2012-13_3oblíbené! - Ostrava - Základní škola a mateřská škola

2012-13_3oblíbené! - Ostrava - Základní škola a mateřská škola

Naši školu navštívili
zahraniční studenti
----------------VELKÝ ROZHOVOR
Velká Reportáž
z Prahy – osmáci
jeli navštívit
naše hlavní
Kdo jsme
město
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
Časopis vychází s podporou statutárního města Ostravy
Obsah:
Editorial
Zprávy o škole
Život ve škole
Rozhovor se zahraničními studenty
To nej z lyžáku
Reportáž z Prahy
Dopisy jinak
Anketa: Tapety počítačů
Duel
Rozhovor s vyplétačem raket
Co jsme plácli
Doporučujeme si knížky
Věřte nevěřte
Tipy od nás pro vás
Literární příloha
Komiksy od Angeliky Tomečkové
Vysvětlení
3
4
5
7
11
14
17
20
23
25
26
27
29
30
31
38
43
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
CHAOS
TEENAGERŮ
Adresa redakce:
Editorial (úvodní slovo redakce)
Základní škola a mateřská
škola Ostrava-Bělský Les, B.
Dvorského 1, příspěvková
organizace
Bohumíra Dvorského 1049/1
700 30 Ostrava-Bělský Les
Redakční e-mail:
Milí čtenáři,
[email protected]
Šéfredaktorka:
Kristýna Potempová
už potřetí máte možnost držet v rukou
nový Chaos teenagerů tohoto roku. Znovu
se můžete pohroužit do nejzajímavějších
událostí, které se v naší škole odehrály,
nebo si užít zábavu při čtení žákovských
prací. Nutno dodat, že Chaos teenagerů
opět vyhrál 1. místo v krajském kole
soutěže školních časopisů a postupuje do
celorepublikového finále. Proto doufáme,
že se Vám třetí číslo našeho časopisu za
tento rok bude líbit!
Eva Pavlíková, redaktorka
Vedoucí učitel:
Jan Goj
Obrázky:
G. Bezručová
Rubriky:
Top 7 zpráv o škole: J. Goj
Život ve škole: N. Zbořilová,
S. Oudjehani (8.C)
Žáci: L. Jemelková (7.C), B.
Schaffelhoferová (7.C)
Duel: L. Rudohradský (7.C)
Ze života: T. Jeklová (7.C), L.
Vybošťoková, M. Odložilová
(8.B)
Za dveřmi školy: M.
Tešnarová, T. Konečná (8.C)
Co jsme plácli:
L..Vybošťoková, M.
Odložilová (8.B)
Knihy: K. Potempová (8.C)
Věřte-nevěřte: E. Pavlíková
(8.B)
Literární příloha: M. Raška
(8.B)
Recepty: P. Cuberová (8.B),
A. Kvassayová (8.C)
Fotopříběh: T. Konečná (8.C),
M. Tešnarová (8.C), M. Raška
(8.B), A. Kvassayová (8.C)
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
TOP 3 ZPRÁVY O ŠKOLE
Mirek Holub, Gabka Křížová a
modeláři vyhráli cenu Žákovská
osobnost Ostravy
Ani letos nechyběli na vyhlášení
žákovských osobností Ostravy naši
žáci. Zástupci města toto ocenění
předali 30. května na Nové radnici
Miroslavu Holubovi z 9.C, Gabriele
Křížové (9.A) a kolektivu papírových
modelářů, kteří pracují v družině pod
vedením pana vychovatele Martina Svobody. Mirek pamětní list obdržel za dlouhodobě
vynikající prospěch a dvojnásobné vítězství v soutěži ve znalostech angličtiny, Gabka za
mimořádné úspěchy v tanečních soutěžích a modeláři taktéž za výborné výsledky
v soutěžích, a to i na mezinárodní úrovni. Red.
Opět jsme vyhráli krajské kolo
školních časopisů!
4
Náš časopis Chaos teenagerů opět
vyhrál krajské kolo soutěže „Školní
časopis roku" a postupuje tak do
republikového finále, které se bude
konat na podzim v Brně. Ve své
kategorii navíc získal i diplom za
nejlepší grafiku. Slavnostní vyhlášení
soutěže, kterou pořádá Asociace
středoškolských klubů ČR, se konalo ve čtvrtek 6. června ve Středisku volného času Korunka
v Mariánských Horách. Red.
Naši žáci ovládli štafetový pohár
V pátek 7. června se konal na hřišti ZŠ
Hrabová Štafetový pohár 2013. Vyhráli jak
naši čtvrťáci a páťáci, tak štafeta složená
z žáků 8. a 9. tříd. Red.
ŽIVOT VE ŠKOLE
Všichni se budou učit více anglicky
Žáci naší školy opět prožili projektový
týden - plný angličtiny, kterou jsme se díky
studentům ze zahraničí rádi učili.
Měli jsme možnost poznat odlišné kultury
a oni zase měli možnost poznat tu naši.
Tentokrát dorazili studenti až z Ameriky
nebo dokonce až z Hongkongu.
Díky téhle příležitosti umím říct arabsky
dobrý den, nebo napsat své jméno
čínskými písmeny. Mám takové zvláštní
tušení, že po tomhle zážitku se budou
všichni učit více anglicky. Jednou bych
chtěl taky cestovat po celém světě a
poznávat něco, co v Česku nenajdu.
Dominik Kalocsai, 7.C
Americké burákové máslo nám chutnalo
Opět u nás byli zahraniční studenti
Od pondělí 27. května u nás byli na týden
zahraniční studenti. Byli z Ameriky,
Indonésie, Egypta, Singapuru, Ruska, Indie
a z Hongkongu. Hned v pondělí jsme měli
Egypťana, jmenoval se Rimon Mikhail a
moc se nám to líbilo, dokonce jsme i
tancovali taneček „se se kore se kore sa“.
A potom se za celý týden u nás vystřídali
skoro všichni. V úterý s námi strávili
dokonce celý den, protože jsme jeli na
výlet do krnovských opraven a strojíren, a
potom jsme jeli do obchodního centra
Breda.
Ve středu jsme měli dívky z Ruska a ze
Singapuru. Zaujalo nás hlavně jejich jídlo a
naučili jsme se psát naše jméno cizími
jazyky.
V pátek jsme s nimi měli tiskovou
konferenci. Kdo se chtěl na cokoli zeptat,
byl vítán. Poté nám ukazovali své tradiční
věci ze svých zemí, například Američanka
měla burákové máslo a Ruska měla kulaté
dobré tyčinky. Bylo to dobré. Podle
našeho názoru to byl skvělý den a klidně
bychom si to zopakovali.
Celý týden s nimi byl nezapomenutelný.
Radka Wasiková a Jakub Riedel, oba
7.C
5
Tělocvik se zahraničními studenty
Tělocvik se zahraničními studenty? Proč ne? Mít takovou hodinu není
pokaždé. Zahrát si se studenty byla sranda!
Náplň hodiny byla: Jako první jsme se
rozcvičovali; rozcvička byl tanec „Se, se,
kora“, byl to tanec s různými pohyby,
podle mě byl velmi zajímavý.
Jako druhé
cvičení jsme
hráli souboj
o šátek; byli
jsme
rozděleni do
dvou skupin
po třinácti,
každý měl
své
číslo,
v obou
skupinách.
A až se
vykřiklo
číslo,
vyběhli dotyční z obou skupin se stejným
číslem pro šátek. Kdo ho nejdřív chytl,
musel co nejrychleji utíkat do svého týmu.
Ale pozor! Jestli se ho soupeř za běhu
dotkl, šátek byl jeho! Podle mě to byla
nejlepší disciplína z celého tělocviku.
Jako třetí byla hra „rozmotávání“. Skupiny
po
pěti
(šesti)
se
chytly mezi
sebou
za
ruce, každá
ruka
s někým
jiným, no a
potom jsme
se museli
rozmotat,
ale nesměli
jsme
se
pustit!
A na konec
hodiny jsme si zahráli kapitánskou
vybíjenou.
Tenhle tělocvik byl fakt suprovní, ten NEJ!
Jan Škarek 7.C
V čistírně na plechy to smrdělo,
ale písnička Prší, prší nám zvedla náladu
Výlet do krnovských strojíren a Opavy
Výlet byl úplně super, až na to, že jsme
museli být u školy v 7:15. A podepsat tři
papíry, ale nikdo nevěděl, na co ty papíry
byly. Vyjížděli jsme v 7:30 od Dakoty. Do
autobusu se nás vešlo čtyřicet, jeli jsme
přibližně hodinu. Když jsme dorazili, tak
nás pan průvodce rozdělil na dvě skupiny.
