č. 61 - Oblastní charita Horažďovice
Transkript
č. 61 - Oblastní charita Horažďovice
Farní zpravodaj Farnosti Horažďovice Červenec 2016 (61) Život svatého Jáchyma a svaté Anny a jejich dcery P. Marie. Jejich ţivotní příběh jsme si v minulých letech podrobně přiblíţili. Přesto se k němu vrátíme u příleţitosti jejich zasvěcenému svátku: Jáchym byl knězem jeruzalémského chrámu, ale jejich manţelství bylo bez dětí, coţ bylo v Izraeli povaţováno za Boţí trest. Pro chrámového kněze se jednalo o veliké poníţení, proto byl jednoho dne vyhnán. Nakonec z velké lásky a Boţí milosti se jim narodilo dítko – Panna Maria. Jenomţe Jáchym a Anna byli uţ hodně staří. Jáchym umírá poměrně brzy po narození své dcery, proto je Maria, coby malá dívka znázorňována většinou se svojí matkou sv. Annou. Jenomţe ani ona nebyla mladice. Proto se dívka Maria dostává ke své tetě Alţbětě a k jejímu manţelovi, chrámovému knězi Zachariáši, kteří ji poskytli domov. Je velice pravděpodobné, ţe díky svých blízkých příbuzných je Marii umoţněn pobyt v jeruzalémském chrámě, o kterém hovoří apokryfní evangelia. Z těchto starých dějů vyplývá, jak důleţitá je rodina a jak důleţité jsou příbuzenské vztahy. Pro kaţdé dítě je důleţité zakotvení ve vzájemné lásce rodičů, aby v tomto prostředí měli svůj domov, aby ve vztazích lásky mezi matkou a otcem získaly důvěru v ţivot, a aby sami se naučily velikému umění mít rád a ţít pro druhé. Na příkladu sv. Jáchyma a Anny a jejich dcery Marie a rovněţ na příkladu její tety Alţběty a Zachariáše vidíme velikou důleţitost i širší rodiny. Vţdyť všichni víme, ţe za svojí babičkou, mohu jít kdykoliv a babičku to potěší. Za strýčkem a tetou mohu téţ přijít bez jakékoliv domluvy předem. Vţdyť síla a soudrţnost rodu dává člověku jistotu, ţe kdyţ se něco nepředvídatelného stane, tak ti mi pomohou., jak tomu bylo v případě Panny Marie. Prostě dnešní starý svátek nám dává nahlédnout do osudů P. Marie a ukazuje nám důleţitost rodiny a jasných příbuzenských vztahů. Dnes bohuţel volné vztahy mezi mladými lidmi připravují děti o jistotu pravého domova. A o pevné zakotvení v jasných příbuzenských vztazích, proto se často místo slova tatínek uţívá křestní jméno. Místo slova strýček se uţívá rovněţ oslovení jménem. A jakpak nějaká maminka, která má druhého přítele můţe naučit své dítko, aby jasně rozlišovalo kdo je kdo, co je dobro a co je zlo, aby si utvořilo pevná ţivotní pravidla a aby se naučilo překonávat těţkosti ţivota. Sv. Jachym a sv. Anna v náručí dcera Maria Kéţ nás svatý Jáchym a Anna, jejich dcera Maria a sv. Josef, Zachariáš a Alţběta naučí váţit si rodiny příbuzenských vztahů, toho velikého daru. (P. Petr Koutský) Pozdrav z nebe (foto P.Václav Salák) Kaple svaté Anny u Horažďovic Kaple sv. Anny a Jáchyma byla postavena roku 1760 kněţnou Karolínou z Lowensteinu nad léčivým pramenem vyvěrajícím pod vrchem Slavník. V 18.století zde vznikly díky léčivé vodě malé lázně, které v dnešní době uţ zanikly. V dnešní době se v kapli pravidelně slouţí poutní mše svaté. Rodina sv. Anny (Saint Servacius Maastricht) Horní řada zleva: Emyu, druhý manžel Anny Kleofáš, první manžel, sv. Jáchym, sv. Anna, třetí manžel Salomas a Zachariáš. Dolní řada: Memelie (s turbanem, pod ní syn Servatius), bez vousů Alfeus (Kleofáš) se synem Judou Tadeášem, Marie Kleofášová se syny, sv. Josef, Marie - dcera Anny - s Ježíškem, Marie Salome (děti Jan a Jakub Větší), její muž Zebedeus, Alžběta s jablkem (pod ní sv. Jan Křtitel). HISTORIE FARNOSTI Hliněný Újezd – Boţí muka Vesnička se může pochlubit dlouhou historií. Původně šlo patrně pouze o dvůr v majetku břevnovského kláštera, posléze kláštera benediktinů z