natáčení scény z krojového plesu se zúčastnilo
i několik krojovaných z bílovické chasy. A jak na
natáčení někteří z nich vzpomínají?
Veronika Mádlová
Celé Bobule vlastně vznikly tak, že režisér
Tomáš Bařina se dostal k nám do sklepa a předloha postavy, kterou hrál Václav Postránecký, je můj
taťka. Oni se ho při tvoření toho scénáře sem tam
zeptali, co si myslí o některých věcech, a tak jsou
tam i některé jeho hlášky.
A právě díky tomu, že jsme se znali, mě Tomáš
požádal, abych sehnala co nejvíc párů v našem
kroji, ale nebylo to, jak se ukázalo, nakonec vůbec
jednoduché. Chase z Bílovic se moc nechtělo, a tak
jsem oslovila i chasu ze Žižkova, která z té
možnosti byla úplně nadšená. Celkem nás tam bylo
15 párů v kroji. Filmaři nám zaplatili autobus, který
nás odvezl do Bulhar, a nakonec jsme dostali i nějakou tu stovku za natáčení. Kromě krojovaných
s námi jely o oblíkačky, které nám pomáhaly
s oblékáním a zaplétáním. Bylo nás patnáct holek
na tři tetičky, takže jsme si pomáhaly i navzájem.
Jako kompars jsme dostali k dispozici místnost asi
3x4 metry, takže jsme se nakonec oblékaly venku,
kde byl i altánek se stínem.
Natáčení bylo náročné jak časově, tak fyzicky,
celkem jsme v kroji strávili nějakých deset nebo
dvanáct hodin. Vypadalo to tak, že jsme byli chvíli
na place, třeba deset minut, a pak jsme se měli jít
občerstvovat, zase na place a pořád dokola. Když
byla pauza na oběd, tak nám řekli, že si můžeme
kroje sundat. Museli jsme jim vysvětlit, že by to
opravdu nemělo smysl, protože bychom se holky
zase hodinu oblékaly. Bylo to takové hodně
zdlouhavé. Kromě nás tam byla i chasa z Bulhar.
Největší zážitek bylo asi to, jak oblékla
kostymérka Terezu Voříškovou do kroje – na to
natáčení měli půjčené podlužácké kroje... Dala jí ty
sukně od největší, ta byla dole, po nejmenší, která
byla úplně nahoře. Pořád jsme si všichni říkali, proč
má ten kroj tak divný, a nakonec se to ukázalo...
Moje babička Terezu nakonec oblékla správně.
Kvůli dialogům jsme tancovali „na ticho“ a cimbálka předstírala, že hraje, a až do hotového byla
puštěná hudba. Z toho vyplývá, že tam třeba tancujeme mimo hudbu... A proto jsem v titulcích uvedená jako taneční koordinátor, protože jsem měla
ostatním říct, co teda budeme tancovat – jestli polku
nebo valčík.
A pak byla ta rvačka. Matonoha tam rozbil
dveře, což ale vlastně vůbec nebylo ve scénáři,
prostě se to stalo omylem a je to i ve filmu.
Nakonec chtěli natočit i něco pikantního, něco, co
dělají kluci naschvál, prý třeba jestli kluci zvedají
holkám sukně... To jsme zavrhli, protože to prostě
nikdo nedělá. Jediné, co jsme vymysleli, že kluk
chytne holku pod žebry a ta holka vyjekne, protože
to nečeká. Oni přidali, že ta holka dá tomu klukovi
facku. A tak jsme to s Martinem Hemzou natáčeli,
a napotřetí ta facka opravdu sedla, a je to i ve
filmu.
Nezapomenutelné pro nás bylo, když Tereza
Voříšková asi desetkrát natáčela scénu se
skleničkou, kterou pořád chytala za „tělo“, ne za
stopku. Když se jí to pořád nedařilo, tak se nás
ptali, jestli je to pravdu nutné, a tak jsme je ujišťovali, že opravdu je, protože dcera vinaře by nikdy
nechytila skleničku za tělo. Všichni si pamatujeme,
že Tereza neustále kouřila. Vždycky se pět minut
točilo, pak byla deset minut pauza, a ona v každé
té pauze stihla jednu cigaretu.
Herci se k nám chovali hezky, ti, co měli větší
pauzu, se s námi i bavili, třeba Marian Roden, ten
tam s námi nějakou dobu poseděl, vyfotil se s námi,
popil... Ale ti hlavní, jako Tereza nebo Kryštof
Hádek, ti byli pořád na place, čili na bavení nebyl
čas.
Taťka dával na natáčení víno, aby bylo něco
na stolech, když se natáčel ten ples. V tom sále bylo
příšerné vedro a kdoví, kde to víno do té doby
skladovali – bylo hrozně zperlené a teplé. Takže
kromě vlastních zásob a piva, které sloužilo jako
rekvizita, se tam nedalo nic pít.
Z tohoto natáčení pochází hláška, kterou jsme
pak hodně používali i v krúžku: „Bylo to super, ale
dáme si to ještě jednou.“
Martin Hemza
Natáčeli jsme scénu „krojového plesu v létě“,
točilo se to někdy ke konci srpna. Natáčení začínalo dopoledne a trvalo až do noci. Začínalo to
tím, že v sokolovně byla zalepena všechna okna
černým igelitem, aby byla vytvořena iluze noci.
Díky tomu bylo v sále nedýchatelno.
Zvukaři se nemohli poprat se zvukem podkůvek, takže nám nakonec podkůvky podlepili plstí.
Dále vznikl problém, co s hrající cimbálkou a
hlučícím davem. Nakonec jsme vytvořili s cimbálkou, která dělala, že hraje, zajímavé seskupení
naprázdno otevírající ústa. Poprvé to byla docela
sranda, ale když se každá scéna točila tak
dvacetkrát, už to tak vtipné nebylo. Jelikož v sále
bylo hrozné horko a jako rekvizita byla naražená
bečka piva, tak jsme toho využili. Kolem desátého
piva jsme na sebe začali být hrdí, kolik toho vydržíme, načež těsně před koncem nám řekli, že to
bylo sudové nealko pivo z Budvaru...
LB
inzerce
11
FASHION STREET! FINÁLE SOUTĚŽE VIZÁŽISTŮ
VE FOTOMAKE-UPU I ZA ÚČASTI BOHUMÍRY SKOUPILOVÉ
Ve dnech 13. a 14. března se uskutečnilo na Výstavišti PVA EXPO
v Praze-Letňanech finále již 10. ročníku prestižní republikové soutěže Fotomakeup, kterou každoročně pořádá Štěpánka Podroužková v rámci
pražského veletrhu World of Beauty & Spa.
Do finálové osmičky se probojovala i Bohumíra Skoupilová z Velkých
Bílovic a v tvrdé konkurenci nakonec obsadila čtvrtou příčku, jenom kousek
od stupňů vítězů. Tématem tohoto ročníku bylo Fashion Street a pětičlenná
profesionální porota neodpustila soutěžícím jedinou chybu. Redakce Zpravodaje udělala s reprezentantkou Velkých Bílovic krátce po finále rozhovor.
Co pro Vás znamená Fashion Street?
Téma Fashion Street je velmi široké a můžete si prakticky dovolit cokoliv. Záleží na tom, jak ho pojmete, jestli budete zdrženlivější nebo budete
chtít podtrhnout ženskost a trochu se odvážete. Já jsem zvolila extravagantní
styl pro sebevědomou ženu, která zapůsobí svou jedinečností a originalitou.
Styl, který v ulicích běžně neuvidíte, ale určitě si ho všimnete. Hned po
přečtení soutěžního tématu jsem si vybavila prostředí krásných anglických
uliček, ze kterých jsem byla nadšená během pobytu v Cambridge. Vlastně i
proto jsem volila focení na ulici, kterému dávám přednost před tím
ateliérovým.
Jak probíhaly přípravy?
V první řadě jsem přemýšlela nad celkovým vzhledem a byla jsem ráda,
že všechny kolegyně, které jsem pro spolupráci oslovila, do toho se mnou šly
a patří jim za to mé velké poděkování. Tím to bylo pro mě jednodušší a
mohla jsem stavět na prvotním nápadu. Velmi důležitý byl pro mě výběr
modelky, abych si mohla dovolit extravaganci. Potřebovala jsem zajímavé
rysy v obličeji a ty Terezka Balounová má. Práce s ní byla velmi příjemná,
absolutně naslouchala mým požadavkům a dokázala své zkušenosti s
modelingem zužitkovat i na fotografiích, které nádherně nafotila Miroslava
Brázdová.
12
Lenka Gorčíková perfektně zrealizovala účes podle mých představ, aby
zapadal do daného stylu. Důležitou součástí výsledné práce byl i netradiční
oděv, zapůjčený z kolekce návrhářky Bronislavy Žurkové Brůčkové. Časově
to bylo trochu náročnější, protože se z 90 % věnuji hlavně pěstící péči u mě
ve studiu, tudíž přípravy probíhaly ve večerních hodinách a o víkendech.
Kdo na něčem podobném pracoval, tak určitě ví, o čem mluvím. Ve všem mě
však maximálně podporovala rodina a přátelé, což bylo strašně důležité.
Byl to pro mě takový odrazový můstek. Pak následovalo líčení, líčení a zase
líčení...
Čím se liší soutěžní líčení od toho běžného?
Soutěžní líčení je určitě časově náročnější, založeno na velkých detailech. Na druhou stranu máte větší prostor pro kreativitu, fantazii a nápady, oproti líčení, které klientky v salonu preferují. Jsou zvyklé spíše na
běžné denní či večerní líčení, které pro ně musí být hlavně nositelné, vlastně
se přizpůsobujete jim.
A dojmy ze samotného finále?