My jsme byli v té druhé a byli jsme s paní
zástupkyní ředitelky. Dověděli jsme se, jak
se vyrábějí tramvaje, nákladní a osobní
vozy, bylo to zajímavé. Přecházeli jsme
z budovy do budovy, ale potom jsme šli do
čistírny na plechy a strašně to tam
smrdělo.
6
ŽIVOT VE ŠKOLE
Po celé prohlídce jsme jeli do Opavy, do
nákupního centra, jmenovalo se Breda. A
potom jsme už jeli domů.
Náš názor na tento výlet je, že byl super,
ale škoda, že nevyšlo počasí. Byli s námi i
zahraniční studenti, ale my jsme s nimi ve
skupině nebyli, protože neumíme anglicky
tak dobře jako deváťáci. Holky ze sedmičky
jim tam zpívaly Prší, prší, no, bylo to úplně
super, není co dodat.
Radka Wasiková a Jakub Riedel, oba 7.C
Kde jsou všichni lidé, říkal si student z Indie,
když přijel do Ostravy
Poslední květnový týden byli v naší škole na návštěvě studenti z mnoha zemí
světa. Závěrečný den jejich pobytu jsme s nimi uspořádali besedu a tady si
můžete přečíst, co odpověděli na naše zvědavé otázky.
Singapore: V Česku jsme už byla,
před pěti lety, konkrétně v Praze.
Lidé ve vaší zemi se mi tenkrát
zdáli velmi milí a hodně mi
chutnal guláš, takže jsem byla
ráda, že mohu poznat i jinou část
země.
Egypt: Doporučovali mi to
přátelé z Egypta, co tu byli, takže
jsem dal na jejich radu a můžu
říct, že nelituju.
Proč jste si vybrali Českou republiku?
Hongkong: Pro mě byl Východ zajímavý a
chtěla jsem poznat například Polsko.
Nakonec jsem si vybrala Českou republiku
a jsem velice ráda.
Amerika:
Mám
příbuzné
v Polsku, proto jsem chtěla jet do
Polska, ale když jsme dělali
pohovory, více na mě zapůsobila Česká
republika. Proto jsem si ji nakonec i
vybrala.
Jaké je vaše oblíbené české slovo?
7
ŽIVOT VE ŠKOLE
Amerika: Hodně se mi líbí slovo osm,
protože zní podobě jako náš výraz pro
„úžasný“, „skvělý“.
Indie: Pizza.
Egypt: „Z Egypta s láskou.“
Hongkong: Bramboráčky.
Singapore: „Dobrá práce“, používám ho
každý den v každé třídě.
Singapore: Guláš.
Indie: Líbí se mi písnička „Prší, prší…“,
protože nám stále pršelo.
Jaká česká jídla jste ochutnali?
Rusko: Knedlíky, maso a omáčka.
Indie: Zeleninové polívky, protože jsem
vegetarián.
Všichni, kromě Egypťana:
Moc nám zachutnala vaše
krupice, která byla jeden
den v jídelně. Všichni
jsme ji jedli poprvé.
Co vás nejvíc překvapilo
v České republice, a co je
rozdílné ve srovnání
s vaší zemí?
Indonésie: „Děkuji.“
Máte rádi české pivo?
Egypt: Zkusil jsem Radegast, moc mi
nechutnal.
Znáte nějaké české osobnosti?
Rusko: Spisovatele Kafku a malíře Muchu.
Egypt: Petra Čecha.
Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Egypt: Špagety a makarony.
Amerika: Sushi.
Singapore:
Překvapilo
mě, jak se tady moderně
lidi ve škole oblíkají a
malují. V Singaporu se ve škole nesmí nosit
make-up a všichni žáci nosí uniformy.
Amerika: Překvapilo mě, že se všichni
musíte přezouvat. To v Americe není
zvykem. A taky jsem ještě nikdy neviděla
pohromadě tolik crocksů.
Indonésie: Líbí se mi, že máte systém
městské hromadné dopravy, protože u nás
všichni jezdí na motocyklech. Proto mě
překvapilo, že jsou cesty docela prázdné a
převažují auta.
Indie: Když jsem poprvé přijel do Ostravy,
myslel jsem si, že se stala nějaká nemilá
událost. V ulicích nebyl téměř nikdo. Říkal
jsem si, kde všichni jsou? Pak jsem
pochopil, že je to zcela běžný stav.
8
ŽIVOT VE ŠKOLE
Líbí se vám čeští kluci a holky?
Egypt: Fotbal, líbí se mi hráči Ronaldo a
Petr Čech.
Singapore: Velmi se mi líbí vaši kluci.
Indie: Plaváni, cestování, ale nevím, jestli
to je koníček nebo část mého života.
Rusko: Velice se mi líbí čeští lidé a
překvapilo mě, jak jsou otevření a milí,
protože při rozhovorech nám říkali, že jste
spíše chladní.
Rusko: Mám mnoho koníčků, ale nejvíc
mě baví fotografování a už dlouho hraju
tenis.
Jaké jsou vaše koníčky?
Honkong: Ráda se dívám na filmy a
poslouchám hudbu.
Singapore: Cestování, jsem ráda, že se
dostanu pryč z malého Singaporu ven, a
ráda si zpívám ve sprše. (smích)
Amerika: Ráda tančím a plavu, dokonce
jsem byla plavčicí.
Indonésie: Všechny druhy sportu, kdo má
rád sport, je můj kamarád. A znám Baník
Ostrava.
Zpracovali: Martina Ondrůšková, Dominik
Kalocsai a Šimon Vavříček, všichni 7.C
Jak se těšíte na druhý stupeň, páťáci?
Konec školního roku je pomalu tady a s ním i zářijový přestup současných
páťáků na druhý stupeň.
Chaos se jich tradičně táže, jak se na druhý stupeň těší, co jim bude scházet
nebo čeho se případně obávají.
Takto odpovídali žáci 5.C.
Nela Císařová
Netěším se na to, že budeme muset
každou přestávku chodit do jiných tříd a
těším se, že v naší třídě budou jiní lidé.
Eliška Schindlerová
Na 2. stupeň půjdu s obavami. Bude se mi
po prvním stupni stýskat, protože nebudu
se všemi kamarády.
Tomáš Janáč
Na druhý stupeň se těším, například na
nové předměty (chemie) a netěším se na
chování některých žáků.
Marie Krišová
Těším se na chemii, pingpongový stůl a
skřínky, ale mám i obavy, aby si mě starší
nedobírali. A netěším se na sexuální
výchovu…
Miroslav Stojka
Mně je to jedno, hlavně abych vystudoval!
Natálie Turoňová
Mám obavy ze známek, budou mi chybět
kamarádi a bude to těžší než na prvním
stupni, ale můžu se těšit na ping-pong.
9
ŽIVOT VE ŠKOLE
Na druhý stupeň se těším, protože tam
jsou větší děcka a nebudu mezi malými.
Bude mi smutno po paní učitelce, ale jinak
mi nic chybět nebude.
Vendy Stachová
Těším se, že budu v jiné třídě, protože
naše třída je strašně hlučná. A také se
těším, že budu mít vlastní skříňku.
Netěším se na přísnější učitele a doufám,
že na mě budou hodní. Bude se mi stýskat
po kamarádech a na druhý stupeň se i
trochu bojím.
Michal Havránek
Těším se na ping-pong, na sexuální
výchovu a výtvarku.
Pavlína Střelková
Těším se na sexuální výchovu.
Ondra Žůrek
Na druhém stupni se těším na nové
předměty.
Karolína Volná
Redakce
Jak jsme vedli hodiny čtení pro děti na prvním stupni
Projekt Čteme dětem
Asi před měsícem jsme se zapojili do projektu Čteme dětem a v naší 7.C
vytvořili dvě skupiny:
Jakub Riedel, Radka Wasiková a Libuše Jemelková
Jan Škarek a Dominik Kalocsai
Škoda, že letošní prvňáky nemůžeme
mít až do páté třídy!
A dnes, 20. března, jsme my z první skupiny
měli první a druhou hodinu tento projekt.
Šli jsme do multimediální učebny a paní
učitelka přivedla 1. A. Měli jsme připravenou
prezentaci, křížovku a omalovánky.
Na konec všichni dostali diplom a tři žáci
dostali diplom i za první tři místa. Všem se to
moc líbilo.
No a tak jsme se domluvili, že příští rok je
budeme mít znovu, ale to už nebudou 1. A,
ale 2. A, ale to nám nevadí. Jen je škoda, že je
nemůžeme mít až do 5. třídy. Bylo to moc
fajn! A co druhá skupina? Podívejte se vedle…
Scénky na motivy pověstí se povedly
všem
10
ŽIVOT VE ŠKOLE
Stejně jako první skupina jsme tento projekt
měli taky 20. března, ale první a druhou
hodinu ve 3. A.