Nezamyslic. Nejstarší zmínka pochází z roku 1045, kdy je dnešní Hliněný Újezd uveden na darovací smlouvě, na základě které český panovník převádí na břevnovské benediktiny část Prácheňského újezdu. Ve 14. století byl Újezd zvaný též jako Újezdec nebo Malý Újezdec drobným vladyckým statkem. Beneš z Vojenic však roku 1442 prodal část vsi do majetku města Horažďovic, roku 1456 pak Děpolt z Rýzmberka prodal městu i zbytek vsi. V majetku Horažďovic se Hliněný Újezd udržel až do roku 1850. Drobnou vískou ukrytou zrakům okolí v údolí mezi vrchy Plešivec a Hora neprochází žádná značená turistická značka, příznivce kol jsem přivede cyklotrasa označená číslem 2111. O místní kapli jsme už hovořili v jednom z dřívějších dílů našeho seriálu, dnes se zastavíme u místních Božích muk. Ta stojí na křižovatce silniček směřujících do Týnce (Tejnice), Malého Boru a Malých Hydčic. Jedná se o drobnou církevní barokní památku datovanou snad někam do první poloviny 18. století. Chráněným objektem pak jsou boží muka od 7. listopadu 2002. Na zelené, kameny pečlivě obložené terase, stojí boží muka ve tvaru pilíře s odsazeným soklem, hranolovým dříkem a kaplicovým nástavcem s valbovou střechou. Jak už víme, Boží muka jsou velmi zajímavým artefaktem české barokní krajiny. Stavěla se na krajích obcí, na křižovatkách či na místech tragických i šťastných událostí. Boží muka, tvořící dominantu okrajové části vsi, dosahují výšky 380 cm, pilíř má rozměry 84 x 80 cm. Nízký soklík je hranolový, mírně předstupuje před dřík, který je hladký, bez výzdoby, hranolový a lehce kónický. Na jižní straně je do hmoty dříku ukotveno kovové očko určené pro květinovou výzdobu. Na subtilní dřík dosedá hranolová kaplice oddělená kordonovou římsou a krytá valbovou střechou s bobrovkami, podloženou korunní římsou. V hřebeni střechy plechový křížek. Na severní a jižní straně kaplice velké půlkruhové niky – v severní obrázek svatého Jana Nepomuckého nahrazuje světcovu plastiku, jižní noku zdobí plastika Madony. V bočních stranách drobnější prázdné niky totožného tvaru kryté skleněnou tabulkou. (Roman Vaněk) ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM Svatý JAKUB, syn Zebedeův, Postavení: apoštol Patron: poutníků, Španělska, bojovníků, lékárníků Atributy: poutnícká hůl, brašna, meč, mušle Svátek slaví: 25. Července Pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera v Palestině. Jeho rodiče byli rybář Zebedeus a Marie Salome, která byla dcerou Marie Kleofášové a sestrou dvou pozdějších apoštolů, Judy Tadeáše a Jakuba Alfeova (označovaného jako Mladší či Menší). Jméno Jakub bylo v obou rodinách dáno po Jákobovi, praotci Izraele. Jde o překlad pořečtěného tvaru Jákobova jména. Jakub Zebedeův je také nazýván Starší nebo Větší. Papeţ Benedikt XVI. ve své homilii k tomuto světci prohlásil, ţe se od něj "můžeme naučit mnoha věcem: pohotovosti přijmout povolání Pána, i když vyžaduje, abychom opustili "loď" svých lidských jistot - nadšení následovat ho po cestách, které on vytyčí za hranice jakékoliv naší domýšlivosti i ochotě vydávat mu svědectví s odvahou, je-li nutné až k nejvyšší oběti života." Svatý Kryštof Postavení: mučedník Patron: motoristů, lodníků, námořníků, obchodníků, lékařů Atributy: dítě – Jeţíš, hůl, většinou zelenající, vypadající jako poustevník, vodní tok Svátek slaví: 25. Července Narodil se asi ve 2. století v Kanaanu či v Lykii na dnešním území Turecka pohanským rodičům. Z legendy však vyplývá, ţe byl nositelem Krista, jak ve svém srdci, tak ve sluţbě bliţním. V tom je vzorem pro nás. Legenda o jeho hledání nejmocnějšího Pána připomíná ve svém jádru Kristova slova: "Co jste udělali pro jednoho z mých nejnepatrnějších