Moc si vážím toho, že má práce porotu složenou z těch
nejlepších vizážistů zaujala. Protože jsem věděla, že se určitě dostaví tréma,
bylo mým cílem hlavně práci dokončit ve stanoveném časovém limitu a udělat
vše tak, abych se za to nemusela stydět, což se povedlo. Z 8 finalistů jsem
skončila na 4. místě, a to 3. mi uniklo jen o kousek...
Profesionální porota byla velmi přísná a neodpustí ani sebemenší chybičky, sleduje milimetrové rozdíly. Odměnou za náročnou práci byl největší
potlesk od publika a nejvyšší počet bodů za celkové pojetí od poroty. Byl to
opravdu velký zážitek a velká zkušenost, která mě v mé profesi posunula
zase o kousek dál.
-red-
MÁJOVÉ PUTOVÁNÍ OKOLÍM
MODRÝCH HOR
S ČESKÝM ROZHLASEM BRNO
Kdy: sobota 16. května 2015
Start: Velké Pavlovice, Ekocentrum Trkmanka, registrace účastníků mezi 9. – 11. hod.
Okruh: Velké Pavlovice – Bořetice – Kobylí – Vrbice – Čejkovice
– Nový Poddvorov – Prušánky – Velké Bílovice – Velké Pavlovice
Organizátoři: Nadace Partnerství, Český rozhlas Brno, DSO
Modré Hory, Ekocentrum Trkmanka
Kontakt: Eva Kvapilová, Nadace Partnerství,
[email protected], 608 337 137
Třetí květnovou sobotu proběhne ve Velkých Pavlovicích a okolí jeden
z nejkrásnějších cyklovýletů po vinařských stezkách – Májové putování okolím
Modrých Hor s ČRo Brno. Na kole nebo pěšky budou moci zdatní turisté
i rodiny s dětmi zažít atmosféru jara mezi vinicemi, ochutnat vína zdejších
vinařů i místní speciality. Připraveny jsou 2 trasy pro cyklisty i pěší, a na trase
deset zastávkových míst v tradičních vinařských sklepech, nebo u atraktivních
turistických cílů. V cíli výletu se účastníci po odevzdání startovního pasu
s razítky mohou zúčastnit slosování o kolo, vína z regionu, cyklovybavení i
další doplňky Moravských vinařských stezek. Odpoledne bude na Ekocentru
Trkamanka ve Velkých Pavlovicí připravený bohatý kulturní a gastronomický
program s Českým rozhlasem Brno včetně cimbálky, koncertů, ochutnávky
místních specialit i degustační soutěže „O nejlepší koláč z Modrých Hor“.
Více na:
http://vinarske.stezky.cz/Akce/Krajem-vina-2015/Majove-putovaniModrymi-Horami.aspx
CENY THÁLIE
V sobotu 28. března 2015 se v Národním divadle v Praze udělovaly
Ceny Thálie za mimořádné umělecké výkony v roce 2014. Jedním z nominovaných byl i bílovický rodák Svatopluk Sem, a to za roli v opeře
Tannhäuser od Richarda Wagnera, s níž vystupuje v Národním divadle v
Praze – Státní opeře. Operní zpěvák sice Thálii nezískal, ale i nominace je
nesmírným úspěchem. V některém z následujících čísel se můžete těšit na
rozhovor s ním.
FOTO MĚSÍCE
Chcete se zapojit do práce ve Zpravodaji města Velké Bílovice? Patříte mezi
velké příznivce fotografování? Máme pro vás jedinečnou příležitost! Od nového
kalendářního roku je zavedena nová rubrika nazvaná „FOTO MĚSÍCE“, která
třeba dopomůže objevit nové fotografické talenty. Co k tomu potřebujete? Stačí
vám jenom jakýkoliv fotoaparát, chuť a je vymalováno. Kvalita jednotlivých fotek
není rozhodujícím kritériem, takže rozhodně neplatí rovnice, že čím dražší máte
aparát, tím větší šanci máte na vítězství. Rozhodující bude zajímavost a
jedinečnost každé zaslané momentky z našeho města. Své snímky můžete zasílat
vždy do data uzávěrky daného čísla na e-mailovou adresu [email protected]. Výběr tří nejpovedenějších a nejzajímavějších fotografií ve Zpravodaji
uveřejníme. V dnešním čísle představujeme dva zdařilé snímky místních občanů.
Na konci roku bude vydavatelem tj. radou města vybrána ze všech zaslaných fotografií ta nejzdařilejší a vítěz bude odměněn.
redakční rada
inzerce
FIRMA PETR ZEMÁNEK
PRACOVNÍ ODĚVY
1. MÁJE 123, VELKÉ BÍLOVICE
Tel: 519 347 466
OZNAMUJE OBČANŮM,
ŽE ROZŠÍŘILA SORTIMENT
Kateřina Florianová, Děti z mateřské školy pozorují zatmění slunce
NABÍZÍME:
BOTY PRACOVNÍ I NA DENNÍ NOŠENÍ,
HOLÍNKY I DĚTSKÉ /BAREVNÉ/,
PONOŽKY, INPREGNACE I KRÉMY NA
BOTY, VÝSTRAŽNÉ ODĚVY, PÁNSKÉ
KOŠILE /ČESKÉ VÝROBY/, VELKÝ VÝBĚR
PRACOVNÍCH ODĚVŮ – NEJEN NA PRÁCI,
ALE I NA DENNÍ NOŠENÍ A PRO SPORT.
ZAHRADNICKÝ SORTIMENT:
PLETIVA, SLOUPKY, DRÁTY, ZAHRADNÍ
HADICE, HRÁBĚ, MOTYKY, NŮŽKY,
LOPATY, NÁSADY
TĚŠÍME SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU.
Lukáš Beňa, Krásná zem, osázená vinohradem
13
70. VÝROČÍ UKONČENÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Dne 8. května 2015 si připomeneme jedno z největších výročí. Uplyne
70 let od konce druhé světové války, která byla zatím nejničivějším válečným
konfliktem v novodobých lidských dějinách.
Jak toto období zasáhlo do života našich spoluobčanů a co prožívali,
zaznamenal tehdejší kronikář p. Josef Hrubý, který od roku 1919 v naší obci
působil jako učitel. Po válce, od roku 1946 byl ustanoven kronikářem a
pokračoval v zápisech v Pamětní knize, založené v roce 1910, kde se snažil
zachytit vše co prožila naše obec za doby nesvobody až po její osvobození,
které je datováno na 14. duben 1945.
Pamětníkům i mladším čtenářům předkládáme zápis z období válečných
let tj. roku 1939-1945:
V minulém roce byli jsme mnichovským diktátem důkladně okleštěni. Vzali
nám Břeclav, která jako odbytiště zemědělských produktů byla zdrojem
příjmů zdejšího obyvatelstva. Marné byly rezoluce podepsané občany zdejší i okolních obcí, zaslané západním velmocem, aby nám Břeclav byla vrácena. Nálada byla špatná, dýchalo se těžko. Čekali jsme, co bude dál. Až
konečně přišel 15. březen. Kdy za pochmurného dne obsadilo Hitlerovo vojsko zbytek republiky a byl zřízen protektorát. Německá jízda projela naší
obcí, pohrdlivě pohlížela na občany, kteří vyšli před domy. Většina však
nevyšla ven. Stála za okny a pozorovala vetřelce. Vyhláška stíhala vyhlášku.
Kupní cena 1 říšské marky byla stanovena na 10 Kč. Vojáci němečtí i civilisté
nakupovali zboží všeho druhu, neboť je doma neměli. Tak jsme byli hned
z počátku okradeni.
Koncem srpna zahalila mračna prachu silnici od Podivína. To se valila
německá motorizovaná armáda od Vídně na Polsko. Každého dne jsme stávali u radiopřijímačů a naslouchali zprávám. Polsko bylo poraženo – Hitler
zvítězil. V té době začalo u nás řízené hospodářství a příděl na lístky. Jelikož
však toho roku byla dobrá úroda, mohl si každý pod rukou nakoupiti obilí a
semleti buď ve zdejším mlýně, nebo v okolních. Takže o chléb nebyla nouze.
Každý hleděl, aby měl zásoby, jak v obilím tak i v ostatním. Nastaly soupisy,
odevzdávky obilí a dobytka. Četní občané, dělníci a malozemědělci
uposlechli výzvy vlády protektorátu a odešli pracovati do sousedního
Rakouska. Dostali slušný plat, najedli se a hlavní bylo, že se vyplatili z dluhů,
které je značně tížily. Mnozí občané opravili své domky, postavili nové včetně
chlévů. Zhotovili betonová hnojiště, což bylo ku prospěchu celkovému
zdravotnímu stavu našeho obyvatelstva. Někteří pobyli na pracích dlouho.
Ale jakmile si pomohli, odešli a více se tam nevrátili. Jiní pak převáželi
mouku, maso a hlavně sádlo, začali šmelinařiti a bohatli. Z mnoha obydlí
zmizela skromnost.
Aby byly památky na svobodnou republiku zahlazeny, byl stržen v naší
obci pomník 1. presidenta T. G. Masaryka, podobenky legionářů musely býti
z pomníku padlých i z pomníků na hřbitově odstraněny. Tak plynul den za
dnem, uběhl rok 1939 a 1940.
V roce 1941 byl rozpuštěn 1. května Sokol, a majetek jeho byl zabaven.
Mnoho však zachránili obětaví členové, kteří ukryli ve svých domcích četné
věci, které by bývali Němci zničili. Za tři měsíce potom byl rozpuštěn i Orel.
V témže roce bylo nařízeno zříditi protileteckou obranu, aby byli
členové i občané dokonale vycvičeni pro případ náletu. Byl jsem tehdy
pověřen tehdejším starostou obce Fr. Osičkou, vedením agendy. Vše bylo vedeno formálně, ale muselo to býti, protože přicházely kontroly.