Také jsme šli do multimediální učebny, kde
jsme měli připravenou prezentaci „Staré
pověsti české“ a pracovní listy. Děti kreslily
oblíbenou postavu ze Starých pověstí
českých, nejčastěji to byl Golem.
Myslím si, že se jim to povedlo. Také jsme si
pustili video Staré pověsti české. To vše se
odehrávalo v první hodině. Ve druhé hodině
měly děti za úkol sehrát jednoduchou scénku
na motivy pověstí O praotci Čechovi, O
Krokovi a jeho dcerách nebo O Horymírovi a
Šemíkovi.
Vyhrála skupina s tématem O praotci
Čechovi. Odměnili jsme je diplomem. Ale
všem se to určitě povedlo! A na konec jsme
diplomy a malé sladkosti udělili všem. Podle
mého názoru, se nám to povedlo. A byla
spokojena i paní učitelka Ritzová. „Měli to
opravdu na jedničku s hvězdičkou, vše do
detailů, prostě super,“ pronesla paní
učitelka na závěr hodiny.
Radka Wasiková (první odstavec), Jan
Škarek (druhý odstavec)
To nej z lyžáku
Lyžák je dávno za námi, ale
různé vtipné situace z něj, ty
budou žít ještě dlouho… A jistě si o nich i rádi přečtete.
Michal Raška a jeho žehlička
Michal Raška a salón krásy
Michal nás navštěvoval každý den na
pokoji, nebylo to v tom, že by nás chtěl
vidět, ale spočívalo to v jedné obyčejné
žehličce na vlasy. Viděl nás, jak si tam
žehlíme vlasy a hned jsme mu chtěli
vyžehlit vlasy taky.
Michalovi se to začalo líbit, a proto když
jsme mu ji ze srandy schovali, tak se
málem zbláznil, že mu nechceme dát
žehličku. Řval po celém pokoji: „Ale fakt,
kde je, já se potřebuju upravit!“ Ale tím, že
řval, si nevybojoval žehličku, a tak ji začal
hledat. Našel ji a hned si začal žehlit vlasy.
A když holky, protože byly nemocné,
odjely, málem to nepřežil.
Když už Michal za námi chodil na pokoj,
tak toho hned kamarádka využila a
přemluvila ho, ať se nechá namalovat. K
našemu údivu to schválil a tak ho
kamarádka začala malovat rtěnkou,
řasenkou, tužkou na oči, mastičkou na
beďary. Tužkou na oči mu namalovala na
líčka srdíčka, a jak zjistil, že to nejde smýt,
začal vyvádět, a tak jsme s ním běželi na
záchod a pomohli mu to smýt. Jak se smyl,
tak stejně voněl po mastičce na beďary a
po hodině mu to bylo jedno.
Bára Schaffelhoferová a její noční
cestování
11
ŽIVOT VE ŠKOLE
Před večerkou nám kamarádka vyprávěla
strašidelné příhody. A protože jsme se
všechny bály, tak jsme se dohodly, že
všechny budeme spát nahoře spolu, na
jedné posteli dvě holky. A nechtělo se nám
spát, a tak jsme si povídaly.
Kolem jedenácte hodiny večer jsme chtěly
spát, a tak jsme poslaly Báru a Radku dolů.
Ony si tam potom ještě nahlas povídaly, a
tak jsme je seřvaly. Když jsme všechny už
spaly, tak nás probudila Radka, jestli může
jít nahoru, že jí Bára funí do ucha, mluví a
chrápe. Tak jsme řekly, že jo a začaly jsme
pomalu usínat.
Potom mě zbudilo povídání kamarádek a
ptala jsem se, proč nespí a co nahoře dělá
Bára. Povídaly mi, že jsou
vzhůru, protože Bára dole
rozsvítila světlo, pak zhasla a
šla nahoru po schodech, pak
zakopla o kamarádčinu nohu
a lehla si mezi dvě postele.
Všechny jsme řešily, co
budeme dělat, protože Bára
ze spaní křičela: „Nezabíjej
mě! Radko, kde si?!“ A měla
strašně udýchaný hlas.
A tak jsme se rozhodly, že ji
vzbudíme, aby ráno neměla
šok. No a tak jsme s ní hýbaly
a volaly na ni a nakonec se asi
po pěti minutách probudila. Tak jsme ji
řekly, co se stalo, a dali jí napít. Pak jsme
asi po druhé hodině ranní šli spát, až do
sedmi, a ráno pak už bylo vše O.K.
Davida Tran a jeho první lyžování
David, zábavný to chlapec. První den paní
učitelka nevěděla, co s Davidem. Vůbec se
na lyže neuměl postavit, padal a sundával
si lyže. Další dny se David začal učit.
Pokaždé, co David projel, začal na paní
učitelku křičet: „ Paní učitelko, já to
umím!“ Paní učitelka se na něj vždycky
usmála. Strašně ho lyžování bavilo, ale
jezdil jak šus, že se mu musel každý
vyhýbat, jinak by už ležel na zemi.
Když už jsme šli na kilometr a půl dlouhý
kopec, tak David ho sám sjel a pak jsme ho
museli hledat. Nakonec jsme zjistili, že na
vleku spadl do lesa. A takhle dopadlo jeho
první lyžování. Nakonec se šťastným
koncem.
Tereza Jeklová a Barbora
Schaffelhoferová, obě 7.C
12
ŽÁCI
Dominika Navrátilová z cirkusu:
Od čtvrté třídy vystřídala 53 škol
Dominika Navrátilová, která byla nedávno na několik týdnů naší žákyní,
jezdí po České republice s cirkusem Carini. Je to zvláštní život. Celá
rodina se neustále přesunuje z místa na místo a Dominika tak chodí
každých pár týdnů do jiné školy.
Není ti to líto,
že v jedné škole si najdeš
kamarády a pak je zase
ztratíš?
Já mám Facebook, takže mi
to až tak nevadí,ale je to
zajímavé, poznám hodně
nových lidí.
Chtěla bys taky
dělat něco v cirkuse?
Já ne, ale mám rodinu,
která
v tomto
oboru
opravdu vyniká.
Jaká v pořadí je tahle škola?
Od čtvrté třídy je to 53 škola.
Jak to snášíš? Za ty tři roky jsem si dost
zvykla.
Jaké je to žít v cirkusu?
Nemohla bych chodit do jedné školy devět
let.
Co se ti líbí více, cirkus, nebo vaše
kolotoče?
Kolotoče, protože jsem s nimi vyrůstala.
Ale u cirkusu to taky není špatné.
Proč toho nenecháš? Nemáš nějaký svůj
důvod?
Můj důvod je takový,
že si nemůžu vybírat a musím
poslouchat rodiče.
Baví tě pomáhat v cirkusu?
Nedá se říct, že bych
pomáhala v cirkusu. Já pomáhám
své rodině.
Nevadí ti, že tvoje sestřenice
něco v cirkuse dělá a ty ne?
Nedá se říct, že by mi to vadilo, já jim v
tom spíš pomáhám.
13
ŽÁCI
Už tě nějaké zvíře kouslo?
Ne nekouslo, já se s nimi spíš mazlím.
Už jsi někdy zkoušela nějakou akrobacii?
Nezkoušela a ani to neplánuju!
Kolik zvířat máte přibližně dohromady?
A jaká to jsou?
Počítat bych to nechtěla, ale nějaká
máme.
A teda jaká ta zvířata to jsou?
Lvi, koně psi a opice.
Jsi ráda, že máš rodiče v cirkuse?
Tak ráda…Já jsem ráda,
ale spíš protože to baví je a ne mě.
Musíš se učit v každé škole, kde jste?
Musím, jako v každé jiné!
Kolik roků vlastníte cirkus?
Už dlouho, myslím od roku 2001.
Nela Zientková a Natálie Štverková, obě 6.B
Tolik řízků pohromadě!
Osmáci si vyjeli do Prahy – určitě Vám musí být jasné, že to dopadlo… zajímavě. Což si
ostatně můžete přečíst v následující reportáži!
14
Je úterý 27. května. Nasedáme do vlaku,
všichni hážeme tašky nahoru do držáků a
nervózně pokukujeme ven. Jedeme totiž
do Prahy, a už se nemůžeme dočkat, až se
vlak rozjede. „Dobrý den,“ pozdraví nás
stevardka a rozdá nám malé vody. Všichni
jsme odvaření z mini Rajece a cesta rychle
ubíhá. Po třech a půl hodinové cestě
konečně dorážíme do Prahy a klušeme
přes půl města až na Ládví, kde čeká
hostel. Všichni kriticky obhlédneme
pokoje, chodíme okukovat pokoje těch
dalších. „Celkem slušný no. Až na ten
nábytek co tu máme,“ říká Terka Tichá z 8.