bratří, pro mne jste udělali." Na závěr svého ţivota podstoupil v Lykii mučednictví. Byl sťat mečem. NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ Modleme se za ctitele milosrdenství Božího Nejmilosrdnější Jeţíši, jehoţ Srdce je Láska sama, vezmi do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce duše, které obzvláště ctí a oslavují velikost Boţího milosrdenství, zahrň je stále větším milosrdenstvím a podpírej je milostí vytrvalosti, statečnosti a trpělivosti. Věčný Otče,pohleď svým milosrdným okem na duše, které obzvláště oslavují a uctívají tvou největší vlastnost, to je bezedné tvé milosrdenství, jejichţ ústa jsou plna hymnu tvé chvály a ruce plné skutku milosrdenství k bliţním: pokorně tě prosíme, abys jim především prokázal stále vetší milosrdenství podle důvěry, kterou v tebe skládají, na základe tvého slibu, ţe je budeš chránit jako svou cest, vţdycky, a zvláště v hodinu smrti. Amen. Stručná kronika křesťanství R. 1513- 1519 – Při četbě Pavlova Dopisu Římanům pochopil Martin Luther zcela nově, reformačně, myšlenku Boží spravedlnosti. Roku 1514 - Vévoda Ulrich Würtemberský porazil selské povstání vedené „chudým Konrádem“. Roku 1516 - Erasmus Rotterdamský vydal Nový zákon v původním řeckém znění. Roku 1517 - v lednu 1517 začal o odpustcích kázat dominikán Jan Tetzl, augustiniánský mnich Martin Luther zareagoval tím, že na protest přibil na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí. Začátkem roku 1518 LEV X. nařídil generálnímu představenému augustiniánské řehole, aby Luthera umlčel. Nařízení bylo bez úspěchu. 30.X.1517 - Martin Luther poslal svých 95 latinsky psaných tezí proti odpustkům mohučskému arcibiskupu Albrechtovi. Roku 1518 – Filip Melanchton přišel jako profesor řečtiny na wittenberskou univerzitu a stal se Lutherovým nejvýznamnějším spolupracovníkem. 21.IV.1519 – Hernando Cortez se vylodil na poloostrově Yucatan a porazil vojsko mexické aztécké říše. 27.VI.1519 – Začala slavná Lipská disputace mezi profesory teologie Karlstadtem, Lutherem a Eckem, v níž se ukázalo, že rozkol mezi Lutherem a středověkou církví už není řešitelný. 28.VI.1519 – Habsburk Karel (V.) byl ve Frankfurtu jednomyslně zvolen římským králem. 15.VI.1520 – Papež LEV X. podepsal bulu, v niž Martinu Lutherovi vyhrožoval klatbou. VI.-X.r.1520 – Martin Luther rozvinul svůj reformační program ve třech velkých spisech. 10XII.1520 - Martin Luther se svými studenty spálil před Elsterskou branou ve Wittenbergu papežskou bulu společně s jinými církevně právními spisy. 3.I.1521 - Papež LEV X. vyhlásil proti Lutherovi klatbu. 18.IV.1521 – Luther na říšském sněmu ve Wormsu odmítl odvolat své učení. Na to byla proti němu vynesena říšská klatba. Roku 1522 – HADRIÁN VI. Byl zvolen 218 papežem (pontifikát 9.I.1522 – 14.X. 1523) 1.III.1522 - Po svém útěku na hrad Wartburg se Luther vrátil zpět do Wittenbergu. Září 1522 - Vyšel Lutherův překlad Nového zákona do němčiny (tzv. (September – testament). 3.I.1523 - Papež HADRIÁN VI. Nechal svého nuncia přečíst na říšském sněmu v Norimberku list, v němž přiznal vinu katolické církve na panujících zlořádech. 29.I.1523 - V Curyšském náboženském rozhovoru předložil Zwingli městské radě své reformační teze. Roku 1523 – KLEMENT VII. byl zvolen 219 papežem (pontifikát 19.XI.1523 – 25.IX.1534) Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve skutečnosti měl všechny vlastnosti diplomata. Na druhou stranu byl považován za netečného k tomu, co se kolem něho dělo, včetně pokračující protestantské reformace. 1524-1525 – V jižním a středním Německu vypukla rolnická povstání. 