Od ledna 1942 jsem pracoval na policejních přihláškách všech občanů.
Byl jsem s nimi včas hotov, což bylo dobré nejen pro mne, ale i pro celou
obec. Když byl totiž proveden atentát na Heydricha, byl vydán přísný rozkaz
hlásiti všechny nepřihlášené osoby. V sousední obci tehdy pracovali celou
noc na přihláškách, protože je neměli hotové, ale i u nás se našlo asi 14
osob, které se zapomněly přihlásit. Četníci, kteří tehdy přihlášky kontrolovali,
14
neudali ani jednoho z nich, nýbrž je poslali za mnou. Volal jsem jednoho po
druhém do místnosti za obecní kanceláří a tam jsem jim vyhotovil policejní
přihlášky. Tak byli zachráněni nejen oni, ale i celé rodiny, které by bývaly byly
přísně potrestány.
V tomto roce byl gestapáky zatčen řídící učitel Valdemar Straka
z Moravského Žižkova a zanedlouho po něm přišlo gestapo pro zdejšího
mlynáře Roberta Vaculíka a pro Stanislava Riedla, kteří pracovali v odboji.
Někdo prozradil jejich protiněmeckou činnost, že uschovali zbraně a náboje.
Byli odvezeni nejprve do Brna, pak do Vratislavi, kde byli odsouzeni dva
k smrti. Dne 8. dubna 1943 v 8 hod. 42 min. skončil pod německou sekyrou svůj život nejprve Robert Vaculík a za několik minut po něm Stanislav
Riedl. Řídící učitel Valdemar Straka pak měsíc po nich. Položili životy za příští
a lepší svých spoluobčanů. Čest budiž jejich památce!
Dne 23. listopadu 1943 objevili se asi k 10 hod. dva cizí pánové a ptali
se po starostovi obce. Tomu řekli, že jsou v kanceláři zaměstnáni úředníci,
kteří pracují proti Říši. Starosta byl překvapen a tvrdil, že zde není nikdo
takový, ale ti pak se ptali na Vlad. Damborského, syna obecního tajemníka,
který byl zaměstnán na zásobovacím oddělení. Vzali jej na četnickou stanici,
zajeli i pro obchodníka Jana Leblocha. Starosta nám pak říkal, že byl
zadržen v Brně Vladimír Bílek ze zdejší obce, který měl u sebe ilegální letáky
a po zadržení spolupachatele oznámil. Gestapo pak odvezlo oba jmenované do Kounicových kolejí v Brně. Ti gestapáci byli zde ještě několikráte,
vyzvídali, ale více nikoho nevzali. Lidový soud ve Vratislavi pak soudil
všechny tři i jejich společníky dne 24. března 1944 a odsoudil Vladimíra
Bílka k trestu smrti, kterýž byl vykonán 24. září 1944. Zase jeden zmařený
lidský život! I jemu budiž zachována čestná památka. Vlad. Damborský
dostal 5 roků, Jan Lebloch 6 roků nucené práce. Byli převezeni do St. Georg
u Bayrenthu, odkud se po osvobození americkou armádou vrátili do rodné
obce.
V létě 1944 byl zatčen Miroslav Šašvata, z Podivína elektromontér Lad.
Černý a odborný učitel Frant. Hubačka z Dol. Bojanovic. Šašvata byl po
odsouzení v St. Georg a vrátil se; druzí dva byli zastřeleni v lednu 1945 ve
Vratislavi, když ji Němci vyklízeli před příchodem Rusů. Odborný učitel
Hubačka působil delší dobu na zdejších školách, Černý pak byl jeho i Šašvaty dobrý kamarád. I tito položili životy za lepší dobu příští pro další
pokolení, pročež buď i jich vděčně vzpomínáno. Rovněž nezapomeňme i na
manžele ing. Pavla Zapletala, který skončil svůj život v Osvětimi v plynové komoře a jeho manželku Gustu, bývalou zdejší učitelku, která rovněž skončila
jako její manžel. Ing. Pavel Zapletal byl zdejší rodák a oba byli zatčeni, že
jejich syn Libor utekl do ciziny; pak se vrátil jako parašutista, ale byl chycen
a popraven. I dva jeho bratři Mirek a Milan byli věznění v Osvětimi. Jak
hrozné bylo, když první z nich viděl odvážeti otce do plynové komory!
Židovská rodina byla zde pouze jedna – Rosenbergerova. Matka i
synové Karel a Otto byli odvezeni do koncentračních táborů. Oba hoši se vrátili.
Lidé žili neustále ve strachu před kontrolami, ale chovali se vždy jako
řádní Čechové, nikdo nebyl zrádcem. I všichni členové četnické stanice
pomáhali lidem, pokud jim bylo možné a neškodili jim. Vrchní strážmistr Karel
Grau nevydal seznamy členů komunistické strany. Z občanů se pouze jediný
přihlásil k německé národnosti, a to Jan Damborský z č. 686; byl neškodný
a udělal to asi z „furie“. Po osvobození byl zatčen a odsouzen na 5 let nucených prací.
V době válečné byli lidé dobří i zlí; mnozí prodávali lacino, druzí kšeftařili. Zemědělci dostali hodně peněz za zeleninu, hlavně za okurky, platil
dobytek, platilo víno – byla po něm poptávka. Říkalo se, že už nestačí na
víno ani studně u Machového sklepa. Cena stoupla až na 150 K za litr. Pálila
se kořalka, litr stál až 800 K, z meruněk, vinných kvasnic – většinou to pálili
v noci. Občané jak jsem se už dříve zmínil, opravili své domy i domky, někteří si postavili nové, začali bydleti jako lidé. A též se vyplatili z dluhů, měli
lehčí hlavu!
Jelikož i palivo – uhlí a dřevo – bylo obhospodařováno, byl citelný nedostatek obojího. Kdo měl víno, měnil je za dřevo. Dvakráte vystrašilo nás
americké letectvo – bombardovalo Hodonín a Břeclav. Při bombardování
prvního bylo slyšet zřetelně výbuchy, při druhém bombardování otřásaly se
domy, okna a dveře.
Konečně přišel rok 1945. Už v lednu bylo slyšet rachot děl sovětské armády, když dobývala Budapešť. Osvobození se blížilo. Když se začátkem
měsíce dubna přiblížila fronta až k hranicím moravským a nastal pohyb
německých vojsk, vystěhovala se většina obyvatel do blízkých sklepů, kde se
lidé cítili bezpečnější. Fronta trčela několik dní u Lanžhota. Zajímavé bylo, že
nebylo slyšet dunění děl. Dne 11. dubna v noci lítaly nad naší obcí ruské
aeroplány, při čemž shodily bomby. Jedna z nich zničila stavení Růžičkovo
č. 203, druhá zaryla se ve chlévě Josefa Křivánka v ulici ke hřbitovu do země
a nevybuchla. Dne 14. dubna odjelo německé dělostřelectvo po 9. hodině
ráno směrem k Podivínu. Ruské dělostřelectvo střílelo již na horní konec obce
– kostel dostal přes 20 zásahů. V dědině bylo jak po vymření V Podivínské
ulici bylo jen málo lidí. V našem sklepě bylo přes 20 lidí. V poledne ruské
dělostřelectvo zastřelovalo ve směru ulice ke hřbitovu, kam dopadly 4
granáty. Když nastala noc, začalo dělostřelectvo svou práci. Čtvrthodina od
¾ na 8 do 8 hodiny byla perná. Granát za granátem. Začaly hořeti domy
a stodoly; na náměstí dům Vaňkův č. 280 (shořel úplně) a za humny ke
hřbitovu i směrem k Tabačovu hořely stodoly, na Svárově stohy slámy. Byl to
hrozný pohled na krvavou záplavu. Nejvíce stříleno bylo na ulici od obchodu
Janečkového po dům č. 579 – který dostal také zásah granátem; naštěstí
zničil pouze částečně vazbu a křidlici. Protější dům č. 515 plápolal však jako
hořící pochodeň. A v té noci se Němci stáhli směrem k Pavlovicím. Ráno
přišly první ruské hlídky, za nimi pak další vojska. Nejvíce vojska táhlo podél
sklepů, hlavní silnicí k Podivínu málo. Muži se vraceli domů, aby dohlédli na
dobytek. Konečně! Svrhli jsme pouta, která nás tížila od r.1939. Lidé přijali
RA radostně, dávali vojákům maso, chléb, víno z vděčnosti, že nás osvobodili. Výsledek boje v naší obci byl: 11 domů zničeno úplně, 37 částečně,
na 150 způsobeny menší škody. Kromě toho bylo zničeno 28 stodol. Němců
padlo 13, Rusů 43. Jejich mrtvoly (ruské) byly později exhumovány a
odvezeny do Hodonína. Z občanů padli v noci 14. dubna obecní sluha Karel
Svoboda, který se vracel ze sklepů domů a František Rotter v dědině blízko
kovárny Jana Osičky. V úterý 17. dubna jelo dědinou směrem k Velkým
Pavlovicím ruské vozatajstvo. Toto spatřily německé Štuky (letadla), které je
chtěly zničiti. Ale bomby se minuly cílem a dopadly na domky na konci
Svárova. Tehdy odpoledne byly úplně zničeny domy č. 636, 630 a 727,
sousední částečně poškozeny. V sutinách zahynul jeden Rus, který se ukryl
v domku před letadly. Kromě něho byli zabiti školák Jan Křivánek z č. 703,
Marie Soudková z č. 602 – vdaná a František Osička z č. 630 – ženatý. Poraněna byla Ludmila Svobodová z č. 636. Při střelbě ke sklepům byl poraněn
Jan Macinka z č. 16 a Magdalena Dobšíčková z č. 64. Ve středu 18. dubna
byl zničen domek č. 504, kde zahynuli František Chorvát, druhou obětí bomb
byl František Sláma z č. 169. Že při přechodu fronty byly způsoben ztráty na
majetku movitém, bylo samozřejmé, byla válka. Při soupisu bylo hlášeno škod
za 9 700 000 K; četní občané dostali zálohy již vyplacené. Všechno obyvatelstvo se zapojilo do práce; mnozí jeli s ruským vozatajstvem se svými
povozy, jiní hnali dobytek; dále pomáhali při opravě mostů v Břeclavi a za
Podivínem a Lednicí. V obci se nezahálelo, soused vypomáhal sousedu,
svépomocnou akcí ze zásob stavebnin byly znovu postaveny zničené domy.