B, se kterou jsem na pokoji. A má pravdu –
dvě poschoďové postele, stolek a pokus o
židličku. Docela má pravdu. „Na přespání
to stačí, stejně tu věčně nebudem,“
zkonstatuju to a vybalím nějaké věci.
„Neomylná“ slečna Pavlíková
Ovšem, slova slečny Pavlíkové se opět
stala pravdou: „No, děcka, za dvacet minut
odcházíme tak si rychle nabalte jídlo… a
však to znáte!“ oznámí nám p.uč.
Adámková. Tolik řízků najednou jsem ještě
neviděla, to mi věřte. Finálně dorazíme
(po strastiplném štrachání) na Hrad.
Obletíme například Vladislavský sál, Chrám
sv. Víta, Baziliku Sv. Jiří – a v neposlední
řade také Zlatou uličku, kde dostaneme
rozchod.
Já
s naší
šéfredaktorkou
Kristýnou Potempovou (8.C), vyletíme
nahoru po úzkých schůdcích jakési dlouhé
půdy. Jak brzo zjistíme, je tam spousta
brnění, starověkých kopí a různých zbraní.
„Výstava středověkých zbraní!“ vyjekne
Kiki. A také zjistíme, že už je tam půlka
celé naší „bohumíradvorského“ výpravy.
ŽÁCI
Ťap, ťap…
Celý den pobíháme po památkách. Jako
další, středeční etapa, čeká ZOO, výlet
lodí, prohlídka Národního divadla a
Staroměstské náměstí. V ZOO jsme strávili
plnohodnotné
chvíle
přiřazováním
jednotlivých zvířat ke spolužákům, někdo
si zažil první jízdu lanovkou („Né, já
spadnu, já spadnu!“), dokonce se nám –
redakční skupince PavPotRaš a bonusové
Elišce Benové (8.B), - podařilo ztratit u
slonů. Poslední den v Praze strávíme na
Petříně, sice trochu remcáme, protože
jsme utahaní (no co, víte jak je náročné
čekat na tramvaj, když jste předtím spali
se sny o vražedných tuleních?), kde se
trochu zamotáme v bludišti zrcadel, a
nakonec doťapkáme až na Václavák, kde
máme dvouhodinový rozchod. Já se trochu
nudím, ale většina – z této většiny
brutálně převyšují holky – poletuje po
obchodech s módou.
Troufám si tvrdit, že když si sedneme do
zpátečního vlaku, všichni jsou rádi, že jsou
rádi – nohy bolí, někdo je nemocný… Ale
jsme nadšení, že jsme si ten výlet do Prahy
udělali!
Eva Pavlíková, (8.B)
.
Se všema klukama vytírám podlahu!
Naše spolužačka Libuše Jemelková (7.C) chodí každé pondělí, středu
a pátek do juda
Co to vlastně judo je?
Je to bojový sport. Spojený nejen
s tréningy, ale i se zápasy, které jsou i
třikrát do měsíce.
Měla si nějaké zranění?
Ne, žádná zranění jsem neměla, protože
mám výborné trenéry!
Popiš nám, jak to tam probíhá, máte
třeba rozcvičku?
Začínáme nástupem a jdeme do SEIZY
(klekneme si, zkřížíme nohy, trenér řekne
REY a my se ukloníme, poté se vrátíme do
15
ŽÁCI
SEIZY, opřeme si ruce o stehna a jakmile
nám trenér řekne, tak se postavíme).
Potom běháme a poté se rozmístíme a
děláme gymnastiku.
Jak dlouho trvá tvůj tréning?
Tréning trvá přibližně hodinu a půl, někdy
se to protáhne.
Máte nějaké chrániče?
Ne, pro sport, který dělám, je to netypické.
Inspiroval tě někdo z rodiny nebo nějaký
sportovec?
Inspirovala jsem se k tomu sama, protože
se chci hlásit na policejní školu.
Chodíš do juda s nějakým blízkým
kamarádem, nebo sis našla kamarády
tam?
Našla jsem si tam hodně kamarádů, ale
hlavně tam chodím s bráchou.
Jaký máš pásek?
Já mám jen bíložlutý pásek.
Co si o tom, že děláš judo, myslí tvoje
rodina?
Tak třeba babička říká: Jestli tě tam někdo
zmlátí, tak já přijdu a zmlátím jeho!
Jakub Riedel a Radka Wasiková, oba 7.C
16
DOPISY JINAK
Další dopis v cizím jazyce!
Tentokrát se můžete podívat, jak vypadá takový dopis v arabštině,
který nám poskytla Sabina Oudjehani z 8.C.
17
Kristýna
Potempová (8.C)
DOPISY JINAK
18
Dopis v arabštině od Sabiny Oudjehani (8.C)
DOPISY JINAK
Ahoj babi,
protože jsem tě dlouho neviděla a
moc mi chybíš, rozhodla jsem se ti
napsat tenhle krátký dopis. Doufám,
že jsi zdravá a vede se ti dobře a jsi
pořád tak plná energie, jako si tě
pamatuju ze svojí poslední návštěvy.
mít chvíli čas, tak mi napiš, jak se
daří tobě.
Mám tě ráda.
Sabka
Často na naše společné chvilky ráda
vzpomínám, na tebe i celou rodinu.
Pamatuješ, jak jsme byli spolu u
moře? A jak jsme se smáli, když
mamce
uplavaly
boty.
Taky
vzpomínám na naše procházky po
vysokých mostech, které jsou pro
Constantine typické.
Docela vám závidím, že už je u vás
tak pěkné počasí. Tady je zatím zima
a některé dny pořád ještě sněží. Sice
mi to zase tak moc nevadí, ale spíše
se těším na jaro, léto, teplo a hlavně
prázdniny. Moc bych si přála,
abychom se o prázdninách znova
viděly, a když se to povede, tak bych
se chtěla podívat do hlavního města.
Mám se tady dobře, ve škole mi to
jde a všichni tě moc zdravíme. Už se
na tebe moc těším, a pokud budeš
Překlad předchozího dopisu od Sabiny Oudjehani (8.C)
19
ŽÁCI
One Direction jednoznačně vedou
Anketa: Co máte na tapetě?
Taky jste si mysleli stejně jako my, že nejčastějším obrázkem na tapetě
počítače je Justin Bieber? Tak to jsme se všichni mýlili,
protože nejčastější je anglická skupina One direction…
Tereza Konečná, 8.C
Já mám na tapetě Zayna Malika z 1D ,,Moji životní lásku‘‘.
Adéla Kvassayová, 8.C
Na pozadí mám jednoho úžasného Justina
Biebera. Je to můj nejoblíbenější zpěvák.
Patricie Cuberová, 8.B
Na mé tapetě se nachází moje fotka
zamlada.
Michal Raška, 8.B
Já tam mám Sheldona z Teorie velkého
třesku. A jeho úžasný citát.
Nikola Zbořilová, 8.C
Na tapetě na mobilu i počítači mám fotku
Nialla Horana ze skupiny 1D. Mám ho tam,
protože to je ,,Original Irish boy‘‘ a můj
hrdina.
Sabina Oudjehani, 8.C
Na tapetě Mobilu i počítače mám Zayna
Malika ze skupiny 1D. Protože je to můj
idol a vysněný kluk.
Monika Odložilová, 8.B
Na mojí tapetě mám (Anime) Beyblade
Tsubasa and R-Eagle.
Eva Pavlíková, 8.B
Jako tapetu mám jednoznačně své
výtvory.
Adéla Kvassayová, 8.C
20
ŽÁCI
Tréma vás pohltí ve chvíli, kdy to nejméně očekáváte,
říká Marek Macej
Marek Macej ze 7.C vyhrál soutěž ve hře na klávesy a je z toho náležitě
„happy“. Soutěž se konala 28. ledna v Základní umělecké škole Leoše Janáčka.
O tom jaké, měl pocity, si přečtěte v tomto jeho textu:
Na klávesy hraju už šestým rokem a moc
mě to baví. Byl jsem překvapen, když mi
paní učitelka řekla, že mě vybrala na
soutěž. Byla to vůbec moje první soutěž v
životě. Byl jsem nadšený, adrenalin ve
mně stoupal.
Když jdete na to jeviště a před vámi sedí
asi dvacet lidí, z toho asi 75 procent žáci,
kteří taky něco umí a umí posoudit, jestli
hraješ dobře, nebo ne, tak to opravdu není
legrace… To, jak hraješ, závisí jenom na
tréninku a tréninku. Já kdybych
netrénoval, tak mě ani paní učitelka na tu
soutěž nevezme. Ale já se snažil a dotáhl
to do konce a vyhrál první místo.