24.II.1525 – Karel V. zvítězil nad francouzským králem Františkem I. V první ze čtyř dynastických válek o nadvládu nad Itálií a Burgundskem bitvou u Pavie. Od jara do pozdního podzimku se lidé vypravují na poutě k význačným místům naši víry a i chrámům, kostelům a kapličkám zasvěcených Panně Marii, Jeţíši a světcům a světicím. Mezi nejsvětější místa patří bezesporu Svatá země Izrael, Santiago de Compostela, Lurdy a návštěva Vatikánu, místo Svatého stolce. Bratranec naší rodiny jáhen Willi Türk ze Znojma se svými nejbliţšími se vypravil na poutní cestu navštívit Svatého otce Františka do centra katolické církve – Říma. Přinášíme vám část zápisků a dojmů z jeho poutního deníku. (Jiří V.) O pouti malé skupinky znojemských farníků za farnost a naše rodiny do Říma Ve dnech 26. února aţ 3. března jsme v malé skupince osmi lidí vykonali pouť do srdce církve, do „Věčného města“ Říma. Ve dnech před odjezdem nás blízcí a známí prosili o modlitbu ) u Svatých bran a na posvátných poutních místech v Římě a také přidávali „A pozdravujte Františka!“. A tak jsem těsně před naším odjezdem do Říma slíbil u sv. Kříţe „Jako váš jáhen vás všechny povezu na pouť v srdci a budu pamatovat v modlitbě“ a v kostele u kapucínů jsem k tomu ještě přidal: „Bude-li k tomu příležitost, poděkuji za nás všechny papeži Františkovi“. Jsem rád, ţe jsem obojímu příslibu mohl v plné míře dostát... Po čtrnáctihodinové noční jízdě vjíţdíme za zpěvu hymnu Svatého roku „Misericordes sicut Pater“ do Říma. Hlavním cílem našeho poutního pobytu v Římě bylo navštívit čtyři papeţské baziliky se Svatými branami, zúčastnit se v kaţdé z nich mše sv., navštívit hroby apoštolů Petra a Pavla a setrvat u nich v modlitbě za všechny, kteří nás o ni ţádali. Mimoto jsme se těšili na dvě hromadná modlitební setkání s papeţem Františkem na svatopetrském náměstí v neděli v poledne při modlitbě „Anděl Páně“ a ve středu dopoledne při generální audienci a přijmout od něj apoštolské poţehnání. Vše toto a mnohé další jsme mohli krásně a hluboce proţít. Mimo výše uvedené hlavní body poutního programu jsme v bazilice Panny Marie Sněţné navštívili k modlitbě na úmysly pouti kapli s milostným mariánským obrazem zvaným „Spása římského lidu“ a pod papeţským oltářem kapli s relikvií betlémských jesliček – zde jsme zazpívali známou vánoční píseň „Adéste fidéles“ (někteří z davu poutníků a turistů si s námi pobrukovali – je známá po celém křesťanském světě). V bazilice sv. Petra jsme mimo hrob sv. Petra, hroby svatých papeţů Pavla VI. a Jana XXIII. navštívili k modlitbě na úmysly pouti oltář sv. Václava, kde jsme zazpívali chorál „Svatý Václave“ a krásnou eucharistickou kapli, kde je nepřetrţitý výstav Nejsvětější svátosti. Mezi mnohé další silné záţitky patří páteční kříţová cesta vedená pomocným biskupem města Říma v bazilice Nejsvětějšího Spasitele v Lateránu; modlitba u hrobu sv. Pavla v bazilice nesoucí jeho jméno; téměř čtyřhodinová prohlídka známých a vyhlášených Vatikánských muzeí, kde jsme si mohli uvědomit, jaké ohromné kulturní bohatství církev shromaţďuje a uchovává pro lidstvo (a vzorně o ně pečuje!) Díky známému slovenskému knězi o. Dubinovi, který šest let pracuje v papeţské kurii v oddělení pro liturgická papeţská slavení mohla naše skupinka navštívit ve Vatikánu „zákulisí papeţské liturgie“, kde nás otec Dubina provedl neveřejnými prostorami Apoštolského paláce, kanceláří šéfa papeţských liturgií mons. Quida Mariniho, tzv. Kaplí pláče, kde se nově zvolený papeţ hned po konkláve převléká do papeţského oděvu, bočními dvířky nás zavedl do Sixtinské kaple, v soukromé papeţské kapli Pavla III. vyzdobené posledními freskami Michelangela jsme po modlitbě mohli zazpívat hymnus Svatého roku, prohlédli jsme si