Sbírka na nejpotřebnější občany vynesla 85.750 K.
V cizině zahynuli: Jan Netopilík v Tracen St. Martin 17. dubna 1945 byl
v 13:30 hod. zabit bombou v krytě. Cyril Valášek vypadl z jedoucí tramvaje
ve Vídni a byl usmrcen. František Osička, syn Tomáše Osičky z č. 35, jel
z Vídně domů na dovolenou a zahynul pod koly vlaku.
Radost ze svobody se mísila s bolestí, ale i s nadějí na lepší dobu…
Zdroj: Pamětní kniha Velkých Bílovic z roku 1910,
záznam z roku 1939-1945
ZE VZPOMÍNEK FRANTIŠKA JÍLKA (1915-2007)
RODÁKA Z VELKÝCH BÍLOVIC
PŘECHOD FRONTY VE VELKÝCH BÍLOVICÍCH
Když se blížila fronta k Dubnici, naši kluci utíkali domů. Začátkem března
1945 jsme s kamarádem z Tišnova koupili flašku borovičky a cigarety a šli
pěšky 15 km na německou celnici. Klidně nás za flašku a cigarety pustili.
Slováky jsme obešli, ti by nás vrátili. Po příjezdu domů jsem potkal hodně
kluků, kteří utekli z Rajchu jako já. Už koncem března 1945 bylo někdy slyšet
dunění děl. Občas jsme sledovali nad Bílovicemi souboje letadel. Tenkrát
bylo krásné a teplé počasí, kolem 20 °C i více. Tak jsme se v zahradách
každý den opalovali a čekali na příchod fronty. Naplánováno bylo, že se
všichni schovají do vinných sklepů na Belegradech.
Němci ustupovali z dědiny. Dva dny před příchodem fronty mně jeden
řekl: „Radím vám, abyste vše co můžete ukryli, nebo lépe zakopali, jinak to
Rusi seberou.“ Nevěřil jsem tomu. Přesto jsme nějaké věci ukryli a dobře jsme
udělali. Byli jsme připraveni s radostí přivítat Rudou armádu, že jim dáme co
budou chtít. Byli jsme však trpce zklamaní jejich pleněním a taky
znásilňováním žen.
Já, bratr Slávek a ještě dva známí kluci, jsme si vymysleli, že si vybudujeme v našem vinohradě na kopci bunkr (zemljanku), abychom viděli přechod fronty. Z kopce jsme měli pěkně jako na dlani Břeclavu, Lanštorf
(Ladnou), Podivín a Rakvice. V odvráceném břehu svahu jsme si vykopali
bunkr pro nás dva. Druzí dva kluci si ho vyhloubili asi šest metrů od nás.
Pěkně jsme to zamaskovali. Našel by nás jen ten, kdo by na nás šlápl.
Donesli jsme si tam pecen chleba, šrůtku uzeného, jeden špek a demižon s
5 l vína. Matka s otcem se šli ukrýt dosklepů. My dva, že máme čas. Matka
pekla ještě v troubě chleba, pekaři už nepekli. Měl jsem chleba dopéct. Ten
chleba doma jsem nedopekl. Byla už slyšet prudká střelba. Na oheň do
sporáku jsem nalil vodu, aby*nehořelo a s bratrem jsme mazali na naši pozorovatelnu. Bylo to v sobotu asi v devět hodin dopoledne. Viděli jsme ustupovat Němce po silnici Břeclav, Podivín, na Rakvice i na Pavlovice.
Za chvíli nad námi začaly hvízdat šrapnely. Rychle jsme se plazili do
bunkru. Vlezl tam za námi i Václav Běloch. Nechtěl jít kousek vedle do jejich.
Plakal a prosil abychom ho u nás nechali. Venku už vybuchovaly granáty, tak
jsme tam byli tři. Vedle sebe jsme nemohli sedět, skrčil se tedy pod naše nohy.
Chvílemi palba utichala. Najedli jsme se a vypili flašku vína, do té jsme
později čurali. Vystrčil jsem ruku s flaškou z bunkru a vylil ji ven. Večer palba
ustala úplně. Chvílemi jsme i spali. Za rozednění jsme uslyšeli dusot koní a
skřípání vozů. Vystrčil jsem nos z bunkru a vidím asi 80 m od nás se valí
spousta kozáků. Myslel jsem, že vylezu, už jsme byli všichni zdřevěnělí. Bratr
mne však strhl zpátky, mohli by mne zastřelit. Byla to pravda. Na vojně jsem
slyšel, že na frontě se napřed střílí a potom se ptá kdo je. Celé dopoledne
s přestávkami, projížděli okolo nás. Po poledni nastal klid. Vylezli jsme a
15
stínem pod stromy sešli z kopce na cestu. Na slunku bylo horko. Najedli jsme
se a v tom k nám přijel kozák na koni a řekl: „Germán nět?“ Tak jsem mu
podal demižon s vínem. On řekl, že se musím napřed napít sám. Teprve pak
se napil a odjel. Dozvěděli jsme se, že je v Maďarsku otrávili. Každý kdo jim
nabídl pití se musel nejprve napít sám. Šli jsme ke sklepům a domů. U jednoho sklepu měl sedlák uvázaného koně. Jeden kozák ukázal na koně a
povídá mi, davaj lošáka. Chtěl, abych koně odvázal. V tom vyšel majitel, že
lošák je bolný (nemocný). Kozák sekl karabáčem koně po zadku. Kůň lezl na
stěnu. Kozák povídá: „Davaj nět bolný“ a ujel i s koněm pryč. Já měl na sobě
dlouhý gumový kabát. Druhý kozák říká Bělochovi co byl s námi v bunkru:
„Eto germánskij kabát“ Běloch strachy přikývl a už jsem měl kabát pryč. Tak
mu říkám Vašku, za to, že jsme tě schovali, tak ještě přikývneš. Ale vím, že
by mně ho sebral stejně.
Vrátili jsme se domů. Chleba byl napolo upečený v troubě. Naši doma
ještě nebyli, už se nám nechtělo nikam jít. V noci ale přiletělo letadloa shodilo
dvě bomby za kostelem, nedaleko od nás. Vyrazili jsme raději ke sklepům,
že se tam schováme. Cesta do sklepů byla ostřelovaná. Obcházeli jsme to
obloukem směrem za rybníky. Jenomže Němci zapálili při ústupu těžební věž
nafty kousek od Bílovic. Hořel tam plyn metan. V kruhu 3 km bylo světlo. My
jsme šli polní cestou. Němci ustupovali z dědiny. Říkal jsem si, vždyť my jsme
jako ve výkladě, nás musí být vidět proti tomu světlu na 5 km. Najednou jsme
uslyšeli frkání koní. Koně táhli vozy. Radši jsme si lehli za mezu a počkali až
přejeli. Byli to Rusi. Neměli jsme chuť jim vysvětlovat kam jdeme. Za půl
hodiny jsme se dostali na Belegrady. Naráz slyšíme „stoj“ a už na nás míří
samopal. Řve na nás kozák: „Davaj ruky nazad.“
Museli jsme se vrátit další uličkou mezi sklepy. Bouchali jsme na dveře
třech sklepů, nikde nám neotevřeli, třeba jsme řekli kdo jsme.Tehdy už všichni
měli zkušenosti, že když otevřeli a byly tam ženský, nastal problém. My jsme
všechny sklepy dobře znali. U jednoho sklepu povídám bratrovi Slávkovi pojď
tady se postav. Vlezl jsem mu na ramena a otevřel vchod na půdu. Bratra
jsem vytáhl za sebou nahoru. Na půdě jsme v klidu strávili noc. Ráno jsme
šli domů. Vrátili se i rodiče. V zahradě stál náš sklep, v něm bylo ještě šest
věder vína. Vzal jsem 15 l vína, vedle u sousedů Očenášků dělali Rusi rakve
pro své mrtvé, tak jsem jim to víno dal jako osvoboditelům. Jenomže asi za
hodinu jsem šel znovu do sklepu a vidím jak chlap v civilu má pod 200 l
sudem, ze kterého vyrazil dole zátku, putýnku a ta přetéká. Na zemi šlapal
po otcově slováckém kožichu. Matka do sklepa schovala i peřiny, kdyby snad
doma hořelo. Peřiny byly naházeny na zemi ve víně a pošlapány. Oblečené
měl moje dvouřadové sako, košili i klobouk. Na ten oblek jsem já musel
v roce 1935 pět měsíců dělat, abych si ho mohl koupit. Teď byl tak drzý, že
v něm přišel ještě k nám pro víno a to víno nechal vytéct na zem. Zničil věci
uložené ve sklepě, ukradl tam i manželčiny šaty. Popadl mě hrozný vztek, na
dvoře jsem vzal sekeru a chtěl jsem na něj jít. Kdyby mě Slávek a otec sekeru
nevykroutili z ruk tak mohla být jedna rakev u sousedů jeho. Tak jsme si osvoboditele nepředstavovali. Snad to byly vyjjímky. Museli přece vědět, že nejsou v Německu. Nedivil bych se, tam měli co oplácet. Na druhý den vyzval
národní výbor občany k dodržování pořádku a pomoc Rudé armádě. S bratrem jsme půl dne nakládali na vojenské auto chleba. Odpoledne jsme
vyměnili šrůtku špeku za dvě kila tabáku. Druzí nám hned polovinu sebrali.