Jestli jsem měl trému? Tak moje odpověď
zní NE. Mnoho lidí mi řekne, že kecám, ale
já ji opravdu neměl. Tréma vás pohltí v tu
chvíli, kdy to nejméně očekáváte.
Víte, jak se zbavit trémy? Zbavíte se jí
jedině tak, že zahodíte strach a vše kolem
sebe za hlavu a jenom hrajete. To, že
nemáte strach a že do toho jdete naplno,
to z vás dělá vítěze. A já to vím, já to zažil a
vyhrál.
Redakce
21
Můj vztah k hudbě
Co se týče hudby v mém případě, někdy se
mi to zdá mírně rozporuplné. Můj život
příliš neovlivňuje, rozhodně totiž nepatřím
k šíleným fanynkám, které si s téměř
fanatickým pohledem lepí na zeď plakáty
svých milovaných skupin, takže se zdá, že
se ta masa papíru v noci odlepí a zavalí je.
Nicméně to neznamená, že hudbu nemám
ráda, spíš naopak. Nemám ale v oblibě,
když mi ostatní cpou své rádoby populární
skupiny – já se jim to taky nesnažím cpát.
ŽÁCI
Klidně i pop, ale originální!
Co se mé oblíbené hudby týče, spadám do
kategorie „Jsem pro vše, co nevyhrálo
kdejakou pěveckou soutěž a má alespoň
špetku originality“. Jasně, zabrouzdám i do
popových vod, například Adele, ale sem
tam rýpu čumákem i do elektronické
hudby.
Kdykoli poslouchám svou oblíbenou
hudbu, většinou se nedovedu soustředit
na nic jiného a když už musím, tak jen
nerada. Možná se nezdám na hudební typ,
ale věřte mi: otevřené okno, dunící bedny
a volume naplno, to dovede rozproudit
krev. Ale vidět mě k tomu tančit, to byste
nechtěli, na to vemte jed.
Koncerty se školou? To ano.
Na koncerty se školou se hlásím hlavně
kvůli objevování nových žánrů. Ke klasické
hudbě se příliš nedostanu, tudíž je to pro
mě skvělá volba.
Pokud slyším hudbu (říkám hudbu, ne
krákání
zmalované
zrůdy,
navíc
z playbacku), mám pocit zvláštní empatie.
Když je to moc smutná skladba, dokonce si
i zafňukám, ale tak, aby to nikdo neviděl.
Celkově mám hudbu ráda… takový mírný
útěk z reality.
Eva Pavlíková, 8.B
Výrazní výtvarní talenti ve školní družině nezahálí
Svá výtvarná díla a dílka zasílají
šikovné děti ze školní družiny do
různých soutěží.
Můžeme navštívit Petrovy kameny.
Tam se mi líbí. V poušti je málo zvířat.
Jsou tam hlavně mrchožrouti. Nejsou
tam borovice, smrky a další jehličnaté
stromy. Upekl bych se tam jako
škvarek.
Nikola Kovalovská (3.A, 3. oddělení ŠD)
na otázku „O čem byste vyprávěli
kamarádům z ciziny“ odpověděla, že by
Například Lukáš Polák (žák 2.B, 4. oddělení
ŠD) pojal téma organizace ADRA „Na moři,
po souši, vzduchem, anebo z místa na
místo“ tak, že popsal své zamilované
Jeseníky a porovnával je s životem na
poušti. Jeho obrázky (č. 1, 2, 3, 4) provázel
text:
Mám rád Jeseníky. Jsou to hory.
V Jeseníkách jsou jeleni, srny, zajíci a sojky.
Dá se tam běžkovat, lyžovat i běhat. Jsou
tam lesy i prales. Je zde čistý vzduch.
22
ŽÁCI
je vzala letem světem do Beskyd, protože
tam jsou „chlupaté ovečky“, což znázornila
i na svém obrázku (obrázek č. 5).
Barevné poselství poslala do soutěže OS
Chodící lidé také Andrea Sušilová (2.A, ŠD
1, obrázek č. 6) a Štěpánka Rohelová (3.A,
ŠD 3, obrázek č.7) se vzkazem, že veselé
barvy rozveselí i smutné lidi.
Irena Junkerová, vedoucí ŠD
DUEL
Sociální sítě a mezilidské vztahy
Velmi ožehavé téma, sociální sítě a komunikace na nich, už dostihlo i naši duelovou
rubriku. Jak všichni víme, sociální sítě se prakticky staly součástí běžného života většiny lidí
– a proto se ptáme: co si o tom myslí lidé na naší škole?
Někdy nebezpečný požírač času,
přesto skvělé
Můj názor na sociální sítě je spíše
kladný, i když neříkám, že proti nim
nemám výtky. Myslím, že na
sociálních sítích se dá poznat spousta
zajímavých lidí z nejrůznějších koutů
republiky (nebo světa?). Vím, že
například Facebook je obrovský
požírač času, nicméně dnes je to velmi
rozšířený způsob komunikace. Je
smutné, že lidé se už tolik nevídají
naživo, místo toho si spolu radši píšou,
ale přesto jsem ráda, že mi sociální
sítě daly možnost potkat různé lidi, ke
kterým bych se běžně nedostala.
Nesmím však opomenout, že všeho
s mírou, rovněž je důležité být
opatrný/á – ve virtuálním světě se
pohybují i nebezpeční lidé!
Facebook kavárnu nenahradí
Nedávno jsem byl na školení, které
vedl psycholog z univerzity, a ten nám
mimo jiné řekl svůj názor na
zakladatele Facebooku Zuckerberga –
je to nejspíš člověk, který není 23
schopen navazovat normální vztahy,
tak vymyslel Facebook jako jejich
náhražku. Musím říct, že s oním
psychologem naprosto souhlasím a
domnívám se, že tato „diagnóza“ je
přesným vystižením charakteru tak
zvaných sociálních sítí. Lidé se na nich
setkávají pouze povrchně, bez
osobního kontaktu a drtivá většina
toho, co si na „fejsu“ lidé píší, jsou
nesmysly, které každý zapomene
v okamžiku jejich napsání či přečtení.
Ani miliony takto popsaných stránek
nenahradí 10 minut posezení
v kavárně…
Eva Pavlíková, 8.B
Jan Goj
ZE ŽIVOTA…
Ze skutečného života
Hrozná návštěva - anonymní příběh
Tohle se mi stalo nedávno, moje teta
přijela na návštěvu s mým bratrancem
Honzíkem a myslela jsem si, že to
proběhne super, ale to jsem se zmýlila.
Ta katastrofa proběhla o víkendu, ráno
jsem se tak těšila na tetu a na Honzíka, že
jsem musela nějak zabít čas, abych
vydržela. Nastalo odpoledne a už jsou u
nás. Honzík celý vysmátý a těší se na mě a
na moji mamku, povídáme si, co jsme
dělali a jak probíhal život po dobu, co jsme
se neviděli. Mezitím, co si teta a mamka si
povídaly, my si tam s Honzíkem hráli.
Nečekaný zvrat
Hodiny ubíhaly, bylo asi sedm hodin večer,
a já s tetou jsme musely do obchodu pro
vodku, protože rodiče byli shnilí. Mezitím
co jsme s Honzíkem byli na počítači, rodiče
a teta si dávali chlebíčky a vodku. Bylo
deset hodin a Honzík šel spát, mezitím
jsem byla teda ještě na počítači, ale teta
mi řekla, abych šla spát taky. Poprvé jsem
jí nevnímala, na podruhé už mě vyhodila,
ale já se nedala. Šla jsem opět na počítač a
teta mi zase řekla, ať si jdu lehnout, ale já
už jsem to nemohla vydržet a tak jsem šla
za mamkou a řekla jsem jí to. Mamka
odpověděla: „Neposlouchej ji, běž
normálně na počítač. Ona je tu na
návštěvě, ona ti nemá co rozkazovat!“ No
potom jsem musela brečet, protože to
bylo k nevydržení. Nemohla jsem na
počítač ani na mobil, protože Honzík spal
.
v mém pokoji a nemohla jsem ho vzbudit.
Tak jsem se musela rozbrečet - já prostě
potřebuji hudbu aspoň na tom mobilu. A
pak začalo to peklo na zemi - mamka
s tetou se porvaly (detaily nebudu
zmiňovat).
Opravdu katastrofa
Jenom proto, že se nesnáší, už k nám teta
nikdy chodit nebude. Pro jistotu jsme
zamkly dveře a vzaly si všechny cennosti.