stolek z konkláve (s prázdnými hlasovacími lístky, seznamem kandidátů a řádem konkláve) kardinála Bergolia – nynějšího Františka, kleriky a osobní věci řady papeţů a jiné mnohé zajímavosti. Skutečnost univerzality církve a letošního Jubilea milosrdenství jsme mohli zaţít takříkajíc na vlastní kůţi ve chvílích, kdy jsme u Svatých bran v papeţských bazilikách pokaţdé zpívali čtyřhlasně hymnus Svatého roku a na latinské odpovědi „Misericordes“ a „In aeternum“ se k naší poutní skupince řada z přítomných poutníků z různých zemí připojovala. Nezapomenutelným záţitkem byla také návštěva kopule baziliky sv. Petra, kde jsme na horním vnějším ochozu opět zazpívali hymnus Jubilea a o něco níţe – na střešní terase baziliky – jsme přidali naši českou „Tam, kde strmí církve skála, jak od časů Petra stála, v přepamátném dávném Římě...“ jako prosbu za Františka. Velkým a slovy těţko popsatelným záţitkem pro nás s manţelkou byla účast na soukromé ranní mši sv. s papeţem Františkem v kapli Domu sv. Marty a následné osobní setkání s ním. Pozvání k této výjimečné příleţitosti jsme obdrţeli měsíc před odjezdem do Říma dopisem od osobního sekretáře papeţe mons. Gaida u příleţitosti 25. výročí našeho manţelství na základě naší písemné ţádosti. Liturgie s Františkem byla krásná, klidná, hluboká, prostá (beze zpěvu a hraní, František byl oblečen jako prostý farář bez papeţských odznaků) a rodinná (celkem nás bylo v kapli asi 35). Papeţ byl při bohosluţbě zcela pohrouţen do Kristovy přítomnosti a soustředěný na liturgické slavení. Po mši vyšel ze sakristie jen v klerice, klekl si mezi přítomné věřící do lavice, kde bylo zrovna místo k tichému asi pětiminutovému díkůčinění. Pak odešel do atria před kaplí, kde postupně všechny účastníky mše sv. osobně přijal a na kaţdého z nás si udělal čas. Celou naši sedmidenní pouť v Římě jsme zakončili modlitbou u hrobu sv. Cecílie ve stejnojmenné bazilice, kde jsem svěřil do přímluvy naší velké patronky naše znojemské chrámové varhaníky a zpěváky a všechny z Musica sacra, jejímţ vedením mne před šesti lety otec biskup pověřil. Za zpěvu hymnu Jubilea a s modlitbou na rtech vyjíţdíme z Říma plni dojmů, záţitků a vrchovatě obdarovaní. (Willi Türk) Náš host. WILLI TÜRK – Jáhen ze Znojma Narozen 7. 1. 1971 v Boskovicích. Po studiu na Konzervatoři Brno (1991) absolvoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci v oboru Křesťanská výchova (1999) a rigorózní řízení obhájením doktorské práce se specializací na liturgiku (2004). Vedoucí scholy u sv. Mikuláše ve Znojmě, pedagogicky působí na Pedagogické fakultě MU v Brně, Základní umělecké škole ve Znojmě, vzdělávacích kurzech jednoty Musica sacra a Katedrálním středisku liturgické hudby a zpěvu v Olomouci. 17. 6. 2006 vysvěcen na jáhna, od roku 2010 pověřen vedením Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě Musica sacra. Ţenatý, otec tří dětí. Jsi Jáhnem a zároveň i sbormistrem scholy. Kde se cítíš líp ? Při oltáři jako koncelebrant, nebo když při mši svaté řídíš scholu ? Jako sbormistr vedu pravidelné páteční zkoušky scholy, vybírám vhodné skladby apod. Naše schola stojí při liturgii v presbytáři v blízkosti oltáře (jak to ostatně doporučují liturgické předpisy) a všichni jsou oblečeni v řádném liturgickém oděvu, tedy v albě (dlouhá bílá říza, kterou jako základní liturgický oděv pouţívá i kněz s jáhnem. Není tedy problém, kdyţ si jako jáhen „odskočím“ od oltáře, udělám dva kroky a se scholou provedu např. ţalm či jiný liturgický zpěv. To je však výjimka. O běţných nedělích diriguje scholu naše dcera a já se plně věnuji sluţbě u oltáře. O slavnostních liturgiích (vánoce, velikonoce, letnice apod.), kdy schola