Další den jsem na rozcestí dělal regulovčíka. Brzo přišli na to, že to může
dělat i starý chlap. Odpoledne nás deset kluků odvedla Ruska se samopalem
na práci do Břeclavi. Měli jsme opravovat nádraží a koleje, aby mohly jezdit
vlaky.
Ubytovali nás na nádraží v železničářských kasárnách a v bytech po
Němcích. Z okolních dědin přijížděli lidé s povozy taženými kravami a nakládali co se komu líbilo, hlavně nábytek a vozili to domů. Byl tam s námi jeden
chlap, nevím odkud a ten začal všechno rozbíjet a ničit. Ptal jsem se ho proč
to dělá, řekl že protože je to německé. Já mu říkám blbče tak si to vem domů
a bude to české, proč to rozbíjíš. Na dráze byly směny po 12
16
hodinách. My od 6.00 večer do 6.00 do rána. Viděl jsem tam i bratra
Antonína z Lanštorfa, dělal na mostě. Pracovalo nás tam několik stovek. Jeden
druhému zavazel v práci. Oba dva železniční mosty na Vídeň i Bratislavu
byly spadený do řeky Dyje. Okolo měli vojáci rozdělaný ohně, tam se ohřívali. Byla jasná noc, měsíček svítil a kolem půlnoci jsme slyšeli letadlo. Vojáci
volali to nic, to naš Samolet. Vtom už slyšíme jak střemhlav útočí, kolem začaly padat bomby. Naštěstí padaly většinou do vody a močálu. My jsme
hned leželi jeden vedle druhého. Nevím kolik bylo zraněných. U nás jen
jeden kluk měl na levé ruce skoro utržené dva prsty. Vznikla panika, všichni
jsme se rozprchli do lesa. Rusi nás stále vyzývali abychom se vrátili do práce.
Nešli jsme, protože zase za hodinu bylo slyšet něco jako letadlo. Nakonec
se zjistilo, že to byl traktor. Nás co jsme byli dál v lese už ten den do práce
nedostali. Řekli jsme si, že už bude konec války, tak se přece nenecháme
zabít. Pět nás nabralo hned ráno směr k domovu. V půli cesty jsme potkali
zase tu Rusku se samopalem a partou kluků, které vedla do Břeclavi na práci.
Prý musíme zpátky. Já do ní hučel, že nás poslal major a dal nám jiné úkoly.
Chtěla po nás „bumažku“ od majora, tak jsme se s ní hádali. Aby jí nakonec
neutekli ti, které vedla, tak nás raději pustila s tím, že až se vrátí, tak se na
nás zeptá.
Obchod řeznictví Havlíček a odvoz zvonů na válečné účely
U hrobu padlých ruských vojáků 1945
farníffarní okénkofarnío
farníokénkofarníokénko
NEDĚLE BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ
Prožijeme největší křesťanské svátky „Velikonoce“. Největší proto, že jsou připomínkou
potupné smrti Ježíše Krista, ale především jeho zmrtvýchvstání. Žádné náboženství
nehlásá pravdu, že by Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, jako oběť za
hříchy světa. Že poslal na svět svého Syna, připravil pro něj lidské tělo, a to proto, aby
svým utrpením zahladil všechna lidská přestoupení.
Někdo si klade otázku, je vůbec nějaký bůh? Proč považují křesťané Ježíše za Božího
Syna?
Když se děti připravují na první svaté přijímaní učí se, že Boha může člověk poznat
vlastním rozumem:
- Z viditelného světa a jeho zákonitostí (přírodní zákony, fyzikální, chemické). Všechny
jsou zde přítomné a člověk je jen postupně odhaluje.
- Z hlasu svědomí - každý má v srdci tajemný hlas, který mu říká, co je dobré a co zlé.
Nosíme v srdci přirozený Boží zákon, který nás vede k dobru.
Sv. Tomáš Akvinský ukazuje na 5 souvisejících důkazů Boží existence. Je to pohyb,
příčina (kdo stojí na počátku veškerého pohybu, příčiny - naše poznání nám dává jistotu, že nic se neděje samo a nemá samo v sobě příčinu), nahodilost a nutnost (proč
je něco spíše než nic), stupně bytí v nichž člověk poznává Boží moc, dobrotu a
moudrost. Pátý, teologický vychází z účelného uspořádání celé přírody - vše neživé i
živé směřuje k určitému cíli, k věčné moudrosti.
- Z nadpřirozeného zjevení Božího - člověk může poznat, že je nad ním někdo mocný,
moudrý, dokonalý, ale plně tohoto Tvůrce poznat nemůže. Proto se Bůh sklání k člověku
a zjevuje se ve slově. Promlouvá k praotcům izraelského národa, mluví k prorokům,
dává se poznat skrze lidské slovo. Písmo sv. je Boží slovo zjevené, Ježíš - Boží Slovo
zrozené.
Sv. Bonaventura hovoří o poznání Boha skrze jeho prvotní jméno „Jsem, který jsem“.
Tak se Bůh představil Mojžíšovi na Sinaji. Absolutní Bytí je Boží Bytí. Je prvotní, čisté,
prosté, naprosto dokonalé, svrchovaně jediné. Stále v přítomnosti, nepodléhající
změně. Je počátkem a také naplněním všeho. Toto Boží Bytí je všemohoucí, vševědoucí, naprosto dobré. V nazírání těchto skutečností spočívá blaženost (štěstí).
Poznání Boha v jeho jménu, kterým je "Dobro". Nejvyšší Dobro se dává v nejvyšší míře,
svobodně, niterně, nezbytně, dokonale, přirozeně a chtěně. Kdyby tomu tak nebylo,
nemohlo by být dokonalým Dobrem, protože by se zcela nedarovalo. Naprosto se
sdílející Dobro musí být Trojicí, Otcem, Synem a Duchem Svatým. Každá Osoba Trojice daruje naprosto všechno, proto se rozlišují svými vlastnostmi, ale jsou jedinou podstatou, jediným Bohem. Nejpodivuhodnější je spojení Boha a člověka v osobě Ježíše
Krista, On je pravý Bůh a pravý člověk. On nám o Bohu, svém Otci nejvíce pověděl..
Nenapsal žádnou knihu, o Něm jich bylo napsáno tolik, že by naplnily největší knihovny světa.
Třicet let žil v ústraní, pracoval jako tesař. Nevystudoval žádnou slavnou universitu,
přesto se stal váženým učitelem a nikdo na světě se nemůže pochlubit tolika žáky jako
On.
Jeho veřejné působení trvalo pouhé 3 roky. Za tak krátkou dobu zanechal světu nauku,
na kterou lidstvo nezapomnělo ani za 2000 let. I dnes jsou lidé ochotni pro jeho pravdu
položit život.
Neměl lékařskou praxi a přece uzdravoval nemocné a trpící na těle i na duši; těšil
zarmoucené, sytil hladové, dokonce křísil mrtvé.
Ovládal přírodu, chodil po vlnách, tišil bouři. Mocí své lásky, poselstvím evangelia
získal svět. Nepřátelé jej nemohli přemoci, satan jen nemohl zničit, hrob jej nemohl
zadržel.
Kolik bylo v uplynulých staletích slavných říší, panovníků, státníků, vůdců... Přišli a odešli.
Lidé na ně zapomněli. Na něj s láskou vzpomínají dodnes.
Oni zklamali. On však nezklamal nikoho.Všichni zhřešili, jen On zůstal svatý, věrný,
dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny.
A tento Ježíš je Spasitel světa, můj Spasitel, chceš-li, tvůj Spasitel a tvůj přímluvce u
Boha. (volně podle MUDr. Maxe Kašparů.)
Před 2000 lety se v Ježíši stal Bůh člověkem. Po svém zmrtvýchvstání odešel k Otci a
usedl po Jeho pravici. Odtud přijde, až se naplní čas, soudit živé i mrtvé. Podle práva
a podle spravedlnosti.
Než přijde jako spravedlivý Soudce, nabízí lidstvu své milosrdenství. Tak, jako v minulosti mluvil Všemohoucí Bůh k některým vyvoleným duším, promlouvá i dnes. Ve
dvacátých a třicátých letech minulého století Pán Ježíš hovořil k polské řeholní sestře
Marii Faustyně Kowalské. Žádal, aby se po celém světě obnovila a rozšířila úcta k
Božímu Milosrdenství. Poslední 4 roky svého krátkého života psala na žádost Pána
Ježíše Deníček, ve kterém zachycuje setkání své duše s Bohem:
Apoštolko mého milosrdenství, hlásej celému světu to mé neproniknutelné milosrdenství
...
Ať vkládají naději do mého milosrdenství největší hříšníci. Oni před ostatními mají právo
na důvěru v propast mého milosrdenství. Dcero má, piš o mém milosrdenství znaveným
duším. Duše, které se dovolávají mého milosrdenství, mi působí rozkoš. Těmto duším
uděluji milosti přesahující jejich přání. Nemohu nikoho trestat, i kdyby byl největší
hříšník, jestliže se dovolává mé slitovnosti, nýbrž ho ve svém neproniknutelném a neprozkoumatelném milosrdenství ospravedlňuji. Napiš: Dříve než přijdu jako spravedlivý
soudce, otevírám nejprve dokořán dveře svého milosrdenství. Kdo nechce projít dveřmi
milosrdenství, musí projít dveřmi mé spravedlnosti...
Žádná duše nenalezne ospravedlnění, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství...
Pán Ježíš žádal, aby byl ustanoven svátek Božího milosrdenství na první neděli po Velikonocích. "Toužím, aby svátek milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše,
zvláště pro ubohé hříšníky. Ačkoliv jsem tak hořce trpěl, duše hynou. Dávám jim
poslední záchranu - svátek mého milosrdenství. Jestliže nevzdají chválu mému milosrdenství, zahynou navěky... V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství... ať se
žádná duše nebojí ke mě přiblížit, i kdyby její hříchy byly jako šarlat...