Bylo ráno, asi 7:15 hodin, a už na dveře
obýváku kdosi klepe - a byla to teta.
„Odemkněte mi dveře,“ řekla teta. Tak
jsem odemkla a proběhl krátký rozhovor
mezi mnou a tetou.
„Doufám, že jsi spokojená, že máš takovou
rodinku. Doufejme, že taková nebudeš,“
řekla jízlivě teta.
Já zavřela dveře a naštěstí byl té hrozné
návštěvy konec. No a potom už jsme to
nerozebíraly, šla jsem spát k sobě a potom
k taťkovi,
takže jsem si
ten
hrozný
zážitek
zpříjemnila.
Někdy
se
prostě
víkendy
a
návštěvy
nepovedou
24
ZA DVEŘMI ŠKOLY
K tenisu mě přivedl Ivan Lendl
Richard Šodek je vyplétačem raket českého tenisového
reprezentačního týmu a teď nám o této profesi něco poví.
Co obnáší práce vyplétače raket?
Když se budeme bavit o reprezentaci, tak
je to vlastně kompletní servis: vyvažují se
rakety, upravují se držadla, upravují se
vlastně na určitou tenzi a určitými
materiály.
Jak jste se k této práci dostal?
Měl jsem vždycky vztah k sportu, tím to
všechno začalo. Hrál jsem aktivně basket a
potom… bylo to vlastně ovlivněné Ivanem
Lendlem, protože tady na Ostravsku mají
hodně rádi Ivana Lendla a já jsem se pak
přidal ke klukům, kteří milují tenis. Tak
jsem se začal věnovat tenisu více a pak
jsem se začal zajímat i o servis raket.
Takže si i
Ano, určitě.
rád
tenis
Který z tenistů je největší srandista a
který je „morous“?
Největší srandista je Radek Štěpánek, je
schopný říct za večer asi tři sta vtipů,
prostě je schopný si je všechny
zapamatovat. Když tam není, tak je to
takové sušší.
Morous tam není asi žádný, protože ten
tým je tak sehraný, a mám pocit, že kdyby
tam nějaký morous byl, tak by neměl
šanci. Třeba o mně všichni říkají, že jsem
morous. Vždycky mi říkají: „Usměj se na té
střídačce.“ Protože já to vždycky moc
prožívám.
zahrajete?
Čím jste chtěl být, když jste vycházel
základní školu?
No, jelikož jsem se aktivně věnoval
basketu, tak jsem chtěl být basketbalista.
Pracujete pro celý tým?
Ano, pracuji jak pro klučičí, tak holčičí tým
a zároveň i pro kapitána, protože i kapitán
hraje.
Jaké jídlo máte nejraději? Já jsem velký
labužník, ale mám rád smažený sýr.
Vždycky když hodně někam jezdíme, tak se
těším na ten smažák.
Lucie Vybošťoková, 8.B
25
ZA DVEŘMI
Jednou je slunko, jednou lije. Je to na houby!
Jednou v hodině volitelného předmětu žurnalistika jsme se vydali ven a ptali se různých
lidí: Jak na vás působí jaro? Někteří sice nebyli zrovna rádi, že je zastavujeme a ptáme se
jich, ale někteří nám odpověděli. A tady ty odpovědi jsou:
Danuše Šišková (66), důchodkyně
Dominik (13), žák základní školy
Jaro na mě působí velmi příjemně. A cítím
se více energická. A jsem ráda, že můžu
chodit na procházky bez toho, abych měla
mokro v botách.
Jaro je super. Až na to, že to není skoro
jaro. Jednou je slunko, jednou lije. Je to na
houby!
Dana (67), důchodkyně
Irena (47), prodavačka
Je to úžasné. Moc mi chybělo sluníčko.
Dobře. Jaro je velmi příjemné, ale nelíbí se
mi posun času, přece jen je to pro vás
horší.
Tereza Jeklová a Libuše Jemelková, obě 7.C
CO JSME PLÁCLI
Obdélník, to je jako kosodélník, ne?
Tentokrát jsme se zaměřili na „geniální“ výroky žáků o matematice. Přečtěte
si, co všechno žáci vědí o geometrických tvarech.
CO VÍŠ O OBDÉLNÍKU?





Dá se otočit.
Dá se 2x složit.
Obdélník vypadá jako dva čtverce
vedle sebe.
Má čtyři až pět stran.
Co o tom vím, že obdélník je
kosodélník. A to je asi vše.
CO VÍŠ O KOSODÉLNÍKU?




Je kolmý.
Má dva rohy, z toho dva ostré a
dva tupé.
Kosodélník je nakloněný obdélník.
O tom druhým nevím nic. Nebo
možná je to skoro podobné jako u
čtverce.
CO VÍŠ O ČTVERCI?

Jeho úhly jsou 180o a některé jsou
pravé.
Redakce
26
Koralina
Autor: Neil Gaiman
Žánr: fantasy horor
Děj: Malá Koralína se se svými rodiči
přestěhuje do starého zchátralého domu
po babičce, který má velkou zarostlou
zahradu. Jednoho dne se nudí, protože
venku prší a nemůže jít na průzkum
zahrady. Její maminka i tatínek jsou velmi
zaneprázdněni a pořád pracují. Koralina je
ovšem neodbytná, tak ji tatínek pošle
spočítat všechny dveře v domě. Koralina
napočítala čtrnáct dveří, ale jen třináct
z nich jde otevřít. Je zvědavá, tak se zeptá
maminky, co s nimi je. Ta vezme starý
velký klíč a otevře ty dveře. Ukáže jí, že za
nimi je pouhá zeď, kde byl asi kdysi
průchod do dalšího bytu. Zavře je tedy a
nechá je odemknuté. Koralína je zklamaná.
Co je za dveřmi
Jednoho večera ji probudí nějaký zvuk.
Uvidí nějaký stín, který utíká právě k těm
dveřím. Když je teď otevře, už za nimi není
zeď, ale stará chodba. Koralina se jí vydá a
na konci narazí na další dveře. Když je
otevře, vidí úplně stejný byt, jako je ten
jejich. Jsou tam dokonce i její rodiče. Ti
akorát mají místo očí knoflíky. Její „rodiče
s knoflíky místo očí“ jsou velmi pozorní.
Hrají si s ní, maminka vaří výtečné jídlo,
věnují jí pozornost.
Únos
Koralina se tam vrací noc co noc, protože
se jí tam velmi líbí. Však jednou, její
„matka s knoflíky místo očí“ unese její
pravé rodiče. Koralina je chce dostat
zpátky, tak s „matkou“ začne hrát hru.
Musí je najít do dvaceti čtyř hodin, a když
je nenajde, Koralina navždy zůstává s
„matkou“ v jejím světě.
Proč doporučuji: Je to opravdu boží
knížka, děj rychle ubíhá, nikdy se nenudíte
a občas vám běhá i mráz po zádech.
Myslím, že pan Gaiman stvořil mistrovské
dílo. Mimochodem, podle této knihy byl i
natočen animovaný film Koralina a svět za
tajnými dveřmi. Přiznám se, že film mi
připadá zajímavější, protože tam dodali víc
postav a navíc k tomu ději přidali ještě
jednu celkem dost strašidelnou zápletku.
Kristýna Potempová, 8.B
27
Dívka, 15, milá, ale
praštěná
Autor: Sue Limb
Žánr: dívčí romány, humor
Děj:
Patnáctiletá Jessica Jordanová
žije se svou mámou v Anglii.
Úplně normální puberťačka,
s normální
tendencí
zamilovávat se do krásných,
blonďatých a - nečekaně –
oblíbených kluků. Ovšem, jak
známo, ti jsou většinou tupí.
Jessin favorit, Ben Jones, je
přesně takový. Jess na to ze
začátku nedbá, dokonce je
s tím smířená, ale pak zjistí (po
několika sáhodlouhých, nudný
konverzací naplněných pouze
„Mmmm a co děláš?“), že jej
vlastně vůbec nechce. Jasně,
suchopádná příběhová linie.
Jak je známo, nechybí ani
bohyně Flora, Jessina nej
kámoška a také Fred, se
kterým se Jess baví už od
školky („Praštil mě nafukovacím autem po
hlavě a od té doby jsme kamarádi.“)
Ovšem příběh je oživen neuvěřitelným
humorem Jess, která sice vede celkem
normálně šílený život, ale dokáže jej podat
naprosto groteskně. Jak to dopadne
s Benem Jonesem, její božskou nejlepší
28
kamarádkou Florou a v neposlední řadě
také jistým Fredem, to si přečtěte. Určitě
nebudete zklamáni.