mimo běţné liturgické zpěvy (ţalm, ordinárium apod.) zpívá i vícehlasé skladby s doprovodem nástrojů jsem plně ve schole, mám na albě oblečenou jen štólu, u oltáře jáhenskou sluţbu při těchto příleţitostech nevykonávám, i tak však většinou pomáhám s podáváním sv. přijímání a někdy mám i promluvu. Cítím se stejně dobře jak u oltáře tak i jako sbormistr ve schole – obojí je sluţba Kristu, který je při liturgii mezi námi přítomen... Co ti v současnosti po revoluci, obrazně řečeno, leží na srdci ? Myslíš si, že demokracie po roce 1989 naši církvi nějak pomohla? Demokracie po roce 1989 je podle mne pro společnost i církev velkým darem a zároveň výzvou a příleţitostí. Takovou míru svobody a klidu, jakou má církev od r. 1989 neměla ve svých dějinách nikdy! A to ani v oněch příslovečných „starých dobrých časech“, na které někdy s nostalgií snad někteří lidé tu a tam vzpomínají (např. za katolických panovníků). Církev můţe naprosto svobodně působit, tedy hlásat evangelium, působit ve školách, sdělovacích prostředcích, vydávat tiskoviny, máme rádio Proglas a televizi Noe, od r. 1989 naši zem navštívili dva papeţové atd. Co mi leţí na srdci? Abychom my všichni – tedy církev – byli stále dokonaleji věrohodnými a ryzími svědky vzkříšeného Krista! Co si myslíš, které vlastnosti chybí, nebo se vytratily, lidem v českém národě. Nad čím by se měli zamyslet ? Nad čím by se lidé v Česku (ale i kdekoli jinde) měli zamyslet? To je těţké krátce definovat. Určitě ale nad smyslem ţivota – od toho se přece pak vše odvíjí. Nejsem sociolog a nemám patřičný rozhled, ale připadá mi, ţe se určitá část lidí nechá ohlupovat konzumistickým diktátem doby (honbou za povrchní zábavou a poţitky) a o nic dalšího se v ţivotě nezajímají a nesnaţí. To je věčná škoda... Pak se také vytrácí ze ţivota pravá radost a spokojenost. Je těžké v dnešní době a v našem státě, kterém je církev katolická na okraji zájmu hlásat evangelium ? (Nakonec apoštolové a sv. Pavel ve své době taky to neměli lehké). Hlásat evangelium není nikdy lehké – souvisí to totiţ s opravdovostí evangelizátorů. Jako hlasatelé evangelia nesmíme nikdy zaměňovat evangelizaci za agitaci – to je docela trvalé pokušení. Nesmíme jen moralizovat, nařizovat, odsuzovat, kárat se zdviţeným prstem – musíme druhé strhávat příkladem vlastního zápalu a ryzosti. Jestli se nám to bude dařit budou lidé sami přicházet a „... ptát se po důvodech naší naděje...“ jak píše apoštol (1 Petr, 3, 15). Velice mne oslovuje styl našeho drahého papeţe Františka... Děkuji za rozhovor. K zamyšlení Putování Kaţdé putování má svůj cíl. Uţ od pradávna lidstvo putovalo. Ať to bylo za účelem obţivy, nebo za jiným účelem. V bibli se dočteme o putování izraelitů pod vedením Mojţíše do země zaslíbené. Tři mudrcové od východu putovali, aby mohli pozdravit nově narozeného Jeţíše v Betlémě. Josef s Marií putoval do Egypta, kdyţ jim Herodes usiloval o ţivot. Apoštol Pavel putoval po zemích, aby šířil radostnou zvěst a šířil křesťanství. A i ve středověku se putovalo do zemí a míst, které přitahovaly poutníky svou spiritualitou. Do dnes se putuje do těchto míst, zejména do Svaté země, kde je kolébka naší víry, svatého města Řím, stolce nástupců sv. Petra, do Santiaga de Compostela, Lurd a jiných vzácných míst. I v místních krajích putují lidé k svatostánkům ke svým světcům. V současné době jsme svědky velkého exodu putování lidí z třetího světa před válkou. Nebo za lepšími ţivotními podmínkami. Napadla mne myšlenka zda-li náš ţivot není vlastně taky takové veliké putování. Víme ovšem kam putujeme ? Uţ jsi si vytýčil cíl svého putování ? (Jiří V.) Dějiny církevního umění a architektury. Renesance – 5 část. Italskou renesanci můţeme dělit do čtyř časových období, a to na duecento – 13. století, trecento – 14. století, quatrocento – klasická renesance 15. století a conquecento – klasickou renesanci 16. století. Ale uţ od poloviny 11. století můţeme v oblasti Florencie sledovat vývoj protorenesance. Buduje se nový kostel San Minius all Monte. Svatý Minius je patronem Florencie a politickou identitu města reprezentuje bohatý Florentský městský stát. Kostel předjímá něco úplně nového, fasáda vepsaná do čtverce má jasně uspořádanou strukturu. Celá stavba je dvoupatrová – přízemí má podobu repliky antického chrámu, v patře tvoří stěţejní střední osu okno. Důleţitou úlohu tvoří mozaika s květinovým dekorem a plastika. Mozaika zobrazuje Krista. Církev řeší vztah vůči politické moci, moc duchovní je nadřazena světské. Kostel San Minius all Monte je ukázkou znovuzrození antiky v duchu křesťanství. Při dómu je vystavěné i velmi zajímavé baptisterium. Obdivovat zajisté můţeme i motiv antického palácového průčelí vestavěného do antického chrámu. Jde opět o zdůraznění vzájemného vztahu mezi církví a státem. Bronzové dveře do baptisteria mají ještě středověkou formu – drobné měřítko a hodně reliéfů. Ghiberti při tvorbě renesanční Zlaté brány uţ pracuje novou formou. Zvětšil formát polí, kde zobrazil naturalistické výjevy pomocí perspektivy. V perspektivě vykreslil i postavy na doprovodných pásech. Další ukázkou protorenesance je i ucelený soubor staveb v městě Pisa – katedrála, baptisterium a hřbitov – campo santo. Pisa se účastní dlouhých válek se Saracény a na počátku 11. století vítězí. Z válečné kořisti se také financuje i stavba církevního okrsku. Stavitelé se výrazně inspirují maurským architektonickým tvaroslovím. V průčelí katedrály se nachází sled galerií. Pisa buduje novou identitu městského státu, jde o určitou formu sebe prezentace. Bazilika má tři lodě, vychází tak z raně křesťanských vzorů. Pisa se cítí jako nový Řím. Na štítě baziliky socha Panny Marie, patronky města, které byla zasvěcená získaná kořist. Bazilika má spodní partii v podobě antického palácového průčelí s byzantskou mozaikou. (Roman Vaněk) Církevní řády a kongregace Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele - Redemptoristé (Congregatio Sanctissimi Redemptoris; CSsR, C. Ss. R.) Kongregaci zaloţil 9. listopadu 1732 sv. Alfons z Liguori. Roku 1752 do kongregace vstoupil Gerard Majella, který jiţ roku 1755 v Materdomini umírá v pověsti svatosti. Roku 1762 je Alfons z Liguori jmenován biskupem v S. Agata dei Goti. Roku 1785 vstupují k redemptoristům první cizinci, Klement Maria Hofbauer a Tadeáš Hýbl, kteří zakládají první dům kongregace v rakouské monarchii. Vládnoucí Josef II. však vzápětí kláštery ruší, proto další dům vzniká ve Varšavě. Odtud Klement Maria Hofbauer zaloţil další domy v Německu, Švýcarsku a v Bavorsku. Roku 1808 je dům ve Varšavě uzavřen a Hofbauer se stěhuje do Vídně, odkud je však málem vyhoštěn, dům redemptoristů ve Vídni je nakonec zaloţen aţ roku 1819. Redemptoristé se na českém území objevují uţ roku 1855; jejich první dům je zaloţen v Koclířově u Svitav. Praţská provincie kongregace byla zaloţena roku 1901. Roku 1950 byli komunisty zatčeni dva význační členové kongregace - P. Ivan Mastiliak a P. Jan Blesík, kteří byli ještě téhoţ roku při monstrprocesu se členy řádů odsouzeni k mnohaletému ţaláři. Kvůli pronásledování církve a zákazu společného ţivota v klášterech kongregace zestárla; v roce 1989 měla ještě asi 120 členů, v současné době je však v ČR méně neţ 30 redemptoristů. Příslušníci kongregace Nejsvětějšího Vykupitele zaloţené sv. Alfonsem Maria z Liguori v r. 1732 