Pán Ježíš žádá o spojení s ním v hodině smrti. Hodina milosrdenství. O třetí hodině se
ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj svolávej všemohoucnost na celý svět
zvláště na ubohé hříšníky, vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno dokořán.
Milosrdenství zvítězilo nad spravedlností.
Korunka k Božímu milosrdenství je modlitba na odprošení a usmíření Božího hněvu. Ti,
kdo se modlí, obětují Bohu Otci „tělo, krev, duši a božství“ Ježíše na smír za hříchy
vlastní i celého světa, spojují se s Ježíšovou obětí, odvolávají se na lásku, kterou Otec
obdarovává Syna a v něm všechny lidi. Když se ji budou modlit i zatvrzelí hříšníci,
naplním jejich duše pokojem a hodina jejich smrti bude šťastná...
Úcta k Božímu milosrdenství také zahrnuje uctívání milostného obrazu, který byl namalován podle vidění sv. Faustyny z 22. února 1931. Na obraze je kráčející Pán Ježíš
v bílých šatech. Jeho pravá ruka žehná a levá se dotýká šatů na hrudi. Odtud, z místa
kde je srdce, tryskají dva prameny světla. Bílý a červený jako symbol vody a krve,
která vytryskla z Ježíšova srdce jako znamení milosrdenství pro celé lidstvo. Dole je
nápis „Ježíši, důvěřuji Ti“. Obraz znázorňuje zmrtvýchvstalého Spasitele, který přináší
lidem pokoj skrze odpuštění hříchů za cenu svého utrpení a smrti na kříži. Souvisí s
liturgií 2. velikonoční neděle. V Janově evangeliu čteme o Ježíšově zjevení učedníkům
a ustanovení svátosti smíření na odpuštění hříchů.
Všechno, co existuje, je obsaženo v nitru mého milosrdenství hlouběji než dítě v lůně
matky. Jak bolestně mě zraňuje nedůvěra v mou dobrotu..
Na začátku byla otázka, je vůbec nějaký bůh? Někteří lidé hledají smysl života, jiní v
něm jasně poznali přítomnost Boha. Sv. Terezie Benedika od Kříže, židovka, významná
filosofka, která zahynula v Osvětimi, napsala, že ti, kdo hledají pravdu, i když o tom
nevědí, dojdou k poznání Boha. Úkolem pro ty, kteří jej nalezli je „modlit se za ty, kteří
ještě nepoznali Boží lásku, jako veliký Boží dar“.
Na závěr myšlenka Jana Pavla II.
Kristus nás miluje a miluje nás neustále! Miluje nás, i když mu působíme zklamání,
když neplníme jeho očekávání. Nikdy nám neuzavírá náruč svého milosrdenství. Jak
bychom mohli nebýt vděčni tomuto Bohu, který nás vykoupil a vydal se až k bláznovství
kříže? Bohu, který se postavil na naši stranu a zůstal tam do konce?
MK
17
lityvinařské aktualityvina
řskéaktualitvvinařskéaktu
11. ROČNÍK MS
V ŘEZU RÉVY VINNÉ
LETOŠNÍ VINAŘSKÉ PUTOVÁNÍ
ZE SKLEPA DO SKLEPA
Vinice byla náročná, byl spokojený se svým umístěním jeden z nejlepších
„stříhačů“ v ČR Tomáš Osička.
V pátek 13. února 2015 se uskutečnil už 11. ročník soutěže v řezu révy
vinné. Vyhledávaná celostátní soutěž nejlepších řezačů vinné révy, která
splňuje i mezinárodní kritéria zavítala dokonce počtvrté v její historii přímo
do Velkých Bílovic. Nejvýznamnější tuzemskou vinohradnickou událost uspořádal Svaz vinařů ČR ve spolupráci se společností BS vinařské potřeby za
podpory Velkobílovických vinařů v areálu vinařství Stanislava Mádla na Belegradech.
Soutěžilo se ve dvou kategoriích ELITE (ženy a muži nad 21 let) a
JUNIOR (studenti do 21 let včetně). Pro vítěze jednotlivých kategorií byly
připraveny zajímavé ceny. Absolutní šampion získal zlaté nůžky a také mu
bude zapůjčen na týden vůz Ford Mondeo. Do boje se zapojilo celkem 51
soutěžících, mezi nimiž bylo i několik žen.
Soutěže se zúčastnilo i několik občanů Velkých Bílovic a jeden z nich se
dokonce dostal i na stupně vítězů. Devatenáctiletý Tomáš Osička obsadil
v náročných podmínkách třetí příčku v kategorii JUNIOR a redakce Zpravodaje ho požádala o krátký rozhovor.
Na jubilejní desátý ročník akce „Ze sklepa do sklepa“ dorazilo rekordních 5618 návštěvníků, což je o 81 více než loni.
Pokolikáté ses této soutěže zúčastnil?
Soutěže jsem se účastnil již potřetí. Na tuto soutěž chodím od třetího
ročníku vinařské školy.
Kolik Bílovčáků se účastnilo soutěže kromě tebe?
V kategorii Junior jsem byl sám. V kategorii Elite tam byli potom ještě
Robert Osička a Petr Damborský.
Je třetí místo tvým nejlepším umístěním v soutěži?
Ano, je to moje nejlepší umístění. V mém premiérovém ročníku jsem byl
pátý, vloni čtvrtý a letos to konečně byla bedna.
Co všechno jsi musel v časovém limitu zvládnout? Na co ses
nejvíce soustředil?
V časovém limitu bychom měli ostříhat 25 keřů. Nejvíc je kladen důraz
na čistotu, proto jsem se hlavně soustředil na čistotu a kvalitu řezu.
Jak jsi byl spokojený se svým výkonem, a co bys příště
udělal jinak?
S letošním výkonem jsem spokojený. Vinice byla celkem těžká, proto
jsem byl rád, že jsem nakonec skončil třetí.
Opravdu byla hlavní cena „Zlaté nůžky“ ze zlata, respektive pozlacená?
Ano, je to tak. Nůžky jsou pozlaceny zlatem, takže kdo je vyhraje, má
velice krásnou cenu.
18
lityvinařské aktualityvina
řskéaktualitvvinařskéaktu
SING WINE NA VINUM JUVENALE
Ve středu 4. března 2015 se konalo v prostorách brněnského hotelu
Voroněž vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže mladých vín Vinum Juvenale 2014, které probíhalo za účasti hejtmana Jihomoravského kraje Michala
Haška. Soutěž Vinum Juvenale patří k největším vinařským akcím v České republice a o titul šampiona mladých vín nesoutěží jenom vzorky vín z Čech a
Moravy, ale také ze Slovenska a dalších evropských zemí.
Letošního ročníku se zúčastnilo i několik vinařů z Velkých Bílovic, kteří
získali za svá kvalitní vína mnoho ocenění. Největší úspěch slavilo vinařství
Sing Wine, které se stalo absolutním vítězem soutěže v konkurenci 421
vzorku vín ze sklizně roku 2014, získalo ocenění hejtmana JMK za nejlepší
kolekci a jeho víno Irsai Oliver 2014 se stalo šampionem soutěže.
„Ocenění je o to cennější, že ročník 2014 hroznům moc nepřál a počasí
napáchalo na úrodě často velké škody. Naše vinařství sbírá medaile
pravidelně. Šampiona máme ale poprvé. Jsme rádi, že nám to letos na této
prestižní soutěži vyšlo," uvedl po vyhlášení šťastný technolog vinařství Aleš
Tetur.
Blahopřeji všem oceněným vinařům z Velkých Bílovic k dosaženým
výsledkům, které opět potvrzují jejich vysokou úroveň výroby zaměřenou na
kvalitu vína. Těší mne dobrá práce všech našich vinařů jak mladých začínajících, tak i těch zkušenějších a věřím, že i nadále bude dobře úročena
dalšími úspěchy nejen na vinařských soutěžích a výstavách. Jejich úspěchy
znamenají i dobrou pověst pro naše město!
M. Vlková, starostka
19
20
inzerce
21
kolkaškoly a školkaškoly
aškolkaškolvaškolkaško
VÍTÁME TĚ JARO!
První jarní den se v naší MŠ „Kamarádi“ nesl ve znamení úklidu školní
zahrady. Připravili jsme igelitové pytle a gumové rukavice, abychom mohli
posbírat odpadky a klacíky na naší zahradě a před vchodem do MŠ. Také
se vyřazovaly rozbité kyblíky, lopatky, bábovky a doplnily se podle potřeby
novými. Po úklidu jsme odemkli jaro „zlatým klíčem“, zazpívali si jarní písničku, a pak hurá na pískoviště, průlezky, skluzavky, houpačky a na dopravní
hřiště.
V březnu, v „Měsíci knihy“, jsme opět navštívili místní knihovnu, kde se
nám každoročně věnuje paní knihovnice M. Drápková. Vždy má pro děti
připravený pěkný program spojený s ukázkou knih, který děti motivuje
k vytvoření kladného vztahu k nim. Ve třídách probíhá týden „čtení
s maminkou, s tatínkem“ nebo s dalšími členy rodiny. Rodiče dětem předčítají pohádku před odpoledním odpočinkem.
Na „Světový den zdraví“ jsme si do MŠ pozvali divadlo s pohádkou o
bylinkách. „Světový den Země“ bychom chtěli oslavit vycházkou do přírody.
Na vycházce budeme s dětmi plnit úkoly z oblasti ekologie. V MŠ vedeme
děti k ochraně přírody, vyprávíme si o třídění odpadů, o správném chování
ke zvířatům, k ptákům, a vysvětlujeme si, co nám škodí a co nám prospívá.