Proč knihu ji doporučuji? Nejsem fanda
dívčích románů, ale u této knihy jsem se po
dlouhé době zasmála nahlas.
Eva Pavlíková, 8.B
VĚŘTE -NEVĚŘTE
Š rotož routi
žamor ili š kolu!
Určitě všichni známe ty chvíle u
počítačů ve škole, kdy se vztekáme a
nadáváme nad tím, jak br utálně jsou
pomalé. Kdy brbláme a prskáme,
protože se celé zaseknou. A někdy se
pozastavujeme nad tím, že u
některých stolů počítače dokonce
chybí. Říkáte si, že pro to jistě učitelé
měli dobrý důvod, ale pravda je jiná –
a my Vám nyní tu pravdu chceme
objasnit!
Příčinou všech těchto nepříliš skvělých
zkušeností s některými stroji v naší škole
jsou totiž Šrotožrouti, děsiví tvorečkové
s velkými zuby a obrovským apetitem.
Čekáte, že nám užírají v jídelně? Omyl!
Šrotožrouti si totiž přímo libují v pojídání
veškeré elektroniky ve škole – a
počítačové učebny jsou pro ně hotový
labužnický ráj.
také chroupání plechu, pak se váš stroj stal
obětí Šrotožrouta – hodně hladového
Šrotožrouta. Charakteristické podlouhlé
tělo, malá očička a tlamička vybavená zuby
jako pilky, jasný jedinec tohoto druhu.
Neublíží vám, pokud mu nebudete cpát
prst k tlamičce. Možná by si smlsnul i na
vašem prstu! I když vy to totiž nevnímáte,
jelikož jsme lidé, nemůžete cítit pach
počítačů, které láká Šrotožrouty.
Následky řádění Šrotožroutů
Jak poznat Šrotožrouta?
Identifikovat Šrotoužrouty je náročné,
jelikož se kvůli velmi silnému pudu
sebezáchovy vyhýbají lidem. Jejich
neukojitelná touha po pojídání součástek
je však někdy silnější než samotný strach.
Jestli se vám zdá, že během ruchu, kdy
spolužáci žvaní při hodinách informatiky a
zběsile klikají či píší na klávesnici, slyšíte
Šrotožrouti jsou různí, liší se barvou,
tvarem zubů a také chutěmi: Sedíte-li u
počítače, u nějž je polámaná myš, nejspíš
se nebohý hardware stal pochoutkou
Šrotožrouta s křivými a tenkými zuby,
které zajedou i pod nebohá tlačítka myši.
Jste-li naopak u stroje, jehož klávesnice má
vymlácený mezerník, je to jasný důkaz
Šrotožrouta se smyslem pro zábavu: Než
se pustí do jídla, trochu si zaskáče jako na
29
trampolíně. Chybí snad u nějakého stolu
rovnou
celá
počítačová
krabice?
Šrotožrouti si pořádně smlsli, nejspíš
rovnou ve skupině! To se může objevovat
hlavně v obdobími mezi svátky, kdy se
rodiny Šrotožroutů schází, nebo pokud se
u nich stává nějaká událost, například
Šrotožroutská svatba s pohoštěním nebo
pohřeb.
Zbavíme se jich?
Obáváme se, že ještě bude pár let trvat,
než se o nich veřejnost dozví
prostřednictvím mnoha médií, ale my jsme
hrdí na to, že Vás o nich můžeme jako
naprosto první informovat. A dávejte
pozor, abyste si při hodině žádného
Šrotožrouta nespřátelili – pokud si ho totiž
doneste
domů,
rovnou
můžete
zapomenout na hraní her a koukání na
oblíbené pořady v televizi!
Eva Pavlíková, 8.B
Šrotožrouti jsou havěť, o tom není pochyb,
ale povědomí o nich není příliš rozšířené.
TIPY OD NÁS PRO VÁS
Bratrstvo neohrožených - zaujme nejen fanoušky válečných filmů
Kategorie: Filmy, seriály
Příběh z produkce HBO, rozdělený do
deseti skoro hodinových dílů, mapuje
životy americké jednotky parašutistů,
správně zvaných paragáni, kteří bojují ve
druhé světové válce proti Německu na
různých frontách.
Ač nejsem fanoušek válečných filmů, tento
mě zaujal hlavně svým netradičním
provedením – místo abychom jen sledovali
krvavé boje a poslouchali k tomu
komentáře, příběh nás totiž provádí i
životními osudy paragánů z roty E, od
jejich začátků, kdy ve výcvikovém táboře
ani nebyli schopni uběhnout 40 kilometrů,
až po konflikty v Normandii, kde ztratili
mnoho přátel a členů – nejen své
jednotky. Tíživou atmosféru odlehčují i
vtípky vojáků.
Proč doporučuju: Dle mého názoru je
Bratrstvo ojedinělý seriál, jelikož
nepoukazuje pouze na boje, ale i na
osobní dramata vojáků. Kvůli dosti
detailnímu a realistickému vyobrazení
bojů bych doporučovala starším žákům.
Eva Pavlíková, 8.B
30
TIPY OD NÁS
například Hulk, Iron Man nebo Kapitán
Amerika. Tento film pojednává o světě, ve
kterém lidé našli tzv. Thesserakt, který by
mohl být zdrojem neomezené energie pro
lidstvo. Ale chyba lávky. Zlý bratr Thora,
Loki, se dostal na Zemi - a chce se
Thesseraktu zmocnit. Ovládne proto
jakousi záhadnou silou hlavního inženýra
projektu „Thesserakt“. Proto jsou povoláni
tito hrdinové, aby zachránili svět. Svede se
obrovská bitva mezi Lokim - a jeho
početnými stoupenci - a Avengery.
Avengers je film nabitý akcí, břitkým
humorem Iron Mana – a v neposlední řadě
nechybí ani nejnovější filmové efekty.
Avengers
Kategorie: Film
V tomto filmu se proplétají téměř všichni
hrdinové Marvel. Mezi nejznámější patří
Proč doporučuji: Tento film je velice
poutavý jak svým obsahem, tak i svou
vizuální propracovaností. Velmi se mi líbil
a jsou v něm i části, ve kterých se i zapšklý
děda bude popadat za břicho.
Michal Raška, (8.B)
LITERÁRNÍ PŘÍLOHA
Král a chuďas
Byl jednou jeden krásný den. Pan
Paraplíčko se chystal jít ven. V tom ho ale
ve dveřích zastavil exekutor a pravil:
„Neplatíte nájemné!“ A pan Paraplíčko
ihned odpoví: „Jak to, platím každý
měsíc!“ „Ale na úřadě je zaznamenáno, že
neplatíte, budu vás muset vykázat,“ říká
exekutor. A tak si pan Paraplíčko sbalil
nejnutnější věci a s pláčem odešel. Potom
exekutor zapečetil dveře.
Pan Paraplíčko chodil měsíce po ulicích
Prahy a prosil o nocleh nebo práci. Ale
všichni ho odbyli. Proto šel na konec
města, kde byl les, aby se tam „ubytoval.“
31
LITERATURA
Než došel k lesu, uviděl velký hrad. Zeptal
se lidí, jak se tam dostane. První ho odbyl,
druhý ho neslyšel, protože poslouchal
MP4. Ale potom narazil na staršího pána,
který mu pomohl: „Běž po žluté trase, na
první křižovatce zatoč doleva a jsi tam,
hrad se jmenuje Smíchov.“ Pan Paraplíčko
odpověděl: „Děkuji mockrát.“
Došel k hradu a ptal se u brány: „Můžu
mluvit s králem?“ A protože u brány hlídal
velmi hodný strážce, pustil ho dál a dal ho
ohlásit u krále Zemana XVI. Ten ho
vyslechl, a když pan Paraplíčko dokončil
povídání, král Zeman XVI. pronesl:
„Nechcete u nás na hradě pracovat, když
vás z domu vyhodili?“ „Moc rád!“ A tak
pan Paraplíčko pracoval ve službách krále
Zemana XVI. na hradě Smíchově a měl se
tam velmi dobře.
O deset let později…
Král Zeman XVI. je strašně nemocen,
a proto odstoupí z funkce jeho
veličenstva. A proto se zeptá pana
Paraplíčka: „Nechcete být mým
nástupcem, když jste mi deset let
věrně sloužil?“ Pan Paraplíčko chvilku
váhal, ale potom odpověděl: „Dobrá,
ale musí mi někdo pomoct!“ Král
odpoví: „Má žena, jmenuje se
Zemanová XVII.“ A s tím pan
Paraplíčko souhlasil a podepsal
s králem doživotní smlouvu.