k mravní podpoře a duchovnímu vedení nejopuštěnějších sociálních skupin. Rozšířili se do celého světa, ve 20. stol. rozvinuli nové formy - apoštolátu. Kromě lidových misií, které však zůstávají nadále na prvním místě, se zabývají také speciální pastorací (nemocnice, pomoc drogově závislým). V teologické vědě se r. profilují v oblasti - morální a - pastorální teologie. V České republice jsou komunity redemptoristů na poutním místě na Svaté Hoře u Příbrami, ve FrýdkuMístku u poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie a na jižní Moravě v Tasovicích, v rodišti redemptoristy sv. Klementa Hofbauera. Hlásání evangelia konají formou lidových misií, obnov farností, duchovních cvičení, duchovního vedení a pastorací na poutních místech. Poutní místo Svatá Hora u Příbrami Ze ţivota farnosti. Prožili jsme v květnu a červnu ve foto zkratce. Kdyţ jsme u těch poutí, nesmíme zapomenout, ţe 21. května se naše farnost se zúčastnila Vikariátní poutě pro děti a dospělé na Svatou Horu u Příbrami. 29.května jsme proţili v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie slavnost Boţího těla. 5.června – První svaté příjímání v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Svátost Těla Páně přijali: Jirka Černý, Veronika Kášová, Lucie Kotišová a Sophia Simičková 10.června jsme otevřeli pro veřejnost kostel Nanebevzetí Panny Marie v rámci Noci kostelů. Otec P. Petr Koutský zahájil noční akci mši svatou. Potom jsme si vyslechli písně duchovních textů světových klasiků v podání pěveckého sboru Prácheň pod vedením sbormistra Stanislava Smitky, Nakonec nás seznámil s historii Mgr.Vaněk. Dále jsme měli moţnost vystoupit do věţe, abychom shlédli shůry pohledy na naše městečko. Pohledy „z nebe“ nám přiblíţil výstavou svých fotografií P. Václav Salák instalovaných pro tuto akci v chrámu. Touto cestou musíme poděkovat všem, kteří se podíleli na celé akci, zejména Janě Kotrbové, která celou akci zorganizovala a moc se ji podařila. POŘAD BOHOSLUŢEB v NAŠÍ FARNOSTI Přehled poutí v našem farním obvodu v měsíci červenci. 2.7. – Strašín 16:00 (ke cti sv. Prokopa) - Pohorsko 18:00 (ke cti sv. Prokopa) 10.7. – Kejnice 11:00 (ke cti Panny Marie Karmelské) - Chrášťovice 13:00 (mše sv. na uctění padlých) - Mladíkov (mše sv. pro skauty – čas bude určen) 13.7. – Lomec 17:00 23.7. – Malý Bor 8:00 (ke cti Marie Magdaleny) 30.7. - Maleč 16:00 (ke cti sv. Anny) - Svaté Pole 17:30 (ke cti sv. Anny) 31.7.- Domoraz 11:00 (ke cti sv. Anny) - Břeţany 14:00 (ke cti sv. Anny) - Horaţďovice (mše sv. – sv. Gorazda) Oslava XXXI. Světového dne mládeţe bude probíhat od 25. do 31. července 2016 v polském Krakově, ve městě úzce spojeném se svatým papeţem a zakladatelem světových dnů mládeţe Janem Pavlem II. Mottem letošního setkání jsou Jeţíšova slova: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“ (srov. Mt, 5,7). Připoj se k mladým celého světa! Sni o obnoveném světě míru, jednoty a přispěj svou účastí k církvi nového tisíciletí, k ţivé církvi! Spolu s ostatními proţij jedinečný záţitek víry! Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail: [email protected] Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 8 Kč, NEPRODEJNÉ
Podobné dokumenty
Život farností Znojma č. 5/2008
v ruce a se svitkem evangelia, charakteristickými rysy putujícího apoštola a věnujícího se hlásání „radostné zvěsti“.
Od svatého Jakuba se tedy můžeme
naučit mnoha věcem: pohotovosti přijmout povol...
Průvodce programem MVA 2010
dospělosti. Je důležitým přínosem pro získávání kompetencí, a proto je klíčovým nástrojem při poskytování
příležitostí mladým lidem k neformálnímu a informálnímu učení s evropským rozměrem. Přispív...