K pravidelným rituálům v naší školce patří oslavy narozenin dětí.
Oslavenec si sedne do narozeninové židle a dostane školkový narozeninový
časopis. Pak mu kamarádi zazpívají narozeninovou píseň a popřejí podáním
pravé ruky. Učíme děti dívat se při přání navzájem do očí a říci alespoň pár
slov. Mezi nejčastější přání patří: „Ať se Ti líbí ve školce a ve škole,“ nebo „Ať
máš hodně kamarádů.“ Pak si děti smlsnou na sladkosti, kterou jim oslavenec
přinesl a občas si ťuknou dětským šampusem na zdraví. Na památku je vyfotografujeme.
Dne 7. 5. 2015 od 8 do 17 hodin bude probíhat zápis dětí do naší MŠ
„Kamarádi“. Zároveň proběhne „Den otevřených dveří“. Můžete si prohlédnout prostory školky, děti si mohou hrát ve třídách, v hale a na školní zahradě.
Na nástěnkách se seznámíte s režimem v MŠ, s pravidly chování, ke kterým
děti vedeme, s tématy pro výchovně vzdělávací práci. Spoustu informací si
můžete přečíst již nyní na našich stránkách. Všichni už se těšíme na nové kamarády a přejeme Vám hodně jarního sluníčka.
Za MŠ „Kamarádi“ BH
22
kolkaškoly a školkaškoly
aškolkaškolvaškolkaško
ŠKOLNÍ JÍDELNA INFORMUJE
V lednu tohoto roku jídelna dokončila realizaci investičního plánu z roku
2014. Jedná se o nový objednávkový a výdejní terminál, který je zabudovaný přímo ve školní jídelně. Pro práci personálu znamená zakoupení
nového zařízení velké usnadnění a zjednodušení práce. Návaznost na počítačový on-line systém je rychlejší a nenastávají poruchy, které byly u starého
zařízení téměř na denním pořádku. Má moderní podobu, je výkonnější. Jsme
rádi, že se jedná o nové vybavení, které je také přehlednější pro naše
strávníky. Zároveň můžeme konstatovat, že změna se jich nikterak nedotkla.
Zařízení bylo fyzicky vyměněno o víkendu, takže výdej pro děti nebyl ani
v nejmenším narušen. Také není potřeba výměny čipů, které si všichni strávníci
mohou ponechat bez újmy v možnosti objednávání obědů a ve výši jejich
kreditu. Díky našemu zřizovateli, tj. Městu Velké Bílovice, bylo dosaženo
změny v rychlejší a kvalitnější technice, o kterou jsme usilovali téměř celý
loňský rok.
Další inovaci chystáme také již od loňského roku. Je určena především
strávníkům, kteří jsou zvyklí objednávat přes internet a mají zadanou svou
e-mailovou adresu. Všem těmto klientům bude chodit upozornění, že byl na
internetových stránkách jídelny vyvěšen nový jídelníček. Částečně se tak
zabrání zapomínání objednávek, kdy jsou tím pádem děti bez oběda...
Hlavně se to týká nového měsíce a pondělků, kdy chodí nejvíce dětí, které
s rodiči zapomínají jídlo včas objednat.
Od 1. 1. 2015 není provoz školní jídelny samostatný, patří už pod Základní školu Velké Bílovice. Služby a jejich kvalita pro naše strávníky se tím
však nemění a zůstávají ve stejném rozsahu jako dříve.
Děkujeme všem strávníkům za přízeň.
Radmila Stachovičová, vedoucí školní jídelny
TANEČNÍ OBOR NAŠÍ ZUŠ SLAVÍ ÚSPĚCH
Ve středu 18. 2. se v sále kulturního domu uskutečnila Přehlídka tanečního
oboru okresu Břeclav, kterou pořádala místní ZUŠ pod záštitou Ministerstva
školství. Konkrétně šlo o okresní kolo soutěže v moderním tanci s možností
postupu do kola krajského. Tanečního klání se zúčastnili žáci Základních
uměleckých škol z Velkých Bílovic, Hustopečí, Mikulova a Břeclavi. Soutěžilo
se ve třech věkových kategoriích a diváci, kteří přišli tanečníky podpořit, zhlédli devět choreografií, z nichž čtyři předvedli žáci z Velkých Bílovic. Nesnadný úkol pak měla tříčlenná odborná porota, která o výsledcích soutěže
rozhodovala skoro hodinu a půl. Tuto dobu vyplnila improvizační soutěž
všech, kdo měli chuť se zúčastnit.
Než se diváci dozvěděli, kdo ze soutěžících postoupil do krajského kola,
bylo vyhlášeno několik ocenění poroty. Jediné ocenění za výraz a svěží
taneční projev nepadlo na půdu naší ZUŠ, ale ZUŠ Břeclav. Za nejlepší pohybovou připravenost, citlivé choreografické zpracování hudební předlohy,
tvůrčí práci s rekvizitami, interpretaci a souznění pohybu s hudbou,
připravenost souboru a prostorové pojetí, zpracování námětu a citlivé provedení skladby byla oceněna naše ZUŠ. Poté porota ještě oznámila vítěze v
kategorii „Návrh na postup“, který může být dodatečně vybrán pro účast
v Krajském kole. Byla jím ZUŠ Velké Bílovice a Břeclav.
Pro přímou účast na krajském kole, které se uskuteční 16. 4. v Blansku,
vybrala nakonec porota choreografie s názvem „Zastav se na chvíli“ a „Když
den střídá noc“, jejíž autorkou a zároveň vedoucí celého tanečního souboru
je paní učitelka Elena Osičková z naší ZUŠ. Není tedy divu, že paní učitelka
oprávněně získala od poroty ocenění za choreografické vedení a invenční
pedagogickou práci. Celou soutěž moderovala Anna Teturová.
23
SDHSDHSDHSDHSDHS
oviceVelké BíloviceVelké
MLADÍ HASIČI OPĚT NA ZÁVODECH,
TENTOKRÁT I NA SLOVENSKU
Již několik let jezdíme na první závody po novém roce do Perné. Stejně
tomu bylo i letos. Konaly se v sobotu 31. ledna v místním kulturním domě a
soutěžilo se ve vázání uzlů. Zúčastnili jsme se se třemi čtyřčlennými družstvy.
Dvě družstva byla zařazena v kategorii starších od 11 let a jedno v kategorii
mladších do 11 let. Konkurence byla veliká a ani jednomu týmu se bohužel
nepodařilo vybojovat medailovou pozici. Nejlepším umístěním bylo 4. místo
v kategorii starších.
O týden později, v sobotu 7. února jsme jeli na závody v uzlování do
Starovic. Bohužel kvůli chřipkové epidemii jsme se mohli zúčastnit pouze
kategorie jednotlivců. To se nám však vyplatilo. Lucie Leblochová jednoznačně porazila všechny soupeře a získala 1. místo v kategorii starších. Prvním
rokem jsme se také zúčastnili kategorie dorostu, kde Markéta Kachyňová vybojovala 2. místo.
V sobotu 7. března jsme přijali pozvání od kolegů ze Slovenska a zúčastnili se soutěže v Senici. Soutěž pořádal místní sbor dobrovolných hasičů ve
spolupráci se základní školou. Jednalo se o dovednostní soutěž s názvem
Chodbovica. Jak již samotný název napovídá, probíhala právě na chodbách
základní školy. Děti měly za úkol dostat se co nejrychleji do třetího patra a
zpět, přičemž po cestě plnily několik úkolů. Tato soutěž u nás není vůbec
pořádaná, proto to pro nás byla zajímavá výzva.
Sestavili jsme dvě pětičlenná družstva, která se řadila do kategorie
chlapců. První chlapecké družstvo tvořil: Lukáš Fialka, Tomáš Fialka, Tadeáš
Pulkrábek, Adrian Kachyňa a Ondřej Kachyňa. Ve druhém smíšeném
družstvu soutěžili: Lucie Leblochová, Radoslava Sihelská, Simona Polachová,
Vít Polach a Adam Vranovský. Celkem se soutěže zúčastnilo 32 družstev a
v naší kategorii chlapců 20 družstev. Hodnotil se celkový čas disciplíny a
plnění jednotlivých úkolů. Družstvo chlapců zdolalo dráhu v druhém
nejrychlejším čase, což nás jako nováčky velmi potěšilo. Bohužel nepřesné
informace v propozicích soutěže a částečně i nervozita zapříčinily, že
družstvo získalo několik trestných sekund za plnění disciplín, a tím ztratilo
medailovou pozici. Celkově se toto družstvo umístilo na 7. místě. Naše druhé
smíšené družstvo děvčat a chlapců se umístilo hned za nimi na 8. místě.
K hlavní soutěži probíhala navíc dodatková soutěž jednotlivců v uzlování.
Stejně jako u nás se vázal tesařský uzel, úvaz na proudnici, plochá spojka
a lodní smyčka. Měli jsme šanci dokázat i na Slovensku, že naše děti uzlovat opravdu umí. Celkem se zúčastnilo 24 děvčat a 21 chlapců. V kategorii
děvčat vybojovala Radoslava Sihelská 2. místo s časem 15,69 sekund a Lucie
Leblochová 4. místo s časem 17,23 sekund a se ztrátou na třetí místo
pouhých 0,66 sekundy. V kategorii chlapců se nejlépe umístil Tomáš Fialka
s časem 18,54 sekund na 5. místě.
Přestože všechny výsledky nebyly zrovna nejlepší, jsme rádi, že jsme se
soutěže zúčastnili a poznali něco nového. Myslím, že na první rok to nebylo
vůbec špatné a děti se opravdu snažily. Získali jsme nové poznatky, zjistili
jakých chyb se příště vyvarovat, na co se více zaměřit a v následujících letech
se rádi soutěže zúčastníme znovu. Zároveň nás těší, že z České Republiky
jsme zde byli jediný tým, který pozvání přijal.