(Zkráceno pro Chaos Teenagerů)
Jan Škarek a Jakub Riedel, oba 7.C
Lukášovy legrační minipříběhy
Mrštné mouchy
Rychlík
Jednoho dne jsem dostal nápad. Uviděl
jsem mouchu a šel jsem do sklepa a
přemýšlel. Nakonec jsem šel do obchodu a
koupil si pánev. Pak jsem šel znovu do
sklepa a mouchu jsem zabil. V noci jsem
ale přemýšlel. Tak jsem šel znovu do
sklepa, vyrobil umělou mouchu a znovu to
samé.
Zrovna sem přijížděl rychlík a najednou
jsem se schoval. Další den jsem to zkusil
znovu a zase. Tak jsem na koleje dal ořech,
rychlík stále nezastavil, ale alespoň jsem
měl snídani.
32
LITERATURA
Loď a chobotnice
Byla jednou jedna loď. Všichni chtěli spát,
chobotnici. Snědla sushi a chobotnice
omdlela. Nakonec kapitán vykřikl: „Teď
máme mnohem větší jídlo!“ Pak se ale
objevily mnohem větší tři chobotnice a
jeden člen posádky řekl: „Nedáte si
sushi?“
Rozbitý mobil
Pan Louda dostal zprávu, že mobil je
nefunkční. Ale mobil fungoval. Po chvíli
další zpráva, ale znovu to samé. Tak šel do
opravny. Po chvilce obdržel zprávu od
šéfa: Ten mobil není rozbitý, ale
zablokoval jste si celou mobilní kartu
želatinou.
Housle a cvrček
když se z hlubin vynořila obří chobotnice.
Kapitán lodi ale měl sushi a dal to
Jedna holčička Klára ráda hrála na housle.
Jednoho večera se objevil cvrček a skočil
do houslí. Ráno se Klára vzbudila zvukem
jejích houslí, ale nikdo na ně nehrál.
Nakonec zacvrkal cvrček a housle se
rozpadly.
Lukáš Jankovský, 8.B
Reklama
Připravujeme setkání s polskými přáteli
Dověděli byste se rádi něco více o Polsku? Chcete se naučit trochu polsky
mluvit nebo zjistit mnohé o tamních školách? V prvním pololetí
následujícího školního roku k tomu budete mít skvělou příležitost.
Podařilo se nám totiž získat dotaci města Ostravy na projekt, který jsme
nazvali Mezinárodní reportéři. Jeho náplní je vzájemná návštěva s učiteli
a žáky Gymnazja Pawla Stellera v Katovicích. Pojedeme na výlet v našem
i jejich kraji, o celém setkání natočíme video a vydáme o něm speciál
časopisu.
Redakce
33
LITERATURA
34
Poznáváte lidi tehdejší 1.A – dnes už 8.B a 8.C? No řekněte,
nebyla to zlatíčka v první třídě?
Snění v mrtvém světě
(ukázka ze sci-fi povídky)
Michal Raška (8.B)
Velká továrna v zasmogovaném městě.
Šest velkých kádí po okraj naplněné
tekutinou. První vzpomínky na nový život,
které si Zac vybavoval. Z tohoto sladkého
bdění ho náhodou probudila silná exploze.
Pololidé útočí
Denní rutina v Quirmu, kde žije. Ehm... žije
je silné slovo. Přežívá… Býval slavný.
Bohatý. A co je dnes? Jeho přepychový
dům se stal terčem všech zapáchajících,
polohnijících, hnusných pololidí, kteří se
snažili ulovit něco k snědku. Bohužel, jeho
dům byl v té době plný pochutin všeho
druhu. I když měl bezpečnostní systém
hodný Bílého domu, takový nával
sténajících zombie nemohl ustát. Ale
stačilo by málo, a Zac by teď byl součástí
LITERATURA
té hordy lidí, co teď buší na zbytek
domovní zdi.
Jedovatá vířivka
Momentálně má svůj příbytek v suterénu.
Ač to zní nepohodlně, zůstala mu tam
vířivka, která se však hned infikovala
virem, který může během pouhých dvaceti
sekund usmrtit i chlapa jako horu. Vířivka
tedy musela být vypuštěna. Momentálně
slouží jako sterilní prostředí pro spaní.
No, ale vraťme se k této době. Zac se
právě probouzel. Každou noc měl stejný
sen. Továrna a kádě. V tomto stavu byl už
týden. Měl chuť všechno skončit. Už
nemohl žít. Je konec?
Citát
Petra Svačinková, (6.B)
Krása není o tom mít nádhernou tvář…
Je o tom, mít
nádhernou MYSL,
nádhernou DUŠI,
nádherné SRDCE.
Citát
Petra Svačinková, (6.B)
Prosím Tě, nesuď mě podle toho,
co slyšíš od ostatních lidí…
Je pravda, že jsem jako kniha,
zvenku jen obal, ale uvnitř je jiný…
… PŘÍBĚH.
35
LITERATURA
Život v básni
v deseti letech dospělá jsem chtěla být,
Barbora Schaffelhoferová, 7.C
a teď to chci už navždy změnit,
Už je mi deset let, točí se jen kolem mě
svět,
osmdesát let právě mám,
Nech mě být, už dospělá jsem,
Už mi je osmnáct let, říkám si: Mami, chci
k tobě zpět,
dvacet pět let mám, děti mám, říkám si: že
některé vaše rady postrádám,
třicet let, už dospělá, mám děti a manžela,
čilá stále jsem v padesáti letech a stále
milujem,
teď už jenom vzpomínám, čekám a krásně
se usmívám,
fotky naše procházím a problémy jenom
obcházím,
chci vás mít při sobě, ale bůh si vás vzal,
sice jsme se občas hádali, ale stále jsme se
milovali,
chci, ať mi je deset let, ať se točí jenom
kolem nás svět,
teď už ale skončit musím,
ztrácím zrak a tužku už sotva držím,
touto básní v pár řádcích život shrnuji,
a právě vám ji vinšuji.
36
Hermelíny á la Potempová
Pro jednu osobu: 1 hermelín, trochu oleje, libovolné pikantní koření
Postup: Do misky nalejeme trochu oleje a nasypeme koření. Hermelín obalíme,
dáme na talíř a strčíme do mikrovlnky na dvě minuty. Pak už si jen můžete
vychutnat obalený hermelín s čerstvým pečivem, nejlépe s křupavou vekou.
Kristýna Potempová, (8.C)
37
Komiks
38
Angelika Tomečková (9.C)
39
Fotoseriál Chaosovi
40
Chaosovi se s Vámi loučí! Pokračování se
dočkáte v prvním čísle příštího školního roku,
určitě se máte na co těšit! Krásné prázdniny,
všichni si je povinně řádně užijte!
Vaši Chaosovi
Co nosíme
Nová rubrika „Co nosíme“ je tady! Chcete se podívat, čím se zdobí
Vaši spolužáci? Nyní máte možnost! Originální móda naší školy je
tady!
41
Střípky z naší virtuální komunikace
Fantom Zdenda útočí
Na serveru Ask.fm nám píše přízrak, který se podepisuje jako Zdenda. Píše nám vzkazy,
které se nedají pojmenovat jinak než jako úchylné nabídky. Podle nás je to někdo z
kamarádů, který si dělá jenom srandu.
Malá vsuvka pro ty, kteří nevědí, co je Ask.fm. Je to sociální síť, kde si lidé mohou anonymně
klást otázky. V poslední době se to hodně rozšířilo, podobně jako před tím Facebook.
Zpátky k Zdendovi. Nikdo teď nemůže přijít na to, kdo Zdenda je, a všichni se navzájem
obviňují. Existuje taky možnost, že Zdendů je víc, mohlo se to stát tak, že původní Zdenda
inspiroval své následovníky.
Není to poprvé, co se objevila záhadná virtuální osoba. Před ním byl nějaký Martin, který psal
podobné věci. Pak zmizel a jeho místo zaujal Zdenda.
Co z tohoto příběhu vyplývá, uvažujeme-li o hodnotě komunikace na internetu, konkrétně na
sociálních sítích? Tak zaprvé, že k tomu má přístup kdokoli a nemusí ani odhalovat svou
identitu. A taky, že server jako Ask je víceméně sranda, kde se neprobírá nic podstatného či
hlubokého. Vaše zkušenost se nicméně může lišit.
42
Jiří Žandovský, Filip Sukeník, Adrián Prelovský, všichni 9.C (a možná Zdenda…)
Oči: strana 13 – Patricie Cuberová, 8.B
strana 30 – Adéla Kvassayová, 8.C
strana 35 nahoře – Lucie Vybošťoková, 8.B
strana 35 dole – Monika Odložilová, 8.B
Tak co, hádali jste správně?
43
44
Naše škola, foceno 14. června 2013
Autor: Michal Raška, 8.B