MLADÍ ŠACHISTÉ SI
OD ŠACHOVNIC ODPOČINOU
V poslední zmínce o našich mladých šachistech, skoro před rokem, jsme
čtenáře Zpravodaje informovali o významném zlepšení jak mladých hráčů,
tak starších šachistů. Loňský postup našich žáků do Krajského kola, znamenal utkat se s vysoce kvalifikovanými šachisty např. ze sportovních gymnázií.
I když velkobílovičtí mladí šachisté v krajském kole neobsadili zrovna první
příčky, důležité je, že se jej zúčastnili. Klíč k úspěchu tkvěl zejména ve starších
žácích, deváťácích, kteří již hru v šach plně ovládali. Ti však odešli na střední
školy a nemohli letos dále reprezentovat Velké Bílovice v okresním přeboru
základních škol. Mladí šachisté, kteří postoupili do starší kategorie, ještě nejsou tak trénovaní, aby se vyrovnali starším žákům ve své kategorii. Letos se
naši žáci v okresním přeboru tedy umístili zhruba uprostřed tabulky.
Nyní si mladí hráči přes jaro a léto odpočinou a znovu se začnou scházet
u šachovnice někdy v říjnu. A doufají, že se sejde více takových nadšenců a
řady bílovických šachistů se opět rozšíří. Starší šachisté, kterým se v loňském
roce podařilo na okresním přeboru vybojovat krásné druhé místo, letos
skončili pátí.
ID
24
aktualityaktualityaktuality
aktualitvaktualitvaktualitv
NAČ SE MŮŽETE TĚŠIT U KONÍ ANEB PŘÍPRAVA
NA SEZONU 2015 U JK MUSTANG – VELKÉ BÍLOVICE
Jezdecký klub Mustang se v současnosti věnuje zejména přípravné činnosti, tréninku, přiježďování koní a úpravám areálu Ranče SEN do té míry,
do jaké deštivé počasí dovolí. Výcviku se pak věnují jen nejvěrnější členové
JK, které neodradilo ani chladné počasí v zimě, v současnosti bláto na ranči
a zejména dlouhotrvající období všudypřítomných nemocí.
Jezdecký klub nelení a chystá si na sezonu 2015 řadu akcí, na které Vás
srdečně zveme.
JARO 2015:
první akcí JK Mustang letošní sezony bude výjezd na jarního Huberta
nazvaného „Hon na zajíčka“, pořádaného stájí ZC racing - Mutěnice, kterým
děkujeme za milé pozvání;
21. 3. plánujeme jarní brigádu zaměřenou na úklid a vyčištění pastvin
pro koně;
JK Mustang bude pořádat 11. 4. seminář Working Equitation (dále WE)
pod vedením prezidentky CSWE1 Vlaďky Sůvové. Seminář je otevřen také
jezdcům a koním z jiných stájí;
dne 25. 4. bude mít premiéru akce „Slet čarodějnic“;
v květnu JK Mustang počítá s podporou akcí města Velké Bílovice – Den
dětí či Slavnost koní, kterých se obvykle JK aktivně účastní a které podporuje;
příprava a trénink na závody, které budou probíhat 19. - 21. 6. v Koryčanech (trénink nových jezdeckých disciplín – drezura, skoky, trail - Working Equitation).
LÉTO 2015:
7. 6. Vás zveme na Mustangovy závody ve stylu Working Equitation;
19. - 21. 6. se zúčastníme zmíněných závodů WE v Koryčanech;
červenec – srpen: v létě budou probíhat koňské příměstské tábory pro
děti, na kterých zbývá posledních pár volných míst. Kdo má zájem se přihlásit, neváhejte!
v létě budou pokračovat pravidelné jezdecké lekce členů JK (kam budou
dle schopností a stupně výcviku zapojovány nové jezdecké prvky a hry);
v létě se budeme připravovat na naši nejvýznamnější akci roku – DEN
KONÍ;
DEN KONÍ proběhne dne 30. 8., jedná se o stěžejní akci JK a znamená
pro nás vyvrcholení sezony. Tentokrát bude návštěvníky čekat předvedení
zábavných scének „v novém kabátě“. Hlavní program doplní tombola a
svezení se na koních. Srdečně Vás zveme a těšíme se, jak se nám letos podaří potěšit oči diváků!
PODZIM 2015
v sobotu 3. 10. plánujeme uspořádat tradiční akci Hubertovu jízdu –
Velké Bílovice, nově plánujeme rozšířený program a dodržování řádných
pravidel této vyjížďky.
Protože termíny se přizpůsobují počasí, nejaktuálnější informace o akcích
můžete nalézt vždy na internetovém portále jezdeckého klubu Mustang:
http://jkmustang.webnode.cz/.
Máme své plány již i na zimu 2015, ale nebudeme příliš předbíhat, ať
se máte na co těšit! Soustřeďme se na budoucí sezonu a doufejme, že tím
trochu popoženeme jaro! Těšíme se na setkání s Vámi na Ranči SEN či na
akcích města Velkých Bílovic.
S jarním pozdravem Věra Muthová z Ranče SEN
jednatelka JK Mustang – Velké Bílovice
25
kaspolečenská kronikasp
olečenskákronikakronik
JUBILEA
NARODILI SE
DUBEN
Suchý Bohuslav
Balounová Františka
Macinková Hedvika
Ing. Podrazil Jan
Doneéová Anna
Opluštilová Ludmila
Řehánek Miroslav
Ing. Hanák Karel
Osičková Alena
1. máje 127
1. máje 115
Mírová 1124
Slíny 954
Lipová 83
Podivínská 518
Lůčky 1008
1. máje 1288
Mírová 634
86
80
80
75
65
65
65
50
50
KVĚTEN
Oslzlý Václav
Florianová Ludmila
Florian František
Malá Anežka
Kurka Jan
Slámová Jiřina
Mikoláš Antonín
Zemánková Jana
Svárov 18
Slíny 313
Slíny 313
Čejkovská 473
Čejkovská 470
Svárov 293
Revoluční 1102
Zahradní 1223
89
84
83
81
80
70
65
55
Florian Petr
Kalivoda Matěj
Hřebačka Adam
Zapletalová Ella
Hoďová Aneta
Čech Martin
Konečný Jakub
ZEMŘELI
Kachyňová Magdalena
Maršálková Růžena
Sláma Milan
Zapletal Pavel
Vaculová Květoslava
VÝROČÍ SVATBY
Hedvika a Jaroslav Osičkovi
Manželskému páru přejeme hodně zdraví,
štěstí a životního elánu do dalších společných let.
Oznámení majitelům pozemků pod nádržemi
Velký Bílovec a Šísary.
Občanské sdružení RYBÁŘI Velké Bílovice oznamují všem majitelům
pozemků, že po dvouletém vyjednávání mezi Jihomoravským krajským
úřadem a Ministerstvem zemědělství došlo ke konečnému rozhodnutí a to
takto: Výše uvedené vodní nádrže jsou vodním tokem a proto o.s. Rybáři
V. Bílovice nemají oprávnění hospodařit na těchto vodách. Oprávnění
hospodařit má Moravský rybářský svaz v Brně. Pokud majitelé pozemků
požadují nájemné za zatopené pozemky, musí se obrátit na správce nádrží Povodí Moravy Brno Dřevařská ul. Brno.
Za o.s. Kachyňa Oldřich
Příští uzávěrka bude 10. 5. 2015.
Své příspěvky do zpravodaje můžete zasílat na:
e-mail: [email protected]
Městský úřad Velké Bílovice
nám. Osvoboditelů 570, 691 02 Velké Bílovice
Příspěvky neprošly jazykovou úpravou.
Redakční rada si vyhrazuje právo uveřejnit, zkrátit nebo
jinak upravit příspěvky po konzultaci s autorem.
Prohlídka královského města Podivína
Vlastivědný kroužek Velké Bílovice zve všechny Bílovčáky na prohlídku
sousedního města Podivína. Provede nás pan starosta. Uvidíme podivínské památky kostel sv. Petra a Pavla, Cyrilku, starou radnici, židovskou
čtvrť, Habánov, židovský hřbitov……..
Prohlídka se uskuteční v sobotu 25. 4. 2015.
Doprava je po vlastní ose.
Setkáme se v 14.30 hodin před podivínskou radnicí.
Sbor dobrovolných hasičů oznamuje,
že sběr železa se uskuteční v sobotu
dne 11. dubna 2015.
Prodejní místa zpravodaje:
potraviny Jednota, ul. Svárov
potraviny Jednota, ul. Čejkovská
potraviny LIMA, nám. Osvoboditelů
jídelna Poláchová, nám. Osvoboditelů
stánek Polláková, ul. Svárov
ZPRAVODAJ MĚSTA VELKÉ BÍLOVICE - dvouměsíčník, místo vydání - Velké Bílovice, číslo 2/2015, registrační číslo MK ČR E 11607, vydavatel - Městský úřad Velké Bílovice,
nám. Osvoboditelů 570, PSČ 691 02, IČO: 00283673, náklad 820 ks, redaktoři: Irena Dojáčková, Michal Hrabal a Lenka Brůčková, grafická úprava: Štěpán Žďárský, tisk
Tiskárna Pálka, Břeclav, cena 5,- Kč
26
KROJOVÝ PLES
27
DĚTSKÝ MAŠKARNÍ PLES
28

Zpravodaj 02 2015

Transkript

Podobné dokumenty

srpen 2012 - starý Zlín

Zpravodaj 02 2014

Školní vzdělávací program – Jezdecká akademie, chov koní a

Plnění rozpočtu k 31.12.2011

najdete ke stažení zde... - Centrum pro rodinný život

Zpravodaj č. 1/2015

Pravidla RC